Představte si, že máte týden před výplatou. Jedna kapsa je prázdná, ve druhé chrastí tak čtyři stovky. V ledničce se k sobě zimomřivě choulí pár rajčat a cibulí. A navzdory tomu, že si to nemůžete dovolit, v žaludku vám kapela vyhrává parádenmarš. Co s tím? Inu, uchopte vařeku a začněte vařit z vody!
Česnekové nudle
Vezmi nudle. Špagety nebo vrtule nebo kolínka nebo v podstatě jakékoli, co na dně spížky vyhrabeš, pokud možno ne vlasové.
Vezmi na osobu jedno vejce a dva nebo víc stroužků česneku.
Vezmi olej nebo sádlo nebo cokoli, na čem se dá smažit. (Máslem neplýtvej, toho by bylo škoda.)
Uvař nudle. Hoď omastek na pánev. Česnek nakrájej na plátky nebo prolisuj, podle nálady, a hoď ho na ten omastek. Nenechej ho ani zrůžovět a hned přisyp uvařené nudle. Kydni na to vajíčko nebo vajíčka, osol, opaprikuj, opepři a rozmíchej. Až jsou vajíčka hotová, překlop na talíř a sněz.
Bohatší varianta: na konec smažení do toho celého přidej na kostičky nakrájené rajče nebo to na talíři polij kečupem. Nebo posyp sýrem. Nebo oboje.
Hladovější varianta: vynechej vajíčko a jenom osmaž nudle na tom česneku. Dej si záležet, aby byly vážně místy osmažené, protože ty kousky budou nejchutnější. Nazvi to pracovně Spaghetti aglio e oglio a utěšuj se, že Italové to stejně jedí denně. Sýr beztak nemáš, tak se s ním ani nestrouhej.
Kuřecí salát s rybízem
Vezmi zbytek pečeného nebo vařeného kuřete. Ober. Ještě jednou pořádně oškrab kosti, vrhni na psy závistivý pohled a vrhni kosti psům.
Zajdi si na zahradu pro salát a červený rybíz.
Vyhrábni z ledničky bílý jogurt. Není-li na pochodu, můžeš pokračovat. Zakysaná smetana taky může být, ale zkyslé mléko neber.
Natrhej salát a všechno to hoď do mísy. Míchej a neochutnávej příliš, abys pak nejedl jenom suchý chleba. Na koho je to moc kyselé, může trošku přisladit.
Ukroj si vlastnoruční chlebík a usedni k hodům.
Bohatší varianta: v podstatě stejná, ale máš ledový salát.
Hladovější varianta: vynech kuře.
Nastavované špekáčky na karamelu
Vytáhni z lednice špekáčky. Zjisti, že na osobu připadá tak maximálně jeden a drobek nebo ještě míň.
Vyndej zbývající cibuli. Pak se projdi zahradou a vrať se s tolika jablky, kolik máš špekáčků. Pokud máš, přidej i hrušky. Když najdeš papriku, vezmi ji taky.
Dej na oheň hlubší pánev. Do ní nalij trochu oleje (nebo jiného tuku, viz nudle). Nakrájej cibuli, špekáčky, papriku, jablka a hrušky na kolečka a postupně to házej do pánve. Opaprikuj, opepři a dál kořeň podle fantazie a zásob, ale nepřežeň to, chuť jablek musí zůstat patrná. Až jsou jablka kompotové konzistence, jídlo je hotové.
Bohatší varianta: podlej to nějakým zbytkem alkoholu. V podstatě jedno jakým. Zkoušeli jsme všechno možné od medoviny po koňak.
Hladovější varianta: místo špekáčků tam hoď kostky chleba.
Houbový salát
Vezmi zbytek salátu, objev nějaké ředkvičky, zamíchej do toho kousek jogurtu. Projdi se po lese a dones pár hříbků. Ty opeč na másle s kmínem a paprikou a posyp jimi salát.
Bohatší varianta: přidej vařené vajíčko.
Hladovější varianta: opeč houby na tom tuku, který máš. Vynech jogurt.
Recept opravdu z vody
Nalej do rychlovarné konvice vodu. Zapni ji. Vyběhni do luk a polí. Přines libovolné bylinky, pokud možno ne jedovaté. Hoď do hrnku a přelej je vodou z konvice.
Bohatší varianta: oslaď medem.
Hladovější varianta: No tak, slíbili jsme, že budeme vařit z vody, tu vynechat nemůžeme!
Krom jiných benefitů mají tato jídla společné, že jsou hotová v cuku letu než by švec řekl co by dup.
A chutnají!
Váš výzkumný tým
JJ+IO
No, tak tohle je teda fakt síla. Tenhle „Mlsotník“ jsem tehdy naštěstí prošvihla, teď tu náhodně vyplaval v diskusi. I kdybych měla být hlady a neměla ani korunu, tohle bych vážně nedala.
Pracuji jako prachobyčejný zaměstnanec přes 20 let, výdělky průměrné, výdaje též, ale tenhle termín „týden před výplatou“ jsem nikdy nepochopil. Kdo nemá v palici slamník a používá šedou kůru mozkovou, tak až na nějaké výjimečné a nečekané výdaje si snad dokáže udělat rozpočet nejen co se jídla týče alespoň řádově na týden. A ne týden před výplatou zjistit, že mám v peněžence stovku 😉
a co škubánky(kucmouch) nebo bramborové placky?
pro milovníky polévek – udělá se jíštička, zlatavá, s cibuličkou,na základ se nastrouhá na jemném struhadle mrkvička, přidá se špetka kmínu, osmahne se,osolí, zalije vodou a povaří. Mám mrtvitkovou pifku jak říkaly děti. Jsem-li obzvlášť při penězích, mohu dát kus masoxu a brambory. Totéž lze i s celerem, ale bez brambor a bez kmínu, tatínek jí měl rád.
Zravím výzkumný team (wave) Máte pravdu, kdo nezažil nepochopí. Kombinace jídel? Znám lidičky kteří na tom špatně nejsou a ty jejich chuťě?Bramborák a Maggi, třeba. Každému chutná něco jiného. Co se týká kečupů, zelí, marmelád a pod. co si doma neuděláš, tak netušíš co jíš. Kamarádi dělali v pekárně a uzenářském průmyslu, jeden nejí kupovaný pečivo a druhý salámy, proč asi?
Tak zpátky do jeskyně a všechno si sám ulovit a natrhat, jinak to nepůjde (wait) (nod)
Přesně, kdo to nezažil, nemůže pochopit.Včera jsem při čtení vzpomněla na doby, kdy jsem se synem zůstala sama a jako ta bohatější vrstva totalitního systému jsem si musela pořídit družstevní byt, zatímco ti chudší členové správné strany ,bydleli za hubičku ve státním.
Tenkrát nám zůstávalo 600 Kč na měsíc pro dvě osoby,recepty z té doby mám pořád na paměti.
Taky jsem se řídila heslem, nevadí když před výplatou žije rodina chudě a zdravě a jindy si zase zachovává běžnou úroveň. Dnes už je to pro mne o něčem jiném ale plně chápu a ráda vařím střídmě, páč mi to chutná. Díky za všechny ty recepty. (inlove)
OT k tomu chladicímu boxu – už je to tam velká nudle, tak radši tady – no to nevím,jak na delší nošení, je to docela robustní a naplněné asi i těžké… No mám dojem, že bydlíš někde za Brnem, tak můžu zajet to ukázat, a buď se to bude hodit nebo ne… menší nemám, škoda.
Právě přemejšlím, že kdybych jela jenom na zásobovací výlet, nemuselo by to být úplně od věci – pokud to teda unesu. Když budeš mít náhodou cestu kolem, tak se klidně stav. 🙂 Kdyby nic, dostaneš chlebýk a oblížou tě holky(a debil zas jednou pukne vzteky, protože k nim prakticky nikdo nechodí – proč asi? 😛 ).
No jo, ale vím jen nick a okolí Brna… můžu napsat mail? nebo jak se domluvíme?
LenkaS. píše, že má zbytečnou tašku, to je možná i lepší – lehčí, skladnější. Ale kdybys chtěla zajít na chlebýk, tak písni mejlu. (ioanna-puntík-ioannina na gmail.com)
Io, Já používám na přenos mražených věcí, popřípadě i vychlazeného masa 2 termotašky. Jsou u každého mražáku v marketu. Já statečně ostřihla to umělohmotné zapínání a mražené věci zabalím nejdřív natěsno do jedné tašky a pak teprve do druhé. Tašky lze přizpůsobit velikosti nákupu a do báglu se vejdou spolehlivě. Doporučuju, nakoupit najednou víc položek, chladí se navzájem. Jedna mražená zelenina samotná v taškách, neudrží tolik teplotu (eee zimotu) jako víc položek.
Co pak si nik nepamatuje,uvařit s stvdleho chleba chutné guláš,bez masa,když bylo výsoko do žlabu a neb Kč, Já si to velice pamatuji,(60leta).Recept na Chlebovej guláš. Místo masa!!!
Z vody jsem vařila 2měsíce, před pár rukama. To když mi drahý zaměstnavatel nezaplatil poslední 2 výplaty ( protože jsem si dovolila dát výpověď a jít za lepším ) a v nové práci jsem na první výplatu čekala. Do toho jsem se stěhovala, úspory padly na kauci a první nájem. A protože si ze zásady nepůjčuju, tak posledních 14 dní jsem byla na rozpočtu 9 korun na den.
Ale po pár měsících mi to ten zmetek doplatil, s úrokama a dokonce i s jedním platem navíc. On náš firemní právník, když došla náhodou řeč na toho bývalého šéfa, tak mu napsal velice krásný dopis. Dodnes mě kvůli tomu bývalý šéf nezdraví. Takže jsem místo hezkých prázdnin měla veselé vánoce a ještě mi zbylo i na autíčko ( maličký, vošklivý, ale bylo moje a jezdilo spolehlivě a levně ) .
Takže teď ( na mateřské, s 3 dětma, bez přídavků ) si vlastně užívám. Ale vlastně k tomu živení máme taky Ferdu, takže to táhnem ve dvou.
Tím jsem chtěla říct, že vlastně taky umím žít vcelku z ničeho a občas si, jen tak preventivně, z té vody klidně uvařím. Co kdyby náhodou přišla krizka na Matyska, že jo?
Jooo, dobře mu tak! (devil)
Dobrý večer vespolek,
zdravím všechny diskutující, děkuji za komentáře a za recepty, některé si zkusím zařadit do receptáře, abych měla obměnu.
Mějte se všichni dobře a hezký víkend.
