ROZCESTNÍK: Podivná země

logo ŠvehlaNejmenší kontinent, Terra Australis, tedy Jižní Země, je plná paradoxů a záhad. Austrálie je pevnina, která od svého vzniku neprošla podstatnými geologickými změnami, jako mnohé jiné. Na příklad geologicky nejstarší část, západoaustralská tabule, je přes 3 miliardy let stará.

 

 

 

Kontinent se vyvíjel v pěti širokých avšak výrazných geologických obdobích. 3800–2100 Ma, 2100–1300 Ma, 1300–600 Ma, 600–160 Ma and 160 Ma do dneška. Znám geology z Evropy, kteří si při spatření zdejších geologických útvarů přímo chrochtali blahem. A nebyli sami. Podobně se chovali zoologové a botanici. Jako by přistáli na cizí planetě. Díky svému stáří, povrch Klokánie je přímo učebnicí a zároveň archívem meteoritických impaktů a následných kráterů, kterých je zhruba 30. Jejich stáří se pohybuje od 1660 milionů let, do 1500 let. http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_impact_craters_in_Australia

 

Navíc v Klokánii je vše úplně jinak. Zima v červnu, červenci a srpnu, Vánoční svátky a hlavní školní prázdniny i největší vedra, v prosinci, lednu a únoru. Na silnicích se jezdí vlevo jako v bývalém Československu před druhou světovou válkou, než to Hitler zatrhl. Flora a fauna také nepřipomíná nic známého z evropského kontinentu a průměrný Evropan si zde zpočátku připadá jako na návštěvě Marsu. Zvláště když vyrazí do zdejších pouští, kde je krajina barvy okrové až rudé díky přemíře oxidu železa a tak ten Mars skutečně připomínající. Zatoulá – li se do zdejší džungle, tedy deštného pralesa, ať už v pásmu mírném nebo tropickém, tak si připadá, že se octl ve třetihorách. Stromové kapradiny až 10 metrů vysoké, obrovské přesličky, přehršle různých palem a stromy co jim na kmenech kvetou květy. Schází zde jen třetihorní ještěři, i když dvoumetrový varan dovede také vystrašit. O v tropech žijících krokodýlech ani nemluvě.

 

Těch tu žije tisíce a jsou dvou druhů. Tak zvaní sladkovodní, Crocodylus Johnstoni, kteří obývají tropické vodní toky a jezera, jak jejich název napovídá. http://en.wikipedia.org/wiki/Freshwater_crocodile Tito nejsou agresívní, dá se s nimi plavat ve stejné tůni, ale nesmí se provokovat. Pak mohou uštědřit nepěkné kousnutí. Samci dorůstají až tří metrů délky a převážně se živí rybami, ptáky, ještěrkami, kaloni a ti největší někdy uloví i klokánka wallaby. Větší jednohubky, jako třeba lidi nežerou.

0806sve1

Oproti těmto, slanovodní krokodýli, Crocodylus Porosus, žijící opět v tropech avšak v ústích řek a u mořského pobřeží ve vodě slané a poloslané jsou plnokrevní lovci a sežerou všechno, co se hne. Nepohrdnou ani krávou a nebo vodním buvolem. https://en.wikipedia.org/wiki/Saltwater_crocodile Loví ze zálohy, na svoji oběť si počká a pak ji bleskurychle za rolování nazývaným „death roll“ stáhne pod vodu, kde z ní odtrhává kusy které polyká. Jakmile zaklapne svoje čelisti, tak mu už nic neunikne. Stisk čelistí je v říši zvířat jeden z nejsilnějších. Čím je krokodýl větší, tím má silnější stisk. Šestimetrový kolem 3,5 tuny, nebo 35 000N. Kolik měl drobeček ulovený v roce 1957 Krystinou Pawloskou v okolí Normantonu v Queenslandu a měřící 8,63m, se můžeme jen dohadovat. Navíc, tito výtečníci jsou značně inteligentní, a když mají hlad, tak si dovedou v noci vylézt na břeh a nezkušeného vandráka ze stanu vytáhnout a ze spacáku vybalit. Odrostlí jedinci dokonce kradou farmářům dobytek.

 

O dalších lahůdkách zdejší podivné přírody raději nemluvit. Osm z deseti nejjedovatějších hadů na světě se plazí v Klokánii. Zrovna tak i pavouci a jiné stvůry z říše hmyzu a zvířat. Flora nezůstává pozadu a někdy stačí se jen otřít o listy nevhodného keře a jedinec pak bolestí raději opustí svět vlastní rukou, jak se také stalo.

