Tak se jmenují dvě lokality v Kimberleys, tedy na tropickém severu Západní Austrálie. Prošmejdil jsem je dvakrát. Poprvé v roku 2003 a podruhé v 2005. V roce 2003 jsme se do těchto míst dostali od západu z městečka Broome a v roce 2005 od východu, přímo z překrásného místa zvaném Bungle Bungles.

Obě protínají skalnatý hřeben, jménem Napier Range, tvořený Devonským vápencem, který před 350 – 375 miliony lety byl součástí mořských útesů vytvořenými nesčetným množstvím mořských živočichů. Něco jako dnešní Velký Bradlový Útes a nebo Great Brrier Reef na východním pobřeží Klokánie.

Za těch pár let, co od té doby uplynulo, se na Devonském vápenci podepsala erose. Takže tyto skály mají zajímavé tvary a hřeben je místy proťat vodními toky. Ať už na povrchu, jako soutěska Windjana (vyslovuje se Vindžána) řekou Lennard, tak i pod zemí, potokem Tunnel, který si pod hřebenem Napier prohlodal jeskyni zhruba 750m dlouhou s jedné strany na druhou. Takže to je taková Punkva v Klokánii.

Již když se blížíme, tak projíždíme krasovou krajinou. Okolní vápencové skály však nezáří bělobou jako třeba na Pálavě, v Moravském Krasu nebo v Dolomitech, ale jsou temně šedivé. To proto, že na jejich povrchu se v tropech daří kyanobakteriím a tak je jimi porostlý. Také zde rostou podivné stromy, baobaby. Zde se jim říká převážně ve zkratce boab. http://en.wikipedia.org/wiki/Adansonia

Jsou to stromy přizpůsobené svému prostředí a jsou známé jako „stromy co rostou vzhůru nohama“. To proto, že koruna stromu svojí stavbou připomíná kořeny konvenčního stromu a jeho kořeny zase korunu. Dovede si uschovat vodu na období sucha, a když už je sucho velké, tak shodí veškeré listí i když v přívětivém roku dovede být zelený celý rok.

Velké baobaby bývají i přes tisíc let staré. Jeho plody jsou velké skoro jako kokosové ořechy, ale jejich skořápka je asi jen 2 mm silná. Po uzrání v nich jsou semena stromu. Před dozráním dužina s návinulou příchutí, bohatá na vitamíny B a C.

Také obsahuje hodně kalcia, potaše, magnézia a železa. Tyto stromy zachránily mnoha domorodcům život, když bylo velké sucho a nebyla voda. Tuto získali z kmene stromu. Prostě věděli co, jak a kdy. http://www.gondwananet.com/boab-tree.html

Při každé návštěvě spíme u jeskyně Tunnel Creek. Je zde klid, obligátní kadibudka uprostřed ničeho, voda a nádherný výhled na útesy. Krajina jinak suchá, pouštního charakteru. Naše spaní je v těchto zeměpisných šířkách velice jednoduché. Máme tu největší a nejkrásnější ložnici na světě. Na zem si prostřeme plachtu, na ni dáme karimatky se spacáky a nad námi se klene temná obloha, vyšperkovaná démanty hvězd a Mléčnou dráhou na dosah. Tropická noc v poušti.

Ráno jsme svědky kouzelného divadla a hry barev při východu slunka. Vzduch je ještě plný noční vlhkosti a tak sluníčko vychází na obzoru krvavě rudé. Tak barví i okolní krajinu a nedaleké strmící útesy. Jak se sluníčko šplhá po obloze výše, tak se pozvolna mění barvy na světle červenou, oranžovou a žlutou, aby posléze zazářila bílá, žhavá a suchá bez stopy vlhkosti. http://www.kimberleyaustralia.com/tunnel-creek-national-park.html

Vlastní atrakci, jeskyni Tunnel Creek, v obou případech navštěvujeme později odpoledne, kdy zde už nejsou žádní potulní turisté. Vchod je jen pro trochu agilnější jedince, přelézá se několik balvanů, co se zde uvolnily ze stropu jeskyně. Hned za nimi se nám otevírá prostorný dóm, kde je zajímavá ozvěna. Potok zde tvoří jezírko s místním krokodýlem, který se sem dostal až z druhé strany, kde má tůně a pokračování potoka na povrchu. Na zdejší straně by ty balvany nepřelezl a podlézt se nedají.

Brodíme se jezírkem kousek od zubatce, kterému ve světle baterek nádherně září očiska. Pokračujeme dál temnotou a vodou, jen občas po písečném či hliněném břehu. Výzdoba jeskyně je skromná, ale pár útvarů a krápníků vidíme. Ve vodě jsou rybky, ráčci a o nohy se nám otřel asi dvoumetrový úhoř. V několika místech vyvěrá ze stěny pramen vody a zurčí do jezírka. Voda je osvěživě chladná až studená.

Zhruba na polovině cesty je světlo. Propadl se zde strop jeskyně, vzduchem poletují a pořvávají kaloni z místní kolonie několika tisíc a také netopýři. Z asi 15 metrů vysokého stropu visí vzdušné kořeny fíkovníků, aby se pak zavrtaly do země na dně jeskyně. A tak kolem dalšího domácího pána zubatce pomalu docházíme na druhou stranu jeskyně.

Zde, už pod otevřenou oblohou je krásná tůň ve které se koupeme a plaveme. Příjemné osvěžení mezi ještěrkami 2 až 4 metry dlouhými s chrupy dobře vyvinutými. Můžeme si to dovolit. Jsou to neútoční sladkovodní krokodýli, Crocodylus Johnstoni, kteří lidi nežerou, na rozdíl od těch, co žijí v ústích řek a na pobřeží moře. http://en.wikipedia.org/wiki/Freshwater_crocodile Ti jsou slanovodní, Crocodylus Porosus, dorůstají dvojnásobné délky a sežerou vše co se hne. http://en.wikipedia.org/wiki/Saltwater_crocodile

Po osvěživé koupeli se rozhodujeme, že zpět se dáme po povrchu přes hřeben. Takže příkrým svahem, mezi skalami, šplháme asi 80 metrů na jakési plató, spoře porostlé, ale zato protkané až 4 metry hlubokými, úzkými žlaby a velice ostrými hřebínky vápence vybroušenými erozí tak, že je nebezpečí se o ně pořezat.

Výhledy do kraje jsou odtud jednoduše skvostné. Opatrně obcházíme propadený strop jeskyně, docházíme ke kolonii kaloňů, které dříve cítíme a pak i slyšíme. Hašteří se mezi sebou a my obcházíme propadlý strop jeskyně. K autu slézáme sklaní stěnou dosti pikantní cestou a tak je postaráno i o zvýšení adrenalinu v krevním oběhu. Večer u ohýnku a při večeři probíráme úspěšný den a záhy zaleháme a kocháme se hvězdnou oblohou.

Soutěsku Windjana pokaždé navštěvujeme dopoledne nebo přes poledne. To proto, aby nám snad v tropech nebyla zima. Zde je parkoviště, místa na stanování, či pro karavany, záchody a dokonce i sprchy. Prostě kempoviště a vše zdarma. Také podstatně větší frmol. Odtud to je krátkou procházkou pod skalní útesy soutěsky.

Ta je kolem 100 široká a 30 až 100 hluboká, vytvořená řekou Lennard, která v suchém období moc neteče, ale vytváří v soutěsce pěkné velké tůně. V těchto tůních je ráj krokodýlů. Opět těch „neškodných“ sladkovodních, Crocodylus Johnstoni. Jsou vidět všude v hojném počtu a jsou docela krotcí, takže se dá k nim přiblížit a udělat detailní fotku. Mám podezření, že ty mrchy pózují.

Procházka touto kouzelnou soutěskou je kolem 3,5km dlouhá, takže i když se neleze do kopce, jde se většinou pískem po břehu tůní a korytem vyschlé řeky, tak těch 7km pod tropickým poledním sluníčkem dá jednomu pěkně „pokóřit“. Po absolvování přijde odpočinek ve stínu a sprcha jednomu opravdu vhod.

http://www.kimberleyaustralia.com/windjana-gorge-national-park.html