Určitě toho bude ještě víc. A na jaře nezapomeň na pampeliškový med!
http://planerostliny.com/
http://preziti.webnode.cz/o-nas/
Přesbidlo
Brambory 1/2 kg
Sádlo 2 lžíce
Cibule
Hrubá mouka 1 kg
Sůl
Vejce 1
Mléko
Z mouky, mléka, žloutku a soli uděláme těsto na noky a necháme odpočinout. Brambory oloupat, nakrájet na menší kostky a uvařit v osolené vodě doměkka. Vodu slít a zavařit do ní noky vykrajované malou lžičkou.
Noky uvařit asi 6 minut, vyjmout, přidat k bramborám a protřést. Přesbidlo omastit cibulí osmaženou na sádle do zlatova.
Rputi, jsi nepřeberná studnice!
To víš, za ty léta se toho nasbírá! 🙂
Tohle jídlo já miluju a i v dobách lepších si ho vařím Ňam, ňam.
No a co šumajstr? Uvaříš díl erteple a díl fazule (pro ne Slovácké Hanáky přeložím – díl brambor a díl fazolí), smícháš dohromady a omastíš upraženou cibulkou – v případě nenadálého přílivu peněz koupíš oškvarky (pro ne Slovácké Hanáky vepřové škvarky), které přeškvaříš (nebo jak to nazvat – no prostě je zahřeješ tak dlouho, až začnou prskat), vrhneš do směsi erteplí a fazule a pak – s prominutím – žereš tak rychle, že se ti dělají „guče za ušama“ (pro ne Slovácké Hanáky boule za ušima).
YGO, ja jsem ti rozumela i bez zavorek. (inlove)
Přesbidlo si uvařím, už kvůli tomu názvu. (clap) 🙂
Io – ještě mne něco napadlo. Zkus se jít zítra s holkama cournout na nějaký louky a podívej se, jestli tam u vás neroste pupava. Nezapomeň si rukavice a nožík, protože je to bodlák. Ale když ořežeš ty listy a okrájíš slupku, tak ti zbude taková jedlá brambůrka. Jedly jsme to tu jako děti. Ale určitě by se to dalo nějak upravit, salát, nebo obalené.
O insporace k mandale z toho může být 🙂
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pupava_bezlody%C5%BEn%C3%A1
je to poměrně silná droga – od středověku používaná.
Ale jako dítka po podhůří běhající jsme se s tím živila poměrně často. Taková kedlubna – jen víc píchající při čištění…
Jen nevím – není už chráněná ??
není chráněná, takže ňam, ňam 😛
To kvítko tady myslím v lukách roste… fakt je jedlý a nedá se s ničím splést?
Taky tady je v lese spousta malin, na který chodím. 🙂
Io – spléct těžko. Prostě růžice bodláku přisedlá k zemi.
Jo, takže to byla ta věc, co jsem jí měla včera při tréninku plnej trávník – kde nebyl bolševník, bylo tohle, a já tančila mezi tím. 🙂
Io – nejen k těstovinám mě ještě napadl špenát z kopřiv nebo lebedy:
Kopřivový „špenát“
cca 1 litr natrhaných kopřiv, 1-2 lžíce polohrubé mouky, stroužek česneku, sůl, podle chuti a vkusu také 1 vajíčko, 1-2 lžíce mléka, olej nebo jiný tuk, pepř a muškátový ořech
Asi litrový hrnek natrhaných kopřivových lístků i celých mladých vršků opereme (vegetariáni i ostatní jen trochu humánní lidé samozřejmě vyženou případné broučky) a asi 20 minut vaříme, vodítkem je vzhled lístků, které chytnou sytě zelenou barvu a „zhadrovatí“. Tyčovým mixérem lístky rozdrtíme, kdo nemá, musí déle vařit a pak rozdrtit třeba vidličkou. Postupně vlejeme cca 1dcl studené vody, v níž jsme rozkvedlali polévkovou lžíci polohrubé mouky, kdo rád hustší špenát, dá víc mouky. Ještě asi 5 minut vaříme, aby se mouka dobře rozvařila, celozrnná nebo pokud vaříme i dětem by se měla vařit ještě déle.
Uvařenou špenátovou kaši osolíme a ochutíme dle vkusu. Obvykle se přidává rozdrcený stroužek česneku, pár lžic mléka, může se mastit trochou oleje, másla nebo sádla. Také se v některých domácnostech do špenátu vrazí jedno vejce a dobře rozmíchá, pak se musí ještě chvilku vařit, než se vajíčko srazí. Trochu pepře a strouhnutí muškátového ořechu přidá špenátu na chuti. Podobný špenát se dá dělat i z jiných bylinek, třeba lebedy nebo mangoldu a chuťově není k rozeznání od skutečného – všechno dělají použité přísady.
Super, tenhle recept jsem dlouho hledala, to se bude hodit na jaře.
Jinak mám spoustu využití i pro opravdovej špenát. Protlak se bez potíží vejde do rozpočtu č. 2 – to je ten, kdy je o trošku víc než jen na mouku, cibuli a sádlo. 🙂 Kupodivu jsou strašně dobrý nudle se špenátem. Nemůžu se ho dožrat – máti nemá špenát ráda, takže mi vsugerovala, že já taky ne, a já ho relativně nedávno objevila a zjistila, že opak je pravda a špenát mně moc chutná. 😀
Potíž tu je jen drobná – vozím jídlo z města, kde je o dost levnější, a musím dávat pozor, aby se mi během tý hodiny, hodiny a půl, co trvá cesta, v batohu nerozteklo. 🙂 (Je to blbý nejvíc asi na mlíko z mlíkomatu, to nevydrží ani náhodou. A normální mlíko tu sehnat nejde, ta dědina vymírá a krávy tu už dávno nebýt.)
Hele, na tohle měl zlepšovák můj tatínek. Měl krabici přiměřený velikosti vyloženou tenkým polystyrenem. Teplotu to drželo skvěle – prakticky přenosná lednice.
Hele, to je dobrý, polystyrenu mi zůstalo docela dost! (inlove)
Io, dají se koupit termotašky, občas mívají i v Lidlu (možnost připevnit na kolo, cena kolem 150 Kč). S jedním namraženým elementem by ti ten špenát měl v pohodě vydržet.
Jo, budu to muset nějak vychytat. Možná i obětuju prachy na jídlo na tři dny, abych měla na tašku. 🙂
No koneckonců, tchýně vozila zmrzlé věci zabalené v novinách a ručníku.
Tak nějak. Nesmí mi to zabrat většinu batohu, musí to vydržet celej den, kdy jsem ve škole. Teprve pak se do toho zabalí špenát a jede se dom. 🙂
Nesmím mít víc než jednu tašku – kvůli debilovi potřebuju mít volný ruce, zvlášť když se vracím domů po desáté, to útočí vždycky.
Hele, a co si tak schovat u zastávky cihlu, vložit do batohu a po blbovi se trošku ohnat.
On ten batoh bývá těžkej sám o sobě. 🙂 Ale ne, není to dobrej nápad. Víš, to bych ho musela vyřídit úplně, aby se mi pak nemstil. On je to magor. A bydlí jenom přes cestu – nějakých sedm, osm metrů mezi mýma a jeho dveřma. A musím kolem něj projít, když chci domů.
Kdepak, zbavím se ho podle plánu. Zatím mi báječně hraje do karet. Už zase ztrácí nervy a vyjíždí – jak se držel zpátky po těch policajtech, tak už zase začíná. Za chvilku volám ty policajty znovu, vsadím se. 🙂 Momentálně ho pekelně sejří ta kamerka, co mám za oknem.
A přesně tak to chci.
Ioannino, máme doma nevyužitý chladicí box.
http://www.mall.cz/chladici-boxy-aktivni/sencor-scm-1025
něco takového. Nabízím, zdarma. Lze nachladit buď gelovými sáčky nebo v autě připnout do zapalovače a chladit elektricky. Pokud je zájem, klidně ji přenechám.
A jde to tahat i autobusem? Nemám auto, víš. Jak dobře se to nosí v ruce, plus mínus čtyři kilometry?
IO, MÁM NA TEBE JEN STAROU BRNĚNSKOU ADRESU, ALE ZATO VLASTNÍM JEDNU , TU NEJOBYČEJNĚJŠÍ MRAZÍCÍ TAŠKU, Z NAŠÍ SÁMOŠKY NAVÍC. NEDÁVN JSEM PRÁVĚ V KAUFLANDU ZAKOUPILA TU LUXUSNĚJŠÍ, , TAKŽE TI RÁDA 1 VĚNUJU. PÍSNI MI NA CENTRUM, TAŠKA ODPUTUJE V PONDĚLÍ. JE SIC TROŠKU OBYČEJNĚJŠÍ, ALE POKUD MÁŠ MOŽNOST JI JEŠTĚ PŘED ULOŽENÍM POTRAVIN NA HODINKU VSTRČIT DO MRAZÁKU, FUNGUJE DOBŘE. VĚRKA MÁ SKVĚLOU MRAZICÍ TAŠKU OD MÉ KAMARÁDKY Z USA, PETRA JI NEPOTŘEBUJE . UŽ JSEM TU MÉNĚ DOKONALOU CHTĚLA ZLIKVIDOVAT. NA PŘEVOZ NĚKOLIKA MRAŽENÝCH VĚCÍ A NA TO MLÉKO FUNGOVAT BUDE. ATAKY JSEM ROKY PODOBNĚ VAŘILA. MĚLA JSME VŽDY HLUBOKO DO KAPSY A MÁM HLUBŠÍ KAPSY I DNESKA.
Hele, tohle bude super řešení – skladný a lehký! (h)
Tak to bude určitě lepší varianta. Nicméně kdybys měla zájem, stačí napsat. Ráda ti box přenechám 🙂
(inlove) dík (inlove)
Zajímavý čtení 🙂 asi i někdy něco vyzkouším…
Z vlastních zkušeností bych řekla, že vařit levně pro víc lidí je jednodušší než vařit tak pro jednoho. Specialita mojí mamky je uvařit ze tří řízků tři různé obědy pro šest lidí (18 obědů pro jednoho by se z toho určitě neudělalo). (kupodivu to maso, když se to umí uvařit, ani nevypadá nijak zvlášť homeopaticky) Různý „číny po česku“ s čímkoliv, co doma najdu (tady je cuketa ideální nastavovadlo, jak samotnou ji ráda nemám). Zapejkaný brambory se spoustou cibule (a čímkoliv, co doma najdu). Tenký plátky masa s hooodně omáčkou…
Ani nevím, jesli má makovej domeček sklípek – brambory budou teď daleko levnější než pak v zimě a na jaře (já jsem holt bramborová, já na nudlích moc nevydržím, bez brambor ani ránu 🙂 )
Mějte se (y)
(wave)
Nee, sklípek nemá. Polovina místních úprav se týká toho, jak kde vymyslet úložnej prostor, a na jídlo jsem ho ještě nenašla. Ten kousek pod schodama bohužel není nafukovací. 🙁
Takže věci jako bedna s pískem, mrazák a tak dál jsou naneštěstí technicky nemožný.