 

Podobně podivné to je s historií zalidnění tohoto kontinentu. Různé prameny nám udávají, že homo sapiens sapiens se z Afriky rozběhl do širého světa zhruba před 70 – 75 000 lety. Různé jiné prameny nám udávají, že první domorodci přišli do Austrálie před 65 – 70 000 lety ale také před 125 000 a dokonce před 200 000lety. Takže vše může být jinak a asi toho moc nevíme. Jak o opuštění kolébky v Africe, tak o zalidnění Terra Australis Incognita. http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Indigenous_Australians

 

A moderní, či recentní historie? První Evropané, co spatřili australské břehy, byli portugalští námořníci v roku 1520, aby Holanďané v letech 1606 – 80 zmapovali severozápadní břehy kontinentu, který pojmenovali Nové Holandsko. V roce 1642 pan Abel Tasman, Holanďan, poprve spatřil nynější Tasmánii a pojmenoval ji Van Diemen´s Land, aby dále objevil Nový Zéland a Fidži. Teprve později v sedmnáctém století dopluli k břehům Austrálie Angličané. Za anglické teritorium ji prohlásil až v roce 1770 James Cook a od té doby patřila celá Klokánie Angličanům.

 

 

0806sve2

 

Co se ale nestalo? V roce 1944 během druhé světové války byla australským vojákem, Maurie Isenbergem nalezena v Severním Teritoriu hrst mincí. Tento voják mimo válčení s Japonci, ve svém volném času rybařil na idylické pláži ještě idyličtějšího ostrůvku, severně od australského pobřeží. Až v roce 1979 poslal nálezce tyto mince do musea k identifikaci. Zde byly mince positivně identifikovány a identifikace potvrzena. Jsou to mince z období let 900 – 1300. Africké mince z bývalého sultanátu Kilwa co se rozkládal na ostrově kousek od pobřeží nynější Tanzanie. Obyvatelé sultanátu byli čiperní obchodníci a na svých obchodních lodích už před 1000 lety navštěvovali místa v Jižní Africe, Arábii, Indii a ostrovy dnešní Indonésie, Java, Sumatra a Borneo pro jejich bohatství ve formě různých vzácných koření. Takže už před 1000 lety byla Terra Australis navštívena cizinci i když ne Evropany.

 

Nakonec víme, že toho moc nevíme, dokonce ani z historie nedávné, nějakých 2500 – 5000 let staré. Konečně kdo má chuť a odvahu, tak si stačí přečíst knihy od pana Immanuela Velikovského, kde na základech historických textů, archeologických, paleontologických a geologických nálezů elegantně a logicky dokazuje, že všecko bylo jinak. Na základech svého zkoumání před padesáti lety dokonce předpověděl útvary a horniny na jiných planetách sluneční soustavy, což se nyní sondami potvrdilo. Knihy jsou k dostání jak v angličtině, tak i v němčině.

 

http://www.velikovsky.org/

 

Další fotky najdete tady: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Krokodyl_Krys

 

 

Aktualizováno: 6.8.2013 — 07:23

36 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Moc zajímavé, díky!!!! A Velikovský,doplnila jsem si vzdělání. Ráda čtu Australii,je to prazvláštní země.

  2. Zase další střípek z Austrálie, za chvíli o ní budu vědět víc, než kdybych tam bydlela. Díky Georgi.
    V neděli jsme se vrátili z dovolené, ale ohlásit jsem se nemohla, neb nám v patách chvátala bouře a vypla nám internet. Včera i dnes jsem měla nějak pořád co dělat a teď se žene nová bouřka, tak honem honem, než to zase spadne.
    Dovolená byla super, poslali sme i jeden pohled Veram, ale na Kleti sme kvůli horku nebyli. Koukám, že jsem prošvihla pohádky, tak to je postupně dočtu,ty si nenechám ujít.

  3. Jirko, bomba jako vždy! Skoro 9m krokouš, to musela být síla. To ho střelila protitankovým kanónem? Puška by asi nestačila, že? Dík a krásný den všem.

  4. Díky George. Hned je mi líp, když si přečtu, že i jiní připouštějí, že víme houby 😀

  5. Milý Jíří !

    Lhal bych, kdybych napsal, že jsem všechny Tvé příspěvky pravidelně četl.
    Ale, většinou ano, i když jsem nereagoval.Často jsem však u nich přemýšlel. Přemýšlel o tom, jaké to je žít v zemi, tak moc vzdálené od rodné „hroudy“.
    Protože, něco málo o emigraci vím, tak jsem se Tě chtěl už na to dávno zeptat.
    Mohl jsem krátce po emigraci si vybrat. Zůstat ve Francii, nebo pokračovat právě do Austrálie (kde nabídl pomoc dobrý přítel mého otce)a pak ještě do Kanady. Obojí jsem bez dlouhého přemýšlení zavrhnul. Nechtěl jsem se vzdálit z Evropy.Snad jsem podvědomě tušil (to si asi ale fandím)že se to musí změnit!
    Že nesmyslná „železná opona“ musí padnout““! A já pak se budu moci kdykoliv podívat domů.
    Stalo se tak.
    Ještě v Francii, jsem prostě hodil kufr do auta a za pár hodin byl v českém dolíčku. Teď, v důchodu zde žiji natrvalo. Paradox je ten, že jako cizinec.
    Ale, rozpolcená emigrantská duše, která má „dvě vlasti“si s touhle situací v uvedených podmínkách , docela dobře poradí.
    Hranice v Evropě prakticky neexistují, celníka, či pohraniční policii člověk neuvidí a zakrátko ( po „pár kilometrech“)je po nějakém stesku, zleva či zprava, konec.
    Nedovedu si teda představit, jaké by to bylo, kdybych žil na druhé straně zeměkoule.
    Tak, to já jen tak, jestli budeš mít chuť,napiš o tom něco. Rád se sem vrátím !!

    1. WWW, i ja jsem uvazovala, jestli emigrovat do Evropy nebo jinam. Zakotvila jsem v uprchlickem tabore v Rakousku. Napred povestny Traiskirchen, jinak tez zvany Trajskáč, coz byl dost pruser, a pak na predmesti Vidne. A kdyz jsem tam premyslela, cim bych se tak mohla uzivit, tak jsem si obcas procitala inzeraty v novinach. A vetsina z nich mela poznamku „keine Auslander“ – cizince nechcem. Cili naraz ta idea Ameriky se stala velmi atraktivni. V te dobe byla popularni Australie, Viden byla naplnena Polakama, a Polaci tam smerovali – zadny problem, brali skoro kazdyho. Jeste jednodusi by bylo emigrovat do Jihoafricke republiky, coz i na mne bylo az prilis dobrodruzne. Tak jsem si tu Ameriku vybojovala – jo, je to krapet z ruky, ale to „keine Auslander“ tady neexistuje.

      1. A odpovim si sama sobe. Ono to ani tady neni tak jednoduche, jak jsem to vyse podala. Historicky se na jiste emigrantske vlny taky nahlizelo spatra. Napr. italove, irove, zidi, polaci… Ale ja jsem fakt zadnou diskriminaci nezazila; naopak, v me profesi mi lidi fandi. Mozna je to tim, ze jsem se od zacatku snazila te zemi porozumet a netvrdit, ze hej my Slovane, my jsme nejlepsi.

  6. Žiješ v tuze zajímavé zemi, George. (y) Dík za to, že tam můžeme Tvým prostřednictvím nahlížet.

  7. Děkuju, milý Georgi, zase tu bylo zajímavostí na rozdávání. Krokodýl jak stodola mě dostal (brr), ale asi nejvíc mě dnes zaujala ta historie a Immanuel Velikovsky. Díky za tip na zajímavé čtení (inlove)

  8. Další zajímavé povídání i když z popisu tamní fory a fauny mi až naskočila husí kůže. Opravdu je tam tak jedovatý porost, že jeho bolestivé účinky doženou chudáka k sebervaždě?. A ten óbr krokodýl !!!! Jak se ho vůbec podařilo polapit – a k tomu ještě ženské? Musela to být nějaká australská Amazonka.

    Dodatečně gratuluji PetřeK k psí seniorce Blance. Ať spolu všichni svorně prožijete ještě řadu šťastných let.

    Io – je mi tě moc líto, že se nad tvým vysněným makovým domečkem stahují mraky (té práce cos už v něm udělala!!!). Také jsem si nejprve myslela (někdo už zmínil), zda to nebyl jeden z utajených důvodů k prodeji domu. Ale jak vidno nebyl a o to smutnější je teď tohle zjištění a s ním spojené nepříjemnosti. Moc držím palce, aby Blbec co nejrychlejí zmizel někam hodně daleko, nejraději tam, odkud by dlouho koukal na svě skrze špryclíky.

      1. No, Maričko, ono není bezpečno ani v naší kotlince. Už jsi viděla člověka postříkaného šťávou z bolševníku? Student geodet, který si chtěl na praxi v terénu vysekat trasu, aby mohl zaměřit bod. Měli jsme veliké starosti, aby to v lese přes noc vybojoval. Jen jsem děkovala Bohu, že mu nestříklo do obličeje.

        1. Fuj, bolševník… čím to sekal? Já tehdy kosou, taky chuť, ale přece jenom, sekačka by to dovedla rozprášit ještě kvalitněji. Ať se kluk vzpamatuje co nedřív a s co nejmíň jizvama. (y)

  9. Zajímavé, moc. Zejména coby ukázka toho, jak si člověk povrchně myslí, že něco ví a zná, prostě má to v paži, že…
    A ejhle, stačí malinko hrábnout pod povrch – a vím, že nic nevím 😀 . Tolik o mých znalostech o Austrálii, byď díky Georgovi docela vylepšených. Možná z toho mě vzala ta panská pejcha, že už vím skoro všecko.

  10. Jiří opět velké díky za článek. Rajčealbum je zajímavé. Proti těmhle slanovodním žravým monstrům jsou naši přemnožení divočáci malynkými plyšovými králíčky!

      1. Jednu ještěrku půjčit, specialistku na přemnožené jednohubky. Jedna potrhala sousedova psa, rovnou za plotem zahrady a nimródi pravili, že oni s tím nic dělat nemůžou i když se to stalo v intravilánu obce. Srnčí střílet to ano, ale zredukovat stav černé, to nee (envy) .

        1. Nejde si někde stěžovat? Na polesí? Policii? Pokud to bylo hned za plotem, ohrožuje zvěř i lidi. Že by jim to polecajti třeba nařídili? Tohle jsem zatím neřešila, tak nemám představu, za kým bych šla.

        2. Do srnčího střílet nebo do kolegů to jim jde, ale třeba se divočáků bojí. Nejsou všichni stejní

        3. No a to jsem cetla in Idnesu, ze myslivec zastrelil nad ranem kluka v lese, pac si myslel, ze je to srna. Krom toho srny jsou hajeny az do 1. zari, takze pytlacil. A policajti to nejak neresi. Myslivci upozornili, ze „vstup do lesa je na vlasni nebezpeci. Bez ostrazitosti se neobejdete“. Proti zodpovednym myslivcum fakt nic nemam; naopak, je to tradice v casti me ceske i americke rodiny. Ale toto je hrozny.

  11. Pane Jiří, Šejbalce už z toho hprka tady, s odpuštěním „hrabe“ !!
    Dík tza pěkné povídání !

    1. Šak ty vaše poudačky byly tak kouzelný, celej moderní KJ Erben. Díky za výlet pohàdkové řîše.

      1. No já už těch textů naslibovala tolik, že se radši diplomaticky odmlčím. 🙂
        Mandala, mrcha, nespolupracuje! Prý je všechno jinak a zpátky na stromy…
        ALE! Mám (skoro) hotovou pracovnu, jsem jak čuně, páč jsem dneska vybalovala knížky (a hadry a nádobí – to šlo rychle). A říkejte mi mistře stolaři, jelikož jsem si udělala stůl. Z desky a původních hodně, hodně škaredých stojen na police. Ještě do něj přijdou police a pak to bude úplně eňo ňůňo.

  12. WWW,

    opět krásné povídání o pohádkové zemi. Jsem dojata, protože podle vyprávnění dědečka, když se opil, tak naše prapraprababička prej utekla s jedním portugalským námořníkem na druhý konec světa a psala, že je tam všechno vzhůru nohama. Nemohla to být tedy jiná země, než o které píšeš ve své dnešní podivné pohádce !

    1. Teda Anežko, jen přiznej, co jsi mlsala po ránu za vodičku. (chuckle) Ale jsem moc ráda, že jsi po dlouhém čase zavítala mezi nás. 🙂

      Ještě jsem nestihla číst, až večer. Krásný den všem. (h)

    2. No jo, Ágnes, ale to se mi nějak nezdá – tak za prve, kde prapraprabába toho námořníka, a ausgerechnet portugalskýho, ulovila? A za druhé, kterak se stalo, že se zase navrátila zpět do Čech? Chtělo by to podrobněji probádat rodinnou historii a dát v plen – to víš, kdoví, kde a s kým se prastařenka potloukala, vždyť vzhůru nohama (ponašemu „hore koty“) to mohlo být i ve vedlejší vesnici!

  13. Milý Georgi, po takových článcích si vždycky říkám, že Austrálii by bylo prima vidět z vrtulníku- nějak mě úplně nebere představa, jak mě tohle monstrum vybaluje ze spacáku. Ale ty africké mince mě zaujaly. My o té historii toho vlastně moc nevíme 🙂

  14. Milý Jiří – dnešní povídání je opět krásné. Miluju Austrálii, neboť je důkazem, že VŠECKO JE JINAK. A navíc, ty nám ji přibližuješ tak, že si život na tomto kontinentu dovedeme celkem přestavit … což ale v mém případě znamená, že já bych tam žít asi nemohla (shake) – to víš, ti pavoučci (think) !

    Sice dva týdny s Wéwéwéčkovými pohádkami byly fajn, ale klokaní úterky mi chyběly. (nod)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN