ČLOVĚČINY: Leukémie a dárcovství kostní dřeně aneb Povídání nejen o Tomášovi

logo_pozorMilí Zvířetníci, dnešní článek se mi nepíše snadno. Je to téma obtížné medicínsky, lidsky a navíc dost vybočuje z běžného rámce témat Našeho Zvířetníku. Ale když můžeme zachraňovat opuštěné a nemocné psy a kočky, proč se tentokrát nezamyslet nad tím, jak pomoci také jinému živočišnému druhu – člověku? Náš Zvířetník má v tiráži heslo „Deník o zvířatech a lidech“, proto se na vás nyní obracím…

 

Každý příběh má nějaký začátek. Ten můj začíná vlastně už na gymnáziu, kde jsem se poznala s Tomášem. Světlovlasý, modrooký, atraktivní kluk, ale hlavně velký pohodář a showman, co tancuje akrobatický rokenrol a hraje na kytaru. Do party, kam patřil on a pár dalších bezva lidiček, mě vtáhla kamarádka – a bylo to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Konečně i na gymplu fajn parta, do které jsem opravdu patřila, kde mi bylo dobře. Bylo nás šest přímo z gymnázia – průběžně se celkový počet a složení skupiny měnilo v závislosti na existenci a výměně drahých poloviček, ale základ zůstával stejný. Scházeli jsme se ve škole o přestávkách, občas jsme zašli do hospody nebo jeli k někomu na chatu, slavili jsme spolu narozeniny, šli jsme Tomášovi fandit na taneční závody…

Po gymplu jsme se rozprchli na vysoké školy po celé republice. Už jsme se tolik nevídali, ale tak 1-2x do roka se nějaká příležitost našla. Pořád tam byla ta původní soudržnost, stejný smysl pro humor a porozumění. A pokračuje to i nyní, když už máme dostudováno a každý někde pracujeme. Všichni jsme z Prahy a zase jsme se v Praze sešli, zůstali jsme přáteli. Při pracovních povinnostech už není tolik času, v některých párech se partnerství změnilo v manželství a někteří již založili rodinu, ale občas se sejdeme a pořád si rozumíme.

Nejvíc životních kotrmelců si za tu dobu užil Tomáš. Před třemi lety mu zjistili Hodgkinův lymfom. Člověk se ptá, proč zrovna on? Kluk, který sportuje, nekouří a alkohol pije jen příležitostně. Nakonec byla tato diagnóza docela štěstí v neštěstí, existovala velká šance na úplné vyléčení. Podstoupil chemoterapii a povedlo se! Vše vypadalo skvěle, zdravotní stav se zlepšil a Tomáš se začal vracet zpět do normálního života, do práce atd. Zvládl to skoro sám, o jeho nemoci věděla jen jeho rodina a pár velmi blízkých přátel.

Ale před pár týdny se při běžné kontrole něco stalo, něco nebylo v pořádku. Následovalo hlubší vyšetření a diagnóza: akutní myeloidní leukémie jako důsledek dříve prodělané chemoterapie. Tomáš je silný a velmi pozitivní člověk, odhodlaný bojovat za svůj osud, za svůj život. O své nemoci dokonce píše blog: www.bojsleukemii.blogspot.cz. Ale tohle není nemoc, která se dá zvládnout jen železnou vůlí a odhodláním.

 

Leukémie a její léčba

Leukémie je nádorové onemocnění kostní dřeně, kdy se bílé nebo červené krvinky nevyvíjejí správně. Tvoří se velké množství nefunkčních buněk, které v kostech utlačují zdravou kostní dřeň, ta pak nemůže produkovat zdravé funkční buňky – to postupně zabíjí celý organismus.

K léčbě leukémie se používá chemoterapie, která má za úkol zničit co nejvíce nádorových buněk, ale v tomto případě zároveň hodně poškozuje i normální kostní dřeň. Proto je pacient v první fázi v izolaci, aby nechytil žádnou infekci, a dostává transfúze krve, krevních destiček atd. V další fázi chodí na udržovací chemoterapie, aby se nádorové buňky znovu nepřemnožily.

Takováto terapie je ale jen dočasná, nedokáže onemocnění úplně vyléčit. Vždycky mezi těmi hodnými normálními buňkami zbude nějaká ošklivá, nádorová. A chemoterapii nelze dávat donekonečna – pořád jsou to toxické látky, které poškozují i zdravé tkáně, takže spolu s rakovinou zabíjí i pacienta, jen o něco pomaleji. S počtem opakování chemoterapie hrozí kumulace toxických vlivů na organismus, riziko selhání imunity a fatální infekce, nebo můžou nádorové buňky zmutovat a chemoterapie jim přestane vadit.

Jedinou nadějí na trvalé vyléčení, a tedy na normální a dlouhý život, je pro pacienty s leukémií transplantace kostní dřeně. Pokud se najde vhodný dárce, podstoupí pacient (příjemce dřeně) velice agresivní chemoterapii a pak ozařování, aby z jeho těla zmizela veškerá kostní dřeň – nádorová i zdravá. V tu chvíli je organismus vydán napospas světu – nemá imunitu, neumí si vytvořit jedinou bílou nebo červenou krvinku nebo krevní destičku. Hrozí anemie (nedostatek červených krvinek), krvácení, úmrtí na banální infekci atd.

V tomto období se do těla vloží kostní dřeň zdravého dárce a čeká se, zda se ujme – začne tvořit nové buňky, zdravé a funkční. Během té doby je pacient v nemocnici, v přísné izolaci, dostává podpůrné léky a transfuze. Pokud se vše podaří a obnoví se normální funkce kostní dřeně, pacient se může pomalu vrátit domů. Ještě dlouho nesmí do práce, nesmí se namáhat, musí chodit na kontroly, ale už je velká naděje, že to bude v pořádku a že to tak i zůstane.

 

Dárcovství kostní dřeně

Mezi lidmi koluje řada mýtů o tom, jak vlastně funguje darování kostní dřeně. Všeobecně převládají dvě informace, obě mylné.

První fáma je, že darování kostní dřeně je podobné jako darování krve. Je to jednoduché, dárců je hromada, záleží na krevní skupině a tak se „vždycky někdo najde“. Bohužel je to mnohem složitější. Darování kostní dřeně je podobné jako darování jiného orgánu – dárce se hledá na základě kombinace specifických antigenů, které se vyskytují na povrchu každé buňky. Tyto antigeny (tzv. transplantační antigeny nebo také HLA znaky) můžou za to, zda tělo daný orgán nebo kostní dřeň přijme nebo odmítne.

Variací těchto antigenů je celá řada a každý člověk je má „namíchány“ náhodně – proto je velmi těžké najít dárce s tak podobnou kombinací, aby tělo příjemce dřeň přijalo. Na světě je pár stovek, v lepším případě pár tisíc lidí, kteří jsou pro konkrétního pacienta vhodní jako dárci kostní dřeně. A paradoxně vůbec nezáleží na tom, jakou krevní skupinu má dárce a příjemce. Pokud mají odlišné, změní příjemce po transplantaci krevní skupinu – bude mít stejnou jako dárce.

Druhou mylnou informací je, že je dárcovství kostní dřeně obtížné a bolestivé a odběr se dělá hned na začátku, když se k darování přihlásíte. Při zápisu do registru dárců se člověk dostaví v uvedené pracovní době do dárcovského centra (může se i předem objednat telefonicky nebo přes online formulář). Tam vyplní zdravotní dotazník, jde na pohovor s lékařem a odeberou mu 2 ml krve (tzn. jednu zkumavku!).

Pak se dozví informaci: „Ozveme se, pokud budete pro někoho vhodným dárcem. Může to trvat měsíce nebo roky, nebo se možná neozveme nikdy…“ Teprve pokud je dotyčný vybrán jako potenciálně vhodný dárce pro konkrétního pacienta, je pozván na další upřesňující testy, na testy aktuálního zdravotního stavu a znovu musí písemně stvrdit, že s dárcovstvím souhlasí.

V dnešní době existují dvě možnosti, jak kostní dřeň darovat. Původní metodou je odběr přímo z kosti – dělá se někdy v lokální, ale většinou v celkové anestezii. Novější je možnost separace krvetvorných buněk přímo z krve – je to technicky dost podobné normálnímu darování krve. Ani jedna z metod dárce neohrožuje a nesnižuje jeho pracovní schopnosti. Kostní dřeň se velmi rychle v těle obnoví a dárcovství nemá žádné trvalé následky. Dárcovství je anonymní, jméno a kontakt má jen dárcovské centrum, dále putují vzorky už jen pod kódem. Dárce se ale nikdy nedozví, komu jeho dřeň transplantovali.

 

Takže jde jen o trochu vašeho času a pár kapek krve. Je to tak moc za naději na život? Je to tak těžké, když víte, že jste možná jediný člověk na světě, který může někomu zachránit život?

Tomášovi, stejně jako ostatním nemocným leukémií, běží čas – a běží mu rychleji než nám ostatním, zdravým lidem. Všichni čekají na zázrak, na toho pravého člověka, který jim nesobecky, bez nároku na pochvalu, odměnu nebo poděkování, dá svou kostní dřeň, dá jim šanci na nový život. Tak jestli máte trochu času a 2 ml krve navíc, zkuste se zamyslet nad možností zaregistrovat se jako dárce kostní dřeně. Nevím, jestli by někdo z vás byl vhodným dárcem zrovna pro Tomáše, ale můžete pomoci někomu jinému. A nějaký člověk, který se zaregistroval zase kvůli někomu jinému, možná pomůže právě Tomášovi…

 

Všechny podrobnosti o registru dárců, podmínkách registrace, výběru vhodného dárce a průběhu darování kostní dřeně najdete na www.kostnidren.cz.

 

 

Aktualizováno: 21.5.2013 — 15:51

86 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jo, zapomněla jsem napsat, že to byla akutní myeloidní leukémie, bratr absolvoval 9 cyklů chemoterapií, které se už každému pacientovi dělají přimo na tělo, takže mu je I v průběhu procesu různě upravovali tak, aby co nejlépe působily. Pořád držím palce!!!!!!!!!!!!!

  2. Přijela jsem z chalupy, je skoro půlnoc, nevím, co kdo píše pode mnou. Nevím, jestli si to ještě někdo někdy přečte. Předem prosím o prominutí za překlepy a nedostatky, jsem strašně utahaná, ale musím napsat svoji osobní zkušenost s touhle hrůzou, možná to I pomůže, a proto nejdu hned spát, jak jsem si plánovala.
    Prvotní je postoj nemocného, jeho vnímání problému a postoj k nemoci. Pokud to vezme tak, že tahle diagnóza je konečná, tak nejpravděpodobněji opravdu skončí. Beznaděj mohla nemocné donedávna ovládat, ale dneska je to úplně jinde, jen to nevzdávat. Teď konkrétně.Jde o mého bratra, kterému bylo v té době 66 let. Zkolaboval na chodníku a odvezli ho do špitálu. Měl štěstí na přijímacího lékaře, který nechal udělat krevní testy, takže když přiběhly vyděšené děti, dozvěděly se, že tatínka veze rychlá na Vinohrady, protože má tuhle hnusnou diagnózu. V tomhle věku žádná sranda. Půl hodiny po odjezdu sanity vyrazil synovec s neteří za ní, za tři hodiny byli u mně a řekli mi to. Netroufám si soudit, koho ta zpráva zasáhla víc, jestli jeho děti nebo mne. Denně jsem za ním chodila, děti podle možností (žijí 100 km od Prahy, mají rodiny) 2 – 3x týdně a o víkendech. Lékaři byli skeptičtí – poměrně vysoký věk, astma, vysoký krevní tlak – prognóza nejasná, spíš temná. Nasazená chemoterapie byla drastická nejen fyzicky, ale i psychicky pro něj I pro nás kolem. Ztráta vlasů a ochlupení bylo to nejmenší. Hůř jsem snášela to, že většinu mé návštěvy tráví v jakémsi polospánku – polobezvědomí,pokud byl při vědomí, tak neustále tahal ten stojan s infuzí s sebou na WC, bolel ho celý člověk. Nespočítám, kolik kelímků vazelín s léčivými bylinami jsme vymazali, protože měl strašně suchou kůži všude. V nemocnici byl od poloviny listopadu do konce července, jednou ho pustili na víkend domů. Ale vždycky, pokud byl při vědomí, sršel vtipem, sestřičky ho milovaly, vtipkovaly s ním, když jsem se s nimi bavila, tak mi říkaly, že se z toho určitě dostane, protože obrovsky bojuje a optimisticky působí I na ostatní pacienty. Byli vždy na pokoji tři, za tu dobu, co tam bratr ležel, tak měl pět spolupacientů, přežil jen on. Takže – je třeba se před jakoukoliv nemopcí nepos.at, pustit se s ní do křížku a bojovat. Jasně, že ne vždycky se dá zvítězit, ale vždycky stojí za to se rvát až do konce. A když už se má prohrát, tak po pořádném boji. Dneska je bratrovi 72 let, žije, dělá si radost na chalupě, s vnoučátky a je mu fajn. Dokonce mu narostly úplně nové černé a kudrnaté vlasy, které měl předtím tmavohnědé a trochu prošedlé. Bohužel to mělo horší vedlejší dopad. Neteři, která za ním dvakrát týdně jezdila těch 100 km, to nervové vypětí asi spustilo roztroušenou sklerozu. Pokud mě někdo naučí pěstovat a poskytne k pěstování vhodná semena konopí, tak kašlu na nějaký postihy. Zasadím, vypěstuju a klidně si s ní I zahulím (ale ona nekouří), tak uděláme veselý karbanátky nebo cokoliv, co jí zpříjemní život. Takže – žádné vylomení se, jsi tu, nemoci, já taky, tak jdeme na to – kdo z koho. A vona I ta nemoc kapituluje před vůlí a silou dnešní medicíny. A když to zvládl dědek na odpis, tak mlaďoch musí levou zadní a s ukazovákem v nose. Hodně štěstí a víry přeji.

    1. Děkuju, milá Slávko, žes to napsala. Je potřeba ukazovat cestu a tobě se to povedlo. Moc držím palce tvé neteři – dnes už je na na RS ledacos k dispozici, tak to není tak beznadějná diagnóza, jaká to bývala dřív. (h)

      1. Dede,milá Dede, nesměla by být reforma zdravotnictví. Protože moje zlatá obětavá neteř byla vyřazena z programu RS, neb na něj údajně nejsou prostředky. Ale na ty, kteří si vědomě, úmyslně a cílevědomě ničí zdraví, tam se hrne bagrem. Mám na mysli aktivní, adrenalinové a jiné úmyslné sportovce, alkoholiky-virotiky, mecdonaldisty, feŤáky a jiné požitkáře. Tahle holka měla smůlu v tom, že jí najednou umřela máma jen tak, přišla domů s nákupem, asi se cítila unavená, tak nákup nechala stát v předsíni, lehla si v obýváku na gauč a tak ji tam bratr po příchodu z práce našel. No a za pět let měla smrtka na lopatě tátu. Akorát, že on byl ten chytřejší Jeníček, co předstíral, že neví, jak na tu lopatu nasednout. Díky za držpalec, I my všichni doufáme, že to nejhorší nepřijde.

        1. Milá Slávko jsem moc ráda že to tvůj bratr zvládl a věřím že to zvládne i tvoje neteř. Na oba teď myslím a držím palce. (y) (y) (h)

        2. Milá Slávko, určitě je moc dobré, že jste napsala o úspěšném boji bratra i o tom, jak je důležitá psychika a podpora celé rodiny.
          Držím palce neteři. (y) Co se týče konopí, zrovna nedávno jsem náhodně narazila na stránku, kde píší, že rozesílají zdarma semena včetně návodu na pěstování. Zkusím večer zagůglit a dám Vám sem ten odkaz, pokud se mi podaří na tu stránku znovu narazit.

  3. Ani já nejsem způsobilá a to nejen kvůli věku, ale zkusím promluvit s naší mládeží. Moc Tomášovi držím palce, ať se nevzdává – taky mám přítelkyni, které leukémií prošla a zvítězila, i když to nebylo jednoduché. (h)

  4. 🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂

    Pravidla soužití s kočkou
    01. Kočka nesmí do domu.
    02. No, tak tedy smí, ale jen do některých místností.
    03. Smí do všech místností, ale nesmí si lehat na nábytek.
    04. Smí si lehat na nábytek, ale jen na starý.
    05. Tak jo, smí si lehat na všechen nábytek, ale nesmí spát v posteli.
    06. O.K., tak tedy smí do postele, ale jen když jí to panička dovolí.
    07. Dobře, kočka smí spát v posteli, kdykoliv se jí zachce, ale nesmí v žádném případě pod peřinu.
    08. No jo, samozřejmě smí pod peřinu, ale jen když jí to panička dovolí.
    09. No tak dobře, kočka smí spát pod peřinou celou noc.
    10. Závěr: Lidé smí spát pod peřinou jen s laskavým svolením kočky.

    (coffee) Přeji všem přítomným klidný večer, hezké sny
    a pěkné soužití s kočkami. (coffee)

    1. (tmi) Rozverníček se nějakým záhadným způsobem dostal sem a přitom je i ve vedlejším příspěvku o kočkách. Tam jsem dostal zprávu, že posílám příspěvky příliš rychle. Omlouvám se. (whew)

    2. Jojo, Jovásku, to je naprosto přesné. (chuckle) Zdá se, že o kočkách něco víš. (clap)

    3. Tak tohle jsem četla o pejscích na jakési destičce kterou prodávali jako suvenýr v Českém Krumlově kam jsme se se švagrem jednou vydali z Budějic.
      Podle mne jsou naše předsevzetí stejně těžce uskutečnitelná u kočiček jako u pejsků. Jsou to členové rodiny tak proč by neměli mít stejná práva jako všichni ostatní v rodině, že ano? 😉 (inlove)

  5. Tomášovi a ostatním potřebným držím palce ať je dárců vždy dostatek a pro každého pacienta se rychle nalezne ten pravý dárce. (y) (y) (h)

  6. Milí Zvířetníci,
    děkuji vám všem, kteří jste si článek přečetli a zanechali tady vzkaz, ať už formou psychické podpory nebo dokonce s odhodlání jít na odběr (nebo tam naverbovat někoho z rodiny). Samozřejmě, že má dárcovství svá omezení, ale kdybych tu měla vše vypsat, byl by článek ještě o moc delší. Proto je tu odkaz na patřičné webové stránky, kde píší vše důležité. (Např. mě vzali do Registru i po prodělané mononukleoze – je to už dávno a nemoc není aktivní)
    Jen jedno malé vysvětlení k té věkové hranici – ptal se na to přímo Tomáš a odpověď je možná trochu překvapivá… a věková hranice 35 let není 100% vylučující z dárcovství:
    „Vážený pane,
    děkujeme za Váš zájem o dárcovství kostní dřeně. Vstup do registru je omezen věkovou hranicí 18 – 35 let. U všech dobrovolných dárců v tomto věkovém rozmezí je vyšetření jejich transplantačních znaků plně hrazeno z prostředků Nadace pro transplantace kostní dřeně.
    U zdravých jedinců totiž nehradí tato vyšetření žádná ze zdravotních pojišťoven. Nicméně je pravdou, že za určitých okolností lze dárce odebrat až do věku 60 let. Úhrada vyšetření u starších dárců se však bohužel vymyká možnostem nadace a v současnosti je možné je provést pouze při poskytnutí daru ve výši 1500,-Kč na jedno vyšetření.
    Darovanou částku je možné zaslat složenkou nebo bezhotovostním převodem na účet Nadace pro transplantace kostní dřeně číslo 4343043/0300. Předtištěné složenky jsou k dispozici na všech centrech dárců. Váš dar je možné uplatnit jako odečitatelnou položku z daně, k níž Vám rádi vystavíme potřebné potvrzení. Na Dárcovském centrum při vstupu pak prosíme předložte jako doklad o úhradě útržek složenky nebo doklad o bezhotovostním převodu (příkaz k úhradě). Pokud toto řešení není z jakéhokoliv důvodu možné, budeme Vám vděčni, pomůžete-li programu dárcovství kostní dřeně i jinak, aniž se stanete dárcem.
    Můžete se např. stát spolupracovníkem Nadace pro transplantace kostní dřeně a podílet se tak na propagaci a podpoře celého programu (podrobnosti na http://www.kostnidren.cz).“

  7. Moc důležitý článek (a vím, jak to bolí, takovou věc psát). Člověk by chtěl pomoct. Jakkoliv… Osvěta je moc důležitá pomoc – možná třeba zrovna ne pro Tomáše, ale pro někoho jinýho podobně nemocnýho. Díky Lucíšku (vzpomínám na veterinární rozhledníky, byly moc fajn).

  8. Děkuju moc!
    A také gratuluji malému Jitčovi k úspěšné maturitě! Skvělý výsledek.

  9. Taky jsem už mimo limitní věk. Kdysi jsem pravidelně dávala krev s jednou skvělou partou. Připadalo nám to trochu užitečné a trochu zábava. Ve třiceti přišla nemoc a já byla vyřazena. Budu na Tomáše myslet, aby tento boj vyhrál.

  10. Bohužel, jako spousta dalších můžu jen držet palce. Držím a zdravím Lucíška a smečku.

  11. Pomoci lze i jinak než darováním dřeně. Kdo může darovat krev, mohl by se zajímat i o dárcovství destiček a dalších separátů, které jsou při léčbě leukémie potřebné. Na separátor se pak dá chodit i každý měsíc (vždy zvou kvůli konkrétnímu případu).
    Tomášovi a dalším potřebným držím pěsti 🙂

  12. Mohu jen držet palce. I když jsem zdravá, na darování KD jsem už stará.
    Cca před devíti lety jsem tuhle nemoc zažila s člověkem, který mi byl tenkrát blízký. Dopadlo to dobře – tedy s ním, s námi dvěma už tak ne, ale to je jiná historie. Vyléčil se a žije. Tomášovi přeji, aby to dopadlo taky tak.

  13. Mi to nedá. Ještě bych ráda dodala, že Nadace pro transplantaci kostní dřeně spoustu let vydává časopis Naděje, který je plný osobních příběhů dárců i příjemců. Jsou to velmi silné a dojemné příběhy a krom toho, že mohou být inspirativní, jsou i celkově nadějeplné. Vono to s těma lidmama nejni tak zlý, jak se nám snaží vnutit sdělovací prostředky atp. 🙂
    Příběhy se dají najít i na stránkách v uvedeném odkazu u článku, kupř. http://www.kostnidren.cz/nadace/index.php?id=157

    1. silné příběhy…

      JInak jsem ti zkontrolovala Rajče – ta tvá makra nemají chybu. A ti dva přerostlíci taky nee

      1. Dík! Jsou ta fota poslední dobou na jedno brdo (blush) .

        A na tvou mamku myslím a zdárnou rekonvalescenci přeju! (h)

        1. dík – dnes opustila JIPku, ale stále ještě nesmí z postele ani na krok… Snad zítra jí postaví.

  14. Mohu už jen držet palce. Když jsem se před cca 15ti lety zajímala o to, že bychom se s manželem oba mohli stát dárci kostní dřeně, tak jsme nepochodili nejen z důvodů věku, ale u obou i důvodů prodělaných onemocnění. Choroba mne vyřadila i kdysi z dárcovství krve, což mne mrzí.
    Tak opravdu moc držím palce, ať se podaří vyhrát.

  15. Tak trochu OT: dneska jsem složila poslední část profesních zkoušek, uspěla jsem bez jediné chyby, takže mám vše, co potřebuji pro další praxi. Bylo to těžké, ale nějak jsem se s tím porvala.
    Musela jsem se s vámi všemi o to podělit, protože při té první části palcodržna zapracovala, tu druhou jsem jaksi automaticky zahrnula k té první, že to bude fungovat i dál. Jak je vidět – funguje.

    1. Karolíno, moc gratuluji!!! Jsi naše JEDNIČKA (clap) Věřím, že úleva je převeliká (f). Pěkně to s klučíky oslavte! A musím se také trošku podělit o radost: před chviličkou přišel syn – dnes odmaturoval, a vše za jedna :)!!!

      1. Jitco, moc gratuluju synkovi k velmi uspesne maturite. Ja uz si ty dnesni maturity ani neumim predstavit.

      2. Milá Jitčo, gratuluji synkovi. Tak jen tak dál, celý svět je před ním otevřený. (y) (sun) (h)

    2. Á zapracoval kviklík, tak znovu: gratuluju, ani jsem o Tobě nepochybovala! Jsi jednička! A zkoušku jsi udělala Ty, ne palcodržna! 🙂

    3. Karolino, palce jsem tehdy drzela, i kdyz jsem nemela pochyb, ze to zvladnes. Gratulace prevelika!!! (*) Mas muj obdiv.

    4. (rose1) gratulace veliká (rose1)

      Chvíli jsem měla tendenci si plíst Kvíkliho s Kvílíkem, ale už na mě taky naběhnul. Tímto se Vilíkovi veelmi omlouvám 🙂

    5. Sláva a hurááááá!!! Už tě to nebude strašit. Jsi dobrá Karolínko, o tom nikdo z nás nepochyboval. Ale stejně si myslím že ti hlavně pomohli ti tvoji kocourci. 😉 (inlove) (cat) (cat) (cat)

  16. taky můžu jenom přidržet palce (y)) (h) , nejen kvůli věku vysoce překračijícímu hranici

    ale jsem ráda, že se tu lucíšek objevila 🙂 … na web asi nemám adresu..?

    1. U mne taktéž. Mohu jen si přát aby to dopadlo pozitivně. (h)
      Přednosta je nositelem Jánského plakety ale na dřeň jsme starci.

  17. Držíme palce, my jinak pomoci nemůžeme. Je nám bohužel víc než 35, i když Jana je dárce krve a máme 0- .

  18. Moc užitečný a krásně napsaný článek. Já chtěla kdysi dávat krev, ale můj tlak je proti – mám ho nízký, někdy tak, že velmi – hezká hodnota u pí dr. bylo 94/55 (whew) , a to měla sestra problém ho naměřit… Na kostní dřeň jsem mimo limit, ale o víkendu jsme zrovna s dětmi probírali darování krve (manžel dává), syn by rád také, ale hodně mu vadí odběry, tak tohle by byla dobrá alternativa… Palce pro Tomáše pochopitelně přidržím…

  19. Už jsem to jednou psala, sežral mě. Jsem mírně věkově přes, ale napsala jsem na registr, jestli by šest let nezkousli. Uvidíme, co oni na to.

    A Io, jestli půjdu na odběry, odvleču tě s sebou, stačí se zmínit 🙂 .

    1. I pokud by věk nevadil jsem zřejmě vyřazená kvůli pravidelně užívaným lékům na kontrolu astmatu. Kdybych mohla určitě se zařadím.

      Krev jsem chodívala darovat. Myslím Io, že než mít pocit srabáctví a myslet na to, lepší je jako fobii na pavouky to překonat. Já na tom nic nesnadného neviděla. Se mi to kecá. Mě vadí spíš než krev rozšklebený rány a spíš u ostatních. U sebe mi to nijak nepřijde. Takže zažívám menší bolení, když na vstup jehly do kůže vidím. I tak je to špetka bolesti proti třeba ukopnutýmu „palci“. Odběrny jsou dělaný tak, že si lehneš nebo polosednešpololehneš,strčíš ruku do vypolstrovanýho otvoru v průhledný stěně po tvým boku, nechceš-li to vidět odvrátíš hlavu. Ucítíš včelku, chvíli ležíš pak Ti tlak na ruku ustane, vyndáš ruku, chvíli se změní konstanta g tak jsi lehounká jen uletět a kromě náplasti na ruce – nic. Odběr na tuhle dřeń bude podobný jen Ti jí vezmou malinko. O potížích s fobií určitě lze s personálem promluvit, aby záležitost ještě usnadnili co to jde. Raději to mít natrénovaný než v nějaký krizi kde bude třeba aby Ti krev odebrali se nervit že do Tebe bodaj a …Ne? :o)

      Tomášovi i lidem co je potkala tahle těžkost držím palce na spoustu shod.

      1. Inu v totální krizi (narkóza) jsem to dala. 😀 Ale sotva jsem byla při smyslech, prosila jsem je, aby ze mě tu hadici vytáhli, že mě bolí. (A nevymejšlela jsem si, mám dost křehký cévy a fakt bolela.)
        Sama tam nepůjdu, na to se bojím moc. Když půjde někdo se mnou a bude mi dělat morální potvoru, tak možná. 🙂

  20. V naší rodině jsou ti, kteří mohou, zaregistrováni jako dárci kostní dřeně.
    Držím palce ať se ten správný co nejdříve najde.

  21. Ja jsem registrovana jako darce organu a vseho dalsiho pouzitelneho. Ovsem do jake miry to bude k pouziti, to je otazka.

  22. Bohužel také mohu jen držet palce, Lucíšku. (h) (y) (h)
    Ta studentská akce se mi moc líbila, myslím si, že osvěta o leukemii a dárcovství by mohla začínat už na středních školách, v tomto věku jsou mladí lidé hodně empatičtí a tak by se zvýšila šance, že se stanou dárci, až na to budou mít věk.
    Přeju všem krásný den. (h)

    1. Přesně tak- myslím, že za mých studentských let se o dárcovství krve na školách mluvilo, teď se to úplně vytratilo. Tehdy jsem darovat nemohla, prodělaná mononukleóza mě vyřadila. A přitom mám krevní skupinu nula plus, třeba by byla potřeba. A dneska už je mi víc jak 35 let, škoda.

      1. Ahoj, mononukleóza vyřazuje snad jen na půl roku až rok? Rozhodně ne navždy. Ani z dárcovství krve, ani dřeňě.

  23. Lucko, moc rádi bychom pomohli. Už jsem o tom uvažovala před lety. Jenže – věk je omezen horní hranicí 35 let.
    Jen pro zajímavost – u ostatních orgánů záleží omezení na vyjádření ošetřujícího lékaře, třeba ledviny lze odebrat i po 60.
    Opravdu můžeme jen apelovat na mladé a držet Tomášovi palce. (I když si nejsem jistá, že leukemie je následek léčby lymfomu – ještě jsem o tom neslyšela, že by se to takhle zvrhlo, je to nešťastná kmbinace. Jediné v čem má Tomáš kliku je, že je ještě ve věku, kdy se lze o transplantaci pokusit. Strašně mu držíme palce, nejen aby se našel dárce, ale i aby to dobře dopadlo).

    1. Jen tak mne napadlo ještě pár poznámek k tomu, co psala EvaŽ.
      Přiznám se, že nevím, proč je u dárcovství kostní dřeně horní hranice 35 let – a jak koukám, než jsem stihla komentář dosmolit, tak to sem Lucišek napsala.
      Stran srovnání orgánové transplantace a transplantace kostní dřeně je ještě jeden dost podstatnej rozdíl. U normální transplantace, jde o to, aby se ten transplantovaný orgán (říká se mu hezky česky štěp) přihojil, tj. aby ho nezlikvidoval imunitní systém příjemce (tomu se odborně říká hostitel). U kostní dřeně se transplantují právě buňky zodpovědné za značnou část imunitních reakcí, takže jde nejen o to, aby zbylá imunita hostitele nezlikvidovala ten štěp, ale taky i o to, aby imunitní buňky dárce nepůsobily proti tkáním hostitele (říká se tomu reakce štěpu proti hostiteli). To je jedna z příčin, proč je vybrání vhodného dárce tak složité…

    2. Co se týká leukemie jako následku léčby lymfomu. Sekundární hematologické malignity u pacientů po léčbě jiné hematologické malignity jsou záležitostí posledních pár let. Je to dáno asi nejvíc úspěšností léčby toho prvního onemocnění (jinak řečeno v minulosti by se pacienti toho druhého onemocnění nedožili). Co je příčina, je těžké říct. Podle toho, co si naše současná věda myslí o vzniku nádorových onemocnění, je většinou příčinou nádorových onemocnění obecně nějaká chyba v genetické informaci. Představa je taková, že když se v určitých genech vyskytne chyba, umožní to buňce se nekontrolovatelně množit a ignorovat signály z okolí, že by měla odumřít, když přestane správně plnit funkci. Takže v tomto konkrétním případě jednak může být základní porucha genetické informace podobná pro první i druhou malignitu (a pak vliv terapie moc velký nebude). Nebo někdy může být příčinou určitá „nestabilita genetické informace“, jinak řečeno porucha opravovacích metodik genetické informace – tady je vliv terapie daleko větší – většina chemoterapeutik právě dělá cíleně poruchy genetické informace, aby byla nefunkční a způsobila smrt buňky, když ale dojde ke změně menší a buňka to přežije a chybu neopraví a množí se dál, tak se může mezi těmito změnami najít i nějaká porucha, která se projeví jako nová malignita. V neposlední řadě, některé hematologické malignity mají vazbu na infekce (hlavně se to týká EBV viru). Viry se při svém množení normálně včleňují do naší genetické informace, některé z nich se mohou včlenit na nevhodné místo a způsobit to samé jako je psáno výše. A při oslabení imunitního systému během chemoterapie jsou některé virové infekce častější a tak stoupá pravděpodobnost, že pak následně vyvolají malignitu. Je to hodně složité (a pořád o tom víc nevíme, než víme), co je bohužel fakt – tyhle následné malignity se většinou chovají hůř než stejný typ choroby u pacienta, který před tím žádné nádorové onemocnění neměl. Takže palečky pro Tomáše budou jistě moc moc potřeba. (y) (y) (y)

  24. Na leukemii zemřela moje babička, kterou jsem bohužel nepoznala. Tím více bych chtěla, ale nemohu ani tu krev. Netušila jsem, že je tak mizivá shoda, o to je to horší. Mohu jen držet palce

  25. hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Lucíšku, jsem na jednu stranu moc ráda, žes vykoukla na Zvířetník. Na stranu druhou mě moc mrzí důvod… Je to ale život a nemoc často postihuje toho, kde se ptáme „PROČ ?? sakra zrovna on…“

    Nedávno jsem tady v diskuzi psala, jak moc mě potěšili studenti naší univerzity. Jedna z mladých absolventek, maminka maličkých dvojčat, onemocněla leukémií. A na univerzitě se rozeběhla akce, kde nejen že proběhly přednášky z IKEMu o dárcovství kostní dřeně, ale hlavně se uskutečnily zápisy do registrů a odběry.
    Tato akce zaujala studenty i na jiných školách a Studentské unie se je snaží „opakovat“ i jinde. Snad to vyjde, protože jednou z podmínek zápisu do registru je věk. Jen od 18 do 35 let…

    Držím moc palce. AŤ Tomáš bojuje a vybojuje to úspěšně. Pomozte mu, podržte ho, když to bude potřebovat (u)

    O.T. – občas ti zkontroluju web, klukům to sluší a jsi „mnohonásobnou babičkou“ krásných štěníků (nod)

  26. Lucko, takových apelů není nikdy dost a na Zvířetníku samozřejmě mají své místo. Nedávno probíhala úžasná solidární akce u Xerxové v Liberci… Jen houšť (h) .

    Jen bych zdůraznila, že pro dárce krve a kostní dřeně obzvlášť existuje poměrně husté síto omezení zdravotních i věkových (a to by asi bylo potřeba zmínit), taky proto je vhodných dárců tak málo. U dřeně je myslím horní věkový limit dokonce 35 let? V rodinné anamnéze nesmí být závažná choroba, rovněž alergie atd. dárcovství vylučují. To jen tak ve stručnosti a velmi laicky, jsou tu mnohem znalejší, tak snad během dne upřesní.

    Tomášovi hodně štěstí a sil! (h)

  27. Ideální věk pro zápis do registru je 18 až 35 let, i když pro darování kostní dřeně mezi příbuznými nejsou žádné věkové hranice.
    Druhou základní podmínkou je dobrý zdravotní stav. Co to konkrétně znamená? Do registru by zásadně neměli vstupovat lidé po onkologické léčbě, po transplantaci orgánů či tkání, s onemocněním srdce, cév, plic, kloubů a zažívacího systému, které vyžadují trvalé užívání léků.
    Nevhodní jsou i lidé s cukrovkou, s chorobami krve, těžkými alergiemi, se záchvatovými stavy nebo závislí na alkoholu a drogách.

    Do registru mohou být na druhou stranu přijati i lidé ne zcela zdraví. Například s lehkou formou alergie, kteří nemusí pravidelně užívat léky, nebo lidé po prodělané žloutence typu A, pokud nezanechá následky.

    Bohužel…Tomášovi přidržím palce i těm ostatním. (y) (y) (y) Vylučuje mne nejen moje alergie, ale i můj věk.
    V registru jsme byla vedena – na leukemii okolo mne odešlo za Duhu několik lidí a mezi nimi i kamarád, kvůli kterému jsem na odběr šla…. (rose2)

  28. Už nějakou dobu se přesvědčuju, že bych měla dávat aspoň tu krev (mám 0+, téměř univerzální dárce), ale jsem srab. Při pohledu na jehlu omdlím. Představa, že bych si tu VĚC nechala vervat do ruky dobrovolně…
    Vždycky, když se objeví nějaká výzva tohohle druhu, říkám si: jseš v podstatě zdravá, rychle regeneruješ, nemáš tělo zanesený svinstvama a hormonama, protože to nežereš, mohla bys hodně pomoct, tak nebuď srab.
    A jsem.
    Akorát teda do celkový narkózy by mě nedostali. Jsem tak trochu alergická nebo co, mám za sebou 4 a v té první jsem jim umřela. (A pak se vrátila zpátky, protože kdo se na to poděšený hemžení měl koukat. Tak jsem jim udělala radost.) Pak jsem je poctivě děsila, aby mi teda dávali něco jinýho, a dodnes nevím, jestli byl vyšokovanější anesteziolog, nebo já. Přece jenom, jemu tam tu a tam někdo zkape a on jede dál, ale pro mě by to už byla konečná, podruhý takový štígro mít nemusím, ta cesta zpátky se hledá pěkně blbě. 🙂

    1. Milá jo, tys byla na cestě za duhu jednou, ale já už dvakrát. A pokaždé v celkové anestezi.Ttaky trpím alergií na nějakou část té látky úprom anestezi. ani na CT mi nesmějí vstříknout kontrast. Jinak kolabuju okamžitě a je průšvih jak Brno. A mám curovku. nemocný tlak a spousty dalších nemocí, na něž beru denně léky. A též mi za chvíli bude 60,takže už i ta věková hranice je tabu.TOMÁŠOVI DRŽÍM PĚSTI, ABY MĚL ŠTĚSTÍN A NEUMŘEL DŘÍVE, NEŽLI SE NAJDE VHODNÝ DÁRCE. MOJE SESTŘIČKA TŘEBA TAKOVÉ ŠTĚSTÍ S POTŘEBOU TRANSPLANTACE SRDCE A PLIC ZÁROVĚŇ TOHLE ŠTĚSTÍ NEMĚLA. SMRT BYLA RYCHLEJŠÍ.

      1. ;( pro tvoji sestru…

        Leni, poctivě je děs, oni mají i jiný narkotika než to obecně používaný, mnohem šetrnější, akorát jsou teda mnohonásobně dražší, takže je dávají, jenom když nesmí použít to normální. A taky, když tě hlídají o moc víc, protožes je vyděsila, je to lepší pro obě strany.
        Nezapomenu, jak jsem se probouzela kdesi za sálem v místě, kde byly jakýsi počítače a furtumfurt tam u jednoho z nich někdo seděl a něco do něj ťukal. To bylo príma – vědět, že tam furt někdo je, a ne že se ocitneš najednou na pokoji sama a u stropu. 😀 Taky vždycky, když jsem se trochu probrala a broukla, tak mi ten člověk odpověděl, to byla skvělá kotva do skutečnosti.

    2. Se mnou to bylo obráceně. (Narkóza? Průšvih, půlku srdce máte mrtvou, když vás uspíme, už se neprobudíte!) Nakonec mi ji dali infůzí, protože jen lokálně to nešlo a po dvou hodinách příjemného bezvědomí jsem se vzbudil. Oproti klasice to bylo o moc lepší, žádné škrábání v krku, žádná nevolnost.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN