Betka ven chce téměř za všech okolností. Pořádná procházka prostě patří mezi Kosatčí základní životní potřeby. Že jsou u nás trpajzlíci jí vůbec nevadí, protože do auta se vejdeme všichni a alespoň bude cestou větší psina…
Délka trasy byla tentokrát jasná – jen asi tak hodinová procházka. Betce končí účinnost léku (podává se jeden za měsíc) a tak ji víc šetříme (i když ťuk, ťuk, ťuk… tentokrát pokles kondice není moc patrný) , Františka se měla poprvé nést v krosničce a tedy Vilém měl celou dobu šlapat po svých.
V Yarýskovi vládlo veselí – Fáňa stále ještě jezdí v protisměru jízdy a tedy hledí přímo do Betí tlamajzny. To se Fáně moc líbí a když navíc ta tlamajzna kvílí „kdyýýýý úúúúžž tááám bůůůůdééém“, tak slečna propuká v nadšený velmi hlasitý jekot. A Vilík se přidává. Decibelů vysoko nad normu… Parkujeme přímo u lesa, žádný asfalt nás nečeká.
Vyrážíme. Betka spěchá číst své „Lesní noviny“, Vilík se snaží nacpat do krosničky, ale musí místo v krosničce přenechat ségře. Tak alespoň vyžebrá vodítko. Ne – nesnaží se omezovat Betku, ke spokojenosti mu stačí, že vodítko táhne za sebou. Naučil se to v Dánsku a nějak ho to nechce opustit. Vodítko tak vymete každou kaluž, bažinku, obalí se listím, bincem všeho druhu. A pokud je vodítko rychle potřeba (smečka lidí a psů na obzoru), musí se uprosit vodítkonosič, aby ho vůbec vydal. Ale zase musím vodítkonosiči přiznat, že ho nikde nezapomíná a neztrácí.
Na rozdíl od dámy nesené, která svoji ucpávku někde ztratila a poznalo se to až díky velmi hlasitě projevované nelibosti. Takže vybíhám zpátky po cestě hledat dudlík, vodítkonosič nerad vydává dědovi vodítko, neboť Beta nechce počkat u nich a zmateně se snaží lítat sem a tam… Dudlík nalezen, babka doběhla ve skvělém čase a funí, Vilík má zpátky vodítko a Beta smečku pohromadě. Takže všeobecná spokojenost.
Vilík zjišťuje, že borůvky se nemusí kupovat na farmářských trzích, ale že se dají trhat v lese. To se mu moc líbí. Každý nález houby ho rozradostní, ale tahat z mechu či jehličí je nebude – „jsou špinavý“… Táhne vodítko, ve druhé ruce svírá klacek. Statečně šlape mezi skalami, brodí potůčky, v lese se mu líbí.
Františka je naštvaná. Je maličká, v krosně zapadlá a špatně z ní vidí. Navíc po obědě spala jen chviličku, podstatně delší časový úsek věnovala házení předmětů z postýlky, stání u šprušliček a řevu. Když dojdeme nad velký žulový lom, tak ji vylovím a nesu v náručí. Děda s Vilíkem koukají do obřích vodou zalitých lomů, diskutují o „výrobě“ kamene, komentují přítomnou techniku. Kolem lomu je velké stoupání a tak Vilík rád využil uvolněného místa u dědy na zádech.
Já diskutuju s Fáňou, diskutuju a diskutuju (huu, tatatata, haha, jegrrrr, jegrrrr) a najednou dodiskutováno. Neb během vteřiny mi z rukou visí zcela bezvládný hluboce spící človíček… Ten se do krosničky takto naložit nedá. Takže mě čeká cesta terénem se spícím dítkem v náručí.
No – sběr hub se tak stal podstatně složitější – jeden měl na krku těžký foťák, na zádech Viléma a ještě jistil Betku (měl volné ruce) a druhá měla plné ruce odpadlé dámy. A pochopitelně že k tomu došlo na místě otočky. Aby to bylo co nejdál od auta. Den předtím nás tam chytnul lijavec. Zákon schválnosti funguje spolehlivě.
Cestou zpátky ještě odbočíme ke skalnímu hradišti Jezdec. Je to kousek od cesty – jen terén není zrovna schůdný a rovinatý… Zvládli jsme to. Sedám si i s nahlas chrápající slečnou do borůvčí, volám Betku a chci počkat, až se chlapi vrátí z hradu. Ale Vilík bez nás jít po kamenných schodech nahoru na vyhlídku nechce, zato začne ihned i s Kosaticí lézt po okolních balvanech a lítat lesem. Ječí, blbnou, kde pes tam dítko, kam dítko tam pes… já taky ječím, ať na sebe dávají pozor a nikde nespadnou.
Nespadnou, ale najednou koukám, že místo mírně vypadající Bety máme děsivě krvežíznivého tvora se zcela zakrvácenou hubou. Nestalo se to poprvé – řízne se do jazyku nebo tlamy ostrou lesní trávou (pase se jako koza často) a hodně slin a volně visící pysky vytvoří hororový dojem. Mimochodem doma jsem ani ránu, která to způsobila, nikde v hubě nenašla. Ale v tu chvíli to vypadá, že musí během chvíle vykrvácet. A hadr na hubu jsme neměli…
Zvedáme se rychle k odchodu. Vilík se trochu víc rozdováděl, blbne, spěchá, utíká po svažité kamenité cestě. Jasně, že byl varován (ne jednou) a jasně, že padl. Brek, najednou si vzpomněl i na existenci rodičů… Ale poměrně rychle byl utišen, neboť Yarýsek byl už na dohled a tedy všechno bylo rázem veselejší.
Naložena spící Fanynka (a doma spala ještě hodinu), naložen Vilík (vodítko taky), naložena Betka (už skoro nekrvácející). Naložen i sáček hub.
Taková poklidná podvečerní procházka za účelem utahání dětí i psa. Povedla se. Nejvíc utahaní jsme byli my dva :o)
Xerxova, usmevne povidani a krasne fotky. Zejmena pan Xerxes oblozeny drobotinou. (chuckle) Ta krosna mi pripomnela, ze jsem jako ditko zhledla Jeseniky a cast Beskyd vsede na tatove krosne. Chicht, na tehdejsi dobu taky hi-tech. Tata ji sehnal po valce z UNRY od americke armady.
Krásný počtení :), byla jsem minulý týden tetka hlídačka (jedno dítko 4r., druhý rok a půl), mám pochopení 🙂
Jinak poslední dobou moc nestíhám číst, ale nějaký nový mimísky jsem zachytila, tak posílám moc velkou gratulaci a přání všeho nejlepšího do života.
(wave)
jojo – věkové rozložení podobné – to je na hlídání psina – je to pohyblivé a rozumu to ještě moc nepobrslo (chuckle) . Naši trpajzlici jsou tři roky a necelý rok
Jó, Vilda s Fáňou se maj. Že mají v blízké přízni zdatné horaly 🙂 .
Chich, možná by se vám výhledově, až malá povyroste, do vašich terénů vodítko na obě dítka šiklo. Fšak může bejt flexi (chuckle) .
Tradičně moc pěkná fotodokumentace!
lepší než vodítko je v případě blbostí v místech nebezpečných jedna pořádná přes zadek… (wait)
Mno, vodítko spatřeno u dvojčat cca tříletých, které prarodiče venčili na skalách v Tisé. Řešení mi přišlo rozumné a praktické pro obě strany. Děti byly nadšené, že mají podobný úvaz jako horolezci kolem a prarodiče se prostě sichrovali a šetřili nervy (wait) .
OT – prosím o přidržení volných palců. Moje drahá máma sletěla ze schodů a má kotník na kousky. Zítra by měla jít na operaci. Blbě snáší narkózu.
A já tím pádem musím jet vyzvednout holky – jsou tam od soboty na prázdninách. Chjo. Měly tam být do příštího úterý a užívat si. A já měla v plánu terén pro diplomku, jen s chlapečkem. Ale to taky neklapne, protože ho přepadly neštovice.
ach jo – to jsou starosti…
Držím palce, ať se operace povede a vše se podaří dobře zrehabilitovat.
Puntíkatý synek je jen zákon schválnosti – teplo, léto… hůř si nemohl vybrat
No, konečně trochu léto a my nikam nemůžem. Ale snáší to skvěle, dnes už ani žádná nová nevyskočila, tak snad už budou jen mizet. Ale když on chce vééén. Stojí u balkonových dveří a smutně kouká a huláká, že chce tam vééén. Tak chodíme navečer, zalijem rajčata, spaseme jahůdky, prožene sousedčiny slepice a je unaven a jde spát.
Držím! Doporučuju preventivně vyděsit anesteziologa, on pak zváží některý z těch šetrnějších (a drežších) možností.
Nonazdar, to je teda série. Týno, pro všechny zúčastněné (y) (y) , s přáním rychlého hojení a uzdravování. Ostatní snad máte s neštovicemi vybráno, což?
Uf, to je nadělení! Palce mám volné, tak držím – neštovice jsou otravné, ale dají se přežít, hlavně aby to s kotníkem i narkózou dobře dopadlo! (y)
Xerxova nejdrive velka gratulace ke svatku a malinke Sarce!!!!
Slava nazdar vyletu, usnuli jsme a jsme tu! Slava babicce a dedovi, ze jsou takhle prima a akcni! Nechteli byste se „pronajimat“? Zalozit zivnost-vyvencime vase deti v lese-sber hub,prohlidky historickych pamatek a zejmena prirodan priroda, priroda,zn. Prilezitostne oslintani dogou zaruceno 🙂
Zajemci by se jen hrnuli!!!! Zvaz to!
Budu prvni;) 😉 takhle akcni rodice bych si fakt prala! 🙂
Myslím, že by nás to brzo přestalo bavit (chuckle) . Jako víkendovka nebo týdení dovča dobrý, ale jako každodenní řehole neeee.
Mám radost, když přijedou, ale ráda jim i zamávám, když vypadnou (rofl) . A tak to má být…
Moc pěkná „poklidná“ procházka, jste dobří, že jste i za ztížených podmínek dokázali nasbírat houby!
My jsme si minulý víkend otestovali, že holky toho ujdou docela dost, přes 6 km, na Kristýnku (budou jí 3) docela slušný výkon. Šli jsme Hastrmaní stezku okolo Brniště – je moc hezká, s asi deseti zastávkami u rybníka, u koz a oveček, u pískoviště, takže se dětičky nenudí a dají se pěkně motivovat. Jsou tam i nějaká posezení, když už bolí nožičky. Vilíkovi by se tam určitě líbilo, Betce nevím, začátek a konec okruhu vede přes ves po asfaltce. Holky to ušly statečně, jen Kristýnka se v závěru nějak zapomněla a stala se jí nehoda – tak docházela dole bez. 🙂
6 kiláčků můžeme jít buď s Betkou (pak je to rychle ujité) a nebo s dítky (pomalu). Nelze dohromady, neboť když se jde pomalu, tak nás Betka obíhá, blbne a neustále je v pohybu – takže by lítala celých šest kiláků a to je s dítky nadlouho…
Takže Hastrmani s Betkou nee.
Ale dík za typ – může se někdy hodit.
Tam už jsme taky byli, loňská velikonoční procházka. Chystáme se znovu příští týden
🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂
Jde tatínek s malým Pepíčkem na procházku a potkají cizího pána. Pepíček ho vzorně pozdraví, pán
odpoví a když zajde, tak se tatínek zvědavě ptá: „Ty toho pána znáš?“
Pepíček odpoví: „Ano, to je pán z ochrany ovzduší.“ Tatínek se ptá: „A jak to víš? “
Pepíček: „No, on k nám chodí, vždycky když nejsi
doma a ptá se maminky, jestli je čistý vzduch.“
(coffee) Přeji všem přítomným klidný večer a hezké sny. (coffee)
Jééé, to jste se roztomile prošli. Vaše chození na houby nabírá grády 😀
Vidíš, tady borůvky nejsou. Nejdřív jsem myslela, že už jsou sež… otrhaný, ale prostě nejsou.
Milá Xerxová, jsi babička pohodářka. No a podle mých zkušeností ujdou děti se psím doprovodem nejméně třikrát tolik jako bez něho.
Nádhernej, pohodovej výlet. (h) Každému dítěti jeho psa a akční babičku!
psa (kočku) mít podle mě všichni nemusí. Znám spoustu nezvířecích lidiček, kteří mají úžasné rodiny a spoustu srandy.
Pes je kámoš, to určitě, ale jsou věci daleko podstatnější (wait) – třeba mezilidské vztahy, sranda, úcta i láska
To o tom dětství bez psa řekl, myslím, Mark Twain a v nadsázce. Nemusí, určitě nemusí 🙂 , ale je to prima.
Mmj. knihu o Jizerkách jsem otevřela, dočetla, obrátila na první stránku a začla znova. S mapou. Dík.
jsem ráda, že se knížka líbí i tomu, kdo žije mimo to prostředí, o kterém se píše. Ta písmenka zavedla hodně lidí do hor – a najednou na ně pohlíželi jako na místa známá, místa s minulostí… Moc moc lidí zkoušelo najít místa v knížce popsaná, lezli houštinami, hledali zbytky pomníčků, křížků. V té době na mapách nebyly, nebyly obnovené, chybělo u nich kvítí, staré německé názvy pamatoval málokdo… Vždyť ta knížka vyšla v sedmdesátých letech – a dodnes je hodně čtená a pravidelně se vydávají dotisky.
a pokud jsi četla (wait) pořádně, tak i Jezdec z tohoto výletu je pro tebe známým místem. Myslím, že i kamenné schody jsou tam namalované…
Já se tam hlavně budu muset vydat. Teď jsem sice zahořela pro Kralický sněžník a okolí, ale Jizerky bych si měla obnovit, dokud aspoň ještě někam vyfuním.
tak pak písni, pokud budeš chtít poradit, povzbudit, poposunout…
Akční babičko! Uff, bolí mne z toho všeho išias. Přeju Vám všem ať vám tyhle prochajdy dlouho vydrží a užijte si je (h) (sun).
P.S. Zmatek kolem dudlíku mne rozesmál.
Františka je na svůj věk mrňavá a lehká. Takže se nosí docela dobře. Spíš jsem se bála, abych s ní nespadla. Přeci jen perk pod nohama, kořeny, roklinky, skalky… prostě terén na procházku s vnoučátky jako dělaný (rofl)
A Vilíka taky ještě unesu – těch 15 kilo se dá, ale on je docela schopný chodec a není kňoural
Teda Xerxová, tohle je náročné i na čtení. Ale zase mě těší, že nejsem na tom světě sama s podobnými zážitky (chuckle)
určitě nejsi sama, která si vnoučata užívá (inlove) . Je to skvělý svět a nabíjí energií (nod)
A myslím, že jejich rodičovstvo si tu chvilku oddychu zaslouží, vždyť je jinak mají na krku neustále.
Já si je budu užívat celý příští týden. Tatíka budou mít pryč a tak se postěhují s maminou „na prázdniny“ k nám
Chich, to se ti ta smečka teda rozrostla! (wave)
Mohli byste fungovat jako reklama na slogan – dítě, které nemá psa, nemá dětství. 🙂
Teda Xerxová, máš slušnou kondici (hlavně parádně silné ruce). Takové spící dítě se pěkně pronese 🙂
Krásné povídání. Kombinace Beta a děti je úžasná, mají štěstí, že Tě (vás) mají – všichni 🙂
Ad. šátek na děti …. taky mě hned napadl, je vhodnější než krosnička, dá se uvázat tak, že dítě líp vidí… ale, větší dítě si na něj zvykne jen občas, je lepší začínat od narození. A pokud jinak rodině vyhovuje krosnička, je zbytečné měnit. Sem tam to babička vydrží (nést spící dítě) a za chvilku už malá bude běhat a bude po „problému“ 🙂
ruce jsou vymakané od Betky… Ty něco vydrží.
Krosnička je pro nás dobrá, protože je to zároveň ruksak. A to docela velký – takže svačiny, náhradní oblečení… hadr na hubu, pití… vše se vejde.
On totiž jeden fotoruksak a jedna krosna je na dvoje záda ažaž… Střídáme se – někdo má malé dítko, jindy velké… někdo fotoruksak, někdo krosničku… A v kopcích jde stále Betka zapřáhnout jako přídavný motor (chuckle)
No, chce to velký šátek, nebo jednoho silného Pepu, viz foto 43. (chuckle)
Vláčení dvou dětí a batohu s proviantem po výletech a za normálních okolností dvou dětí a nákupu si ještě dost dobře pamatuju a nadšením mě to nenaplňuje, takže doufám, že mé děti si s plozením potomstva dají ještě nějaký čas pokoj, abych na to šťastně zapomněla 🙂
Pokud jde o níže zmíněný šátek, je to s ním jako s krosničkou- některé děti v něm prostě nebudou a ne a ne. Bohužel na tohle asi neexistuje univerzální recept.
krásně napsané a je fajn, že se Betka s dětmi můžou.
To u nás nadšení z kočičáků sdílí jen vnouček Sam, kočičáci už tak nadšení ze Sama nejsou.
Vaše vyprávění mi připomenulo, jako DEDE, jak jsem tahala do MHD 10-ti měsíční mimčo v náručí, v druhé ruce košík s jablky a vedle sebe ještě 2,5 letého syna. Jak jsem to tenkrát zvládla, dnes už nechápu. Holt mládí.
Nebo v kočárku čerstvé mimi a na kočárku posazený sourozenec o 21 měsíců starší a s tím vším do tramvaje a z tramvaje.
No jo bylo mi 23 let.
Dnes bych to nedala.
Míša z Plzně
Dnes
Já bych se taky přimlouvala za šátek, reď jsme měli na táboře rokapůl Zuzanku mojí nástupkyně a bez šátku by si toho užily obě tak čtvrtinu. Chodila s oddílem co to šlo, dokonce Zuzanku vzaly na kanoi, bohužel jim celou cestu prospala
ale já vím… byli jsme totálně nevybavení – jen to opravdu měla být jen krátká procházka (psice toho nalítá za tu hodinu ažaž) a spát se na trase nemělo (rofl)
Ona jí ta krosnička vadila hlavně proto, že byla ospalá a naštvaná na celý svět (chuckle)
Ani tady neprojevuje žádné nadšení ze sběru hub a borůvek http://www.drporkert.com/vilem/alba/ruprechtice_130713/page00040.htm přitom jinak se směje skoro stále
Doporučuji pozornosti obrázek 37 🙂 a taky 31 – Betka krásně kouká na brečící mrňu. (h)
Jo a ještě k té krosničce – když byl Kuba malej, měli jsme takovou sedačku na záda, dítě bylo obrácené od rodiče a rodič občas zapomenul, že na zádech má okupanta. Na zámku Obora se Bimbo zabral do prohlížení exponátů že ani nezaregistroval na opačné straně okupanta ničícího jiné exponáty z jeho zad. Ale byla to nádherná doba
my máme tu krosnu, co dítko kouká do směru chůze. Dostala jsem ji od kolegyně a na Vilíka byla moc používaná. Zvládli jsme s ní celé Dánsko i hodně Jizerek
Ráda mám tuhle krosničkovatou fotku – kdy sebral dědovi klobouk… http://drporkert.com/vilem/alba/jizerky_061012/page00017.htm
Taky jsme krosnovali, výběr tehdy nebyl, takže byla protisměrná, ale zase stavěná i na větší dítě (když jsme ho uhnali 😀 ).
Já se nosila na zkřížených řemenech na kufr, heč!
Na Šeráku taky, pokud vím.
Ale z pochopitelných důvodů (řezalo to obě strany) jsem byla velmi brzy velmi zdatný chodec. 😀
Hehe, to fakt muselo jít docela rychle 😀
Si piš. Když mi byly asi tak čtyři, patřily už řemeny minulosti a já měla pořádné pohorky. Šlapala jsem na pohádky a lentilky – za půl kilometru lentilku.
No a v nějakých tuším sedmi, osmi jsem se vsadila o čokoládu, že na závěr normální dospělé hřebenovky vylezu ještě i ten Praděd. (Start a cíl byl Barborka, kdo to tam zná, celou trasu si nepamatuju, ale bylo tam něco s kamzíkama a Červený kameny.) Tři čtvrtiny tlupy (včetně Máťy) si to odpustily, šli jsme jen zocelení sportovci a já. A čokoládu jsem vyhrála a Veverka mi ji tehdy dal osobně, tu největší. 🙂
jegrrrr (chuckle) Fáňa se ho nedočkala a usnula..
Tu svatozář nemusíš před náma milá Xerxová schovávat…tu klidně nos veřejně…. 🙂
Xerxová, napsalas to skvěle a smála bych se veseleji, kdybych pořád ještě neměla v paměti „cesty za mlíkem“ u nás na horách. Od chalupy ke kravám to byly asi 4 km, většinou šílenej kopec (naštěstí zpět se šlo dolů 🙂 ), já měla na zádech v krosničce Marka toho času necelý rok a půl, pětiletý Andy bystře pobíhal kolem, pokud byla šance vyvést nějakou lumpárnu, na něco vylézt, do něčeho spadnout a tak, nebo kvílel, že ho bolej nohy – to, když se nudil. Do toho jsem hlídala Maxe, který byl ještě před památnou „domluvou“ od jezevce, takže taky koukal, kde zdrhnout za zvěří. (wasntme) Donést zpět třílitrovou bandasku mléka bez nehody byl kumšt a kupodivu se mi to (nejspíš to byl pud sebezáchovy) obvykle podařilo.
Tady je vidět kouzlo mládí – já se na ty cesty ještě i těšila!!! (rofl)
Dede, dodatečně gratuluji k fňučkovi. (wave)
Třeba si ty mléčné výlety zopakuješ.
Milá Abyt, v to doufám, ale v omezené míře – kde neprojede kočár, tak se holt půjde až tehdy, až to dítko ušlape. 🙂 Moje záda mi někdy připadají starší než já! (wasntme)
Od čeho máš blekenvajt spřežení? 😉
Ty zapřáhnu do toho kočáru! (rofl)
Vážená paní Kubišová,
chystá se týrání dvou nádherných ovčaček…. (angel)
Hele, to mi připomíná, jak jsem na Krkonoších zabloudila s nákupem. Deset vajec v pytlíku, většina jich nedošla…
Hele, to mně připomíná, jak k nám kdysi šla jedna teta na návštěvu na chatu a nesla s sebou… meruňku nebo koňak nebo tak něco. A zaexperimentovala si (nebyla tam poprvé, měli chatu o dva kilometry proti proudu, ale poprvé to šla „horem“ přes pole), zabloudila, zatměla, nedovedla najít naši cestičku z pole dolů, takže to vzala přímo mezí a my tak zničehonic uslyšeli ze tmy povědomý hlas: „Panebože, dej, ať je to jenom krív!“ 😉
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Jsem ráda, že Betka na duo V+F nežárlí (jen maličko) a dítka že Betu berou jako samozřejmou součást rodiny. Fungují spolu pěkně – a to je móóóc dobře.
Ťuk, ťuk, ťuk – Betce teď zdraví slouží – dokonce včera nedostala tabletu, chceme bez ní vydržet až do víkendu – aby fungovala nejlíp, až tu budou trpajzlici celý týden.
Včera jsem konečně z lesa přinesli i tři pravé hřiby – začínají růst.
Z toho plyne poučení, milá Xerxová, že si musíš opatřit takový ten velký šátek na malou slečnu, aby ji mohla nosit spící, a přitom měla volné ruce na sběr lesních plodů a otírání Betynčiny hubiny či potu z Pepova čela. (chuckle)
Nás čeká křest ohněm od soboty, jedeme poprvé na týden s oběma chlapečky, (whew). Na nosící šátek jsou moc velcí, uvažuju spíš o nějakém kolíku, jaký mívala babička na kozu. Pro všechny tři. (chuckle)
Přeju všem krásný den. (h)
my šli opravdu na lehko (na chvilku) … měli jsem jen maličký sáček na houby a nožík (chuckle) . A v krosničce jen dvě bundičky, kdyby se nějak ochladilo. Jinak NIC… že to tu hoďku vydrží…
Navíc Vilík od malinkata krosničku miloval a klidně v ní i dokázal usnout.
Jednou bude Vílík (a časem i Fáňa) na tyhle procházky s láskou vzpomínat, budou tvořit krásnou mozaiku jejich vzpomínek na dětství. A vy jste skvělí, že jim tyhle krásné vzpomínky hromadíte. I když si dovedu představit, že vy dospělí jste se z výletu vzpamatovávali déle, než děti (a že se Fáňa takhle v náruči pěkně pronesla!!!)
Když je před lety prvně zle servaly fenky Trixie a Sadie (na jejich zahradě), Trixie po rvačce z huby přímo kapaly krvavé sliny a já myslela, že musí mít nejméně roztrženou tvář. Když jsem jí pak doma umyla, našla jsem jen dva škrábance. Takže chápu, že zakrvavená tlamka Bety vylekala.
Maričko – prý tlamka! (rofl) Betina tlamajzna je naživo imponující i bez krvácení, takže v případě onoho drobného zranění Kosatčiny pusinky musela vypadat jak brána do pekel (chuckle)