Koncem 19. století se akvaristika rychle rozvíjí, přestává být výsadou zámožných lidí a stává se zálibou širokých vrstev. Vznikají nejen akvaristické spolky, ale také první pěstírny. Nejvíce akvarijních rybek ale pochází z dovozu přímo z jejich domoviny. Do Německa se importují rybky z Číny, Indie a především z Ameriky. Německo, odkud byly akvarijní rybky exportovány do dalších zemí, získává v té době vůdčí místo v akvaristice. Německý katalog importovaných akvarijních ryb z roku 1912 uvádí 180 druhů ryb.

Stejně jako dnes i v počátcích akvaristiky byli akvaristé, kteří toužili mít ve svých nádržích nově objevené ryby a ryby atraktivního vzhledu. Takovou raritou, snem mnohých akvaristů se v roce 1914 v Hamburku stala nádherná ryba, pocházející z Amazonie. Tou rybou byl terčovec, známý také pod jménem diskus (Symphysodon diskus). Byl považován za krále akvarijních ryb.

Pak ale vypukla válka a teprve v roce 1921 se první podrobnější zprávy o této překrásné rybě dostaly k širší akvaristické veřejnosti. Někteří akvaristé dokonce odmítali uvěřit, že taková ryba může existovat. Přitom vědecky byli terčovci popsáni mnohem dřív (např. terčovec červený dokonce již v roce 1840 rakouským zoologem a ichtyologem Johannem Jakobem Hecklem). Tak neuvěřitelný se akvaristům zdál její popis, který se vymykal všemu, co dosud bylo o akvarijních rybách známo.

V té době již akvaristé spoustu akvarijních rybek dokázali rozmnožovat. V Evropě a ve Spojených státech existovaly profesionálně fungující pěstírny akvarijních ryb. Terčovci však představovali neřešitelný problém. Prostě nikomu se nepodařilo je v akváriích rozmnožit.

Již samotné udržení importovaného terčovce déle na živu bylo něco, co před rokem 1945 nikdo nedokázal. Po několika měsících v akváriích přes veškerou péči a snahu chovatelů terčovci hynuli. Bylo to způsobeno dlouhou lodní dopravou, kdy vystresované ryby byly bez vhodného krmení a po dlouhé hladovce došly do Evropy v tak zuboženém stavu, že se jejich zeslabený organismus již z útrap cesty nedokázal vzpamatovat.

Teprve letecká doprava po válce zkrátila dobu přepravy v přírodě odchycených terčovců. Ryby během přepravy nezhubly a v akváriích přijímaly potravu. Byly krmeny ovesnými vločkami a naškrábaným syrovým masem a prý jim tato strava velmi chutnala. Nicméně ani pak se nikomu nepodařilo dosáhnout toho, aby se terčovci rozmnožili. Na několika místech v Německu se o to marně snažily týmy zkušených akvaristů. Terčovci byli v tomto směru záhadou.

Terčovci se z Brazílie importovali také do Spojených států. Jeden americký akvarista, který neměl žádné ambice pokoušet se o rozmnožení terčovců (nikdy prý ani žádné jiné ryby nerozmnožoval), si koupil dva terčovce. Měl je v akváriu tři dny a na skle objevil jikry. Terčovci se vytřeli. Pak se vylíhl potěr a rybičky se přichytily na bocích svých rodičů, což dosud nikdo neviděl a nedokázal ani vysvětlit, proč tomu tak je.

Šťastnému akvaristovi se podařilo potěr odchovat a byla z toho v akvaristickém světě senzace. K úspěchu pomohla souhra více okolností. Voda v akváriu byla měkká a mírně kyselá. A pár se k sobě hodil, což je u terčovců důležité. I při větším počtu terčovců v akváriu se páry vždy samy hledají a ne vždy se utvoří pár, který by se vytřel. V 60. letech již zkušení akvaristé terčovce dokázali rozmnožit. Je to ale ryba mimořádně náročná na životní prostředí. Pro akvaristy – začátečníky je naprosto nevhodná.

Terčovci patří do čeledi vrubozubcovití (Cichlidae), této skupině ryb se také říká cichlidy a ze známých akvarijních rybek do ní patří např. skalár.

Přední místo mezi terčovci zaujímá terčovec červený, zvaný také pravý diskus. Žije v horním a středním toku Amazonky, jezeře Teffé, v řekách Rio Negro a Rio Xingu. Jeho tvar je – jak napovídá název – terčovitý, silně ze stran stlačený podobně jako u skalára. Červenohnědé tělo má podélně 15 až 18 vlnovitých modrozelených proužků a příčně 9 sytě tmavomodrých až černých pruhů, z nichž je zvlášť výrazný první, procházející okem, pátý pruh v polovině těla a poslední pruh na kořeni ocasní ploutve. Barva ploutví je modravá, nažloutlá a jejich lem bývá jasně červený. Některé partie těla mají modrý lesk. Terčovec dokáže své zabarvení rychle ztmavit nebo také zesvětlit, pokud je nějak podrážděn nebo také při tření. V přírodě dorůstá 20 cm, v akváriu obvykle 15 cm.

Terčovec hnědý, zelený a modrý se velikostí a tvarem těla od terčovce červeného nijak neliší. Také mají na těle příčné pruhy, ty ale nejsou vždy tak zřetelné jako u terčovce červeného, u některých starších ryb mohou s výjimkou pruhu přes oko zmizet nebo zeslábnout. Rozdíly jsou v zabarvení těla, v proužkování, barvě ploutví nebo duhovky oka. Domovinou všech terčovců je střední nebo horní tok Amazonky a různé její přítoky. Podmínky chovu v akváriích jsou pro všechny terčovce naprosto stejné, což platí i pro jejich rozmnožování.

Terčovci jsou ryby do velkých akvárií – 250 litrů lze pokládat za minimum. Výška akvária musí být alespoň 50 cm. V takové nádrži můžeme chovat 4 terčovce (počítá se 60 litrů vody na jednoho). Jsou to ryby dlouhověké, dožívají se 14 let, někdy i déle. Mají rády teplo, voda by neměla klesnout pod 25 stupňů Celsia a při odchovu musí mít 28 až 30 stupňů a podle některých chovatelů dokonce 31 stupňů.

Vysoká teplota vody způsobuje řadu obtíží. Při výšce vodního sloupce, který je u terčovců nutností, je třeba zabránit rozdílné teplotě vody u dna a u hladiny. Voda musí v nádrži cirkulovat. Vysoká teplota také škodí akvarijním rostlinám, které pak odumírají. Pouze některé z nich ji mohou trvale snášet.

Voda musí být měkká a kyselá. Nelze použít, jak to je jinak v akvaristice běžné, neupravenou vodu z vodovodu. Voda se musí upravit na správné hodnoty. Terčovci jsou mimořádně citliví na dusíkaté látky. To znamená kvalitní a výkonnou filtraci a velmi častou výměnu vody. Každý týden vyměnit nejméně čtvrtinu vody. To, co by jiné akvarijní ryby vydržely bez následků, terčovci nesnesou. V akváriu bez trvalé údržby lehce onemocní a uhynou.

Terčovci jsou ryby mírumilovné a klidné. Ve společenském akváriu je lze chovat s jinými akvarijními rybkami vhodné velikosti. Jen je třeba vždy zvolit takové druhy, které snesou vysokou teplotu vody. Akvárium by nemělo být silně osvětleno. Filtr by měl za hodinu vodu v akváriu dvakrát přečerpat.

Rozmnožování terčovců je velmi zajímavé. Je nezbytné chovat v akváriu větší skupinu terčovců, např. 6 až 8 ryb, aby se vytvořily chovné páry. Ne všechny ryby se k sobě hodí a ne každá dvojice vytvoří pár. Pokud se takový pár sám „najde“, odloví se do samostatného akvária. To může být i menší, vždy ale s výškou 50 cm (např. akváriu tvaru krychle 50 x 50 x 50 cm). Voda musí být velmi měkká (2 stupně německé tvrdosti) a slabě kyselá (pH 6,2 – 6,5), teplota 30 stupňů Celsia.

Do akvária se vloží kameny a dlouholisté rostliny, např. Vallisneria gigantea. Jde to ale i bez rostlin. Vodu je nutné filtrovat (nejlépe klasickým molitanovým filtrem, aby nedošlo k nasátí potěru do filtru) a okysličovat. Pohyb vody je důležitý, aby byla všude stejná teplota. Terčovci se zpravidla vytírají na pevnou podložku, na kameny, sklo nebo i na topné těleso. Jiker bývá kolem 200. Oba rodiče ovívají jikry prsními ploutvemi. Potěr se líhne za 50 hodin.

Rodiče pokračují v ovívání, a když se malé rybičky po 60 hodinách rozplavou, přichytí se na boky jednoho z rodičů a živí se bílošedým sekretem vyměšovaným z kůže. Potěr visí na bocích jednoho z rodičů tak dlouho, až je setřese a pak se malí terčovci přisají na tělo druhého rodiče. Rodiče se tak o potěr střídavě starají.

Po několika dnech je potěr schopen přijímat jinou vhodnou potravu. Pak se musí chovný pár odlovit. Pokud se ale z jakéhokoli důvodu (např. nevhodná voda) vylíhlí terčovci nebudou v prvních dnech svého života živit kožními výměsky rodičů, nebudou se správně vyvíjet a během několika hodin uhynou. Po třech měsících získají mladé rybky typický terčovitý tvar, po půl roce se vybarví a pohlavně dospějí ve dvou letech.

Terčovci jsou ryby velmi plodné a při ztrátě potomstva je chovný pár schopen dalšího výtěru. Rovněž po odlovení rodičů od mladých se pár znovu vytře. Mohou se vytírat každých 14 dní. Mimořádná plodnost těchto krásných ryb je základem asijských pěstíren terčovců. Farmy, kde se terčovci rozmnožují, jsou v Thajsku, Malajsii a Hongkongu.

Základem chovů jsou terčovci z Německa a z USA. Většina pěstíren nepoužívá ani základní techniku jako je filtrace a z úsporných důvodů raději denně mění vodu. Často jde o průtočné nádrže nevelkých rozměrů. Běžně se využívá to, že jeden pár může odchovat i potěr od dalších dvou nebo tří párů.

Prý se dokonce našel způsob, jak potěr odchovat bez rodičů. I menší pěstírna tak měsíčně může odchovat až 5 000 terčovců. Využívá se místní měkké vody, vysoké teploty (nutnost ohřívat vodu jen v období dešťů) a dostupnost krmiva. K vytírání se používají malé nádrže, většinou 50 litrové. Akvária jsou zpravidla bez dna, jen holé sklo a žádné rostliny. Někdy se nádrže uvnitř přehrazují drátěným pletivem. K lepšímu vybarvení ryb červenou barvou se používá speciální krmivo.

Hlavními odběrateli terčovců jsou Japonsko a Spojené státy. Diskovitý tvar těla je zachován, s původními přírodními formami ryb ale tyto ryby již nemají nic společného. Pěstírny odchovávají terčové zlaté, terčovce s kresbou připomínající zlatou hadí kůži a spoustu jiných variet. Zájem je především o různé barevné a nápadné variety a tak se křížením terčovců na akvarijní trh dostávají stále nové formy jako Red Monk, Red Rose, Red Spotted Leopard Snake, Red – Rainbow, Red – Light, Golden Sunset, Golden Snake Skin, Vergin Red, Morning Glory, Blue – Diamond, Ocean… Řada mutantních barevných forem není ukončena.

Chovat v akváriu terčovce je náročné. Nádrže musí být velké a hlavně mít dostatečnou hloubku. Málokterý akvarijní set má výšku nádrže 50 cm, což je pro terčovce důležité. Teplota vody musí být minimálně 25 stupňů, lépe ale o něco víc. K tomu účinná filtrace a pak každý týden vyměnit část vody. Ta musí být zvlášť upravena, nelze ji jen tak bez kontroly a úpravy tvrdosti a pH vzít z vodovodu. Skončí ty tisíce terčovců z asijských pěstíren v akváriích s takovými podmínkami, které k životu potřebují? Nebo budou jen přežívat ve špatně zařízených a nedostatečně udržovaných akváriích s neupravenou a nedostatečně teplou vodou, mnohdy v akváriích přeplněných nejrůznějšími akvarijními rybkami a čekat na svůj brzký smutný konec?

Karel Polák, akvarista a autor mnoha knih o akvaristice se ve své poslední publikaci vydané v 80. letech zamýšlel nad chovem terčovců. Pochyboval o tom, že terčovec červený, zelený, modrý a hnědý jsou v akvarijních chovech v čisté přírodní formě. Prý akvaristé byli netrpěliví a nepříliš pečlivě vybírali chovné páry a tak se stávalo, že pokud určité ryby vytvořily pár, nechali je vytírat, i když šlo o odlišné barevné odchylky. Prý to dělali akvaristé čeští i němečtí. Spěchali a chtěli mít mladé terčovce i za cenu křížení různých barevných forem.

Takže ty klasické přírodní barevné odrůdy už tehdy podle něj vinou chovatelů nikdo v akváriu neměl. Karel Polák vylíčil, jak byl ve Vídni svědkem importu terčovců zelených a popisuje krásu těchto z přírody dovezených ryb, které už nikdo v takové čisté formě léta neviděl, a někteří už prý tehdy pochybovali, zda byl terčovec zelený v minulosti do Evropy dovezen.

Majestátná ryba, která byla prohlašována králem akvarijních ryb a byla po desetiletí nedostižným snem mnohých akvaristů, ryba, jejíhož rozmnožení bylo dosaženo s velkým úsilím, je tak dnes masově produkována v nesčetných pěstírnách. Jen ty klasické přírodní formy se přitom v honbě za „novinkami“ jaksi ztratily. Je to příležitost k zamyšlení o tom, co vše dnes znamená akvaristika a kam až to může zajít.

Foto: autor, pozn.: obrázek terčovců (přírodní forma) je z publikace Akvarijní rybky, Zdeněk Vogel, nakl. Orbis, 1965, která jej převzala z knihy amerického akvaristy Williama T. Innese