Děkuji všem diskutujícím 🙂 Některé reakce jsem předpokládala, přece jen tu už nějakou dobu vedeme řeči 🙂
A k tomu, jak jsou to bolestivé zákroky- uvědomujete si, že dětem necháváme píchat uši kvůli náušnicím, dáváme jim rovnátka na zuby( a že ty fixní zatraceně bolí) a to jsou jen zkrášlující zákroky, které naprosto samozřejmě necháváme dělat našim mláďatům?

Matyldo, udělali jste se Světluškou moc dobře a moc přeji oběma psicím (i Macešce) aby si dlouho užívaly klidný, spokojený život.

Dede, přesně jsi(níže) vystihla můj názor na kastraci. Já jsem její nezlomnou zastánkyní (u psů i koček), už jen kvůli těm milionům „přebytečných“ zvířat, co jsou zde každoročně utraceny. A můj názor se nejen nemění, ale upevňuje. I proto, že jsem si dlouhou dobu myslela, že tihle „odsouzenci“ alespoň umírají rychle a bez bolesti. Kdysi dávno jsem o tom viděla film z nějakého útulku. Tam v pravidelný den D jedna asistentka hladí a konejší zvíře, zatímco doktor dá injekci a je konce. Pak tělíčko položí na zem do řady k těm, co už tam leží. Děsně mě to sebralo, ale konejšila jsem se tím,že zvířata snad netrpí, smrt je rychlá. JENŽE od té doby jsem se dočetla, že takovéhle zacházení není možné praktikovat ve větších městech. Těch odsouzenců je tam moc, injekce by přišly draho a není na to čas. Tak se zabíjí hromadně. Zvířata se nacpou ve větším počtu do zelezné bedny a usmrtí plynem. Jenže už několikrát se stalo, že se pod těly těch mrtvých našel přeživší pes. Takový pak svými fotkami obletěl internet a byl okamžitě adoptován (asi před 3 měsíci bylo na internetu zase o jednom, veti se velmi divili, že pes dokázal přežít zcela „nepoznamenán“). Útulky dělají pro kastraci osvětu, celebrity též (je u nich teď „in“ adoptovat zvíře z útulku), dobrovolné organizace nabízejí kastrace a polovinu, ale ta nechtěňátka (ano Bedo, také tím slovem trpím) stále jsou a do budoucna to nevypadá lepší. Omlouvám se za grafický popis, ale ono se pak s takovýmhle vědomím móóóc špatně kastracím oponuje. A jako Dede v Anglii, ani já jsem tedy nikdy neslyšela, že by majitelé svých psů kastrace litovali – naopak.

Přesná je Dede i tvoje poznámka…“Došla jsem k názoru, že žádný (nebo skoro žádný) pes u nás nežije v přírodních podmínkách ……atd“

Berry jsem nechala vykastrovat ze zdravotních důvodů hned po prvním hárání (resp. před druhým, tedy na roce a půl), přestože jsem mimo veterinární kliniku slyšela, že demodex není žádný problém, že fena klidně může mít i štěňata (přitom se ten nevyhubitelnej sviňák přenáší právě z nakažené feny na štěňata, když od ní pijí) a že u některých plemen je to prý prakticky obvyklá dětská nemoc (pravila paní s pitbulkou – mluvila o pitbulech). Berry ale neměla juvenilní formu, která skutečně není tak problematická, ale tu dospělou, která vede k dost šíleným koncům, minimálně dost šílenému léčení. Vydržela jsem, věřila veterinářům (jo, pamatuju reakci pana doktora Štourače! 🙂 ) a Berry prošla kastrací. Byla mladá, v podstatě dospělá, operace byla v pohodě a třetí den prohnala kočku a skočila přitom přes metrový odvodňovací příkop.
Potíže nemá, mozek jsem jí nejspíš nezmrzačila – na stopě pracuje spolehlivě a s nadšením, zenová s výjimkami byla předtím a je i teď (stejně jako kočka lovící myši před kastrací je loví i po ní). Ari vychovává v pohodě, stejně, jako je ona sama – většinou zenově, ale občas s výjimkou – to když mladá neví roupama co dělat. Pak jí na umravnění prepuberťáka stačí i jediný dlouhý významný Pohled.
Když jsme jí našli před dvěma týdny v podbřišku šerednou vyrážku či co to bylo, jela jsem na veterinu dost vyděšená a ty dlouhé minuty, kdy i vet podezíravě prohlížel seškrab z kůže pod mikroskopem a hledal demodexe, zatímco já držela Berry, sedící na vyšetřovacím stole, v náručí, bych nechtěla zažít znovu. Naštěstí to bylo něco jiného a já si uvědomila, jak strašně bych si to vyčítala, kdybych nekastrováním té hnusotě dala větší šance na znovuobjevení.

Uznávám, že tohle zdejší veřejné mínění odsouhlasilo: zdravotní indikace, dobrá. Jenže já jsem žila rok a půl v Anglii, kde jsou prakticky všichni psi i feny kastrovaní (a byli normální, jen se možná méně rvali) a prošla jsem si tímtéž s Berry. Vím, že jsou kastrovaní všichni slepečtí psi a myslím, že něco platí i u policejních – aspoň policisté tehdy na tom školení v Bratislavě mi to říkali (měli tam mladé bloodhoundy, mluvili jsme o tom – možná to platí jen někdy?) Tito psi nemohou být bez mozku – očekává se od nich výkon a lidé se na ně spoléhají.
Hodně jsem o tom problému přemýšlela – z různých pohledů, včetně nechtěného množení psů. Došla jsem k názoru, že žádný (nebo skoro žádný) pes u nás nežije v přírodních podmínkách, pokud za takové psy nepovažujete toulající se bezprizorná zvířata. Vždy je nějak násilně přizpůsobujeme našim potřebám – třeba i tím, že musejí čekat na náš návrat z práce, nebo jim vědomě (ti zodpovědní nechovající majitelé) bráníme v přirozeném rozmnožování… (i když přirozeném – ani u vlků se nerozmnožuje každý jedinec). Přesto psi po našem boku mohou žít šťastný život v rámci své smečky.
Takže po skutečně důkladném rozmyšlení a jak doufám bez předsudků jsem došla k názoru, že s kastrací u psů obecně souhlasím a je to věc každého člověka, který psa chová. On nese zodpovědnost. Takže se ohrazuju proti tvrzení, že kastrují jen líní majitelé bez soucitu se zvířetem – to prostě není pravda. A souhlasím s tím, že z útulku má jít pes kastrovaný.
Sama považuju neustálý převis psů v útulcích, stejně jako obrovské množství těch živořících ve špatných podmínkách za podstatně horší problém pro život psa, než je kastrace.
U utíkajících psů šílících z každé feny v okolí, u chronicky známých vesnických milovníků, nad nimiž se dme pýchou ego jejich majitelů, bych neváhala ani minutu. Protože v reálných podmínkách pořád takoví vysoce převažují nad těmi zodpovědnými, kteří si psy hlídají a případně je výcvikem spolehlivě umravní. Těch je totiž, podle mé – nyní vesnické – zkušenosti, jak šafránu.
A pověry typu – fena musí mít štěňata – stejně jako shovívavé – jen ať si užije – mají tuhý kořínek. Setkala jsem se s tvrzením, že i fena křížence, je-li pohledná, si má štěňaty přivydělat na svoje živobytí. Jak asi vypadá péče o fenu, která si na sebe vydělává porody (neudaná štěňata jdou v lepším případě do útulku, v jiném třeba do popelnice) si bohužel dovedu představit. Kdyby stát výrazně daňově zvýhodnil (ne nařídil!) kastrace, tak by aspoň ubylo nechtěňátek.

Ano, tohle je kastrace oprávněná a jsem všema deseti pro.
Jinak Dalmatin, myslím, že dámy měly namysli i jinou kvalitu života
O chození a háravkama ven se vedou debaty všade, už jsem se v duchu všem majitelům fenek omluvila, co striktní psomil jsem byla taky toho názoru,že s háravkou netřeba dělat kilometrové výpravy. No to by mi Majda dala, hárání nehárání, svoje kilometry musí dostat. Včera večer jsme poprvé nebyly na procházce a i když měla co dělat aby se uchladila doma, stejně byla úplně mimo

Jojo, Matyldo, taky si myslím, že při takových potížích nebylo co řešit. Borůvce i Světlušce se zákrokem nepochybně ulevilo, a to je moc dobře.
Jen mě zaujalo, že obě vaše kavalírky měly s háráním patálie. Dá se určit, jestli jsou některá plemena náchylnější?