„Strašně dlouho jsme nemohli přijít na to, jak babička dělala tu rajskou omáčku. Ale nakonec jsme to odhalili – musí se tam strouhnout trochu perníku. Tak už ji děláme skoro stejně dobře jako ona!“
Tohle byl jeden z mnoha příspěvků v diskuzi pod receptem, tuším na dušené hovězí, který vyšel tady na Zvířetníku. A nebyl jediný tohoto druhu. Člověk rychle zjistil, že pomalu není rodina, která by nepátrala po nějakém skoro nebo úplně ztraceném kuchařském receptu, obvykle kulinářské specialitě některé z babiček.
I já bych se mohla přidat do klubu! Vánoční cukroví mojí dvorské babičky bylo pověstné svojí vynikající chutí, při jednoduchostí tvarů i zdobení, a patrně i receptů. Já jsem její cukroví milovala právě kvůli té jednoduchosti, která se – a to je ten problém – tak těžko napodobuje. Babička umřela náhle a celé roky předtím jsem tak nějak nikdy neměla čas ty její finesy prozkoumat. Jestlipak vám to něco nepřipomíná?
Tak totiž nejčastěji vznikají díry ve znalostech, které se později těžko zacelují. Už proto, že ne každá babička se svými vnuky vaří – ta naše například milovala, když nás mohla skvěle nakrmit, ale hůř snášela, když jsme se jí v kuchyni pletli pod nohama.
A proč nás vlastně takové zapomenuté recepty nenechají v klidu? Inu paměť chuťová je spolu s čichovou velmi intenzivní, a pokud se nám nějaká chuť pojí se šťastným obdobím našeho života, tak už stojí za to, se k ní znovu dopracovat. Možná víc kvůli potěšení duše než jazyka.
Což mi připomíná příhodu, kterou vyprávěla spisovatelka Irena Sehnerová. Jako čerstvá matka byla sice vyzbrojená doktorátem, ale vaření jí moc nešlo. Jednou jejího synka hlídala babička a nemohla přijít na to, proč mu nechutná jí připravená krupicová kaše. Přitom byla heboučká, správně voňavá trochou másla. Nakonec na to přišla – nebyla totiž ani trochu připálená!
Mila Dede a pratele, dobre vzpominky. I kdyz moje chutova a cichova pamet z ranneho detstvi se spis soustredi na veci, co jsem odmitala jist. 🙁 Asi pred mesicem mi mama po telefonu pripomnela, jak vrcholne otravne decko jsem byla s jidlem. Dramaticka prohlaseni typu „toto nejim“. TOTO byl predevsim spenat (takova ta zmrazena drt),kterou jsem barvvite u obeda popisovala jako husi kadince, zaklochtane zeli, kde jsem rodicum urazene a vycitave ukazovala, jak ty kousky zeli plavou v macce, kminova polivka, pajsl na smetane, a mozecek. Zejmena mozecek. Mama mne pripomnela, jak jsem jednou u vecere, kde jsem se stourala v mozecku s vajickama, se ptala, a jak ze ten mozecek z toho prasatka dostali. Rozbili mu hlavu kladivem???? (emo) Podle nasi mamy to zanechalo tak hluboky dojem, ze to bylo naposledy, co se u nas tato lahudka servirovala. Toz tak.
Hani, nejsi moje vlastní sestra? 🙂 Mně bylo také každé jídlo krajně podezřelé a připomínalo mi většinou nevábné věci. (chuckle)
Už jsi vyprávěla ten sen? Přehlídla jsem ho?
Tak já dokázala připálit i tzv. nepečený dort (piškoty, tvaroh, želatina, ovoce). Spěchala jsem, tak jsem pro rozpuštění želatiny zapnula plotýnku na maximum …
Moje babička vařila skvěle, moje maminka vaří skvěle – scházívali jsme se a scházíme celá rodina při různých slavnostních příležitostech, min. 10 lidí. Dnes, když by vaření mělo vyjít na mě, hroutím se, protože vařit jsem se kloudně nenaučila, ani to nepotřebovala.
Neopakovatelně vzpomínaným jídlem mé babičky, které se mi nepodařilo vytvořit, byl dýňový kompot. Normálně dýni řadím do kategorie „jako když kouše mrtvýmu nos“, někdo to formuje do přijatelné chuti ananasovou trestí, babička dokázala octem, hřebíčkem, skořicí a cukrem vykouzlit skvělou ňamku. Zkoušela jsem to mnohokrát, ale patrně nedokážu vystihnout správný poměr ingrediencí…
🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂
Katolický kněz sedí se svým přítelem, rabínem Silbersteinem, v parku a až příliš okatě si pochutnává na plátku šunky.
Poťouchle se ho ptá:„ A budete vlastně moci někdy ochutnat takovou výtečnou šunku, rabi?“
A rabín pohotově odpoví: „Ale to věděj, že budu, drahý příteli. S chutí si ji dám na vaší svatbě.“
(coffee) Přeji všem přítomným klidný večer
a hezké sny. (coffee)
To se potká rabín a kněz ve vlaku. Mají dlouhou chvíli a přitom jsou velmi zvědaví:
Kněz se ptá:“ Rabíne, to přece není možné, že bys ani jednou v životě neochutnal takovou pěknou šunčičku od kosti, hezky vyuzenou?“ A rabín říká: „Vlastně jednou ano, To jsem šel okolo řeznictví a z něho se linula taková vůně… No, neodolal jsem a nechal jsem si uříznout pořádný kus. Snědl jsem ho hned z papíru. Ale ty knězi, neříkej mi, žes ani jednou nezhřešil. Vždyť máš takové pěkné mladé farnice?“
A farář se začervená a povídá: „Rabíne, řeknu to pouze tobě. To jsem měl jednu farnici, šla se mi vyzpovídat. No, řeknu ti, pěkná, štíhlá, zase ne moc, prsa měla, že jsem se jen křižoval. No, co budu povídat, zpověď jsme dokončili úplně jinak než jsme ji začali. A rabín povídá: „Lepší než šunka, viď“
(clap) (chuckle) (clap)
Eh, dovolím si nesmělé OT: po velmi úrodných a vydatných měsících nastalo sucho… nikoliv v krajině, ale v mé zásobě článků. (blush)
Já vím, venku bylo chvíli hezky a kdo by seděl u počitadla, když nemusí. A tak prosím: Milá autoři, koukněte do šuplíčků! Nevěřím, že by veškerá zvířena přestala vyvádět neplechy, že nejezdíte do hezkých a zajímavých míst (Ygo! Už máš z toho Slovenska i skvělé rajče 🙂 ) , že se vám nestalo něco, co by zajímalo i ostatní.
Tak prosím… nemusí to hned být sága, stačí postřeh či glosa 🙂 Co vy na to?
Mám dva články, ale jeden je takový neučesaný…hm hm… a u druhého čekám na svolení aktérů hrůzostrašně tajemného příbehu, abych zveřejnil jejich zážitky a další věci.
Dlouhodobě mám v plánu něco o mém mečovém dědovi, kterého jsem nikdy nepoznala, ale mám asi tak dvě věty a dlouho nic nebude. Dělá se to blbě, nemám mnoho rodinných podkladů a budu muset sáhnout to příslušné literatury. Spíše se musím pustit do jedné zprávičky a vyrábění nějakých bodů RIV. Tak snad někdy
Před časem jsem tu avízoval, že napíši něco o trampotách markýze a markýzy ze sadu, bude-li toto téma uznáno za zajímavé, tak snad v brzku dám něco dohromady.
Celý den vzpomínám, které jídlo mi dokáže vyvolat vzpomínky. Víte, jak mamka, tak babička přeslicová, byly kuchařky profesionálky. Doma jsem při vaření asistovala jen babičce při přípravě rodinných hostin. A to bylo tak jednou, dvakrát ročně. Tak jsem už ve druhé třídě zdobila aspik s kapřími porcemi, nebo dělala domácí majonézu. Ale běžné vaření se odehrávalo beze mne a velmi svižně – profesionálně. Pokud vůbec. Babička mečová nebyla nadšená kuchařka a ještě měla cukrovku. Tak s ní děda držel basu a nemoc dokázali dlouhé roky krotit. Já to nevnímala. Až v dospělosti jsem si uvědomila, že přijížděla na návštěvu s nádhernou intarzovanou krabicí od f. Rupa, naplněnou motýlky, zvířátky a panáčky ze žloutkového těsta. Dělávají se z něj taky rakvičky. Kategoricky jsem zakázala ty figurky ničit šlehačkou 🙂 A ještě jednu vzpomínku mám. Tato mečová babička, která nebyla veliká kuchařka, smažila na chatě kosmatice. Rok co rok si slibuji, že si jich pár usmažím, jako vzpomínku na babi z Nymburka. A rok co rok to neudělám a jen vzpomínám.
Díky Dede, ani je nemusím cítit, ale po přečtení tvého povídání vzpomínám.
Dede, zase jeden z těch článků, co pohladí po duši, protože každý nějakou vzpomínku najde. Ta pravá chuť už se hledá hůř – asi sedí to, co píšou děvčata dole.
A pravda je, že člověk vzpomíná na takový jídla, který už dneska nikoho moc neuchvátěj – ohřívaný knedlíky se zbytkem zelí a milimetrovým zbytečkem masa, nebo s povidlovou omáčkou, kmínová polívka…
No – asi takhle: http://www.youtube.com/watch?v=dwKJKm3m8oU
Zano! (y) (clap) (h)
Jednu babičku jsem nezažila, druhá zemřela když mi byly asi 4 roky. Ale pamatuje se na dobrůtky, které vařily jak tatínek, tak maminka. Jak už zde bylo zmíněno, myslím, že si tyhle památeční recepty pamatujeme proto, že se k nim váže kromě osoby vařící i určité prostředí. Vzpomínka na jídlo je často umocněna věkem osoby. Dítě většinou neví, jestli je to a to uvařeno (upečeno) přesně jak má být. Dospělý člověk by k němu dokonce mohl mít kritické poznámky (třeba ta připálená kaše). Ale dítěti ho naservírovala milovaná babička, chutnalo mu to a tak se to i ve vzpomínkách zachovalo. Navíc takováhle jídla byla sváteční – ať už tím, že byla upečena, uvařena ku slavnostní příležitosti, nebo právě tím, že je udělala babička pro radost vnoučti, když k ní přijelo. Do takového jídla prostě byla zapečená láska.
Naše maminka nám určitě dělala lívance i během roku v Praze. Ale vzpomínky mám hlavně na ty letní, chatovské lívance. Jako děti jsme se po nich mohly utlouci – malé kulaté z lívanečníku,pomazané s cukrem rozmačkanými jahodami, nebo z lesa donesenými borůvkami, malinami. Tyhle lívance patřily k prázdninám. Mám tady ten lívanečník (po babičce), který maminka používala, lívance jsem párkrát zkusila, ale prostě to nebylo ono. Stejně jako tatínkův „chatovský guláš“, když tam s námi byl on sám.
A při četní se mi najednou nevím proč vybavila „bláznivá Klára“ z Čapkovy povídka Modrá Chryzantéma. Klára jásala nad darovanou korunou, ale když jí pan kníže dal stovku, rozbrečela se – tu neznala, chtěla „známou“ korunu. Asi se mi to vybavilo proto, že některá ta jídla měla kouzlo i ve své jednoduchosti, různém „nastavováním“ surovin. Při dnešní hojnosti si jeden myslím, že ten který recept zopakuje, jen ho udělá lépe, kvalitněji – prostě za stovku. Místo oleje dá máslo, místo mouky a vody smetanu atd. A ono to pak vůbec není ono, protože vzpomínky jsou na to korunové.
Všechno NEJ Janům, Jendům, Honzům atd (Američany fascinuje, kolik zdrobnělin a odvozenin může čeština mýt od jednoho jména)
MKARIČKO A JINÍ PODE MNOU, DORAZILA JSEM PŘED CHVÍLÍ A HNED TAK PRIMA ČLÁNEK. NO, UZNÁM, ŽE AČ MOJE MAMI BYLA VÝBORNÁ KUCHAŘKA A DOKONCE SE ŽIVILA SPOUSTY LET TÍM, ŽE UČILA DÍVKY A STUDENTÍKY NA STŘEDNÍ RODINNÉ ŠKOLE VAŘIT, MNE, SVOU DCERU , TOMUHLE UMĚNÍ NENAUČILA. ZKRÁTKA KOVÁŘOVA KOBYLA….PROKOUSÁVALA JSEM SE HORKOTĚŽKO TOU HOROU JÍDEL, CO JSEM NIKDY UVAŘIT NEUMĚLA, ALE JÍST JSEM JE CHTĚLA NEBO JE CHTĚLA JÍST MOJE RODINKA. J HOUSKOVÉ KNEDLÍKY MNE VELICE DOBŘE NAUČILA STARŠÍ SESTŘIČKA, EXPERIMENTOVÁNÍM S BRAMBOROVÝMI KNEDLEMI JSEM SE ZABÝVALA ASI TŘI ROKY , NEŽ JSEM VYCHYTALA MOUCHY A KONEČNĚ SE TO, CO MĚLO BÝT KNEDLEM, DALO POZŘÍT BEZ HÝBÁNÍ ŽALUDKU NAHORU A DOLŮ. IMKDYŽ MOJE MILOVANÁ BÁBRLÍNKA ŽILA SPOLEČNĚ S NÁMI V JEDNOM BYTĚ , VEDLA NAŠIM VLASTNĚ CELOU DOMÁCNOST SE VŠÍM VŠUDY A VAŘILA VÝTEČNĚ, PŘECE JSEM SE NIC NENAUČILA. JAKO DĚCKO JSEM MĚLA ZCELA JINÉ ZÁJMOVÉ A ZAJÍMAVĚJŠÍ ČINNOSTI A AKTIVITY JINÉHO RÁZU NEŽLI POMOÉC V KUCHYNI A VAŘENÍ. MNE VAŘENÍ TEHDY VŮBEC NEZAJÍMALO, ALE POZDE ĚJI, KDYŽ UMŘELA BGABIČKA A PO NÍ I MOJE MAMINKA, UŽ NEBYL NIKDO, KDO BY UVAŘIL TEN VÝTEČNÝ TVAROHOVÝ ZÁVIN, CO SE VAŘIL V UBROUSKU. SESTRA, KTERÁ MĚLA NA TEN ZÁVIN JEŠTĚ VĚTŠÍ CHUŤ NEŽLI JÁ, VYMÝŠLEL A ZKOUŠELA DOKOLA, T A NA TEN RECEPT PŘIŠLA SAMA.VLASTNĚ JE TO JEN JEDNODUCHÝ ZÁKLAD V OBYČEJNÉM NUDLOVÉM TĚSTĚ. FINTA SPOČÍVÁ PRÁVĚ V TÉ VYNIKAJÍCÍ TVAROHOVÉ NÁPLNI A V TOM VAŘENÍ VE VODĚ A V UBROUSKU, KTERÝ SE POŘÁDNĚ PŘED ZABALENÍM ZÁVINU PROMASTÍ MÁSLEM, ABY SE ZÁVIN NENALEPIL NA TEXTILII. A VIDA, UŽ MI KONEČNĚ DOŠLO, CO BUDEME MÍT POZÍTŘÍ S JIŘÍM K OBĚDU.ANO, BUDE TVARIOHOVÝ ZÁVIN. JIŘÍ BUIDE MÍT SLADKOU STROUHANKU OPEČENOU NA MÁSLE,JÁ SI HO DÁM JEN TAK.MŇAM!!
K diskutujícím dole, o připalování jídel.
Jednou jsem připálila guláš v tlakáči proto, že jsem si „odskočila“ pro petrželku, začala plet a na guláš zapoměla. Sousedovic chlapec přeskakoval ploty k nám a při tom křičel“ „U rodiny CH. hoříííí“!, to jak se z okna kuchyně valil černý dým z těsnění hrnce. Jo připalovat jídla,to je můj obor 🙂 . Ještě že je MLP, tak klidný člověk (angel) .
(f) Přeji všechno nejlepší Janům a Honzům a Jendům k jejich letnímu svátku (f) .
Bedo držííííím (y) Nynyšce i Tobě!
O.T. – ano, nadávala jsem na počasí předchozích dnů (nod) . Hodně (nod) – neb vedro opravdu nemiluju a dožaduji se mlhy na blatech, přeháněk a studeného větru. Ale zase takový zlom přijít nemusel – včera jsme ještě dítka cachtali v bazénu a dneska od rána leje a leje a leje a už je hezkých 12 stupňů. A vody fakt hodně a předpověď na další dny nicmoc
Jo, ještě den či dva s teplotami pod dvanáct stupňů a zase abych začala přitápět. (fubar) Tento způsob léta, kdy se jednu chvíli vypařuju a den poté drkotám zubama, se mi zdá poněkud nešťastným – jak pravil klasik. Platí i onen druhý klasický výrok, že…
Co je horší, Labe u nás je už zase cihlově červené a zvedá se… (whew)
Vytáhla jsem teď na zahradovenčení i bundu. (rain) a (rain) od rána neustále. Beta po náročném víkendu dnešek prolenošila, ale teď se venku dokonce rozparádila a nechtěla domů. Vyvenčená, vyběhaná, zcela mokrá,… řádí s plyšáky…
U nás taky Mohelka začíná nabírat hnědou barvu, už jsme museli upravit hladinu aby nebyly velké problémy přes noc, ale začínám se docela bát…že se vylije.
OT – něco spešl pro Terrovi… 😀
https://www.youtube.com/watch?v=qyzKcIPOR6U
Bedulka,držím všetky prsty pre nynyšku!!!
Jánovia,Jankovia,Jeničkovia,Honzíčkovia všetkým Vám blahoželám-máme tohto mena v rodine požehnane/už som bola blahoželať.aj naliali/-noc to bola krásna,tajomná-len mne sa nič nezdalo,ten veľký mesiac sa kotúľal po oblohe…
recepty a jedlá od babičiek-to je nezabudnuteľné.A viete prečo koláče od babičiek boli tak výborné?/ja,ja čakáte poéziu o láske,usmevoch,šťasti../Nie,je to prozaické.Neboli mixery,hnetače-cesto sa poctivo miesilo rukami,vznikalo teplo a deskvamovali sa vrchné bunky epidermis/normálnou rečou:odlupovali sa do cesta drobučké čiastočky kože,ktoré cesto spájali/Takto normálne povedané je to skoro fuj-preto užívam tú prvú verziu.
Chi – takže my do sebe vesele cpali epidermis a ještě jsme si pomlaskávali, jak ta babička umí vymísit těsto, že se všechny mixery můžou jít zahrabat (clap) .
Mýtus babičky, vynikající kuchařky, ten je v téhle zemi obzvláště silný. I já, nedám na svou babičku, kuchařku dopustit.
Šikovně se toho chytil obchod a tak v regálech máme pytlíkovou polívku od babičky, játrové knedlíčky zamražené babičkou, babička Růženka suší bylinky na čaje proti kašli……
Ale ruku na srdce. Když ženská celej život neuměla něco pořádně uklohnit, tak ve stáří už se to asi těžko naučila.
Teta Marie, byla vynikající kuchařka.Reemigrovala po válce z Francie, kde loužila v rodině nějakého uhlobarona a zároveň vařila. Její muž zemřel poměrně mladý na silikosu z tamních dolů.
Teta se znovu provdala a bylo to pěkné manželství. Chvilku to trvalo, než knedlíkového Františka naučila jíst i něco jiného, ale ten si pak liboval. Jen u těch knedlíků si nikdy neodpustil :
„Víš Maruško, ta svíčková, tu nikdo tak nesvede, knedlíky taky dobrý, ale kdyby to byly knedlíky od mojí maminky, bylo by to přímo královské jídlo“.
Přitom mohu dosvědčit, že knedlíky tety Marie neměly chybu. Kynuté s houskou i bez, bramborové,chlupaté, pak ty co odkoukala od místních Němců -halb und halb, ovocné atd.
Maminka knedlíkového Františka bydlela až někde na Moravě,léta se neviděli.Tetu ty poznámky hrozně štvaly a tak nakonec donutila knedlíkového Františka, aby maminku přivezl.
Teta celý týden vařila, knedlíkům se vyhýbala, ale chystala past. Na závěr připravila klasické knedlo-zelo- vepřo. S krásně propečenou krkovičkou, že by měl i Borek co dělat.
A poprosila maminku knedlíkového Františka o ty báječné knedlíky.
Už když jsem ji koutkem oka WWW pozorovala,jak zadělávala těsto, tak jsem věděla WWW, že na mě nemá.
Já to zkrátím. Tchyně tety Marie odjela v neděli na Moravu. Knedlikový František jel v pondělí do Sokolova pro velkou kytku a prý ( jestli si teta trochu nevymejšlela) před tetou poklekl s tímto proslovem.
„Pán Bůh mi jistě neodpustí, ale kdybys mohla ty Maruško, tak mi odpusť ty moje pitomé řeči o maminčiných knedlících,že jsem tě s nima léta otravoval. A děkuji Ti, že jsi mamince ty knedlíky pochválila, byl to vod tebe ohromný výkon, protože vím že jsi nejen vynikající kuchařka, ale taky strašně ješitná“.
Ty knedlíky zase, nebyly tak hrozný, vyprávěla mi teta, protože když jsem zbylé nakrájela na malé kousky a odnesla sousedovi pro slepice, tak ty se ně vrhly a v mžiku z nich nezbylo nic.
To je moc krásná a laskavá historka, milý www. (h)
Ono je ale moc dobře, že v nás zůstávají ty lepší vzpomínky, díky tomu je někdy vzpomínání totéž co snění.
To je krása, milý WWW – a je prima, že ses zase ozval 🙂
OT – asi se za chvíli dopustím vraždy!
Od rána prší, Evelínovi prší do kožichu, je načuřenej, že nemůže courat a tak sedí z venku na okenním parapetu a řve na mně jak protrženej, ať okamžitě přestanu pršet a vůbec mi sprostě nadává.
A kolem chodí úplně cizí lidi a klepou mi na okno, že té kočičce určitě něco je, že jí mám pustit domů (okno je otevřené) dát jí papat, dojít s ní k veterináři a vůbec se starat.
A když jim řeknu, že kocour si přeje, abych přestala pršet, tak začnou hledat mobil a chtějí volat sanitku, eventuelně se urazí, že si z nich dělám srandu …. ách jo ….
Chichichi, nemáš to jednoduché, Rputinko. (inlove) Asi Ti nakonec nezbude nic jiného, než přestat pršet. (chuckle)
… a už bys toho fakt mohla nechat 😉
😀 😀
Ano to velmi dobře znám. Jěště za doby baráku mi Iris i Koty dovedly celé dopoledne vysvětlovat ať s tím deštěm(sněhem) koukám něco udělám, že ony chtějí ven! A marně jsem jim vysvětlovala, že za to nemůžu. Jěště štěstí, že Samir byl v té době na houbách, to by bylo výčitek a uražených komentářů.
Cožpak Evelín, na toho jsem už zvyklá, ale ty pitomí lidi mi jdou na nervy!
Páteční odpoledne, chalupa kamarádčiny rodiny, plech ještě teplého meruňkového koláče, …
Ochutnáváme, mlaskáme, chválíme nepřítomnou babičku, která tuto, přímo nebeskou manu zanechala. Dámská část filozofuje na téma recepty babiček. Probíráme, jak pečou poctivě, postaru. Dedukujeme, čím, že je ten koláč tak výjimečný, že by sádlo? Nebo nějaká jiná tajemná přísada?
V neděli odpoledne se dočkáme rozuzlení: obyčejné České buchty z pytlíku od Vitany. Jen nakonec vychytávka, ještě horký koláč polít rozpuštěnou Herou.
Jo jo babičkovské recepty….
Jarmila
🙂 Jarmilo! (clap) (inlove)
To je přesně ono. Každé jídlo je nejlepší a nezapomenutelné, když jsme v pohodě a šťastní. (h)
OT . prosím o palečky pro Nynyšku
(h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h)
Držím! (h) Bedo, co se děje s Nyny? Cukrovka?
Bedo – taky držím a moc.
Moc špatný oko, hodně špatný…dělají se na něm hnisavé šlemy,přes ně Nyný nevidí a léčba moc nezabírá. ;(
Bedi, držím. (y) (h) Co se děje?
Držím! (y) Co je jí?
(y) (y) (h) (h)
Taky držím (y) (y)
A jéje, držím fest
Držíme všechno, co máme! (h)
Pro Nynyšku všechny čtyři. Co je s kočenkou?
Držíme palečky (y) (h)
Bedulko, držíme, všichni !!!! (h)
Drzim Bedulko, drzim. Ale co se deje? (h)
Pro Nyny (y) (h)
Šmankote, držím palce a Mikulenky pacičky – ať je tetička Nynyška rychle fit!!!
Držíme palce!
(y) (y)
Tak nevím, jestli je to ještě aktuální, ale taky držím!
Taky jsem hodně vopožděná, ale očíčko se hojí dlouho. (y) (sun) (cat) Nyny, drž se, ať se to brzy uzdraví. (hug)
Pozdě ale o to pevněji držím!!! Držte se holky!
držíš včas, ted šla na řadu….máme strach,aby za tím okem nebylo něco horšího….
držím taky (y) ….a mejch 8 (cat) zatlo drápky….pro Nyný (h)
Bedo, takhle urgentní prosba vyžaduje urgentní a festovní držení palců. Moc na vás obě myslím.
(h) (y) (y) (y) (h)
Držím (y) (y)
Držím všechny co mám.
držím!!!
Ha, náš rodiný recept je rajská s rozinkama (mm) Přenesla jsem do své rodiny a chutná. Jen tchýňku ( profesionální kuchařku) to málem svého času obrátilo na záda (chuckle)
Akden! Vážně s rozinkama??? To je fakt zajímavá kombinace 🙂
Fakt (nod)
……. Nakonec na to přišla – nebyla totiž ani trochu připálená! …………
😀
moje řeč! Jak něco nehoří, není to jídlu :-D. Kapek pravda přeháním, no. Ale …zrovna včera – pod tíhou událostí probíhajících na louce, kde jsme s Ešátorem házeli prdící ovečku, se mi podařilo přičmoudnout poléfčičku :-D. Ale jen krapítek :-D. zato ale kuře tím delším pobytem v remosce získalo dokonalou křupavou kůrčičku 😀
grrr, já to byla
Připálit polívčičku :O :O :O – ?! Připálit dovedu barsco (např. vajíčka natvrdo), ale na polívku ještě nedošlo (chuckle) . Milá anonymní PetroK – jsi (*) .
Poznámka: tak nám skončilo léta a nastal sychravý podzim ;( – tady aspoň pár fotek z posledních letních hodin
http://yga.rajce.net/2013_-_23._6._takhle_k_veceru
tséééé, Ygo – přidáš další hvězdu, když Ti sdělím, že ta poléftka byl VÝVAR? 😀 😀 a další za to, že to bylo v teflonovém hrnci? 😀 jsem výýýýbornáááá! 😀
fotky nevidím tady 🙁 a u nás už taky léto bylo a není. 🙁
Péťo,nevěš hlavu.Já spálila u tu pověstnou vodu na čaj, až se konévka roztekla (flex)
Akden – tož to já hlavu nevěším, já jsem hrdobec na to, že jsem Paličova céra :-D. :-D.
Naščestí vařit myslím umím, všem vždycky chutná, umím vařit i v polních podmínkách, jen teda u toho nesmím dělat víc věcí najednou, tak jak jsem normálně zvyklá, natož si jít prostě zcela bezstarostně hrát s psékusem, jak malé děcko 😀
Já si u toho trochu početla, když ale bylo táááák napínavý 😀
Peťule, jsi naprostá jednička! 😀
😀 jsem rádo, že jsem pobavilo :-D. Zdena od Bonči zná moje historky s hořícíma chňapkama – od életrickýho sporáku, kde jsem nechala kynout těsto a „trošku“ pod ním zatopila, jen trošku – jen na šestku 😀 a šla jsem luxovat či co :-D.
Teda Petro, klobou dolů, Ty si fakt borec! (y) (chuckle) (rofl)
Pchééé, to já jsem odrovnala už dvě mikrovlknky. (sweat)
Já tedy mikrovlnku né, ale už jsem sekala nerezovou špachlí zuhelnatělou rýži z hrnce, hrnec jsem poté vyčistila šmirglpapírem. Stalo se mi to už třikrát 😉
Jestli to byla rýže pro pejskový (do rozvařena) tak to znám,ale šmirglpapírem bych si netroufla na hrnec.
Petro, to já dokážu velice dobře, vývar připálit, vajíčka na tvro uvařit tak, že jsou rozházená po celé kuchyni a v hrnku ani jedno, no a atd… já bych mohla vypravovat !
Chichichichi, tak vývar? To jsi fakt hvězda práce.
Ale ne, každému se občas něco povede připálit, jen tomu, kdo nevaří se to nepovede. Mamule jednou dala vařit vývar – hovězí a pak pod tím hrncem stáhli plaman na minimum a odešli do kina. Po návratu z kina našli pokličku na zemi, v hrnci černou sklovitou hmotu, v kuchyni čmoud a na stropě mrkev.
Jojo, léto nezklamalo. (emo)
Petro, jseš absolutně geniální, tohle jen tak někdo neumí! 😀
(fubar) YGO, papáníčka si klidně spaluj, ale fotečky ne. Těch by bylo opravdu škoda. Jó a ten podzim je pěkný, hlavně ty borovice. Borovice já rád. (wave)
ta modrá tejemná květina je podle mě modřenec chocholatý. Vloni jsem jich potkala mocmoc na té „veleskalce“ na italském Gargánu. Bodlák bych odhadla jako ostropes trubil. Ale jen ten květ je zavádějící…
S tím bodlákem asi kecám, protože benedikt to nebude.
Ale mohl by to být bodlák kadeřavý a to modré je podle mne modřenec chocholatý jak praví Xerxová – psala jsem to nezávisle do rajčete 🙂
Pěkné fotky, pěkné kytičky….
Hmmm a nebo ten ostropes trubil, Ygo, chichi dodej k tomu ještě listy 🙂
Tak když jsem to všecko shlédla, tak taky hlasuju pro toho trúbu ostrýho psa – podle fotky na Naturfoto ten „můj“ vypadá stejně. Nojo, jak to má jeden najít v herbáři, když ví pouze to, že je to nejaká sfiňa, co pichá, je vysoká jak já a má úžasný květ – to když tak zadám do gůglu, nevyleze mi nic (chuckle) (chuckle) . Příště budu popisovat až po vyřešení kvízu zde (clap) – tímto vám děkuju a jsem opravdu vděčná.
to že ten rozčepejřenej modrej štětináč je modřenec si pamatuji (hledala jsem loni). Opět jsem musela dohledat „přijmení“. Bodláky neumím – ale mám doma velmi solidní knihovničku na zviřátka i kytičky. Takže neboj – v hlavě to taky všechno nenosím. Jen jsou atlasy vždy po ruce.
Dílem jsou chutě dětství jiné, dílem zidealizované. Něco jsou opravdu zapomenuté poklady.
Já třeba nemám ráda kyselé okurky (ani rychlokvašky), jen typ znojemských sladkokyselých. Přitom ve své knize píše prof Vondráček, jak nesnáší ty moderní sladkokyselé okurky, že je to jak okurka s kompotem. Chutě se mění (individuální i společenské) a možná bychom se divili, kdybychom teď jedli skutečná nezměněná „jídla dětství“. Jak píše Vave, je v tom i ten úsměv, teplo kuchyně, stará židle…
Možná je lepší vzpomínat, hledat. Takhle s námi babičky jsou déle.
Možná je to tím, že se mění i suroviny. Místo másla Rama, mlíku 1,5% jsme říkávali odtučněné, tavený sýr se v troubě nerozpustí, ale speče do hnědavé nasládlé hmoty… Zkusila jsem jenom tak pro legraci vařit z mlíka z mlíkomatu a másla a rozpustit si Eidam – a hele, staré chutě se vrátily.
(Na námitku, že existují farmářské trhy atd. atp., bych lehce podotkla, že člověk, co žije ze stipendia, opravdu nemůže vyhodit 200,- za večeři denně, ale jen jednou do měsíce; zbytek jídel vaří za dvacku. Takže musí hodně přemýšlet. Proto například i chleba peču (15,-/kg) a ne kupuju nějaký farmářský (40,-/kg a ještě nemám jistotu, že tam není namletý starý). Řešení stylem „vrazím do toho prachy, co nemám / koupím v Německu“ jaksi není řešení, nebo jen pro ty šťastné s dvojím nadprůměrným příjmem, bez dětí, bez náročnějších koníčků, s levným bydlením poblíž hranic a s autem. 🙂 Nám ostatním prostě nezbývá než experimentovat. 🙂 Ale dá se to, i bez umělin, jen to žere čas. Ony ty neošizený jídla zasytí víc, než ty ošizený, zvláštní to je…)
Ostatně – kuchyně mojí babičky = zkušenosti prababičky, co vychovávala sama (vdova) 4 děti z jednoho pole a půlky vinohradu + co se babička naučila ve Vesně. Takže naprosto základní věci jako dobrá mouka, máslo, vajíčka; zelenina a ovoce, co roste na zahrádce; spousta a spousta práce a času. 🙂 No a pak pár těch vychytávek jako „nechej pečeni trochu přichytit a seškrábej to do omáčky“ nebo „a pak to dej na hodně mírný oheň a běž dělat něco jiného“.
OK, nemám kozu a slepice a ani bych to s nima neuměla. Mám fakt silný mezery. 😀 Nemám kůzle na Velikonoce a kozí mlíko do kafe, no škandál. 😀
Kozí mlíko jsem zkoušel. No nic … lidé mají různé podivné chutě 🙂
Kozí mlíko je velice zdravé … ale taky nemusím mít všecko. Naši jeden čas kozy měli – a jediní odběratelé mlíka jsem byli my (neumím odmítnout, tudíž když něco nikdo ostatní nechce, tak to skončí u nás s mamčinýma slovama „Ale když ONI to mají TÁÁÁÁK RÁDI“).
Řeknu to asi tak – kozí mlíko je nejlepší v kosmetických přípravcích – tam teda cítit néni.
taky to mám takhle 😀
ano v kosmetice j eskvělé, pak ještě můžu sýr a ochutnal ajsem i kozí zmrzlinu..nebyla špatná,ale mlíko samotný k pití nedám..fakt ne….ani přivonět..mě se ten kufr zvedá už při přečtení názvu kozí mléko…. a jdu pukat, velebnosti….
Milý Hanýsku a Jendo, jakož i všichni další Janové a Honzové, přeju vám všechno nejlepší k svátku.
(h) (beer) (dance) (music) (f)
přidávám se s přáním všeho NEJ pro všechny Honzy.
😡 Stojíme ve frontě gratulantů, přejeme všechno nej, nej a posíláme kytičku. 😡
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_18_2013#Honzovesv_2013.jpg (f)
Vše nej nej nejlepší Honzům! (f)
Všem Honzům třikrát hurá!
Všechno nej Honzům i Jendům, které tady máme (inlove)! A já se ještě připojuju a usilovně mávám Pavlám a Pájám, stejně jako našim Zdenám, ať už psa mají nebo nemají (inlove) (f) (sun)
Nebyla jsem o víkendu vůbec u počitadla – nejdřív „velký“ stopovací trénink a potom přijel milý host: JanaBa. Takže teprve dnes dočítám a doháním 🙂
Honzům, zejména jiným, a Jendům (případně dalším nositelům tohoto jména) všecko nej – ať se vám daří, na co sáhnete (beer) (d) (dance) !
Všem Honzům krásný sváteček vinšuju! (f)
Se s dovolením připojím. Všechno nej !!!!! (f)
Všechno nejlepší všem Hanýskům a Jendům (inlove) (^) (beer) (d) (hug) (f)
Honzové a Jendové děkujou 🙂
Myslím, že coby oslava poslouží nejlépe maraton v bruseli. Místní tangový festival jsem zazdil (zcela plánovaně. Předražená akce s nesmyslným časovým rozvrhem a podle fotek to vypadá, že bych tak akorát přemýšlel s kým si nejmíň nechci zatancovat), tak snad se letos brusel vyvede.
Babiččiny kynuté koláče… ovšem recept mám a obávám se, že fígl je v tom, kolikrát se to těsto „vybouchá“.
OT- Borůvka začala o víkendu kulhat (ale jinak, než když je to z kloubu). Našla jsem delší paspárek, který jsme zkrátila, ale kus polštářku blízko nej je světle růžový, není horký, jen je hladký, bez ošlapané kůže. Dneska je to o něco lepší, ale zázrak to pořád není. Kdyby tam měla zapíchnutou osinu, poznala bych to? Nemůžu najít místo, které by bylo poškozené nebo vlhké (včera jsem na to napatlala betadinu a ta obvykle dokáže ukázat aspoň místo vpichu).
Matyldo,koukni Borůvce mezi prstíky na tlapce. Bobeš si takhle zapíchl osiny do kůže mezi prsty, pokulhával, nevěděli jsme, co se děje.Až si Bobeš vykousal chlupy, tak jsem uviděla ……
Borůvkový koláč od babičky se žmolenkou, tak ten nikdo tak neumí. Možná i proto, že ho nikdo tak umět nemůže, protože prostě nikdo na světě k tomu nemá její ruce, úsměv, teplo kuchyně, bytelnou, i když trochu odřenou kuchyňskou židli, rozloženou starou Singrovku a na ní odložené šití. (h)
Jinak já vzpomínky na jídla moc nemám, protože jsem byla prevít, který skoro nic nejedl a dožadoval se cca pěti jídel, o kterých byl přesvědčen, že jsou zdravotně nezávadná. Tj. španělských ptáčků z konzervy (kdysi dělávali fakt skvělé!), pečeného králíka se zelím a knedlíkem, houbové smaženice, slezské tlačenky, oloupaného řízku a pár dalších tolerovaných jídel. Skoro všechna ostatní jídla jsem se musela naučit vařit podle své huby, protože jsem je ochutnala poprvé až tehdy, kdy jsem byla donucena si je uvařit. (blush)
Přeju všem krásný den (h) , zabalený ve voňavé vzpomínce – děěkuju za pěkné téma, milá Dede. (inlove)
máš pravdu Vave – není to jen o receptu a ingrediencích. Je to soubor všeho. Když jsem byla malá a máma s námi byla sama, hlídávala mě občas „teta Cukrová“. Byla něco jako moje babička. A nikdo, nikdo, nikdo neumí její míchaný vajíčka od jejích slepiček. Uměla cibulku krásně osmahnout dohněda – i když jí tak osmahnu, nemám k tomu ten její malej smaltovanej modrej rendlíček, její kamna. a ten její úsměv 🙂
Jasně, že máte pravdu – i EvaŽ (inlove) Ale člověk pořád doufá a ve vůni toho jídla ten úsměv i tu kuchyň aspoň na chvíli zase uvidíte. Aspoň u mě to platí.
A je tu ještě jedna věc – rodinná tradice. A recepty jsou její důležitou součástí. Je to prostě jedna z nitek, která člověku říká – to jsem já a odsud pocházím. A to je strašně důležité! A je jedno, jestli to jeden momentálně hledá ve správné chuti polívky nebo v archivu. Všechno je důležité, protože je to jistá forma zbroje, kterou si oblékáme, abychom mohli lépe čelit neznámým průserům, které na nás chystá budoucnost 🙂
Tak to určitě, milá Dede – nakonec i z nás jsou či budou babičky s modrým (nebo nerezovým) rendlíkem. 🙂 (h)
Prosím všechny (nod) , co sem budou chtít vložit nějaký super rodinný recept, aby ho vložili na Hady do Kuchařského koutku (handshake)
hezké ponděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Měli jsme výhodu. Babička s námi bydlela. A jak stárla, spousta věcí padla na nás. Proto o 5 let starší sestra umí výborné mazance a vánočky (a díky ní i my) – protože babička už neměla sílu na vypracování těsta a dožadovala se levné námezdní síly… Proto od malička umím báječnou piškotovou bublaninu – protože šlehat sníh jsem musela už jako předškolák
hoj Xerxová – myslíš, že bych Tě mohla „využít“ Máme letos enem kraťoučkou dofču. A rozhodli jsme si zajet si do Bedřicha taky v létě. Máme k dispozici jen týden a tak ho nechci promarnit. Říkala jsem si, že Ty budeš ten pravý člověk na doporučení, kam se vydat. Mohu-liž požádati o radu 🙂
jak to, že víš kam pojedete? :O :O :O
Na ja, letos nastala krizová šituácija. Druhá půle má před sebou léto bez téměř dovolený, vyšel jen týden, takže jsme nechtěli riskovat a vsadili na jistotu. Ve hře bylo víc míst, nakonec ty vyhráli Jizerky (v Lužkách jsme byli loni, Orlický jsou o fous dál na dojezd – když je tak málo času), ty moc v létě probádaný nemáme. A věřím, že díky Xerxový poznáme nepoznaný.
chci víc informací – šel ti emajlík… Neboj, dovolená bude parádní – pro dny (sun) i (rain)
No, co se týče tej kaše, taky mám jednu: Kamarádka mi líčila, jak její děti odmítly jíst jejich krupicovou kaši, protože ochutnali tu, co vařila štěňatům a ještě ji pomluvily u babičky, jak je na ně zlá.
Já jsem musela přizpůsobit své vaření vaření své tchýně, protože Bimbo byl tak zvyklej. Ovšem udělat zálivku na salát jako dělala jeho babička byl oříšek, neb jsem ji nikdy neochutnala. Ale zvládla jsem to
Jó, kaše pro štěňátka (rofl) . Taky mi doma vyčítali, že štěňátkům vařím tak dobrou kaši (jemné ovesné vločky, krupička, slazená medem a omaštěná máslem) a jim dám jen ochutnat. Synovec, který se od mého otce dozvěděl, jak štěňátkům vyvařuju, prý prohlásil: „Dědo, u tety bych chtěl být pes“
Když jsem vařila z telat z nucené porážky polívčičku pro naši dogu Estinu, bylo řečeno, že pes se má lepši a lepši a čím to je, co si zavinili?
Milada
Hádej, co říkám psinám, když jím chleba s máslem, ony mají maso a… žebrají!? (rofl)
Jj – takhle jsem 25 let sháněla recept na škvarkové placky tety Božensky … 🙂
Ňam! Já bych si dala krupicovou kaši 🙂
Hezký celý den, užijte si ho.