Pro Io – to s tím loktem je velmi nepříjemné, bolí to jak čert, bohužel se vrací. Stalo se mi to také, když jsem házela písek a cement do míchačky, vracelo se mi to při každé větší neobvyklé námaze několik let. Ortopedi to nazývají „tenisový loket“, utržené tam asi nic nebude.

Teda Matyldo, to se ti povedlo Ještě mám velmi dobře v paměti dobu, kdy se nám doma chvílemi pohyboval jeden dvacetiletý stále ještě puberťák, dvě třinácti – čtrnáctileté obludky ženského pohlaví a jedna pětiletá, která měla ty pubertální ksichty svých sester perfektně odkoukané a mnohdy předváděla i lepší
Teď už je to pohoda, ti starší jsou už dospělí a celkem samostatní a čtrnáctiletá slečna má jednu velkou výhodu – díky rychlobruslení je každou chvíli někde ve světě, naposledy vyrazila 15. června do Budapešti, vrátila se tři dny před vysvědčením, ihned vypadla se školou na dva dny na výlet, vyzvedla vysvědčení a následující den odcestovala na deset dní na soustředění do Itálie. Tato frekvence výskytu puberťáka v domě je celkem snesitelná, občas nám dokonce i chybí
Jinak prosím o občasné přidržení palečků – momentálně mám v péči osmnáctidenního surikaťáčka Jerryho. Přišel na svět s velkými problémy, maminka porod posledního mláděte sama nezvládla a musela jsem pomáhat. Prcka očistila, oňufala, ale když jsem ho dala do pelíšku k ostatním dvěma sourozencům, vzala ho a položila mi ho do ruky. Jasněji to ani říct nešlo… První dny byly dost krušné, Jerry neměl sílu se pořádně najíst, takže si o jídlo říkal po půl hodině. Vážil 23 gramů. Po týdnu už jsem se luxusně vyspala i hodinu a půl v kuse, teď už v noci někdy spíme i tři hoďky. Přiznávám, že když prvně otevřel oči, obrečela jsem to. Dneska se rozhodl začít zkoumat svět a Timi ho zodpovědně hlídá a ošetřuje. Ale vyhráno ještě nemáme, Jerry je oproti sourozencům trochu opožděný a má co dohánět. Ale má obrovskou chuť do života, tak snad…

No, když byla řeč o těch oděvních trendech a vůbec zvycích puberťáků

(*)
Pepíček přinese ze školy poznámku: „Prosím, vysvětlete svému synovi rozdíl mezi mužem a ženou.“
Maminka si to přečte, vezme Pepíčka nahoru do ložnice, zavře za nimi dveře a řekne:
„Pepíčku, sundej moji blůzičku!“
Pepíček sundá její blůzičku.
„Pepíčku, sundej moji sukni!“
Pepíček sundá její sukni.
„Pepíčku, sundej moje lodičky a silonky!“
Pepíček sundá její lodičky a silonky.
„Pepíčku, sundej moje krajkové prádlo!“
Pepíček sundá její krajkové prádlo.
„A teď mi slib, Pepíčku, že víckrát nepůjdeš do školy v mých šatech!!!“
(*)

Pro Xerxovou: Včera jsem se asi po 7 letech potkala s naší bývalou skorosousedkou, povídaly jsme, co je u koho nového, a ona mi posmutněle povídá, že na jaře pochovali jejich modrou německou dogu – ve věku téměř 13-ti (!) let… A už s úsměvem vzpomínala, jak si ji přivezli – zcela náhodně, u známých měli štěňata, jeli se na ně s dětmi podívat, a štěně bylo doma. A jak mi ji hrdě ukazovala, a já do ni začala naléhavě hustit, co že to doga obnáší a že co do ní nenacpe do jednoho roku, později nedožene… A asi jsem byla hóoodně přesvědčivá, když si to tak živě pamatuje ještě po těch 13-ti letech ;-). Ale evidentně se to vyplatilo, doguška prožila krásný život domácího miláčka :-)! Takže – Betynka si může vzít inspiraci.

Chichi Matyldo, z tohohle článku zní velmi hluboký prožitek! (rofl) Jsem opravdu ráda, že mám tohle období za sebou a usilovně se na něj snažím zapomenout. 😛
Teď je u nás doma na pořadu dne puberta psí a musím říct, že po černé andělce Berušce se mi MBK snaží ze všech sil připomenout ostře vybarvenou dvojitou pubertu Nazgúlů (whew)
Zítra jedu s Berry a Ari na týden na výcvikový tábor (záchranáři a policajti), takže naše malá bílá katastrofka bude mít úžasné pole působnosti, jak znemožnit paničku a můžu jen doufat, že se nedostane do nějakého průšvihu. Znepokojující je, že Berry občas vypadá, jako by tu pubertu chytla od ní! 😡