Zlaté rybky a závojnatky, chované po staletí jako okrasné rybky příliš k rozvoji akvaristiky nepřispěly. Jsou to jednak ryby vhodné spíš do zahradních jezírek a jejich chov v bytových nádržích byl v minulosti – pokud jde o vytvoření vhodného prostředí – náročný. Většinou se jako ozdoba reprezentačních místností chovaly v nevhodných nádobách. Rozmach akvaristiky a její nezadržitelný rozvoj nastal až s rybkou, která se jmenuje rájovec.

Vypadá to jako příběh z nějaké Verneovky. V roce 1869 byl jeden kapitán francouzské fregaty nucen nouzově přistát u čínského pobřeží a opravit poškozenou loď. Námořníci se vydali na lov, aby doplnili lodní spižírnu a při tom na pevnině v mělkých vodách objevili malou, asi deseticentimetrovou krásnou rybičku, která upoutala jejich pozornost. Přinesli několik rybek na loď, kde je pečlivě opatrovali ve sklenici. Červenými a modrými pruhy vybarvené rybičky s elegantními pohyby všechny uchvátily a podařilo se je udržet na živu až do návratu lodi do Francie.

Kapitán věnoval dovezené rybky svému příteli Carbonnierovi, kterému se je sice podařilo rozmnožit, bohužel vylíhlé rybičky vždy uhynuly. Problém byl v nevhodném krmivu. Nakonec uspěl s živým krmením – hmyzem a různými drobnými korýši, které nalovil síťkou. Za prusko-francouzské války v roce 1870 při obležení Paříže nemohl takovou potravu opatřit a o značnou část rybek přišel. Zprávy o nádherné rybce rychle pronikaly na veřejnost a postup rájovce v akvarijním světě se už zastavit nedal.

V roce 1873 byla z Paříže do Vídně do obchodu se zvířaty poslána zásilka 20 rájovců, z nichž ale nepřežil cestu ani jeden. Z další zásilky 15 rájovců cestu do rakouské metropole přežili jen dva samečci a jedna samička. Z nich se podařilo v roce 1874 získat 300 rybiček, a přestože se při chovu postupovalo podle instrukcí od Carbonniera, přežilo jen několik rybek. V dalším vrhu se již podařilo většinu mladých odchovat. O rájovcích psal tisk v Rakousku i v českých zemích a přes vysokou cenu byl o ně velký zájem. Prodaly se stovky rybiček a obchod se zvířaty firmy Findeis si ponechal jen tři páry a dál rájovce rozmnožoval.

V roce 1875 byl mimořádně teplý podzim a akvárium, v němž bylo 700 mladých rájovců, bylo po celý den u otevřeného okna. Po prudkém ochlazení 4. listopadu našel majitel obchodu se zvířaty všechny rybičky ležet nehybně na dně. Voda v nádrži měla pouhé 4 stupně Celsia. Okamžitě nalil do akvária teplou vodu a teplotu v něm zvýšil na 12,5 stupně. Tak se podařilo zachránit 200 rybiček.

V příštím roce již tento obchod odchoval 3 000 rájovců, a počet odchovaných rybek v každém dalším roce rostl. Všechny se prodaly, i když cena stále byla vysoká. Všude vznikaly akvaristické kluby, usedlí seriózní pánové se vydávali k rybníkům se síťkami na lov potravy pro své rájovce a akvárium v bytě přestalo být něčím výjimečným. To byl skutečný počátek akvaristiky.

Do Prahy přivezl rájovce z Hamburku v roce 1890 majitel obchodu se zvířaty František Petzold a vystavil je ve svém obchodě. O způsobu odchovu se toho moc nevědělo, protože ti, kteří rájovce rozmnožovali, si toto „obchodní tajemství“ nechávali pro sebe. Vypráví se, že pan Petzold byl velký pedant, pokud jde o čistotu vystavovaných nádrží. Jednou vytýkal svému zaměstnanci, že v nádrži s rájovci je na hladině nějaké „smetí“, ten se ale bránil, že to neodstranil proto, že v tom jsou jikry. Všímavý zaměstnanec pak vysvětlil, že rájovci si na hladině postavili hnízdo a že sameček nakladené jikry hlídá a pečuje o ně. Za několik dní se objevil potěr. Akvaristé se pak do Petzoldova obchodu chodili dívat na v té době zázračný odchov akvarijní rybky.

Rájovec dlouhoploutvý (Macropodus opercularis) patří do skupiny ryb nazývané labyrintní – labyrintky. Vyniká pestrým zbarvením, které se pohybuje v široké škále od hnědočervené po kovově modrozelené se zvláštním třpytem a může rychle ztmavnout, pokud je ryba nějak vyrušena. Také světlo má na vybarvení ryby vliv. Při bočním osvětlení rájovci ztrácejí své krásné vybarvení, blednou a jejich barvy nejlépe vyniknou při osvětlení akvária shora. Přes tělo samečka vedou napříč široké načervenalé a modrozelené proužky. Samička je vybarvena podstatně méně a má menší ploutve. Díky zvláštnímu ústrojí – labyrintu, jsou rájovci schopni dýchat atmosférický kyslík. Dokáží proto žít v mělkých vodách s vysokou teplotou, chudých na kyslík, kde by jiné ryby dýchající pouze žábrami žít nemohly. Často vyplouvají k hladině, kde se nadechují.

Rájovec dlouhoploutvý se do společenského akvária příliš nedoporučoval. Zdůvodňovalo se to jeho bojovností (ostatně mezi labyrintky patří známé bojovnice, používané v jejich domovině k zápasům). Mladí rájovci jsou ryby mírumilovné a snášenlivé, které lze chovat ve společenském akváriu s rybkami odpovídající velikosti. Lépe je ale počítat s tím, že dospělé ryby budou agresivní a od počátku chovat rájovce samostatně.

Rájovci nejsou nároční na čistotu vody ani na její teplotu. V počátcích jejich chovu v akváriích snášeli teploty kolem 15 stupňů Celsia. Dnešní akvarijní populace je však teplomilná a dlouhodobě nesnáší teplotu pod 20 stupňů. Jako u většiny akvarijních rybek by teplota vody neměla klesnout pod 22 stupňů Celsia a při odchovu mladých by měla mít ještě o několik stupňů víc. Podle některých údajů mohou rájovci dlouhoploutví ve své domovině v kanálech rýžových polí dorůst až 40 cm. Akvarijní formy mají (bez ocasní ploutve) většinou 8, maximálně 10 cm.

Rájovci jako ostatně většina labyrintek si skutečně staví hnízdo, do kterého kladou jikry. Akvárium nemusí být nijak velké (pro chovný pár stačí 50 litrů), zato by mělo být dobře zarostlé rostlinami, s nevysokým sloupcem vody. Neměly by chybět plovoucí rostliny. Rájovci si na hladině vytvoří pěnové hnízdo, které má průměr až 15 cm. Hnízdo staví sameček z bublinek, které nepraskají, protože je obaluje slinami. Někdy je postaví v rohu akvária, jindy v plovoucích rostlinách. Po nakladení jiker se musí samička odlovit, protože by jinak jikry sežrala. Jikry se přilepí na bublinky. Sameček jikry hlídá, spadlé jikry sbírá to tlamky a vrací do hnízda. Samičku od jiker odhání. Plůdek se líhne za 2 až 5 dnů, podle toho, jak je voda teplá. Jakmile vylíhlý plůdek začne plavat, což je asi týden po vylíhnutí a opouští pěnové hnízdo, odloví se i sameček.

V tomto roce jsem v akvaristice, kterou pravidelně navštěvuji, viděl rájovce pouze jednou. Dnes to není ryba, o kterou by byl velký zájem. Vynikne pouze v samostatném akváriu a většina akvaristů chce mít v jedné nádrži pestré zastoupení rybek různých druhů. Je to ale krásná ryba vynikající elegantním plaváním. Akvaristé si dříve cenili i jejího mimořádného nadání.

Rájovci se ve své domovině živí především hmyzem. Dovedou se vymršťovat nad hladinu a lapat létající hmyz. Mají to „v krvi“, takže akvárium je nutné přikrýt sklem. Učenlivost rájovce je vidět z toho, že akvaristé své rájovce učili přijímat kousky potravy nabízené na špejli. Rájovci se dali vycvičit tak, že dokázali vyskočit vysoko nad hladinu akvária a zmocnit se kousku nabízené potravy. Takové ryby, kterým se věnovala pozornost, ztratily veškerou plachost a nechaly se ve dlani z akvária vyzvednout nad vodu a nijak jim to nevadilo. Vůbec se při tom nesnažily uniknout.

Rájovec stojí na počátku dějin nejen české akvaristiky. Byl jako první symbol akvaristiky, často umělecky ve stylu secese zobrazován v akvaristických publikacích a jeden český akvaristický spolek se jmenoval Rájovec.

Foto: autor

Pozn.: obrázek páru rájovců z publikace Akvarijní rybky, Zdeněk Vogel, nakl. Orbis, 1965