„To ti to mám říkat potřetí? Nedělej, že neslyšíš!“ Teprve silně zvýšený hlas doprovázející poslední otázku skutečně vnímám. Proč babička nedokáže pochopit, že když čtu, tak neslyším?
Knihy. Čtení. Celý svět zakletý ve slovech. Svět nazíraný z tisíce pohledů a každý z nich vidí něco nového. Svět a život na něm se tak stává snad ještě skutečnějším, než ve skutečnosti.
Díky paměti obsažené v knihách se dokážeme vzepřít toku času a zapomnění, a kořeny našeho současného života tak mohou prorůst do historie našeho rodu, kultury i duchovního života. Vlastní tvorbou potom přidáváme další řádky do té dnes již snad nekonečně veliké tkaniny, která je svědectvím našeho vědění a cítění, vlastně celého lidského bytí.
Kdo by takovým svodům odolal? Já určitě ne. Mám totiž soukromou teorii o vlivu gramotnosti na polidštění lidstva. Je jasné, že i před obdobím vzniku písemné podoby jazyka měli lidé svůj duchovní život, osobní zkušenosti se světem, vnímali svoji historii a přemýšleli o budoucnosti. Ale teprve s písmem, se vznikem zápisků a knih, mohlo dojít k opravdovému sdílení a učení neomezeném na osobní kontakt mistra a jeho žáka. Ožila i historie.
Právě dnes oslavujeme svátek Cyrila a Metoděje, dvou statečných a zapálených mužů, kteří k nám přinesli v rámci své křesťanské mise víc, než jen do místního jazyka přeloženou liturgii. Vytvořili totiž historicky nejstarší slovanské písmo – hlaholici a tím vlastně v našem regionu položili základ vzdělanosti nezaložené na oficiální církevní latině.
Co na tom, že latinka, jako písmo, u nás později hlaholici vytlačila – ostatně politicky i kulturně, tedy i jazykem, patřily naše země vždy spíš k západu Evropy. Dar písma by však neměl být zapomenut, stejně jako osobní statečnost a neuvěřitelná pracovitost těch, kdo ho na naše území kdysi přinesli.
(psáno pro Český rozhlas Hradec Králové – http://www.rozhlas.cz/hradec/nedelnikava/
Milá Dede – četla jsem až teď a přikyvuju. Soluňským bratrům všechna čest, protože srozumitelné slovo je nade vše. Navíc bratří nepřinesli jenom písmo a překlad Bible, přinesli k nám i právo (Metoděj byl prvním právníkem na Moravě) – to je také zajímavé. Pánové, klaním se vám.
P.s. – když čtu, tak neslyším, čehož často využívala Terka. Protože mám heslo „když něco slíbím, tak to udělám“, tak vyžadovala odpověď na svůj dotaz (můžu mít psa, koupíš mi to a to, pojedeme tam a tam) zásadně v okamžiku, kdy jsem seděla za kuchyňským stolem (ale ve skutečnosti jsem řešila zapeklitou záhadu či se plavila kolem světa) a na všecky otázky jsem nepřítomně mumlala Ano jasně jo … (rofl)
A k tomuhle bude sedět můj oblíbený citát z Komenského:
Kdyby knih nebylo, byli bychom suroví, nemajíce paměti věcí.
Před pár lety jsem v souvislosti se starými japonskými spisy přemýšlela o druzích písemného odkazu (a rozdílech mezi naší a japonskou kulturou v tomhle rámci). Zajímavé je, že zatímco je originální text třeba takového Hagakure dodnes víceméně čitelný a v zásadě i srozumitelný (Evropan musí překonat obrovský myšlenkový nebo možná i kontextuální rozdíl), nikdo neví, jak se tehdy četly. Jak to znělo.
Tohle umí zachovat jedině hláskové písmo.
(Slabičné taky trochu, pod podmínkou že se „čte, jak se píše“, tzn. že neplatí, že např. tentýž znak se někdy čte „ba“ a někdy jenom „b“, jak tomu bylo u lineárního písma B a jak je to v mnohem omezenější míře s kanou – zejména z tehdejší doby, kdy ještě nebyla ustálená. Ale pro úvahu o rozdílech mezi tradicí Hagakure a řekněme Confessiones to nemá význam, protože Hagakure je stejně psané v kandži, tedy ve znacích, kde 1 znak = 1 slovo. Ech, sorry, lingvistův úkrok stranou v sedmimílových botách…)
Takže máme povědomí nejen o historii nebo o tom, jak naši předkové mysleli, jaké měli hodnoty a tak, ale i jak zněla jejich řeč.
Sanskrt je zajimavy ve schopnosti zachovat si vicemene puvodni zvuk – diky slabikovemu pismu, ktere je dodnes pouzivane v hindstine. V podstate je to strasne jednoduche. Kazda souhlaska v sobe obsahuje „a“. Takze kdybych chtela napsat slovo baba, tak napisu bb. Jenze pak to potrebuje upravit, kdyz chci napsat treba slovo „babička“. Napisu „b“ a „b“, ale aby ta druha slabika byla „bi“, tak nad tim druhym „b“ udelam takovy krucanek typicky pro „i“. Kazda samohlaska ma svuj specificky krucanek. Takze uz mame babi, ale co s tim „čka“? Zase mezi č a „k“ musim zrusit to zakladni „a“. Takze ty dve souhlasky spojim v jednu. Velmi jednoduche. Zachovam dominantni graficky prvek „č“ a k nemu prilepim prvek „k“ a vyjde mi z toho „čka“. Kdybych chtela napsat „babicku“, tak na konci pridam krucanek pro „u“. To spojovani souhlasek vypada slozite, ale ve skutecnosti neni, protoze kazdy ten znak je graficky velmi dominantni. Jo, a existuje par specialnich pravidel jako treba jak zachazet s „r“. Ja jsem se tohle pismo naucila sama z knihy asi za tri tydny, protoze je velmi logicke. S timhle systemem jsem byla schopna prepsat do hindi abecedy jakekoliv ceske slovo, protoze v konecnem vysledku umoznuje kompletne foneticky prepis. Protoze kdyz dnes jeden slysi mluvit Inda, tak v podstate vi, jak priblizne treba znely sanskrtske upanišady. Chicht, ja jsem tomu pismu rikala pradlo na šnure. Kdyz vidite psane hindi, tak je tam dominantni cara, z ktere visi dolu ty souhlasky a nad carou jsou krucanky pro samohlasky.
Ševčík tvrdí (krom toho, že sanskrt je samozřejmě lepší než latina, na kteréžto téma jsme vedli krásnou disputaci před našimi studenty), že je schopen naučit tohle písmo za dvě přednášky.
Jednou ho vezmu za slovo. 🙂
Tomu verim, ja jsem se to pismo fakt naucila sama na gymplu. Co se gramatiky tyce, na prvni pohled se ve srovnani s latinou ten sanskrt jevi jako guláš. Asi 8 padu, sklonovani, casovani, divne casy, singular, dual a plural, a slova slozena (composite nouns). Ale ve skutecnosti je to jazyk velmi logicky – skoro jak matematicke rovnice, cili s porozumenim pravidel se to da naucit docela dobre. Oni ti Indove v nejvyssi kaste byli uz tehdy velmi analyticti – mozna vic, nez dnes. A taky je treba si uvedomit, ze na rozdil od latiny sanskrt nikdy nebyl jazyk, kterym mluvili vsichni lidi v te oblasti. V podstate jen brahmani a pripadne nekteri z lidi z vysoce postavenych kast hned pod brahmanama. Ale taky se nikdy nestal mrtvym jazykem, takze je to zivy svedek z doby velmi davne.
Právě o té analytičnosti se vedl ten spor – ve smyslu „kterej víc“, protože latina je taky v podstatě jak matika. 🙂
Ano, mluvilo se prákrtama, dokonce jsou názory, že sanskrt je jazyk umělej.
Jelikož se i to esperanto, co je prokazatelně umělý, vyvinulo během relativně krátký doby, co existuje, do několika dialektů, vysloveně by mě zajímala historie sanskrtu. Asi se přihlásím Ondrovi na seminář. 🙂
🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂
Velký učenec, poklad své ješivy, se plavil na lodi. Ostatní cestující byli obchodníci mířící na zámořské trhy.
,Jaké zboží vezeš s sebou?“ ptali se nuzně oděného učence.
„To nejcennější zboží na světě.“ „A to je jaké?“ Jen se usmál a neodpověděl.
Obchodníci mu prohledali kajutu, vyptali se posádky – a zjistili, že s sebou neveze vůbec nic. Vysmáli se mu a nadali mu do hlupáků.Pár dnů nato loď přepadli piráti, kteří ukradli, co se dalo. Když dopluli do přístavu, obchodníci byli v úzkých. Neměli peníze. Neměli co prodávat.
Učenec však šel do ješivy a tam se posadil a zapojil se do debaty. Když místní zjistili, jak je vzdělaný, dali mu jídlo a šaty a ubytovali ho v nejlepším domě.
Když šel po ulici, spatřil obchodníky, jak žebrají.
„Tak vidíte, jaké zboží je nejcennější na světě,“ řekl jim. „VZDĚLÁNÍ!“
(coffee) Přeji všem přítomným klidný sváteční večer, hezké sny a užívejte si víkend. (coffee)
Obávám se, že naši buranští byznysmeni toto ještě dlouho nepochopí. U nich kdo nemá dvě auta, tři vily, sedm milenek, (na každý den jednu) a aspoň deset melounů na kontě, není člověk. Ostatně jsme to zažili na vlastní kůži na zájezdu do USA v 99. Když ta sešlost zjistila, že s nimi jede servisák od telefonní společnosti a pomocná síla od Rozvařilů, byli napřed v šoku, (kde na to vzali?) a pak zhnuseni, protože ,,úroveň“ zájezdu naší přítomností podle nich evidentně utrpěla.
Diky za dulezite zamysleni, Dede. Z trochu jineho soudku. Vzpomnela jsem si, jak jsme jednou jeli s mamou, jeji sestrenici s manzelem, a Chetem na Velehrad tou starou poutni cestou smerem od Buchlova. Krasna cesta mezi kopeckama a teprve skoro u posledni zatacky se ten Velehrad zjevi v plne krase. Predstavovala jsem si, jak se to muselo jevit tem poutnikum, co sli na Velehrad pesky. I kdybych abstrahovala od spritualni casti, ten architekt, co nasel to spravne misto, musel byt genius. Z Uherskeho Hradiste po rovince to neni tak uchvatne.
Pro mne ,jako zavilou čtenářku, mají bratři význam velký. A tak svátek budu slavit prací a četbou, třeba Zvířetníku (chuckle)
Vše co přináší pokrok a vzdělanost,osvícenost, budiž pochváleno.
Dede, díky za připomenutí. (h)
Včera byla v regionálním tisku anketa, jak tento den budou lidé slavit. Většina jich bude odpočívat, bez jediné myšlenky na památný den.
Tak hlavně,že jsme už slezli ze stromů,některým se tam asi pořád líbí.
No, někteří budou tvrdě pracovat!
Např. já, jdu do toho.
Pokud je práce zábavou, tak souhlas. Pokud ne, tak bič a pryč! A ten kulturní přínos poněkud kalí fakt, že to písmo, které nám věrozvěsti přinesli, už se dlouho nepoužívá, nakonec zvítězila latinka. BTW, jak budete slavit dnešní výročí upálení M. Jana Husa? Já věnuji tichou vzpomínku člověku, který byl natolik morálně na výši, že se raději nechal upálit, než by se podrobil.
Zbytečně brzo, to výročí je zítra.
Jo, to už jsem zjistil také. Ale když máte svátek každý den, tak na přesném datu zase až tak moc nezáleží. A co je jeden den proti průměrné délce lidského života, natož proti věčnosti? No nic. zavzpomínám i zítra, tedy vlastně dnes a pro jistotu i pozítří. A zkusím zapřemýšlet, jak by to u nás vypadalo, kdyby právě končící,ale i ta další vláda byla sestavena z lidí, jako byl Mistr Jan, (což u nás absolutně nehrozí).
Nejspíš nějak jako Kambodža.
To říká kdo? Kamarád těch odstupujících ničemů?
Dobrá … mohl jsem vám nabídnout jiný příměr. Co takhle francouzská revoluce? Tam se také filosofové a další jediní čistí pokusili o vybudování té správné, spravedlivé společnosti. Skončilo to masovým vražděním. Tady vůbec nejde o těsně bývalou vládu, tady jde o opakované zkušenosti s tím jak dopadá vláda filosofů nebo náboženských blouznivců.
Jo, a kulturní přínos gotiky je sporný, protože do špičatýho oblouku se už dávno nestaví, stejně jako kulturní přínos barokní hudby je zanedbatelný, protože dneska se mezi lidem poslouchají spíš Kabáti a Eva a Vašek.
Fascinují mě vaše znalosti botaniky, ale jazykověda, vývoj českého jazyka a význam hlaholice a staroslověnské literaury pro českou kulturu jsou obor úplně jinej.
baty, ono je takových mudrců povícero. Tuhle se nechal slyšet stínový ministr školství za ČSSD (nějaký Chládek), že dětem se ta výuka matematiky musí zjednodušit.
K čemu že má dítě umět vypočítávat obsah bazénu, když klidně může vzít metr a změřit si to … (chuckle)
Jsi se už vrátila z Hradu ?? 😀
Tíííí … jenže předpokládám, že posléze to dementoval s tím, že to měl být objem bazénu a šufánek 🙂 (pro Čechy: naběračka). 😀 .
Národe, národe, to jsme to dopracovali …
Dede, díky za krásné a potřebné zamyšlení. (h)
Měřit obsah metrem? snad kalibrovaným kbelíkem, když už. A výpočet je specielně v tomto případě mnohem jednodušší, zejména když máte po ruce nějakou tu ,,chytrou“ elektroniku. A pokud jde o věrozvěsty: Nic jiného, než politika, v jejich příchodu nebyla, kníže Rostislav jen nechtěl, aby se tu roztahoval německý klérus, takže pozval pravoslavné Byzantince. Nakonec jsme se s Franky stejně porvali a, naštěstí, vyhráli. Takže to, dnes už u nás nepoužívané písmo byl vlastně jen jakýsi vedlejší produkt. Nicméně souhlas s tím, že tehdy to bylo moudré rozhodnutí, které mělo zásadní vliv na vývoj nejen Velkomoravské říše, ale i všeho českého. A že se toho chytla církev? nic nového pod sluncem, vánoce a velikonoce byly dřív také pohanské svátky.
To je všechno hezký ale … proč proboha někdo vymýšlel další písmo?
Který – další?
Latinka vznikla ze západní verze alfabéty. (Majuskulní, tehdy malá písmena ještě neexistovala.) Alfabéta vznikla z foinického písma tak, že se z nepoužívaných znaků pro ty souhlásky, které řečtina na rozdíl od foiničtiny neměla, udělaly znaky pro samohlásky, které naopak foiničtina (jakožto semitský jazyk, srov. zápisy hebrejštiny a arabských dialektů) zapisovat nepotřebovala, zatímco řečtina ano.
Runy jsou s velkou pravděpodobností modifikace buď alfabéty nebo částečně i latinky, přizpůsobená stylu psaní (rytí do tvrdých materiálů – proto se vyeliminovaly obloučky), plus pár znaků pro nějaké ty nové hlásky nebo spřežky.
Pak se na západě vlivem latiny a římských škol (systém antického školství přežil nečekaně dlouho do středověku) psalo latinsky a když se zapisovaly národní jazyky, psalo se latinským pravopisem. Fungovalo to v zásadě dobře pro jazyky románské (pochopitelně – měly v sobě kus latiny) a germánské (stejně pochopitelně – staří dobří Germáni koexistovali vedle Římanů nebo Galořímanů dostatečné množství staletí, aby si vymysleli kód na záznam zvuků, které latina neměla, za použití písmenek latinských); zábavný byl zápis okrajových germánských jazyků, třeba takové angličtiny. Ovšem slovanské jazyky měly tak zábavnou sadu hlásek, že na latinské ani na řecké písmo nešly narvat bez ztráty kytičky.
Takže proto se Cyrilek s Metudkem kousli a vymysleli písmo tzv. inspirované – „víme, že může jedné hlásce odpovídat jeden znak; používané znakové sady nám ani jedna k tomuto jazyku nesedí, protože bychom museli tvořit příliš mnoho spřežek nebo podobných příšerností; jdem do toho a vymyslíme něco, co se bude dobře psát současnými psacími prostředky a kde bude 1 hláska = 1 znak“.
Cyrilice a hlaholice není jediné inspirované písmo.
Krom toho, víceméně se zachovává, pokud je to trochu možné, pořadí hlásek – podle alfabéty. (Nutno počítat s tím, že v byzantské době je sakra jiná platnost znaků alfabéty jak proti klasické staré řečtině, tak proti novořečtině – ten posun byl někde v půli cesty. Takže béta už má platnost „v“, ale ne všechny samohlásky jsou už „i“.)
Když si tak člověk najde to „az, buky, vědi, glagoli“, tak ví, kde se vzala azbuka – je to v podstatě mix alfabéty a hlaholice. (A hlaholice sama je směrem k alfabétě poněkud připoohnutá a kudrlinek zbavená cyrilice.)
S láskou a úctou,
Ústav pro jazyky pomatené 🙂
Díky, milá Io! Ústav pro jazyky pomatené by se měl nechat slyšet častěji (inlove) Bezvadné shrnutí složitého tématu (nod)
No jestli máš pořád ještě málo článků a chceš, sepíšu ti detektivku na téma vývoj písma v evropským prostoru, plus mínus nějaká ta hora a moře. 🙂
ano ano, moc se přimlouvám, to by se mi líbilo moc, je to velmi zajímavé
Io, taky se primlouvam za clanek. (inlove)
No tak jo, postahuju si z netu nějaký ukázky, abych neplácala bez obrázků, a jdu do toho.
Ona by bývala mírně onabodeníčkovaná latinka fungovala taky. Pokud by to nepřehnali jako vietnamci 🙂
Naštěstí jsme neskončili s bukvicema.
Ano, a taky funguje – jenže nabodeníčka si na svoje stvoření holt musely počkat až na Mistra Jana. A ustálení se dočkaly až tak v sedmnáctým, osmnáctým století – dokonce jeden a ten samej autor byl schopen psát v textu např. ss i š, jak mu právě pero padlo.
Zpětně jsou ty vynálezy jasný vždycky. 😀 Ale vymyslet to od zelenýho stolu, to je ta správná hokna!
Proto je tolik epigonů a tak málo originálních vynálezců, žejo. 🙂
Zkuste psát tiskací azbukou, nebo cyrilicí, sanskrtem, čínskými znaky a p. a tiskací latinkou; nejpozději po půlhodině budete mít jasno. Písmo musí být praktické, tedy takové, aby se jím dalo psát rychle, jednoduše a při nepřesnosti nehrozila záměna písmen.
Dede, dík za další tah štětcem do obrazu, který by měl ukázat, že pátého července u nás opravdu JE co slavit.
Písmo je asi nejdůležitější způsob sdílení. Moudra i pitomostí, pravdy i lži. V tom se psané a mluvené slovo neliší. Opravdický lhář umí lhát přesvědčivě slovem i písmem. Hlavní rozdíl mezi psamým a mluveným je vzdálenost, kterou překoná. Ano minstrelové, trubadúři anebo jak se všem těm potulným hlasatelům říkalo sice také cestovali, ale okruh působnosti byl daleko menší. Zrovna povídání z Dreamtime bychom si v Evropě neposlechli nejen kvůli jazykové bariéře.
A přiznám se, že dříve jsem při čtení také neslyšela (rodina člověka vycvičí).
Jinak Eda, jak malému Dánovi říkáme, se začíná začleňovat. Je oprsklý a současně opatrný (od pádu do řeky se velké vodě vyhýbá), milý, vyrovnaný. Už si normálně hraje (ze začátku byl zaražený – není divu). Zkusím o něm napsat, ale teď ještě aspoň 2 týdny to nestihnu.
Já bych jen doplnila, že to má ještě mnohem vážnější konsekvence. Překlad křesťanského ritu do slovanského jazyka nám umožnil včas křesťanství přijmout a ušetřilo nás nájezdů franských „hlasatelů křesťanské víry“. A tedy také osudu Polabských Slovanů a jiných slovanských kmenů…
Rputi, to je zajimavy postreh.
Bravo, Rputi, takhle pregnantně formulované by se to v odborné literatuře věru sotva našlo a přitom je to tak.
Se pýřím! Díky! (blush)
Rpuť na hrad!!! Bylo by nám líp. (wave)
Ty mi přeješ věci! (rofl)
Pismo. Moc krasne tema. Kdyz vzpomenu treba na Dreamtime, tak si myslim, ze nebylo tim nejdulezitejsim. Naopak mozna se v kolektivnim ustnim podani nemohlo tak lhat. 🙂 psani ale prineslo do sdileni pribehu a slov nebyvalou intimitu. Umoznilo to propadnuti se do jinych svetu. Take se sale stalo slovo nebezpecnejsim, protoze psanemu nebo dokonce tistenemu slovu davaji lide vetsi vahu. Pritom slovo by melo byt stale stejne , at uz prvni nebo posledni. To uz je ale o necem jinem, bratrim ze Solune trikrat slava. 🙂 Zrovna o nich ctu knizku Svati kaciri. Hezky svatecni den.
hezký sváteční pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
O slovech a písmenkách přede mnou raději tento víkend nemluvit (chuckle) . Dodělávám podklady pro rozsáhlý almanach a z chybějících titulů, jmen,… mi jde hlava kolem.
Dneska odpočinek od písmenek – míříme k Berounce, ale od večera jedeme stránku za stránkou dáááál… Termín odevzdání v pondělí.
Jinak vážně – krásná slova, jako vždy.
Jen výtka ze zcela jiné oblasti – Ty fotky vyrostlé Naryi jsou kde ??? Nebo už zahrabala i foťák ??? (rofl)
Škoda jen, že se těmto dvěma bratřím dostává více pozornosti až při 1150.výročí… mnoho lidí si ani neuvědomuje, co pro nás vlastně udělali… (h)
pěkně jsi to Dede vyjádřila….při čtení neslyším okolní svět i teď… (sun)