Io – já sklep mám, ale takovej „průtočnej“ – prostě je tam příliš velké vlhko. Za to ale v přístavku/kůlně, je tak od listopadu 5°. Takže v listopadu vypínám ledničku. Brambory tam taky přechovávám. Brambory jsou strašně důležitý – uvaříš z nich jednoduše strašně moc věcí a navíc mají vitamin C.
Musíš si Makovej domeček „osahat“, co by jak bylo možný.
Jo, kůlna je taky na pořadníku. Momentálně ten poředník vypadá asi takhle:
– sehnat fofrem prachy na dřevo na otop,
– sehnat řezačku, koupit poslední balík kachlí a obložit betonovej sokl pod krbíkem a zeď nad krbíkem, aby šly umývat saze,
– koupit lišty, zalištovat spodní pokoj a natřít tam podlahu,
– dát dlažbu na verandu,
– začít vydělávat na židle a vůbec nábytek do dolního pokoje a na postel do ložnice.
To je plán na ještě letošní rok.
Pak bude následovat tvoření stříšky nad teráskou, zkusturňování terásky (nyní hrubej kus betonu hozenej přes kde jakej stavební odpad, nedělala jsem to já a radši do toho moc nerýpu), tvoření stříšky pro dřevo a možná nějaká ta kůlnička na venkovní nářadí a kytkový věci. To se teď choulí k sobě na dvou policích venku na terásce pod širým nebem. (V zásadě jsou to věci, na který může pršet, krom toho lepidla na kachle, co se ještě letos spotřebuje.)
Potom nebo někdy mezi tím se konečně domůžu nějakýho jinýho nástroje na trávu než srpu a snad začnu něco dělat i se zahradou.
Jo, taky je na pořadu plot. A udělání schůdků nebo cestičky ke dveřím. A vlastně dostavění té zídky pod plot, co tu předchozí majitel rozbil, aby sem mohl couvat s Avií.
Takhle to vypadá v domečku.
Na druhou stranu, na to, že jsem sem přišla do hrubý stavby, to už vypadá dost schopně – vršek obyvatelnej, koupelna funkční, kuchyň funkční, vytápění sice nedodělaný, ale funkční.
Myslím, že než se dostanu k úložným prostorám na brambory, bude to ještě chvilku trvat. 🙂
Hm, možná by stálo za průzkum, jak přesně vypadal krecht.
Ěéé, co? 🙂
Barák stojí přímo na hlíně a nikdy sklep neměl, jak jsem se dozvěděla.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Krecht
Ajooo! 🙂
Osvědčený sklad na brambory, mnou dlouhá léta užívaný.Pořiď sobě starý poctivý peřináč z majetku důchodců. Dej ho klidně na to nejstudenější místo v domečku nebo i ven třeba na cihly. Vylož ho dobře polysterénem a vlož brambory. Ve velkých mrazech do něj malou dírkou protáhni dvoulinku a připoj na ni takovou tu lampičku co se používala k šicím strojům a trochu jim přisviť, tedy ohřej prostor. Měla jsem takto brambory ošetřené celé zimy na balkoně. V tehdejším paneláku nešlo přechovávat v teplých sklepech. Brambůrky mi vydržely bez úhony do jara a zbylo i na kamarádky. (wave)
A bedna moučnice by to být mohla? Protože tu mám a trůní mi venku na verandě. A polystyren taky ještě nějakej mám. Že bych vykydala bednu od květináčů, ty strčila někam jinam a do bedny dala brambory… (inlove)
Zcela OT – Pokud to není kachna, tak je to nářez jako hrom!
“Vědci vyvinuli lahev, která se sama naplní vodou”
http://www.novinky.cz/veda-skoly/286362-vedci-vyvinuli-lahev-ktera-se-sama-naplni-vodou.html
Jo a Betu zabiju. Už druhý měsíc mi dělá radost – sice je z ní pohybově starší dáma, ale zase chodí i rozespalá po dlažbě (už zase nás vítá v předsíni u dveří a nepotřebuje tam kobereček…), ujde více než dvě hodiny v terénu, není nijak omezována při „řvacích“ činnostech… prostě se jí daří více méně dobře.
A proto včera si při ječení u plotu (na čubu) odřela tlapku (a dost se rozpajdala – ale naštěstí chvilkově) a dneska při podobné akci si roztrhla zápěstí a sedřela druhou tlapu (už to neteče, ponožku už si sundala)
Prostě jsem si neuvědomila, že když není Rick, tak se i hárající poflakuje po zahradě a tudíž na kolemjdoucí čuby se chová ještě praštěnějc než jindy. Když byl Rick, tak na zahradě bez dozoru nebyla – protože děda si nepamatoval, že Ricka nemůže pustit… a bavorská dóžata jsme nechtěli…
Takže je to co? Tvoje chyba (rofl) (rofl)
ty jsi slyšela Pepu ?? (rofl) Taky se mi posmívá… Ale naštěstí se mi humor vrací – protože Beta vypadá už zase podstatně líp, než odpoledne.
Nemohla jsem ho slyšet – přece nemůže mluvit, ne 😀 Co si to vlastně pořídil?
To je moc dobře.
A nezabíjej ji, do pěti minut bys toho litovala. 🙂
Io, možná blbý dotaz. Ale nedá mi to. Vy nemáte na fakultě nějaké projekty, granty, výjimečná stýpka, studentskou grantovou soutěž… prostě něco, kde se dá koruna přivydělat?? Jasně, je to práce navíc, ale většinou stíhatelná. A ty nevypadáš, že by ses práce bála… Možná se to jen neví, že bys ráda makala… Zeptej se
Ptala jsem se hned od začátku. Výsledek je, že jsem napsaná v jednom grantu a budu mít dva semináře. Pokud se ten grant zadaří. Ovšem to až od letoška, zas tak rychlí akademici nejsou, aby mi to zvládli nafařit už v prváku. 🙂
poptej se klidně i těch, kteří již nějaký grant (máte nějakou osobu „grantovou“ speciální??) řeší. Často tam jsou peníze a práce a jen se zrovna do toho nikomu nechce a nebo nemá čas či lidi. Prostě aby se vědělo, že se práce nebojíš a budeš dělat.
Znám to z té druhé starny – občas hledáme, kdo by pomohl a aktivních lidí není nikdy dost. A s usměvavými študáky se dobře spolupracuje (nod)
Zkusím svou lvici, ta ví všechno. 🙂 Dík.
Za pokus to určitě stojí, ale bude to určitě různý v různejch oborech a taky bude hodně záležet na hlavním řešiteli. U nás bych „pro peníze“ lízt do grantu nedoporučila nikomu – je to práce jak na galejích (spousta víkendů, o nocích nemluvě…). Jedinej benefit jsou publikace (resp. to že člověk slyší povídky o tom, že nemá publikace, o trochu méně často, než když by v žádném grantu nebyl), rozhodně to není finančně výhodný, kdyby mě to nebavilo, tak do toho rozhodně nelezu… Určitě si dej pozor, abys měla práci přesně definovanou dopředu (když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají – aspoň tak to chodí u nás)
Výhoda mýho oboru je, že si můžu vzít věci na pitvání domů. Ty texty mi už ani neshnijou, ani nikam neodlezou. 🙂
Krom toho má lvice tendenci vršit mi práci tak, abych zabíjela mnoho much naráz. Většinou. A když náhodou ne, tak druhá výhoda oboru je, že „všechno souvisí vždy se vším“, jak hezky říkal jistý Diotallevi z Foucaultova kyvadla. 🙂
Ale prachů se tam nijak moc netočí, to v humanitních oborech skoro nikde. V takových těch tradičních humanitních zvlášť. 🙂
U vědy mi taky nic neuteče ani se to nerozloží, spíš jde o mýho hodnýho kamarádíčka mikroskůpka, co by mne vyšel cenově asi tak jako menší auto, kdybych si ho chtěla pořídit na doma. 🙂
Jsem si myslela, že tam bude něco zakopanýho. 🙂
Víš, která věda na světě má nejmíň nákladů na provoz?
Matematika. Ti potřebujou akorát tužku, papír a koš.
A nebo filozofie. Ti potřebujou akorát ty tužky a papíry. Koše nepoužívaj. 🙂
(rofl) to jsou dokonalé formulace (rofl)
„Nasládlé syrové maso mi připadá, jako bych jedla člověčinu.“
auuuuuuuuuuuuuuu (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
eh, co to, co to? :O to patří dolů pod Vave a diskusi o kečupu do tataráku
a stejně – jak víš, jak chutná člověčina?????? :O 😀
Nestačilo by se kousnout do předloktí? 😉
Náhodou, to Vave zná z literatury – tam se vždycky tvrdí, že člověk je v podstatě sladký (chuckle)
Jo, pravda – a krev má „kovovou pachuť“. Tak ti nevím, olizovala jsem šroubky, železnou trubku, mosaznej prstýnek a jakejsi vlastní škrábanec a zdálo se mi to poněkud nesrovnatelný… 😀
Na olizování je nejlepší plochá baterka a ty její kontakty – akorát, že mi to naši zakazovali, že se vybije (chuckle)
Ano, a rychle zezelená! (chuckle)
Inko, prosím Tě, mohla bys napsat pár slov o tom, jak se který kečup od toho druhého pozná? Mě to moc zajímá. Fakt je, že kečup používám malilinko, neboť párky jím tak jednou za půl roku, smažené vejce jednou za měsíc a jen sem tam dělám těstovinový salát, na jehož dochucení používám kečup, nicméně osvěta nezaškodí. Děkuju moc.
A ještě ke kečupu, ostrý nemám ráda, nemám ráda pálivé věci.
Vave, ten nevařenej od vařeného asi v tom, že má ve složení konzervant. Jinak chuťově si každý vybere podle svého, tam je to jako s vínem. Kvalitu asi posoudíš v obsahu rajčat, ta bývají ve složení v %. Ale vysoký podíl rajčat stejně nezaručí, že Ti bude chutnat. Jeden řetězec měl jednu dobu svůj kečup a byla to podle mne chuťová bomba. Než teda došlo na nový tendr a zlevnění a změnu výrobce, to potom byla darda
A tady nemohu nevzpomenout pana profesora Jaroška blahé paměti, který na náš dotaz na rajčatové brigádě „Soudruhu a co ty zhnilé?“ rázně odvětil „Všecko berte, všecko pujde do lisu!“
A to tady nebudu prezentovat keci mého kolegy, který svého času vařil trubky ve Frutě “ … a krysy byly velikosti vzrostlého králíka … a jak padaly do těch kádí!!! Ech, dobrou chuť!
