Naše čubizna, česká strakatá slečna Bony, bude za pár týdnů slavit deváté narozeniny. Rozhodně nikdy nepatřila do kategorie „chytrý pes“, ale v kategorii vychytralých by obsadila některé z předních míst.
Před dvěma lety jsme ji začali učit, aby si na povel a na dálku sedla. Průběžně to opakujeme, já konkrétně každé ráno. Probíhá to tak, že na povel SSSSS-sedni!SSSSSSSSSSSSSSS-sedni! začne přešlapovat. Rozhodně zpomalí, to ano, a zaujme ji to. Ovšem musím se i já zastavit – jakmile za sebou slyší kroky, nefunguje to.
Opakuji: BONY – ssssssssedni! To se opravdu zastaví, svěsí hlavu a čeká. Já taky. Případně povel zopakuji. Nic se neděje, půl minuty nic. Pořád nic. Já si představuji, jak ty její obě mozkové buňky usilovně kmitají a říkají si „kurňa-kurňa-co-to-je? To-už-jsme někde-slyšely“.
Čuba pořád stojí, zády ke mně. Zopakuji povel. Čubizna se otočí face tu face a uvidí mou zvednutou dlaň, přičemž paží zvolna hýbu nahoru-dolů. Čubizna zas začne přešlapovat. Pak si sedne a vítězně zvedne hlavu. Na to jásám „Dobře jsi to udělala! Šikovná holka!“ a jdu odměnit mlsíkem.
Když se dostaneme do téhle fáze, umí si i lehnout na povel paže a umí i (chvilku) sedět a čekat, ovšem otočí se pokaždé tak, aby na mne pořád viděla.
Kamarád borderkóliák se na povel sedni usadí na zadku, ať je kde je a dělá cokoliv a kdykoliv. Naučil se to, tuším, během dvou odpolední a plní to vzorně.
Na chalupě nám – už asi potřetí během pěti let – sesuv půdy po velkých deštích narušil psotěsnost zahrady. Když je plot normálně zarostlý travou, je to fuk, obzvlášť kopřivy dokonale zamezí útěku, ale zjara a na podzim ouha. Čubizna, ač na spodní zahradu moc nechodí, má v oku všechny pohyby terénu a ví, jak packou a čumákem odsunout kus betonu a traverzu, kterou páníček posunutý plot zabezpečil.
Sedíme u kafe, pracovní návštěva. Z nějakého instinktu se zeptám: „Neviděl jste někdo psa?“ Návštěva odpoví klidným hlasem: „No asi jo, teďka něco strakatýho šlo nahoru za plotem“. Začne akce – hop skok pro vodítko – odemknout zadní branku – vyrazit k místním sousedům, u jejichž králíkárny čubiznu najdeme. Seřvat čubiznu, přidal další zábranu chatrnému plotu a pokračovat v hovoru. Za pár minut zvolá návštěva jásavě: „Hele – vidíte? Zase! Zase je za plotem, hihi!“ Začne akce – viz výše.
Tohle předvedla i desetkrát za víkend. Páníček s ledovou jistotou tvrdil: „To není možný, vždyť jsem to zabezpečil!“ No tak jó, asi mám vlčí mlhu, pes je za plotem a ubírá se zase děsit králíčky, já tam letím jak pomatené tornádo a ty mi budeš tvrdit, že to není možné… Tak je asi převlečenej Copperfield, ne?
Nezbylo, abych si za ten plot vlezla, vzala vodítko a mlsíky a páníček šel s překvapenou čubou na spodní zahradu. Já čubu lákala, páníček jí povzbuzoval a ta hloupoučná čubizna opravdu párkrát hrábla packou, odsunula kus prkna, vnořila pod něj čenich a opravdu tu velkou hmotu svého těla prorvala na druhou stranu. Tak to snad páníček ještě lépe nebo spíše protentokrát zabezpečil.
Ale řekněte mi: jak je to možné? Jak je možné, že povel si nezapamatuje a denně reaguje jak ztělesněné překvapení, zatímco sousedovic králíčky a chatrný plot má v merku i po půl roce, co na chalupě nebyla?!?!
To náš pesan ohluchne jakmile se dostane za plot. Tam slyší pouze v případě, že jsem rovněž za plotem max. ve vzdálenosti 1,5 m. Od 2 m metrů přestává rozumět, od 3 m mě ignoruje (a rychle se vzdaluje).
Propásla jsem s čtvrtkem krásnej článek i debatu s krtkem.
Chjo.
V rámci zachování hmoty dokonce WWW našel Remarka, kterýho si u mě někdo navždy vypůjčil. :o) Kdybys neměl kam dát toho zvyužívanýho velmi ráda se ho ujmu. Čtení EMR mi vyvolává melancholii a děs z lidskýho společenství, tak se mu už vyhýbám, ale jeho knihy jsou v knihovně na místě z nejčestnějších.
Zdravím Bonynku strakatou, šikovnou střecholezkyni a přemítavou návštěvnici králíků. Argovi taky táhne na devátej a o poslouchání povelů si čím dál víc myslí svý.
MMCH ke králíčkům, u nás je jimi posedlej Dan. A pokud se nějakej pes dostane do blízkosti králičáren chovaj se králici taky pěkně zběsile.
Vyprávění o Bonynce pokaždé hltám a k tomu dnes i moc pěknou diskusi – ukazuje se, že je tu spousta psů s vlaastními názory a to je dobře, ne? 🙂
Denisova poslušnost je mimo jiné přímo závislá na prostředí – nejlíp mu vždycky šla na cvičáku a pak taky doma na zahradě, když se nasadil cvičákový obojek, pak bylo hned jasné vo co gou a snažil se. Ale v lese nebo na louce, tam se lítá a čenichá, není čas dělat sedni a chodit u nohy, no to už, paničko, fakt nemůžeš myslet vážně!!! 😀
Hani to je přece jasné, na cvičáku se cvičí a poslouchá a jinde to neplatí 🙂
ale vidíš jak pejsek reaguje i na jiný obojek, Nastěnka má stopovačku spojenou se stopou a to je bezva takže když ji vezmu do ruky hned ví co bude následovat….
dobrou noc!!
Dnešní hlášky z cvičení černé smečky.
(Vono to bude v tématu, jéje.)
Vzali jsme talíř. Takový ten házecí talíř. Speciální psí házecí talíř, jelikož má na spodku takový kužel, aby nikdy nedosedl na zem přesně a dal se snadno vzít do čumáku.
Melly se talíře nejdřív chvíli bála. Penny nadšeně poskočila a aportovala přes celou zahradu.
Melly zjistila, že žluté létací talíře opravdu nežerou malé černé pejsky, dokonce ani ty s plandavýma ušima ne.
Vzali jsme talíř na procházku.
Penny vzorně aportovala. Melina za ní začla běhat. Pak Melina doběhla k talíři jako první, vzorně ho ulovila myším skokem… a přenechala ho Penyně. Potom začala kolem Penyny nesoucí talíř poskakovat a ňafat. Penny se už nenamáhala koukat, kam letí talíř, a letěla automaticky tam, kam Melina, jelikož to bylo jednodušší, a cestou zpátky musela vytáhnout jenom chabou desetinu triků na téma „jak si uhájit aport“.
Potom Melina začala na talíř hrabat, aby se teda zvedl a vlevitoval jí do čumáku, jak to zjevně dělá Penyně.
Penny stále předváděla, jak se ten talíř zvedá: podšťouchnout, chytit. Snadné, ne? Člověko, kdo že je tu ten chytrej a ten blbej pes?
Pak Melly talíř vítězně ulovila a zvedla.
A teď kvízová otázka: aportovala ho, nebo to nechala zase oddřít starušku? 😀 (rofl)
myslím, že si úlovek odnesla do stínu a hezky se usmívala na svět jak je šikovná lovkyně 🙂
Nee, nechala to oddřít starušku, ale příště si prolistovala zápisníček a zase to zvedla, a tentokrát to i kousek poponesla. 🙂
Jaksi jí dělá potíž držet něco pevně v tlamě. Ne že by nemohla, tahat se už umí, jen jí to prostě neleze do hlavy, že může.
článek jsem četla ráno v práci, mám net v mobilu ale špatně se píšou komentáře takže jsem mohla krásně až do včil přemýšlet co napíšu 🙂
Terry umí stůj a když zavelím vždy se po mě otočí jestli stojím taky 🙂 pak se zastaví a to už můžu dojít k němu. Terry hrozně reaguje na můj pohyb, to není nijak vyjímečné, myslím, že tak reaguje většina pejsků aniž bysme si to uvědomovali. Dokonce i když volám ke mě tak musím stát jinak nejde protože to přece není ke mě….
no a to, že je borderka šikovnějí a reaguje na jediný povel okamžitě, myslím, že to mají vrozené, jsou inteligentí, pracovní a bystré. Berňáci taky milují vše živé, a je to pravda, Frogimu nevadí nic živého do domu teda jako náš přírůstek, očuchá a je srozuměn a kočičky miluje (h)
a Dede, v sobotu si tvrdila jak Berry nic neumí proto nemůže soutěžit a najednou se klidně veřejně rozepíšeš o chození mezi nohama??? No toto!!! 😀 a já se tak snažila, aby fakt byla soutěž pro každého…..;)
Pájo, to nebyla tvoje vina – v tu dobu si totiž taťka uhnal úpal a nebylo mu dobře, tak než se to podařilo dát do pořádku, bylo po soutěži…
Jinak Marek s Berry potom zkoušel ty agility překážky (pro Berry úplné novum – to Nazgúlové byli zkušenější) a to mě s Ari pro změnu vyhnal Marek, protože s rozjíveným štěnětem pověšeným na krku jaksi Beruška nepracovala… Tak jsem akorát nakonec s Ari trénovala ty zlověstné průzorové schody… 🙂
jasan v pohodě 🙂
já jsem vlastně byla ráda,že se nemusím zúčastnit protože věru netuším co bych předváděla s Nastěnkou….jedině tak jak sežrat jiného pejska….(blush) no ale cena útěchy byla škrabka 😉
ať Vám to holky čuchá!!! protože nám s Terrynkem to teda nečuchá, ta ZM mi prostě není souzená
Znáš tohle? Pro naše účely to není úplně ono, ale pro Terryho na zkoušku by to mohlo fungovat… http://www.rolfrover.estranky.cz/clanky/znate-presne-stopovani-.html
Jinak mě Berry s to dvouhodinovkou potěšila – od zimy dělala pořád na čerstvých stopách (ano, různá křížení a tak, ale furt maximálně do 30 minut) a já se bála, jestli vůbec začneme, vůbec v tom počasí. Holčička moje zlatá to byla! 🙂 (Ovšem ráno jsem je málem zahlušila obě – jak je mokro, zásadně dolují (whew) )
mrknu zítra, už mi tu kvílí Nastěnka, chce jít spinkat a nemůže jít sama do ložnice páč je tam je Tom a Terry a já sedím a píšu
beru jakoukoliv radu…. ale třeba cizí stopy odčuchá dobře a snaží se….možná je alergický na mě 🙂
No to dá rozum, nee? Mokrá hlína se líp hrabe (rofl)
Až si nás jednou ochočí nějací ufouni, to sem teda zvědavá jestli budete dělat sedni,lehni na povel. Já, já bych se teda na to vypr/dla. Se nediv Zdeno,že máš inteligentního psa,který umí myslet a za co Tě považuje si zvaž sama, jó ! (rofl) A králíci, jsou králíci, nejní to jedno kdo je nakonec sežere ? (chuckle)
Jinak všechno móóc hezkýýý. (h) Díky!
Komentáře taky bezva akorát, že jsem totálně vyšťavená a ani nereaguji. Takže brou, brou. (wave)
Pohlaď za mou smečku Bonynku. (inlove)
Obávám se, že ufouni velmi brzy zjistí, že zkoušet vycvičit něco tak … (dosaďte si cokoli), jako Homo rádoby sapiens, je jen ztráta času a buď nás vyhubí, nebo přeprogramují.
Prosím o radu.
Jak je to u psů s PP, když jsou fena i pes chovnými, mají jejich štěňata automaticky nárok na PP, i když je jim zjištěna nějaká vada?
Například já to chápu tak, že když jsou rodiče chovní, mají jejich štěňata nárok na PP, ale pokud je u nich zjištěna nějaká vada, třeba překus, pak samotná štěňata dál nemohou být uchovněná. Je to tak, nebo se mýlím? Jde i o to, zda ta mláďata mají automaticky nárok na PP.
tak zkusím odpověď, pokud jsou oba jedinci chovní, majitel feny má registrovanou chovatelskou stanici, vyplnil krycí list, nahlásil celý vrh tak mají i štěňata s vadou nárok na PP, nicméně u některých plemen se hned do PP zapisuje, že je jedinec nechovný.
děkuju 🙂
není zač, u určitých plemen se to opravdu může lišit ale myslím, že základ je stejný.
To je jak stará dobrá hláška: on je 5. štěně ve vrhu proto nemá PP…..
a náš Frogáš byl poslední osmý….sice o fous menší ale dorostl 🙂
Ano, je to skoro přesně, jen majitel chovné feny nemusí mít registrovanou CHS, ale může odchovat štěňata pod patronací jiné CHS. Jinak mě vždycky vytáčí, když někdo volá na štěňata (samozřejmě když už/ nebo žádná nemáme) a ptá se jestli by nějaké nebylo bez PP nebo jestli nevím o nějaké chovce, která by mu štěně bez papírů prodala. U choďáků se nechovnost nezapisuje při kontrole vrhu, ale až po bonitaci.
No já se právě snažím dělat na jiném fóru osvětu ohledně množitelů, ale ty lidi jsou tak posedlí svou pravdou, že je mi z toho smutno. Je vidět, že informací je mezi lidmi stále málo! Jen jsem si ověřovala, jestli něco neříkám špatně.
Bláži, to je boj s větrnými mlýny….. to už jsem dávno vzdala….
kdo chce kam…..
moje sestřenice si pořídila fenku jorka, čistokrevnou, bez PP – taky nemohla, rozumněj nechtěla pochopit, že právě ten PP zaručuje tu čistrokrevnost, fena byla bázlivá ustrašená, nakonec umřela na špatné játra asi 4letá, nechcu včil kecat ale myslím, že jo a to, že byla tak ustrašená byl jeden z příznaků nemoci. Dnes mají papírového cotona i když má křivé zuby. A co je důležité, pochopila proč PP!!!!
jo za tu chuderku dali 6 tis, masakr, já o fous víc za Terrynka, krásného, výstavního, zdravého!!! miláčka mého!!!
Vždy, keď počujem/čítam čistokrvný bez PP, tak letím pod strop. Buď je čistokrvný a má PP alebo je bastard, bez ohľadu na to, či rodičia majú papiere alebo nie. Ak nemajú chovnosť, tak to má svoj dôvod, lenivosť a chamtivosť majiteľa alebo nejaká vada, prípadne oboje.
děkuji za upřesnění 🙂
Musím vám to napsat, jaký jsem zažil dneska šok.Nebo utrpěl? Já nevím, mám už teď trochu strach psát, když jsem napsal „kopítko“, já kopyto.
Ale k věci.Půjčuji si knihy v Karlových Varech.Tamní knihovna je docela slušná. Když vejdete do haly, nalevo je stolek, kde je často hromada vyřazených knih k rozebrání zdarma.
Vždy to proberu, některé knihy si vezmu k prohlédnutí a pak je tam zase zpátky , při příští navštěvě dám, protože je mi líto je vyhodit.
Napsal jsem, že knihovna je slušně vybavená, je tam ale i spousta braku.
Dnes, ve vyřazených knihách jsem najednou držel v ruce“ Vítězný oblouk“ od E.M. Remarque. Kniha ve výborném stavu. Já sám ji mám už dosti vetchou, neb se k ní rád vracím.
Jezdím teď často do Paříže a už jsem začal navštěvovat místa, o kterých Remarque píše. Je zajímavé, že nic tam nevystřelil (co se týče ulic ) od boku.
Dokonce jsem našel i bistro na místě, které popisuje.
Ale to není důležité.Řekněte mi, co to bylo za nánu, která tuhle knihu vyřadila?
Už mi v uších zní ten dialog. „Evelíno ! Tady jen ňákej Remark, nebo jak se to čte. Co s ním? Já nevím! Vo čem to je Kristo ? Vo ňákým vítězným voblouku.Tak to vyhoď, to bude nějaká blbost, nebo stará učebníce geometrie“
Odnesl jsem si knihu, vlastně bych měl těm nánám poděkovat!
To je dobře, že jsi knížku pro sebe zachránil. Já jsem kdysi prakticky o celého Remarqua přišla, ale podařilo se mi ho zase zkompletovat.Četla jsem je kdysi asi v tom správném věku a tak mají ve mě stálé místo.
Je zvláštní, že dneska už hodně lidí Remarqua ani nezná.
Viď,Remarque, Hemingway a Steinbeck. Tahle trojice s Jirotkovým Saturninem a taky Žák s Radou byli spisovatelé mého dívčího dospívání. 😉 (dance)
Zastanu se nán. Je možné, že nána zdědila knihovnu. A duplicitní exempláře nevyhodila do sběru, ale uvědoměle odnesla do knihovny. Kdyby to byla opravdová Nána, tak by se s tím do té knihovny netáhla 🙂
Renatko, písni mi, prosím, ať se domluvíme – posílala jsem onehdy mail.
Asi jsem to nenapsal dost jasně. Jedná se o knihy z fondu knihovny, které jsou vyřazené.
Dnes, když někdo slyší Remark, jako ta Evelína, tak si myslí, že je to asi nějakej obchodní dům. (tmi)
Pod názvem KOPÍTKO bych si představil nějaký nástroj, nebo pomůcku na kopírování čehosi, rozhodně ne konec nohy nějakého zvířete.
🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂
Přijde do agentury štěňátko a shání se po řediteli:
„Můžete mi obstarat manažera? Umím zpívat, tancovat, sčítat a odčítat, násobit i dělit,
odmocňování mi jde zatím pomalu, ale je mi necelý rok a naučím se to!“
„No to je báječné!“ říká ředitel a sahá pro formulář, aby s pudlíkem sepsal exkluzivní smlouvu.
Vtom se otevřou dveře, do místnosti vběhne fena, popadne štěně do zubů a nese ho pryč.
„Haló, co je to, kam jdete?“ volá zoufale ředitel. Štěně otočí hlavu a omluvně říká:
„Ona ze mě chce mít doktora.“
(coffee) Přeji všem přítomným klidný večer a hezké sny. (coffee)
Jéééé JoVO, to je jako když ten maník přijde k řediteli cirkusu, že umí perfektně napodobovat ptáky.
Takových tu máme! Mávne ředitel ruklou. Tak promiňte pane řediteli, že jsem vobtěžoval. Řekne maník a otevřeným oknem v pátém patře vylétne ven, posadí se na nejbližší javor a smutně kouká !
To mi připomnělo taky jeden cirkusový:
Přijde synek domů z cirkusu a nadšeně vypráví: „Tati, ten cirkus byl báječný. Jeden pán tam vyskočil koni na záda, pak se mu svezl pod břicho, potom ho chytil za ohon a nakonec mu vylezl na krk!”
„No a co,” odvětí otec. „Tohle všechno jsem dokázal, už když jsem seděl na koni poprvé!”
Tady neco z cirkusu primo ze zivota. Chet se dal k cirkusu (na kratky uvazek) a nechal si udelat tetovani na ruce – inteligentne – Pythagorovu vetu. Cirkus je to pekny a mistni a prej s nema cestovat nebude. Pomaha v zakulisi. http://alternacirque.com/
Jj, cirkus, to byl můj sen. Zatímco jiné malé, načinčané holčičky způsobně odpovídaly, že chtějí být komerčními inženýrkami, či doktorkami, já na patřičnou otázku odpovídala, že chci být šaškem v cirkusu a o mou drahoumatičku, se pokoušely mdloby. (chuckle) (rofl)
(chuckle) (clap)
Anežko, že Ty jsi ten anonýma. (tmi)
JoJo JoVo, to jsem já, já svoboda mladá v anonymu rozkvetlá !!
Uf, to jsem si oddychnul. Hlavně buď dlouho mladá
a hlavně rozkvetlá. (:x)
To takhle v zoo sháněli krmiče zvěře. A jeden chlápek povídá, měl bych tip, ale on je Franta strašně pomalej. Pomalej nepomalej, říká ředitel, lidí je málo, za ty prachy to nikdo dělat nechce, berem ho.
No a po nějakém tom týdnu přijde Franta za ředitelem a říká:
„Pa-ne ře-di-te-li, sta-la se straš-ná věc. Jdu kr-mit lvy. O-tev-řu klec se žel-va-ma a vtom frrrrrrrrrrrrrrrnk… a frrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrnk… a frrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrnk… a i ta tře-tí žel-va by-la v p*-de-li.“
Úplně nejdřív – info o Andílcích je na hadech (cat) .
A jdu číst.
Chichi, skvělej článek, skvělý komentáře (y) (chuckle) !
„Jak je možné, že povel si nezapamatuje a denně reaguje jak ztělesněné překvapení, zatímco sousedovic králíčky a chatrný plot má v merku i po půl roce, co na chalupě nebyla?!?!“
Pretože nie je selektívne hlúpa, ale selektívne múdra. 😀 Desiť králikov je rozhodne zábavnejšie ako počúvať príkazy 🙂
Já vím že chodím na Zvířetník s těmi nejchmurnějšími zprávami když tu zrovna máte veselo. Omlouvám se. No já se furt musím jen omlouvat.
Tak jsem se nakonec dopátrala telefonních čísel k rehabilitačním sestrám. Na prvním místě se musí volat v 8 ráno a jestliže se dovoláte (pochopitelně že všichni volají v ten čas najednou) máte šanci dostat čas za 14 dní.
Na tom druhém místě měli jediný čas 10/6 v 8:30, to je za 19 dní. Ten den mám zrovna narozeniny tak to by tedy byl opravdu dar obrovský. Ošetření u rehabilitační sestry jako dar. (clap)
Asi budu muset znovu zkusit ten lék proti zánětům a doufat že se nezadusím. Před asi 7 – 10 dny jsem po něm nemohla dýchat.
No ale bráška už nedýchá od 11.ledna a dnes jeho prach vysypou kdesi na loučce v Pardubicích. Nebo to už bylo včera? Ach ta hlava, to peklo! (tmi)
A co si takhle zatím máčet hnátu v odvaru? Uškodit to nemůže, pomoct ano!
Řepík lékařský/Agrimonia eupatoria/
http://www.spektrumzdravi.cz/repik-lekarskyagrimonia-eupatoria
Třezalka tečkovaná /Hypericum perforatum/
http://www.spektrumzdravi.cz/trezalka-teckovana-hypericum-perforatum
To je dobrej nápad, a i kdyby se na nevlídném severu nedaly koupit, dají se vypěstovat, rostou skoro samy.
Akorát pozor, do třezalky namočená hnáta nesmí na sluníčko. Stačí, když je v pláťákách, aby na ni nesvítilo přímo.
Na pláťáky tu zaručeně není, v noci má být na nule.
Milá Rputi a Io děkuji za rady.
Já už to přežiji a přepajdám. (chuckle)
Milá Ioannino čekám na adresu. Fofrem, jinak tu v tom mém zmatku zmizí to co chci poslat. Moje správné e-maily jsou na „spray“ a „gmail“. (wave)
Aha, tak na severu to léto není, tady není, u Maričky mají tornáda, u George je pomalu zima, tak kde sakva to slunko je? (think)
(sun) je v Liberci. Celý den. (nod) Ale jinak ziiimaaa
Jooo, uzurpátoři! (chuckle)
Vypadá to, že letošní jaro plynule přejde do podzimu. (whew)
jsme přišli z procházky a je asi takto: snad se to vloží
http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/kam/prohlizec.html?cam=lklb&ttt=1369333435
Psal mi kamarád, že v Káhiře je vedro, až vypadává elektřina. Tak tam asi. Zkoušeli jsme vymyslet, jak si to počasí navzájem vyměnit, ale nezadařilo se 😐
Není nad bystré návštěvy, co? A nad ty zlomyslné zejména 🙂
Strakatice znají povel „nelez tam“ ovšem u kaluže a bahna buď ohluchnou hned, nebo okamžitě poté, co z nich spustím oči a jsou schopny se ke kýžené louži i bleskově vrátit.
Ale ne, Zdeno – to není selektivní hloupost, jen přísně selektivní hluchota. Znám důvěrně, specielně Kulich II.Zenový (letos desetiletý, jo, letí to) dovede být k některým našim přáním hluchý jako poleno, a to už od kotěte. Zdaleka nejhůř slyší na povel „Uhni!“, je to kocour zašlapávací a nohy podrážející.
Bony je moc krásná psí dáma – ať už před plotem nebo za ním – a tvoje povídání se moc dobře čte… díky 🙂
OT pro Terru – kdyby snad měli pocit, že mají málo koček 🙂
http://www.kocky-hodonin.estranky.cz/clanky/nase-kocky-v-hodonine/rozinka-a-sazik.html
Rputi, já o nich vím!!! Už nejméně týden, co jsem se naposledy díval na Modrého kocoura! Ale pět kočičáků je fakt tak akorát, musím se plácat přes ruce 🙂 Kromě toho jsou ještě dva nádherní peršové Xesie a Woody v útulku Tibet (těm jsme alespoň naplnili mističky v rámci „jarních kočičích přání“) – fakt nemůžu spasit všechny peršáky světa, i když bych chtěl… Moc bych chtěl… (h)
Terro, mě to bylo jasné, to jen tak pokušitel mi nedal dobře dělat… 🙂
Ovšem je fakt, že jeden rok se kočičáci nějak rojili či co a u nás v domě se pohybovala blíže neurčitelná množina koček – něco tak mezi 8 a 13 – podle toho, kolik se mi jich podařilo udržet za vratama. Bylo to náročné…
No, my máme za sebou letos podivnou zimní a jarní sezónu… Obvyklý počet „zimních“ bezdomovců býval tak 5 – 7 kousků, letos dva, z toho jeden kocour, který to bezdomovectví tutově předstíral nejméně ve třech domácnostech (koule s lesklou srstí). Úderem května zmizeli oba…
Žila, byla poblíž Nepomuku babi Matásková. Tedy babi, baba jak řemen s jazykem jak břitva, bohužel značně nespisovným, takže se i otrlý dřevorubec červenal.
Mimo chalupy pak vlastnila pumu jakousi mourovatou, největšího rváče široko daleko, takže ocasu půlka a ušiska roztřepená jak fangle ve vichřici.
Babi říkala mu něžně Kulíšku, popřípadě řvala:“ Kulichů, ty kurevníku chlupatej, dej sem to maso!“
A jednou takhle vytáhla z trouby kuřátko, do zlatova vypečené s kůrčičkou chřupavou – no sliny se sbíhaly. Babi se obezřetně rozhlédla a zjistivši, že zločinec není v dosahu, uklidněna se otočila k lednici a sáhla pro jednoho lahváče.
V témže okamžiku mihla zlodějská pracka, zuby cvakly a chlupatá raketa svištěla i s kuřetem v hubě skrz okno a na plot a pryč. Za plotem rostl zlatý déšť a tak kocouřisko v tom fofru přehlédlo, že si tam klidně capká domů děda Vejmělků. V střemhlavém létu vyrazil mu z pusy fajfku, srazil brejle, upustil kuře a zmizel.
Děda nabral dech a protože brejle bez brejlí se špatně hledaj, spustil se na všechny čtyři a šmátral pod keřem, kde by mohly být.
To už se ovšem od chalupy řítila zuřící babi Matásková s vařečkou a okamžitě si všimla, že ten keř se nějak divně hýbe. „Ty dobytku hladovej“, mydlila vařečkou do keře, „Ty děvko zlodějská, ty starej vobšourníku nenažranej…!“
Větve se rozhrnuly a objevily se vyjevené oči dědy Vejmělky a třesoucí se ruka, která jí podávala kuře.
Stačilo oprášit a tak babi v rozpacích dědu na to kuře pozvala.
Prý to byla láska na první pohled… 🙂
(rofl) (rofl)
Uáááááá – pomóc, vraždááááá! (chuckle) (chuckle) (chuckle)
Rputi, ,ty vrahůůůů.Shodila jsi mne pod stůl pc, mám hubu kolem celý hlavy a řvu smíchy jak divá zvěř. JEŠTĚ ŠTĚSTÍ, ŽE JSEM DOMA SAMA.
(y) (rofl)
Rputi!!! (rofl) (clap) (rofl) (sun)
Moje milá Rputi, tečou mi slzy smíchem i když by mi měly téct z jiných důvodů. ;(
Právě mi volala rehabilitační sestra Marie která mi ošetřovala tu bolavou zanícenou patu jestli prý mám doma kočky a že mne tedy nemůže přijímat protože je na kočky alergická. A teď pomalu začínají dovolené a tak bude těžké nějakou rehabilitační sestru nalézt. Tam na tom místě mne už nikdo jiný vzít nemůže. Vypadá to že propajdám s bolestí celé léto. Ach jo achichouvej!!! :O
Velká kočko – tvůj lékař by snad měl vědět.
Dříve musel lékař poslat remis, dnes není remis zapotřebí a pacient se přihlašuje u rehabilitačních sester sám. Jsem nešika a těžko se mi na internetu hledá. Našla jsem jiné adresy jen ne ty nejbližší. Nemohu jezdit někam přes celé město. Musím počkat až se syn po noční vzbudí a najde mi to a budu tedy volat až zítra.
Švédsko už totiž začíná šílet měsíc před Svatojánskou nocí a připravuje se všechno zavřít. Oni to slaví tak vehementně že se všechna jiná činnost v celé zemi zastaví.
Rputi, díky – zase o pár dnů života víc (rofl)
teda Rpuť skvělý. Alespoň jsem se v dnešním pošmourném dni, aneb jaro skončilo, léto nebude a máme tu podzim, od plic zasmála.
Míša
tady od rána slůňo slůní (sun)- Betka už se stihla pohádat s ridžbečkou u plotu, páník nafotil azalky… a já teď vyrážím do nemocnice a pak do muzea na přehlídku závěrečných prací našich návrhářů. Takže si to slůňo stejně moc neužiju.
Ale teplo nic moc…
Jo a Rputi – dík za další z mnoha úžasných rputěnííííí (rofl)
Chichichichjóóó!
Rputííííí! (clap) :* (chuckle)
auuuuuuuuuuuuuuuu, Rputi !!!!!! (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
Rputi, ty jseš děsná vosoba (rofl) (rofl) (rofl) !
Rputíííí! To nemá chybůůů! (rolf) (rolf) (rolf)
Utéct se dá odevšad … 😀 😀
http://www.stream.cz/uservideo/154301-brilantni-psi-utek
Připomíná mi to Arguse Lucky V… to byl taky přeborník! 🙂
Jj – ta snad o ničem jiném nepsala, než jak zase zdrhnul 🙂
To je ale šikula!
Zdeno!! pravdu dí Dede, ty nebejt, tak si tě musíme vymyslet… tvoje (a ještě pár dalších, nemusím jmenovat, že ne? 😉 ) povídání spolehlivě vyloudí úsměv ba i smích, i když není zrovna nejlepší den – tak díky (h) (h) (h)
„Za pár minut zvolá návštěva jásavě: „Hele – vidíte? Zase! Zase je za plotem, hihi!“… auuuuuuuuuuuuuuuu, no hlavně že jásavě (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
jo a prochechtala jsem se až dnes i včerejším Rozverníčkem včetně Karolínina dovětku – takže taky díky!!!! (clap) (h) (chuckle)
a když už honím resty, ta i já se připojuji ke gratulaci mladému Jitčovi (h) (h)
Milá Zdeno, ty tu nebejt, tak si tě musíme vymyslet! 😀 Já se smála už když jsem to četla poprvé, rovnou z mailu, a s chutí ještě potom, co jsem to dávala do redakčního systému. Bony je skvělá, o její motivaci tu už bylo patrně řečeno všechno a já bych jen dodala, že si tuhle selektivní… no spíš paměť než hloupost může dovolit, protože má báječnou paničku, která se spíš dusí smíchem, než by na strakatou rozumbradu opravdu dupla. A věřím, že když jde do tuhého, poslechne Bony jak hodinky, protože pochopí, kde končí sranda (no, u králíků to není (chuckle) ) (inlove)
M.T.
Dost mne mrzí, že na Zvířetníku je ČTVRTEK, jako významný den neustále opomíjen.
Muselo to mít přece vážný důvod, když krtek šel poprvé navštívit žirafu. Co ho k tomu vedlo? Jaké byly asi jeho prvé pocity? Když se vyhrabal u kopítek a hlavu neviděl, protože byla mlha.Co ji vlastně chtěl ?
Přiznám se, že jsem v mládí o tom nepřemýšlel, ano, bylo mi to fuk.Pak život přinášel plno problému, které jsem ve své omezenosti považoval za závažnější.
Až teď v důchodu, jsem pocítil naléhavou potřebu se dobrat pravdy.
No nic,asi si myslíte, že mi po ránu hrabe.Ale zkuste se nad tím alespoň na chvilku zamyslet . Prosím!!!
milý WWW, já jsem se tedy zamyslela, a to tak, že hluboce… leč stejně nevím, co má krteček společného se čtvrtkem, hm…
a také mimo téma – pro mne jsou čtvrtky taky významné, jsou spojené se stopětkami… je tu ještě někdo, komu chybí??
Vaví, nemohla by aspoň občas nějaká maličká… aha, nemohla? achjo…
(já toho stejně nenechám)
Chichi, Bedí (inlove) , sem tam mě dokonce i něco napadne, tak možná časem dojde i k tomu, že to napíšu. 🙂
WWW, Ty jsi mi zase dal! Krtek a žirafa, ke všemu ve čtvrtek a v mlze? (whew) To je něco jako růžový nosorožec, teď na to budu celý den myslet! (tmi)
Možná šlo o ten různej úhel pohledu na život (rofl)
Milá Bedo:“čtvrtek – navštívil žirafu krtek“
Je to smutné, že snad už příští generace o tom nebude vědět nic|!
No, na obranu tedy mohu říci, že nejsem bohužel nejmladší a tohle o čtvrtku jsem teda nevěděla. A to z dětství ovládám říkadla a básně typu :
Přišel tuhle s rodiči malý ježek k holiči…
nebo
Haló, tady želva jsou tam malíři?…
A já znám klenot mezi těmito říkánkami
Myšli pišli – kdo to přišel?
Jsou to myši nebo sysel?
Ale krtka ve čtvrtek s žirafou?! to neznám.
No přece:
Byli kdysi dnové,
kdy i praotec Noe
se bál.
Už se sem nic nevejde,
takhle to přece nejde
dál.
Jestli tahle potopa nepřestane,
ani medák naživu nezůstane.
Jak vyhlížel holuby,
plnovous mu z paluby
vlál.
Táhne mu myslí,
že se mu zkřížili sysli
a že má prašpatný časy,
že se mu asi
smíchaj rasy.
MINULEJ ČTVRTEK
navštívil žirafu krtek
a toho velkýho hada
má velice
opice ráda.
Zasmušile chodí
po palubě lodi,
nepřestává světu lát.
Až racek chechtavý
klofne ho do hlavy,
začne se mu pustě smát:
Hej, starý pane,
každá potopa přestane,
vono to tak nezůstane
a potom se budeme smát.
(V+W, ale nevím už z čeho.)
Io, to je Balada z hadrů – a dík za připomenutí tobě i wéwéčku.
No ano – tak toto znám. Ale nepoznala jsem to ;( – ach jak se stydím. Já měla před očima nějaké to leporelo …
No jo, tak z tohohle mi zůstalo jen to starý pane….A to u nás bývá dost často, protože ji Bimbouš miluje
To je taky druh selektivní hluchoty
Omlouvám se, že se vměšuji do části diskuze – a to na námět čtvrtek. O setkání žirafy s krtkem zpívali kdysi dávno, v třicátých letech Voskovec a Werich. Jejich píseň byla zaměřena proti rasizmu a fašizmu. Celý její text vypadá takto:
Byly kdysi dnové, kdy i praotec Noe se bál.
Už se sem nic nevejde, tohleto přece nejde dál.
Jestli ta potopa nepřestane,
ani medák naživu nezůstane.
Jak vyhlížel holuby,
plnovous mu z paluby vlál.
Táhne mu myslí, že se mu zkřížili sysli,
že jsou to prachšpatný časy,
že se mu asi smíchaj rasy.
Minulý čtvrtek, navštívil žirafu krtek,
a toho velkého hada,
má velice slepice ráda.
Rozčileně chodí po palubě lodi
nepřestává světu lát,
až racek chechtavý klovne ho do hlavy
pustě se mu začne smát.
Hej starý pane, každá potopa přestane,
ono to tak nezůstane
a nakonec my se budeme smát.
Dnes už není Noe,
však zato špatní dnové jdou dál.
Zas aby se potopy obyvatel Evropy bál.
Jestli tahle potopa nepřestane,
ani noha v Evropě nezůstane.
Holubice z Ženevy zdá se cestu že neví dál.
Táhne nám myslí, kdybychom v tom takhle zkysli,
chraňme se těch špatných časů,
aby nám chtěli čistit rasu.
Bylo by mukou zdravit se jen pravou rukou
a na pouhý pokyn shůry pálit plný fůry kultury.
My se ještě přeci takovýchhle věcí nemusíme tolik bát.
Ať si kdo chce brousí zuby nebo fousy,
Můžeme mu zazpívat:
Hej starý pane, vždyť ta potopa přestane,
Ono to tak nezůstane a potom my se budeme smát.
… Ano, potopa přešla, ale pamatuji si také, jak těsně po ní zpíval Werich „v strašlivých hromadách lebek a hnátů, děti marně hledají mámu a tátu“… jenže to už není legrace, snad jen smutná vzpomínka na nepoučitelné lidstvo.
Promiňte, prosím, poznámku dříve narozeného…
…zuby, nebo vousy…
Hej MLADÝ pane. (Hitler tehdy zas až tak starý nebyl a nahrávku mám někde v archlívu.)
Já se WWW zamyslela taky, ale kopyto mi evokuje,že tedy i malé kopýtko bude s ypsilónem (rofl)
Jenomže – žirafa v ZOO je už taková změkčilá, že i ta kopýtka má s měkkým i … (wait)
Oh, já debil !!
Sim Tě, www! O takových překlepech se ve slušné společnosti ani nemluví. 🙂 (wave)
Ale možná by stačilo se zeptat praotce Noe a taky jak to dopadlo s tím hadem a slepicí….
Každý predátor svou kořist miluje, dokonce tak, že ji doslova a do písmene láskou sní. (Viz píseň o supovi z repertoáru Š + S) Takže Noe měl štěstí, že našel pevnou zem dřív, než se mu posádka archy navzájem zbaštila. Poslední vědecké výzkumy říkají cosi o tom, že ona biblická potopa má reálný základ v tom, že tehdy se voda ze Středozemního moře dostala po nějakém zemětřesení Bosporem a Dardanellami do kotliny, kde bylo dřív jen jezero a dnes je ta kotlina dnem Černého moře.
Tady to je:
http://www.youtube.com/watch?v=19hRpiKsTPE
OT – kočičí hlášení
ZUZANKA včera jsem odevzdala pracně získané „vzorečky“, dnes tam Skala není, ale mám si zavolat o výsledky – jenže vlastně nevím co si přát, nejjednodušší by bylo, kdyby to bylo pozitivní, podle výsledků se bude postupovat dál
NYNY jsem objednala na 4.6. na ty zuby, tam se pak podle výsledků po přeléčení zánětu dásní (který tam je určitě) taky bude případně postupovat dál… bo měla ty špatné hodnoty bílkovin v krvi
no, není to moc veselé, jsem celá rozhašená, jak se bojím o obě najednou ;( ;( ;(
Ano, selektivně blbou psu máme taky. Aira mohla u svých pánů dovnitř do domu a my ji nikdy neodnaučili, že se na dveře neskáče a do domu neleze. Nejde to po dobrém ani po zlém. Jinak je chytrá až moc – v neděli dělal páník cosi v zahradě, Ellie si žužlala zbytek míče, Fleur rozbitý tenisák a Aira neměla nic. Byla z toho prý celá nešťastná a najednou páník vidí, že si Aira nese, celá vysmáta, tenisák. Ta potvora si došla 70 m na terasu a z krabice na stole si ten tenisák vzala.
grrr, po odeslání dlouhého příspěvku se objevila hláška „odesíláte komentáře příliš rychle po sobě“ a komentář je v … nenávratnu. Poslední komentář jsem odeslala před nějakým tím měsícem, tak nevím…
Vždycky záleží na druhém konci vodítka a jeho srozumitelnosti. Pokud tedy pes na povel fyzicky má, což u sedni problém nebude. Takže jestli to chceš opravdu naučit, pak neopakuj povel a uč na vodítku. Předpokládám, že sedni a sedni u nohy zná. Nauč tedy sednutí za pochodu u nohy. Až to zvládnete bez zastavení psovoda, jeho otáčení apod., tak vydej povel v okamžiku, kdy je čuba na vodítku, kousek před tebou – tak aby bylo možné psa do povelu rychle opravit bez jeho otáčení a váhání. Odměň, procvičuj a za pár dní můžete předvést borderákovi že to umíte taky 😉
No, srozumitelnost by tady byla, moji psi jednoznačně vždycky věděli, co žádám. Druhý konec vodítka jak byl přísný na děti, tak neumí být přísný na psy. Kubu jsem řezala jak žito a na psa jsem vztáhla ruku asi desetkrát za třicet let. A specielně Majda mě má přečtenou a přesně ví, který den se musí poslouchat a který den vydýchám i rychlou návštěvu hnojiště s následnou úpravou vůně. No a pokud jde o postavení si hlavy, mám dost čerstvý zážitek: čubizna oblibuje cestu hájkem okolo potoka, kam se musí přejít po dosti zvláštním můstku. Přechod zvládá bez problémů. Onehdy před přechodem vyskočila ze břehu do vody žába a Majda se už ani nehla, museli jsme se vrátit
Kdysi mi kdosi poradil abych v případě varování že odesílám příliš rychle a tím pádem zmizení napsaného příspěvku zmáčkla
Ctrl + R
Objeví se okénko s možností znovu text odeslat.
Funguje mi to perfektně.
Ve Firefoxu stačí kliknout v hlavní liště na takovou tu modrou zakroucenou šipku a následnou hlášku potvrdit. Smysl tohoto nesmyslu, který si občas evidentně dělá naprosto svévolně co chce, mi ale jaksi uniká.
S naším prvním psem Bačou jsme prošli kursem poslušnosti. V jedné fázi se měli psi naučit přeskočit překážku na povel. Po mém povelu se Bača na vteřinu zamyslel a pak překážku rozvážně obešel. Bodejď, nebyl to žádný blbec a dokázal myslet a řešit situace sám. Našeho lesůpána Bači jsem si za to velice považovala. On byl totiž ze Smålandu a tam si obyvatelé včetně těch čtyřnohých dokážou vždycky se vším poradit po svém. Kdo jste četl knížky Astrid Lindgren nebo jestli jste viděli filmy podle jejích knížek natočené máte jistě představu co je Småland. ( My děti z Bullerbyn a nebo Emil z Lönnebergu, nevím vlastně jak jsou názvy přeložené).
Bačova maminka každý den sama hnala stádo krav na pastvu. Štěňatům přísně zakázovala ji doprovázet. Viděla jsem ji jak štěně s vrčením chňapla za krk když ji chtělo sledovat na pracoviště. Ale Bača stejně věděl co byla maminčina povinnost a když jsme šli kolem stáda krav tak vletěl do ohrady a už je sháněl dohromady.
Stejně si myslím že pes nemá jen slepě poslouchat, že má právo na vlastní popudy. Ale Garykův strach ze zvuků a jeho reakce na ně k tomu nepočítám. (wait) 😉 🙂
Já bych řekla spíš selektivně chytrý.
V případě Blesana páníček zásadně jedl s psím čumákem v talíři a mohl se rozčilovat jak chtěl, Blesk si o něm myslel své.
Já (nejen v případě Blesana) jedla vždy v přítomnosti tvrdě spícího psa, který se mi zhmotnil u židle v okamžiku, kdy jsem odložila příbor, neb poslední sousto bylo jeho.
Žolíček sice nespí, ale sedí mi klidně u nohou, aby v okamžiku, kdy cinkne příbor, začal řvát jak protrženej, neb se nemůže dočkat. 🙂
Zdravíme Arinku – bezpochyby je to poslušná a poslouchat ochotná čubička, ne?
Koupací jako skoro každý strakáč…
A pro každou srandu!
No jistě, když se jí chce, tak je zlatá a učenlivá, ale když nechce, tak prostě nechce. Nevydrží se dlouho soustředit na nějaké cvičení a pak prostě ohluchne.
Asteris, omlouvám, se ale musím, cvičily jste holky krásně a kdyby panička chtěla tak by se pesa soustředila 🙂
ale myslím, že Vám dvěma to funguje i tak, takže jen tak dál.
nejvíc zapomnětlivé plemeno je kerrýk Terry :), zato má schopnost za krátkou chvilku se hodně naučit, takže třeba na BH jsme pilně, denně trénovali asi týden a krása to byla. Samo, že před tím pes měl nějakou potuchu o chůzi u nohy, o sedni a lehni 🙂
Podobnou povahu mají knírači. Co se jednou naučí, už se s nimi nemusí opakovat. Pamatují si do konce života. Jde o to, zda to chtějí udělat či ne. Potom záleží na inteligenci pánečka (fubar) . Od toho také měli své speciální cvičáky, kde řada lidí dumala, jak kterého psa zvládnout 😀 .
Aleeeex! (rofl) Teď jsi na to kápla – problém rozhodně není v Ance! (chuckle)
Sakra, jak to teda s tou mou inteligencí vlastně je? Podle reakcí psa je nulová :O !
ano přesně je to tak, králíčky chce Bony a sednout si její panička.
Kočičáci jsou kapitola sama pro sebe. Ty prostě neposlouchaj a dělají si co chtějí.
Např. Hepinka načapána po 100 na stole v kuchyni.
Po napomenutí sleze dolů a tváří se, že tam nikdy neležela. Za chvíli je tam zas.
Když řeknu : “ Hepčo, do té ložnice nechoď.“ Kočka si to přímo mašíruje do ložnice na mojí postel a pohrdá mnou celým svým tělem.
Honásek je kočkopes. Manželovi chodí u nohy. A světe div se občas i poslechne. Ale co se týče jídla. Nic a nikde před ním neobstojí.
Míša
Kočičáci jsou příliš inteligentní, než aby považovali za nutné poslouchat nějakého dvounožce, s výjimkou případu, že poslechnutí bude vzápětí kvitováno pomazlením, nebo mňamkou, což dokáží perfektně poznat. A náš Čertík si dokonce čistí zuby a to kartáčkem! Musím mu kartáček podržet před drštičkou, on se do něj zakousne a tlapkami si ho z tlamičky postupně vytahuje. A zoubky má dokonale bělostné i bez pasty.
Včera nalezeny střevičníky pantoflíčky a toříče hmyzonosné, oboje kvetoucí a pár metrů od sebe. Pršet začalo hned, jak jsme se vrátili a nasedli do auta. Dnes ulovena okrotice bílá a prstnatce pleťové, dále jeden obrovský střevičník v zahradní kultuře, přes 25 let starý a o zahrádku vedle skupina prstnatců májových stejného věku. Původní rostlinka – chcípáček přivezena z Nové Bošáce v r. 1987, kde schla na hromadě bláta vyhrabané z melioračního příkopu. U mne na chatě úspěšně roste a množí se (momentálně 37 rostlin) v zástinu a v suchém trávníku, kde je hladina podzemní vody 10 m pod povrchem, zatímco v přírodě tato orchidej roste výhradě na místech zamokřených až mokrých.
To je právě problém pojetí chytrého a hloupého psa…
Podle žebříčků „inteligence“ psů se nejvýše umísťují plemena, která bez přemýšlení udělají ihned, co se jim řekne. Čili plemena absolutně vstřícná a tvárná. Ale je to intelifence?
Mohu to trochu psoudit u retrívrů. Labrador je v žebříčku „inteligence“ daleko výše, než flet. Je fakt, že na fleta se při výcviku musí vymýšlet sposta „vychytávek“ a motivovat ho k „buzeračním“ disciplinám je podstatně těžší. Ale pokud jde o cvik, ke kterému jsou oba psi extrémně motivovaní, flet si obvykle sám objeví svou „vychytávku“ a dělá cvik rychleji a efektivněji, dříve a většinou i spolehlivěji než labrador.
Bony není selektivně hloupá, jen „selektivně hluchá“, protože ji cvik nebaví. Jako Houdini je chytrá dost…
Přesně, jakmile ji to přestane bavit, je konec. Na agility cvičitelka nás vítala slovy: „tak jakou má dnes Arinka náladu?“ Jednou skákala a poslouchala jak s partesu a podruhé se tvářila, že neumí přeskočit překážku. Než jsem ji zmotivovala, tak byl konec hodiny…. :S
Tréninky jsme běhali za piškot, závody za párek. Stejně dacan zjistil, že na závodech na něj nemůžu a občas to podle toho vypadalo. Až na jednom z posledních závodů to přehnal – od startu to vzal skoro klusem a vrchol byl špatný náběh do slalomu. Tak jsem si pro psa došla. Rozhodčí rychle písknul disk a otočil se. Diváci byli naprosto přesvědčeni že psa v příštím okamžiku přizabiju. Pes taky. Vzala jsem jej, donesla před slalom a tak rychlé a precizní doběhnutí parkuru u něj už dlouho nikdo neviděl. Já nic – já ho jenom poponesla…(devil)
😀 😀 😀
Hm, je vidět, že nejspíš volím špatný druh vlčáků, neumím naordinovat dril nebo jsem celkově neschopný psovod. Moji psi obecně umějí přesně to, co po nich doopravdy, ale doopravdy chci – umějí se chovat v každém prostředí, do kterého je zavleču, společensky vycházejí s lidmi i se psy, umějí spolehlivě chodit na volno a milují domácí smečku. Nikdy se mi nepodařilo, ani na cvičáku, donutit psa k předpisové chůzi u nohy, byť nepředpisově to ve městě zvládáme. Neumím psa naučit víc cviků, než podej pac (tak trojím způsobem 🙂 ), udělej cibeta/tku a udělej bác. (blush) Individuálně uměl Kazan povel „překulit“ a Berry umí podbíhat pod nohama (na povel, prosím! Bez povelu to uměla vždycky 😀 ), ale už nám hapruje určení strany, na kterou si mi potom sedne u nohy. Já teoreticky znám princip takového výcviku, ale psi asi vědí, že doopravdy, v hloubi srdce, mi to je jedno, jestli to udělají tak či onak, protože jde o zábavu, tak se k tomu taky tak stavějí.
Co doopravdy chci a oni dokážou, to udělají. Takže chyba je jednoznačně ve mně (což neřeším 😛 )
Jo, strašně ráda nepozorovaně z okna sleduju psy na zahradě, když si dělají co chtějí. Oceňuju, že když se rozhodnou pro páchání nějaké neplechy, tak nejdřív opatrně omrknou Dům, jestli nejsem v dohledu (chuckle)
PS: Včera večer šla Berry stopu přes vesnici (většinou po asfaltu), dvě hodiny starou, po položení stopy neustále pršelo a foukal vítr. A ona to zvládla až na váhání na jednom lomu (v sousedící zahradě ji sváděl rotvajler) na jedničku. Jsem na ni, na bestii momentálně děsivě špinavou (vyhrabaly po dešti novou jámu) velmi hrdá! 🙂
Tedy Dede, nasadilas mi brouka: „udělej cibetku“…? Jako první mě napadlo, že umí kakat speciální kávu, ale to asi nebude ono…
Jinak jsem v Praze potkala dospělou bílou vlčku a je to moc pěkné a elegantní psisko. Kráčelo velmi inteligentně s páníkem přes přechod, bohužel v protisměru, takže jsem je více nesledovala.
Liko! Že by?
Dede – to kafe v pátek, to bylo z vlastních zásob nebo kupované od Žida? 😛 (olizovací)
Copak strakatá slečna Bony, to je koťátko, co naše tramvaj, s tou člověk nehne. Tvrdohlavost foundláků je příslovečná a tak byť má povely nastudované, můžu si je nacpat víte kam.
Akorát to zdrhání, to je u nás dost špatně uskutečnitelné a to jsem ráda, protože králíčky chodilo děsit k sousedům Mimi, ale Majda oblibuje děti a to tak že celým psem. Takže bychom ji asi našli v nejbližším kočárku
Bony je osobnost, napřed si splní svoje přání a pak možná občas ty tvoje…. (clap) a nepřehřívej jí ty její dvě buňky (chuckle)
Chichi, Anka je jak rodná sestra Bonynky – o Arince nemluvím, protože jsem ji viděla na Křivonosce soutěžit, a tam byla skvělá; však skončila na bedně.
Anku dokonce podezírám z toho, že některé věci dělá, či zase naopak nedělá jen proto, aby se zbavila mého otravného pořvávání. (chuckle)
Zdeni, jako vždy skvělé čtení, ze židle mě dostala zejména věta: **Já si představuji, jak ty její obě mozkové buňky usilovně kmitají a říkají si „kurňa-kurňa-co-to-je? To-už-jsme někde-slyšely“.**
A s tou radostnou návštěvou to taky byla bomba, chichi.
Přeju všem krásný den! (h)
Ech. Co mi to jen fšecko připomíná… (whew)
S Pedrem jsem na „sedni“ rezignovala po mnoha tréninkových odpoledních, kdy na mne při povelu hleděla bezelstná překvapená očka. Pochopit, že není tak blbej jak se tváří mi trvalo dlouho, buldok měl skvělou strategii.
Letošní bezkopřivovo u nás bylo ve znamení oprav plotů, neb Poděska našla v úprcích veliké zalíbení a pak si radostně tryskala vsí a odmítala se vrátit či lapit, očarována svobodou. A muflony. Jeden moment jsem jí podezírala, že je schopná si k plotu přistavit štafle.
Si Zdeno nevybereš. U nás je Jess hloupá selektivně (áno, jak zmínila Xerxová, co psíčka potřebuje si pamatuje fantasticky), Benedikt neselektivně, ale v konečným důsledku jsou oba psíčci se sebou náramně spokojení. Kupř. ten granulovanej hnůj zpoza stromů a keřů vyhrabali a zožrali společně a nerozdílně… Granule jako granule, žejo. Kdyby se aspoň pos… chtěli, neřádi!
Dík za další fajn písání! Vono fakt potěší, když v tom nelítá čék sám 😀 .
AD „Granule jako granule, žejo. Kdyby se aspoň pos… chtěli, neřádi!“
Jo tak ty jsi doufala, že suché hnojivo proměníš za tekuté (nod) !!! Počkej, až ti toto přání jednou vyplní … to bude nadělení (tmi) , že se z toho poto aj ty (chuckle) (chuckle) .
buď ráda, že je Benedikt tak trošku telátko 😉 … Umíš si představit, že by měl mozek takový, jako má Jesssíííí ?? (rofl) By tě mrsklo (chuckle)
Mě mrskne stejně. Zatímco Poděs se aspoň chvilenku tváří provinile a příště si dá větší pozor (abych jí nechytla), Benýšek vytahá jahody (po čtvrtý za sebou!, ve zvýšeném záhonu, roštím obehnané) a když mu spílám, nasadí zmatený, absolutně nechápavý a nešťastný výraz, oddaně eště ruku olízne… a za chvíli je v jahodách zas. A já se ještě v mezičase cejtím provinile, že jsem na toho pitomu ošklivě promlouvala 😛 .
Kdyby byli oba bystří, mohli by se důvtipně hrdlit mezi sebou třeba, né? No dobře,radši né. Jo, mělas pravdu, lekníny jsou plevel odolnej.
„když mu spílám… oddaně eště ruku olízne… a za chvíli je v jahodách zas“
dnes je mi dáno prosmát se celým dnem – asi jako náplast na ty starosti s kožouškama (inlove)
Bedo, sis snad nevšimla, že popisované vůůbec, ale vůůbec není legrační?
Holčičkám košiším držím pěsti, ať jsou výsledky co nejpříznivější! (inlove)
Že to není legrační? Promiň, ale to´s měla říct předem, milá Louk, chichi.
Taky držím palce košiškám. (y)
Jak poznám, že černá smečka nenapodobila laserové dělo v jeho ničivém potenciálu?
Tak, že mě u dveří vítá jen Melly, zatímco Penny spí nahoře spánkem spravedlivých.
Když je dole i Penny, je někde v baráku zaručeně průšvih, protože Penny se snaží odvrátit hromy a blesky poukazováním na dramaticky zkřížené nožičky. 😀
Chichi, Louk, si asi J+B mysleli, že s nimi hraješ nějakou zábavnou bojovku a ukrýváš jim jídlo. Z tohoto úhlu pohledu nazíráno psékové milí naopak projevili neobyčejnou bystrost a šikovnost. (chuckle)
Ano, milá Vave, v podstatě veškerý čas zdejší je zábavnou bojovkou. Zúčastnit se může každý, kdo projde vstupním testem z parakotoulů 😀 .
Louk! (inlove) Mám dojem, že jsi stále zocelenější, ať už o to stojíš, nebo ne (chuckle) Psům jsi zařídila skvělej život, jen nevím, jak si uhájíš ještě i kousek bezpečného a klidného koutku pro sebe… (wave)
Jak zocelenější?!? Troska, roztřepanej uzlík nervů! Bane, kecám, v podstatě si nestěžuju vůbec na nic. A až rezignuju na jahody, mír se rozprostře vůkol nad Cvrliky 😀 .
Jo, Dede, dtto. Sledování miláčků z okna je nad všechny TV programy. Áno, rozhlídnou se pečlivě. A vůbec se chovají trochu jinak, než když je krmič přítomen (ech, když vylezu ven, především okamžitě začnou horlivě hlídat, což spočívá hlavně v snaživém řevu na výletní parníky (fubar) ).
No a s tím výcvikem taky jako přes kopírák, psejčci tu vnitřní motivaci (nebo spíš nemotivaci) rozpoznají neomylně.
Těším se, jak se dál bude vylupovat tvoje povedená dvojka. Cosi mi napovídá, že rovněž budeš dosti zocelená 😀 .
„pak si radostně tryskala vsí a odmítala se vrátit či lapit, očarována svobodou. A muflony.“
auuuuuuuuuuuuuuuuu… smí se člověk smát cizímu neštěstí?? (blush) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
Nevím, jestli smí, ale směje (chuckle) .
Ale ona není hloupá. Ví, co po ní chceš, umí to a nepřemýšlí nad tím, co po ní chceš, ale jestli je nutné Tě poslechnout hned, jestli to opravdu myslíš vážně. Jestli by nemohla před tím „sedni“ nebo „k noze“ jít ještě očuchat támhle ten trs trávy nebo se podrbat nebo něco jiného důležitého. Soudím podle naší Arinky. 🙂
Zdravíme Bonynku (wave)
hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
To je jasný – za králíčky chce ona a aby si sedla chceš ty. To nesouvisí s pamětí – tu má zcela v pořádku (chuckle)