Delitzsch je malé úpravné městečko u Lipska, kam už 15 let jezdíme účinkovat v historické části městských slavností. A proč petropavlovské? V tento den býval v Delitzschi vyhlášený trh. V roce 1990 začali radní hledat termín pro městskou slavnost a volba padla na tento den.
Zpočátku jsme jezdili na tuto akci jako jediní vojáci, ale v okolních státech začaly brzy vznikat vojenské jednotky také, a tak se letos kromě nás a Němců účastnili i Holanďané a Chorvati.
Vojenský tábor dřív býval v hradním příkopu, ale s nárůstem počtu vojáků se přesunul na louku za hradby, kde jinak bývá obrovský psí výběh (na tuto akci vždy pečlivě uklizený). Letos byly povodně i tady, místy ještě v trávě stála voda, ale louka pro vojska byla jen rozmoklá a houpala se pod nohama.
Na této akci nevaříme, na jídlo nás zvou pořadatelé. Bývá jednoduché, ale chutné – třeba v sobotu v poledne bývá polévka a pečivo, pečené prasátko se otáčí na rožni od rána až do večera, kdy je naporcováno pro hladové vojáky. Buchty k snídani pečou pořadatelky samy a místní pekárny jim dodávají dostatek pečiva ke všem jídlům.
V pátek odpoledne jsme přijeli, postavili tábor a navečer se vydali na krátký pochod do města, kde byly řečněním starosty a třemi salvami zahájeny slavnosti. Němci průvody milují. Ten páteční je jen asi hodinový, zato po nás vyráží do ulic města obyvatelé na průvod s lampiony a pochodněmi.
My jsme po pochodu snědli večeři a poseděli v táboře, kde není elektrické osvětlení, jedinou elektřinu nataženou prodlužovačkou používáme v technickém stanu, kde stojí bečky s pivem a limonádou (ty si vozíme s sebou).
Městské slavnosti v německém pojetí jsou jiné než v tom českém (t.j. jedno pódium a pár stánků). Tady město slavnostmi žije, všude jsou stánky, zábavní atrakce, pódia, pořádají se koncerty, diskotéky pod širým nebem a vystupují místní spolky. Nejbližší diskotéka byla vzdálená od tábora cca 200 metrů a končila ve tři ráno. Stan zvukově neutěsníte, a tak si lidé s horším spaním vozí špunty do uší.
Pokud jde o zázemí pro nás, hygiena se odehrává za táborem u dřevěného koryta s kohoutky. Sprchu (dřevěnou paletu pokrytou kobercem a zahradní hadici se sprchou) jsem letos nevyužila, byla dost zima. Toalety jsou vždy řada toitoiek, každé ráno vymývaných. Letos se ovšem kvůli rozměklé půdě silně houpaly. Cesta k nim vedla přes široký hluboký příkop, můstek přes příkop neměl ani metr, ale byl aspoň osvětlený. Uvnitř toiky si ovšem svítíte jen očima.
Druhý den ráno jsme nastoupili na krátký průvod k věži, kde se vždy odehrává bojová ukázka spojená s místní legendou. Podle ní Švédové přitáhli k městu a dcera místního strážného vyběhla na věž a zatroubila na trubku, aby probudila místní obyvatele a ti se stihli začít bránit. Slečna „Trumpetka“ je jednou z hlavních postav slavností, je volena v soutěži podobné volbě Miss a jedním z hlavních kritérií je kromě vzhledu i schopnost troubit na trubku. Je volena na čtyři roky.
Takže Trumpetka zatroubila, chlapci zabojovali a krátkým obloukem jsme došli do tábora (cestou jsme stihli prolézt ještě bleší trh, ale to jen tak pro zajímavost). Vojska okamžitě vyrazila na louku vedle na polní mši, kde na konci je jednotkám slavnostně předávána stuha na prapor.
Po obědě jsme vyšli na velký pochod, kterého se účastní nejen vojska, ale i obyvatelé městečka v různých divadelních kostýmech nebo členové spolků a podobně. Obvykle jde nakonec víc lidí v průvodu, než kolik se jich na průvod dívá, ale všichni jsou nesmírně nadšení. Chodí se nejen po moderní dlažbě, ale i po „kočičích hlavách“ a z toho hrozně bolí nohy.
Nejednou jsme si všimla toho, že mezi diváky je spousta starých lidí na invalidních vozících nebo s chodítky. Daleko víc, než kolik vídáme u nás. Proč? Dostanou se kompenzační pomůcky k menšímu počtu lidí, nebo tihle lidé už rezignovali a nechtějí vycházet ven?
Po průvodu jsme měli opět jen hodinu na odpočinek, dosypání střelného prachu do prachovnic a šlo se do bitvy. Hned na začátku se pořádně rozpršelo a vytrvale lilo celou dobu. Ze začátku to vojákům ještě střílelo, ale když se ze střelného prachu na pánvičce stalo blatíčko, postupně salvy z mušket řídly. Jen dělostřelci to jakž takž ustáli.
Němci navíc letos měli strach z velkého počtu účinkujících, a tak bitvu ukončili „žertovně“. Na bojiště naběhli lidi s bublifuky a foukali mezi vojáky spousty bublin. Byla jsem z toho tak v šoku, že jsem to ani nevyfotila.
Promoklé vlněné uniformy se suší jen u ohně, nejlépe na sobě a nijak dobře. Sesedli jsme se kolem, protože jsme byli všichni hodně navlhlí, silně se ochladilo a šla nám pára od pusy. Po celodenní prohibici (z bezpečnostních důvodů, přece jen používáme palné a bodné zbraně) kdo co měl na dně batohu v láhvi, to vytáhl a dal kolovat – a asi nás to zachránilo.
Druhý den byla tzv. vodní bitva. Oblékli jsme studené navlhlé kostýmy a vydali se na poslední bitvu u hradeb. V říčce je cca 130 cm vody a několik centimetrů řídkého bahna. K hradbě se vojska musí přeplavit na voru. Vše probíhalo podle scénáře, jen z předchozího dne měli chlapci pifku na jednoho rondašíra, co v sobotu nechtěl „umřít“ a mlátil kolem sebe jako šílený. Chtěli ho dostat do vody. Když ho tam vlekli, naštěstí mu to došlo a „umřel“. A vláčet se s mrtvolou je otrava.
Po obědě jsme sbalili mokré stany a věci a mohli odjet domů. Peru a suším všechno, protože je to mokré a od bahna.
Pokud to příští rok vyjde, pojedeme zas 🙂
Další fotky najdete zde: http://malcka.rajce.idnes.cz/2013_delitzsch
Matyldo, bezvadná reportáž. To je tedy zajímavý koníček, tedy přímo kůň. Jste dobří a mezinárodní. Taky bych se chtěla podívat do Bavor, máme prý hodně společného a taky tam mám kamaráda. Díky, fotky jdu skouknout ještě jednou večer. (wave)
Ha, sem zapomněla, že jsem jinde.
Matyldo, to je tak pěkná reportáž, jako by člověk byl u toho když prohlíží Tvé fotky. Na tom trhu bych mohla taky prodávat, co mám krámů doma. Obdivuji vašeho rodinného koníčka i když náročností je to spíše k ů ň (bow)
Matyldo úžasný. Přávidím, závidím a obdivuju (y)
Matyldo, mokré dobrodružství, ale určitě bezva 🙂
Matyldo, pěkná reportáž, a sluší vám to 🙂
Páni, to byla krásná akce, v Delitzschi si na městských slavnostech dají opravdu záležet! Díky za fotoreportáž, člověk aspoň vidí, jaké všeliké rekvizity (včetně lodí) jsou pro takovou bitvu potřeba.
V České Lípě bývají také na Petra a Pavla městské slavnosti. Tady je tradiční záležitostí (co já pamatuji od 70. let, ale možná to bude ještě déle) neckyáda, závod sranda plavidel a různě okostýmovaných posádek na Ploučnici. Letos jsme se neúčastnili, měli jsme strakatou vycházku. 🙂
včera bouřka děsná a krupobití, dneska bouřky ze všech stran… Inu počasí opravdu rozverné…
Ale procházku do lesa jsem stihli.
Vy jste stihli vycházku, my rekonstruujeme střechu, poslední část a mě to vyplavilo kuchyň. Za celé dva měsíce se to nestalo až dneska, u posledního dílu. Ale byla tu bouřka, ani ne tak veliká, ale s velikým lijákem a větrem a tak se to prostě stalo. Už jsem si pobrečela a co nadělám. Jsou na tom lidi hůř.
Milá Marsko, od živlů se obvykle pochopení nedočkáš (hug) Tak vydrž, nakonec bude nová střecha i kuchyň! Obejmi ty svoje dva chlupáče (pokud ovšem Legýska chytíš, ale třeba bude spát 🙂 ), odpočiň si a ono to zase půjde… (inlove)
Marsko !!!! Lity, lity. (hug) (h)
Ta fotoreportáž je vynikající, jako by tam člověk celý víkend byl.
Matyldo, to je úžasné, jak krásně si umí dospělí hrát. Ve vašem případě navíc už tolik let. A dokonce vás to baví jako rodina. Pokud to není příliš drzá otázka, zajímalo by mě, kdo z vás dvou koho tímhle koníčkem „nakazil“? Nebo to bylo oboustrané a vy jste se dokonce v nějaké bitvě našli? S fotkami jsi krásně „popsala“ celou atmosféru, ale představa, že bych ten těžký vlněný oděv měla druhý den znovu navléci vlhký a jít válčit – tak to chce opravdu lidi kteří to milují se vším všudy (tedy i lézt v plném zbroji do řeky). Jak se staví pravidla by mě též zajímalo. Ano, chápu, že se sledují nějaké historické záznamy. Ale když proti sobě válčí vojska došlá z jiných zemí – kdy se o tom máte čas domluvit (padneš ty,ty a ty). Nebo si dlouho před bitvou posíláte papírové nákresy a „rozvrhy“? A fascinovala mě také ta dlouhá kopí pikenýrů. Vždyť musí měřit alespoň 5 metrů a vážit tunu! Odkud je vůbec máte? Specializuje se na ně nějaká firma? A váš prapor je také pěkně velky (a asi těžký-chudinka vlankonoška). Co je na něm napsáno, na žádné fotce to není vidět? Já žádnou takovouhle bitvu na živo neviděla a to je škoda.
A ano na fotkách vám to sluší.
My jsme se s Mušketýrem potkali na šermířském tréninku, kdy on to provozoval už půl roku a já přišla prvně a při výuce pádů jsme ho kopla pod oko. To si nelze nevšimnout, že :)Píky se nechávají vyrobit na zakázku, jako ostatně skoro všechno, co potřebujeme. Prapor není těžký- je hedvábný. A je na něm heslo Vultu Sibi Semper Sibili (tuším, že to tak je).
Chichi, když Dáma udělá Mušketýrovi monokl, tak musí stát za hřích (rofl)
Děkuji Matyldo za odpověď – „láska na první kopnutí“ 😀
Hmm, nemůžeš mi tu latinu přeložit ? Já z toho rozumím akorát to Semper, což je myslím „vždy“ (nebo ani to ne?)
No, arkebuzíři tvrdí, že je to něco jako „bez brvy pohnutí vřdy pevně semknuti“- no zní to hezky, ne? A třeba je to i pravda 🙂
Tak nevim. Google Translate to přeložil jako „Tvář mu vždy píská.“ :-))
A když jsem to po něm chtěl do angličtiny, tak mu z toho vyšlo „Face he always whistles.“
Obé je hodně blízko,(chuckle)
Matyldo, paradni akce a bezva fotky. To musel byt srumec. A je fajn, ze vas Kuba se do toho taky zapojuje. Neni nad to uzit si neco srandy s rodicema.
Pred mnoha lety jsem jezdila s Chetem na „bitvy“ z valky Jihu proti Severu prehravane v okoli Charlestonu. Teda ne, ze by tam statny junak pobihal s flintickou, ale vecer po bitve meli ples, v dobovych kostymech, a Chet a jeste jeden nebo dva kluci jim hrali k tanci (v nedobovem obleceni). A podle stare tradice za muziku se plati. A platili dobre. Nejlepsi byly bitvy u Boone Hall Plantation, ktera neni zrovna z nejvznosnejsich, ale je proslula dlouhou aleji z virzinskych dubu, ktera je na zacatku filmu Jih proti Severu, jak se ta spolecnost sjizdi na Tara. Ale nestanovali jako vy, na noc sli spat do motelu. Stany meli provozni pres den, kdyz ukazovali radu veci, jako treba remesla, servirovali vojenska jidla z te doby (puke), prodavali si navzajem autenticke knofliky nebo 100% kopie. Zajimave, ale bylo tam dost predpojatych lidi.
Pěkně se to četlo, dík za reportáž, líbí se mi, když si lidi umějí hrát!
OT: v sobotu jsme byly s Arinkou opět na strakatém setkání, potkali jsme se tam i s Hančou, jejím mužem a Denisem. Park u zámku Krásný Dvůr stojí za procházku, strakaté hemžení je zde http://asteris.rajce.idnes.cz/Strakaty_Krasny_Dvur/
Ahój, na strakaté vycházce jsme byli poprvé, protože do Prahy nebo středních Čech se nám to zdálo daleko, tak jsme si vybrali Krásný Dvůr, kam je to od nás ještě o půl hodiny dál než do Prahy. 😀 Jo a na úvod Denis vstoupil do bažiny, kam ho nasměroval páníček v domnění, že je to vodička. Byla, ale hustá a černá. Denis byl sice omyt z nejhoršího, ale po zbytek procházky poněkud zapáchal. I tak se nám to líbilo.
Máš skvělé fotky dovádějících strakáčů, já mám samé statické :
http://hanca1.rajce.idnes.cz/Strakata_vychazka_Krasny_Dvur
Cesky strakac je moje slabost. Mate holky krasne obrazky. (h) A Asterisky tancujici psi jsou neskutecni. (inlove)
Jste krásní blázni. Moc pěkné, včetně „mrtvoly“.
Jinak hlásím, že akce „Dán“ proběhla relativně v pohodě. Sice 31 hodin v autě byl dost velký trest za moje hloupé nápady, ale štěník byl vzorný.
MMCH (info pro Xerxovou) – riskli jsme to vzali jsme 8 týdenního štěníka (po mnoha hodinách prověřování rodokmenů, zdravotních záznamů databází a vůbec – prostě skoro po vědeckém výzkumu). Jednak velký pes je o hodně dražší (už štěník je za 2-3 násobek naší ceny) a jednak – chci psa od štěněte a vychovat k obrazu „svému“ tedy tentokráte našemu, protože je ve spoluvlastnictví a bude bydlet s kamarádkou (mojí kamarádkou, on bude mít psího kámoše Blekýse). Z chovatelského hlediska je rozumné si pořídit dorostlého psa, ale my je máme hlavně jako kamarády (sice bych radši, kdyby byl do chovu, ale počítám s rizikem, že to nevyjde).
Eda (neboť Now I´m Here Exotic Lunas se nedá použít jako jméno) mě nadchl povahou. Temperamentní, ale vyrovnaný pohodář. 15 hodin cesty zvládl, ani nebrečel. Holky se na něj šklebí (hlavně Ája je protivná baba), ale on neztrácí optimizmus. Jestli mu to vydrží, bude bezva. Navíc je hezký. Pokud mu vydrží i to, bude to výhra.
Jééé, už se těším, až o něm a o sžívání se s psími i lidskými kamarády budeš referovat! A držím palce ať je to nejen bezva psí kamarád, ale i úspěšný chovný pes 🙂
To je skvělé, milá Evo – a doufám, že podáš o příjezdu malého prince a jeho soužití s černými dámami podrobný referát! (inlove) A s fotkama!!! 🙂
budu držet palečky, aby byl mladík přínosem do českého chovu (nod)
že z něj vychováte správného kámoše a pracanta je jasné (nod) ve vaší smečce to ani jinak nejde. Nebudeš občas hlídat jednoho černýho chlapa, ale dva
Matyldo, promiň mi OT (nestíhám číst, jsem týden pozadu, ale tohle bych rád napsal):
Dnes je to právě 20 let, co jsme se s MLP vzali, a zítra to bude týden, co nám nejstarší dítko odpromovalo (máme doma magistru a nosíme jí v kanystru (rofl) ) – je z ní učitelka na 1. stupni. A místo už taky má. A já jsem hrdý fotr a za těch 20 let zasloužím metál. (rofl)
a MLP svatozář ! (chuckle)
Jste úžasní, všem gratuluji. Pěkně si výročí i úspěchy oslavte!
Gratulace převeliká paní magistře i udatným rodičům, co to spolu pětinu století vydrželi!
Blahopřeju, milý Honzo (inlove) – ono je totiž zatraceně k čemu. Narozeniny si člověk tak nějak přinesl na svět s sebou (a řekla bych, že jsou důležitější pro matku než zrozence 😛 ) , ale výročí svatby znamená cenu za oboustrannou lásku, ohleduplnost, pochopení a obvykle obrovskej bazén trpělivosti 😀
Tak ať vám to spolu klape ještě dlouho! A blahopřání slečně dceři (f)
Milý jiný Honzo – gratulace převeliká – jak k dvaceti letům soužití s MLP, tak k dosažení důležité životní mety dcerky. Moc vám to všem přeju.
P.s.: předvčera jsem dělala ořechovku – protože jsem zašantročila náš domácí recept, dovolila jsem si použít tvůj, zde zveřejněný – tak na Vánoce dám vědět, jak chutná (nod)
Gratuluji ke kulatemu výročí svatby i pyšným rodičům úspěšné dcerunky.
To jsou mi věci! Jak se rozhodne že mám padnout a být mrtvola?
ahoj JanoBa, to je daný historií a dohodou před bitvou…. ty nesmrtelný mi taky vaděj…takže jsou za to tresty…děláme jinou dobu než Matylda, ale některé nešvary jsou všade stejné…..
Matyldo, to musela být skvělá akce a ta atmosféra v celém městečku, které hrálo s sebou! A jsi nadaný reportér – ty fotky jsem si fakt užila (inlove)
Navíc je prima, že něco děláte jako celá rodina… jo a moc vám to všem sluší! 🙂
Eh, to jsem já (wasntme)
Hééézký! (y)
Matyldo – tahle akce se mi líbí (za Piškulova vedení i Břeclav pořádala „historický“ den a pochod vojáků za zvuku bubnů mi naháněl husí kůži).
Fotoreportáž nemá chybu, na fotkách jsi tu atmosféru dobře zachytila. A tvé rodině to moc sluší, je vidět, že vás to baví. Bravó.
Ve městě se to navíc rozléhá, proto jsou ty bubny a dusání kroků tak sugestivní. Kdysi mělo historické dny víc měst, ale byly z nejrůznějších důvodů zrušeny, byť si myslím, že byly vítanou atrakcí pro místní i turisty.
U nás byl hlavní důvod to, že volby sice vyhrála vládnoucí strana, leč na radnici se nakonec dostala opozice (divné hry politiky šálivé) – tudíž všecko, co původní vláda zavedla, se šmahem smázlo a nyní si zase hraje vláda nová (minulí radní byli na historii a fotbal, místní na cykloturismus a ozdravu zeleně – ovšem obojí to dělali a dělají tak nějak … amatérsky a šup do svojí vlastní kapsy a ruka ruku myje – ach jo).
Škoda – bývalo to moc hezké. Příjezd markraběte Jošta v doprovodu bubeníků a vojska, stánky s „dobovými řemesly“ (hrnčíři, kovotepci, kováři, pekaři, …), ukázky soubojů i hospodských rvaček, koncerty dobové hudby, žongléři – večer úžasné ohňové vystoupení.
TAK, JESTLI TOHLE ZRUŠILI, TAK JSOU TO BARBAŘI A JSOU LÍNÍ.
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Umíte si krásně hrát. I když je jasné, že to je hodně drahá hračka (nod) . Ale kdo si hraje – nezlobí (chuckle)
Osiny jsou mrchy – jsem moc ráda, že naše doguše žádná osobně nenavštívila (ťuk, Ťuk, Ťuk)
My to bereme tak, že někdo lyžuje a my šermujeme 🙂
A leckdy je to pořádná dřina. No co, sport jako sport.
A pěkně se na to kouká.