POHÁDKOVÉ LÉTO S WWW: Král rybářem

Logo_pohádkyMatrace královské postele se nadzvedla i s královnou Eliškou a zase žuchla dolů. Královna se posadila na posteli. To nemůžeš dát trochu pozor Petrášku?! vykřikla rozhněvaně na krále Petráška X., který se v noční košili štrachal s rybářským prutem z pod postele.

 

 

Kolik je vlastně hodin? Ani ne šest. Když už, ty starej blázne, musíš utíkat v neděli takhle ráno na ryby, tak mě aspoň nebuď! Já na to pořád zapomenu a jak si večer uklízím pantofle pod postel, tak do toho prutu dycinky drncnu. Už se nezlob, Eliško, povídal Petrášek X. a políbil královnu na čelo.

 

Tak si sakra děj ten prut někam jinam, to ho musíš dávat pod postel? Jo, to víš, že jo, já jsem si na něm udělal takovej pěknej forichtung na vlasec, jen proto, aby to komoří vodkoukal. Hele Eliško, ten ti byl včera vzteklej. Já už měl dva kapříky a jednoho cejna a voň ani ťuk.

 

No dobrá, dobrá, ale nezapomeň, když už tam dřepíš, že si dneska u oběda musíme promluvit s tou naší holkou. To už takhle dál nejde. Léta ji utíkají a nakonec se nám nevdá. Všude okolo už se královny chluběj vnoučátkama a já nic. To je taky život. Holka si vzala do hlavy prince a král je tichej blázen! Královna Eliška si zívla přesunula se na Petráškovo místo, zmuchlala si jeho polštář pod hlavu a spokojeně usnula.

 

Už jsem chtěl jít sám, zašeptal za dveřma Petráškovi X. komoří. Dyť tu správnou hodinu propásneme. No jo, už letím a nekoukej mi na ten prut, šeptal rozčileně Petrášek X. Sundal si jednu ponožku a natáhl ji na konec prutu. Vy taky z toho naděláte, bručel, komoří na schodech. Dneska vám ale ukážu, mám žížaly z višňového sadu, eště budete škemrat.

 

A vezmem to, pane králi, zadem, kolem bejvalej hladomorny, to je o hodně kratší. Podívejte pane králi, hořekoval komoří, když klusali kolem bývalé hladomorny, podívejte, jak už slunce začíná vycházet, jezuskote, nakonec mi budou ty žížaly z višňového sadu na prd.

 

To ti byla legrace, Eliško, povídal Petrášek X. u oběda. Chytil komoří takovýho mrzáčka kapříka, pod míru, musel ho zase pustit. Ty žížaly z višňovýho sadu mu byly prdlajz platný. Jak to mluvíš před princeznou?! Zhrozila se královna Eliška. Podívej jak se Hanička červená.

 

Tatínku, sklopila oči princezna Hanička, takhle přeci král nemluví. No jo, to mi jen tak ujelo, povídal Petrášek X. Já chtěl jen říci, že nejlíp jdou kapříci takhle za úsvitu na ementál. Jenže to von by jim nedal, protože je to škrt.

 

Nevšímej si toho, Haničko, řekla královna Eliška, tatínek neví jenom jak začít, protože si s tebou chce vážně promluvit, viď Petrášku? A kopla krále pod stolem do kotníku. Jauvajs, heknul Petrášek X. Tedy, ehm, vlastně ano. Haničko, podívej, už je na čase, aby ses vdala. Podívej, jak je mamince z toho smutno, že ještě nebyla svatba, a že se nemůže těšit na vnoučátko. Ukaž jí, maminko, jak ti je smutno. Královna Eliška vzala složený ubrousek s nakrájenou cibulí a zaslzela.

 

Ale já bych se ráda vdala, špitla princezna Hanička. Jenže vy ste mi od malinka slibovali prince a žádný nejde. Kruci, nezlob mě, Haničko, vykřikl Petrášek X. Vždyť už jsme ti tolikrát vysvětlovali, že široko daleko svobodnej princ není! Máme v království takových šikovných mládenců. Třeba ten Pepek kovářů, třikrát zvedne kovadlinu až nad hlavu ani se nezadejchá. Nebo Kuba pekařů, ten je taky šikovnej. Jestli chceš, tak já si je nechám všechny zavolat a vybereš si.

 

Já pak napíšu dekret, udělám z něj prince a bude to. Tak co? Co říkáš naše milovaná dceruško?! Já chci prince, slíbili jste mi prince, já nechci žádnýho nadekretovaného, já chci pravého prince, řekla umíněně princezna Hanička.

 

Svolej mi komoří na odpoledne královskou radu, pošli dolů do podhradí pro kartářku a ať sebou vezme hned tu bábu, co věští z křišťálové koule! S tím princem se to musí nějak vyřešit. A ty si taky lámej hlavu. Když na to přijdeš, ukážu ti můj forichtung na prutu.

 

Tak já bych si pane králi vzal na odpoledne volno, mě se nejlíp láme hlava, když mám nahozenou udičku. Dobře, běž si lámat hlavu k jezeru, stejně nic nechytíš!

 

Tak co pánové, co? Chodil rozčileně Petrášek X. kolem královské rady. Nic, samosebou, že nic! Za co vás platím? Taky za nic! Jednoho prince po vás chci, jednoho, může být i mrňavej, a prosím, ať třeba i šilhá. Ne? Nemáte! A co ty kartářko? Už jsem ho skoro měla, milostivý pane králi, pak do doho přišel kulovej spodek a žaludská vosma a je to v háji! Tak dej toho spodka a tu sedmu na stranu a zkus to znova! radil Petrášek X. Kdepak, pane králi, jak to vyjde takhle tak je to marný.

 

A co ta křišťálová koule, věštkyně? Něco vidím, něco vidím, pane králi! Ale je to ještě nejasné. Král Petrášek ani nedýchal. Tak co? Už vidíš lépe? Ano mám už prince, na východ dvě království od nás. Ale je to starý mládenec, už je mu skoro padesát, strašně pije a má techtle-mechtle s kuchtičkou. Podívej se sakra pořádně, dorážel Petrášek X. Není mu alespoň o patnáct míň a nemá s tou kuchtičkou jenom techtle?

 

Jak se to rozjasňuje pane králi, tak je to jste horší. Už mu je přes padesát a ta techtle-metlová kuchtička je v jiným stavu! Všichni pryč, zaječel Petrášek X. Že jsem vás vůbec volal. Ty si můžeš kartářko s rádci zahrát prší a ty věštkyně jim můžeš věštit, o kolik jim snížím plat.

 

Petrášek X. se vydal k jezeru za komořím. Tak co? Ani ťuk? Kdepak pane králi, jak ryby cejtěj, že si lámu hlavu, tak halt neberou. Ale přišel jsem na něco. Nezapomněl jste, co jste slíbil s tím prutem? Nenatahuj to komoří, víš dobře, že jsem král a můžu vždycky slib odvolat. Tak co?

 

No tady pomůže jen moudrá stařenka v chaloupce u lesa. Ta toho ví víc, než my všichni dohromady. No jo, řekl Petrášek X., to mě mohlo taky napadnout. A nemusel jsem riskovat ten prut. A máme v království nějakou? Máme tady kousek. Můžeme tam hned zajít.

 

Babičko, tady je u vás tak hezky, povídal Petrášek X. v chaloupce. Já jsem tak rád, že jsme se domluvili. Hned zítra sem tu naší holku pošlu. A přidejte mi ještě prosím, trochu té dobře houbové polévky, to je vám taková dobrota, a jak ten vás chleba voní ! Hned bych vás bral na hrad jako vrchní kuchařku…

 

I kdepak chlapče, povídala babička. Ta by z pozlacených talířů nechutnala. Na hradě na ni zase zapomeneš. A nezapomenu, já si sem na ní občas zajdu a přinesu vám za ní nějakého kapříka. Tady se tak krásné sedí u pece. Cestou zpátky na hrad komoří škemral. Tak ukážete mi pane králi dneska ten forichtung na prutu? Počkej, ještě není nic hotový, ukončil to Petrášek.

 

Na hradě nakouknul do kuchyně. Co je dneska k večeři kuchaři? Nadívané křepelky pane králi, vaše oblíbená dobrota! Dones jenom královně a princezně, já měl dneska něco lepšího! Zavřel dveře do kuchyně a šťouchnul do komořího. Viděls, jak byl vyvalenej?!

 

V pondělí ráno odjela princezna Hanička kočárem k moudré babičce. To jsem blázen, chodila nervózně od okna k oknu královna Eliška, co jsi to zase Petrášku vymyslel. Kde ta babka sežene prince, když prostě není! Já se snad dočista rozpláču i bez tej cibule. Počkej, Eliško, počkej, za chvilku je holka zpátky, to teprve budeš koukat, jak to Petrášek vymyslel. Trochu taky komoří, ale prut stejně schovám pod postel, pomyslel si.

 

Maminko královno, zvolala princezna Hanička, když se vrátila od moudré babičky. Já jsem tak šťastná a zároveň nešťastná, tolik se těším a tolik se bojím! Povídej, holčičko moje, povídej. Já jsem jak na trní. Prince budu mít, maminko! Ale musím ho hledat.

 

Princové jsou někdy zakletí v ošklivého žabáka. Ale když ho políbím, vysvobodím prince ze zakletí a bude to nejkrásnější princ, že mu nebude na každou světovou stranu přes tři království rovno. Od zítřka chodím každý den k jezeru, já si svého šeredného zakletého prince – žabáka najdu!

 

Bože můj, holčičko moje nešťastná, ale kolik těch šerednejch žabáků ocumláš, než kápneš na toho pravýho? Já se z toho snad zblázním, zalomila nešťastně královna Eliška rukama. Tak to jsi to Petrášku vymyslel náramně, rozčilovala se Eliška na krále, když Hanička odešla do své komnaty. Holka bude hubičkovat na jezeře žabáky a ty se tomu ještě směješ!

 

Ale Eliško, tak mě poslouchej sakra už! Na jezeře se o ni bude starat syn porybnýho Honzík. Jak jsem na něj vůbec mohl zapomenout! To ti je fešák a slušnej. A víš ty co? Taky se nebojí. Tuhle mi povídal: Vaše Veličenstvo, máte špatně nahozýno. To si ti nikdo netroufne, to mě každej chválí, jakej jsem dobrej rybář!

 

A já mu povídám: Todlecto se říká králi?! A on ti na to: nezlobte se, pane králi, asi správně ne, ale já jsem vám to říci musel, přeci vám nebudu lhát. Pojďte kousek dál od rákosí a nahoďte tam, kde je voda tmavší. Tak jsem ho poslechl, on ti měl kluk pravdu. To by byl král!

 

To ti teda, Eliško, povím. Ten tu naší Haničku z těch princů vyléčí. To ti, Eliško, garantuju, jako že se Petrášek X. po mém tatínkovi Petráškovi IX jmenuju. Nevím, nevím, povídala zamyšleně královna Eliška. Holka je paličatá po tobě, ta bude na žabákovi a princi trvat.

 

Kolik máme vlastně špehů? ptal se druhý den ráno Petrášek X. prvního rádce. Tři pane králi, ale ten jeden není ve službě, má vyvrknutej kotník. Dobrá, povídal Petrášek. Ode dneška chodí každý den naše princezna Hanička k jezeru. Neptej se mě proč, do toho ti nic není!

 

Ten s tím vyvrknutým kotníkem se zamaskuje na vrbě a ti dva tam budou běhat pro zprávy. Chci vědět všechno co se tam děje. Bude se o princeznu starat mladej porybnej. Všechno mi hlásit, ale nebudete je rušit!

 

Tak ty jsi naše princezna Hanička, usmíval se na Haničku Honzík. Ty jsi ale krásná. A mám ti prej najít vošklivýho žabáka na rybníce. Copak s ním chceš dělat? Políbím ho, Honzíku, a bude z něj princ. Chachá, smál se Honzík. To jsem teda na to zvědavej. Tak nejvošklivější žabák v našem rybníce je zakletej princ. No to je teda dobrý. Nebuď drzej, zrudla princezna Hanička a zadupala. Máš mně najít žabáka a o víc se nestarej.

 

Špeh utíkal na hrad. Tak co, tak co? ptal se Petrášek. Pane králi, ten mladej porybnej se chechtá, nejjasnější princezna Hanička je celá červená až do ruda a dupe nožičkama. Tak utíkej zpátky! Petrášek X. si zamnul ruce. Šikovnej je ten, kluk, co jsem říkal. To bude král!

 

Půjdeme, princezno, na druhou stranu, kde stojí voda, povídal Honzík, tam bychom měli snad něco objevit. Já ti něco povím, princezno Haničko, já bych žábě pusu nedal, ani já nevím za co! A teď si představ, že ty budeš muset vohubičkovat já nevím kolik žabáků, a třeba ani na toho pravýho nekápneš.

 

Já jedu domů!! Zadupala princezna Hanička a řeknu tatínkovi, že jsi drzej. Tak jeď, povídal Honzík, alespoň bude pokoj. Ať ti dají k ruce někoho jinýho, ale nikdo nezná rybník tak dobře jako já.

 

Špeh uháněl na hrad. Jsou na druhé straně rybníka a princezna zase dupe. Teeeda, ten Honzík, vydechl nevěřícně Petrášek, to je třída! To musím utíkat říct komořímu.

 

Ve čtvrtek hlásil špeh: podala naše nejjasnější princezna Hanička Honzíkovi ruku, když šli na lávku. Seděj tam a klátěj nohama.

 

Jak jsi to myslel Honzíku, že bys nikdy žádnou žábu nepolíbil? Ani kdybych v ní byla zakletá já? Hm, povídal Honzík, to možná jo, aby sis mohla pak najít žabáka políbit ho a měla toho svýho prince. Už bys věděla, kterýho žabáka si vybrat, když bys před tím byla žába.

 

A hele Haničko, umíš ty dát vůbec pořádnou hubičku? Jestli to nějak zpackáš, tak to s to kletbou ani nehne. Nechceš si to vyzkoušet? Tak dobře, povídala Hanička, ale zavřeš oči! Ta byla pěkná povídal Honzík, ale musíš mít jistotu. Nechceš si to natrénovat, abys pak s tím ošklivým žabákem neměla trému? To se ti musí podařit hned na poprvé!

 

Seděj na lávce, přestali klátit nohama a hubičkujou se, hlásil špeh Petráškovi. Jezusukote, vyjekl Petrášek, co se bude dít v sobotu? Ani muk před královnou!! Kdyby se ptala, tak princezna chodí zadumaně kolem jezera a trhá pampelišky. Ale pane králi, pampelišky už dávno odkvetly. Královna se v kytkách vyzná. Tak trhá rákosový doutníky, vykřikl Petrášek. Ale pořád zadumaně, rozumíš!! A Honzík je nejmíň pět kroku za ní.

 

Zmizeli nám na druhé straně jezera za keřem, hlásil špeh druhý týden ve středu. Za ním doběhl zadýchaně druhý špeh. Pane králi, padl na kolena. My za to nemůžeme, sám jste říkal, nerušit!! Co se stalo, tak sakra co se stalo? nadskakoval nervózně Petrášek X. Pane králi na tom keři, vono to není vidět pořádně, jestli je to šípkovej nebo hlohovej z tej dálky, ale na něm visí něco bilýho, třeba se pletem, ale vypadá to jako korzet!

 

Eliško, Eliškó volal Petrášek X. a bral tři schody najednou do královské komnaty. Objednej rychle švadlenu na svatební šaty. Královna Eliška spráskla ruce a kecla sebou do křesla. Petrášku, Petrášku, co se děje? Snad opravdu toho pravýho žabáka nenašla? Neptej se mě na nic, zakvílel Petrášek, chtěla jsi vnoučka? Chtěla!! Tak utíkej objednat tu švadlenu. Petrášek vyndal z baru láhev a rovnou z ní se napil.

 

Honzíku, řekla Hanička, teď půjdeme na hrad, požádáš o moji ruku a budeš králem. Ale já nechci být králem, Haničko, já chci zůstat na jezeře. Vždyť půjdeš na jezero, kdy chceš, král si dělá, co chce Honzíku. Musíš být králem, když jsem princezna. A nechci být králem a nechci! Tak ty takhle, zadupala princezna Hanička. Tak už té nechci ani vidět! Už ti žádnou hubičku nikdy nedám!!

 

Objednám si z vodního království žabáka a budu se hubičkovat s ním. Abys věděl, když ty jsi takovej. Princezna Hanička si utírala slzy a utíkala na hrad. To neuděláš, to mi, Haničko, neuděláš, volal Honzík a běžel za ní. Předběhli zadýchaného špeha.

 

Král Petrášek X. stal u okna. Eliško, Eliško, pojď se rychle podívat, jak ta naše Hanička umí krásné utíkat. Kde má kočár? zvolala královna Eliška. A kdo to za ní běží?! Proboha, snad to není ten odkletej žabák? Ale kdepak Eliško, to je porybnejch Honzík. Uvidíš, jak se ti bude jako ženich líbit. Tak pojď jim požehnat, jen pojď.

 

Už ho nechci ani vidět, vykřikla princezna Hanička, když doběhla na hrad s Honzíkem v patách. A už mu nikdy nedám hubičku, když je tak protivnej a nechce být králem. Zkus mu dát ještě jednu, povídal Petrášek X., uvidíš, že si to rozmyslí. Hanička dala pro jistotu Honzíkovi tři dobře natrénované hubičky.

 

Tak dobře Haničko, budu králem, ale jakejpak budu král, když ani kralovat neumím, povídal nešťastné Honzík. Z toho si nic nedělej, mávnul rukou Petrášek X. Zatím se budeš zacvičovat a budeme se ob den střídat. Tak jim, maminko, požehnej!

 

Svatba to byla veliká. Podávala se na ní také houbová polévka, kterou přišla moudrá babička uvařit. Pochválila mně ty nadívaný křepelky, pošeptal králi do ucha kuchař. A dával jsem dobrej pozor, jak dělá tu polívku! Snědl jsem jí tři talíře…

 

Královna Eliška si utírala slzy kapesníčkem a neměla v něm nakrájeno ani trochu cibule. Kdepak je komoří, zneklidněl najednou Petrášek X. Vyskočil od stolu a utíkal do komnaty. Komoří tam stál a prohlížel si prut.

 

To jsem si moh´ myslet, pane králi, vždyť na něm nic zvláštního nemáte! Jeden pitomej kroužek navíc a já vám na to skočil. Dej to sem, rozzlobil se Petrášek X. a vytrhnul mu prut. Nic zvláštního, nic zvláštního ty chytrej! A kdopak na něm ulovil takovýho parádního ženicha, co?!

 

 

 

Aktualizováno: 21.7.2013 — 07:30

37 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. OT : Chikinčina štěňátka opouštějí domov. Dnes odjela malá Eimee dokonce do zahraničí a sice na Slovensko do Popradu. 😉 Asi 400 km jeli noví páníčci 6 hodin. Snad tu dlouhou cestu malá prospí.
    Hodná Beda mi pomohla s fotografiemi štěňátek na rajče, až to bude pasovat dám sem odkaz.

  2. Velká Kočko,

    „A tak se dnes jaksi vznáším v polovině šedesátých let minulého století.“

    Nejsi sama, vznáší se jich víc z tvých spolužáků. Nedávno jsem dočetla vzpomínky Jana Kačera a určitě tě potěším, když zmíním jak v jednom odstavci vzpomíná na své spolužáky a končí: a samozřejmě hvězda naší třídy, krásná Aglaia Morávková.
    Taková vzpomínka jistě potěší a tak ti ji s radostí sděluji.

  3. 🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂

    Sedí žába na studni. Kolem jede princ a už z dálky slyší žábu volat: „Jestli mě políbíš, tak něco dostaneš.“
    Princ neváhá ani vteřinu a žábu políbí.
    A ta okamžitě reaguje: „Ekzém!“

    (coffee) Přeji všem přítomným klidný večer a hezké sny. (coffee)

  4. Přeji hezký, horký podvečer všem. To jsem si opět početla a zasmála se u krásné pohádky (rolf) !
    Petro, blahopřeju Ti k Blanici, nebo vlastně obráceně Blanici blahopřeju k Vaší rodině. A držím palce, aby klaplo všechno co máš v úmyslu. Jsi hotový (angel) !!!

  5. …….Bože můj, holčičko moje nešťastná, ale kolik těch šerednejch žabáků ocumláš, než kápneš na toho pravýho? f…….

    😀 😀 😀 pomoooct!!

    a to ještě nejsem u konce 😀

    1. 😀 😀 😀
      ..Ta byla pěkná povídal Honzík, ale musíš mít jistotu. Nechceš si to natrénovat, abys pak s tím ošklivým žabákem neměla trému? To se ti musí podařit hned na poprvé! ………..

      😀 😀 😀

      Král Petrášek X má pravdu!! Ten Honzík se vyzná!! 😀

      jdu číst dál! 😀

      1. ……..Seděj na lávce, přestali klátit nohama a hubičkujou se, hlásil špeh Petráškovi. Jezusukote, vyjekl Petrášek, co se bude dít v sobotu? Ani muk před královnou!!………

        😀 😀 😀 to jsem taky zvědavá, co se bude dít v sobotu 😀

        1. …………..Pane králi na tom keři, vono to není vidět pořádně, jestli je to šípkovej nebo hlohovej z tej dálky, ale na něm visí něco bilýho, třeba se pletem, ale vypadá to jako korzet! ………..

          😀 😀 😀
          a je to jasný! Svarba bude!! 😀

          díky milý WWW, mnohem lepší zákusek než dortík po obědě, mnohem lepší.

  6. Počkala jsem si na pohádku a přečetla ji hned po půlnoci, zkrátka před spaním. Jak je možné že jsem ty pohádky nečetla už tenkrát kdy vznikaly? Asi to bylo v té době než jsem objevila Zvířetník.

    Nečekané OT :
    Jsem dnes jaksi mimo dobu, žiji minulostí. Včera jsem objevila na youtube představení Charleyova teta, inscenaci Městských divadel pražských a panem Lubomírem Lipským v hlavní roli. Premiéra byla v roce 1964 a já hrála Amy. Ten rok v dubnu se mi taky narodil syn.
    Ale představení se nahrávalo až v roce 1969 a to už jsem byla rok ve Švédsku. Byla jsem teď zvědavá na toho kdo mě „zaskakoval“. (chuckle) A byla jsem potěšena tím že to byla Květa Fialová.
    Viděla jsem znovu pana Lipského v Charleyově tetě později při mé návštěvě v Čechách. To už nehrál v ženském převleku ale jednoho z těch starších pánů, nevím už kterého. Student Babberley v té inscenaci byl nejmladší Hrušínský.
    Zastavila jsem se po představení v pánské šatně. Tenkrát jsem ovšem nepochopila že je to vnuk pana Rudolfa Hrušínského (se kterým jsem hrála ve Stavovském divadle v režii Alfreda Radoka v inscenaci Poslední). Mylně jsem se domnívala že je to syn a říkala jsem mu že jsem hrála s jeho tatínkem. Nevím proč mne tenkrát nevyvedl z omylu.
    S panem Lipským jsem žertovala jestli se mu nepletou texty těch dvou rolí. Bylo to tenkrát moc milé setkání po té dlouhé době.

    V natočeném představení jsou moji kolegové přesně takoví jak jsem je v roce 1968 opustila. Pocit včerejška jsem nikdy neměla při shlédnutí pozdějších filmů kde už byli všichni zestárlí.
    A tak se dnes jaksi vznáším v polovině šedesátých let minulého století. Slyšite to? Mi-nu-lé-ho sto-le-tí! To už jsem tak stará??? No jo už je to tak. 😉

    1. Tssss, copak minulé století, ale i minulé tisíciletí 😉 Velká kočko, dej odkaz na to představení. Ráda se kouknu. (f)

    2. Velká Kočko, ale já si myslím, že Babberlyho opravdu hrál SYN pana Rudolfa Hrušínského a to jeho mladší syn Jan.

      1. Jak jsem pak odhalovala (jestli jsem to všechno nějak nezvojtila) měl pan Rudolf Hrušínský, se kterým jsem hrála v Národním divadle, syna Rudolfa a to byl Rudolf Hrušínský mladší. Ten měl zase syny z nichž jeden byl právě Jan. Ten herecký rod sahá daleko do minulosti, Rudolf Hrušínský je pokračování toho rodu.
        Pro jistotu se ještě podívám co najdu na internetu abych vás nemystifikovala. (think)

        1. Nene – Rudolf Hrušínský ml. má syna a zase Rudolfa, tudíž nejml.; Jan je opravdu syn Rudolfa Hrušínského staršího a mladší bratr Rudolfa Hrušínského mladšího (whew) – je to náročné (nod)

        2. No jo zvojtila jsem to a všechno je jinak než mi uvízlo v hlavě. Tak aby nebylo pochyb tady je celý herecký rod :

          Všechny osoby jsou popsány ve vztahu k Rudolfu Hrušinskému narozenému 17.10.1920

          praděda Ondřej Červíček
          dědeček Václav Červíček
          babička Anna Budínská-Červíčková
          otec Rudolf Hrušínský, nejstarší (původně Böhm)
          matka Hermína Červíčková

          syn Rudolf Hrušínský, mladší nar. 5/10 1946
          syn Jan Hrušínský nar. 9/6 1955
          snacha Miluše Šplechtová
          vnuk Rudolf Hrušínský, nejmladší 19/11 1970
          vnučka Kristýna Hrušínská

          Takže máš pravdu milá YGO, to musel být Jan kterého jsem potkala když hrál Babberley a proto vůbec neprotestoval když jsem mu říkala že jsem hrála s jeho otcem. Jan je o devět let mladší než Rudolf a velmi mladistvého vzhledu. Moje dvacetidvouletá absence v zemi udělala taky své. 😉

          Před 6ti lety jsem pak viděla v Janově divadle Pod Jizerkou nebo Na Jizerce či jak se divadlo jmenuje představení „Kumšt“ kde hráli i moji spolužáci z DAMU Jan Kačer a Jan Tříska.

          A už vás s tím nebudu otravovat. :S

          1. Já už nic jiného než zbabštělé motovidlo nebudu.

            To divadlo Jana Hrušínského se jmenuje Divadlo Na Jezerce.

            Tak jsem to všechno snad dala do pořádku, doufám. (wasntme)

          2. Velká kočko, tys byla před 6 lety zde v Česku? a co si návštěvu zopakovat??? moc ráda bych tě poznala „naživo“ a bezpečně bych zdaleka nebyla sama!!! spáchal by se k tomu nějaký srazík a mohlo by to být moc fajn (inlove)

  7. Mě by zajímal ten recept na tu houbovou polívku, kdyby byly houby, ale tady je tak sucho, že je tu houby. Zato tu na mě nepřístupně zírají dvě cukety…

  8. Grrr – sem se sem včera nějak nemohla probourat a přišla jsem o pohádkový příděl a taky o velikolepou zprávu, že PetraK. je dvojpsí.
    Takže jí gratuluju a s tím bříškem doporučuju neotálet a klusat na rentgen. A držím palce, samozřejmě! (inlove)

    A surikoťátko je nádherný, myšička kouzelná a je vidět, že má od své adoptivní maminky i od tety vynikající péči. Já tě obdivuju, na to bych neměla. Po probdělé noci bych prostě tvrdě usnula a šmytec 🙁

  9. Já věděla, že komoří musí být proradný (znám z Pyšné princezny) … úplně vidím Kopeckýho, jak se potajomku vykrádá z hostiny a podrobně študuje ten prut! A když se mu na to přijde, tak dělá, že se vlastně nic neděje … (chuckle) (chuckle) .

    Milý Wéwéwéčko, tvoje pohádky jsou stále kouzelné – Jak ta včerejší dračí, tak dnešní žabí. Tvoje pohádky osvěží líp, než šnytlík zámeckýho ležáku. Doufám, že se najde i nějaká novinka (clap) (clap)

        1. No to si nějak nedovedu přestavit – ležák z pažitky (chuckle) (chuckle) – i když někdy s tím pivem dělají pěkná zvěrstva :S

          1. Jo, to tak jeden z místních, odkojený radechlastem byl pozván na něco extra – po prvním ochutnání odložil a zbaběle prchl. Ochutnal pšeničný ležák s koriandrem…

          2. no bať, když může být pivous s hořkou čekuládou a višní, proč ne z pažitky? 😀
            K hovězí poblífce s játrovejma knedličkama ideál 😀

  10. Pohadkove leto je skvely napad,mila Dede. Zdravim Tebe i www a dekuju vam. (h)
    Preju vsem krasny den. (h)

  11. hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Nestííííhááám – vstávala dítka obě v šest…

      1. mladík s maminou odešli do „véééélikééého“ bazénu plavčit a já mimísovou uvozila (byla tvrdá během pěti minut) a teď spinká na zahradě ve stínu. Beta spinká na zahradě ve stínu… (u kočáru)… Jdu vařit, než se dáma probere.

        1. …..Beta spinká na zahradě ve stínu… (u kočáru)………

          hlavně, aby neměla korzet na hlohu a nebyla s nějakým tím psím Honzíkem za keřem 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN