My už jsme si našli tři kočky, teď je zase řada na nějaké kočce, aby si našla nás. Tímto směrem se ubíraly naše myšlenky po pořízení mainských mývalích šelmiček, které s námi žijí převážně v domě. A taky bylo hned jasné, že ta kočka, která si najde nás, bude ryze venkovní. Ano, bylo to jen takové teoretické uvažování, co by, kdyby. Náhle však začala mlhavá představa nabývat zcela konkrétní podoby. Podoby bíločerného kocoura.
Asi před měsícem jsem ho zahlédla poprvé. Splašeně utíkal přes naši zadní zahradu, když jsem šla večer zavřít slepice. Abyste rozuměli, zadní a přední zahrada jsou od sebe odděleny plotem – vzadu jsou slepice, skleník a balík sena pro králíky, vepředu dům a zbytek našeho početného zvěřince.
V tak malinké vesničce, jako je ta naše, se všichni navzájem znají a vědí, kdo má jaká zvířata. Takové odrostlé bílé kotě s černou hlavičkou a černým ocáskem jsem tady ale nikdy předtím neviděla. Je to kocour a přišel sem za nějakou kočkou? Někdo ho tady vyhodil z auta? Nabízelo se množství otázek. Ale, jak se říká, sejde z očí a sejde z mysli. Pár týdnů jsem toho tuláka neviděla, tak jsem ho jednoduše pustila z hlavy. Až jednou…
Slunce se nachýlilo k západu, tak jsem se sebrala a šla zkontrolovat, zda už šly slepice spát. Všichni opeřenci už byli v kurníku, tak jsem zavřela dvířka a sklonila jsem se pro hrnec, ve kterém dostávají staré pečivo s kuchyňskými zbytky. Chtěla jsem ho umýt, jako každý večer. Ale moment, zarazila jsem se. Ten hrnec už umytý byl! Tedy ne umytý, ale očividně vylízaný kočičím jazýčkem!
Nevěřícně jsem zírala na čistý hrnec, když vtom se odněkud ozvalo: „Mňau!“ Odpověděla jsem slušně po kočičím, mňouknutí se ozvalo znovu. Chvíli jsme na sebe mňoukali a pak se z neudržované džungle sousedovic zahrady vynořil On. Nesměle vyskočil na vysoký pařez, tvořící jeden ze sloupků plotu, který zahrady rozděluje.
Opatrně jsem se přiblížila a natáhla ruku. Zvíře se polekalo a zmizelo ve vedlejší zahradě. Volala jsem, mňoukala jsem, ale kocour byl pryč. Ještě ten večer jsem mu ale na pařez u plotu naservírovala misku plnou granulí a doufala, že přijde.
Druhý den ráno byla miska prázdná. Já jsem musela odjet, ale maminka byla doma. Ihned po mém návratu domů mi hlásila: „Vymňoukal si kapsičku!“ Šla jsem na zadní zahradu a kocour už čekal u své misky na něco dobrého. Dostal další kapsičku, nechal se poprvé pohladit a začal hlasitě vrnět. Tehdy jsem vlastně teprve zjistila, že je to opravdu kocour.
Už po týdnu považuje, jak se na kocoura sluší a patří, nás za své sloužící, krmící a mazlící. Zadní zahrada je jeho království a i když se vydává do okolí, u nás má bezpečí a plnou misku jistou. Se slepicemi se vzájemně ignorují a není neobvyklé vidět pohromadě hejno jedenácti slepic a jednoho kocoura. Ale u nás už to asi nikoho nepřekvapí…
Pojmenovala jsem ho jednoduše Feli – podle latinského názvu kočky (Felis). Vybudoval si útulný pelíšek na balíku sena, který je pod stříškou a tudíž tam nefouká, ani neprší. Chová se, jako by k nám patřil odjakživa.
Nejbližší vesnice je asi tři kilometry daleko. Kamarádce, která tam bydlí, jsem ukazovala Feliho fotku. „Tak takového kocoura u nás určitě nikdo nemá,“ byla si jistá. Tak odkud se vzal? No, asi nám ho poslala CD. A doufám, že už u nás kocourek zůstane. 🙂
Tak nečas končí. Doufejme, že i na obloze. Pravice opět nezklamala. I její třetí vláda končí předčasně a s ostudou. Bohužel stačila ještě před svým ostudným koncem napáchat obrovské škody, které se budou jen velmi obtížně a dlouho napravovat.
Jo, ve středu jedu na jazýčky do Ketkovic a v pátek na Českolipsko na prstnatce. (Sluneční dvůr a Jestřebské slatě). Doporučuji, takový prstnatec Vermeulenův je nádherná kytka a nikde jinde ho nenajdete.
Tak jsem si teď o ní přečetla a bodejť bychom ji potvůrku vyfotili(y) když jsme čekaly až otevře květy. Máme ji vyfoceou ale veelmi bídně, že to nechci ani prezentovat.
K přesnému určení by i bídná fotka mohla stačit.
🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂
Starý Weinisch přivede svého dospívajícího syn k mukačevskému rabínovi. „Rebe, když se tady Moricek narodil, slíbili, že až vyroste, bude u nich kostelníkem. Teď je mu patnáct let, tak jim ho přivádím, aby ho vzali na kostelničení.“
Rabín si prohlíží Moricka a ptá s ho: „Tak co, Moric, umí psát?“
„Ne, neumím, rabi.“
„A co číst, to aspoň umí?“
„Ani číst, rabi.“
„Umgotteswillen, Weinisch, jak můžou chtít, aby kluk dělěl kostelníka v Mukačevu, když ho nenaučili ani číst ani psát! Ale aby neřekli, že já rabín, nedržím slovo, tak jim aspoň pomůžu. Jde sem Moricku. Tady ode mne dostane deset korun.
Za ty nakoupí tabák a viržinka a bude je prodávat. Když už
je takovej trotl,tak třeba bude aspoň do kšeftu.“
A Moricek, posušen rabínovy rady nakoupil tabák
a cigára, prodal je a ze zisku zase nakoupil tabák
a cigára a tak dokola, a za rok si vydělal na cestu
do Ameriky. Odjel do New Yorku s pár dolary v kapse
a začal tam znova. Nakoupil tabák a cigára, prodal je, zase nakoupil a tak pořád dokola. Obchody mu šly dobře, až jednoho dne, po deseti letech, na valné hromadě největšího tabákového koncernu v Americe je slavnostní jmenování nového předsedy správní rady, ctihodného obchodníka Morice Weinische.
Jsou proneseny slavnostní přípitky, potlesky, spousta novinářů a zbývá podepsat jen jmenovací listiny.
Moric poněkud zčervená a stydlivě povídá:
„Dobrá, pánové – je mi to trapné, ale musím se vám k něčemu přiznat.
Já neumím číst ani psát!“
Velké šumění v sále, až nejvýznamnější akcionář, bankéř Rothschild, povídá:
„Ale to je přece naprosto úžasné! I tak to zde ctihodný pan Weinisch dokázal dotáhnout vlastní pílí, až na největšího obchodníka v tabáku v celé Americe! Ani se mi nechce domyslet, kde by teď byl, kdyby se mu dostalo dobrého vzdělání!!!“
Moric Weinisch se jen pousměje a povídá: „Tak to vám můžu říct naprosto přesně. Kdybych uměl číst a psát, tak jsem dneska kostelníkem v Mukačevu…“
(coffee) Přeji všem přítomným klidný večer
a hezké sny. (coffee)
No jo, každý obchod chce svoje.
Kohn: „Je pravda, že máš 52 000 000?“
Roubíček: „Je to pravda!“
Kohn: „A jak si k nim přišel?“
Roubíček: „Přiletěl jsem do Ameriky a v kapse jsem měl 20 centů. Za těch 20 centů jsem si koupil jablko, to jablko jsem tak strašně vyleštil, že jsem ho prodal za dolar. Za ten dolar jsem nakoupil další jablka, ta jsem tak strašně vyleštil … a pak mi umřel strejda a zdědil jsem dva a padesát milionů.“
(clap) (chuckle) (clap)
Oba dva jste mi vylepšili náladu na pindělí. (rofl) (clap)
Tak to by dnes nešlo. Zaplatil by kradouskovné a zbylo by mu leda tak suchý z nosu.
Děkuju za komentáře 🙂 Felísek zrovna někde trajdá (už to bere jako samozřejmost, že kdykoli si přijde, tak má plnou misku), asi chodí za kočkama (cat) … No, jestli u nás hodlá zůstat trvale, tak půjde vykastrovat ( 😡 ale pssst, aby si to ještě nerozmyslel a neopustil nás).
Jinak teď, když je pěkné počasí, kraluje přední části zahrady pan Kalíšek. Feli to zkusil, přijít mu do revíru, a Kalíšek ho pěkně prohnal. Zatím to mají rozdělené – Kalda vepředu, Felda vzadu 🙂
páník dorazil po třech dnech domů a vyrazili jsme hned do lesa. Houby už se suší, Betka je celá od bahna (užívala si bažinky – prý na klouby paráda) Venku chodí normálně – i si sama běhá lesem a skáče přes kmeny – a doma u jednoho schodu na terasu váhá (fubar) I nástup a výstup z auta bez problémů…
Než bude ohýnek (a maso 😛 ) tak máme vywebíno:
http://drporkert.com/dogy/images/beta/0613/index.html
Fáňa se u Betky krásně ksichtí. 🙂 A že má podobný dolíček i Vilém?
Fáňa v očekávání polibku od Betušky, přivírá oči, holt správná ženička malá. (chuckle)
Bezva fotky.
Feli vedel, kam se promnoukat. A je moc hezkej. Na cernobile kocourky mam slabost. Mozna proto, ze jini se v blizkem okoli nevyskytuji a beru to, jak to CD posila.
Takovej zahadnej kocourek, ktery se zjevil u nas na terase je nas Kuliferda. Starsi kote, zjevne zvykle na lidi, v perfektnim vystavnim posezu, predni packy srovnane jak vzorny zak, ocas predpisove zatoceny pred predni tlapky, tise, lec upenlive mnoukal. Po blizsim ohledani mel peclive zastrizene drapky, bricho jak buben a zablesenej. Absolutne nemam poneti, kdo by tady v okoli zastrihnul koteti drapky, ale neposkytnul zadnou veterinarni peci. No, tak ho mame uz radu let, ale zustava doma. Nasi venkovni kocouri by ho asi vystipali.
Právě skončil nepředstavitelně prudký liják, tloukl do oken jako divý a vypadá to že mám okna zvenku umytá. (chuckle) Tady je vždycky na skle plno soli.
Jsem moc ráda že jsme nestačili s Garykem vyrazit ven než déšť spustil. Teď už se myslím odvážíme, ale zataženo je jak se patří a prší dál ale alespoň normálně. 🙁 (rain)
Poslední dny tu máme chladno, vracela jsem se v pátek pro plyšovou vložku do bundy, záda silně protestovala proti ledovému větru. Ani rukavice bych neodmítla.
A to příští týden už je „midsommarafton“ (mrdsommar jak největší švédský svátek nazýval náš přítel) to jest Svatojánská noc. Tentokrát vychází na konec týdne, jinak se vždycky oslavy posunují. Já jsem nikdy nedokázala to švédské slavení přijmout. Nikam se nevydávám jen na opatrnou psí procházku, nemám ráda opilce. Každý rok se stanou neštěstí, lidé se pobodají noži a nebo poperou, často nepřežijí. (n) (n)
Po Svatojánské noci dostanu pajtlováka protože se blíží konec léta. Většinou tu léto proprší.
Co všechno ten Misantrop, pro kteréžto představení v divadle Folkan navrhoval můj manžel scénu režisérovi Alfrédu Radokovi, nezpůsobil. Obě rodiny tu zůstaly a našim mužům to zkrátilo život. Pan Radok i můj manžel zemřeli když jim bylo 62 let. No jo deštivé počasí mi přináší často depku takže takové propršelé léto to je pošušňáníčko…..
Alespoň kocourek Feli který zřejmě našel své doma mě potěšil a připomněl mi mé dva černobílé kocourky. Mourečka, syna naší Mourečky který zmizel ještě než jsme se z venkova stěhovali ke Stockholmu, a nalezence Puňťu. Všichni mí kočičáci a psi mi vlastně nikdy nepřestali scházet. ;( Každý byl jiný, každý byl svůj. (inlove)
U nás jsou věštěny prudké bouřky na úterý. Takže jedny povodně ještě pořádně neskončily a už se bude zadělávat na další. Kdyby ten slejvák tu prohnilou politickou žumpu aspoň pořádně vypláchl! Jenže tahle vláda debilů by byla vhodný materiál pro obálku Černobylského reaktoru, odolá úplně všemu.
O.T. pro KRAKONOŠE : u nás na kraji mladého smrkového lesa rostly 3 ks vstavače hlístníka. V květnu těžili dřevo na vedlejším pozemku a samozřejmě zničili co se dalo. Mohli také zničit tento vstavač? Nebo se tam obnoví až bude klid?
O kousek dál kvetl jiný vstavač s bílými květy ten dcera s bídou nafotila neboť rostl na příkopu.
Dříve tady bývaly dost hojně vemeníky na kraji lesa a ty jsem taky už dlouho neviděla.
Hlístník hnízdák, celým jménem, je jedna z našich nejhojnějších orchidejí a pokud těžaři půdu nadměrně nerozryli, vyrazí příští rok znovu. Bíle kvete jen vstavač bledý, ale ten kvete nejpozději v půli dubna. Takže buď to byla okrotice, nebo vemeník. Zkuste upřesnit název lokality a kdyby byla fotka květu, nebylo by to také od věci.
Vemeník to určitě není, ten má bílé drobnější květy a krásně voní. Ten rostl na stráních na okraji lesa takže to asi bude okrotice
Jenže ty už jsou týden odkvetlé. Teď je ještě otázka, jestli je to bílá, (celkem hojná, roste i v pražských parcích), nebo dlouholistá. Bílá má listy oválné, dlouholisté se podle tvaru listů říká také mečolistá a je o dost vzácnější.
OT – jestli někdo každoročně bojujete s nadúrodou ovoce a zeleniny a uvažujete o sušičce, mají výbornou za slušnou cenu na: http://www.mall.cz/susicky-potravin/ezidri-snackmaker-fd-500
Všem krásnou neděli vinšuju.
Feli se dovedl úžasně nasadit. Je to kočičí král,s černou módesróbes čepičkou. V jeho soukromé zahradě ho čeká správný kočičí život. (h)
hezkou neděli přejeme všem i my tady z Jižního Města (sun) (h)
já asi pořád ještě trávím tu informaci o pozitivitě obou holčiček, jinak je dál rozmazluju a u Nyny se pokouším léčit to očičko (aspoň že glykémii měla pěknou)
a ze stolku se mi kyne v ústrety vícenásobný regresní model…
Mám v tomto krásném ránu špatnou zprávu..Dnes ve 3,35 nám umřela Ájinka,psí starší dáma.Byla po mamince,z útulku,byla malá,trošku něco z čivavy,trošku křehká,poslední čas i dost po doktorech.Měla slabé srdíčko,rozběhla se za kosákem..dostala záchvat,který se dařilo vždy zvládnout..Dnes ne.
Brečíme,nespíme.
🙁 (h)
;( (u) (rose2)
objímám (h)
(u)
Pamatuju si, když přišla Ájinka k babičce. Měla krásné poslední roky a už ji nic netrápí. Bolest z odchodu milovaného zvířátka tu známe (skoro) všichni… (u) ;(
Také si na to vzpomínám. Je mi to moc líto, milá Zkumavko (u). Pejska si vás prožila krásné roky, zase se jednou shledáte. (hug)
;( (hug) (u) (rose2)
Milá Zkumavko – vždycky to bolí a vždycky je obrečíme. Objímám tě a hladím po tlapce (rose2)
(u)
(u)
Ájince už je dobře ale vy budete smutnit. (hug) (u) (rose2)
(u)
Zkumavko (u) . Ale ona vlastne mela radost, nez umrela. Rozbehla se za kosakem, a pak uz nic nevedela. Bolest je tvoje.
Tak mi nějak příjde,že sem dnes o dost zestárla..Deka na gauči,opatrné otevírání dveří,aby se nepřipletla..Už spínká ,zítra koupím krásnou,převislou břízku..Ach jo..
Děkuji vám všem za vaši účast..
hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Moc hezké ráno – po posekaném trávníku chodí špačci, kosáci, hrdličky i holub hřivnáč dorazil… V borovici pískají malé čerstvě vylétlé sýkorky a obírají malé hmyzáky z huňatých větviček. Na střechách se honí a děsně u toho řvou oprásklá stráčata s ještě krátkými ocásky. A u plotu dusá černobílá obluda (bat) a plaší kolemjdoucí ranní venčiče i jejich psíky. Pivoňky rozkvetly, sytě žluté kosatce zkrásňují ptačí lázně… hezky je na zahrádce (nod)
Ráno Beta vyšla ven normálně – ufff – doufám, že zase bude chvilku bez nových „vynálezů“
Vis, Xerxova, tak mne napadlo, ze Betusky problem muze byt od patere. Napadlo mne to, kdyz jsem cetla, jak nerada chodi po hladkem, a asi potazmo i ponekud lesklem povrchu. Kdyz se mi bortily 4 krcni obratle a tlacily na ty dva hlavni nervy a michu, tak nervovy system absolutne nebyl schopny vyhodnotit leskle podlahy. V te dobe jsme s mym sefem meli casta jednani s pravnikama pro velkou pojistovnu a tihle hosi sidli v hoch nobl budove v centru, kde lobby ma podlahu z nalesteneho mramoru. Mne to vizualne pripadalo jak voda a nebyla jsem schopna odhadnout, jak hluboko mam doslapnout “ na dno.“ Parkrat, kdyz jsme tim museli projit, tak mne sef jistil zezadu, kdybych nahodou spadla. Musela jsem tim kracet s nohama siroko rozkrocenyma a balancovat rukama jak letadylko. To samy doma, kdyz treba Chet nalestil parkety nebo umyl dlazdicky. A taky jsem neumela vyhodnotit schody smerem dolu. Proste jsem najednou nemohla odhadnout bud vysku, nebo kolik energie musim vydat na ten krok dolu. A na prvni pohled to vypadalo, ze mam kramlavy nohy, coz krapet mam, ale ta neboha noha byla uz v poradku a chodila jsem OK, do te doby, nez se sesula ta pater. Nez jsem sla na operaci krcni patere do Duke University, tak mi na to dost dobre pomahala akupunktura. V Duke mi rekli, ze jsem byla par mesicu od paralyzy. A pak jsem si vzpomnela, ze nase velmi tezkotonazni Grizzly zacala odmitat chodit ven z baraku pres dva kuchynske schody. A bylo videt, jak moc chce ven, ale jak zacala krok na prvni schod, tak se uplne jako vydesila a zacala couvat zpatky. Tak jsme ji jemne tlacili ven. Zpatky to pres ty schody brala v pohode a venku se pohybovala umerene svemu veku. No, a pak nam rekli na veterine, ze i kdyz ma dlouhodoby problem se zadnim kolenem (ktery jsme uspesne resili glucosaminem), ze tenhle problem je od patere. Tak jsem pro ni domlouvala akupunkturu u veterinare asi 50 km od nas, ale nez jsme se tam dostali, tak ochrnula tak, ze uz ji nebylo pomoci. Co jsem tim chtela rict je, ze ortopedicke a neurologicke problem jsou odlisne a na kazde je jiny lek. MOc vam drzim palce (h)
dík – ono se u Betky potkává víc věcí. Jednak „slabé“ zadní nohy – jsou od malička nestandardně zatěžovány a věk je na nich znát. Ale hlavně se tu taky projevuje neurologická potíž (domníváme se že krční) páteře.
S tím vnímáním hladkého povrchu jsi mě překvapila. Já mylela, že je to jen klouzáním a ono tedy nee… Popis by odpovídal. Mimochodem nasadili jsme léky na podporu nervového systému a dneska je viditelně líp. Jen jde vždycky o to vyladění léků – nasadit, vysadit, nechat trvale… je řada pro a proti. Příští týden jdeme na vetrinu pro další léky, tak to zkonzultujeme.
jinak Betka je od začátku léčená na neurologické potíže od páteře.
Na oslabené, nebo pomačkané, (od rozhašených plotýnek) nervy, pomáhá B komplex, ale až po chirurgickém odstranění příčiny traumatu.
Kdyz uz jsme Xerxova v te srovnavaci rovine mezi lidma a psama, tak bych jeste chtela rict nasledujici ohledne leku na neurologicke problemy s pateri. Pro lidi existuje bezvadny lek zvany Gabapentin, tez v USA prodavany pod jmenem Neurontin. Na tyhle stavy, ktere ja mam, je fajn. Akorat, ze to lidem predepisuji ve fazich. Jako ze prvni tyden jeden prasek za den, druhy tyden dva, atd., az se dojde na optimalni plateau. To plateau se muze lisit dle uvahy doktora na silu prasku. Jenomze rikaji, ze to nemuzes naraz zrusit. Zas musis pomalu dolu. A navic, u asi 15% lidi jsou spatne vedlejsi ucinky. Jako u mne. Byla jsem zmatena jak nikdy v zivote. Asi tak, ze jsem si delala zkousku na Alzheimara. Domnivam se, ze ty prasky pro lidi a psy na neurologicke problemy nemuzou byt az zas tak prilis odlisne.
Beta nyní nic speciálního nebere. Chodí dobře, nohy jí opilecky neplavou (jako v lednu). Má dobrou motoriku, krásně a vytrvale kluše – když jí je hůř, třeba jí předek kluše a zadek cválá (nebo opačně) – to je příznak charakteristický pro neurologické problémy u psů. Nebo si brká otočenýma tlapkama, našlapuje jakoby na drápy. Nebo divně strnule nosí ocas.
Protože jí bylo tři týdny opravdu dobře, žádný uvedený příznak, vysadili jsme jí Milgammu – to je směska vitamínů B – včetně B12. Prý se úspěšně používá i u některých form RS, po mrtvicích, obrnách… No a když ve středu začala bojkotovat ty schůdky (jiný příznak fakt nevidět – hlavu nosí nahoře, neodlehčuje páteř, řádí, běhá, loví nás…), tak jsme ji rychle zase nasadili. A dneska „ťuk, Ťuk, Ťuk“ zdá se je líp.
Milgammu jí máme vysazovat kvůli zažívání. Ale snáší ji dobře, tak holt ji bude mít skoro stále…
Hezké nedělní ráno!
OT – Raduju se, veselím se, neb konečně pro Filipa nalezena panička – nakonec si ho vzala Tomášova maminka a Filip má k dispozici velkou zahradu a paničku jenom pro sebe. (sun)
a to je móóóc dobře (nod)
Já už bych to taky dýl nevydržela. Když se takhle po ránu 10kg chlupatýho torpéda v letu člověku zapíchne do břicha, tak to není zrovna ono. A spíš by člověk uhlídal pytel blech! Ale když bude mít velkou zahradu a panička s ním každý den oběhne Kostelec, tak bude s Fildou docela řeč 😀
Feli je parádní kocour- no jo, na strakatý zvířata jsem zatížená 🙂 Strakatá kočka obývající naši domácnost právě chrápe s vyvaleným pupkem na pohovce a tváří se, že venku by se upekla…
Když jsem šla asi před měsícem k rodičům (chodím pěšky přes kus „přírody“) , ozvalo se kousek ode mě burácivé „uááááá“ :O A on tygřík a lvice se letnili (v kleci) v břízkách kousek od plochy určené městem pro cirkusy. Přijel cirkus…
Dneska jsem měla jít k rodičům a byla jsem varována „pozor na zvěř“. A taky jo. Ve vysoké trávě (opravdu je louka vysoká tak, jak snad nikdy nebyla) se hýbalo něco velikého. Daleko od cirkusu, evidentně na volno a bez dozoru… A oni dva velbloudi se váleli v trávě a užívali si svobody. Fakt jsem se docela obávala, co se to vynoří (chuckle) . O kus dál se popásali (na dlouhých lonžích) krásní frízáci. Černočerní, načesaní, lesklí. Taky si užívali šťavnatý pažit.
Když jsem se vracela, velbloudíci byli právě za cirkusem oblékani do barevných čabrak. Krásně spolupracovali a viditelně se těšili. Jak cirkusi nemusím, tak tahle dnešní setkání ve vysoké trávě byla hezká (nod)
Jezis, Xerxova, to muselo byt krasny – potkat velbloudy na louce v Liberci…. (chuckle)
a pokud bych nevěděla, že je tam zase cirkus, tak bych se asi i podivila (chuckle)
Dneska bez Betíčku (až zítra), neb páník je pryč. S Betkou jsme posekaly zahradu – asistovala celé dvě hodiny a chodila bez potíží ven (slůnit se) a domů (chladit se) Pokud není po dlouhém odpočinku, tak schod neřeší.
hihi, pořád se mi chce doplnit na konec jména X 😀 😀 😀
Felíšek se u vás určitě bude mít dobře a je to krasavec – hlavně ta poslední fotka se mi moc líbí (h) (h) (h)
Feli je krásný kocourek. A že není bytový – to nevadí, pokud je zvyklý venku, tak by se doma stejně nudil a chtěl vééén. A do zimy mu vymyslíte a urobíte několik skrýší (několik proto, že se mu určitě hned ta první či druhá nebude zdát dost dobrá (chuckle) ), takže zimou trpět nebude.
P.s. Nejprve jsem si říkala, že podle masky by se mohl jmenovat i Zorro, ale když jsem si ho prohlídla pořádně, tak vidím, že nemá masku, má přímo kápi … takže spíš kat Mydlář (rofl) (rofl) ?!
Jo a OTéčko
Abyste viděli, že i u nás začíná léto.
http://yga.rajce.net/2013_-_13._a_14._cerven
jaký léto???????? když ještě nebylo jaro….
Detailistko (chuckle) !
topol bílý se jiným jménem fakt jmenuje linda. I u nás kvetou a dělají vousatý „nepořádek“
Jen ta poštolka se mi nezdá… Fakt to byla poštola ??
mě to spíš připomíná podstatně vzácnější kukačku :O
Jůů – fakt kukačka? Tak to bych byla moc ráda, po té pasu už strašně dlouhou dobu. No jo – mě se zdála ta poštolka trošku jiná, ale nic jiného mne nenapadlo – navíc poštolky jsou tady zcela běžné.
Kukačka je do šeda a dává si moc dobrý pozor, aby se neukazovala. Poštolky jsou do hněda a lidí se moc nebojí. Poznají se podle toho, že se dokáží třepetat na jednom místě ve vzduchu, což žádný jiný pták nedělá. A v Praze běžně hnízdí v plastových kbelících na balkonech paneláků.
no a co si tedy myslíte, že to je ?? Fakt by mě to zajímalo – poštolka to podle mě není (tvar hlavy, zbarvení, zobák), krahujec má krátký zobák a dlouhé nohy… kukačka se běžně s krahujcem barvou plete… a připadá mi tomu nejpodobnější. Ano – přírodou chodíme stále a ještě jsem ji neviděla, notož vyfotila. Ale třeba měla Yga fakt kliku
http://yga.rajce.idnes.cz/2013_-_13._a_14._cerven#027.jpg
Poštolka je do hněda a krahujec má zahnutý zobák. Takže kukačka.
(fubar) YGO, ten divný strom je liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera).
(f) http://www.garten.cz/ei/cz/01117-C2-liliovnik-tulipanokvety/ (f)
Takového ,,venkovního“ kocourka znám také. Napřed chodil vyžírat misky za okno a jak se uvnitř něco pohnulo, bleskově prchl. Jednoho dne vlezl otevřeným oknem dovnitř, očuchal byt, vyskočil si do křesla s bílým potahem, který mu skvěle ladil k černému kožíšku, řekl Mňau, nechal se pokřtít na Ferdu a pak už vymetal misky jen doma v kuchyni. A vydrželo mu to, s výměnou paničky a bydliště, přes 20 let.
Ivano, Feli je krasny kocour a CD vi MOC dobre co dela 😉
Dobré ráno, sluníčko a teplíčko, balím, mizím. Ponechávám děti vlastnímu osudu a jejich otci a prchám a budu si až do zítřka večera užívat jako zamlada. Jedu na jih, jedu na hody. Heč.
Jejda 🙂 jela bych hnedle s tebou 😉 moc si to uzij!!! 🙂
(Ale stejne ti budou chybet 😉 )
hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Já na zahradě kocoura nechci – já mám norníka. Rudého. Krásného. (pro neznalé – norníkem nemyslím jezevčíka, ale norník rudý je malý hlodavec – prostě myš) (chuckle)
Myšák je oprásklý a bydlí pod hromadou dříví za ohništěm. Betka za ním občas popoběhne, když se rychle mihne kolem ní, ale dříví kvůli němu nepřerovná… A tak po kocourovi ze sousedství házím šišky, když už ho náhodou Betka nevidí dřív než já (jinak ho žene hodně nahlas)
Betka od středy zase trochu zlobí – venku je zcela v pohodě, ale doma se bojí chodit po hladkém a po schodech i tam, kde jí to dosud nevadilo. Ale jen když je rozespalá. Blbý je, že nejlépe to rozchodí venku a tam se nemůže až tak dostat… Vidět na ní není nic – nekulhá, vstane normálně, protáhne se, neklepe se, nervózně neslintá, zrychleně nedýchá – jen stojí a čučí a všemožně dává najevo, že jí mám odnést…
Milá Xerxová, holt budeš muset Betynce (h) natáhnout červený koberec od pelínku až ke dveřím. Ostatně pravé hvězdy ani jinak nechodí. 🙂
Xerxová, holt budeš muset začít chodit do posilovny 😛 .
moc tomu nerozumím (spíš vůbec) – dva koberečky (velká stará ručně vázaná TAPIKa – kdo taky vázal ??) má položené tam, kde jsou nejvíc potřeba (a v případě nutnosti se dají posunout, kam je třeba). A stačilo to. A najednou začala bojkotovat jediný schod před obývákem do zahrady (domů ho skáče – to jí nevadí, ven vychází- a to prej nejde a skákat ven taky nebude…) a dělá děsné scény. A nyní i 4 schody ven směrem dolů v předsíni – to jí nikdy nevadilo, ani když jí bylo nejhůř a neposlouchalo jí skoro nic. A teď je už třetí týden „nevenek“ ve vynikající kondici – nekulhá, navrávorá, lítá, hrabe, blbne,…
Není problém sehnat další koberce. Ale nechci jí úplně zrušit dlažbu. Pak by nemohla ani do garáže, nemohla by dojít na veterinu, nemohla by k babičce do kuchyně… Prostě chci, aby zůstala v rozumné formě fyzické i psychické dokud to jde.
Když se nakonec rozhodne, že půjde (třeba ráno po těch 4 schodech ven) , tak to zvládne zcela klidně a bez problémů
Radou rozhodne nepomuzu, ale Betynce Kosatce drave drzim neustale palce !
psina je, že vždy jí víc vadily schody nahoru (v předsíni, když má horší dny, nemůže najít správný tlapkosled a začíná výstup třeba 4x) a ty nyní chodí suveréně bez zaváhání. I jinak vypadá moc dobře – ani neztrácí „zadek“, když lítá podle plotu. Prostě když se něco vyřeší, najde si mrcha něco jiného… jen téhle novince prostě nerozumím (wasntme)
Co kluci pudlíci?? Jak snáší konkurenci miminkovatou ??
Minulý rok touto dobou začala mít Klérka potíže se schody a začalo to směrem dolů. Nakonec pan doktor směr dolů naprosto zakázal. Šlo o nějaký problém v krční páteři. Za pár měsíců se přidal i směr nahoru, vyskočila první tři schody a dál už nemohla. Takže jsem ji pár měsíců nosila nahoru a dolů, než jsem si spaní přestěhovala dolů do obýváku s východem rovnou na zahradu.
netuším, proč nechce překročit třeba ten jeden jediný schod ven do zahrady. Když všude venku zdolává věci mnohem složitější. Něco se děje a já nevím co. Ono na ní není nic poznat – hraje si, blbne, hrabe, perfektně (tedy s ohledem na věk) se nyní pohybuje…
Jo, Alex, to jsem, aniz bych predem cetla tvuj komentar, prave psala pod Xerxovou, ze by to mohla byt pater – asi krcni. Soudim podle sebe a Grizzly. Ono ty symptomy nemuzou byt zas tak ruzne u lidi a psu. Ono je to blby, protoze clovek si to nejak vysvetli, nebo si vezme hulku, ale jak to takova treba Klerka ve psi makovicce vyhodnoti?????
To je krásný kocourek! (h) Milá Ivano, mám radost, že CD zase jednou zapracovala a že Ti splnila Tvé přání. 🙂 Doufám, že nám o Felim občas podáš hlášení. (nod)
My se chytáme na dlouhý výlet. Kam? To je zatím tajemství.
Přeju všem krásný den. (h)
Je to kocour s pěšinkou, takže k tomu vlastně není co dodat… 🙂
To je krásné, že kocourek našel své „doma“. I když bude venkovní, ale aspoň má co jíst a suchý příbytek. Kdoví, třeba se jednou z něj stane gaučový povaleč.
Obávám se, že pan Kalíšek by jeho gaučové povalečství netoleroval 😀
OT pro Inku – prosím, ozvi se mi na mail renata.eremiasova na volném. Týká se povodňové pomoci.
Pro Vave!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Díky za odkaz. Abych nebyla za ignoranta a burana – přijela jsem, přečetla si o leukémii a chtěla jsem jen dodat sílu a naději, že není vždycky všechno ztraceno, což se mi, doufám, podařilo. Pak už jsem se sem nedostala a odpoledne jsem odjela na chalupu, kde nemám internet, proto můžu poděkovat až teď. Vlastně jsem ani žádnou reakci nečekala, bylo to dost pozdě v noci a proto velmi děkuji i Dede, která reagovala I v tuto pozdní hodinu. Moc jste mi pomohly, holky, díky. Nevím, kdy se na internet zase dostanu, protože jsem si přijela vyprat a trochu se zkultivovat, vybrat poštu a podobné nezbytnosti vyřídit. V poledne ale zase odjíždím, protože bratr už je po povodni, tak budeme uklízet, naštěstí jen ze sklepa a zahrady. Držte nám palce, ať to „ten náš kluk“ přežije bez následků. Bojím se, protože má oslabenou imunitu a při takovémhle průseru se zatopeným barákem se nikdy neví. Tak ještě jednou díky a mějte se všichni dobře a hlavně buďte zdraví.
Milá Slávko, držím vám všem palce, abyste se s následky povodně vypořádali co nejlépe a aby nebyly žádné škody hlavně na zdraví. Doufám, že Vám, resp. Vaší neteři ten odkaz pomůže.