PTÁCI: Zázrak zvaný vajíčko

kachně_1Začnu tam, kde jsem skončila v minulém povídání o zahradách. U kačenek. S kačenkami je to tak, že když dorostou do určitého věku a jsou pěkné a bílé, do rybníčku se nevejdou. Tak se jim najde ubytování jinde (v mrazáku) a slimáčí pohroma může začít nanovo. Kdyby tak ty kačky nerostly…

 

 

 

Asi jsme zdaleka nebyli první, koho to napadlo, existuje spousta malých plemen a mně se odedávna moc líbily smaragdové kachny. Jsou trochu menší, než divoké, celé černé s úžasným zeleným leskem. Dojeli jsme na JJM pro chovný kmen a pustili kačenky do ohrady. Z dvou kačenek a kačírka se během zimy stali dva kačeři a jedna kachnička.

Aby se síly vyrovnaly, dokoupili jsme další kachničku. Jenže na žádné výstavě jsme smaragdovku nesehnali, pořídili jsme tedy kachny čárkované. Jsou to kachny větší, bílé s hnědými okraji pírek, takže jsou prostě… čárkované. Během zimy se nám na zahradu vloupalo něco zubatého a několik kachen zadávilo. Takže jsme do jara vstoupili se stavem dvě čárkované kačenky a dva smaragdoví kačírci.

 

vajíčko

 

Nebyl to, pravda, ideální stav, ale jako protislimáčí jednotka to stačilo. Kačeny celé dny chodily po zahradě, zobákem šmejdily v trávě, pod kameny, v hlíně a já se radovala, jak jsme se slimáky zatočili. Ale koncem února se začala objevovat první kačení vajíčka. To nic, říkala jsem si. Je jaro, za chvíli to přejde. Kachní vajíčka se přece nejedí. Ale zapátrala jsem na internetu.

A dověděla se. Hlavně to, že kachní vajíčka jsou oblíbenou pochoutkou. Že kachny indičtí běžci, kterých je plná televize, jsou plemenem vyšlechtěným na vysokou snášku (nikoli na lov slimáků, jak prezentuje televize), a že pokud se s vajíčky dobře zachází, jsou bezpečná a chutná.

Mimo pořadí jsem se dověděla, že kachny čárkované jsou vyšlechtěné z indických běžců a kampbelek, takže se dá očekávat, že vajíček bude hodně. A zatímco jsem plánovala, co všechno ze snesených vajíček upeču, páník bádal na internetu zcela jiným směrem. Jednoho dne přijela pošta a donesla balík. A v balíku byla líheň.

To rázem změnilo můj pohled na vajíčka a jejich využití. Sesbírali jsme třináct pěkných, skoro čistých vajíček, pečlivě pročetli návod k líhni, taky všechny dostupné články o líhnutí a spustili akci. Páník celkem v poklidu a s velkou sebedůvěrou (zmákne to každá slepice), já poučena nezdary spousty amatérů na ifauně i jinde jsem s děsem v oku očekávala příští.

 

líheň

 

Kačky se líhnou dvacet osm dní. To je spousta času, kdy jsem pozorovala ukazatele na líhni. Vlhkost, teplotu, překlápění. Prohledávala jsem internet a četla o vajíčkách neoplodněných, uhynulých zárodcích, špatně uzavřených bříškách… Až došlo na prosvěcování vajíček. Kupodivu skvěle posloužila cyklosvítilna a rulička od toaletního papíru.

Nejprve jsem nevěděla, na co mám koukat, protože to, co bylo na obrázcích, jsem neviděla, jen nějaké mlhavé stíny a obláčky. A pak jsme jedno vajíčko natočili správně a ono se červeně rozsvítilo. Naprosto zřetelně byla vidět žilnatina rozdělená do dvou oblastí a temnější stín v centru. To vajíčko bylo živé.

Žaludek mi vyskočil až do krku. No nazdar, ono to funguje. Vůbec nevadí, že vajíčka jsme sbírali v mrazech, nevadí, že máme dva různé a různě velké druhy kačen. Vajíčko je živé, to další taky a tohle taky. V dalším byl vidět jen nezřetelný stín a mě došlo, že se dívám na čirý bílek, ve kterém se volně vznáší stín temnějšího žloutku. Žádný zápach, žádné kažení. Tělesná teplota vajíčkům nijak neškodila.

Odebrali jsme z líhně neoplozená vajíčka a zbylých devět jsme nechali vyvíjet dál. Poslušni návodu jsme tři dni před koncem líhnutí přestali líheň naklápět, takže vajíčka se už neobracela. Snížili teplotu asi o dvě desetiny stupně a zvýšili vlhkost na osmdesát procent. Napětí vrcholilo. Nervozitou jsem nespala a pročítala znovu a znovu rady a porady.

Jedna z nich byla, že líheň se rozhodně nemá otvírat po naklování vajíček, protože se blána stáhne a kuře udusí (veškeré líhnutí je o kuřátkách). Přišlo mi to přehnané, ale jistá jsem si nebyla. A pak jsem se v pátek vrátila z práce a jedno vajíčko mělo… možná… možná prasklinu. Takového malého pavoučka. Vyletěla jsem až na strop. Je tam puklina. Káčátko nemůže ven. Udusí se.

Pomáhat se nemá! Otvírat líheň už vůbec ne! Plácla jsem se přes ruce a šla spát. Ráno šmejdilo po líhni jedno káčátko a jinak nic. Propadla jsem beznaději a zahloubala se do internetové literatury. Byla sobota a já měla dost času vajíčka sledovat. Objevily se další prasklinky.

Jenže v té době už jsem měla přečteno, že líhnutí trvá od dvaceti do 48 hodin od prvního naklování skořápky. A že nemám šílet. Ve skutečnosti mládě začíná dýchat venkovní vzduch, ale cévní síť pod skořápkou je ještě plná krve a během té krátké doby se stáhne a káčátko se vyvíjí až do úplného proklování. Nečinně čekat je úplně nejhorší.

 

kuřátka

 

Nakonec se vylíhla jen tři káčátka. Dvě měla prasklou skořápku, ale nevylíhla se, ostatní ani nezačaly. Nejspíš se na kvalitě vajíček přece jen podepsal mráz a naše nezkušenost s krmením chovných kachen. Dívala jsem se na ta zbylá vajíčka a bylo mi jich líto. Ale káčata, která už uschla, se načechrala a nevypadala, že by se do těch malých vajíček někdy v minulosti vešla. A já jsem přemýšlela, jaký jsem viděla zázrak.

Obyčejné vajíčko. Spousty jich vídám v obchodě narovnaných v krabičkách. A že z vajíček se líhnou kuřátka a kachňátka ví každý. Taky jsem to věděla. Ta z kreslených filmů udělají hop, ťuk, ťuk, ťuk a vyskočí kuřátko. Začne hned poskakovat a pípat… Tak to není. Stejně jako narodit se, i vylíhnout se, je zdlouhavá dřina. Příroda spolupracuje na plné pecky, ale i tak se nemusí zadařit.

A když se všechno povede, je to zázrak.

Hned vzápětí jsme si líhnutí zopakovali na vajíčkách stříbrných vlašek. Slepičky se líhnou po třech týdnech a slepičí vejce se prosvěcují nesrovnatelně hůř, než alabastrová kachní. Ale z třinácti vajíček jsme jedno vyřadili pro neoplozenost a dvě se nevylíhla. A tak máme deset kuřátek a fotky. Jsou sice nedokonalé, protože se fotilo skrz líheň, ale jsou.

Tady: http://jakkel.rajce.idnes.cz/vajicko

 

 

Aktualizováno: 14.8.2013 — 17:48

75 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Moc zajímavé a pěkné povídání. Ať se Vám v hospodaření daří.
    Krásný koníček a jde Vám to bezvadně.
    Kačenky a kuřátka se už málo vidí i na dědině. (wave)

    Myslím, že to pomalu vrátí.

  2. Nemám čas, vůbec nemám čas ale líhni jsem neodolala. ri parádní poudačka, díky i fotky jakkeli.
    Zrovna nám sedí kvočna z loňských vysezených kuřat.Loni se rozkvokala slípka koupená s partou před třemi lety už odrostlá na snůšku.Předtím žádná, jsou z líhně tak se prostě projevili geny a ona si řekla, že by bylo fajn mít kuřata. Když našim došlo, že kvoká a chystá se zasednout, pořešili samostatnej bejvák vložili 9 vajec a 21dní čekali. Vylíhlo se 6 kuřat, jedno žilo jen dva dni. Z ostatních 3 kohouti a dvě slípky. Jedna z nich sedí v kukani teď. Se vzdálenýma sousedama jsme vyměnili vajíčka by nebylo všechno příbuzné a čekáme co bude.
    apropó 4 kohouti na dvorku je nářez. Jeden se hdil sousedům. Starej byl vyměněn za novýho po několika soubojích. Takže teď staroch a jeden z mladých jsou mimo slepičí výběh a nějak se nikomu nechve hnát je do mrazáku. Už tu máme vykastrovanýho kozla tak proč ne 2 kohouty na okrasu že jo 😛

  3. Ri, to se mi to dobre cetlo. 🙂 Vzpomnela jsem si na detstvi, kde skoro kazdy choval slepice, kaceny a husy – akorat my ne. Omluvou nam budiz, ze jsme meli jenom betonovy dvorek uvnitr arealu lekarny. Ale takove to ranni kokrhani, to jsme si uzili. A husy se promenadovaly po navsi a moc jsem se jich cestou do skoly bala. Zato kacenky mi prisly takove neskodne a roztomile.

  4. Vsem spoluHanam preju vsechno nejlepsi. (rose1) A dekuju za vsechna prani. Mam docela nase jmeno rada – jde si s nim hrat. Mama mi nejcasteji rika Hančí, otec mne prevazne nazyval Hánynka, jeho bratr Handulička, muj bratr mi rika Hošík, Chetovo synovci aunt Honey, a nekteri lide, s nimiz prijdu do pracovniho vztahu to vyslovuji jako Haena – proste takove rozcapene „e“ po tom „H“. Uz je ani neopravuju, akorat muj sef to opravuje, kdyz se u toho naskytne.

    Jinak jsem si teda toho svatku moc neuzila – vcera odpoledne se mi rozsvitilo v kebuli, ze nejaky obsahly pravni spisek vcetne priloh musel byt podany dnes a neeeeee pristi pondeli, jak jsem si myslela, tak jsem stravila noc a az do obeda „tvurci“ praci … 😀 Ale je hotovo, lec padam tak receno na usta. Uz jsem asi na ty celonocni radovanky stara.

  5. Dede, sentiment mě rychle přešel, když mi kačky utekly a potřetí po sobě zlikvidovaly sadbu salátu
    😀
    Maričko, na většinu Tvých otázek odpověď neznám, nebo jen matně tuším. Jsem původně panelákový člověk, a spoustu znalostí pracně dobývám z internetových diskusí, nebo z vlastních vzpomínek na prázdniny u babičky na východním Slovensku. Pokusím se odpovědět aspoň nějak (místní zemědělci mě opraví).
    Myslím, že kuřátka se odebírají během líhnutí, aby slepice vyčkala na hnízdě vylíhnutí i posledních, možná slabších kuřátek. V přírodě by ta slabší těžko přežívala, v ohrádce mohou mít dobrou šanci. Když se u nás líhlo pod kvočnou a kuřátka byla jen jedno nebo dvě, dojeli jsme v neděli ráno na trh, koupili jednodenní kuřátka a pod kvočnu podstrčili. Vždycky je přijala a postarala se o ně. Buď neumí počítat, nebo jí je to jedno 
    U nás do jednoho hnízda snášelo víc kaček a poměrně dlouho. Pokud by to tak bylo i v přírodě, může být v hnízdě hodně vajíček a jen ta nejodolnější se vylíhnou. Ale to jsem si vymyslela. A šest kačenek už je dlouhá řádka.
    Káčata rostou hodně rychle. Běžné dvorkové bílé jsou dost velké (pro kuchyň) během deseti týdnů. Po tu dobu jim stačí voda na pití (a ony jsou schopné koupat se v talířku). Podle diskusí na internetu, možnost čvachtání v rybníčku ovlivňuje kvalitu a líhnivost vajíček. To už ale mluvíme o chovných kačkách.
    Jo, a podle mě, první byl dinosaurus.

    1. Jé, YGA to už napsala, to je dobře 🙂

      Ta já aspoň popřeju všem Hankám všecko nejlepší (f)

    2. Díky ri, asi máš ve všem pravdu (i s tím dinosaurem 😀 ). A já si teď vzpomněla, jak mi moje slovenská kamarádka vyprávěla, že ač mají ne dvorku několik slepičích kukaní, jedna je nejoblíbenější a slepice se o ní doslova perou. A není vyjímkou najít v ní dvě stlačené kvočny, jak zahřívají společně.

  6. Naprosto chápu to vysedávání u líhně, prožívala bych to stejně. Stačí, když si vzpomenu, jak jsem monitorovala vlaštovčí hnízdo – dalekohled stále při ruce, stoupala jsem na židli, abych lépe viděla (chuckle) .
    Fotky kačátek i kuřátek jsou moc pěkné!

    Děkuji vám všem za přáníčka a jmenovkyním přeji všechno nej nej a radost a pohodu a dobrou náladu!
    Měla jsem víceméně pokaženou půlku léta avizovanou kontrolou, ale už ji mám za sebou, tak slavím dvojnásob! (party)

  7. Milé Hanky, Hany, Hanči i Hanulky, přeju všechno nej, hlavně hodně zdraví a aspoň nějakou radost každý den (inlove) (f) (party) (f) (h) (d)

  8. Ri (a Jakkeli) – doufala jsem, že o líhni napíšete trochu podrobněji a dočkala jsem se. Je to fascinující čtení a bezvadné doprovodné fotky. (clap) Také jsem bez hnutí seděla nad želvím hnízdem a sledovala, jak se z vajíčka klube želvička.

    Ano, vajíčko je zázrak a ta nekonečná pře co bylo první – vejce nebo slepice? (mmch -jaký je vás názor?). A jak to, že se slepicím a kachnám vylíhnutá mláďata na čas odebírají? Slyšela jsem, že se odebírají vajíčka, aby slepice více snášela (je to pravda?), ale vylíhnutá mláďata, to je mi novinou. A to je pak slípka či kachna po pár dnech pozná a znovu přijmě? Jestli jsem správně vyrozuměla, dělá se to proto, že pod matičkou není dost místa a to nejmenší by mohlo být zalehnuté? Tak jak je pak možné, že v přírodě jeden vidí kačenu a za ní plave krásná řádka kachňátek? Jak to, že jí se to povede bez odebírání? Jsou kachní hnízda v přírodě větší? A Ri píše, že káčata se už do bazénku nevešla. Vím, kachny mají blány, aby plavaly, ale ony bez vody (pravidelného namáčení peří) prostě nemohou žít (YGyny suchozemské kachny ???). Asi se ptám blbě, ale zjišťuji, že mám ve vývoji a chovu domácích opeřenců velké mezery.

    Velká gratulace všem Hankám a Haničkám

    1. Ehmm, Rádio Jerevan by na otázku zda byla dřív – slepice nebo vejce odpovědělo: Inu, dřív bylo všechno… (chuckle)

      Promiň, Maričko, zrovna nedávno po xté obíhaly retro vtipy, tak jsem neodolala (wave) .

    2. Milá Maričko – kuřátka a káčátka se neodebírala na několik dní, maximálně na několik hodin – jenom než se vylíhla ostatní mláďátka. To víš, hospodyně měly strach, aby se pod slípkou neumačkala (že v přírodě je to jinak, na to se nehledělo – slepice byly v hospodářství velmi důležité, protože vajíčka se potřebovala denně).

      Suchozemské kačeny – no, je jasné, že na vodě je jim líp, ale u nás jim muselo stačit koryto, rybníku ani potoka v blízkosti nemaje. Hmmm – víš, mluvím o době dávno minulé, takže určitá práva byla hospodářským zvířatům odpírána, aniž by nám to tenkrát vadilo (no, nám asi jo, proto měly aspoň to koryto s denně měněnou vodou).

      1. YGP díky moc za vysvětlení !!! Na suchozemské kachny jsem se ptala vůbec NE ve vyčítavém tónu, ale ve zvědavém !!!! Mě zajímalo, jestli jsou kačeny něco jako husy, spokojené na suchu jako na vodě. Je mi jasné, že ne každý vesnický dvorek měl rybníček u nosu a koryto jistě skvěle posloužilo.

  9. Krásné, každé zrození je malý zázrak, ať už je to ze skořápky nebo z dělohy.Mě to nikdy nepřestalo fascinovat, vždycky jsem na to tele nebo vrh selat koukala s hubou dokořán a připitomělým úsměvem. (rolf)

  10. Moc pěkné povídání a Dede krásně shrnula váš přístup k zvířectvu: „nesentimentální, přitom laskavý a všechna zvířata dostanou to, potřebují“ a ještě o tom umíte oba dva moc pěkně povyprávět. Vždycky, když vás poslouchám nebo čtu, je mi líto, že nemám takové hospodářství, ale při tom vím, že bych se o ně stejně nedokázala postarat 🙂
    Přeju vše nejlepší a spoustu zdraví a spokojenosti všem Haničkám.
    Z tábora jsem se vrátila už před několika dny, nadšeně jsem si přečetla a dohledala všechny novinky a přírůstky a že jich je, zatím jsem nestačila reagovat.
    Tábor jsme přežili , trochu nás ta vedra potrápila, trochu nás to vyplavilo, vichřice nás naštěstí těsně minula, ale v blízkém okolí to nevypadalo pěkně. Arinka zvlčila a ztloustla, tak se ji snažím vrátit do původních kolejí, ale je to dřina. (whew)

    1. Tak vítej 🙂 A doufám, že napíšeš hlášení – a Pája taky! ta nejspíš s tou svou zvířenou stihla určitě navíc posbírat i nějaké ceny (chuckle)

      PS: Milá Asteris, Arína (jak geniální) už mám taky a ze stejného důvodu, jako ty. (whew) Skáče na nás jak debil a volání „Ari ne!“ je stejně procítěné, jako úplně zbytečné… (blush)

      1. Chichi, naši Arinku se občas podaří tímto výkřikem i zastavit, ovšem bývá to dočasné, v nestřeženém okamžiku ten vítací rituál dokončí…..

  11. Kdysi jsem měla andulky a po různých peripetiích i chovný pár. Prostě se na třetí pokus k Mařeně dostal Ferda „zádný poseroutka“ a bylo to. Také jsem prosvěcovala vajíčka. Táta mi podle návodu udělal prosvěcovačku. Jen si je Mařena vyseděla sama. Vždy jsem čekala, kdy se dojde nažrat a už jsem měla vajíčka v ruce a zkoumala je. Vím proto, jaké je to napětí, když člověk najde ty první žilky, pak vidí, jak se tvoří jedinec, až už do vajíčka není vůbec vidět, protože je plné fungl nového ptáčete. Pak už se musí čekat jen na vylíhnutí. Je ale pravda, že u andulek se ptáčata líhla postupně tak po dvou dnech, takže přežila vždy tak 4. Páté už bylo příliš malé, aby dokázalo konkurovat svým starším sourozencům.

  12. Tak jsem si tu parádu přečetla a na mysl mi přišel úžasnej film: Kuřata na cestách…
    tam děti měly skořápky popsané,aby věděly,které kuře je které,ale nějak zapomněly,že po vyklubání kuřata ty skořápky opustí (chuckle)

  13. Jé, líhnutí je pro mě věc neznámá, to bych chtěla někdy vidět naživo. Kachny můj děda nikdy neměl, a tak nejsem zatížená averzí vůči nim- slepice mi přes všechnu užitečnost připadaly nesmírně pitomé (pokud se k plotu u slepičího výběhu denně několikrát plíží jezevčík a chodí je strašit, očekávala bych, že cca po týdnu se na to slípky vykašlou. Ne, poplašené kdákání a plácání křídly předvedly k nezměrné psí radosti pokaždé).

    1. A co když to bylo opačně? Co když si slepice dělaly srandu z jezevce? 😀 Naše máti totiž slepice miluje a razí teorii, že jsou nesmírně inteligentní….

      1. Anebo mu chtěly udělat radost. Jakože – bojim bojim ty slý slý a velmi okivý jezevčíku…

        1. Abyyyyyyyyyt! Jsi fakt brutální žvížo, jsem upadla pod stůl a tady roním slzy. (rofl) (whew)

    2. Matyldo, přesně to bych očekávala i u našich slepic, přece jen jezevce máme už 5 let a za tu dobu se nám alespoň dvě generace slepic vystřídaly. Ale ony nee – pasu se pasou, a najednou kolem nich proběhne drak-jezevčíček, a blbky slepice se můžou zbláznit, ve výběhové kleci se zřejmě potřebují umlátit k smrti. A to dennodenně opakovaně několikrát mockrát 😀

      PetroK, chtěla jsem se zeptat, jak jsi vlastně přišla ke své nové akvizici, možnás to vysvětlovala v příspěvcích, ale sorry nemám možnost a čas to všechno přečíst – mohla bys prosím napsat alepoň krátký báječný článeček, kde bys to všechno vysvětlila i těm, kteří nemohou číst pravidelně a všude??? Zejména o Ešusíčkovi čtu ráda a teď se dozvídám, že hošíček má doma nějakého vetřelce a nevím proč a jak…. 😀 Děkuji 🙂

    1. Ode mne taky – do Ameriky Hance W., u nás Pitrýskovi, Fallowě a všem dalším utajeným Hanám!
      Děvčata, hodně zdraví a radosti (rose1)

  14. Milá ri, úžasné, napínavé a zajímavé 🙂
    Sestřenka, je jí 16, si taky pořídila líheň a chová různé opeřence – musím se za ní konečně vypravit, už asi chápu, že je do toho tak zapálená 🙂

  15. Všechno nej nej všem Hanám k dnešnímu svátku. Užijte si sváteční den v pohodě. (f) (f) (f)

      1. Všechno nej všem Hanám, Hankám, Haničkám, HanámW i jiným zakuklencům! (f) (f) (f) (f)

    1. Díky za upozornění
      Naše milé Haničky – HanoW, Hanči i paní na Čipsíně – přeji vám krásný svátkový den, hodně dobrých lidí kolem sebe, ať jsou vaši chlupáčci dneska na vás obzvlášť hodní a splňte si jedno tajné přáníčko.
      (f) (f) (f) (f) (f) (f) (f) (f) (f) (f)

    2. ZDŠ kteroužto jsem navštěvovala měla vlastní slepičárnu a též líheň. Jakožto holčička poměrně zodpovědná, byla jsem pověřena vybíráním a přemísťováním čerstvě vylíhnutých kuřátek. Jak jen to píšu, nasadila jsem šťastný vzpomínkový úsměv, ano, je to zázrak, v jednu chvíli umolousaná příšerka se skořápkou na zadečku, vzápětí načechrané krásné stvořeníčko.
      Ri, jste opravdu akční spolek. 🙂

    3. Milá Hany, Hanky, Haničky, přeju vám všechno nejlepší k svátku. 🙂 (h) (f) (music) (sun)

  16. Jé jé jé, Ri to byl napínák!!! Moc díky za zprostředkování takového zážitku, dovedu si představit, jak těžký je sednout si na ty ruce a nedělat NIC! Jen čekat, huu, musela bych se asi přivázat, znám se :D.
    Krásný fotky, moc krásný.

        1. Fakt dokonalá fotka – záběrem, pohybem, spojení sníh a bílej flekatej péf… nemá chybu (y)

          1. Jo a Blanický hlásání:

            Dnes jsme si fšicí tři hráli na honěnou, Ešus možná kapek povoluje, fčera se díval Blanimíře opět do gezichtu :D, už není tak roztrpčen, když se ona přidá k rannímu vítání, když jsem při návratu domů volala „Štoofííncii, kdo bude první nahoře?“ letěli oba jak šílení, aby byli první na podestě :), hezky se mi na to koukalo.

            1. Skvělýýý! Fšak voni se miláci srovnaj.

              Heleď,von se ten vztah vyvíjí pořád. Když si vezmu stodoly, jinak se k sobě chovaly po týdnu, po dvou, po měsíci… Občas se zdálo, že nastal krok zpátky. Sem tam některému z nich nečekaně hrábne, pže zřejmě nemá svůj den… Takový vlnky, houpy hou. A někdy teda víc fouká 😀 .
              Beňajsovi třebas se zatmí, když se jedná o JEHO!!! uzlík z výbavičky, Poděse šíbe průběžně a teď během hárání kór, oba jsou hysterici, dyž de o žvanec, o oblíbencích a neoblíbencích za plotem rači nemluvě (blbý je, když maj odlišnej názor – což maj skoro furt 😀 ) . No a táák podobně – to jen, abys byla rači připravená. Na fšecko!

              1. jojo, krok zpátky už jsme taky měli. Při jednom z vítání, takže s tím už taky počítám a vím, že si nemám sednout na zadel a nedělat z toho vědu. To je další věc, kterou se s příchodem Blanimíry učím – nechat to hnít 😀
                Ešus zjistil, že když je protivnej při vítání, zatuhnu, dám od něj ruce pryč a nedělám nic, nic neříkám, nehýbu se, nikoho nenapomínám, ale prostě nic. Koukne,a je ticho, pak pokračujem, Blanimíru přivolám a šmrdolíme se všicí na hromadě.
                Myslím, že je rád za věci, který dělám jen pro něj, společný procházky o samotě, mazlení se na záchodě, kam se vecpe, aby byl se mnou sám,páč Blanimíra je fšadezdejší, je jak pohádková babička 😀 , že si cvičíme jen spolu a ona je v jiný místnosti (a pak je prohodím), že se naopak občas může zapojit do cvičení s Blanimírou, kterou učím nevšímat si igelitek s odpadky. že jsem mu nechala jeho povinnosti (zavírat dveře od linky, vyhazovat papíry, krabičky do koše a kelímky od jogurtů do tašky, je vždycky děsnej hrdobec, že dělá něco megaspecifickýho :D. Taje zatím nejvíc směrem ke mně a možná i proto trochu následně i směrem k ní. Jsem si vědomá toho, že to nemá jednduchý, obrátil se mu život totál naruby. Ale mohlo být bývalo hůř, kdybych mu dotáhla malý smrádě 😀 (tomu by zase ale na druhou stranu mohl velet, to je fakt ) .
                Když si brání svojí hračku nějakou specifickou, netlačím na něj, napomenu ho, ale vlídným stylem, jako že to nemá zapotřebí, (páč chápu, že prostě je to jeho, proč to má mít někdo jiný) . Mno shrnuto – učím se z téhle situace a od nich hodně tedy. Někdy mi vaří makovice myslím víc jak Blanimíře, která je vysmátá.
                Dovedu si duo Stodola představit, jak vedou manželskou hádku, jestli tohodle za tím plotem nenávidět, nebo tuhle za tím plotem přizabít :D. Mooc mi pomáhá si přečíst, co vždycky napíšeš.
                Jo a došla jsem dneska k uzávěru, že mě ten malej zrzavej dáreček učí novýmu vnímání psůch, jinému respektu a hlavně shovívavosti. (h)

                Zaháčkovala jsem se tou bábrdlí vic, než je zdrávo, pořád si musím připomínat, že….. může přijít cokoliv.

                  1. cvrnkla mě v podstatě o klobouk. O vižlouny v útulku se už dlouho zajímám a tak se ke mně Blanimíra pochopitelně propasírovala. Z několika stran. V hlavě jsem jí měla hodně, hodně dlouho, pak nějak uzrál čas a když nevyšlo štěně, vyrukovala jsem se záložním programem :D, druhá půle nebyla k mému olbřímímu překvapení nějak vůbec proti a pak se to rozjelo úplným samospádem, vymklo se to kontrole a bábrdle je u nás 🙂 .

                    1. A tak to ma byť. 🙂
                      Změnili ste jí život a ona ho změnila vám, žijte a vzkvétejte vespolek, jseš borec, Petro. (h)

                    2. Abyt – nejde mi vložit odpověď pod Tvůj příspěvek. Já vzkvétám občas dost, když opakovaně vyrazí rabovat odpadky třebas, to Ti hele vykvetu, to bys nečekala 😀

  17. Milá Ri, moc se mi líbí tvůj a Jakkelův přístup k vašemu živočišstvu – je nesentimentální, přitom laskavý a všechna zvířata dostanou to, potřebují. Takže sem krásně zapadá i ten postup od bezdechého čekání na klubání vajíček v líhni, až k těm kačenám v mrazáku.
    A máš pravdu, vajíčka jsou zázrak… (inlove)
    Jo, Jakkeli, jako obvykle máš skvělé fotky 🙂

    1. ……Milá Ri, moc se mi líbí tvůj a Jakkelův přístup k vašemu živočišstvu – je nesentimentální, přitom laskavý a všechna zvířata dostanou to, potřebují………

      přeeeesně!! Má pravdu předsedkyně 🙂

    2. …. ano nesentimentální, a přitom laskavý přístup…. třeba to ubytování v mrazáku (clap) (rofl) (clap) (rofl)

      1. No a já si myslím, že přece jenom trochu sentimentu a hóódně laskavosti v ri a jakkelovi bude – když sentimentálně zavzpomínají na ptactvo a jdou se přesvědčit, jak se jim v mrazáku daří a když zjistí, že jim tam kapánek mrzne, tak je laskavě šoupnou do trouby (chuckle) … takové hodné lidi aby jeden pohledal (nod) !

  18. Četla jsem Tvůj milý článek už na dobrou noc, milá ri (inlove) , ale stále se nějak nemohu dostat k tomu, abych napsala pár slov.
    Je to úžasné, asi bych měla tendenci bez dechu sedět u líhně s palci sevřenými a celá zpocená tou námahou. 🙂

    Jste s jakkelem pašáci, vůbec nechápu, jak všechno dokážete stihnout. (y)

    Přeju všem krásný den. (h)

    1. Což o to, to já taky seděla a koukala, ale ona to není moc akční podívaná a dá mi hroznou práci zabránit si, abych do té líhně nestrkala pracky, protože příroda to má dobře zmaknuté a lidské zásahy jsou skoro vždycky spíš na škodu. Jo, je to dřina 😀

      1. No právě! Bych řekla, že se to napětím a námahou z nemožnosti pomoct bude blížit obvyklým porodním bolestem. (whew) (chuckle)

  19. Jéje ri – jsi mne vrátila do dětství. Nám sice kachňátka vyseděla vždycky kvočna (je zajímavé, že domácí kačeny se do hnízdění nikdy moc nehrnuly – na rozdíl od slepic), ale pamatuju si to napětí, když jsme pod kvočku nahlíželi, jestli už už (chichi – kdepak nějaké rosení a zákaz otvírání líhně). Čerstvě vylíhlá káčátka a kuřátka jsme odebírali, balili do starých tepláků, dávali do bedny vyhřívané žárovkou. Ke kvočce se vrátily až po vylíhnutí všech vajíček. Taky se často stávalo, že z patnácti vajec byla tři kuřátka … ;( .

    Naše kačeny byly převážně suchozemské (to víte, ne nadarmo se říká, že na Vrbici ani kačena neumí plavat), ale pamatuju se, jak jsme je vyháněli na pastvu „na sklepy“. Vždycky jsme jim tam donesly obrovský kastról vody a konví ještě dolívali. A na jaře jsme pro ně chytali chrousty (tenkrát jich koncem května lítalo mraky, sráželi jsme je v vzduchu metlou), spařovali horkou vodou (no jo – tenkrát jsme nějak nebyli tak útlocitní) a ráno sekali na špalku sekerkou – kačenky by se urvaly, když viděly známý kýbl … to byly krásné časy … (nod)

    1. Jé a teď jsem si já vzpomněla, jak mívala paní Juřičková, blahé paměti, kuřecí bednu za sporákem… a jak mě její muž učil pro změnu s králíkama… (inlove)
      Jakkeli a Ri, obdivuju vás, do tohohle bych sama nešla, jsem na to moc rozlítaná. Ale tuším, co to žere, a tak trochu tiše přávidím. 🙂

      1. Slípky jsou snadné, koukat jestli mají vodu, ráno nasypat trochu krmení a večer sebrat vajíčka. Když chceš někam jet, můžou mít vodu v napáječce, kde vydrží několik dní než ji vypijou a zní/šrot v zásobníku, kde jim taky několik dní vydrží.
        U králíků/psů/koček musíš být každý den 😀 No dobře, psi můžou jet sebou, s kočkama je to horší a králíci už vůbec

        1. Právěže. Psi jezdí se mnou. Já jsem takovej poděs, že když někam vyrazím, můžu a nemusím se vrátit v termínu. 🙂
          Ale uvidíme, třeba se nechám někdy nalomit a zlákat. 🙂

  20. To je úžasný! Umím si teda představit ty děsný nervy před líhní, ale musí být krása to pozorovat.
    A co se vám vlastně vylíhlo, kačírci. 😛 ?

    1. tři kačírci. Teď je jim asi sedmnáct týdnů a zakroutily se jim ocásky. Kačírci to jsou 😉

  21. Ri, to jsem netušila, že jste i přes pernatce. Já znám jenom vaše chlupatce. Ale je to velmi zajímavéééé!! Díky za přiblížení problémů s klubáním.

  22. hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Krása (nod) Úžasný příběh moderní kvočny – líhně. Tak ať se daří vychovávat další generace slimákožroutů, vajíčkodárců a masíčka 😛
    Fakt se neumíte nudit

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN