„Problém je v tom, s malými kluky málokdo zpívá. Ono se dnes obecně s dětmi málo zpívá. A přitom lidé zpěváky rádi poslouchají. Kde je ale potom brát?“ Zhruba tato slova řekl před dvěma lety José Carreras v jednom z rozhovorů u příležitosti jeho pražského vánočního koncertu.
Včera jsem si na jeho slova vzpomněla, když jsem si pouštěla záznam koncertu anglického chlapeckého pěveckého sboru Libera. Sbormistři tohoto pozoruhodného seskupení si vybírají talentované děti na jižních předměstích Londýna, což věru nejsou čtvrti zasvěcené smetánce, aby jim nabídli skutečně životní příležitost: prozpívej se s námi k hlubokému poznání hudby, středověkých klášterů i pořádného kusu moderního světa. Výsledek jejich snažení je většinou přirovnáván k hudbě andělů – je neuvěřitelné, čeho jsou malí kluci pod odborným a citlivým vedením schopni.
A tak mě napadlo – kolik dětí u nás ve skutečnosti opravdu zpívá? Ty nadané? Nebo spíš ty odvážné? Zpěv, stejně jako kreslení, by měly provázet minimálně předškoláky a mladší školáky skoro pořád. Obě činnosti jsou totiž upřímným projevem duše dítěte. Ovšem stačí pár hrubých kritických připomínek a dítě zmlkne. A schovává výkresy.
Škola tomu obvykle taky nepomůže – i zde je víc kritiky než povzbuzení a pochopení. Hovoří se o řemesle či umění, místo o objevování světa a sebe sama. Učitel by zde měl být spíš citlivým průvodcem než arbitrem, a hodnotit by se měla jedině snaha. Příliš brzy se vybírají jen talentovaní, příliš brzy se většina ostatních ochudí o vlastní tvůrčí ambice.
Schválně, kolik z vás by přiznalo, že umí zpívat a něco nakreslit? Většinou lidé svoje schopnosti zapírají, nepovažují je za dostatečné. Hm. Dostatečné… k čemu vlastně? K veselé písničce při vaření? Aby nakreslili dětem pejska a domeček?
Nestyďte se zpívat či kreslit, pokud vás to láká. Dovolte si tvořit, a užijte si to!
Ilustrační video: https://www.youtube.com/watch?v=rQggfs3Y3E8
Odpoledne jsem naposledy mejlovala s Louk. Cvrliky jsou zatím v suchu, Louk nešla do práce, neboť by se už nemusela dostat zpět. Ale Žernoseky přes jednu zatáčku Labe už plavaly. Moc na ni myslím!!! Ještě že má u sebe ty své dva mamutky a není tam tak sama.
Také jsem na ni celý den myslela, vím, že je na kopci ale zda není odříznutá od civilizace a jak je na tom se zásobami. Dva mamuti mají přece jen větší spotřebu než Winston Churchil
Dík že na nás myslíte! (wave) (inlove)
Cvrliky jsou v pořádku a vysoko i nad hlášenou vodou, psíčci granclí dostatečnou zásobu a mně kaféé a cigára taky zatím ještě nedošly, takže dobrý 🙂 .
Moc myslím na sousedku Jiřinu a samozřejmě na všechny postižené. Sever má nejhorší před sebou… (whew) Ale oproti 2002 snad na ledacos lépe připraven, což je aspoň malá útěcha.
Tak se tam držte (h) . Třeba už to počasí konečně dostane rozum. 🙁
To je krásné téma!!! Zpívám ráda, jestli dobře nevím, doma si zpívám když jsem sama, někdy i u klavíru, v autě vyju zodpovědně. Hodně písniček umím z hudební nauky, jinak jsem jediná z naší rodiny kdo neumí kreslit zato jsem jediná hrála na hudební nástroj 🙂
Ke kreslení vztah opravdu nemám a kreslit neumím a nekreslím, ve 4. třídě na základce mi pitomá učitelka dala z kreslení za 3, protože mě chtěla potrestat a jinde nemohla, o rok později jsem měla za 1, měli jsme z kreslení stejnou učitelku jak z němčiny a ta mi šla takže mi neškodila 🙂
a Sharko,v tom filmu (Pohlaď kočce uši) hraje kapela a v té kapele hraje můj nynější kolega z práce!!! Od té doby co to vím stále na ten film čekám abych se na něj koukla….
Jednoduchost sama:
– zadej http://www.ulozto.cz
– hledej Pohlaď kočce uši
– vyber z několika možností a stáhni do počítače
Dobré bývá vybrat si verzi s vyšším zeleným číslem (znamená počet pochval, takže to nejspíš bude fungovat). Stahování si lze zaplatit, ale i zdarma to funguje přijatelně (limitovaná rychlost, takže pro film obvyklých asi 750MB trvá něco přes hodinu; a nelze stahovat více souborů naráz).
Najde se tam kdeco, Knoflíková válka třeba.
Pájo,to je krásná náhoda, ten film běžel cca před půl rokem…kdzž ho nebudeš chtít stáhnout z ulozto.cz , tak dám echo,až půjde znova…. já miluju, když Martička zpívá ve skalách…
jasně 🙂 jako dítko jsem si sebe představovala, že budu taky zpívat….pak jako starší jsem poznala trému a pak jsem vycouvala i z vánočních koncertů, přehrávky mi stačily….tréma je ludra…
teď trápím svou nervovou soustavu na výstavách a s Terrynkem na zkouškách….kupodivu na agi jsem byla vždy docela klidná….
pohlazení všem kočičkám (h)
Zítra tady budu prosit o palcodržnu. Světluška jde ve čtyři odpoledne na kastraci, má hormonální potíže, které by mohly skončit ošklivě, a tak vet preferuje opraci teď, dokud to není akutní. Tak na nás myslete 🙂
Matyldo, budu na Vás myslet!!! a držet (y) a drápky!!! Určitě to dobře dopadne!!!!
Světlušku pohlaď 2x!!! Maceš a Borůvku taky!!!
(y) (y) (y)
Držíme palce, Kubík byl v lednu, vyřešili jsme i problém s kýlou.
ve dvě přidržím Bedině Nynýšce, večtyři Světlušce… (y)
Já taky. (y) (y) (y) (y)
Matyldo, vyfoť pak rekonvalescentku, ať uvidím, jak se děvenka zvolna vetí (h) .
Milá Dede, díky za povzbuzení ke zpěvu či kreslení. Taky mi to kdysi znechutili, hnidopiši jedni ale stejně zpívám, ráda, dlouho s chutí,bohužel falešně. Někdy se však chytím a docela to jde, nevdávám to. (chuckle)
A tak přidávám krásnou českou píseň v cizím provedení, doufám, že se bude líbit, neb Čechy , Morava, Slovensko, jsou hudbou pro všechna otevřená srdce. Tak ať ten živel přežijem ve zdraví. (inlove)
http://youtu.be/ZAGX2naotME
Dnes jsem jela v Praze z Chodova na Karlovo náměstí. Na Pražského povstání mi bylo docela líto chlápka v metru, který cestujícím vysvětloval „Vystupte prosím, tento vlak tady končí, směrem na Muzeum pojede jiný z druhé koleje, ale pozor, až ten druhý, ten první, co teď přijíždí, jedo do háje, pardon, na Háje.“ Aneb když metro jezdí po jedné koleji na obě strany 😀
Zpívání mám ráda, patřím však bohužel do té skupiny, která slyší, ale reprodukce… Ani nemůžu říci, že bych zpívala vyloženě falešně, jen můj hlas má zřejmě vlastní mozek. Někdy to jde, někdy to nejde… (wasntme)
Tohle je zajímavá mapa povodní: http://www.pvl.cz/portal/sap/cz/index.htm
Je třeba podržet myšku na vybraném bodu a objeví se podrobnosti. Praha je těsně pod 3000. 🙁
http://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/voda_vestec.html
🙁
Ri, jak je to u vás? Nemají kačenky až moc velký rybníček? 🙁
My jsme Křinec. Zábrdovice jsou taky Křinec. Ale my jsme za kopcem. Trochu. Zatím dobrý, zatím žijeme, i elektřinu máme.
Křinec nemá:
http://janickamalina.rajce.idnes.cz/Zabrdky_3.6.2013#
;(
Milá Vave, je to fakt na rýžu, to mně uchvátilo,hned je veselej. (wave)
Takže už jsme přes 3000 kubíků. 🙁 Hlavně že v pátek chytrolíni z radnice tvrdili, že to nepůjde ani do dvou, grrrr.
Chudáci pod Prahou, to bude hukot. 🙁
Se to těžko uhaduje.
Těžko, to bych jim nevyčítala
Mno, vzhledem k tomu, že celé okolí Prahy je podmáčené už dlouho, že pršelo mohutně právě v oblasti, ze které voda teče do Prahy, tak já bych jim to vyčítala. Mleli o kaskádě, ale co Berounka, Želivka a další i větší toky v Praze? Nejen že šla povodeň z jihu, sama Praha si vytváří vlastní povodeň. Prostě se podle mě spolehli na modely, které ale vycházely z jiné situace, a nikdo nepoužil zdravý rozum. Nebo nám lhali; nevím, co je horší.
Zrovna koukám na ČT 24, zastupující primátor se vykrucuje a mlží, až hanba. A redaktor není schopen ho donutit, aby odpověděl na to, na co se ho ptal. 🙁
🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂
Dívá se Američan na žida, jak se modlí u Zdi nářků
a ptá se jej, co dělá.
Ten mu vysvětluje, že tak rozmlouvá s Bohem a žádá
o pomoc.
„A jak dlouho už takhle prosíte Boha?“
„Asi třicet let.“
„A nějaký úspěch?“
„Žádný, jako bych mluvil do zdi!“
(coffee) Přeji všem přítomným klidný večer a hezké sny. (coffee)
(y) Držím palce těm, co jsou ohroženi záplavami, aby škody byly co nejmenší. (y)
😀 😀 😀
To se jednou takhle křesťan a žid bavili o boží pomoci. Povídá křesťan: „To jsem se jednou já blbec připletl do kamenolomu při odstřelu. Jak jsem uslyšel tu ránu, padl jsem na kolena a poprosil: Bože, pomoz mi! A co se nestalo? Všude okolo lítalo kamení a štěrk, ale sto metrů kolem mě nic!“
„To je toho“, povídá žid, „to já jsem šel takhle jednou po ulici, šábes už začal a vidím, že uprostřed ulice leží svazek tisícovek. A víte, že my židi o šábesu nesmíme pracovat s penězma? Tak jsem poprosil: Bože, pomoz mi! A co se nestalo? Všude okolo byla sobota, ale sto metrů kolem mě úterý!“
(chuckle) (clap) (chuckle)
Katolický farář, evangelický pastor a rabín jdou spolu
z jednoho do druhého města a je strašné vedro. Konečně zahlédnou rybník a radostně se svléknou a skočí do vody. Pojednou spatří, že se blíží skupina žen.
Rychle vyběhnou z vody, popadnou šaty a utíkají do křoví.
Kněz a pastor si při tom kryjí přirození, rabín obličej.
„Proč jste si kryl obličej?“ diví se při oblékání ti dva.
„Nevím jak vás, ale mě v naší obci poznají podle obličeje,“odpoví rabín.
😀 😀 😀
U jenny je všechno zatím v pořádku, držím všem potřebným všechno co držet lze, myslím na Vás . Popouštíme nádrže, zatím to fungá ale prší a prší. Snad to ustojíme, moc, moc, moc, na Vás myslím.
Vnučka měla jet se školou do Prahy, měli bohatý program, nu což, pojedou jindy , chudák Praha a ostatní.
Nuťte tvrdě své obce, které mohou být v ohrožení k vybudování opatření proti povodním, je to nevyhnutelné a lepší už to nebude. Měla by to být alfa a omega všech obecních rozpočtů.
Pááá a díky, že i vy na mně myslíte. (inlove) (wave)
Drž se, Jenny, a občas taky odpočívej, ať se z toho nesložíš. (h)
Díky !!!! (inlove) (wave)
Jo, já taky jako malá hodně zpívala (hlavně při utírání a později mytí nádobí 😉 ). Synkovi jsem pak zpívala taky dost.
A kreslila jsem zuřivě úplně od malinka, prý jsem zalezla s tužkou a už to jelo (povídala jsem si k tomu – vlastně to byly ilustrace 😀 ). Pak jsem dlouho chodila na kreslení do Lidušky, to teda synek nepodědil.
O.T. Děkujeme Zvířetníkům za balíček s dárečky pro děti i pro mě. Děkujeme za vaši přízeň 🙂
Všem, co jim voda ohrožuje zdraví a majetek držíme tlapky, ať se počasí umoudří, a škody jsou co nejmenší. :S
Na severu Brna na chvilku přestalo pršet. Samozřejmě v okamžiku, kdy jsem vjížděla do garáže, jinak celou dobu jízd po Brně lilo a lilo, že to ani stěrače nebraly.
Odhlašuji pevnou tel.stanici v maminčině bytě u Telefonica O2 a je to žážitek. Když se u prodejců našinec přihlašuje je to ajncvaj, ale odhlásit se to je různých problémů. Vím, že to nakonec půjde, chce to jen pevné nervy a těch už mám po čtvrt roce dost málo.
V praze už asi od čtyř neprší, ale vody je fakt dost 🙁 A doprava… nic moc.
Alex, vydrž (y) (y)
Jé Alex, taky mám tu zkušenost, ale když mě přivedli do bílého žáru, tak jsem jim napsala dopis s doručenkou, kde jsem jim prozradila, že příští měsíc, je opravdu ten poslední, který jsem ochotna platit a další je jen v jejich režii. HOWGH A šlo to. :@
Mně zase pořád volali, že nemám uhrazeno a přitom to hradil přednosta z účtu. Přišla jsem z práce a hned telefón, že jako dobrý den a blablabla. Nevím teda jak věděli v kolik chodím domů. (rofl) Tak jsem jednou vytáhla sekáček na maso, telefon jsem dala na destičku a spolu s kroucenou šňůrou přívodu, jsem ho naporcovala, uložila do tašky a pověřila přednostu a´t jim ho vrátí.Pak jsem docílila odhlášení. (h)
Děvčico, ty se s tím nesíříš. Tobě bych se nechtěla dostat do rány.
Alex, vydrž. Oni jsou snad všichni zabednění ve chvíli, kdy se od nich chceš odhlásit. Už druhým rokem válčím s Vodafonem, protože chci internet přes modem jenom na léto (v zimě ho nepotřebuji, doma máme pevnou). No a pokaždé aktivovat brnkačka, ale při deaktivaci musím vysvětlovat, proč to chci, jak to chci, že to opravdu chci … až do úplného uvysvětlování (devil) .
Fotky ze zatopené ZOO: http://www.novinky.cz/domaci/303764-prazska-zoo-v-ohrozeni-v-zatopene-casti-museli-zustat-lachtani-i-gorily.html
Ještě že ZOO začala se všemi přípravami na evakuaci už v pátek, klobouk dolů před všemi pracovníky ZOO. Ovšem je to hrozná škoda, pražská ZOO je opravdu úžasná.
Vsak taky kamarádka měla dneska mnoho přesčasových hodin, když tu zoo s kolegama evakuovala. Ale zprávy jsou pozitivní, všechna zvířátka jsou evakuována, obešlo se to s jediným zraněním, plameňák si zlomil nožičku.
Druhá věc je, že na majetku došlo k docela dost velkým škodám.
Já jsem si zpíval vždyky rád. Už od mala.Myslím, že už jsem o tom psal.
A vždy jsem si text písniček vykládal podle svého, nebo jsem se snažil představit, jak se ten příběh v písničce doopravdy odehrál.
Ale nejraději jsem měl výklad pana Hadaše, co za války lítal v Anglii u královské perutě a dělal ve fabrice vrátnýho.
Pan Hadaš chodil hrát k nám s tatínkem šachy. Většinou vyhrál.Tatínek pak vždycky říkal, že to je tím, že jemu nebyla dopřána mezinárodní zkušenost a ten strategickej rozhled, který pan Hadaš získal, když létal s bombardérem nad Německem.
Pan Hadaš dělal rychle tahy, tatínek se škrábal za uchem a na bradě, trvalo mu to dlouho, než udělal protitah. Já jsem si mezi tím s panem Hadašem povídal Tatínek mě nechal, protože myslel, že pana Hadaše rozptýlým a on udělá konečně chybu.
A tak jsme si takhle povídali o písničkách, co se ve škole učíme a pan Hadaš je komentoval.Věděl jsem už , že to je legrace a strašně se mi to líbilo zazpíval jsem:
Vstávaj Jano hore
na baňu klopaju
keď neskoro prídeš
fárat ti nedajú
Byl to ňákej lempl WWW. Ani na tu baňu nešel, šel rovnou do krčmy, tam se popral a doma pak vykládal, že ho vyhnali dubovú palicu. Nevěř tomu!
Pan Hadaš udělal malou rošádu. Tatínek se tahal zběsile za levé a pak za pravé ucho.
Čerešničky čerešničky čerešně
vy jste se mi …….
byl to frajer malovaný………
Ani bych mu robit nedala……
Tak tady WWW, velkýho majzla, až si budeš vybírat nevěstu!!
Pan Hadaš táhnul střelcem a oznámil „garde“!!Tatinek si divoce mnul bradu, až strnisko praštělo.
Vypadá to WWW, že je pracovitá, ale podle těch čerešniček vidíš WWW, že to je trdlo k pohledání. Ani je nesebere.
Takovej frajer se pak doma po šichtě nadře jako kůň aby spravil strženou gárnyž, ulomený dvířka u kredence a já nevím co ještě.
Pod našima okny, teče vodička
napoj mi má milá mého koníčka
Já ho nenapojím, já se koně……
můj koníček vraný, ten nic nedělá
Pan Hadaš nenápadně vyjel koněm, tatinek si vztekle mnul nos.
Tak vidíš WWW, z něho si vem příklad. Nedá na výmluvy a šikovně vede milou k práci.
Nakonec koníčka napojí, ten bude vesele skákat –pan Hadaš se s koněm přesunul na tatínkovo královské křídlo.
Jo a WWW, když ji ještě naučí štípat dříví a nebát se do sklepa pro uhlí, tak bude mít zlatej život.
Tatínek vyděšeně sahal z jedné figury na druhou. To se správně nesmí, protože „sáhnuto táhnuto“. Ale rozptýlený pan Hadaš si toho nevšímal. Řešili jsme další písničku.
Ach synku synku, doma-li jsi…….
tatíček se tě ptá…….
oral jsem oral, ale málo……
kolečko se mi polámalo.
Podívej se WWW na tvého tatíčka! Takhle se musel tvářit nešťasně ten tatíček, co měl doma pitomce, kterej neví, že polámané kolečko se má spravit.
Pan Hadaš dal tatínkovi mat.Tatínek praštil do šachovnice. Já jsem fakt takovej blbec jako ten moula s tím kolečkem, že jsem si nechal zase vodkrytý královský křídlo.
A mazej WWW spát, kdo má ty tvoje blbosti poslouchat!!
To je krása, milý www. 🙂 (clap) (beer)
WWW šel jsi spát?
Milý WWW, Tvé vyprávění nemá chybu. (rolf)
Náš milovaný latinář, pan profesor V. přeložil tu oblíbenou Masarykovu písničku (Ach, synku, synku) do latiny a my ji v hodinách celá třída zpívali, vlastně zpívaly-jako humanitní větev gymnásia jsme byly samé baby. Dodnes ji umím. (rolf)
Emtesko, mohla bys prosím připomenout slova latinského Synka? Také jsme ji zpívaly (též dívčí třída) a nějak dnes nevzpomínám na víc než „disce, mi fili, sic arrare“ (music) . Docela by mě zajímalo, zda jste měly (měli) stejný text
Zkusím to, i když asi s hroznými chybami :
Ó fili fili domum pete, ó fili fili domum pete, iam pater tuus querit de te, iam pater tuus querit de te.
Ignosce pater in arrando, ignosce pater in arrando…..
nevím, nevím, aliqando, nevím nevím aliqando…
Je to už hrozně dávno, asi 40 let, tak se omlouvám. 🙂
jsi dobrá!!!
(whew) Já jsem si to nechal přeložit od strejdy Googla a hned jsem chytřejší. (rofl)
Synu můj, ó synu domu žádat, a dům, můj synu, můj synu, zeptejte se, a teď si stěžují na svého otce, tvůj otec se již snaží o tobě.
Odpusť mi otce arrando, odpusť otec arrando ….. aliqando …
(rofl) (rofl) (rofl) (h)
JoVo, ten překladač to vzal moc lakonicky a odflinkl to, správně to má být takhle:
[:Synu ach synu, nežádej domu,:]
[:no a ty otče, nediv se tomu.:]
[:Zapomněl jsi ho vychovávat,:]
[:aby syn nechtěl domu žádat.:]
[:Když s advokátem synek přišel:]
[:otec k nim na práh s bičem vyšel.:]
[:Když nepomohou dobrá slova:]
[: vysvětlím ti to bičem znova.:]
[: Nemáš brát to, co jiným patří,:]
[: v tom domě bydlí i tví bratři.:]
[: Tví bratři, staří rodičové,:]
[: metody zkusím nyní nové.:]
[: Odpusť mi otče žertík malý,:]
[: ten bič na zadku těsně pálí.:]
[: Ukonči prosím tohle bití:]
[: já zpříjemním všem živobytí.:]
[: O vás se budu vzorně starat:]
[: nemusíš víc už syna kárat.:]
(wave) JJ děkuji, takhle to je mnohem lepší než vod strejdy Googla. :*
(h) (wave) (h)
To vypadá taky na nějakýho chytrýho strýčka. Tak mu připomeň, že petere s akuzativem znamená taky mířit někam, čili synáčku, běž domů. 🙂
Ten překlad mimochodem mezi latináři zlidověl.
Hezký, WWW, moc hezký.
Jj, taky to tak vidím. (wave)
Zdeno a díky za starost o nás. (inlove)
Milý wéwéčko, díííky, za vtipné připomenutí výkladů prostonárodních písní. Výklad sprostonárodních může být až po 22-té hodině.
No jo, on to tatíček s panem Hadašem neměl jednoduchý…
Hezký!
Černošice pod vodou… Nemáte někdo zprávy o Lucce V.? Na facebooku jsem navštívila stránky pomoci koním při povodni. Spousta lidí řeší nejen ubytováni pro sebe, ale také pro svá zvířata. A když jsou to zvířata velká, je i problém s jejich evakuací a převozem do bezpečí větší.
Náš dům je asi 20 metrů od Rotkyty. Z toho malého potůčku je řeka, která řve jak… protržená. Myslím na všechny, kteří zvedají oči k obloze a ptají se, jak dlouho ještě…
Botič je taky normálně potůček, ale co dokázal dnes….. UF
Táta byl člen Slováckého krúžku a rád zpíval. Ten zpíval až se hory zelenaly.
S maminkou jsme pěly u mytí nádobí písně národní, nejlépe dvojhlasně.
Dětem zpívám lidovky i trampské.
Jednou večer uspávám dvojčata táhlými oplileckými:
…“komu bych se dostala, než Janíčku tobě“ a z Ivuščiny postýlky se ozvalo: „ještě mně.“
Od té doby zpíváme- než Ivuško, než babičko, než kocourku, než medvídku … tobě.
U nas doma se hodne zpivalo, resp. zpival tata (nahlas) a mama se pridala (tise). Tata to prokladal hrou na varhanky, kterym jsem vytrvale jako dite rikala havranky (boze, s tim, jak jsem komolila slova, jak ja se naucila cizi jazyky? (whew) ) A obcas jsme musely s tatou zpivat i my decka. S uspechem znacne mensim. A strasne rada na to vzpominam. Snad to bylo tim, ze jsme nemeli televizi, a tak jsme se museli nejak zabavit. Takze kdyz jsem zacala chodit do skoly, tak jsem znala kdejakou pisnicku a na hudebce jsem se u kazde pisnicky hlasila, ze to znam. A i jsem jim to chtela zazpivat. A to bylo jak – Hanicko, ale kdyz nechces, tak nemusis zpivat. Ja jsem fakt mela hroznej hlas – hlasivky zruinovane coby male mimco s tezkou luxaci/dysplasii kloubu a tudiz jsem byla dlouho zasadrovana. Ale ja tu hudbu slysim v hlave – v hlave mi to zpiva dobre. Ale ta reprodukce…..
Jinak, Dede, diky za odkaz na ten sbor z jizniho Londyna. Chet je zaukolovan se podivat na Amazon, jestli maji CD.
Ještě dodatek. Z ryze „postprofesinálních důvodů“ jsem sledoval i kolik bylo mezi zpěváčky, řekněme eufemisticky „kolorově výraznějších“.
Věřte, poměrně dost ! Mezi rodiči také!
Neviděl bych to tak černě. Při vánočním koncertu , kde vystupoval
vnouček (MLP to komentovala slovy : „Kubo, víš jak vypadá holub – volák? Ne, koukni na dědu !“) vystupovaly ještě 3 další sbory ze škol v souměstí Chomutov- Jirkov-cca 70 tis.). Kromě toho mají obě Lidušky svoje sbory (i několik dle věku).Většího věhlasu dosáhly jirkovské Lentilky, ale ty mají základ ve svých odchovancích. Odhaduji to tak na 300-500 dětí, které se týden co týden věnují sborovému zpěvu. Kromě toho taneční škola Beethoven- nositel řady evropských ocenění.To nejdůležitější : Za vším stojí poctivá denní práce řady dospěláků, povětšinou kantorů a pochopení mnoha rodičů. Nejsme jenom region s mnoha nejhoršími nej…, ale jak praví básník : „Všude žijí lidé – takoví a ti druzí!“
PS. Bohužel, tohle je tak pozitivní, že to pro řadu medií nestojí za řeč, zkrátka “ žádná sérebrita“
Opýtala som sa kolegovcov v Nemecku, čo robí Rýn. Že zatiaľ je v pohode. Asi to všetko steká do Dunaja.
A míval sbor jitro i sekci pro dospěláky, ta už vyhynula?
Tohle je také kouzelné (sun)
https://ralf.signaly.cz/1208/tece-voda-tece
Já byla vychovaná v hudební rodině-tatínek výborný houslista, pak též kontráš v cimbálovce Olšava,maminka sopranistka ve smíšeném sboru Dvořák, nám bylo s bráchou zpíváno odmala, takže jsme brali zpěv jako samozřejmost. Mě nutili hrát na klavír, já prchla ke kytaře po vzoru bráchy, který hrál na výšce v country kapele, zpívala jsem ve školním pěveckém sboru, no a když jsem měla svoje holky malé, těm bylo zpíváno denně. A výsledek? Jedna dcera zpívá profesionálně, druhá pro radost v amatérské country kapele. Jen já jsem jaksi zpívat přestala. (devil)
Jůůůů, vy jste dobří!!! Tož napiš co a kde dcerka zpívá, prosííím. (h)
Já to napráskám, udávat se nemá, ale hlásit se to musí, chicht, muzikálová hvězda v Brně v městském divadle.
Tak ve výtvarné tvorbě si věřím, do ZUŠ jsem chodila od předškolního věku až do svého nástupu na VŠ. Dodnes ulítávám na výtvarných potřebách, různých typech papíru a plátnech a říkám si, že ten čas na jejich použití snad zase jednou přijde 😀 Občas si něco jen tak načmárám, ale do ničeho většího jsem se už dlouho nepustila…
To se zpěvem je to horší 😀 Zpívám ráda, ale pouze když jsem sama, maximálně ve společnosti zvířat 😛 Moje poslední veřejné vystoupení proběhlo ve čtvrté třídě ZŠ, kdy jsem se DOBROVOLNĚ přihlásila do školní pěvecké soutěže. Stoupla jsem si před tabuli a začala zpívat. Kolem mě létala obrovská hlasitě bzučící moucha, která se po první sloce rozhodla, že mi sedne na nos. První řady žáků a učitelů padaly smíchy a já byla TAK nervózní, že jsem se ani nedokázala ohnat. Tak jsem tam zpívala s mouchou na nose (tmi) . Ve své kategorii jsem se umístila na čtvrtém místě, ale tenkrát jsem si řekla, že za ty nervy a ten trapas to fakt nestálo (shake) .
Od té doby na veřejnosti nezpívám 😀
Na Kralovehradecku krom chlapeckého Boni Pueri (založeno profesorem Jiřím Skopalem) působí i dívčí sbor Jitro (založeno taktéž prof. jiřím skopalem)
http://www.jitro.cz
Na druhou stranu se v Jitru občas nějací kluci objeví ( v hlavním sboru vždy jsou alespoň 2, sám jsem jeden čas byl jedním z nich).
P.S.: to obrovské množství blikajících, mrkajících a jinak se hejbacích smajliků mi na 10 minut zasekalo telefon, než jsem je přelezl, abych vám mohl napsat.
P.P.S.: v Hradci jsou už všechny jezy zdvihnutý a neregulovaně vypouštějí
To se vám zdá, že vypouštějí neregulovaně, měl byste vidět ten mazec kdyby nevypouštěli. Každý správce jezu má nějaký manipulační řád, který musí dodržet /vlastní mnohaletá zkušenost/ a kdyby nebyl binec okolo vody tak by se všechno zvládlo snadněji. Tím myslím pokácené a neuklizené dřevo, staré pařezy v řečišti a nejen petky – ty přece šlepeme a dáváme do petlů (chuckle)
Myslím že neregulovaně v tomto případě znamenalo na plný pecky 🙂 a jo, binec v korytech řek a na naplavkách tu situaci nevylepšuje. Pořád vzpomínám, jak v holandsku dokolečka čistili kanály a počítali jak se jí vylepšil průtok
No, když je vody moc, tak to musejí upouštět i neregulovaně. Mají na to i odborný termín – bez ohledu na řečiště. Alespoň tak mi to říkával táta. Prostě když se dojde do bodu, že přehrada už vodu držet nemůže, tak holt je nutné tu vodu pustit. Koneckonců ona se pustí sama. Pak už jde o to nenadělat zbytečné škody na vodním díle. Prý, kdyby ruply Slapy, tak by voda byla i na Václaváku.
A mimochodem, třeboňská rybniční soustava o minulých povodních zadržela více vody než celá slavná vltavská kaskáda, takže v betonu to není.
Taky si říkám, jestli pod Hradcem pustí tu vodu na záplavové louky. Tam se jí vejde 🙂
Ri, možná, že si to někdo dovolí ale odpouští se vždycky postupně, pouze v opravdu krajním případě se vytahují všechna stavidla ale stejně to není současně, postupuje se po jednom, jen možná v kratším časovém sledu. Třeba to píšu málo srozumitelně ale žiju s tím živlem nemyslím manžela, ale vodu/ skoro 50 let, voda nám teče u stěny baráku a pod barákem, měla bych tedy o tom něco vědět.
Ja myslím, že dělají fofrem místo na vodu která teprve přijde. Když se tenkrát v Hradci rozlila Orlice, zvedali hladinu Labe proto, aby se srovnal průtok obou řek na soutoku.
Teď už jsou sem tam vakové jezy a ty mají svůj režim, při určité hladině se do vaku voda napistí a když hladina stoupá tak se vypouští, má to čidla a reguluje se to bez manuálního zásahu. O tom zatím moc psát nemohu, možná bych si udělala i ostudu nějakou nepravdou. Je drahé zařízení-pro nás nedostupné- nedodáváme energii do sítě, máme to jen pro topení své a dílen.
Teď to po sobě čtu a už jsem zase u pešlapených petek – samozřejmě, že nenapistí ale napustí (I-)
nevím. Obě jezová tělesa byla vytažena až k mostovce, voda valila proudem pod tělesama a „vařila“ se ještě 200m po proudu a nad jezem stav skoro o metr víc než normální. (normální stav je metr a půl pod hrází kdy by voda skočila do Předměřic, takže už jim zbývá jen půl metru do vyplavení Předněřic, které jsou z půlky pod hladinou Labe.
Vybavuje se mi starý český film Pohlaď kočce uši. Ten je tedy o dívčím sboru, ve kterém je kluk jen jeden. A i když film má jen minimální a ne moc logický děj, je v něm spousta úžasného zpívání. Zajímalo by mně kde je konec té holky s čisťounkým sopránem v hlavní roli.
ten film miluju…..tu dobrodružku, co zpívala i diskopísničky,tu hrála Markéta Zmožková… po neúspěšném pokusu o přijetí na hudebně-dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze vystudovala střední ekonomickou školu a ve filmu se již neobjevila. Po opuštění herectví pracovala nějaký čas na pozici produkční ve společnosti Jakubisko film a poté udělala kariéru v mediální agentuře Medea jako šéfka společností Médea Promotion a Médea Creativity.
———
ta, kterou zmiňuješ – hrála MARTU, je moje o 5 dní starší vrstevnice, Zuzana Krupicová nar. 5.4.1968 Boskovice, Československo …
Od dětství navštěvovala Lidovou školu umění (klavír, rytmika, dramatický kroužek) a po absolutoriu hudebně-dramatického oddělení Státní konzervatoře v Brně (1989) nastoupila do angažmá v brněnském Divadle bratří Mrštíků. Širšímu okruhu diváků se zviditelnila jako dívčí protagonistka dvou filmů pro mládež: sólistka dívčího pěveckého sboru Marta v Pinkavově hudební komedii Pohlaď kočce uši (1985) a kadeřnická učnice Helena Slavíková ve smutné komedii Evy Štefankovičové Slané cukríky (1985). Účinkovala také v tv. pohádce Král lenochů (1989).
Dětství jsem strávila v PDS – neboli Pražském dětském sboru, následně s přívlastkem Československého rozhlasu. Prófa byl jeden z lidí, kteří mne formovali a roky strávené ve sboru pro mne byly nezapomenutelné. Tábory, které se rok co rok konaly poslední tři neděle v srpnu, kolem ohniště hafo kytaristů, kteří měli jednoho učitele, do roku 1969 půlnoční oslavy prófových narozenin v noci z 20. na 21. srpna…..Dneska už sbor přežívá jen jako pidiseskupení, za mých mladých let měl hlavní sbor A asi 80 lidí, k tomu sbor B s cca 50ti členy, přípravka pro pinďata a od 18 let Mikrochor. Lituji dnešních dětí, že mají jen tak omezené možnosti, pokud se nechtějí vyčlenit ze svých vrstevníků
Teda Inko (inlove), tak to jsme se teoreticky kdysi mohly sejít. (nod) V srpnu 1968 jsem byla na táboře v Osečné u Liberce a pamatuju se matně, že poblíž měli tábor „Dismaňáci“. Byli jsme u vás na nějaké exkurzi, mám pocit, že nám nějaké děti zpívaly, nebo jsme okukovali nějakou zkoušku, to už nevím.
Nene, nemohli, my nebyli Dismanův dětský sbor ale opravdu PDS, rozhlasový se z nás stal někdy okolo roku 1972 či nějak podobně, už si to nepamatuju.
Tábor 1968 – mám dojem že jižní Čechy, ale nedala bych za to ruku do ohně, určitě ne nikde na severu, za těch mých 8 táborů jsme na severu nebyli. Ten 68 byl památnej, my slavili opravdu o půlnoci, zpívalo se a vůbec, šlo se spát až tak ve dvě a déle, 21. nebýval budíček a do oběda byl volný život. Ráno nejstarší holky rádio na stožáru vlajky, uřvané.. V roce 69 naposledy a už to brali jako provokaci.
Aha, tak to jsem to zase „zvavila“. (chuckle) Inu, není sbor jako sbor, měla bych to vědět! (nod)
jak jste na tom Zvířetníci?? V neděli ráno v pět hodin jsme se dořítili z Germánska, už cestou tam na koncert jsem si říkala, když jsem viděla u nich ty jezera místo luk a polí a když celou dobu pršelo a nepřestalo, že to nedopadne dobře a bohužel ne. Do reality jsem se vrátila včera večer a nestačila koukat, i když jsem s tím počítala. Jste všichni v pořádku?
Petro, myslím na Karolínu a její Horní Maršov, tam nebylo dobře. Snad je tam někde na kopci, ale to by se musela ozvat. O zbytku nevím, jen dole píše Heduš, že Pudlíkovou pro jistotu přestěhovali do Prahy – a čekají, co bude. Já už nějakou dobu bydlím také na kopci a na „správném“ břehu, takže ani do roboty jsem v pražském chaosu neměla problém se dostat. Myslím ale na postižené, už přemýšlím, kam bych měla zaměřit pomoc – alespoň takovou, na jakou stačím.
Apino, díky za hlásání.
Hlavně, aby byli všichni v pořádku.
Přemýšlela jsem nad tím, jestli se zase Zvířetník do něčeho nepustí?
Hmmm, Vltava s Berounkou se už zase objímají:
http://www.novinky.cz/domaci/303708-on-line-voda-bude-kulminovat-odpoledne.html
Musím vylézt odpoledne na kopec a kouknout se, je to kousek nad námi – myšleno proti proudu, jinak my jsme vysoko nad vodou.
Fakt je ale, že před jedenácti lety bylo ózero ještě mnohem větší.
Hlásám, že u nás se voda vrátila ze zahrady do koryta a pod most, klesá a ůstává tam, kde má být.
Všem potřebným držím palce, ať klesá taky.
A dnes nám začaly státnice, tak i mým spolužákům držím, aby se do Prahy dostali a úspěšně ukončili.
Víte, co je zajímavý? Když byly přijímačky, bylo co? Povodeń. Tak teď ke státnicím další, tentokrát větší.
Držím palce, Týno, kvůli vodě i státnicím. Mimochodem, neznamená to, že budou po státnicích zase přijímačky? 😉
Ne ne, žádný přijímačky už nebudou. Státnicovat budu v lednu, náhradní termín, nějak jsem nestihla diplomku. A na děti se nevymlouvám ( i když bych mohla, je jich moc a jsou malý ) , prostě se jen tak flákám, prokrastinuju a pak nestíhám
Takže podržím paleček v lednu, teď jenom proti tomu rozmoklu. Stejně tě obdivuji, jak krásně všechno stíháš, tak jsem přemýšlela, jestli neuvažuješ o postgraduálu …
Uvažovala jsem, uvažovala. Ale jen chvilku. Už neuvažuju. Potřebuju se taky někdy vrátit do práce, budu se muset učit první třídu brzo ( už se to blíží, už jen rok ) a tak. A navíc jsem nenašla něco, co by mě postgraduálně úplně zaujalo
Dede, moc hezké povídání. Ta Libera je moje oblíbená a to jejich druhé číslo toho koncertu „Going home“ mám nejraději a chci, aby mi tuhle nahrávku zahráli na pohřbu, slova jsou nádherná – jo taky u nich vždycky kapou slzičky – zatím jenom ty moje….
Ta radarová mapa vypadá dnes ráno ošklivě a videokamera na Karlův most nefunguje, tak nevím, jak to vypadá tam. Ale včera už bylo vidět proti povodňové zábrany na Kampě.
Tak vám mooooc držím palce, nejen v Praze, ale všude. A co dokáží záplavy, to my tady známe moooc dobře. Letos některá místa už plavala 2x !! Ale na severu Austrálie zase nepřišly monzúny a je to docela průšvih – co dělat s dobytkem :-((( ?
Milá Mílo,
ono je to jako v té staré písni, kterou česky zpívá Spirituál Kvintet
Pršelo den a pršelo noc
A čeho bylo málo, je najednou moc
Z nebe se táhnou provazy vod
Všechno živé prchá jako o závod
Utíká zvěř i lidé z měst
Déšť není spása – je to trest!
Zkuste spíš tohle http://www.youtube.com/watch?v=xe7NCDi-iXw
Nejsem znalec australského podnebí, ale neznamená to, že nepřišly monzumy, že bude sucho a neporoste tráva a nebude na čem pást? V tom případě bychom rádi vypomohli a přeposlali většinu místních lijáků.
Pro KPŠP: všechno zlé je k něčemu dobré. Rostou houby, a fest. No a taky prý bude letos vysoká a výnosná pšenice. A pokud vysvitne v červenci sluníčko, možná ty výnosy i uzrají.
Hmmm, tady v Čechách to vypadá spíš na velké výnosy rejže. 🙁
Vavísku 1 (*)
Vave!
Tomu se říká stručné a výstižné vyhodnocení situace.
Máš asi určitě pravdu – není monzun, není tráva, není kráva.
Ono se v té písničce taky ze začátku zpívá:
Hlína je vyschlá jako troud a pluhem vůbec nejde hnout,
z pouště vzduch jako horký měch,
dobytek hyne po stádech,
ticho jde zemí zmrtvělou,
když tu někde v dálce zahřmělo.
To budou ta sucha, na která jsme si stěžovali dva roky pozpátku. No a to pokračování je už o letošku.
Máš pravdu, všeho moc škodí. A ten optimismus se shledává čím dál hůř.
Tak aspoň jedna dobrá zpráva ze včerejška: Ioannině, Penny a Melly se podařilo dopadnout vyplašeného čivaváka, který zahnul kramle z autoopravny blízko frekventované Vídeňské. Uprchlík byl odchycen a vložen v loket šťastného majitele, který tam s potomkem na druhé ruce zvíře už nějakou chvíli intenzivně hledal. Oddechli jsme si všichni, bylo to v místě, kde psi slabší povahy jančí z okolní šalinové a automobilové dopravy. Jenom doufám, že jako odměna za dobrý skutek neujel holkám autobus.
Hurá – dobré trio jsou ty tři holky (clap)
Těší mne že i někdo mimo mne zná Liberu 🙂 Ze zvědavosti jsem se podíval co dělají dnes už dospěláci co tímto sborem prošli a někteří to dotáhli i do londýnské opery
Jejda, to je příjemná zpráva. Díky.
Muzu se pochvalit…? Zpivam skoro porad a myslim, ze dost dobre 🙂 obcas mam pocit, ze Rafael si bude myslet, ze lide se dorozumivaji zpivanim, protoze nektere dny zpev „prevysuje“ beznou mluvu:) co taky porad debatovat s miminkem, ono to zpivani tak nejak jde samo. A Rafulda si se mnou ve svych 5 mesicich brouka, mnouka, kvili a tak zvlastne hrdelne vrni. Zpivame mu i dohromady s Danem, ktery se taky krasne rozezpival a zpivani naseho maleho prcika nastesti jednoznacne uklidnuje.:)
Heduš, ondymo jsi tady zmiňovala, že podle chytré knihy se Rafík naučil spát. Můžeš dát tip? Ne, že bych potřebovala, moji potomkové jsou krásně spací. Ale sestřenka bojuje marný boj s mrňou, která usíná jen a pouze při kojení, jinak ani náhodou, v noci každou hodinu a půl huláká a nechce spát.
Ahoj Tyno, jedna se o knizku Detsky spanek v otazkach a odpovedich. Napsaly to dvě americanky a je to psano takovou popularne naucnou formou. Mne knihu doporucila maminka total nespavce, a ze pry spal hezky behem 5 dnu. Ja to cele precetla a volne jsem se tim nechala inspirovat.Je nutne dodrzovat ritualy a zejmena, a to asi tak desetkrat podtrhnu, nenechat to miminko usnout u prsa do postylky musi jit bdele nebo polobdele, aby mohlo samo usnout. A umelo samo usnout, kdyz se v noci polo/probudi. Ja to dlouho nemohla pochopit, ale kdyz R. Usnul u prsa, tak proste kdykoliv byl v noci bdely,tak mozek hodnoti „aktualni“ stav a stav,kdyz usinal a zjisti, ze nema prso, nema mliko, nemam teplou mamu a spusti ALARM. A neuklidni ho dudel, noseni, nic, proste prso, prso, prso. Naopak dudlik ho dostaval do uplne fialovych zachvatu zurivosti. Ted ho večer okoupu, nakojim v mistnosti, kde spi, nenecham usnout, dam do postylky,dudlik, oblibena decka do ruky, prikriju a lehnu si vedle. Vetsinou mu to trva15 min,hrjae si s dudlikem, deckou, zavrtava hlavu,ja mu pouze davam zpatky dudel (kdyz ho vyplivne a chce ho), nemluvim uz na nej, jen tam tak lezim. A on proste usne 🙂 prvni dencca 30 min poplakaval,ale zadny rev, jen takova nespokojenost. V noci,kdyz se probudi, tak jen broukne na dudel, dam ho a je klid. Ale je taky dost dulezite ho v noci nenakojit,kdyz se probudi,protoze mu tim potvrdis probuzeni-prso,ale mit budik na cca hodinu pred casem,kdy se budi na kojeni.Zdvihnu ho spiciho z postylky,dam k rsu,cca 10min pije, dam do postylky a okamzite usne.zazrak,ale funguje to dokonale. Moc ji drzim palce, at se ji to povede a zase se vsichni vyspi.Rafael zacal dokonce spat krasne přes den, proste „pohoda“ 🙂
Milá Dede,
oni zpívají tak nádherně! Jednou jeden dirigent přirovnal smíšený sbor k houslím a chlapecký k viole. Hrát na violu je mnohem těžší, ale zase má daleko krásnější zvuk.
U nás se zpívá často a v jednom kuse. Dokonce se potvrdila stará pravda o korekci řečových vad při zpěvu – písmenka, která při řeči ještě úplně neznějí tak, jak by měla, jsou v písničce perfektní. Navíc pozoruji, že kluci mají talent – pokud se jim písnička líbí, jsou schopni ji odposlouchat na jeden dva poslechy. Nejspíš se poohlédneme po někom, kdo by uměl pracovat s takhle malými dětmi, aby jim zpívání rozvinul a neznechutil.
Malování je kapitola trochu méně slavná. Ale co kluci objevili vodovky a lehounké vedení štětce, začíná je to i bavit. Takže teď trénujeme obtahování, nepřetahování, kreslení tvarů podle představy autora … to bude ještě práce, než pes bude mít čtyři nohy a ne čtyři kolečka …
Dede, tak jestli chceš někoho odvážného, tak se hlásím, že zpívat a malovat vcelku umím. A zároveď Ti děkuji, že se neptáš, jak jsme kdo schopen ladného, elegantního či sportovního pohybu 🙂 .
JJ, ve Šlapanicích u Brna, desítky let působil dětský sbor Kantiléna, známý i v tehdejší nám dostupné Evropě. V dětství, na základce několik spolužaček tam jezdilo zpívat. Nu, tenkrát neexistovala média, která by jej zviditelnila tak, jako je to možné dnes. Některá děvčata skončila v dospěláckých sborech. Ani nevím, jestli Kantiléna ještě zpívá.
Můj muž zpíval asi dvacet let ve známém smíšeném, brněnském sboru Brněnští madregalisté. Vyhrávali sborové soutěže i v tehdy pro nás nedostupné západní Evropě. Už zanikl. Na severu Čech také působil známý dětský sbor, potom myslím zanikl. Bambini di Prague, také jsem o nich už dlouho neslyšela. Ono se to sborové muzicírování jaksi z naší společnosti vytratilo …….
Severáček stále zpívá. A stále dobře. Už ho dávno nevedou manželé Uherkovi, ale žije naplno. A schází se i staří členové a zpívací tábory na říčce Mohelce taky neodvál čas -starý mlýn rok co rok zní nově studovaným programem.
Tak to mám velkou radost. Madregalisté se také scházejí několikrát do roka, ale jenom společensky.
A to je škoda, Alex, mě se moc líbilo, jak zpívali.
O Kantiléně můžu přemýšlet výhledově, kdysi jsem jim (souběžně se sólovým zpěvem) chodila do přípravky, ale zarazila mi to dvouměsíční hnisavá angína, která mi pěkně vyplenila v hlavě a v krku kdeco. Po ní jsem měla nějakou dobu zakázáno namáhat hlasivky, takže jsem pak zůstala jen u toho sólového, kde mi upravili pěvecký plán, aby byl ze začátku hodně oddychový. Mám dojem, že na to jsou kluci ještě dost malí, a vůbec na jakoukoliv přípravku, málokdo je ochoten pracovat s dětmi mladšími než z první třídy (dobře, ještě sem tam někdo s předškoláky).
Možná a snad bychom mohli zkusit nějaké společné zpívání u jedné prima paní, která prý umí i ty špuntíky. Nejspíš tam někdy zajedem okouknout, jak u ní zpívá Ioannina (ano, prásknu to hned po ránu) a při té příležitosti osonduji, jestli by to kluky vůbec bavilo.
Zpívání ve sboru je opravdu krásné. Chvilku jsem v jednom v Itálii zpívala, bohužel dost krátce. JInak ten sbor ze severu byl asi Severáček a podle webovek existuje. Bambini di Praga bohužel dojely na aféru sbormisra Kulínského, který sboristky bohužel učil nejen zpěvu. To nebylo o tom, že by děti nechtěly zpívat, ale o tom, že tento pán tento sbor zničil svou vlastní „aktivitou“.
Apino, vidíš, teď jsem si také vzpoměla na tu hnusnou aféru. Škoda, zpívalo jim to také pěkně.
Vůbec bych si nebyl jistý jak ono to bylo. Některá děvčátka mají ve zvyku si vymýšlet a v současném světě stačí vypustit pomluvu a už se to nezastaví.
Jendo, aniž bych o kauze věděla více než ostatní, protože jsem to měla z novin. Sama jsem na lyžácích zažila, jak se slečny mezi 15 a 18 lety jednomu vedoucímu vlastně samy cpaly do postele jen, aby byly v jeho družstvu, jen aby je vzal s sebou do Tater. Tady to asi bylo hodně podobné, kromě toho tu byla řevnivost mezi dobře situovanými dívkami a vidina koncertů v cizině. Tady asi nestačilo jen dobře zpívat, přízeň sbormistra byla velkou devizou. Proto toho vydržely dost. Některé mu asi do té postele lezly samy, některé proto, že z toho viděly nějaké výhody. Pak tu ale byla skupina dívek pod 15 let, na které to zkoušel také včetně dokonaného sexuálního styku. Akce v sauně, kdy chodil mezi nahé dívky, sám přiznával, jen tvrdil, že to bylo všechno v pohodě. Ale – Sbormistr je veličina a ty dívky – a teď je jedno, zda byla pod nebo nad 15 let, na jeho přízni byly závislé. Prostě byly v závislém postavení. On svého postavení zneužil, a o tom to je. Na svou sboristku prostě neměl co sahat i za předpokladu, že jí bylo více než 18 let a do té postele mu sama vlezla.
Kdyby nic, tak s poslední větou na 150% souhlasím. Ještě bych dodala; a co matičky? Nic neviděly, neslyšely,nebo nadzvedávaly pokrývku? A první manželka měla nějak dlouhé období, než s tím vyrukovala. Neomlouvám sbormistra, ale stejně bych odsoudila ty, kteří byli při tom a mlčeli.
Myslím, že Kantiléna funguje pořád, jen už není ve Šlapanicích, nýbrž v Brně.
My máme v Židlochovicích dětský sbor Skřivánek- byla jsem na koncertě, kdy nejdřív hrál Hradišťan, pak zpívali Skřivánci jejich písničky a Hradišťan jim k tomu hrál a taky tam zpívala starší děvčata ze Skřivánku Pavlicovu mši. Byla to nádhera.
ale ne,ještě jsou… těmhle to zpívá taky dobře…
http://www.bonipueri.cz/web/cz/o-boni-pueri/biografie
Kantiléna funguje už dlouhá léta pod brněnskou filharmonií a báječně. Dcérenka tam zpívala osm let. Mají i přípravná oddělení pro prcky a moc to s nimi umí. Vřele doporučuju! Šup za buk…
Dášo, díky za krásné zamyšlení. I když je tak husné ráno a člověk nechtěně musí sledovat katastrofu, která se valí, „zpěváčci“ mi proslunili den. Mám je stále puštěné a chvílemi sleduji ty mladé nadšené tvářičky, opravdu jsou to děti antropologicky tak různorodé! Díííky!
Milá Alex, já jsem včera opravdu přemýšlela nad tím, co vydat – vzhledem k situaci. Ale pak jsem si řekla, že to chce oázu klidu, nějaké pěkné téma, kde by člověk mohl na tu velkou vodu chvíli nemyslet. No a já tenhle sbor poslouchám často, právě v takových chvílích, kdy se potřebuju kapku „odclonit“ od reality 🙂
Takže jsem to nabídla všem (inlove)
No, pokud jde o zpěv a malování, tak dětem jsem zpívala i malovala. Mému zpěvu se vysmívala učitelka ve škole i můj dědeček, což mi ale nebránilo si zpěvem u táboráku v pozdějších letech vylepšit trochu hlas i repertoár 🙂 No a na výtvarku jsme nějakou dobu chodila, přestala na základce v sedmé třídě, kdy nám dali třikrát týdně vyučování do půl páté, a pak jsme začala až s dětmi. Kreslila jsem jim omalovánky a v čekárně u doktora s nimi hrávala hru- do diáře jsem jim kreslila obrátky, kdy jsme začínala od detailů a postupně doplňovala- děti měly za úkol uhádnout co nejdřív, jaký obrázek se postupně objevuje :)To byly chvíle, kdy i Kuba na raketový pohon seděl a nezlobil 🙂
Já jsem kreslila (furt 😉 ) a zpívala… nějaký čas. Ze začátku v tom bylo hlavně nadšení, ale trochu jsem znejistěla, když jsem zaslechla, jak mamina říkala babičce (přeslicové – v tom rodě je hudební nadání dost silné), když mě zastihla, jak si snažím hrát z hlavy písničky na piáno: Já nechápu, jak může správně hrát, když si k tomu tak falešně zpívá! No odpověď byla jednoduchá, byť tehdy bych ji neuměla dát – já hudbu správně slyším, to jen ta reprodukce pokulhává! 😀
Aha, jen reprodukce pokulhává. Já jsem vlastně jen zázrakem udělala zkoušky do LŠU na klavír. Měli jsme zazpívat písničku – věděla jsem, že dávají dve – Ovčáky a Kočka leze dírou. Naštěstí jsem vyfásla ovčáky, ty jsem celkem uměla, zato Kočka leze dírou mi nešla. Slyšela jsem dobře, ale „reprodukce“, jak jsi se krásně vyjádřila, značně pokulhávala. Prostě jsem neintonovala a zpívala tím pádem strašně falešně. Já slyšela, jen ta „reprodukce“ mi nešla. Pak jsme hodně zpívali na hodinách hudební nauky a učitel mi pokaždé říkal: „Ty nezpívej.“ To bylo dost ponižující. Časem se to zlepšilo, ale zázrak to není dodnes. Superstar by ze mě nebyla.
Jo! To je přesně to, za co by takový učitel zasloužil nakopat do zadku! (devil) A stejné je to s kreslením a malováním – kolik dětí nikdy pořádně nezačne zpívat nebo kreslit, protože jsou vlastně veřejně ponižovány před spolužáky? A to děti moc bolí… Jak píšu v článku – na „výchovách“, včetně tělocviku, by se měla hodnotit snaha a přístup, ne výsledek.
Amen, Dede.
Mě zase na základce odmítali zařadit do štafet, protože bychom byli poslední. Věděla jsem, že je to pravda, ale takhle mě prostě nic nenutilo s tím zkusit něco dělat. To je ten problém: neumíš to, nejde ti to = jsi nešika a bude to tak napořád (:()
Ze stejných důvodů jsem vlastně nikdy nesportovala. Byla jsem tak „šikovná“, že mě nechtěli ani na spartakiádu. Učitelka přikázala ostatním, aby ze dvou nešikovných vybrali tu, co s sebou chtějí- a já jsme tudíž Poupata necvičila. Sportovat jsme začala v osmnácti něčím, co vlastně moc sportovně nevypadalo (historický šerm), ale nakonec se z toho vyloupla velmi všestranná dřina (posilování, pády, šerm…), ale do dneška cvičení nemám ráda a obecně mám ke sportu hodně negativní vztah.
To je i můj případ.
Nešika a kopyto, kterému doktoři podle tehdy platného názoru zakázali cvičit (potíže s páteří, strávila jsem půl roku v Brandejse, kde mne paradoxně dvakrát denně tejrali cvičením, protože na tyhle potíže funguje jenom pevný svalový korzet), takže když jsem na gymplu měla poprvé udělat výmyk, tělocvikář se válel smíchy po zemi. Navíc mě nesnášel, protože jsem byla o hlavu větší než on.
A pak mám mít ráda sport a cvičení.
U kreslení a hudebky se u nás cenila snaha a jelikož opravdu neumím zpívat ani kreslit, mívala jsem za snahu dvojku. Ovšem Juniororvi jsem zpívala i kreslila.
A kdo se chce zasmát, jde se podívat na tento VÝTVOR! Nikdy jsem nic tak děsně načmáranýho neviděl. Ty jako nevidíš, že to zátiší je na stole? Tady ti to ujíždí, jiná barva, celý nakřivo, … To hlásil náš souh učitel výtvarkovej pravidelně. Byl to vola kus. ( pardon )
Ale s mrňama kreslím, zpívám, tancuju. Zpěv žádná sláva, taky horší reprodukce. Ale slyším dobře, po sluchu i na klavír zabrnkám, na flétnu zapískám, na bubínky zatluču.
Holky zpívají kupodivu velmi poslouchatelně, kreslí poznatelně (obzvlášť Anuše, ta dokonce velmi hezky, místy i líp, než já)
Já jsem měla také zákaz zpívat, od čtvrté třídy, kdy jsme dostali jinou učitelku. Kreslit jsem docela uměla, ale zas jsem byla na pranýři za to, že jsem měla výkresy upatlané, takže také špatně. 🙁 Paní učitelka Vondráčková byla opravdu děsná, tohle bylo horší než otloukání hlav vybraných žáčků o lavici, i když to jsme teda taky neměla ráda. 🙁
jasně, to že předmět vidím jinak než souška učitelka na výtvarku,znamenalo,že mi dávala pořád trojku na výzo… jak já tu babu nenáviděla… (whew)
NO, ono je to dvojsečné. On to asi ani nemyslel zle. Já ho na jednu stranu i chápala, protože jsem věděla, že o falešně je. Možná, že tím, že jsem poslouchala ty ostatní se to časem zlepšilo. Možná to měl tak vyzkoušené, že to tak funguje a možná si chtěl jenom zachránit své vlastní uši. Časem mi to „Ty nezpívej.“ říkal čím dál méně a nakonec to pak už říkal některým jiným žáčkům. Takže jsem určitě byla lepší, ale až po letech. On nás nakonec i něco naučil – i když tu teorii se všemi těmi kvintakordy, sextakordy, kvartsextakordy, intervaly a kdovíčím dalším jsem doslova nenáviděla.
Tu pravou šikanu a ponižování jsem zažila až na gymplu, kde se na mně třídní celoživotně podepsala. Je totiž rozdíl, kdy to ten kantor vlastně nemyslí zle, a kdy naopak zlý je a k tomu ještě nesmírně pitomý, což všechno ještě zhoršuje. Ale to žu nejsme u zpívání.
O něco horší než „Ty nezpívej!“ je, když sbormistr zastaví sbor a řekne: „Znovu a jenom třetí řada. Znovu a jenom třetí řada, první čtyři zleva. Znovu a jenom vy dva. A teď jenom ty.“ To je hodně drastické čekání na to, co přijde. Ovšem pokud je sbormistr rozumný, vyřeší to dál tak, že nedojde ke křivdám na dušičce. Tady končí hudební odbornost a začíná normální lidský přístup…
Onehdá jsem tatínkovi říkala, že neumím zpívat. Po nějakém čase jsme si společně brnkali na kytary a táta povídá: „Teda, ty mi říkej, že nemáš hudební sluch!“ „Tak to moment, tohle jsem nikdy netvrdila,“ ohradila jsem se, „já jenom řekla, že neumím zpívat. Sluch a hlas není totéž.“ 😀
O palce není, ty držím fest! Ale ten pohled na radar není nic moc 🙁
http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/rad/data_jsradview.html
Štve mě, že jim nefunguje obvyklá mapa, prakticky celý víkend. Když je to nejvíc potřeba, tak to nestíhají. To je rozhodně špatně!
Hlasani- tak jsem Pudlikovou s Tobiaskem včera večer prevezla k nam do Prahy. Vojta taky nezustal doma, ale je u kamarada „na suchu“. Jejich ulice je evakuovana, tak se ceka…
Kdyby zbylo par palecku, tak o ne prosim pro jejich domecek 🙂
Držím palce a nejen Pudlíkové, ale všem, kdo mají problémy s vodou (y).
Držím palce a myslím na všechny vodníčky (y) (y) (h) (h)
Držím palce Pudlíkové i všem ostatním, ohroženým (h)
držím..aby to zvládli (y) (y) (y) , ale stejně si myslím, že se tam neměli vracet….. ;(
Sharko ono to neni tak jednoduche 🙂 kdyz mas rohovy domek v ulici dalsich 10 radovych domku, ktery postavil tvuj dedecek, nikdy tam povoden nebyla – az v roce 2002. Cela ulice se opravila, domek se taky opravil…ne kazdy ma „spoustu“ moznosti, ci si muze nejak zasadne vybirat.
No právě! Je spoustu lidí, kteří nemají kam jinam jít! Není jednoduché prodat domek a za stržené peníze si pořídit jiný v „suché“ lokalitě.
Takové rady jsou celkem na draka.
Ege, to není rada..u mě to je pud sebezáchovy…já už bych se tam nevrátila…. pro můj rodnej Děčín pláču, jezdím tam každej rok, pořád pro mne bude městem měst, ale kdybych se tam měla vrátit,tak už ne k Labi,ale někam vejš….
Od dob našich dědečků se v přírodě mnoho změnilo, znásilňovali jsme ji a ona nám to teď vrací…
každej to máme jinak nastavený…
mimochodem, kde si myslíš,že jsou teď moji příbuzní,co tam bydlí u Labe? U mojí mamky v Chrudimi…. doma zůstali jen chlapi a stěhují všechno vejš….
sharko, ale Ege má hodně pravdy… mně teda taky naskakuje jako první – tam už bych nešla… ale kdybych nic jinýho neměla?? už to barvitě vidím, jak se lidi rvou o to, odkoupit ode mě domek na břehu Berounky… a já teda volných pár milionů na nákup jiného bydlení nemám 🙁
(v první osobě píšu hypoteticky, Jižní Město je na kopci – na Hostivařskou přehradou, která už je od včerejška vysoce přeplněná)
ale já jí neberu,že nemá pravdu… jen to mám jinak nastavený…proto říkám jen za sebe, že ne…neradím, aby šla Pudlíková jinam… (hug)
(y) Držíme. (y)
DRžím palčeky všetkým, to čo sa deje s Prahou ma strašne mrzí. Aj u nás prší do bezvedomia. Zatiaľ to SK rieky zvládajú, ale keď sa dovalí prívalová voda z AT a BRD, tak Dunaj Blavákov vyplaví tiež.
A viete, prečo dnes mladí ľudia a deti nespievajú? Každý má vo vrecku MP3, mobil, alebo nejaké iné „šumítko“. Tak načo by sa namáhali:(.
Ešte poznámka (smutná) k predchádzajúcemu článku: u nás na východe búrka zabila 3 malé čápíky. Starí to prežili, ale mláďatá nie.
Yetti, jak, prosím, řekneš slovensky čápě = mládě od čápa?
Bocian a to malé je….? A to si o sobě myslím, že slovensky umím dost obstojně. Vždyť patřím mezi Moravské Slováky.
Držím palce všem „plaváčkům“ a jejich hnízdům.
Dobrej postreh a nadherny video, diky Dede!
A funguje to i v Americe, mrknete na tohle neuveritelny video:
https://www.youtube.com/watch?v=ZAGX2naotME
(wave)
PS – ted mi prisel majl z Roudnice nad Labem s fotkou zatopenych zahrad u reky…takze nezbyva nez drzet palce a v duchu premlouvat bohy deste at uz toho nechaj…
Ono se řekne zpívat, jenže je to těžké, když se čék musí sám sobě řehtat, jak to tahá za uši. (blush) Ale samozřejmě máš pravdu, Dede, a líbí se mi, jak to napsala Xerxová, že se děti musí socializovat. 🙂
Držím palce všem u vody, je to fakt děs, v Praze stále prší, sice méně než sobotu a v neděli dopoledne, nicméně téměř stále. Půda už vodu dávno nemůže jímat, tak to všechno nakonec stéká do potoků do Vltavy. 🙁
Přeju všem krásný den a držte se! (h)
Jj – ono se řekne zpívat dětem! Já jsem zpívala, o to nic, dítko hudebně nadáno, to taky šlo. Ale když mě učitelka hry na klavír vyzvala, že mám s dcerou víc zpívat, tak jsem jí „vystřihla“ Skákal pes přes oves.
Začala se strašně chechtat a dodala: „Ženská, proč nejste v Národním, sháněj tam basisty.“ 😀
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h) A prosím, neuplavte (u)
U nás se dítkám zpívá každý den (tedy já ne), hraje se na kytary, klávesy, klavír, flétny, basu… Kreslí se (to zase hlavně já), ale musím Lídu pochválit, jak se snaží i ona s pastelkama. Modelínuje se. Čte se. Ale taky se sází hrášky a chodí se zalívat (no – Vilém je teď zalíval i když plavaly), lítá se po lese, chodí se na hřiště i do ZOO… prostě je to jak se štěníky (chuckle) socializovat a učit a vychovávat a socializovat
Ale nic se nesmí přehánět – musí se taky umět chvilku zabavit sami…
O.T- (rain) a (rain) a (rain) – hodně moc…
Dede, co mi to děláš, já sem se jen mrkla co vyšlo, když už byla ta půlnoc a koukej, jak jsem dopadla. Já totiž klikla na odkaz.
V dětství jsem prošla několika sbory, ale pak se mi hlas dost pokazil, tak jsem toho nechala. Dětem ale poctivě zpívám. Vlastně teď už ne tolik, nejvíc jsem zpívala Rysíkovi, ale nějaký čas po Rysinčině narození jsem to dost omezila. Usínali každý jindy a to už se nehodilo zpívat v ložnici, kde někdo spí. A přesto vypadá muzikálněji Rysinka než Rysík.
Kreslení je taky kapitolka sama pro sebe, ale dětem kreslím a popravdě, některá zvířátka jsem si dost vylepšila. Stále to vypadá jako kresby maximálně desetiletého dítěte, ale dětem to stačí a pořád dirigují, co ještě. A vůbec ěláme spoustu věcí a snažím se povzbuzovat co to dá. Jenže Rysík asi bude plachý po mně, jak má cizí publikum, tak nic nepředvede. A dřív byl tak v pohodě.