BLUES UKŘIŽOVANÉHO MĚSTA: Hvězdná brána nad městem na kříži

0620vav1_1Nikdy neříkej nikdy, protože vždycky jde jen o to, aby čas uzrál, události se potkaly v prostoru a čase a aby člověk našel ten správný klíč. Mně ho podala Xerxová, které jako výraz díků připisuji poslední (?) kapitolu Blues Ukřižovaného města.

 

 

 

Je to vlastně pár dnů, co se zmínila na Zvířetníku o knížce, kterou napsal Marek Řeháček. Je v ní vyprávění o jizerských pomníčcích a památnících. Zaujalo mě to, začala jsem tu knížku hledat na internetu a zjistila jsem, že vyšla už v roce 1995 a že je beznadějně nedostupná. Ale také, že Marek Řeháček je spoluautorem dvou knih o lužických a jizerských rozhlednách.

Knihy jsem si objednala na www.tisicovky.cz a do dvou dnů po zaplacení jsem je měla 12. června na stole. Nalistovala jsem si rozhlednu Dymník a objevila v její blízkosti nečekaný a fantastický objekt, novodobý posvátný rondel, hvězdu sestavenou ze dvou trojic nekonečných trojúhelníků, kamenný strom života.

Ten objekt mě přitahoval jako magnet, neodbytně. Musela jsem ho vidět, dotknout se, projít, nechat se jím prolnout. A tak jsme odložili plánované práce v bytě na neurčito a vydali se v sobotu 15. června 2013 na sever, až na samý kraj světa, do města na kříži.

Jednotlivá zastavení poutě jsou pojmenovaná stejně jako související alba na rajčeti.

 

 

0620vav1

 

Strom života na Dýmníku

Navigace nás vedla mimo město přímo na Kouřový kopec neboli Dymník, Dýmník či Rauchberg. Nebo, jak jsme kdysi říkávali, na Rauchkopec. Kousek od vrcholu stojí od roku 1895 lovecká chata, restaurace Dýmník. Na vrcholu kopce je 15 m vysoká rozhledna, kterou na své náklady nechal postavit rumburský radní August Wenschuch. Rozhledna byla otevřena v roce 1896, ovšem po druhé světové válce postupně pustla.

Jako dítě si ji pamatuju ještě přístupnou, později byla zavřená a jen sem tam se nám tam podařilo dostat, většinou ale za šera nebo potmě, takže z ní nic nebylo vidět. Nově rekonstruována byla začátkem 90. let dvacátého století, pak byla opět poničena a znovu byla po opravě otevřena v roce 2005. Při naší návštěvě byla rozhledna bohužel z technických důvodů zavřena, což byla velká škoda, protože byl krásně jasný den a výhled by byl daleký.

Ale naše první kroky nesměřovaly k rozhledně, nýbrž ke kamennému stromu života, který se rozkládá kousek za loveckou chatou vedle nového objektu snad budoucí golfové základny.

Dílo vystavěl v letech 2003-2004 architekt Karel Doubner, investorem byl Mirko Bernas a geometrickou i ideovou koncepci stavby zpracoval Ladislav Moučka. Mirko Bernas je, jak jsem si dohledala, silně kontroverzní postava s velice dlouhými prsty, ale jak už to někdy s podobnými postavami bývá, nezanechal za sebou v kraji jen negativní stopy. A kdyby tou dobrou stopou byla „jen“ magická hvězda nad Ukřižovaným městem, je to stopa významná, s hlubokým přesahem.

Nebudu se tu rozepisovat o magických nekonečných trojúhelnících chodníků z růžové a šedé žuly a významu všech dvaceti tří obelisků ve stejných barvách, to je všechno podrobně popsáno Ladislavem Moučkou v článku, na který naleznete odkaz na konci mého textu. Budu mluvit jen o svých dojmech.

V místech, kde kdysi za hospodou stávala polorozpadlá stodola, je vidět novostavbu golfové klubovny a vpravo od ní se na louce tyčí sloupy. Je to tak magický pohled, že jsem nevěděla, zda k tomu utíkat nebo se blížit po špičkách. Nakonec jsem zvolila zlatou střední cestu a volným krokem jsme s Ankou objekt obcházely tak, abychom měly Poutníka, osaměle stojící dvacátý třetí kámen, po levé ruce a abychom vstoupily na chodníčky tou správnou západní branou, ležící mezi Lvem a Pannou.

Procházela jsem dvěma nekonečnými, vzájemně propletený cestami, dotýkala se kamenů a fotila. Lehla jsem si do středu objektu a pod zády nahmátla kámen, který mi tu někdo nechal – já jsem tam zase nechala svůj, a další položila k patě Raka.

Energie koncentrovaná do tohoto prostoru je neuvěřitelná. Očistná. Dole je nahoře a nahoře je dole, co je venku, je současně uvnitř. Staré kamenné sloupy (původně překlady přes potok) jsou krásné a stejně jako karty v tarotu vzájemně násobí, mění či upřesňují svůj význam.

Najdeme zde Zvěrokruh, brány a prahy ke světovým stranám i deset sefirotů, uzlových silových bodů, míst nahromaděné energie, kterým kabalisté říkají číslice, vše ve dvou barvách, růžové a šedé. Kameny mají energii negativní (ne ve smyslu zlou!) i pozitivní, vlastně je to něco jako jing jan, a vše v rovnováze.

Objekt ruší blízká golfová budova; kdo ví, jak vlastně vznikla a jak to tam s golfem nakonec bude. Ale těžko něco namítat, když vlastně i díky ní magický rondel vznikl.

Na webu Klubu psychotroniků a UFO se píše, že trojnásobně proniknutý strom života, tato krajinná hvězda, zvláštně souzní s čtvercovou, tři sta let starou loretou dvorního architekta Lukase von Hildebrandta dole ve městě. O čemž jsem se měla později přesvědčit.

Ale nejdřív jsme kolem lanové dráhy vystoupali k rozhledně a potom zajeli na Aljašku, jak kdysi můj tatínek pojmenoval místo, na kterém stál osamělý dům z červených cihel.

 

Album na rajčeti:

http://vave-ri1.rajce.idnes.cz/Strom_zivota_na_Dymniku

Strom života – informace:

http://pudorys.firstnet.cz/download/Kamenny%20strom.pdf

http://www.kpufo.cz/oblasti/meg/album/kartoteka/mrumburk/mrumburk.htm

Rozhledna Dymník – informace:

http://rozhledny.yc.cz/dymnik.htm

 

 

Aktualizováno: 19.6.2013 — 18:51

101 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Vave, děkuju, nasadila´s mi brouka do hlavy. Že by už nastal taky čas se vracet? Pomalu, po kousíčkách?

    1. Možná je čas, Ali. (h) Dnes jsem potkala Olčavičku, všechny pozdravuje. I ona se teď vrací; původně to nebylo dobrovolné, vedla ji k tomu smutná událost, ale teď objevuje hotové poklady. (doufám, že o tom všem nakonec napíše)

  2. Vave,neviem nič o Tvojej púti životom,o Ukrižovanom meste,čo sa stalo,ake spomienky a ako boľavé máš,ale asi rpišiel čas ke´d si sa mohla vrátiť,zabuchnúť za zlom dvere a odteraz spomínať na chvíle pekné.
    Pripomenula si mi mamu.po 50 rokoch/od vojny/ sme šli na výlet do Pešti a nechodili sme po nákupoch,ale prešli sme sa Univerzitou,menzou,maminymi podnájmi….sby nakoniec mama spokojne povedala,je to za mnou,roky hladu,ponižovania,už ma to nebolí.

      1. Jsme vsichni na ceste a je krasne, kdyz je nejaka cast cesty uz za nami. Teda je krasne to poznani, ze jsme zase dal, ymaminka Verenky

  3. Dekuji moc vave, vytahl me tvoje vypraveni zpoza buku…kabalah je moje aproto se tazi, kde prosim tento kourovy zazrak je? Miluju magicka mista a tady je jich spousta, v praze i jinde. Objevuju.

    Lidicky, stala se mi desiva prihoda. V poledne (uprostred duleziteho jednani) volal syn, ktery se nahodou stavil u mne, ze jsem nechala kocoura na balkone!! S prognozou 37 to fakt byla klika, ze synator se stavil. Kockour musel delat hrozny virval, sousedi ze shora pry spousteli na provazkach vodu a kocici zradlo.. ( byl zmetek samo rano napapany). Fuj, dnes bych se zrovna vratila dost poze vecer..jeste , ze sousedi nezavolali nejaky utulek. jak se tam zapomnel, fakt netusim. Heslo rano bude, kde je kocour???

    1. Milá Domi (h), je to na úplném severu, ve Šluknovském výběžku, na kopci Dymník nad Rumburkem. Je to opravdu silné místo.

      Ufff, s tím kocourem to bylo štěstí. Naše košky mají na balkon dvířka, ale stejně každé ráno všechnu zvěř hledám, musím je vidět, než odejdu. Ona třeba skříň přes celý den by taky nebylo to pravé.

    2. Áha, tím se mnohé vysvětluje 🙂 . To je dost, Domi, žes zpoza buku vykoukla, bylas postrádána (wave) .

      Zjevně i kocouři mají své strážné anjély. A průlezová dvířka do skla jdou, dokonce bych odhadovala, že líp než do zdi.

        1. Jste moc mile, ano, mam vycitky, ale stale jsem tady apeclive sleduji cvrkot. Jen s tim psanim to trochu drhne, cas nejak frci. Polepsim se!!!Moc zdravim, Louku, co tvoji mazlicci droboucti??
          Dik za info o dvirkach

  4. Tak jsem pročetla odkazy a prohlédla fotky a musím říct, že je to velmi zajímavé. Děkuji Vave (h)

  5. Vave, díky za článek, těším se na pokračování. Škoda, že jsme při návštěvě Lužických hor nedojeli až do Rumburka. A to jsme byli nedaleko v Chřibské a v Jiřetíně. Sterom života je zajímavá stavba uprostřed horské přírody. A fotky jsou nádherné, to byl tedy den jako malovaný!!!

    1. Děkuju, milá Alex. (h) Pořád mi nejde do hlavy jedna věc: když jsem před pár lety psala Blues, tak jsem vyhledávala a ověřovala nějaké informace, procházela jsem se městem na mapě, ale nikde jsem na ten strom života nenarazila, přitom už stál. To načasování je dokonalé.

  6. 🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂

    „Moje rodina,“ povídá povzneseně lord Chester,
    „může vysledovat své předky zpět až ke králům z Tary.“
    „Předpokládám, že byli také v arše Noemově?“
    „Ale vůbec ne. Oni měli svoji vlastní loď.“

    (coffee) Přeji všem přítomným klidný večer a hezké sny o chladnějším počasí. (coffee)

  7. Vave moc pěkný, já intentivně prožívám atmosféru starých budov. Mám až takové mravenčení v břiše.

    Nevíte prosím někdo, proč mi Rajče ukazuje fotky jako modré negativy? :O

    1. Klikni někam vedle, asi se to označilo do bloku a to umí být na rajčeti strašně vytrvalé 🙂

  8. Vave, jsem moc zvědavá na pokračování. Fotky máš krásné a z některých jsem byla schopná snad trochu trochu pochopit, o čem píšeš.

  9. Milá Vave,každý kámen na mně mluví a ráda se jich dotýkám.Mám jich doma všude a odevšad.Z Maroka,z Bajkalu i ostatních míst světa a moří. Jsou to mí ochránci. Nevím co jsi zažila ale muselo to být silné.Každý rok, když zdvihnou na Bečvě jez,chodívám se psy ve starých teniskách v korytě řeky a dotýkám se kamenů,balvanů, které voda omývá staletí a zažívám tak různá setkání třetího druhu,která mi dodávají sílu snášet to ostatní.
    Někdy musí mít člověk sílu se vrátit.Je otázkou jak to prožije,asi musí být ta vhodná chvíle a ta u Tebe nastala.
    (h) (wave)

    1. Miluju kameny a vodu; kameny ve vodě jsou zvláštní kapitola, hrozně ráda chodím vodou po kamenech (ano, včera byl bidet (chuckle) , dnes víceméně bez nehody) , jak píšeš, jsou to zvláštní setkání, milá Jenny. (h)

      1. Kdysi jsme s kamarádkou prošly tu rovnější část Labského dolu do Špindlu vodou 🙂 . Ke konci už jsme ty nohy měly úplně zmrzlý, ale jinak to byl moc pěknej zážitek.

        1. Kdysi jsem za podobně horkýho dne, jako je dneska, šla k chatě od březinskýho mostu řekou. V šatech. 🙂 Tím myslím opravdu v šatech, jsou ciklámový batikovaný, z takový tý mačkaný bavlny, dlouhý až na zem a někdy víc, to když se zmačkaniny vytáhnou a vyrovnají. Ta řeka je v té části hluboká zhruba od po kotníky po pod ramena a když znáš její tok, a to já tam rozhodně jo, můžeš jít celou dobu asi tak po kolena ve vodě. 🙂
          Samozřejmě jsem za to byla po doražení na chatu seřvaná, že jsem cvok. 🙂 Ale bylo to fajn.

          1. Milá Io – připomněla jsi mi půvabnou Šmídovu knížku Proč bychom se netopili …, kde popisoval způsoby, kterými lze zdolat Sázavu. Jedním ze stylů bylo pěšky a to doslova – onen vodochodec vstoupil do řeky, aby ji pěkně proti proudu pokořil pěškobusem – ostatní vodáky, jež řeku překonávali klasičtějšími prostředky, zdvořile zdravil pozvednuvším kloboukem.

        2. Se sestřenicí jsme chodívaly do Tanvaldu do kina Kamenicí. Do kina, nebo jen tak. Moc ráda chodím vodou, Anka je celá po mně. 🙂

    1. Hano, těším se na Tvůj sen, určitě ho napiš, prosíím. (h)

      A nyní to trochu odlehčím. Ale je to fakt pravda. Měla jsem ze včerejška na dnešek sen, jak sedím v zastupitelstvu obce a moji kritici se scházejí v dlouhých pevnýchšedých a hnědých pršipláštích. V každém podpaží nesou další složené pršipláště a pogumované plachty, na nohách mají vysoké gumáky a tváří se velmi nepřívětivě,ba nas/raně.Nevím jaké z toho plyne ponaučení ,asi bych už měla všeho nechat nebo bude hódně pršet. (chuckle)

      1. Jenny! (rofl) Pracovní sny nejsou vůbec příjemné, ale napadá mě jedno vysvětlení té protivodní výbavy tvých kritiků – co když si myslí, že je chceš vyšplouchnout? Nebo dokonce potopit? (chuckle)

      2. Sou to pose*ové, milá Jenny, oblékají pláštěnky, když bouřka je ještě daleko. Ať se dou vycpat! (chuckle)

          1. Zkus to, ale ať má někdo ve tvým okolí po ruce konev první pomoci, kdyby ses začala vařit / dusit. 😀

        1. Tak, tak, bouřka bude až příští podzim a to mně už čeká krásný a pohnutý seniorský život,dožiju-li ve zdraví. (angel)
          Sednu pak do sedla kola a doufám, že mi přiroste k zadku,místo auta. (h) Očekávám krásný psí život. Jj, kočičí také. (wave)

    1. Náhody, zdá se, nejsou.
      Co jiného než Strom života nad tvým městem by tě přivedĺo „zpět“?

  10. OT – Vave promiň (h)

    Možná si někdo vzpomnete, že jsem psala, že jedeme na dovolenou do Osturne, na Slovensko – je to Zamagurie, východně od Vysokých Tater, u polských hranic. Hm, tak nejedeme – Martin nemůže.
    Takže kdyby někdo chtěl last minute pobyt v horské dřevěnici, je to volné od pátku 28.6. do tuším soboty 6. 7., prostě v zásadě onen oblíbený první týden v červenci.
    Je to veliká chalupa se 4 ložnicemi, cena 10 euro na osobu a noc, je možné si tam vařit a smějí tam psi. Mělo by tam být nádherně… koukejte http://www.zamagurie.sk/index.php?cPath=22
    Slíbila majitelce, protože jsme to odřekli na poslední chvíli, že se zkusím ještě po nějakých hostech poptat. Nás tam mělo být původně sedm… 🙂 Je to pěkné místo, ale chce to tam jet autem. Co vy na to?

    1. Dede, kdybych byla bliz, tak bych si uz balila kufr. Tato idea ti sice nepomuze, ale chci tim rict, ze mne jednak mrzi, ze prijdes o dovolenou, a druhak, ze tam je tak nadherne. BYla jsem v tech koncinach 2x – jednou s nasima a pak na vandru – a pokazde jsem byla okouzlena. Doporucila bych kazdemu.

    2. Hm, škoda hned dvakrát – jednak už tenhle týden máme obsazený, druhak – tam se fakt bez auta nedá. To mě mrzí, že vám z toho sešlo.

  11. Vypadá to moc zajímavě, až budu mít cestu kolem, určitě se tam kouknu.
    A je moc dobře, že zas píšeš, Vave.
    Na fotky se podívám asi až zítra, až budu ve škole – místní net je strašně pomalej. 🙁

    1. Tam se určitě koukni, milá Io. (h) A ještě jeden tip pro Tebe bude ve třetím pokračování. (wave)
      A děkuju! (h)

  12. Vypadá to moc zajímavě, ale ze zkušeností vím, že kameny na mě nepůsobí. Určitá místa ano, ale kameny jako takové ne. Dokážu uchváceně koukat na vodopády na Štolpichu, na lom v Obřanech, na malá jezírka v lese, na vyhlídku z kopce… ale kameny nic. Skalnatá města ani labyrinty prostě nejsou moje gusto. Asi je to málo zelený 🙂

    1. Každý to holt máme jinak, milá Matyldo. 🙂
      I když tady jsem si myslela, že ten pohled musí být fascinující pro každého – holt to jsou ty subjektivní úsudky, na které si musím dávat bacha. (nod)

    2. Tohle mám s vodou. Nemyslím potůčky nebo běžné řeky, ale věci jako procházku podle řvoucí Vydry, Krimmelské vodopády apod. Ráda se podívám, ale za chvíli mě z toho rámusu bolí hlava, mám pocit, že by si ta voda pro mne nejraději došla, a začíná mi to vadit.

      1. zano, já jsem ryba – a vlastně mě konec tvého příspěvku zaskočil… tak to já bych koukala a koukala a koukala… (h) (h) (h)

        ovšem stejně vytřeštěně dovedu zírat i do ohně 😀 … ale voda je mi přeci jen blíž (y)

        1. Bedo, asi je to tím, že jsem vyrostla s představou, že voda je rybník nebo malej potůček, na kterým jsem si jako dítě stavěla přehrady.
          Voda jako velkolepej a děsivej živel mě vyvádí z míry.
          Mám nějaký fotky z minulýho víkendu, kde je snad trochu vidět, co myslím. Jen co je vytřídím, dodám.

          Asi nejbližší jsou mi stromy a balvany (Sedlčansko 🙂 ).

          1. Hmm – mám ráda všechny živly, pokud jsou víceméně zkrocené (nod) – oheň, vodu i zemi. Ale vítr v korunách stromů … nebo ten rozžhavený z pole zralé pšenice … nebo ten první teplý v novém roce … nebo meluzína v komíně – ano, jsem vzdušná Váha (chuckle)

  13. Milá Vave, potěšilo mne, že byť je tvé město „ukřižované“, není již pro tebe zakleté a uzavřené mnoha zámky. Obrázky budu moci prohlížet až později, ale jsem ráda, že tudy mohu projít ve tvých stopách – tvůj kraj vůbec neznám…

    1. Milá MaRi (h) , byl hodně silný den. Proto jsem taky vyprávění o něm rozdělila do tří částí.

  14. Milá Vave, byla jsem moc zvědavá, kde jsi to byla na výletě, že jsi přijela tak „vyladěná“. Musel to být výjimečný zážitek.
    Nevím, jak bych to sama cítila. Působí na mne některá místa (nevím co cítím, ale nechce se mi pryč), labyrinty mě lákají, možná i tady by to se mnou něco udělalo. Mám to daleko, ale až pojedeme tím směrem, určitě si to vyžádám.

    1. On to byl celkově mimořádně vyvedený den, milá Bubu. Příjemný a fotogenický a tak vůbec. 🙂

  15. No, pro mne magie kamenů nefunguje. Necítím ani sílu stromů, ale velmi silně na mne působí staré domy. Nejsilnější zážitek mám z plaňanské fary, ale stačí i náš domeček, který vydechuje pohodu a štěstí. Nevím, kdo v něm bydlel, o obyčejných lidech kroniky nevypráví a pamětníci už odešli, byl dlouho prázdný. Dneska jsme mu měnili okno v obýváku, jako by se poradoval jak bude krásný

    1. I domeček ještě bude … příště. 🙂

      Magie domů je taky velmi zvláštní fenomén, někde se člověk prostě dobře necítí, jinde jako by byl odjakživa.

      1. Já mám tyhle pocity uvnitř, navenek se mi ten dům prostě líbí nebo ne, ale uvnitř cítím pozitivní i negativní “ energii „. V té faře to byla velká místnost v patře, měla jsem pocit nádherného světla a tepla a působilo to na mě vždycky, když jsem tam došla. Mimochodem, když jsme se rozhodovali o koupi našeho domečku, byla to opravdu ruina a všichni jsme věděli, že tam bude práce ažaž. Od první chvíle jsem cejtila, že tam prostě budeme spokojení, ne – li šťastní. Ten dům vyzařoval takové teplo a pohodu

        1. Taky jsem brala Makovej domeček podle toho, jestli mi v něm bylo nebo nebylo dobře. Má mouchy, ale když je mi v něm dobře, tak mám chuť je zvládat. 🙂

    2. Ano, domy. Pro mě taky. Odstěhovali se lidé z domečku vedle v sousedství a ten byl celý smutný, že v něm nikdo nebydlí. Už je veselý, už má majitele.
      Ale fakt, okna jako prázdné oči, střecha jak klobouček našišato 🙁

    3. kamarádka se stěhovala z panelákového bytu (i s kočkama) do domečku a nezapomenu, jak vždycky líčila, kdy si z ní domeček dělal vyloženě srandu, když ho činila obyvatelným… milá vzpomínka, děkuju za ni (h)

  16. Milá Vave, několikrát ročně, v zimě a na jaře, projíždím Tvým městem. Už nikdy to nebude anonymní město, napořád je pro mě spojeno s Tebou a s Tvým Blues.
    Tak jestli takhle třeba v květnu Tě přepadá častěji škytavka, tož to já jsem na vině – projíždím právě Ukřižovaným městem a myslím na Tebe.
    Na fotky a odkazy se těším, dám si je za odměnu po dnešním parném a perném dni.

    1. Tak to jsem asi škytala, milá Hančo. (h) 🙂
      Kolikrát když projíždím vesničkami a městy, myslím na to, kolik asi nejrůznějších příběhů v sobě skrývají.

  17. Ach Vave – tak jsi se vrátila! Určitě tě stálo dost síly se odhodlat k návratu – na druhou stranu jsi asi střípkem srdce toužila podívat se na své Ukřižované město a jenom jsi čekala na tu správnou pobídku.

    Nevím, jak tvůj návrat pokračoval, ale počátek cesty zpět je krásný. Myslím, že návštěva míst tvého dětství byla bolestná i krásná a očistná. (h) (h)

    P.s.: fotky budu prohlížet průběžně, těším se na ně.

    1. Večer přidám nákres s popisem, milá Ygo, kde jaký kámen je. Ono to má logiku, ale takhle to vidět není.

  18. Kraj rododendronů…, to mě nějak dojalo. A velmi ošemetné jsou návraty do míst dětství. Jsem moc ráda, že se ti to podařilo, Vave. (h)

    1. Myslím, že jsem konečně byla připravena, milá Abyt. (h) Že jsem vlastně ani nic neočekávala.

  19. Milá Vave, tvoje cesta za vzpomínkami a magickými kameny dojímá (inlove) Ta snaha kompenzovat hluboký prožitek faktickými informacemi… Prožitek je vždy subjektivní a právě proto je zajímavý i pro ostatní. Jsem ráda, že jsi neodolala, a že jsi tam jela 🙂

    Jinak magii kamenů nějak necítím, byla jsem i na Stonehenge a nebylo to jen davy turistů a frekventovanou silnicí opodál, že to pro mě bylo „jen“ zajímavé – vždyť jsem o tom tolikrát četla!
    Pokud jde o magická místa a mě, tak na mě působí staré stromy, bystrá horská voda a moře… (wave)

  20. Vave, díky. Musím si to večer přečíst podrobněji, teď jen přelétnu. Jdu na chvíli do práce, jsem ráda, že mohu. Tohle tak moc neznám. A knížku o rozhlednách si objednám taky. Díky za typ.

    1. Ty knížky jsou moc pěkné, milá Markso, je tam o rozhlednách hodně zajímavostí a jsou to dobré tipy na výlety.

  21. Vave! (není tu objímající smajlík)
    Doprohlédnu si to až večer, ale už teď se těším

  22. Nějak jsi to vyprávění vzala zkrátka, milá Vave. Já vím, komentované obrázky jsou velmi výmluvné a informace jsou v odkazech, ale přesto jsem se nějakou chvilku sháněla po pokračování textu, než mi došlo, že se nekoná. Poslední kapitola Blues? To ti asi neprojde 🙂 .
    Jsem moc ráda, že jsi našla správný klíč (h) . A děkuju, žes mě ke Stromu života vzala s sebou! Místo je to velmi silné, výjimečné, a zřejmě tu při troše vnímavosti může najít svůj klíč ledaskdo z nás.

    1. Budou ještě dvě pokračování poslední kapitoly, milá Louk. (h) A místo je to vskutku silné, ještě teď to v sobě probírám a asi ještě dlouho budu.

  23. hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Jsem ráda, žes našla po letech když ne klíč, tak alespoň klíček od svého rodného zakletého města (nod)
    Jen neděkuj mně, já tě sice poňoukala výlety do blízkého okolí, ale zrovna tyto knížky (i když je znám) tady zmínila Marska (nod)
    Krásná fotodukumentace

    1. Jejda, tak to se Marsce i Tobě omlouvám, utkvělo mi v hlavě, že jsi o té útlé knížce psala Ty, ta mě navedla k těm rozhlednovým.
      Je tam opravdu krásný kraj.
      Přeju všem krásný den. (h)

      1. Abytce jsem doporučovala štíhlou knížku Kniha o Jizerských horách. To je starší a pro mě „srdeční“ literatura

        1. Pro mě zase Malé jizerské ticho od pana Suchla a nesmím zapomenout knížky pana M.Nevrlého. Nejsou na trhu, není to žádný trhák na čem by se vydělávalo.

          1. Je to tak, zdá se beznadějně rozebráno. Zahájím lov po antíkách. A dík za tip, Xerxová. (wave)

            1. vychází pravidelně dotisky. Je to srdeční knížka mnoha Liberečáků. Mrknu se ve městě, jestli je.

              1. Kdyby bylo o něco míň vedro a dusno, prováděla bych oslavné, děkovné tance. Takhle ti jen vysíleně žehnám (sweat) .

                1. Jen se veder neodříkej a užívej si – v pondělí se vrátí předjaří 😉 – ještě budeme prstíčkem kopat, špendlíčkem hrabat a léto hledat (nod)

  24. Jinou cestu než tady nemám, tak děkuji Krakonošovi za dárek – notebook,klávesnici,návod a sharce.68, že to zprostředkovala. Lidi,já jsem z toho byla tak paf. Takže ještě jednou DĚKUJU! (rose1)

Napsat komentář: Vave Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN