Po cestě ze zámku Hrubá Skála jsme se museli zastavit v Hrabalově Kersku, lesním městě, jehož poetiku tak mistrně vystihl Jiří Menzel ve filmu Slavnosti sněženek. Při vjezdu do toho intimního prostoru, tvořeného lesem, rovnými alejemi a domky v zahradách, jsme si připomněli stěžejní scénu ze Slavností, totiž když se myslivci hádají, jestli připravit kančí s knedlíkem a zelím, nebo se šípkovou omáčkou.
Ve filmu se to vyřešilo tak, že Jiři Smitzer v roli hospodského nabídne znesvářeným lovcům, že kance udělá půl na půl a tím předejde hrozící šarvátce. Na konci filmu se ale stejně odehraje jedna z nejkrásnějších českých filmových hospodských rvaček vůbec, šíková nešípková.
A tak jsme našli tu filmovou hospůdku Hájenku a k našemu nemalému překvapení stálo na venkovní tabuli, že podávají kančí jak se zelím, tak se šípkovou omáčkou. Dál už nebylo co rozhodovat, má předobrá žena si dala šípky a já zelí. Pochutnali jsme si na obojím, a inspirovali se pro naše kulinářské pokusy doma v Dublinu.
Kamarád Jaroslav, po domácku Jaro, po irsku Džarou, nám přivezl krásný kus jelení kýty a aniž bychom se jakkoli předem domlouvali, vyhrkli jsme unisono: ”Se šípkovou!” „Platíš pívo, ženo má telepatická.” „Jasně,” řekla má milá a dodala: ”ještě štěstí, že mám tak dobře zásobenou matku, která mi nedávno sušený šípky poslala k narozeninám.” Tak sláva!
Po krátké debatě jsem ji přesvědčil, že tentokrát vynechám nabádavé gastronomické recepisy z internetu a udělám to žrádýlko po svém. Dlužno podotknouti, že recepty na přípravu šípkové omáčky, které jsem měl možnost porovnat, jsou vesměs nezáživné, jaksi bez chuti i zápachu a bez známky invence.
Dokonce i můj milovaný Achille Gregor v zástěře, ve svém kulinářském spise šípkovou tak nějak odflákl. Spoléhám tedy na vlastní kuchařský instinkt, zkušenosti a nesporný talent, neváhám a jako první krok namáčím suché šípky od maminky do teplé vody.
Zbavím maso blan a přebytečného loje, což se samozřejmě neobejde bez už vžitého rituálu. Náš, jindy všetečný pejsek, podřimuje v pelíšku, pravděpodobně stižen jedním ze svých nečetných záchvatů melancholie. V hnědých očích má nedefinovatelný smutek a flegmaticky ožužlává korkový špunt od vína.
Jakmile však začnu s vybalováním masa, bleskurychle setřese splín a už peláší na svůj pozorovatelský post. Mlaskne, zafuní a šťouchne mě studeným čumcem do ucha, až se leknu, jeknu a říznu se do už i tak dost ořezaného ukazováku levé ruky. „
Héééj!” zařvu. „Áuvajs, ty šupáku malej! Teď mi to poď pofoukat a zalepit! Tohle mi nedělej!” Má předobrá žena už navyklým pohybem stříhá proužek náplasti, zalepí mi prst a praví s úsměvem:” Aby ses nep… zbláznil. To je toho, takový škrábnutí.” „Promiň, já se lek Whiskouna a pak jsem se lek, že jsem se říz, jsem holt taková lekavá nátura. Ten pitomec mi strčil studenej čumák do ucha!”
S jejím milým úsměvem mizí i chmury poletující nad kuchyňským stolem a já pokračuji v úpravě zvěřiny, za nezbytné Whiskyho asistence, i když teď je už raději napůl schovaný za pažením schodů. Jeho provinilý výraz mě rozesměje tak, že se málem říznu podruhé.
A už se nám hezky pění cibulka na másle, a jakmile zrůžoví, přidávám k ní nastrouhanou mrkev, petržel a celer. Ale jen co se vejde do dvou hrstí, protože mám na paměti, že nedělám svíčkovou, alébrž šípkovou a nechci pak poslouchat zasvěcené komentáře od strávníků, kteří bývají tak ohromeni chutí a vůněmi různých pokrmů, že jsou s to odpřisáhnout rovnakost ragů a guláše.
Podliju masovým vývarem a vsypu jemně krájené rajče, špetičku drceného kmínu, osolím a vložím bouquet garni obsahující množství kuliček celého pepře, jalovce, nového koření a pár kousků hřebíčku s částí celé skořice. Pak s gestem dirigenta přidám namočené šípky.
Nechám chvíli dusit a poté položím ten posolený, slibný kus masa do takto připravené směsi. Zbývá jen přidat tenké kolečko citronu, vlít dvě deci červeného vína a okořenit mletým muškátem a zázvorem. Víno použité k dochucení pokrmu by mělo být stejné značky a ze stejné oblasti jako to, které popíjíme k jídlu.
Dvířka trouby na mně zívnou horkem, posunu tedy přiklopený casserole až dozadu, otřu zpocené čelo a jdu pohladit ženu jako výraz díků za příkladnou pomoc se strouháním a loupáním, o krájení nemluvě. Psisku budiž odpuštěno a je pohlazen též.
Po třičtvrtěhodince otáčím maso v té šípkové lázni naznak, znovu přiklopím a nechám péci dalších 30 minut. Je to krása, pozorovat jelení kýtu, jak se dusí a přitom peče, vydává jemnou vůni a mění tvar i barvu.
Těsto na knedlíky krásně vykynulo, povrch té oblé hmoty se krabatí nakrájenou houskou a tak ho vyruším z klidu, vyválím z něj čtyři úhledné šišky a nechám odpočívat na válu. Mezitím jsem už podlil znovu pečící se kýtu tak, aby byla ponořená ze tří čtvrtin svého objemu a nechal dopékat už s odstraněnou poklicí. Když posléze zjistím, že se zbarvuje dohněda, otočím ji zpět na břicho a opékám jí záda.
Dbám, aby na povrchu zůstalo pár kousků zeleninky, dodá totiž, po vytmavnutí, žádoucí chuť i barvu omáčce.
Po uplynutí deseti minut mi můj kuchtibůh, (jeho příbuzný je kartibůh, který s námi mává při pokeru), velí vypnout troubu, vytáhnout pečínku ven a zároveň ponořit knedlíky do vroucí lázně.
Opatrně pak vyjmu upečenou kýtu z kastrolu, setřu ulpívající omáčku a porcuji to nádherně vonící masíčko na plátky. Kůrku má ten zázrak červenohnědou, uvnitř je křehké a měkké a voní zvěřinou.
Pak ponořím do kastrolu mixovací stroj od slovutné firmy Bosch a krouživými pohyby tvořím z té zeleninové směsi omáčku. Nejdřív jsem ovšem vyndal ten kousek citronu, mám pocit, že by tam nedělal dobrotu. Po několika minutách mixování přecedím skoro hotovou omáčku do hrnce. Zbavím ji tím nechtěných kousíčků šípkových slupek a nerozmělněných pochutin.
Prvním ochutnáním zjišťuji, že je podle předpokladů trošku kyselá, to mi tam zavařil ten šípek, ale já mu ukážu a zatnu mu tipec jednou a půl lžičkou cukru. Zjemním trochou smetany a je hotovo. Opatrně vracím naporcované maso do omáčky a nechám hřát na menším plameni.
Pak zbývá už jen nití nakrájet do buclata uvařené knedlíky, poklást jimi předehřáté talíře, přidat masíčko a zalít omáčkou.
„Tak co?“ ptám se opatrně, protože má předobrá žena bývá občas i nelítostným kritikem. „Mmmmm…úúúmmmm,“ praví s roztaženým chřípím a extatickým výrazem v očích. „No tak počkej, aspoň si se mnou přiťukneš na dobrou chuť, ne?“
Sklenice s rudým kabernetem z Western Cape tlumeně cinknou, z reproduktorů tiše zní akustické album Erica Claptona, slunce kreslí obrazce na krásně prostřený stůl a my opět pociťujeme to kouzlo, které vyvolá nejen dobré jídlo a pití, ale i pocit sounáležitosti a porozumění.
„Dobrou chuť!“
„Na zdraví!“
(Kdo neodolá a rád tento recept vyzkouší, bude potřebovat jelení kýtu, ta naše měla 1,3 kila, kořenovou zeleninu, čtvrt kila sušených šípků, lze použít i šípkový jam, ale je velmi nesnadné ho sehnat.
Muškát, zázvor, jalovec, hřebíček, nové koření, pepř z mlýnku, skořici – z kuliček jsem udělal bouquet garni, ostatní mleté koření jsem bezostyšně přisypával do omáčky, pro jejíž základ je třeba cibule, máslo, masový vývar, půl rajčete, špetka drceného kmínu, kolečko citronu s kůrou a pár deci dobrého červeného vína. Zkuste si spočítat, jak dlouho vydržíte ten zázrak neochutnat, až začne vonět po celém domě. Tak hodně štěstí a nechte si chutnat!)
Ja jsem nikdy sipkovou omacku nemela. Za mych dob to RAJ asi neprovozoval, doma to taky nebylo a tady, pravda, o sipek nezavadim. takze budu muset na navstevu ceske hospody.
HANI, K TĚM ŠÍPKŮM JEDEN NÁPAD Z ČESKÉHO ROZHLASU,OD BOTANICKÉHO EXPERTA. ZAJÍMÁ MNE ALE HODNĚ , CO K TOMU ŘEKNOU Z BOTANICKÉHO HLEDISKA TAKY TERROVI. TEN BOTANIK TOTIŽ NA STANICI PRAHA NEDÁVNO TVRDIL, ŽE JE ÚPLNĚ JEDNO, ZDA JDE O ŠÍPKY PLANÉ NEBO O TY, CO VZNIKNOU A UZRAJÍ NA OBYČEJNÝCH ZAHRADNÍCH RŮŽÍCH.PRÝ NEJLEPŠÍ JSOU NA STARÝCH IODRŮDÁCH RŮŽÍ, TŘEBA STOLÍSTKÁCH NEBO JAKÝCHKOLI PARKOVÝCH , ALE PRÝ I ZE ŠLECHTĚNÉ RŮŽE LZE NECHAT ŠÍPEK DOZRÁT, SBÍRAT A SUŠIT. MOC PRAVDĚPODOBNÉ MI TO VŠAK NEPŘIPADÁ. A HLAVNĚ SI MYSLÍM, ŽE ŽÁDNÝ ZAHRADNÍK BY NENECHAL NA RŮŽÍCH, CO PĚSTUJE PRO KRÁSU A POTĚCHU OKA, DOZRÁT ŠÍPKY. O RŮŽE BY TOTIŽ TAKOVÝ PĚSTITEL PATRNĚ VELMI BRZY PŘIŠEL, JELIKOŽ TÍM ZRÁNÍM A TVORBOU ŠÍPKŮ SE RŮŽE NESMÍRNĚ VYČERPÁVAJÍ, TAKŽE SE KVĚTY ODSTRAŇUJÍ HNEDLE PO ODKVĚTU. ALE JAKO NÁPAD MI TO PŘIPADÁ DOST DOBRÝ, PROTŽE DIVOKÉ ŠÍPKY JSOU HODNĚ MALÉ A TAKY SE VELMI ŠPATNĚ ZBAVUJÍ SEMEN A TĚCH PROTIVNÝCH „CHOUPKŮ“ UVNITŘ PLODU. FAKT MNE ZAJÍMÁ NÁZOR VŠECH ZDEJŠÍCH ZAHRÁDKÁŘŮ S HLAVNĚ ZNALCŮ BOTANIKY. KDYBYS, HANKO, MĚLA NĚKDE RŮŽE, TŘEBA BYS MOHLA ZÍSKAT ŠÍPKY Z NICH.
I šípky plané jsou různých druhů. Já teď užívám výtažek ze „strandnypon“ neboli pobřežního šípku který má hodně galaktolipiden GOPO. Ve spojení s antioxidantem vitaminem C kterého má šípek velké množství pomáhá udržet chrupavky a tím pohyblivost kloubů. Mnoha patientům s artrosou ulehčuje pobřežní šípek život.
Lenko, už řadu let nám před domem rosta růže „rosa rugosa“. V Evropě jsem si každý rok dělávala šípkové víno a jako HankaW, i já zjistila, že tady běžné šípky, jak je známe, nerostou (jinde v USA ano). Po víně se mi stýskalo (pili jsme ho pochopitelně pouze a jedině ze zdravotních důvodů), tak jsem pátrala, jaké -šípky tvořící- růži by se tu dařilo. V jednom katalogu mi „zaručili“ tuhle okrasnou odrůdu s jablíčkovými šípky. A měli pravdu, daří se jí až moc dobře. Z původných myslím tří odnoží nejprve narostlo malé kolečko (množí se spodními výhonky), teď už má skoro tři metry v průměru a rozrůstá se dál. Ale růst neomezujeme, protože z šípků jsem už vyrobila pěkné množství litrů docela dobrého vína. Keř není přímo obalený (někdy více, jindy méně), ale jablíčka každý rok narůstají. A to skoro celé léto,já je postupně trhám (jinak seschnou) a ukládám do mrazáku. A každý třetí rok (jako zrovna tento) mám dost na rozjetí podzimního vína (aby mi to za tu práci stálo – většinou použiji 25 litrový demižon a z šípků je i o něco slabší druhák). Někdy si z šípků (spíše jen z nostalgie) udělám i dobrý čaj. Šípkovou omáčku jsem nikdy nedělala, zvěřina je zde nedostupná a hovězí moc nekupuji. Ale nikdy neříkej nikdy, že.
Borku, zvěřinu miluju a takřka nikdy ji nemám – kam vlastně mizí všechny ty odstřelené srny a divočáci? (Ostatně, komu vlastně „patří“ zvěř?)
Podobné omáčky dělám s hovězím a bývá to chuťové dobrodružství. Tak až mi příště přijde pod ruku kus vhodného masa, zkusím i tuhle variantu 😛 (to je olizovací!)
pokud se nepletu, tak MBK navázala kontakt s místním myslivcem… A dokonce tím nejvyšším (wait) Tak toho využij (chuckle) (rofl)
Odstrelena zver jde vesmes na vyvoz a do nobl hotelu…pamatuju casy, kdy se za komara v rybarnach prodavala zverina jako menecenejsi maso, ma babicka i matka tam byly porad, a jejich zajicove na smetane a knouri gulase, srnci hrbety a ragu mam na jazyku dodnes.
(wave)
Taky dělám „mmmmmmm…..úúúúúmmmmm“, když koukám, jakou má ta omáčka krásnou sytou barvu!
Divočinu jsem nikdy nevařila, ale šípkovou omáčku několikrát jo, s králíkem. A vždycky jsem hodně dlouho ladila chuť, aby nebyla ani moc sladká, ani moc kyselá, ale právě tak akorát.
Kančí jsem jedla u švagra, taky dělal 2 varianty, se šípkovou omáčkou a na cibuli, a jelikož vaří vskutku výborně, nemohla jsem se rozhodnout, která varianta je lepší, skvělé byly obě. Jo, to je talent od Boha (krom toho na to má školy) a moje sestřička to s ním vyhrála! 🙂
Milý Borku, až příště pojedete na výlet tímto směrem, tak se stavte na kafe 🙂 A co se týká divočiny, mám veliké zábrany. Když jsme jezdili na Slovensko služebně, tak si pánové dávali srnčí, kančí a daňčí. Pak se ukázalo, že to byly odstřely na černo a nastaly jisté zdravotní problémy.
Borku, myslim, ze krom lasky k vareni bychom si rozumeli I ohledne hudby.Ten Eric Clapton nema chybu a Credence Clearwater Revival je uz od mladi muj zivotabudic. Zejmena pri takovych bohulibych cinostech jako uklid koupelny… 😀
Všetko najlepšie drahá alča-len samé slnečné dni,ale zase nie tak horúce ako u nas.
Priebežné hlásanie o pokroku a úspechoch pri vybavovaní dokladov.Ide to u mńa presne ako u Sharky.Nemám nič k rukám,takže rodný list a platiť kolky a platiť…Mám potvrdenia na dočasné používanie auta,mám potvrdenie,že OP sa vybavuje,dali mi techničák na STK mi uznali fotokopoiu z STK a bez poplatku vystavili novú kartu,mám z poisťovne bielu kartu,pošlú zelenú,zdrav.našu i eu kartu pošlu,nové karty v banke nevydajú bez OP./mám 149 Eu,takže od hladu a smadu nezomrem/ Po ochladení -teraz je vonku 33 st. chcem ísť do zahrady a keďže nemám vodičák,dala som si pohárik/vlastne už druhý/ vínka-veď mi nebudú mať čo vziať,nie?Ja sa veľmi cigánov zastávam,ale teraz mi pijú krv,morgoši.Ten pocit beznádeje a poníženia od včera je hrozný.
A nakoniec k vave zemiakový prívarok je niečo ako bramborová omačka,ale trošku hustejšie a k tomu jedávame mäsový perkelt,tí lenivší si zohrejú párky.Prívarok sa robí zo smotany, masla,jíška len slabučka ,zemiaky,bobkový list,korenie,soľ.
Verenko, našla jsem pár receptů na prívarky, autorka je Slovenka, tak by mohly být autentické, jsou? http://www.labuznik.cz/recept/slovenske-privarky-pre-moje-ceske-kamaratky/
Peripetie s doklady nezávidím, samotné se mi to před časem stalo (+ peníze + všechny karty + úplně nová šalinkarta na čtvrt roku, řidičák naštěstí nemám), vzala mi to bílo-bílá Češka, takže bych to s rasou moc nespojovala, lump se najde všude.
Verenka moja, taky mi jednou ukradli peněženku se vším všudy. (envy) Je to velice nepříjemný pocit že ti někdo nezvaný vleze do soukromí a jako by se hrabal v tom nejtajnějším co máš. Než jsem stačila kartu zablokovat tak vybrali tenkrát celou mou pensi. Asi mi koukali přes rameno když jsem vybírala peníze v bankomatu a lohli můj kód a pak peněženku. A představ si, handrkovala jsem se s bankou asi půl roku a že jsem byla starší osoba tak nahlédli že to nebyla moje neopatrnost (opilému mladíkovi by těžko věřili) a banka mi peníze vrátila. Cítili zřejmě vinu že karty nejsou dostatečně bezpečné. Jinak nevím co bych byla dělala.
A další neuvěřitelná věc byla že mi v promaštěném pytlíku od MacDonalda přišla poštou zpět peněženka i s legitimací. Měla jsem totiž v peněžence nalepovací lístky s mojí adresou. Zvláštní nečekaná empatie která pohnula zlodějskou mysli. :O
Děkuju Ti, verenko (inlove) , tak tohle jídlo neznám. Dokonce neznám ani bramborovou omáčku. (blush) A jelikož jsem spíš masová a brambory nejraději vařené nebo pečené, tak to asi tak zůstane i nadále. 🙂
Mankote, to je dobrota.Kde já seženu jelena? 😀
Ulovíš, Dalmatínku, ulovíš…. copak u vás neběhají po lese?
Borku, jako vždycky, paráda. Asi tak pět minut po přečtení bych snad snědla i maso!
Zvěřina – vzpomínám na jednu večeři s kolegy, kdy bylo předobjednáno meny a v něm se mimo jiné objevila snad srnka nebo co. Tak jsem seděla nad talířem, nechtěla kolegům kazit radost z jídla, a žmoulala a žmoulala, oči zabodnuté do talíře. V mé představě na něm poskakovalo spokojené zvíře a najednou prásk! Uff, já to nechci! No, kdo to chtěl a náramně mu to chutnalo, byl Scott. Hodná paní servírka zachytila můj problém a udělala diskrétní balíček, který jsem předložila doma. Psovi to problémy nedělalo, je rozumnější než já.
Ale jak říkám, pět minut po přečtení, možná…
Tak jsme ten tvůj recepis prostudovaly a Borku, v naší kanceláři nastal strašlivý hlad :'( hlavně z těch fotek 😉
Hlásání! (f)
Dnes má narozeniny Alča, tak jí přeju všechno nejvíc nejlepší a ať se jí dobře daří! (h) (sun)
(rose1) a (sun)
Alčo, všechno nejlepší a hodně zdraví! (h) (f)
Milá Alčo, všechno nejlepší k narozeninám! (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
😡 Stojíme ve frontě gratulantů, přejeme všechno nej, nej a posíláme kytičku. 😡
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_19_2013#Alcanar_2013.jpg (f)
Milá Alčo, všechno nejlepší, zdraví, pohodu v celé smečce a splnění 3 tajných přání. (sun) (hug) (h) (f) (d) (^)
Mila Alco, vsechno nejlepsi k narozeninam, zejmena zdravi a radost ze zivota. (h) (sun) (f) (^)
Milá Alčo, všechno nej, spoustu sluníčka a kousek stínu, kam se před ním schováš, když začne pálit moc. (f)
Všechno nejlepší, milá Alčo, užij si dosyta svůj narozeninový den – jistě i u vás na severu Moravy je krásně letně! (rose1)
Milá Alčo, přeju Ti všechno nejlepší k narozeninám, hlavně dobré zdraví a abys měla důvod stále se usmívat tak pěkně, jak to jen Ty umíš. (h) (f) (sun) (d) (music)
Všechno nejlepší, milá Alčo! Ať jsi zdravá, spokojená a daří se ti všechno, na co sáhneš (inlove) (f) (party)
Alčo, krásné narozeniny, hodně štěstí a zdraví!
Borku, stejně jako předchozí články se i tento krásně čte. Cítím z nich, že vaření pro tebe není nudná každodenní dřina, ale i zábava. Ostatně: jak je to u vás s tím každodenním vařením? Dále musím ocenit, že článek není přesycen zdrobnělými „masíčky“, „smetánkami“, „zeleninkou“ a podobně. Těch pár zdrobnělin text jen okoření (chuckle).
A máš můj velký obdiv, že dokážeš pracovat i pod přísným zrakem Whiskeyho. To opravdu neumím a moji chlupatí spolubydlící jsou během vaření vyhoštěni do jiných prostor – kvůli jejich i mé bezpečnosti.(Není to kvůli tomu, že bych je patřičně nevychovala, ale stačí mi jejich pohled a např. nůž se stává nebezpečnou zbraní (chuckle) )
Milá MaRi – dodatečně reaguji na tvůj včerejší šuplíkový článek – Škubánek vyrostl do krásného psa a opravdu vypadá jako chlupatá borderka! Jsem ráda, že má se dostal do prima rodiny.
Prohledej šuplíčky, určitě se tam ještě něco najde (clap)
Znám, znám… akorát že mně hrozí nebezpečí přeražení (se o holky), takže moje kuchyňská činnost je rutinně komentována slovy: „Uhněte, potvory, vymajzni, Melino, potřebuju hrnec, cibuli nežereš, to je taky cibule, Penny, no a česnek nežerete ani jedna, jó, masíčko, jo? Běžte se podívat do misky, máte tam nežratelný granule. Nemotej se mi tu, stejně mi to nespadne, máš smůlu. To je celer, to nežereš. No jseš morče? Nejseš. Tak vidíš, já ti to říkala, že je to hnusný, že to můžou žrát jenom lidi. Uhni, potvoro, to je horká voda, jestli tě vopařím, tak tě pak přerazím jak hada!“ … a tak dál a tak podobně. 😀
chicht – a to Betka nemá tlamku dole, ona ji může mít úplně pohodlně odloženou na pracovní desce a asistovat „kontaktně“. Nekrade, ale občas zvýším hlas, když se obávám kupírace pysků…
Jo a celer, petržel, mrkev, kedlubnu… můžu pokračovat celou škálou poživatin… může taky…
To je jak Nessy, ta taky žere i slupky z brambor. (think)
a moc se mi líbí, když slýchám, že takto všežraví jsou jen ti chudáčci, co poznali hlad a bídu. Beta je od malinkata krmená kvalitně, macatá je ažaž a stejně se chová, jak kdyby sto let nežrala (rofl)
Nevaříš náhodou u nás? Legýs, ten by se nejraději učil kuchařem nebo spíš ochutnávačem. A že jsem se o něj dosud nepřerazila, je jen zázrak.
Jestli voni je náhodou někde netisknou přes kopírák? (rofl)
Diky MaRi, za pochvalu a s Whiskym to zvladam v klidu, protoze ma prave tu beobachtung na schodech, takze maximalne hrozi infarkt ze studenyho cumaku v uchu…kdyby se mi motal pod nohama, myslim ze by vyletel z kuchyne jak cert z udirny!
(wave)
Absolutně nestíhám a to už delší dobu, takže jsem toho moc nepřečetla a to několik dní zpět. Ale právě sem si dočetla článeček o venčení dítek a Bety, což je téma mně blízké, tak jsem to nechtěla vynechat.
Právě odjíždíme na nějakých 16 dní na dovolenou s oběma dětmi pod stan. Budem cestovat z místa na místo, navštěvovat přátele, místa známá i neznámá … No a na Zuzanku vezeme jen šátek. Kočár nepobereme. Po pravdě řečeno, krosničku před lety koupil tchán a párkrát ji i použil. Já si ji půjčila jen jednou na Mikulášské venčení a účastníci si jistě pamatují, že se v ní Rysíkovi moc nelíbilo. Ono to bylo i poměrně silným větrem a zimou. Mám mnohem radši šátek, protože se do něj může dítko schovat i s obličejem a naopak i mrňous z něj může vidět kolem sebe. Pokud se dítko nenese, tak se šátek připne na batoh a nikde nepřekáží. Zuzka se v něm teď nesla na Posázavské stezce a v neděli bude vynesena na Třemšín. Pokusím se psát „palubní denník“ a třeba z toho jednou bude článek. No spíš seriál, ale musí mě políbit můza, já totiž za normálních okolností píšu nezáživně, jen sem tam se mi to povede.
Mějte se tu krásně, možná občas nakouknu.
Karakal, tak at se vam ta dovolena vydari. (sun)
Tak tohle jídlo bych si dala v hospodě, doma ho na repertoáru nemám. Ale popis jako vždy velmi plastický 🙂
(y)
(wave)
docela se mi sbíhájí sliny.
I když se přiznám, že zvěřinu moc nejím.
Naposled jsem jedla v Norsku v rodině, rodilým Norem uvařené,sobí maso na smetaně se žampiony se zelím a bramborem. A bylo to výborné.
Míša
tip na víkend: http://pardubice.idnes.cz/na-jarmark-na-veselem-kopci-zamiri-stovka-remeslniku-a-tisice-navstevniku-15t-/pardubice-zpravy.aspx?c=A130718_141640_pardubice-zpravy_jah
Borku, nemam slov, pravidelne nad tvym psanim touzim okamzite ochutnat ty dobroty, ktere tak skvostne popisujes 🙂 Diky a tesim se na dalsi 🙂
🙂 dik!
(wave)
Velká dobrota Borku, čtení o vaření s láskou a vtipem a jeho následné pojídání mne vždy nadchne a usměrní moje myšlenky na vaření o víkendu. O divočinu jsem již dlouho nezavadila, tak dělávám na šípkách hovězí, které mi do divočiny nasměruje jalovec, k masu vysypu svůj bouquet garni, protože pasíruji přes síto (nemajíce mixér, ale mám šípkový jam), přislazuji medem a knedle vařím na pánvičce, a to vše pod dozorem knírandy, která hlídá podlahu, aby zůstala čistá.
Chichi Ejško, vidím, že ani ty se nemusíš namáhat s ohýbáním, když ti něco upadne. To znám, akorát pro Zikiho musí padat jenom syrové maso nebo kvalitní šunka (nod) ! Posílám Dýně drbáníčko za ouško.
YGO děkuji, podrbání Dýně odpoledne vyřídím, ona je spolehlivý plyšový vysavač a před hubinama na lýtka není úniku, když nic nepadá, musím dobrovolně drobit,jináč držkuje. A koukám, že Ziki ví, co je pro něho nejlepší a ty jsi určitě panička s pochopením a padá dobrůtka padá …
Borku, slin mám plnou hubu, ale na Hájenku http://www.hajenka-kersko.cz/ to nemáme daleko, když jedeme služebku okolo,dáváme si do nosa – já teda se šípkovou….
Doma jsem dělala se šípkovou daňka a muflona dobrý to bylo…
Jen ten citron -dávám spíš nastrouhanou kůru , říznutou trochou kůry z pomeranče, nesmí to přebít ty šípky a nakonec jsme si říkala,že jsem nepřišla dřív na to,dát dvě kolečka citronu „orestovat“ na pánev a pak je šoupnu do pekáček masu..fakt zesládnou a dostane ta omáčka novej rozměr…. (pomáhám jim špetkou cukru, kterej částečně zkaramelizuje )
😛 (hug)
Diky moc za tip, zkusim to s tim citronem a je fajn vedet, ze nejsem sam, kdo muze zverinu se sipkovou…:)
(wave)
Musím sa Vám požalovať:včera mi bolo scudzené/tak to spísali na polícii/ inak normálne mi ukradli nejaké osoby v Kauflande z kabelky taštičku so všetkými dokladmi a platobnými kartami.Oplakala som to,karty blokovala/predstavte si,že urobili dvakratá pokus o výber 1000 Eu-ale ich nedostali/,všade nahlásila a dnes začínam turné vybavovania dokladov.
Borkovo písanie je ako vždy a k anonymovi toľko,že ide o chutný recept napísaný vtipne s láskou k jedlu, predobrej žene a Wiskoušovi,nie o kuchársku knihu.Večer si to vychutnám,keď už budem hrdý občas SR a obč.preukazom.
A inak Borku,čo tak jedlo pre potešenie miss Betty?Na prázdniny nám potomkovia strkajú svoje plody lásky a treba to krmiť,inspirácia by bodla.
Jej a ešte na dovolenke som si nazbierala vavrín/bobkový list/ ten suším a už som z neho robila zemiakový prívarok-ten bol!!
PS prosím nepíšte mi,že som mala mať kabelku zazipsovanú a furt na očiach-viem to a jatrí mi to dušu./rodina je v tomto smere hnusne drsná/
Verenko, to mi je moc líto. (hug) Stačí mžik, ti prevíti jsou hrozně rychlí. Kolikrát jen já se přistihnu s otevřenou kabelkou, hezky nahoře peněženka se vším, uffff. (tmi) Nechci to zakřiknout, ale mám víc štěstí než rozumu. (nod)
Prosím, co to je zemiakový prívarok?
Přeju všem krásný den. (h)
verenko, jednou mi strhli kabelku z ramene,když jsem nastupovala do auta..(slovenští cikáni-partička,co jezdila do Čech krást)..zablokoval ajsem karty a brečela , protože krom dokladů-tam byly klíče a firemní mobil..šéf si nevzal ani korunu,podle čísel,na které ten duševní šlechtitc,co mi ukradl kabelku-volal z mého mobilu,našli ty volané..no a ti ho práskli. Policajti jeli do bytu,jestli tam někdo nepřijde, zámečník mi pak vyměnil celou vložku a přidal ochranný prvek…tady ten den okradli 16 ženskejch..na Slovensku byli už v pátrání, nové doklady (občanka,řidičák,karty do banky,karta pojištěnce, karta do práce, nové karty DM a Ikea,nový mobil ,naštěstí SIm se stejným číslem od vodafonu zdarma) doložení rodného listu a oddacího a papírů o rozvodu..výroba klíčů…už nikdy…plně ti rozumím, člověk je naštvanej sám na sebe a nešťastnej a ještě poslouchat ty chytrý kecy od ostatních…já se pak rozhlížela jak trotl, lidi co u mě byli na metr mne dokázali dostat do vrtule,srdce jsem mívala až v krku… občas se tenhle stav vrátí…a těch probdělejch nocí,kdy jsem si t opřehrávala, co jsme měla,mohla neudělala….
(hug) drž se….
Milá Verenko – doufám, že se zloděj najde (no doufám – ale nevěřím, znám to od nás) a bude náležitě postrestán. Naši stařeček by řekli „Useknút ruky u samej prdele a mlátit ho něma až do Prahy!“
Nedávno Terčinému příteli vykradl kradlák auto, když byli venčit Brooke – auto odstavili (tak jak i já už tolikrát) u hospody vedle hlavní cyklotrasy a během patnácti minut vyražené okénko a horní batoh v čudu. Když se policajti už po páté ptali, co v batohu bylo, už se neudrželi a docela nahlas se chechtali (ti policajti, ne Terka (chuckle) ) Mimo peněženky s kartami a doklady ještě dva rohlíky, dvě piva a dva šampusy (rofl) .
Od té doby už máme strach to auto někde nechat – jenže se psy musíme vyjet z Lednice autem, takže teď bude s náma jezdit Jenda a bude hlídat (co má zlomenou ruku se stejně doma nudí (chuckle) )
Ygo, já dodržuju několik zásad- po dvaceti letech života v ghettu jsem lehce paranoidní.
Batoh ani taška nesmí být v autě viditelně. Nejlíp v kufru. V autě smí zůstat ležet psí deka nebo učebnice (tenhle artikl zloděje kupodivu nezajímá). Ale ty méně odrbané stejně radši do kufru. Navigace tam taky nesmí zůstat.
V létě nenosím na krku zlaté řetízky nikam, kde je veřejné prostranství. Za ten pořezanej krk to nestojí.
V supermarketu si kabelku ve vozíku přidržuju za řemen, případně ho omotám kolem rukojeti. Pokud se musím od vozíku vzdálit, beru si kabelku s sebou.
Potmě nosím v hrsti svazek klíčů.
A stejně mi šlohli peněženku z tašky narvané knížkami a mobil jednou taky. Brněnské hlavní nádraží je prostě super lokalita.
Už tři roky v ghettu nebydlím a těch šílených návyků se stejně nedokážu zbavit.
zlato na krku a v uších a na prstech…. od té doby běžně nenosím… a pokud si ho vzít chci,tak si ho jsme schopná nasadit až na místě, kde chci aby bylo vidět. A někdy těm, co se mi uchechtávají říkám – zkuste si škubnout za tu náušnici ve svým uchu-bolí co? A co teprve,až vám ji nějaký hovado urve ..si jako myslíte,že počká,až si ji sundáte????
http://xman.idnes.cz/cerna-mary-nejdrsnejsi-zena-divokeho-zapadu-fz7-/xman-styl.aspx?c=A130526_160747_xman-styl_fro ženy inspirujte se, zejména tím co drží v rukou! http://www.vincelewis.net/womansgun.html
Nerad to říkám ale dokud se jim nepostavíme, budeme pořád oběťmi.
Jo a pokud jde o ukradenou občanku- když jsem ji hlásila na policajtech, chválili mě, že jsem přišla hned- na ukradenou občanku si totiž zloději s oblibou berou půjčky, které s nenahlášenou ztrátou dokladů budou chtít hradit po vás. Některým spolkům totiž nevadí, když si na občance dotyčný není podobný, a pokud vám čórnul i řidičák, má hned dva důvěryhodné doklady a na to dají půjčku každýmu…
Verenko, je to hrůza, proti tomu je člověk prostě bezmocný! Ať je zařizování nových dokladů bez problémů! (y)
Verenko, drž se. Mě takhle okradli jednou před vánoci. Jely jsme s Máťy a Penny autobusem, jedna tmavší způsobila scénu „mazlíme pejska“, já pak hledám pětikačku do vozíku a hele, peněženka v čudu.
Když mě přešel vztek, musela jsem se smát, protože krom dokladů byl v té peněžence řetízek, co se dává jako poutko na bundu, a asi tak stovka v drobnejch a to bylo všecko.
Teď nosím v peněžence (teda v měšci) jenom šalinkartu a kartičky na slevy, občanku, pojišťovnu, ISIC a všechny knihovnový karty mám někde úplně jinde. A platebku úplně sólo a tak blbě, že musím sama prohrabat celej batoh, když ji chci použít. 🙂 Vždycky se propadne až na dno.
Jinak se mi nejvíc osvědčil jeden batoh, co měl takovou kapsičku v hlavní kapse, byla zevnitř, nahoře, jak jsou přidělaný popruhy, byla tam schovaná pod tou vsadkou, co drží ty popruhy, a byla na zip. Peněženku jsem permanentně cítila na zádech a kdo o té kapsičce nevěděl, ten ji nenašel. 🙂 Akorát že se mi ten batoh chudák po deseti letech dobré služby rozpadl a nic podobnýho jsem od té doby už nenašla. 🙁
verenko, zlatá moja, nebudu ti určitě psát, cos měla – protože když se to má stát, tak to prostě přijde. naopak – nezlob se na sebe, zlob se na ně. stejně kradené věci štěstí nikomu nepřinesou, tak ať si je, parchanti jedni zlodějští, užijou …grrrrr… nejsi v tom sama. před pár lety jsem takhle přišla o kabelku se vším všudy 🙁 a abych na to asi nezapoměla, tak jsem přišla včera o sportovní tašku na plavečáku…byly v ní jen šaty, prádlo, šátek-pareo. ale bohužel taky služební mobil a knížka – životopis Blanky Matragi 🙁 musím pochválit personál plaveckého areálu i oba policisty, kteří se dostavili na místo, přístup naprosto super! teď ovšem musím na PČR sepsat protokol atd. extra se mi to nehodí, v 16 máme být na veterině s Miou ( furt pryč chce kocoura, takže dnes je den D/resp. den K)co dělat! myslíme na tebe, ať papírovinu vyřešíš co nejhladčeji a zmrzující myšlenky se rychle vytratí!!!
To s tou kabelkou je smula, ale nestesti to neni…nestesti je, kdyz nemas co dat do hrnce 🙂
Nasi male miss Betty bude 8 mesicu, takze je to jednoduchy: mlicko, kasicky, a na zmoulani kurka chleba nebo bagety, kousinek melounu nebo bananu. Vcera ochutnala poprve ceresnicky ceresne a pral bych vsem videt ty kouzelny xichty, ktery delala 😀
(wave)
Verenko, hlavu vzhůru – nejde o život ani o zdraví, nestalo se nic, co by nešlo napravit :-)!!! Bude tě to stát nějaké peníze a hodně starostí, ale dopadne to dobře, tak si hlavně nic nevyčítej – to nebyla tvá chyba, tys peněženku nikde neztratila, to ten dotyčný ti ji ukradl – on je mizera, na něj máš právo být hóoodně naštvaná! Ale já věřím, že mu to štěstí (aspoň dlouhodobě) nepřinese. A jestli má rodina vyčítavé řeči, tak jim klidně do očí řekni, že to, co ti říkají, víš také, a že blízcí mají utěšovat, a ne chodit s křížkem po funuse a tohle že se muže stát opravdu každému, tak ať raději neprovokují osud ;-)! Drž se a hlavně se netrap, nestojí ti mizerové za to!!!
Jitčo, mluvíš mi ze srdce – Verenko, moc na tebe myslím a ať jsi brzy zase hrdý nositel všech potřebných papírů a karet! (inlove)
hezký páek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Zvěřinu mám ráda, moc „přechucené“ výrazné omáčky nemusím. Raději kus masa s chutí masa (nod)
I tento fóršrift ku přípravě krmě lahodné s gustem převelikým napsán jest. I oko mé potěšil, i k obědu sobotnímu inspiraci dodal, pročež autoru jeho, v zacházení s jazykem mateřským kromobyčej zběhlému díky mé a obdiv můj patří.
Diky za staroceskou chvalu, Komensky i Nemcova z vas maji urcite radost a doufam ze se vam dilo zdarilo a obed vasim blizkym zachutnal. Hezky weekend preji! (y)
(wave)
Jen tak na okraj – bouquet garni není směs uvedeného koření, ale svazeček bylinek nebo bylinky zavázané v plátěném pytlíčku. A tak je to i s ostatními recepty, honosný název, který znamená něco jiného, často s chybami…..
(rofl)
bouquet garni je nazev pro jakekoli koreni, ktere se da zabalit bud do platynka, nebo svazat niti, a uz v prvnim dile jsem jasne vysvetlil na co si hraju s francouzskymi nazvy jidel, podle SVYCH
receptu… Tohle cteni ma byt hlavne zabava, pane nebo pani anonymni a navic nerudna/y, jste zrejme ucitel/ka na prazdninach a nemate koho buzerovat, zejo? Tak si to uzivejte nekde jinde! :* (fubar) (wave)
Pardon, ten druhej anonymni jsem byl ja – Borek a prju vsem peknej a slunecnej weekend (wave)
Borku, tohle je poměrně ostrá reakce na vcelku neutrální věcnou připomínku. Myslím, že Vás nikdo nebuzeroval a tedy není třeba nikoho označovat za nerudného a posílat ho pryč. Nechala bych to být, ale všimla jsem si toho už posledně, taky byla Vaše reakce na čísi drobnou poznámku dost neadekvátní.
Vave, na druhou stranu, když někdo nemá tolik slušnosti se podepsat a evidentně to není „anoňouma“ , pak se Borkovi ani nedivím..ale zjemnil to smajlíkama, takže se zas tak nezlobí….. (wave)
Já se nechci hádat, ale bouquet garni je „zahradní kytička“ a já to znala z francouzských kuchařek jako svazeček přesně definovaných bylinek (a kuličky v tom nebyly žádné). Můžu to někde vyhrabat, až budu mít zas v pořádku knihovnu.
Jinak, Borku, tvoje psaní je skvělý, recepty k uslintání, ale… znám jednoho (vynikajícího) vyučenýho kuchaře a můžeš být rád, že ti tu nekomentuje. Protože jídla, která mají nějaké známé jméno (svíčková a tak, a možná i tu poblíž diskutovaný katův šleh) mají taky přesný, definovaný způsob přípravy i kořenění. Že to v našich domácnostech nedodržujeme a vesele si experimentujeme, to je jiná, ale kuchaři a šéfové kuchyní by na takové experimenty doplatili ztrátou místa a pověsti, a tak jsou na to poněkud alergičtí. 🙂 Můj kamarád kuchař říkává: svíčková musí chutnat jako svíčková. Když experimentuju – a to on rád a často – nesmím tomu říkat svíčková, ale tajemství šéfa kuchyně. A když mají na jídelním lístku „ďábelská pizza“, tak mi musí při prvním soustu z té pálivé papriky a čili shořet hústa, a ne že tam dají převahu sladké, zbabělci.
Tolik k tvým ostrým reakcím na připomínky, že kombinuješ koření nezvyklým způsobem.
(Jinak, já mám pro nezvyklé kombinace pochopení. Jsme podobné krve. Ty do všeho rveš kmín a rajčata, já zase dva až tři druhy pepře a muškát. 🙂 )
Dik Io, myslim zes me odhalila, jak uz jsem napsal hned napoprve-nedelam si zadne grandiozni gastronomicky ambice, je to psany pro zabavu, ja se docela bavil, kdyz jsem to psal pro pobaveni ctenaru…celkem vzato, ty recepisy jsou tu docela podruzny a pokud nekomu jidlo, uvareny podle mne, chutna tak si sam klepu na rameno! 🙂
(wave)
Ja bych to nebrala tak smahem. Borek se u toho vareni zjevne bavi a dela to s laskou, coz je patrne z jeho textu; no a tak si tomu da nazev. Furt lepsi, nez kdyz v CR rada hospod serviruje katovy slehy, anebo, coz mne privadi do transu, rabinovu kapsu. Sestava z veprove kotlety plnene mezi jinym tez i syrem. (rofl) (rofl) . S tim bouquet garni technicky mate pravdu, ale nemuzem si kazdy udelat tu svou vonavou kyticku do vareni?? Ja si taky delam takove platene pytlicky s tim co v bylinkove zahradce vyberu a s pridanim vonavych kulicek dle chute – a rikam tomu „ten vonavy balicek“.
copak Katův šleh, ale ta různá Tajemství šéfů kuchyně…
nad názvem katův šleh jsme vždy žasla, protože kat přece věšel nebo stínal, katovi pomocníci vplétali v kolo,čtvrtili,natahovali na skřipec..uvazovali za koně…tomu mistr popravčí přihlížel a dirigoval je..a mečem ani sekyrou se nešlehá, anóbrž stíná..
no,tuto krmi si už dávno nedávám, za totáče asi 2x,ale vepřové nebo hovězí nudličky s lečem doplněným chilli, mě teda nijak nedostávaly…je to jídlo bez fantazie…a nyní ho řadím do kategorie-co dům dal nebo spíš,co v hospodské kuchyni zbylo….a po objednání tomu říkám – dobré prase,všechno spase aneb kdo chce kam….
Jak píšeš, že se mečem stíná, tak mě napadl název jídla Katův sten… (devil)
No jo, ale kdo potom šlehal odsouzené na pranýři? (wasntme)
kat ne, pomocníci… 😉
Chicht, pak se ona krmě by měla jmenovat Šleh katova pacholka (chuckle)
co takhle Katova šavle (puke)
No jo, bičování bývala oblíbená kratochvíle… ale to stejně neopravňuje hospody dělat z toho jídla takovou hrůzu- jedla jsem to jednou a tak nějak úplně stačilo. (puke)
sten je od sténání ne od stínání 😉
Já vím, ale nemohl se třeba někdy praštit do palce? 😉
No tak jo. Katův pic.