Poznámka: nicméně, co oči nevidí, to srdce a žaludek nebolí … vzpomínky blednou a chuť kečupu zůstává (rofl) .
Prý se i při výrobě kysanýho zelí dějou věci, že by hygienik zaplakal. Například prý ženský nesmějí odcházet na záchod. Tak tam mají takovej džbán. Na konci směny se džbán vylívá…
… inu, močovina je svého druhu konzervant, žejo…
Děkuju moc, Inko. (f) Takže prostě číst nápisy; jak prosté, milý Watsone. 🙂
Jednou jsem četla, že ty kečupy ve skle jsou s konzervaty, ty v plastu ne …. nebo naopak? (think) Vyrobila jsme si mnemotechnickou pomůcku právě s tím sklem – zavařuje se – , ale jaksi jsem k ní zapomněla klíč. (blush) (chuckle)
No jo, chce to tu zahradu… Takhle jsem vařila na mateřské 😛
Když jsem u toho „poběháme zahradu a najdeme co tam je“
Pokud má člověk několik let dobře zavedenou zahradu, může z toho být taky třeba kachna se zelím a bramborama nebo králík na leču 😀 😀 😀
No, můj strejda vždycky říkal: „když naroste zelí a brambory, je houby zle“
Strejda měl pravdu 🙂 Když je hluboko do kapsy, je pytel brambor, cibule a zelí nejlepší investice. Sádlo taky nestojí majlant. Z toho se už dá udělat věcí!
Co bych už nechtěla zopakovat jsou tvůrčí procesy s tavenými sýry… brr. Kdysi jsem s nimi coby dostupnou potravinou uměla hotová kouzla, ale dnes bych dala přednost těm bramborám na loupačku – i bez másla 😛
A když jsme u těch halušek – což takhle chlupaté knedlíky se zelím a cibulkou?
· 500 g oloupaných syrových brambor
· 200 g uvařených, vychladlých a oloupaných brambor
· 250 g hrubé mouky
· 1 vejce
· sůl
· 60 g sádla
· 1 cibule
Příloha: sterilované zelí nebo kysané zelí
Postup přípravy:
· Syrové brambory jemně nastrouháme a necháme chvíli stát, aby pustily vodu.
· Pak je ocedíme a necháme okapat.
· Přidáme k nim jemně nastrouhané vařené brambory, vejce a sůl, a za stálého míchání také mouku.
· Z těsta vytvarujeme lžící knedlíky a zaváříme je do vařící vody.
· Po zavaření je opatrně nadzvedneme vařečkou, aby se nepřichytly ke dnu.
· Vaříme je zvolna 10-12 minut a uvařené knedlíky po vyjmutí z hrnce necháme okapat, omastíme sádlem a osmaženou cibulkou.
· Podáváme se sterilovaným nebo kysaným zelím.
(clap) Jó, chlupatý knedlíky ty já můžu. (clap)
Sme zapomněli na fazole – takovejch bulharskejch fazolí je taky plnej kastrol! Samozřejmě s tou klobásou je to bohatší varianta.
Bulharské fazole s klobásou
23.10.2011
Předem namočené fazole scedíme, vložíme do čisté vody, osolíme a vaříme téměř doměka. Na rozehřátém oleji zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme nakrájenou papriku, rajčata, fazole a necháme povařit. Zalijeme vývarem z fazolí, přidáme bobkový list, rajčatový protlak, opepříme a vaříme doměkka. Ochutíme cukrem a podáváme s opečenou klobásou.
Ingredience:
bílé fazole 300 g
sůl, pepř
bobkový list 2 ks
cibule 1 ks
zelená paprika 3 ks
rajče 2 ks
rajský protlak 2 lžíce
cukr
klobása 200 g
olej
fazole jsou výtečné, máme podobný recept mírně jinak kořeněný pod názvem Bretaňské fazole 😀
Taky je dobrej salát s celerem a cibulí, okyselit a nechat zaležet.
To zní dobře, to někdy zkusím. 🙂
Fazole s párkem (viz výš) jsou už příliš normální jídlo a nevejdou se do limitu. Fazole bez párku známe a milujem. 🙂
OT pro Vaví web
během dneška a víkendu vyjde celá Hvězdná brána, včetně doplňujího videa, které už vloženo je – jako Strom života
http://www.vave.biz/index.php/blues-ukrizovaneho-mesta/298-hvezdna-brana-nad-mestem-na-krizi
(h)
Děkuju, Bedulko. (h) Ještě že Tě mám. 🙂 :*
IO ,mohla by som napísať,že Ťa ľutujem,ale nie je to pravda-si neskutočne silná,múdra žena a ZÁVIDÍM Ti Tvoju nezlomnú vôľu po vedení/blbe slovo ,asi má byť správne po vedomostiach/a silu ducha.Myslím si,že sme všetci prešli týmto obdobím,naša mama po vojne varila veľmi skomne/ a aj tak sme sa aj so sestrou vyžrali/.Pridám Ti jeden recept.Domáce halušky/maďarsky čuse/ hrst múky speciál/myslím,ž je to polohruba/,osoliť,vo variante bohatej pridať jedno vajce,v chudobnej len vodu, vymiešať redšie ťahavé cesto.Do vriacej vody-tiež osolenej/cez sitko na struhanie jabĺk opakom polievkovej lyžičky pretláčať cesto-po pár minútach haluštičky vyplávu na povrch-vybrať,trošku omastiť varianta chudobná:poliať kečupom,varianta bohatšia*:posypať uškvarenou slaninkou,alebo posypať syrom,alebo varianta sladka posypať grankom a pr.cukrom,kvindúť trošku nejakej marmelády.Varianta de luxe:už do cesta pridať buď rozmixovaný špenát alebo mangold.obe rastliny sú v podstate burina-vieš si ich vypestovať púhym nasiatím do zeme-vyrastie a len trháš.Na tanieri máš jemne zelené halušky,okoreníš ml.čiernym korením a je to.Hotové cestoviny od štátu sú oproti cene za l kg múky veľmi drahé.Z hototo návodu vidíš,že som sa tiež musela pretĺkať rôzne životom,viem Borkove recepty to nie sú,ale ani Wiskey by nimi nepohrdol.A vydrž,o to budeš lepšia-teším sa na stretnutie v Brne
Ach ano, halušky jsme s děckama baštili často- mrňata to jedla bez řečí a dalo se to, tuhle moučnou variantu bez brambor vyrábím snad i se zavřenýma očima. Luxusní varianta byla s bryndzou rozmíchanou v troše mlíka, aby to udělalo jakože omajdu.
po haluškách s brynzou se u nás můžou všichni utlouct 😀
Halušky? Ja som východniar. 😀 halušky děláme z jemně strouhaných brambor, zahuštěných moukou na husté těsto. Natrepou se lžičkou z prkénka nebo přes haluškár do vřící osolené vody. K uvařeným přidá se bryndza, v chudé verzi tvaroh, a slanina – oravská, ne anglická. 🙂 protože kapustové nemáme radi 😀 taky je toho plný kastrol za pár korun a jsem si jistá, že to je nutričně vyvážené krmivo pro bandu puberťáků 😀
co jsem říkal 😀
Takže v podstatě vařený těsto na placky? Díky, zní to zajímavě. 🙂
Bryndzové halušky musia byť zo zemiakov. To, čo je len z múky, to sú nokerle a patria tak ako príloha k paprikášu 🙂
placky jsou z vařených,halušky ze syrových brambor
Mno, napsaly jste to vtipně, ale co se týče praktického využití – na můj vkus přeci jen příliš kreativní 🙂 .
Taky pamatuju ledajaké časy a občas se při pokusech o experimenty z nouze přihodil děsnej blaf, takže radši sázím na ověřené kombinace, nebo spíš nekombinace. Dá se z mála navařit dobře a velmi chutně, zvlášť když se sáhne po osvědčených recepisech našich prababiček. Ale pravda, úplně z vody nevařily ani ony…
TECHNICKÁ
a kam dojdeš na to lupení, zahrady namajíc?
No to je pak průšvih, to to musíš koupit a už to není pětikačka na jídlo a osobu.
Ještě techničtější: všechna ta zelí a tak jsou dobrá krátkodobě. Dlouhodobě člověk nejlíp přežije na mouce (chleba, halušky – díky, Verenko!), sádle a cibuli. Vyzkoušeno: i tři měsíce. Luštěniny jsou skvělý. Ovesný vločky jsou dočasná záležitost, ale jako prostřídání jsou skvělý.
To až bude ta válka, abyste měli jak přežít. 😛
Docela mne zaujaly dvě hladiny dnešního článku a potažmo i diskuze. Jedno je krásně s nadhledem napsané a druhé jsou publikované recepisy a postupy. Každý se rád zasměje a každý má za sebou dobu, kdy před výplatou projížděl kapsy aby měl na rohlík. Všichni máme nějaký vztah k jídlu a gastronomii obecně. Bimbo vždycky na vodě dětem hlásal že “ nežijeme proto, abychom jedli ale jíme proto, abychom přežili “ ovšem všeho s mírou. I z omezeného sortimentu surovin se dá vytvořit něco, co polahodí i chuťovým pohárkům.
Pro kečupáci a protikečupáci jsou kapitola sama pro sebe a protože jsem kečup leta vyráběla průmyslově, zdržím se hlasování. Doma kečup máme a používáme, ale raději doppio concentrato.
Ale to je věčná škoda, že se ke kečupům vyjádřit nechceš. Zrovna tohle by mě dost zajímalo. Nedávno nějaké testy prokázaly, že plísně byly ve všech kečupech, dokonce i těch bio – asi byl kečup vyráběn z plesnivých biorajčat a proto tedy bilo 😀 Moc ráda bych věděla, jak je to s protlakem. Ten se z plesnivých rajčat nevyrábí, ale kečup jo? Tuhle záhadu mám zatím nevyjasněnou…
Kaštánku, já si myslím, že kvalita vstupní suroviny odpovídá ceně. Převážná část výrobců u nás vyrábí z protlaku, který se dováží z Číny. Výrobní postup veškeré mikroorganismy vyničí, protlak je sterilní. Dále se dá kečup vyrobit studenou cestou, to byl náš případ, nebo teplou. Při studené cestě se neobejdeš bez konzervantů, dá se ale vyrobit výrobek chuťově příjemnější. Horkou cestou konzervaci nepotřebuješ.Na výrobku je znát v chuti rozdíl. Další je otázka použitého koření a dalších surovin. Myslím, že každý má tu svoji značku kterou oblibuje. Co se týče obsahu plísní, nepleťte si plíseň okem viditelnou a spory plísní obsažené ve výrobku, které po kultivaci vyrostou. Tam je pro jednotlivé komodity povolená hranice a neplatí pochopitelně obchodní sterilita. To byste měli vidět takový ovocný čaj!
Protlak je opět sterilní a plíseň se do něj zanese většinou až po otevření vzduchem nebo nářadím.
BIO výrobky jsou samostatná kapitola, zejména co se týče plísní.
Děkuju za objasnění záhady dobrá vílo. Zase jsem o něco chytřejší. U oliváče je jasný lis za studena, za tepla. O tom, že se tak vyrábí i kečupy jsem netušila. Nevím proč jsem si myslela, že se při výrobě kečupu rajčata převařují.
A s těma ovocnýma čajema si mi teda dala… Já jiný nepiju a teď abych doma zavedla sadu petriho misek a začala kultivovat 😀
A když už jsme u toho, můžeš mi prosím tě, Inko, říct, jestli u čaje (černý, zelený) je to stejně nebo jinak? Dík (inlove)
Sypanej mi přijde v konečným důsledku levnější a kvalitnější – není to ta s prachem smísená drť, co v pytlících, a neplatí se za pytlíkování. Ale víc nevím. 🙂
No, právě… já jsem dost čajová (ovocný nee) a v práci jedu ve velkým v pytlíkách – je to takový rychlý, praktický a já ho vypiju tak litr a půl denně – teda v pracovní době, něco taky doma, že… Čaj sypanej, to je na sváteční chvíle, ne když mi to stojí celej den vystydlý na stole.
Já když jenom trochu můžu, koupím velkou pikslu sypanýho Ahmadu. Teda kartonovou pikslu, ne tu kovovou. Vyjde mě to líp než pytlíkovanej a chuť je nesrovnatelná. Právěže ho taky vypiju tak dvě konvy denně – zhruba necolý tři litry – a z toho sypanýho mě nepálí žáha a nemusím ho tolik sladit, aby byl vůbec k pití. 🙂
Taky mám vychytaný jemčácký zelený čaje. Sypaný.
Ono to vypadá dražší, ale když si to člověk přepočítá na gramáž, je to levnější.
Jemča má sypanej čaj? To jsem nevěděla… Budu se jim muset kouknout na web… tady se dostane jen pytlíkovej a ten mi přijde hnusnej. Nejraději kupuju v těch arabskejch večerkách pytlíkový, přijde mi, že jsou lepší než skoro všecko, co se tu koupí po krámech. I když Ahmad teda nemá chybu.
Jemča má skvělej sypanej jasmínovej, gunpowder a earl grey.
Ježkovovoko, jasmínovej miluju. To jsem v Práglu vůbec neviděla.
do- co????? :O
Bedulko, doppio concentrato neboli dvojitý protlak. Náramně chutná záležitos, zítra Tě vybavím
já miluju DĚDEČKŮV KEČUP !!! (tedy mého otce)
netuším jak je to se sterilizací, plísně mě netankujou, ale je to otázka koření, toho „správného“ poměru všech surovin, jestli i postupu, to vlastně nevím…. a VŠECHNY kupované jsou proti němu (pro mé chuťové buňky) dost fuj – co budu dělat, až těch pár posledních skleniček dojde, to fakt netuším ;( ;( ;(
dojedeš do Hradce a nakoupíš suroviny a s otcem uvaříte kečup 😀
Jo jo, celozrnne testoviny s kecupem, plechovkou tunaka a posypane eidamem. Klidne se priznam, ze kdyz se rafulda narodil, tak jsem tohle jedla dost casto, protoze nebyl cas na nic slozitejsiho. Varit vodu jsem dat zvladla vzdycky 😉
V soucasnosti je me nejoblibenejsi jidlo kukuricna instantni bio kase s lzici medu a kakaem. Je to taky rychle. Nebo vlocky na vsechny zpusoby….
Io, tak chuda, jak ty jsem nikdy nebyla, resp. Mi treba pomohla maminka a tak. A smekam klobouk, ze se s tim vyrovnavas a zvaladas sve cash flow a zaludek s takovym nadhledem… Nektera jidla bych teda nejedla, taky nemam rada dusena jablka, ale proti gustu a penezence zadny disputat.
Ted mas zahradku, tak bys mohla mit casem brambory nebo zeli, cibuli a tak, ne? 🙂
Drzim ti palce, at jsi na tom co nejdrive financne lepe!!!
Zatím je tam akorát tráva s kopřivama, ale byl už rybíz. Možná časem, záleží na tom. S debilem za plotem se jednomu do zahrádky ani moc nechce. 🙂
Jedna bývalá kolegyně vzpomínala na svou babičku. O prázdninách několik vnoučat, peněz nebylo, tak jim namazala chleba se sádlem a posypala rybízem ze zahrady.
………..Hladovější varianta: No tak, slíbili jsme, že budeme vařit z vody, tu vynechat nemůžeme!…………
😀 😀 😀
milý výzkumný týme, díky za dobrý tip – ty nudle mne nadchly, proč je jednou neudělat nahatý, člověk tam furt něco dává, a nemusí, páč jsem si právě vzpomněla, jak jsem jako dítě milovala špagety jen s máslem. Juhů.
a jdu na oběd, protože mám hlad, po tom čtení 😀
Krásný víkend všem.
Jo a Blanidůří hlásání zní, že Ešus si jí prohlížel z boku, včera jsme vyrazili navolno do polí a trochu se navzájem s Blanidůrou pozlobily, ona ne tím, že si chtěla zacpávat uši, já jí tím, že jsem jí nemilosrdně utekla a nebo jí vzala na velmi, velmi krátké vodítko /vzít jí jen tak na vodítko pro ní není trest, ale když jí vedu u nohy, je zatr. otrávená, tak mám na ní nenásilnou páku, aby si uvědomila, co je pro ni výhodnější 🙂 ). Hošíček Ešíček teď velmi vybízí k hrátkám přetahovacím – mne teda, ne Blanidůru, tak jsme včera mocně bojovali, musela jsem při tom ovšem bojovat i s Blanidůrou, páč chtěla taky. Já nechápu, proč ti čokli, po dvou hodinách intenzivního pohybu v polích nepřijdou domů a nechrápou, jedinej, kdo je z týmu mrtvej jsem já! a ještě mě nutěj bojovat 😀
krásný víkend všem.
(clap) Tleskám teamu JJ+IO za dnešní článek. (clap)
(fubar) Česnekové nudle nemají chybu, moje oblíbená varianta je s trochou lehce osmažené anglické slaniny. (tmi)
(wave) Rettigová a Sandtnerová se můžou jít klidně vycpat!!! (clap)
Kečup, taky nejím kečup. Ale pasírovaná i jiná rajčata mám moc ráda.
A česnečka líné kuchařky:
na osobu 2 střední brambory a 2 stroužky česneku a cca 1,5 krajíce staršího chleba. Brambory nakrájím na malé kostičky, česnek nějak na drobno. Dám do hrnce, zaleju vodou, přidám trochu soli a vařím 10 minut. Mezitím si nakrájím chleba na kostičky a opeču na pánvi na oleji nebo sádle – sádlo je lepší.
Naleju polévku do talíře, přidám prolisovaný česnek (já jen trošičku) a sůl podle chuti, opečený chleba si přidávám postupně, aby zůstal křupavý, mňam.
Připojím česnečku ještě línější kuchařky 😡
V hlubokém talíři rozetřeme stroužek česneku se solí (nelisujeme!). Přidáme necelou lžíci sádla, na kostky nakrájený tvrdý chléb a zalijeme vroucí vodou. Jakmile se sádlo rozpustí, je polévka připravena ke konzumentaci ( 😡 to není překlep, ale schválně 😡 )
U nás uvařit pár brambor s hodně kmínem, česnek a sůl, chleba ne.
MaRi, dodatečně všechno nej k narozeninám a budu držet palce, ať je koleno jako nový (inlove)
Geniální česnečku dělají v jedné hospodě v Bítýšce: je to normální česnečka se sejrem a pár kostičkama brambor, ale je servírovaná v chlebu.
Jo, polívky v chlebu, to je úžasná věc…
Sejra – já vím, že dneska hospoda česnečku bez sejra neudělá a nakonec to není špatný – ale stejně si myslím, že do ní nepatří 😉
Tuhle polívku vařila moje babička, jen ten chleba se neopíkal, ale, jak píše dole MaRi, použil se starší, tvrdší a lžička sádla se pak šmejkla do už hotové polívky. Babička jí říkala voděnka a líná kuchařka tedy nebyla, protože když na to přišlo, vařila velmi pracná jídla. Ale zažila dvě světové války a tak měla na repertoáru i jídla „za kačku“ a nerada viděla, když by se třeba ten tvrdý chleba měl vyhodit.
Tak takto připravovanou česnečku si taky pamatuju od babičky, úplně přesně – rozetřený česnek a trocha sádla na talíř, zalít horkou vodou a nasypat do toho osmažený chleba… jo jo, taky koukám už leccos pamatuju…
(nod) A majoránku. (nod)
Když je teda k dispozici buřtík, proč nedat starou klasiku, buřtovou polévku nebo guláš.
Stačí dvě brambory, zmíněný buřtík, zbytek cibule. Cibule, jak je zvykem, se zpění na trošce omastku, zasype trochou mleté papriky, přidají se nakrájené brambory, zalije se vodou. Buřtík se nakrájí na kostičky, jestli zbylo trochu omastku se osmaží, přidá k bramborám, zaleje záklechtkou a povaří. A ted co dům dal – kápnout trochu octa, špetičku cukru ke zlepšení chuti, stroužek česneku, trochu kmínu a majoránku. No a máme to. A když se najde patka chleba, tak to nemá chybu a hlad si spokojeně pomlaskává.
Dobrej nápad. A co když nemáš brambory a mouku? 😉
Krom toho, buřtguláš je známá věc, žejo. Naše recepty jsou inovace.
a předseda Vašeho Výzkumného týmu se jmenuje Babica, že?
(rofl)
Šárko, neposmívej se. Ale přiznám se, že já bych ty kombinace taky nedala…Proč se mermomocí snažit z daných surovin vytvořit jedno teplé jídlo? Tak bych buřt nakrájela na chleba a ty jabka a hrušky bych k tomu přikusovala nebo si z nich uvařila kompot.
Já se neposmívám, to je zoufalej smích,jak někdo ,kdo má vysoko do žlabu,dokáže i to málo co má zkazit…
Protože když nemáš ten mamahotel jednou za dva týdny, tak tě teplý jídlo pocitově zasytí víc než studený. 😛
mamahotel nemám už od svých 19 let a mamce jezdím vařit a udržovat domácnost já.
Když se jednou za 14 dní dojdeš k mámě nadlábnout kuřátka a polívečky s játrovýma knedlíčkama, tak z mýho pohledu ten mamahotel máš. Tělo se nedostane do stavu, kdy má pocit, že mu chybí důležitý věci, takže ti dovolí protlouct mezičasy na té slavné nudlové polívce (co je mmch. mnohem dražší a míň zasytí, než kdyby sis ji vařila sama ze surovin, a ne z pytlíku).
Před třiceti lety jsme skoro všichni jedli špagety s kečupem a sýrem a teď je ohromná móda a in se ofrňovat nad kečupem a každý laik málem poučuje všechny kuchaře, jakmile vejde do restaurace, protože přece ten můj oblíbený foodbloger to dělá jinak….. Já Babicu nikdy neviděla, tyhle pořady nesleduji, ale nechává mě v klidu. Vždyť každý má nějaké chutě a zvyky a život je krásný právě v tom, že je rozmanitý.
No vidíš, já jsem nikdy špagety s kečupem nejedla a asi ani jíst nebudu…Neofrňuju se, prostě mi to nechutná.
Jano, nikdy…maminka opražila špek,dala na něj protlak,,česnek,domíchala do toho horké špagety,naředila trochou té špagetové vody, aby to nebylo tak suché,protože ty špagety ještě vsáknou dost toho vomajzu,al ene zas moc,aby to nebylo rozblemcané, pak to zasypala tvrdým sýrem a to byla báseň..kečup ne..ten u nás nějak místo neměl..to až leda do tataráku.
Kdo si zvykne na kečup v dětství, už ho má napořád. Platí i obráceně.
No, a zrovna kečup do tataráku já osobně považuju za nepřijatelný, přestože ho jinak mám ráda. Nasládlé syrové maso mi připadá, jako bych jedla člověčinu. 🙂 I když jinak mi jablko (a podobné příchutě) k pečenému masu vůbec nevadí.
A samozřejmě není kečup jako kečup, ale to je jak o chuti, tak o peněžence.
Souhlasím s Janou Bu., dneska se často z jídla dělá snobárna. A přitom odjakživa někdo rád vdolky a jiný zase vdolky. 🙂
Měla jsem příležitost jíst jídla ala tři překřížená stébla trávy, tři ladně pohozené bobky čehosi, zakápnuté cestičkou čehosi a musím říct, že občas to bylo … no … zlatý špagety s kečupem! 🙂
ono je to Vave i o tom,jakej kečup a hlavně jaké množství,půl skleněné lahvičky (300ml) na 150g tatráku teda neleju…a sladkej vůbec ne, spíše ostřejší, ale jen aby to nepřebilo chuť toho masa. Stačí čajová lžička.
Upřímně – a to opravdu bez jízlivosti – kečup do tataráku je zase podle mne něco naprosto strašného.
Aby bylo jasno, my máme doma jednu lahvičku kečupu na rok, ale pamatuji doby, kdy mi hodně posloužil. Pořád je to totiž levnější varianta než rajčata, pokud nemáte příděly rajčat od někoho známého.
bez jízlivosti-fakt jen čajovou lžičku, ale minule jsme neměla ani tu malou skleněnou lahvičku-tak jsem dala lžičku poctivýho ajvaru,a jak to bylo dobrý….
Jojo, asi každý zažil období, kdy musel vařit co nejlevněji. Někdo na studiích, někdo když byly děti malé, někdo když naměl práci. Myslím, že pak často jdou stranou leckterá „já bych nikdy“.
Ale přesto si jedno „jábychnikdy“ dovolím. Představa vajec a rybiček dohromady je pro mě naprosto hororová. (tmi) Sníst každé zvlášť, to je jediná cesta. I když u Abytčina receptu je mi sympatické to, že na vejce dala tomatu. 🙂 To už se blíží mému milovanému jídlu, totiž smaženým vajíčkám na cibulce a na slanince, pokapaným KEČUPEM.
S kečupem jsem se setkala jako dítě u tety v Praze, áááách, servírovala ho k mini párkům. A k párkům kečup miluju stále, kečup a jablečný křen. A na vajíčka taky.
Musím přiznat, že ač na některá jídla používám rajčata nebo protlak, tak kečup vůbec nezavrhuji. Protlak je na mě moc ostrý a do některých jídel mi naopak vůbec neladí. A je úplně jedno, že Italové kečup údajně vůbec neznají, však Španělé španělské ptáčky taky ne, a jaká je to dobrota! 🙂
Přeju všem krásný den (h) a děkuju výzkumnému týmu za připomenutí toho, že hlad je odjakživa nejlepší kuchař. (nod)
Další můj oblíbenej recept, kterej se už nevešel, jsou špagety s rybičkama (v protlaku nebo s tím tak strašně zavrhovaným kečupem). Přesně to, co dole píše Xerxová, že nedala. 🙂 Když se začne cibulkou, dobře se to okoření a rybí páteře se rozdrtí na kaši… 🙂 Vymysleli to kolegové na kolejích a já vděčně opsala.
Vajíčka v tom nejsou.
Schválně to někdy zkusím, omeletu s rybičkama, akorát se obávám, že mi bude líto vyplácat suroviny na dvě potenciální jídla do jednoho hrnce. 😀
Milá Io, článek se mi moc líbí, protože je psán o bídě s humorem. Kdo tohle umí, má můj obdiv. U nás v Čechách se tohle totiž normálně nenosí. Tady si totiž i lidé, kteří mají víc než dost jen stěžují a nadávají, jak je draho… Svůj dům sis dala dohromady sama za přispění kamarádů, čelíš šikaně ze strany souseda, máš dva psy z útulku, nemáš pomalu co do húst a stejně se směješ. Klobouk dolů. Jen tak dál (y) (h)
A to jsem nezmínila Tvé úžasné povolání, které je Ti i koníčkem a nejsi ochotná se ho kvůli mamonu vzdát. Jak píše Lika pode mnou, sociologicky zajímavé…
Rozhodně. Hodně zajímavé. 🙂 Díky.
Nestíhám moc reagovat, jedu na baterku, v obci nejde od rána proud, takže za chvilku vypadnu. Tak se všem předem i zadem omluvám.
Usmívám se a vzpomínám (inlove) na různá svoje období. Jakákoli zahrádka je ohromná výhoda, nedaleká čistá louka nebo les je druhá výhoda. V zimě to jistí vločky a vždy luštěniny, hlávka zelí taky vydrží dlouho, zvlášť když se nechá zakvasit, což v základní variantě vyžaduje pouze vodu. Komentáře jsou velmi zajímavé, řekla bych i sociologicky cenné 🙂
A mimochodem podobná vaření velmi prospívají tělu – člověk je nucen sáhnout po základních surovinách a i ty pak co nejméně kombinuje.
Zdravím výzkumný tým a blahopřeji ke kreativnímu přístupu k životu (clap)
Člověk s úžasem zjistí, že základní suroviny jsou i samy o sobě chutné a že není nutno k té trapné mouce přidávat šneky po francouzsku, ano. 🙂
Holkíííí, díky za vtipně napsané recepisy. S nadsázkou, humorně a vtipně a dokonce jedle.
Jej, rajčata s cibulí v ledničce? Bodejť by se nekrčily 😀 kdo má zahradu, v létě hlady neuhyne 🙂 ale u nás když už nebylo fakt nic, ještě pořád byla čočka 🙂
Já nevím, zažili jsme obrovskou nouzi, když jsme žili z platu tatínka na chalupě a to od roku 1956 do roku 1963, pak jsme se vrátili do Prahy, abych mohla začít chodit do školy „v civilizaci“. Ale tohle by maminka na stůl nikdy nedala. A to jsme fakt měly hooooodně hluboko do kapsy. Ale vařila se jídla z vloček – díky Rputi, to přesně maminka dělávala. Hodně se vařilo z brambor.
Já vzhledem k tomu, že nesnáším kečup v jakékoli formě a na cokoli, tak jsem se při čtení lehce osypala.
No, asi bych raději zašla pro instantní čínské nudle za 5,-, je toho plný talíř, zdravé to sice není, ale zasytí to.
Ale napsané je to pěkně s humorem, to ano.
Mrkev, zelí, kapusta – nenahraditelní pomocníci na levné vaření, z hlávky zelí za deset korun jsou minimálně čtyři jídla, kapusta to samé a dušená mrkev s bylinkami – dobrota.
jojo – zadělávaná kapusta, zelí+brambory+fazole dohromady, fazole vůbec na jakýkoliv způsob, čočka, hrách, kroupy, krupky……. z tohoto materiálu lze udělat spousta levného jídla a je to zdravé a vydatné. Cibule, česnek a koření (majoránka, jakékoliv bylinky ze zahrady) dodají chuť. A koupit kousek sádla a vyškvařit si vlastní a k tomu zbudou škvarečky – taky super. A sádlo opravdu majlant nestojí a vystačí na dlouho.
moje babička vařila velmi levně – tj. polívka (často česnečka, houbová polívka, co zahrada dala…) a k často tomu pekla sladkou piškotovou bublaninu s ovocem. Zasytilo to, energii dodalo a maso ten oběd neviděl ani zdálky…
A vajíčka mouka a cukr (do piškotu nic víc nepatří) se doma většinou našel a ovoce co sezóna dala a v zimě kompot ze sklepa…
A žemlovka s jablíčky (dodneška mám ráda – nedělám ji, ale někdy mi ji mamka udělá jen do malé misky, když mám přijít v létě na návštěvu)
JInak vždy mám doma ve sklepě plato vajec, cibuli, česnek a pytel brambor… Bramborové placky nasucho dělané, bramboráky, bramborové šišky (někdy s kouskem slaniny či buřtíku na cibulce, jindy s mákem…)
Levně se dá vytvořit spousta věcí
A chlupaté knedlíky, a kyselo s míchanými vajíčky, a houskové knedlíky s vajíčkem . . .
Žemlovku můžu i studenou. Ale musí být jen z jablek, tvaroh z toho spolehlivě udělá jakousi hmotu.
Vlastně … sousta věcí se dá i studená a někdy je i lepší. Smažený květák, vařené brambory, bramboráky, bramborové placky, krupicová kaše (chce to udělat ji hustší aby se pak dala krájet), …
A jahelník, ten je studený taky ještě lepší než teplý. Sladký, se švestkami…
zbylý knedlíky lze i na sladko, s omáčkou z povidel rozmíchaných v mléce 🙂
Taky ledacos miluju studený – vařený brambory zejména. Jo a nevidím nikde brambory, cibuli a jiné zbytky zapečené třeba na pánvi, je-li, tak s vejcem.
No protože by z toho v mým podání vyšly samotný pečený brambory. (Zbytky? Jaký zbytky?) A protože jsem zjistila, že aby tě zasytily samotný brambory, musíš sežrat čtyři nebo pět, zatímco chleba stačí tlustej krajíc. A že naprosto nevydržej v žaludku tak dlouho jako mouka. Brambory jsou hladový jídlo.
Jasně, máš pravdu. Většina z nás vzpomíná na hladový období, který bylo za studií nebo na mateřský – to sice bylo do kapsy hluboko, ale nešlo o přežití, prostě trochu jiná kategorie.
moches
„Sýr beztak nemáš, tak se s ním ani nestrouhej.“
To nemá chybu!
A některé ty recepty zní i chutně, budem muset vyzkoušet 😛
Hlásím návrat z Orlických hor 🙂
Pokud jde o zde zmíněná jídla- já bych to prostě zjednodušila (pamatuju studentské doby, kdy po návštěvě kina byly týden topinky). Špagety hodit na cibulku a zaklepnout vajíčkem. Špagety s česnekem jen rozvoněným v olol a na to klidně zbytek okoralého sýra, v nouzi klidně Eidam. Topinky jen s česnekem nebo ve vajíčku.
I když není co jíst, v lednici trvale uchovávám pár vajec, kousek eidamu, trochu sádla, ve špajzu těstoviny a kousek chleba, cibuli a česnek. S tím umím týden žít 🙂
Kruci, Kaččin notebook mě nezná…
UUUUAAAAAAAA!!!!! 😡
…snad by bylo lepsi a snadnejsi zaridit si zivot tak, aby clovek tohle nikdy delat nemusel. (wave)
Souhlas. A není to zase až tak těžké. I z průměrného důchodu se dá ušetřit, když víte, kde nakupovat a bydlíte za rozumný peníz. J otázka, jak bude vypadat důchod většiny OSVČ, kteřým jsou i minimální sazby zdravotního a sociálního pojištění příliš vysoké. (Já jsem v posledním zaměstnání platil na zdravotní a sociální přes 11.000 Kč měsíčně).
Niekedyto nejde, aj keď sa akokoľvek snažíte. Dcéra má histamínovú intoleranciu (bez lepku, bez laktózy a minimum jedlých potravín -bez cibule, strukovín, kyslej kapusty, salámy, paštéty apod.), syn nemôže kapustu (zelí)… Sú dni, keď prežívam na jablkách (ak mi niekto donesie). Vaše recepty poznám takmer všetky, držím vám palce, aby ste tých hladných dní malivo najmenej.
Ale jo, někdy se stane, že prostě „dojde bída na kozáky“ a v ledničce toho moc není (u nás se to stává proto, že jsme líní nakupovat – pak zas nastane období hojnosti, protože pod dojmem okoralé patky chleba a vyschlých plátků sýru zas toho Jenda nakoupí hafo) a pak člověk kouzlí doslova z ničeho. Ty nudle bych bez kečupu mohla (na rozdíl od některých zdejších fajšmekrů), ale kuře v jogurtu nebo špekáčky s jabkama teda ne-e. Prostě maso na kyselo či na sladko do sebe nedostanu. Ale proti gustu žádný dišputát.
Jo a ještě jsem chtěla říct, že jste to napsaly moc hezky – při pátku jsem se pobavila! Vidím, že váš tým šlape dobře!
P.s.: dneska bude u nás polívka z kostí, které přinesla Terka Brůče, ale ona je syrové nechtěla (chuckle) (chuckle) . A budeme sušit hovězí játra – ty teda ne pro nás, ale pro pejsky (umlátily by se pro ně, a přitom v syrovém stavu k nim stěží čuchnou).
Ygo, jsi hrdinka- k sušení hovězích jater by mě asi psi nedonutili. To bych jim je radši uvařila. A syrové kosti ty dvě naše potvory taky nechtějí, na čištění zubů jim kupuju ouzené, s takovými pěknými klouby- speciál pro psy dělá řezník v Židlochovicích 🙂
Ale ne, náhodou to jde dobře, jenom to kapánek dýl trvá – v sušičce. Nakrájíš na tenko, naskládáš na ty talíře a za osm hodin máš hafo poměrně levných pamlsků. Ovšem chce to sušit mimo obytné místnosti – ne že by to vyloženě smrdělo, ale ten játrový čmuch tam je (ta prádelka v baráčku je opravdu výborný tah). Až narazím na levné srdce, tak zkusíme i to.
taky sušíme lecos, švestly, jablka. hrušky, tenký hovězí plátky atd. Játra jsem nezkoušela ale zkusím. Jen mi to nepřijde moc levný, i když dám sušičku na noční proud, stejně to vyjde na dost peněz. Kombinujeme se sušením nad kamny. Naši před pár lety vypustili sporák. Osadili kuchyňská kamna na dřevo s ocelovým plátem šíře metrdvacet, to se suší docela dobře. Přes horka se zapla indukce. Teď už zase topíme pod roštem.
Chudou kuchňu znám zbytečně dobře,výzkumným týmem navržené kombinace ne. Špagety nasamotno. Chlupáče vším šizené s cibulkou na oleji, když se dalo víc kolejníků dohromady a jeden dones cibuli, druhý olej, někdo brambor, jinej vejce a trochu hrubý mouky se ukradlo ze společný skříně. Najedli se všichni.Je to sytý. Kéž nás to potkává jen z lenosti nakoupit. 200 na měsíc bych už nedala. Už jen co zbaštej pséci, kočičáci včetně těch hladovejch od sousedů.
No děvčata, až se mi zvedly všeckny chlupy….V době, kdy jsem měla dvě malé děti a Bimbo si přivodil půlroční utržený meniskus s natrženými vazy mi na jídlo pro čtyři osoby zůstávalo na týden 200 Kč, tedy ve “ staré měně „. Takže dělat v hrnci z prdu kuličku umím moc dobře. Týden před výplatou a čtyři stovky v kapse by mne ani dneska takhle nevyděsil.
(hug) ty jsi můj člověk Inko…. uhlířina neboli carbonara i to alio olio pokud je, tak i peperoncino, to je zážitek nejen pro oči,ale i žaludek, ale ta hrůza vejce,česnek,kečup a těstoviny..to ne, se 4 stovkama ne..ani se dvěma!!!! (whew)
Když je nouze nejvyšší,
pytlík vloček nejbližší! 😀
Já už jsem sem recept na Studentskou polévku dávala pro Terru, ale jelikož to bylo OT, tak asi jinak zapadlo.
Základem jsou vločky a pak vlastně můžete přidat CDD. Ta polívka má jednu neskonalou výhodu – efekt „hrnečku vař – neocenitelné, když v ledničce je průvan!“
Stačí 20 dkg a máte polívku na tři dny. A takovou, co zasytí! A ještě prozradím, že ten třetí den je nejlepší! 😀
Postup: Vezmi větší hrnec, aby ti z něj vločky nezdrhly. Nalej oleje a nech rozpálit. Máš cibuli? Tak fajn, nakrájej a pěkně osmahni. Přisyp ty vločky a též je nech chvíli restovat. Našlo by se trochu polévkové či jiné zeleninky? Bájo, mrskni to tam! Poslední brambora? Opuštěná půlka buřta?žampion? Šup tam s tím!
Zalej vodou (hodně) přidej trochu divokého koření a střídmě osol. Obzvlášť, dáva-li člověk třeba kořeněnou klobásu, tak solit raděj až později – v některých klobásách je soli až moc.
Můžeš-li si dopřát, rozkvrdlej kostku bujónu, ale není nutné. Vaří se tak cca 20 minut.
Druhý a třetí den doplň tekutinu do polévkové konzistence, zamíchej a povař 10 minut.
P.S. Abych nezapomněla – to množství je tak pro 2-3 hladové osoby.
P.S.S. Zvěřinec taky rád! 🙂
Ještě bych dodala ovesnou kaši, nejlépe udělanou v mikrovlnce (poměr vloček, vody a mléka 1:1:1), máslo tam být nemusí a nastavená ovocem nemá chybu – a zasytí taky 🙂
Jinak přítelem prázdné ledničky je gril – je neuvěřitelné, jak lze obyčejné věci na grilu – či spíš ve sporáku pod ním – vyčarovat z obyčejných ingrediencí.
No a topinky s česnekem, na plotně opečené… 😉
Myslím, že skoro každá kuchařka má tuto zkušenost a když se navíc takto „vaří“ na cestách, kdy je k ruce jen ohýnek nebo vařič na lihové kostky, je to legrace dvojnásobná (chuckle)
Jj – na sladko jde taky.
Já ráda jen tak přelít vařícím mlékem, nechat čtvrthodinku ustát a jen tak jemně přisladit. A co je v tom B-vitaminů!
Áááách, ovesná kaše na sladko, já bych se za ní utloukla, mám doma stále nastrouhaný perník, tak posypu perníkem. Mňam. A Rputi, díky za tipa na tu dobrou polévku. Babička dělávala zase takovou zasmaženou:
udělat zásmažku (česky jíšku (chuckle) ) až je hotová, rozklepnout vajíčko, až se usmaží, zalít vodou a ochutit.
té se u nás říká chuchvalcová 😀
Ovesnou kaši jsem zkoušel. Na lepení tapet by to asi použít šlo. A ne, nevařil jsem já, nevhodnou úpravou to nebylo. Spíš nevhodné ingredience. Ovesné vločky. Brrr!
Po ovesných vločkách jsem toužila jako dítě – Vlaštovky a Amazonky se jimi cpali horem dolem, jakož i jiní obyvatelé Ostrovů; jen Sherlockem Holmesem si nejsem jistá. 🙂 Nikdy jsem je ale nedostala, a ty, co jsem kradla králíkům, mi zas tak moc nechutnaly. Pak střih, až jsem vařila Lucince ovesnou kaši, když nechtěla nic jíst. Myslím, že to nenadchlo ani mě, ani ji, děsně se mi to připalovalo. Zase střih, vločky byly ve směsích, co se dávaly do jogurtů. Mňam. A nakonec bomba, instatní vločková kaše, co se nikdy nepřipálí. :o) Vločky jsou fajn, Jendo, na slano i sladko, jen je musí připravovat někdo, kdo to umí, nebo Vitana – toť má zkušenost. 🙂
Proč jsou angličtí koně a Skoti nezdravější na světě?
Protože jedí oves. 😀
Vločkovou kaši nemusím často, ale občas můžu. Franta miluje poněkud zvrhlou variantu téhož – říká tomu polívka a je to přesně ta stejná kaše, do který se dá trochu víc mlíka a celý uvařený vejce :O
No vidíš – a já pro změnu strašně nesnáším vločkovou polívku, je mi z ní blivno. 🙂 Ale sladkou nebo slanou kaši, to jo. Ovšem do ní musíš mít nějaký to ovoce a máslo nebo mlíko, nebo cibuli a vajíčko nebo tak.
Instantní vločkovku neznám a asi bych ani nekupovala. Jde uvařit vločkovka bez připálení – je to snadný. Začnou se vařit ve vodě a mlíko se dolije až skoro ke konci.
Aha, já furt přemýšlím, jak se připálej vločky. Mně to nehrozí – prakticky je nevařím, jakmile vzkypej, stahuju plamen. Nesnáším rozvařený vločky 😀
No … mně připálený vločky taky nehrozí … v životě jsem něco takovýho neprováděla (rofl)
hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Řekla bych, že je to skoro typická studentská kuchyně… Uvařit se dá i opravdu z mála (nod)
Já teď vařím stravu vhodnou na nekousání… Za týden máme odjet a tak včera polovička zničehonic otekl a má rozřezanou… ehmmm ústa. Ještě že je takový jaký je – tj. tváří se, že se nic neděje a já trpím pohledem na něj snad víc, než on…
Ale to se teď skvěle doplňujete! Ty máš hu-ústa prořízlá a Jožka rozřízlá! (chuckle)
Do hlavy ne-e! Držím palce (y) , ať tvůj MLP je do odjezdu zdráv a vesel, ať se vám u teplého moříčka líbí (my jedeme 3.9. – hurá sláva nazdar výletu, moc se těším – a před tím ještě na tři dny do milovaných Jeseníků – nadskakuju tu na židli nedočkavostí!).
Dovolená se blíží, co bys čekala? 😉 Chudák Pepa, držím palce, ať je brzy líp (zabal s sebou instantní kašičky a alkohol (chuckle) ). Hlídej sebe, Betku a třeba… bojler, kotel? Co by se ještě mohlo pokazit? (blush)
Eh, prostě buď pozorná, ať odjedete a zase se vrátíte v pořádku a s úsměvem (byť zatím poněkud křivým – u TLP)
Ach jo, to ho opravdu lituji a tebe chápu. U nás je to také tak. Když Jiří trpí, tak na sobě nedá nic vidět, ale já vím, že trpí, tak trpím víc než on. Nu, chápu, je to takové složité (chuckle) . Každopádně Pepovi přeju uzdravení a brzy po bolestech. Jiří si zase uhnal zánět močových cest, takže je na čuracích ATB a vaříme kotle urologického čaje.
Ale chudák… Silně doporučuju peroxid, ze všech moderních vymyšleností je nejpraktičtější… mám s tím dost zkušeností 😛
Jaj – tak ať stihne odtéct a srůst, než pojedete… (y)
Výzkumný týme : ty česnekové nudle ala uhlířina a alio olio…říznuté mimibazarem mi teda po ránu fakt nepřidaly, hlavně ta zmínka o kečupu…to není Mlsotník, to je Zoufalství !!!! (puke)
Hlad je taky zoufalství. To nejhrůzostrašnější, co jsem v tomto oboru spáchala, byly s vajíčkem! sardinky. (rolf)
vaječná omeleta a na ní nadrobno nakrájené a nasypané sardinky,sýplé pažitkou nebo petrželkou, to bych i dala…..
Sharko, ty rybičky byly v tomatě. A vše zakvedláno dohromady.
Snědla jsem si to, protože široko daleko nebylo nic jinýho. (rolf)
ani by mi nevadilo,že jsou v tomatě, pokud by byly zamotaný v tý omeletě..ale smíchat to dohromady, to bych nedala (rofl)
To mi připomíná, že za mého dětství dospěláci (všichni, kteří se k tomu nachomýtli) nenáviděli, když si děti zamíchaly na talíři krupicovou kaši. Nutili nás lžící od kraje nabírat a běda, když někdo míchal. Na otázku „proč“ jsme se nikdy nedočkali odpovědi, jen nad námi házeli znechucené obličeje a zvyšovali hlas (chuckle)
protože z kaše děti vytvořily blemc smíchanej…dospělí jsou estéti 😀
já ji nemíchla ani jako dítě, u nás se nejedla s kakaem,ale pokapaná medem a posypaná mletými oříšky
známá ohřála rybičky v tomatě a vykydla to na uvařené špadety. Přiznám se, že ty rybí páteře čouhající z talíře mi nějak nedělaly dobře (chuckle)
Aňo, aňo, bylo to strašný, v tomto případě ani neplatilo, že hlad je nejlepší kuchař. 😀
Gratulace JJ+IO týmu – velmi vtipně podané recepty. Ty v bohatší variantě mi připomínají pohádku, jak vysloužilý voják vařil u lakomých sedláků polívku ze sekery.
Osmažené špagety mám také moc ráda. Někdy též udělám ze zbylých špaget vše-směs na pánvičce podle receptu CDD. Těch hezky osmahnutých si pak dávám na svůj talíř více, než na ten manželův (kuchařčin bonus). A vlastně mám ráda i špagety okoralé, když jsem třeba dala zbytky do lednice špatně zakryté a špagety oschly. Také hezky v puse chroupou.
Američani dost běžně jedí syrové žampiony (ty kulaté, kupované) na salátech. Musí být ale běloučce čerstvé a tence pokrájené. Jak houby miluji, syrové žampiony mám raději tepelně upravené. Když je někdy v rest. dostanu v salátu, sním je, ale přijdou mi bez chuti. Zato ty osmažené bych si do salátu klidně dala.
Za mého dětství maminka často dělala oukrop, doma pod názvem „skleněná polévka“. Na talíři rozetřený česnek se zalil vodou od vařených brambor. Přikusoval se chleba, nebo u bohatší varianty se do polévky daly osmažené chlebové kostičky (s rozkvrdlaným vajíčekm už polévka nebyla „skleněná“, chutnala nám více právě čirá). Myslím, že jsem si jako děti ani neuvědomily, že ji možná maminka vařila „z nouze“. Nám moc chutnala a já jí v zimě někdy stále dělám tady pro nás. Nejen zahřeje, ale je zdravá, síla česněku pěkně vypálí bacily z krku.
Milá Maričko, okouzlila mne věta „…syrové žampiony mám raději tepelně upravené.“ (clap) (clap)
Nám mamka nikdy oukrop nedělala – česneková polívka byla vždycky zasmažená (ve vodě se uvařila nějaká kořenová zelenina + cibule, zahustila se zásmažkou, na talíř se rozetřel česnek – cca stroužek na porci (wasntme) – a drobil starý chleba). Mamka má totiž do dneška pocit, že celá rodina brzo vymře na anorexii (a to prosím i já :O ), tudíž i ta nejchudší polívka musela být výživná (chuckle) .
Jo – a rozžbletané vajíčko do polívky ne-e (shake) !
Česnečku jsem kdysi dávno v jedné z dob akutního hladu vařila, když jsem neměla v puse nic už od včerejšího rána a v domě byl jenom ten česnek, olej, chleba a koření. Byla to chyba, měla jsem si dát topinky. Ten úplně prázdný žaludek ji prostě nesnesl. 🙂
Jinak zdravím všechny, kdo budou výzkumnému týmu vyčítat mimibazar, říkat „olivový olej“ a „v nejhorším Eidam“ a „vždycky mám vajíčka“. Vajíčka jsou *drahé* jídlo. Přeju vám všem, abyste se nikdy nedostali do situace, kdy byste mi museli dát za pravdu.
(Ty čtyři stovky v kapse jsou básnická licence – loni bylo půl roku, kdy byly dvě stovky na *měsíc*. To jen tak pro informaci. První dva měsíce pleníte věci jako nudle ze spížky. Pak už dojdou. Zábavné je to přes zimu. Kdo nezažil, nepochopí. Kdo zažil, správně mluví o studentské kuchařce.)
(y) Io, máš pravdu. Opravdový hlad naše poválečné generace opravdu nezažily a doufám, že nezažijeme. Proto ještě jedou díky za článek (y) !
hele to je podle výpočtu,když má měsíc 31 dnů: 6,50 na den, to jsou 2 čínský polívky s kudrnatejma nudlema (nebo jedna,když nejsou v akci)..na tom jsem žila rok, když jsem na tom byla podobně..a škudlila každou korunu, měl ajsme víc..jenže Šarik potřeboval taky jíst.A někdy jsem se držela,abych mu to srdíčko nebo pajšl nejedla….
No sharko – než jíst celý rok čínský nudle, pak je opravdu chutnější zpatlat závrtichy s česnekem (a sem tam zalít kečupem) – a určitě zdravější a to nemluvím o tvůrčím procesu, který je prospěšný mozkové aktivitě. Vymyslet jak z ničeho udělat něco, co mi snad dokonce chutná a hlavně zasytí … klobouk dolů.
ony ty nudle Ygo,i bez tý vody,když se smíchly s česnekem nebo škvarkama od matky,bylinkama…šly jíst docela dobře… a jednou za měsíc, jsem si u našich dala knedlíčkovou polívku a řízek s bramborama….bylo mi blbý k nim chodit každej víkend.
Tssss … kdyz prijel bratr z koleje tak vyplenil lednicku v patek pro prijezdu, v sobotu po doplneni a co zbylo odvezl.
Nojono – s mamahotelem za zády se remcá snadno. 🙂
Ionnino, ono taky ve studenstkých dobách to byly hlavně topinky, krupicová kaše a spol. To, co jsme popsala s těma vajíčkama a sejrem, byla strava z doby, kdy měl Mušketýr blbou práci a živili jsme i dvě batolata. A ty jaksi živit musíš, i když je maso výjimečně, to nejde obkecat. A že jsme vyzkoušela i sójové maso a všechno. Leccos ze zdravé výživy bylo neskutečně drahé, takže náhrada bílkovin nepřicházela v úvahu. A brambory se teď na podzim sehnat dají za levno, buď jezdí na vesnice dovozci brambor (dojde lísteček do schránky), nebo se cca desetikilové pytle dají koupit v supermarketech ve velmi slušné kvalitě, což jde odvézt i na kole (viděla jsme tady vozit na kole i ty velké pětadvacítky, takže desítka musí jít).