ROZHLEDNÍK: Podíl psa na polidštění opice

0625sve4_1Ještě před nedávnem měla světová vědecká společnost doktora Davida Paxtona za fantastu a nebo rovnou za blázna. Tento veterinář se na základě svých pozorování a výzkumu odvažoval tvrdit, že člověk nedomestikoval psa, ale naopak, že pes si domestikoval člověka. Co víc, dr. Paxton tvrdí, že pes je přímo zodpovědný za vznik lidské řeči a civilizace.

 

 

Dr. Paxton pozoroval a dokumentoval soužití psů a lidí v primitivních podmínkách vesnic Tichomoří a Asie, kde je interakce mezi psy a lidmi podobná, jaká bývala po tisíciletí v Evropě a jinde na světě. Nejedná se o vlastnictví psa pánem, jak je ustálený názor, ale o partnerské soužití na sobě závislých druhů. Jakási symbióza psa a člověka. Dr. Paxton ve svých tezích dokazuje, že vlk (ze kterého se pes vyvinul) si vybral člověka a nikoliv člověk jeho.

Dr. Paxton zpočátku, jen na základě logických vývodů tvrdil, že proces domestikace člověka či psa začal daleko dříve, než se tradičně na základech archeologických nálezů myslelo. Posunul stáří psa ze 14 000 let na víc než 100 000 let. Pes nám najednou více jak desetkrát zestárl. Prostě nestalo se že jednoho dne před 14 000 lety, se člověk rozhodl psa domestikovat, ale byl to pozvolný proces trvající více jak 100 000 let, kdy zpočátku vlci a později z těchto vlků vzniklí psi, lidi obtěžovali a později pomáhali lidským tlupám v boji o život.

 

0625sve1

 

Tato teorie byla tak revoluční, že početní vědci se snažili Paxtonova tvrzení vyvrátit. Jiní, jako Dr. Jonica Newby (autorka knihy „The pact of survival“) začali zkoumat. V roce 1999 se uskutečnilo senzační potvrzení Paxtonovy teorie. Potvrdily to výsledky zkoušek DNA tří set psů, vlků, šakalů a kojotů. Stejné testy také potvrdily, že pes se skutečně vyvinul z vlka a že všichni psi mají jednu svoji pramáti. A nebo prafenu?

Takto se společná historie psa a člověka posunula do dob, kdy ranný homo sapiens žil bok po boku s Neandrtálci, 120 000 – 30 000 let před naším letopočtem. Proč asi homo sapiens byl tak úspěšný a Neandrtálci vyhynuli? Co asi ranný homo sapiens dělal lépe a nebo jinak než Neandrtálec, že byl tak úspěšný?

Vždyť skoro 100 000 let žili společně. Oba znali a používali oheň, kamenné nástroje a jak nám archeologické nálezy říkají, starali se i o staré členy společnosti. Měli také zhruba stejně velký mozek, kolem 1500 cm3, avšak Neandrtálci byli robustnější a měli jiný čumák, s větším nosem, muskulaturou a hlavně velkým a volným jazykem, který jim zřejmě znemožňoval artikulovat slova.

Nebyl to zpočátku vlk a o trochu později pes, který se přidal k homo sapiens a na základě tohoto partnerství dosáhly oba druhy toho, že dominovaly? Pes měl v lidské společnosti snadnější obživu a člověk snadnější lov. Pes propůjčil člověku svůj sluch a čich, někdy i rychlost. Lov se stal nezměrně úspěšnější a partnerství psa a člověka sílilo k oboustrannému prospěchu. Tak pes i člověk získali kritickou evoluční výhodu.

 

0625sve2

 

Díky tomu, že jak pes tak i člověk byli tvorové společenští, vyvinula se mezi nimi komplexní komunikace. Člověk proto-řečí a pes „body language“, čili gesty, pohledy a pohyby všech částí těla se oba druhy docela slušně „domluvily“. Ostatně i lidská komunikace je z 80 % „body language“ a zbytek jsou jen slova. Intonace hlasu, pohled očí, mimika obličeje, gestikulace a poloha či pohyby celého těla mnohdy řekne víc než tisíc slov. Jak pes, tak i člověk si dovede tuto „řeč“ „přečíst“ a komunikuje bez jakéhokoliv učení a nebo cvičení.

A tak pes sdílel a sdílí stejný ekosystém s člověkem. Vykonával a v primitivních společnostech dosud vykonává hygienickou policii. Jako eko-vysavač slupne všechny zbytky včetně lidských exkrementů. Také pomáhá udržovat batolata čistá i bez plínek.

Během posledních pár set let jsme se dověděli, že Země není středem vesmíru, lidstvo není vrcholem stvoření a nyní i to, že člověk nedomestikoval psa, ale naopak, že pes si domestikoval člověka. Neměli jsme prostě na vybranou. Pes si vybral nás. Dokonce i scházející vývojový článek byl nalezen. Je jím australský Dingo, pes který neštěká.

Před 14 000 lety však začala druhá kapitola historie psa. Z užitečného eko-vysavače (scavengera)a partnera v lovu se začal pomalu měnit na domácího mazlíčka (pet) a také se začaly vyvíjet psí rasy. Nebýt psů tak bychom ještě s klackem v ruce pobíhali džunglí a dorozumívali se skřeky.

 

0625sve3

 

Tato teorie byla neočekávaně potvrzena ze Sibiře. Zde se podařilo Dr. Ludmile Treet a Dr. Larise Kolesnikové výběrovým a přísně kontrolovaným křížením stříbrných lišek domestikovat lišku za pouhých 40 let. Jen lištičky co byly klidné, neútočivé a nebyly plaché měly možnost se množit, vedle kontrolní skupiny lišek ve stejných podmínkách, co se množily jak jim kázala příroda.

Na co pes a příroda potřebovaly 100 000 let a nesčetné generace, toho bylo dosaženo za 40 generací výběrovým křížením. Již ve čtvrté generaci lištičky ztrácely přirozenou plachost a útočnost a v desáté se začínaly projevovat fyzické změny (jiné zbarvení srsti) a také biochemické změny mozku.

Divoká liščí štěňata ztrácí přirozenou hravost a přítulnost po dvou měsících a pak se stávají plachými, útočnými šelmami. „Vyšlechtěné“ lišky však zůstávají stálými štěňaty. Jsou hravé a přítulné, vehementně vyžadují lidskou společnost i v dospělosti. Lišky čtyřicáté generace se chovají zcela jako psi.

V moderním světě se vzájemná závislost mezi psem a člověkem smazala a není patrná, nepočítáme-li v to roli psa jako domácího mazlíčka. Avšak v primitivních podmínkách, třeba v polárních oblastech kde ještě někde psi tahají sáně a nebo v Austrálii psi Dingo co žijí s původními Austrálci v buši, je tato závislost stále patrná.

Samostatnou kapitolu pak tvoří psi, kterým říkáme pracovní. Tito jsou se svým lidským partnerem perfektní tým k dané práci. Ať už to je pes slepecký, co svému partnerovi nahrazuje zrak, pes pastevecký, který ohlídá a sežene stádo ovcí a nebo krav, a nebo pes ve službách práva, bezpečnosti a nebo armády, kde byli psi už nejednou vyznamenáni.

Lidé, kteří takto se psi pracují velmi dobře ví, že si jsou rovnocennými partnery a podle toho s nimi i jednají a komunikují. Vzájemně se respektují a spojuje je silné citové pouto.

 

Volně zpracováno podle televizního pořadu „The secret life of the dog“ z roku 2000.

Zde je novější pořad BBC stejného jména http://www.youtube.com/watch?v=-HGPvs-TKLM

 

 

 

Aktualizováno: 24.6.2013 — 18:09

105 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Hmm, chmmm, tedy, nó, souhlasím plně s Dalmíčkem, hodně dole. Kde bychom byli bez svých psů?! To vím přesně a ani si nemusím odpovídat. (chuckle)
    Myslím, že pes chápe frustraci člověka lépe jako všichni věhlasní psychologové světa a to prosím ještě k tomu telepaticky aniž bychom museli kváknout.
    Psovi i kočce jsme byli přiděleni a tak to zůstane. A kdo to neví je velmi ochuzen. (h) (wave)

    1. Že?
      Vůbec to nechci rozebírat vědecky. Prostě je to určitý úhel pohledu a je mi milý. Psi i kočky k nám patří. Myslím, že pro dítě není lepší výchovný prostředek než mít zvířátko. Učí ho to zodpovědnosti, povinnosti postarat se, vzbuzuje to i vyšší city jako je empatie a láska, strach o blízkého, dítě se má komu svěřit a vypovídat.
      Kde bychom byli bez svých psů? Tam….

    2. (fubar) Ovšem je nutné si uvědomit, že pes nevstupuje do vaší domácnosti proto, aby vám udělal radost.
      Pes se pouze zabezpečuje na horší časy, asi jako když si vy připlácíte penzijní připojištění. (wave)

  2. 🙂 R O Z V E R N Í Č E K . )

    Král a opice.
    Velký král, k stáru výstřední, si dal předvést vrchního rabína své říše: „Než umřu, rabíne, chci, abys pro mne něco udělal. Naučíš mou opici mluvit.“
    „Co, prosím?“ „Je to rozkaz. Nauč mou opici do roka a do dne mluvit, nebo budeš o hlavu kratší.“
    „Ale Vaše Veličenstvo, na takový úkol potřebuji víc než rok. Nejméně deset let.“
    „Povoluji ti pět let, a ani o den víc.“
    Rabín se vrátil mezi své a pověděl jim, co ho potkalo. Všichni s ním hluboce soucítili.
    „Co budeš dělat rebe?“
    „Nu, víte,“ řekl rebe, „za pět let se leccos může stát. Tak například: král třeba umře. Nebo umřu já, nebo umře opice. A kromě toho – za pět let – kdoví – možná, že tu opici opravdu naučím mluvit!“

    (coffee) Přeji všem přítomným klidný večer a hezké sny. (coffee)

    1. Já myslím JoVo, že nejpravděpodobnější je varianta, že nikdo neumře, opice se mluvit nenaučí, prostě dementní král už po 14 ti dnech zapomene, co vlastně chtěl !

        1. Dokonce i to, že šláfenberk se vzbudí, až ho budou v křesle vynášet z Černínského paláce! (Včera bylo pozdě!) A jsem zvědav, čím ,,ovirovatí“ lihový chemik Kradousek. Konečně máme prezidenta s gulama, který si nenechá od té modrobolševické chátry do ničeho kecat.

          1. Milý krákonoši, nejsem si jistý, že ten s gulama je se svojí virózou lepší, než olihovaný Kalousek.

            1. Když si mám mezi těmi dvěma vybrat, tak mnohem raději Zemana. I když jsou jeden za osmnáct a druhej bez dvou za dvacet. Jenže jsme v Klausistánu a nikdo slušný tu v politice nemá absolutně šanci; proti přesile bezohledných gaunerů by nic nezmohl. Prozatím mi stačí ke štěstí, že současná skvadra to má spočítané, i kdyby Rusnokova vláda nedostala důvěru, prezident vybere někoho podobného dalšího a pokud nedostane důvěru ani ten třetí, má prezident právo sněmovnu rozpustit a vypsat předčasné volby.

              1. Musím reagovat,jen krátce.Nezapomenu,jak jsem se musela za nynějšího představitele nejvyššího stydět,než v té vládě soc.dem.skončil.

          2. No, gule asi má, to asi ano, ale to je tak všechno, čím se teď momentálně může chlubit. Zeman z minulosti to už dávno není. Teď bude hrabat on a ta jeho skvadra oranžová. Ale tady to snad není o politice, ale o zvířátkách, tak jestli nějaké máte, sem s ním a politiku si nechte do hospody.

          3. A ještě jednu věc krákonoši, věř tomu, že většina zvířetníků nemá ráda, když se rozverníčky zvrhávají na politické téma. To si můžeš řešit jinde se stejně smýšlejícími kolegy.

            1. Já jsem nezačal, jen jsem zareagoval na jistý pravicový blábol. Ale jinak souhlas, politiku nechme póvlu, který se jí živí, protože ničím jiným by se živit nemohl.

          4. Hmmmm, chlapa s gulama si teda představuju hodně jinak. Určitě ne jako samolibého opileckého ješitu.

              1. joooo! Blážo (y) (clap)

                Byla jsem v sobotu na patchworkovém klubu, nestihla jsem to k divadlo. 🙁

    2. Jovásku, ještě že tě tady máme. Hrozím se politických komentářů. Zvlášť některých.

  3. tak jsem se přece jen dostala i k článku – je to zajímavý a hodně nový pohled (y) , posoudit správnost si rozhodně netroufám… co ale vím jistě – že ne sice pes, takže budu zase trochu mimo, ale kočky si ochočily mne (h) … a to (myslím) k oboustranné spokojenosti (inlove) (rofl)

    všem moc děkuji za hezká slova a držení palečků níže (clap) (hug)

      1. Budou se prodávat, jako domácí mazlíčci a budou končit stejně, jako někteří pejskové a kočičky – tedy až rozmazlené a zpovykané pánečky přestanou bavit, skončí na ulici, v lese, nebo v nejlepším případě v nějakém útulku. Ono je to o tom, že domestikovaná zvířátka jsou různá, ale páníčci se s časem nemění a mnozí by potřebovali zušlechtění jak prasátko drbání.

  4. Jirko, hezky se to četlo, teorie zajímavá. Později si pustím i tvůj odkaz na BBC pořad.

    Na americkém jihu jsou oblíbené „Hush puppies“. Tedy ne značka bot (no ta asi taky) ale malé smažené kuličky z kukuřičné mouky. Do větší pusy jednohubky, do menších dvou až tří hubky. V restauracích se často podávají třeba tři na talíř jako příloha. Já je nepovažuji za nic extra, ale zde je to jižanská tradice. Původní název prý vznikl, v době občanské války. Když vojáci večeřeli u ohně a okolo běhali a štěkali hladoví psi. Tak jim muži házeli malé kousky ze svých kukuřičných buchtiček se slovy „hush pupuuies“ – buďtě zticha štěňata. Prostě člověk, pes, oheň a společná krmě už odpradávna patří k sobě.:)

  5. Ach Georgi !!!

    Já z toho mám teď dokonale zamotanou šišku.Pořád mi nějak nesedělo to, že člověk pochází z opice. I když, ta podoba tu jistě je, vědci ještě hovoří o dalšíh shodných elementech s opicemi, prý více jak z 90% .

    Na druhou stranu, něco tak dokonalého, jako je člověk přeci nemohlo vzniknout z té prvotní bramboračky, přes láčkovce a posléze přes opici. To mohl opravdu asi stvořit jen Bůh.
    Ale proč ta podoba?!
    Našel jsem řešení a teď mi ho Georgi nabouráváte.
    Ale dobře, bylo to asi takhle.
    Bůh stvořil zemi, která je sice krásná, ale všichni víme, že ne všude na ní, by byla radost žít. Bůh to dělal poprvé, výsledek není vůbec špatný.A tak to Bůh nechal. Příští zeměkoule už bude mnohem lepší.

    Pak Bůh stvořil člověka. A vyděsil se! Člověk měl dlouhé ruce, byl celej chlupatej, skákal jak pominutej a vřeštěl.
    Bůh z toho byl jistě celej tumpachovej, člověka také dělal poprvé, ale představoval si ho jinak.Myslel, že se to nějak zlepší, ale chlupatí vřeštíci tvorové žádný pokrok nedělali, jen se neuvěřitelně rychle množili. Nevěděl si s nima Bůh rady. Věděl, že musí člověka udělat znova, ale co s tou chlupatou holotou ?
    A tady patrně přišlo ke stvoření psa, který nepovedené lidi, kterým dnes říkáme opice zahnal na stromy.
    Vidíte Georgi, že se vůbec nesnažím důležitost psa v lidském vývoji snižovat.
    No pak se dal Bůh do díla, provedl menší korekce ( to je ta naše 90 procetní genetická příbuznost s opicemi) a Výsledkem byl Adam.
    Ten se mu oproti opičákovi zdál dokonalý.
    Později ovšem dospěl k jinému náhledu, ale to už je jiný, stále ještě neukončený příběh.
    Děkuji Georgi za podnět k zamyšlení !!

    1. Tomu říkám řádné vysvětlení mnoha záhad! (y) (clap) (beer)

      Jen jsem zvědavá, jaká stvoření chystá Bůh na nás a kam nás vlastně zažene. (tmi)

      1. Kam by nás zaháněl? Do jeskyně přece! A to stvoření už existuje a jmenuje se televize 😉

      2. Už nic. Poznal, že stvořit dokonalého živočicha nedokáže ani on a znechuceně hodil na další tvorbu bobo. Teď jen odpočívá a čeká, až se sami vymlátíme.

    2. Nejen mohlo, ale zaručeně vzniklo. Ale o dokonalosti bych v případě Homo sapiens raději nemluvil. Všechno živé umí mutovat; ani vysoce kvalitní, počítačem řízený obráběcí stroj nedokáže vyrobit dva úplně stejné výrobky. A když pak výrobek vyrábí svoji kopii, mutace a chyby se sčítají. V lepším případě zmetky vyhynou.

  6. Děkuji všem za včerejší přání, měl jsem den blbec zakončený pohřbem jedné strašně fajn paní, pouhých 62 let, dost drsný konec… Ani se mi nechce o tom psát.
    Nakouknu zas jindy, jo?

    1. Je mi to moc líto, drahý Hanýsku příbuzný. (hug) (u)
      A určitě zase nakoukni – brzo! (nod)

      1. Právě jste shlédli ukázku úspěšné zkoušky nového typu domácího robota Made in Japan. Seriová výroba bude zahájena po dořešení několika drobných problémů, zejména s potřebnou kapacitou pohonných akumulátorů a chlazením elektroniky, protože vyplazený jazyk a otevřená tlamka nestačí.

  7. OT: prosba o radu. Kamarád má v CHS zamluvené štěňátko Bernského salašnického psa. Narodilo se jich 11, císařským řezem a tahle holčička je ze všech nejdrobnější. Od ostatních štěňat zaostává asi o 30 dkg. Teď jsou jim 3 týdny. Je možné, že by to mohlo v budoucnosti způsobit nějaké zdravotní problémy, třeba s klouby, kostmi nebo něco jiného? Předem díky za názory.

    1. To bych neřekla…. Norka byla jedno z menších štěňat a teď je to obryně Stáňa… ale doporučuju šťěňátko sledovat a kdyby se jim něco nezdálo, tak to raději zvážit. Ale to je asi stejný postup, jako v případě jakéhokoli jiného štěněte…

    2. Nejde to říci jednoznačně. Pokud jen zaostává váhově (30 dkg ve 3 týdnech není moc) a jinak se vyvíjí normálně, nic to neznamená. Dokonce ani to, že bude v dospělosti drobná (několik našich drobnějších štěňátek dorostlo do slušně velkých až nadprůměrných hafanů a z některých velkých jsou průměrní). Víc záleží, jak se po císaři chytla máma a jak se stará. Kdy a čím budou přikrmovat a jak se bude fenka projevovat. Klouby by to ovlivnit nemělo, celkový zdravotní stav jen nižší váha také neovlivní. Pokud je vše ostatní v pořádku, tak bych se nebála. Mám záznamy o všech našich vrzích a mohu se podívat na rozdíly ve 3 týdnech. Myslím, že mezi největším a nejmenším to nebylo o moc méně. Pokud máš zájem o podrobnější informace, je odkaz na nás ve zdejších odkazech (trojlístek Tercius) a tam je na mě mail. Z hlavy si to nepamatuji, ale mohu se podívat do záznamů.

      1. Tak my míváme na třech týdnech rozdíl mezi nejmenším a největším i skoro půl kila, je to dáno i tím,že porodní váha štěníků se liší i o dvacet deka a ten rozdíl narůstá. U jedenácti štěňat je třicetidekový rozdíl nepodstatný, nový majitel zjevně nemá o chovu ani páru a hledá zbytečně mouchy.

        1. Nejsem žádný psí odborník, ale rozdíl 30 dkg u salašnického psa asi není velký problém , horší by to bylo dejme tomu u čivavy. (chuckle)

          1. To už by hrozilo, že foukne průvan a to štíně z pod stropu odfoukne ven a ono zmizí v dáli jak balónek :-))

    3. K tomu mohu jen poznamenat, že Blesk byl nejmenší štěně z vrhu ….. stačila kvalitní výživa a už v roce a půl byl největší.
      U takhle velkých psů neznamená 30dkg vůbec nic.

  8. Georgi, moc a moc díky za přetlumočení takhle zajímavé věci. Musím si to v hlavě poopravit a to jsem si myslela, že už o našem soužití se psem vím hodně!

    1. Milý Jakube, pevné zdraví a pohodu nejen o svátku, ale pořád (f)
      Nechceš se někdy ozvat a napsat jak jde život?

    2. Milý Jakube S., užij si svátečního dne, způsob si nějakou třeba malou radost, a měj se krásně. Všechno nejlepší k svátku (f) přeje celá smečka.

    3. Zase jsem tu pozdě ale přec.
      Všechno nejlepší Jakube S. Verše ke kalendáři stále opatruji.
      Bylo to moc hezké. Díky za setkání s Tebou. (wave)

  9. Milý Georgi, díky za zajímavý článek – tahle teorie se ke mě doteď nedostala. Ale hezky se čte 🙂
    Stejně se mi líbí teorie o tom, že člověk byl svým prapůvodem tvor polovodní, tedy nežijící na savanách, ale při vodě. Argumenty (podkožní tuk, tvar nosu, vzpřímená chůze, snazší porod ve vodě apod) se tam taky najdou.
    Osobně si myslím, že člověk a vlk (šakal, kojot?) se prostě setkali a zjistili, že společně se nebezpečnému světu vzdoruje líp. A nejspíš je v něm taky najednou víc vlídnosti a možná i lásky. Nemyslím, že by pes polidštil člověka, ale klidně mu mohl s tím polidšťováním trochu pomoct.
    Z vědeckého hlediska to nehodnotím – na to nejen nemám odpovídající vzdělání, ale ani to nepovažuju za podstatné 😛

    1. Vzpřímená chúze se na savanách taky hodí, pokud tráva vyroste dost vysoká, ale ono je těch věcí víc. Mohutná pokrývka hlavy, při skoro kompletní ztrátě ochlupení jinde. Směr růstu chlupů na zádech. Nepamatuju si to všechno ale dost zajímavě o tom psal Desmond Morris v Nahé opici.
      Myslím, že napevno to stejně nikdy vědět nebudem.

  10. Já myslím, že je to zcela jedno, kdo z těch dvou to začal. Hlavní je, že i po tom, jak se k nim my lidé chováme s námi stále chtějí být.

  11. OT – Nynyška

    Zvířetníčkové moji, chci vám všem poděkovat za palečky – já vím, napsala jsem včera pramálo, ale prostě nebylo síly na to, napsat něco víc

    dnes naopak potřebuju ze sebe všechno „vyřvat“, tak kdo nechce, ať nečte dál

    včera jsem volala o palcodržení, protože jsme šly s Nyny na kontrolu k vetovi – a očičko bylo moc, moc špatné… my jsme ve čtvrtek nasadily novou mastičku, cyklosporin který se cíleně dává na to „suché oko“, které musí pálit a řezat, takže pro zvířátko je to velký dyskomfort… taky jsem večer píchla Zylexis (dříve Baypamune), který je na nespecifické posílení imunity

    a v pátek bylo najednou přes celou rohovku oko jakoby pokryté šedomodrým povlakem (ale matným na rozdíl od toho zákalu, který má na druhém očičku, ale tam je očko normálně zvlhčené, a tudíž lesklé), nebo jako by se jí na tom něco vysráželo, taková skoro jako krupička, no nevím, a celý den jsem jí z něj pak tahala žlutý hnusy (předtím to skoro nehnisalo)… volala jsem pak svému vetovi a domluvili jsme se mast přerušit (hm, no hlavně že stála litr, hehe)

    jenže v sobotu ráno bylo oko ještě horší, takže jsem vyrazila, i když jsem věděla že tam bude nějaký jiný doktor… ten se oka upřímně zhrozil, ani nechtěl věřit že to má od minulého dne teprve, pravil že vysadíme kortikoidy které brala (to kvůli té imunitě snížené vysadit) a dal nám jenom čisté ATB… v neděli bylo oko bohužel ještě horší – byly víc oteklé spojivky a taky začala Nyny reagovat bolestivě na dotyk (ne že by mě předtím moc milovala za to už dlouhé „týrání“)… jenže mi bylo jasné, že s tím stejně nic jiného v tu chvíli neuděláme, tak jsem se rozhodla počkat do pondělka

    v pondělí zase hnus, hned jak začaly ordinační hodiny (náš vet od 13h), mazala jsem na Hrádek… nahlásila jsem, že jsme tam v sobotu byly a že asi bude mít nějakou zprávu v počítači – přečetl a dost zvážněl… při roztažení víček nebylo oko vůbec vidět, tak hrozivě byly spojivky nateklé, málem vyhřezly z oka ven… takže musel očičko znecitlivět a pak špachtličkou spojivky rozhrnul – díval se na nás nějaká bílomodrý rosol

    vypadalo to trochu takhle – když si k tomu navíc představíte dokola zrůdně naběhlé krvavé spojivky
    http://www.zkracovatko.cz/FZYEu5

    těžko prý se dohadovat co to bezprostředně způsobilo, nabízí se (časově) ten cyklosporin, ale prý ještě nezažil na něj reakci, ale mohlo to být taky něco v masťovém základu… každopádně nahradil mastičkové ATB za totéž ale v kapkách, plus nějaký gel, který by měl pomáhat regeneraci těch rohovkových buněk – a pokud se to nebude HORŠIT (což sám řekl že vlastně asi už není jak), tak mám prý vydržet a vytrvat do pátku

    takže moc prosím, ještě dál nám držte palce!!!!! my totiž zdaleka nebojujeme „jenom“ o to očičko – vzhledem k tomu, že Nyny je diabetik, ale hlavně je FeLV pozitivní, bojujeme doslova o život… no, taky už jsem to pak ke konci neustála a ořvala mu to přímo ordinaci… konstatoval, že s majiteli tak fixovanými na zvířátko to bývá vždy těžké a že já bych si možná měla připustit, že (při těch nálezech) mám kočku na umření!!!! no věřili byste tomu??? TOHLE si DOVOLIL mi říct, grrrrrr… tak to jsem se zasekla a řekla jsem si že teda né a že my mu ukážeme

    sharka to pak rozčísla, když mi do telefonu řekla – „Mělas mu říct – pane doktore, ta kočka, ta vás eště přežije!“ … v tu chvíli jsem vybuchla v osvobozující smích, sharko díky, ty jsi sluníčko usměvavé (znám jenom jedno ještě takové, všichni asi víte koho) a neutuchající zdroj dobré nálady a veliké pozitivní energie – nabíječka, jak já říkám

    ráno Nynyška (zase!!) moc pěkně papala, to mě přece jen uklidňuje – ona je veliká bojovnice, a my se jen tak nedáme, my to rozhodně nevzdáme… ale lehké to nebude, a proto potřebujeme i vaše palečky

    amen, howgh, domluvil jsem, omlouvám se za délku příspěvku a děkuji všem, kteří dočetli (h)

    1. Držela jsem, držím a budu držet dál, jestli Nyny tady s Tebou chce být stále, přeji vám oběma ještě hodně dnů společně ztrávených

    2. Moc držím i se všemi 20 kočičáky, někdy skoro pořád bych
      je zabila, ale když mají nějaký zdravotní problém, mám
      to nastavené stejně.

    3. Bedo,
      jestli se Nynyška rozhodla, že jí zase chutná, pak tu s tebou chce ještě pobýt. To oko vypadá fakt mizerně. Řiď se hlavně tím, jak se číča cítí. Hladím po tlapce a držím palce, snad to pomůže.

      Mimochodem, jak vidí Nynyščinu nemoc Tvá druhá kočka?

      1. JJ, moje malá Zuzanka, oranžová béžová kočička vejškrabeček vždy večer dloooouho sedí jak trupppka u postele, než se odváží vyskočit nahoru a vzít si (až po Nynyšce) svoji dobrotu, tyčinku – včera přiběhla, vyskočila nahoru jen tak, hned jak jsem si lehla

        příroda je velice drsná a pragmatická, vůbec jí to nemám za zlé, prostě se přizpůsobila situaci – alfa je momentálně „mimo provoz“

    4. držíme (y), jsme na značkách já i 8 (cat) a držíme všechny palečky i drápky… Nyný i Tobě (h) a (hug)

    5. No, co k tomu dodat? Je jasné, že když se zdravotní stav našeho miláčka zhoršuje, tak panikaříme. A i veterinář by měl tak trochu být psycholog a chápat, že je páníček vyděšený. Ale snažím se respektovat také druhou stranu. Třeba si také neví rady a pak reaguje tak, jak reaguje a přitom to vůbec říci nechtěl. Jak jsem ho poznala, když jsem tam s tebou párkrát byla, není to typ lékaře, kterému by šlo jen o peníze a ne o zvířátko, sám kočky má a určitě ho to trápí.
      Nynyšce přejeme, aby se očičko už jen zlepšovalo. Já vím, co jsem prožívala s Ríšou. Tohle bude zřejmě ještě mnohem horší, zvláště v kombinaci s dalšími jejími diagnózami. Poradit jsem tehdy neuměla ani sama sobě, takže jsem byla odkázána na lékaře a musela jsem věřit, že to dobře dopadne. Věřím i teď, že to Nyny zvládne! Zylexis není zázrak, ale určitě pro imunitu velmi dobrá pomoc. Aspoň u Ríši to tak vidím.
      Tak stále (y)

    6. Ach jo, Bedulko, to je mi moc líto, že má Nynyška takový obrproblém s očkem. Na jednu krásnou milou kočičku je toho nějak moc, a na její milující paničku ještě víc! Opatrujete se a souhlasím s tebou: NEDEJTE SE!!! (hug) Palce držím stále a Mikulenky princezničky drápky, a to by bylo, aby to statečná Nyny s neméně statečnou Bedou nezvládly!!! (h) (h)(h) (y) (y) (y)

    7. Bedulko, to je tedy patálie! To víš, že držím palce (h) a vzpomeň na Karolínu, jak bojovala o Ríšu a navzdory chmurným prognózám se kočičák pořád drží. Tak holky, vydržte! (Jo, ty taky! A koukej pořádně jíst a občas vypadni ven – chudák kočka, když na ni furt zíráš! (inlove) )

      1. Bedo, Nyny si uměla vybrat to horší, ale s tvou pomocí se z toho vyhrabe, uvidíš, zvládáš cukrovku, zvládnete i tohle.

    8. Milá Bedo a Nynyško, držím palce, ať je lépe a lépe, bojujte! Chuť k jídlu je dobré znamení (h)

    9. Bedo a Nyny, držíme všechny drápky, palce i ocásky, a že jich teď u nás je! (demoliční četa 4 britských koťat nabývá na síle a průraznosti…) Držte se, bude to zase dobré. Musí! (h)

    10. Bedo, je mi líto, že Nynyška má stále problémy. Dobré je, že jí chutná, to znamená, že bojuje a nevzdává to. Nyny i Tobě (y) (h)

    11. na Hrádek nechoď, mě tam zabili kocourka. Naprosto neprofesionální a to jsem tam s prkotinama jezdila 10 let. Ale mělo mě varovat, když jsem tam šla s pesanovou na čistění zoubků – vrátili mi jí mokrou a napůl spící a zuby nic moc vyčistěné

    12. Moc ti držíme (y) a moc vám oběma třema přejem, aby se Nyny oko spravilo a zas byla spokojená zdravá koč. (inlove)

    13. Držím všechny palce, Bedulko. (h) (y) (h)
      To je jasné, že to zvládnete, musíte! A kdybys něco potřebovala, písni mi, jo?

    14. Milá Bedo – držím fest. (y) Takovéhle očičko u kočky by mě také pěkně vyděsilo, obzvláště když tohle je to její zdravé. Vidí stále na něj ? Insulin jí pícháš už dlouho a možná právě pro jeho nahromaděný obsah v krvi pak Nyny takhle zle reagovala na oční mastičku. Co kdybys jí očíčko vytírala jen povrchně nějakou bylinkou a nedávala jí už nic, co by se vstřebalo do těla (krve)? Třeba potřebuje nějakou detoxikaci, vždyť i u lídí někdy moc léků najednou může udělat v těle paseku. Velké plus vidím v tom, že Nyny má chuť do jídla. Tak holky bojujte statečně dál (h) (y) (y) (h)

        1. Moc drzime palce i drapky a drvetovi radime, at mu nepovoluji nervy! Beda ani Nyny si to nezaslouzi!!

  12. Ehm, čte se to hezky, ale…
    Ono se na „zajímavé“ projekty přece jen snáze hledají granty. Takže tyto teorie zní sice zajímavě, ale i já laik, která se o psy zajímám z jiného, než vývojového hlediska, v argumentaci vidím díry jak vrata.
    Dingo není spojovací článek. Je to nepůvodní zvíře, pravděpodobně přivezené do Austrálie jako domestikovaný pes při přesunech v Oceánii a následně zdivočelý. „Domestikace“ lišek není nic zvláštního. Spousta myslivců má takto domestikovaná liščata (a učí na nich norovat jezevčíky – samozřejmě bezkontaktně – na kontaktní by se tyhle lištičky použít ani nedaly). Lze „domestikovat“ i tak plaché zvíře, jako je gepard. Je obrovský rozdíl mezi symbiózou (smečky, která krade abytky loveckým tlupám) a domestikací – cíleným chovem. To, že všichni psi pocházejí z jedné pramáti zřejmě není pravda – je několik linií s trochu odlišnou genetickou výbavou a rozlišují se poddruhy psa (Canis familiaris, inostrancevi atd. s pravděpodobně odlišným původem).
    Takže děr je v této teorii na můj vkus příliš.
    Ale hezky se to čte.

    1. Zrovna nedávno byla v TV reportáž o tom, že se dělají psů genetické testy. Prý to není vůbec jednoznačné určit různé linie. Aneb další důkaz o tom, že nic není tak jednoduché. Čímž chci říct,že s Tebou souhlasím, Evi. (inlove)

      1. Souhlasím, EvoŽ. – hezky se to čte. Ale bohužel, je to teorie značně děravá. Nejsem etolog, ale podle mne bude pravda někde uprostřed nebo malinko vedle… ono se vlastně ani pořádně neví, proč a jak kromaňonci vlastně převálcovali neandrtálce. Jak se vlastně stalo, že pes jako živočišný druh je tak neuvěřitelně variabilní (narozdíl třeba od koček). Do tohohle bych se pouštět nechtěla. Ale hezky se to čte 🙂 to jo.

        1. A k tomu dingovi – pokud se má za prokázané, že jsme jako lidský druh přešli z Asie přes Oceánii do Austrálie (což je stávající stav poznání lidské migrace), mohlo by to znamenat, že už tehdy byl s námi pes… A proč vlastně ne?

          1. Dingo je zcela určitě v Austrálii nepůvodní, považuje se za jisté, že je introdukovaný s první vlnou migrace našeho druhu (s dalšími vlnami jsou to další druhy, králíci, zdivočelí koně, velbloudi…). Dingové převálcovali původní vačnaté lovce (a zbytky má na svědomí člověk). Je podstatně „modernější“ než původní australští savci. Pro dinga je těch důkazů o původu víc, než pro migraci člověka. Přece jen těch lidí tam prošlo víc a míchali se snáze.
            Ona genetika objasní jen něco. Ne každá migrační vlna se uchytí a nechá po těch letech geneticky výraznou stopu. Negativní důkaz v biologii těžko uplatníš a pozitivní občas nenajdeš.
            Ona spousta populárně „vědeckých“ pořadů je hezká pohádka. Ale hezky se to poslouchá. Fakta jsou sušší a vědci musí častějí říci „nevím“. To není tak zajímavé.

            1. No, ono díky Wallaceově linii není tak složité být „mladší než původní australské druhy“, tahle část pevniny je oddělená už hodně dlouho. Ale ano, ne všechno se ví a ani ten nejlepší „naučný“ film se nevyhne jistým zjednodušením, jinak by se na něj nedalo moc koukat 🙂
              Ostatně ani sám Alfred Wegener se nedožil chvíle, kdy jím navržená teorie kontinentálního driftu byla ověřena a přijata (mám dojem, že to trvalo nějakých 40 – 50 let…), takže jeden nikdy neví, kdy na něj z nějaké zdánlivě krkolomné teorie nevykoukne alespoň kousek pravdy.

  13. Georgi pěkné zamyšlení .
    V sobotu jsme byli s vnukem v ZOO a tam viděli Dinga.
    Chrupal si ve stínu a znudeně zvedl hlavu, když jsme šli okolo.
    Já také věřím, že se psi a kočky k nám přidali ze své vůle.
    A milujou nás, i když někteří lidští jedinci si to ani nezaslouží.
    Míša

  14. Že se Prabobík přiblížil k Mamutíkovi sám, to je jisté. Protože pochybuju, že by Prabobík nechával Mamutíka dojídat zbytky (a kdyby ano, Mamutík by zbytky po Prabobíkovi nezvlásdl), kdežto naopak si to dovedu představit velice dobře.
    S tou řečí je to složitější, jistěže nás psi (vlci) nenaučí mluvit, ale podle mého přispěli k emočnímu i intelektuálnímu rozvoji pračlověka, stejně jako všechno, co má přesah nad jídlo-pití-přístřešek.
    Já bych si dovolila razit teorii, že nejvíc se pes a člověk ochočovali v dobách, kdy byla zima. Navzájem si poskytovali teplo a ochranu. Paradoxně ve chvílích, kdy bylo kořisti nejméně, bylo toto spojení podle mého nejvýhodnější.
    Dobrý podnět k zamyšlení, milý Georgi. Tu teorii znám a moc se těším na dnešní diskusi.
    Přeji všem krásný den (h) a už zase myslím na všechny u vody. (y)

    1. Toho Prabobíka 🙂 si dovedu docela dobře představit. Jen je mi někdy trochu líto, že jsme ztratili či zapomněli vědomě používat „řeč těla“, zatímco Prabobíkovi potomci to dosud skvěle ovládají. Proto je tak těžké našim čtvernohým druhům něco takříkajíc „nakecat“ ve smyslu „já se tě nebojím“, „ty se mi líbíš“, „nic ti neudělám“… Oni totiž z pouhých gest fofrem poznají, kteráže bije… Takže, milí dvounožci, pokud jde o nonverbální komunikaci, učit se, učit se, učit se 😀

  15. Mujtytondokolenatej! No to jsou mi vjecy! 😀
    Obávám se, že se tu zaměňují příčiny a následky a míchají se hrušky s jabkama v jakési divé směsi.

    Jaký důvod by ten prapes měl, aby domestikoval nějakou pitomou vopici? Že by si řekl: „hele to je hezká opička, taková šikovná, i kozu uloví, tu si nechám?“ 😀
    On ten prapes byl především šelma, takže v lepším případě by tu vopici od ulovené kozy odehnal, v tom horším by kozu sežral i s vopicí.

    Jistě, psí smečky se pohybovaly kolem lidských sídlišť, neb se tam dalo ledacos najít a časem obě smečky došly k názoru, že symbioza by byla výhodná. Velice jim to usnadnil fakt, že se jednalo o druhy žijící v podobném uspořádání, takže psí jedinci, kteří se k lidské smečce připojili s tím neměli problém.

    Teorie o vzniku a rozvoji jazyka jako důsledku soužití se psy, je tedy divočina par excelence! (rofl)
    V barvách vidím Mamutíka jak láteří na Prabobíka: „Potvoro nenechavá, tady sem měl tu kost, taky nemusíš všechno sežrat a neser mi v jeskyni, zalez na pelech, ať tě nevidim!“

    V této souvislosti si dovolím připomenout případy „vlčích dětí“, kdy k rozvoji alespoň základů jazyka vůbec nedošlo.
    Ve zvířecí komunikaci fungují jednak signály (štěkot, mňoukání….) a dvojak telepatie a to i mezidruhová, jak mi většina z vás, která je v majetku psím či jiném, zajisté potvrdí.

    V případě akce (třeba lovu či obrany) je signál mnohem výhodnější, protože kratší. A vůbec není rozhodující, jestli se jedná o slovo nebo třeba písknutí.
    A mimo akci je ta telepatie takříkajíc zavedená, tak proč to komplikovat nějakým žvaněním. Spíš to vypadá, že na tom pračlověk Janeček nebyl s telepatií zrovna nejlíp a tak rozvíjel jazyk. Nebo má telepatie hranice, kdy jazyk je výhodnější.

    Odpůrcům bych pak připoměla třeba okamžik, kdy se seznamoval Evelín se Žolíkem. Zajisté mému žvandání o kamarádech a výzvě k seznámení těžko mohli rozumět. Nicméně tak okamžitě učinili, takže jsme si tam vesele před barákem telepatili tři – člověk, kocour a pes. 🙂

    Takže kdepak, kdyby ta komunikace záležela na psech, tak by jsme si nejspíš všobecně spokojeně telepatili a místo „Dobré ráno“ bych vám popřála „Haf!“ 😀

    1. S tou telepatií je to švanda. Mně na mou smečku funguje – poslední dobou se mi pravidelně stává, že sahám po telefonu asi tak půl minuty před tím, než pípne. Když mi volá někdo z mojí smečky.
      No a telepatii mezi psy ti po zkušenostech s pozorováním P+M naprosto věřím. Ony si ji teda holky doplňujou ještě o řeč těla, ale…
      – že Melly pochopila, co znamená povel „přiveď Penny“, a že ho zdokonalila k neuvěřitelnosti, takže teď dokáže Penny svést po ránu ze schodů, přivést večer nahoru (předtím probudit a vyšťouchat ze spodního pelechu), ukázat jí aport, který Penny přehlídla, když letěl, a teď marně hledá (!), a pak ji za sebou i s tím aportem dovést až ke mně (když se Penny zamotá, tak se zamotá pořádně)…
      – že Penny naučila docela stejně Melinu čurat na zahradě a sama venčit – fakt ji z asebou vede a dělá výchovné loužičky, které Melina kopíruje, a pak mi Penny Melinu přivede ukázat, že jako už dobrý, všechno hotovo, štěně nezaběhnuto, takže já se můžu v klidu mejt, oblíkat a česat – ony mají víc času na venčení, já na úpravu, všichni spokojení…
      … to fakt není samo sebou. Natož jak rychle a bezproblémově (víceméně) to šlo. Jakmile pochopily základní verzi toho povelu, rozvinuly si to takhle během necelých dvou týdnů.
      To by bez komunikace mezi těmi dvěma prostě nešlo.
      Jenže já je neviděla se domlouvat, žejo. Prostě to zkusily, přišly se zeptat, jestli takhle dobrý, já chválila jak o život a ony si to zařadily do repertoáru. 🙂

      1. Io – ono to není „vidět“. To dokonce ani nemusíš zaznamenat. Už jsem to tu psala, jak Arinka komunikovala s cizí plachou kočičkou, která se normálně psů hrozně bála. Kočička si seděla klidně na lavičce a Arinka si čuchala kolem, na první pohled bylo vidět jen psa, který si kočky vůbec nevšímal a kočena taky koukala jinam.
        Ale ten „proud energie“ (jinak se to dá těžko nazvat) mezi nimi byl tak silný, že jsem ho velice intenzivně vnímala.

        Ona zvířata vlastně ani nemají jinou možnost komunikace, než tu telepatii …

        1. To, čemu říkáte telepatie je jen trochu atypické elektromagnetické vlnění, které vzniká vždy a všude, když se mění velikost elektrického proudu, nebo směr jeho toku a mozek je především o elektrických impulsech. Pokud dojde k tomu, že mozek č.1 něco vysílá, a vysílají všechny mozky a pořád, včetně spánku, a mozek č. 2 je schopen se na tyto signály ,,naladit“ vznikne proces, nazývaný telepatií. Zvířátka se na lidské vlny naladit dokáží, my jsme, až na vzácné výjimky, tuto schopnost ztratili. Ono zase: představte si tu hrůzu, kdybychom si mohli všichni navzájem číst myšlenky!

        2. Ony se snažily nějak dost od začátku, ale měly (krom základní výhody, totiž že jsme Melly už v tom útulku vysvětlily, že se nám líbí a že je naše) řadu nevýhod – Penny není taktilní, Melly velice; průšvih, když Penny pravidelně zvrčela Melinu, co že jí leze až někam. Penny už je občas za špatnýho počasí bolavá a normálně je v pohybech velmi opatrná na druhé (nikdy by nikomu nešlápla na nohu nebo do nikoho nevrazila), Melly je malý tank, co neumí brzdit a zatáčky vybírá smykem, překážka nepřekážka; ergo byla velmi často servávána slovy „pozor na tu Penny, ty magore“. Melly se neumí přetahovat, musela jsem ji to učit, pro Penynu je to základní a nejoblíbenější hra; dodnes to neumí hrát spolu (se mnou už jo), protože Melly dává abnormální pozor na Penyniny zuby. Prostě potíže mezi už dost starým psem a prdlým puberťákem. Škrtly většinu toho, co jsem znala jako společné aktivity dvou zdravých psů od Penny a Nessy. Vybudovaly si teda obrovskou vzájemnou důvěru a spoléhají jedna na druhou víc, než jsem si troufla doufat – Penny je mozek, Melly smysly. Ale prostě mě tou dokonalostí provedení nesmírně mile překvapily. Nepostřehla jsem ten okamžik, kdy se to zlomilo od „doprčic, já toho psa snad přerazím“ k „skvělej a spolehlivej pes“. 🙂
          Jinak na té vlně jet umím. 🙂 Se svýma zvířatama, svýma lidma a ochotnýma cizíma zvířatama a dětma. Ale stejně mě holky překvapily a udělaly mi velkou radost.

  16. hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Moc hezká teorie. Přiznám se, že je pro mě novinkou – ještě jsem na ni nenarazila. Dík.

  17. Tomu naprosto věřím. Dokonce se mi to zdá naprosto jasné a logické. Kde bychom byli bez svých psů?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN