ČLOVĚČINY: Jen tak – „Statistika nuda je…

Logo_Zampach…má však cenné údaje“, zpívá se ve známé pohádce (tak známé, že si ani nevzpomenu na název, „Princové jsou na draka“?). Obráží to rozšířený pohled na exaktní vědy, který říká: Ano, vcelku mají pravdu, ale život je neskonale pestřejší a tyhle vědy ho v nejlepším případě postihují jen zčásti a není nad starý dobrý selský rozum a intuici. Ale ono to celé někdy může být docela jinak.

 

 

Vezměme si poměrně běžnou situaci, kdy mluvíme o nějaké skupině (lidí, věcí, událostí apod.), jedinci prošlí příslušnou školskou reformou by si vzpomněli na množiny, ti políbení statistickou múzou (existuje vůbec něco takového?) by to označili za soubor. Taková tvrzení o různých skupinách sypeme jako z rukávu a s oblibou bývají předmětem nejrůznějších debat a úvah. A co na to nudná a od života odtržená statistika? Pokud ve statistice chceme nějakou tu skupinu charakterizovat, musíme ji popsat třemi čísly (a to před vámi ještě milosrdně zatajím, že skupina musí mít tzv. normální rozložení, jakkoliv se slovo „normální“ ve spojitosti se statistikou může jevit jako protimluv). Ale zpátky k těm třem číslům, která po nás statistika vyžaduje.

 

Počet členů je asi nejjednodušší, není to nic jiného, než kolik jedinců (věcí, události) ve skupině je. Tady páchá zdravý rozum a intuice hříchy jak na běžícím páse (za domácí cvičení si může čtenář představit továrnu s pásovou výrobou hříchů). Dalekosáhlé závěry jsou vyvozovány z nepatrného počtu případů. Typická jsou tvrzení o takových či makových vlastnostech Holanďanů (například), aby se po upřesňujícím dotazu zjistilo, že dotyčný bydlel na dovolené v kempu celý týden vedle jedné holandské rodiny. Pokud zná dotyčný dva až tři členy souboru, je možné napsat hlubokomyslnou úvahu do novin, pokud by jich bylo více než pět, je to už na sociologickou studii. Naproti tomu když dorazíte za statistikem se souborem, který nemá alespoň sedm členů, více či méně zdvořile vám doporučí „získat další data a soubor rozšířit“.

 

Průměr je věc, které rozumí každý. Výuka počítání průměru a zejména oblíbené počítání průměrných známek na základní škole přináší skvělé výsledky a s průměrem jsme všichni kamarádi. U průměru je však zarážející jeho hanlivý přídech. Přestože stojí uprostřed a neměl by tedy být ani špatný ani dobrý, v běžném životě je to jinak. Napíše-li kritik do novin, že „výkon herců byl jen (!) průměrný“, nic lichotivého tím rozhodně nemyslí. „Průměrný“ totiž znamení bůhvíproč „mizerný“. K dokonalé absurditě tento přístup (stejně jako řadu dalších věcí) dovedli komunističtí ideologové. Heslo „boj proti průměrnosti“ mě fascinovalo už v mládí. To budou pak všichni výhradně nadprůměrní, jak se potom ten průměr zjistí? Divím se jen, že průměr v duchu svých osvědčených způsobů řešení nezrušili či nezakázali, ale pak by přišli o své oblíbené „průměrné výnosy“ či „průměrnou výrobu oceli na hlavu“ (nádherná představa). Této logické pitomosti mohl konkurovat snad jen proslulý „boj za mír“.

 

Směrodatná odchylka je z oněch tří čísel to nejméně známé. Udává, jak moc jsou jednotlivé hodnoty soustředěny okolo průměru či naopak rozesety do větší vzdálenosti (průměry mohou být v obou případech stejné). Že by byly všechny hodnoty průměru rovné, se v životě nestává, vždycky tam nějaký ten rozptyl je. Praktickým důsledkem tohoto je, že pokud někde čteme či zaslechneme větu začínající „(Všichni) Češi (Holanďané, Židé, obyvatelé Londýna atd.) jsou…“ už to nemusíme číst nebo poslouchat dál. Téměř jistě je to celé nesmysl, všichni určitě takoví nejsou.

 

Takže vidíte, ono není špatné si vzít čas od času na pomoc exaktní vědy. On totiž rozum není nic, co by stálo proti poezii, romantice a vůbec všemu krásnému. Při pohledu na noční oblohu vám pár náhle se vybavivších astronomických údajů zážitek rozhodně nezkazí, spíš naopak. A pokud máte občas pocit, že se svět okolo vás zbláznil, tak si vzpomeňte na statistiku a „neklesejte na mysli, ona vám to vyčíslí“.

 

 

Aktualizováno: 20.5.2013 — 17:23

85 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. 🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂

    Na základní škole přijde takhle učitelka do první třídy a ptá se:
    „Tak, děti, už jste nějakou tu hodinu matematiky měly, tak mi povězte, kolikpak je 2 + 1.“ Ticho, nikdo se nehlásí.
    „Ale děti, nedělejte mi ostudu.“
    Jedna holčička se teda přihlásí a povídá:
    „No, já teda nevím, kolik to je, ale určitě vím, že je to to samé jako 1 + 2, protože sčítání je operace komutativní na tělese reálných čísel.“

    (coffee) Přeji všem přítomným klidný večer a hezké sny. (coffee)

    1. 😀 😀 😀 Tuhle holčičku asi znám, ale mě tvrdila, že operace sčítání je komutativní na abelovské grupě čísel racionálních, koukám, že si to dostudovala 😀 .

      To jednou matematik a fyzik zašli do kavárny a bavili se o tom, že lidi umí jen to, co se do nich natluče. Fyzik oponoval, že to není pravda. Ztratil se na záchod a cestou oslovil jejich servírku: „Slečno, až na Vás mávnu, vy přijdete, já se Vás zeptám, kolik je integrál z e na xtou a vy odpovíte, že e na xtou a dostanete stovku, ale tak, aby to ten druhý neviděl“. Slečna přijde, poslechne si otázku, odpoví, fyzik a matik zaplatí, hotoví se k odchodu a stovka pořád nikde. A tak se k nim milá slečna přitočí a řekne: „Integrál z e na xtou není e na xtou, ale e na xtou plus konstanta, řekněme sto …“ a natáhne k fyzikovi ruku.

        1. Slečna je matematičtější než matik. Integrál z čehokoliv je cosi plus konstanta, protože derivace konstanty je nula. Co z toho plyne? Tohle jí fyzik neřekl, takže to musela vědět odjinud. Ergo to s celonárodní vzdělaností nebude tak špatné 😀

          1. Slečna totiž byla profesorka přírodních věd a musela si přivydělávat v šenku, což je v naší části Evropy noumální.
            (chuckle)

          2. No – teď mi zmrzl úsměv na retu. Ani ne tak proto, že nemám smysl pro humor, ale spíš proto, že jsem totálně blbá. Přiznávám, že v dnešní diskusi se dost ztrácím a tiše jsem doufala, že Rozverníček mne vrátí do figury – MARNĚ.

            Teda ne že by mne středoškolský předmět jménem Statistika minul, ale mi tam žádné průměry ba ani směrodatné odchylky nepočítali – nás zajímalo, kolik třímetrových tyčí lze uřezat z pěti pětimetrových tyčí … ale zato jsme na toto dělali přehledné tabulky (chuckle) (chuckle) !

  2. Omlouváv se za OT pro Karakal: ale slíbila jsem, že něco zjistím, tak zkuusím sem třeba si to Karakal najde, ptala jsem se v práci kuchařů cukrářů čím nahradit bílkovou polevu a tak prý kuzamoučka – nebo tak nějak – jsem to od rána zapomněla (blush), ředitelné vodou, prodává se v bio prodejnách. Když tak se zítra zeptám znovu a pro jistotu napíšu 🙂

    jinak na tu melodii písničky jsme měli složenou maturitní píseň a napsala jsem ji celou já sám ale to už je dávno….

    1. Děkuji, když tak se už nějak doptám v obchodě. A letos budu muset péct, Rysík by mi to neodpustil, když mi vyhrál takový krásný vykrajovátka. Pořád si je prohlíží a děsně se mu líbí. Tak ještě jednou děkuji za cenu.

      1. jsem ráda, že jsem mohla udělat radost, navíc si cenu zasloužil, v soutěži o nejlíp “ ochočené dítě“ byl skvělý !!! Tak soutěž nazval Vítek od Jiného Honzy, taky moc skvělý kluk!!!!

  3. Celý svůj pracovní život jsem se potýkala s vyplňováním statistických výkazů pro ČSÚ. Strašně jsem to vždycky odkládala a prokrastinovala jsem dlouhou dobu, než jsem se po urgencích odhodlala podlehnout naléhavým žádostem o vyplnění. Někdy se mi zdálo, že by český národ zanikl, kdyby ČSÚ nevěděl délku a šířku komunikací v obcích, třeba, či množství vypouštěných splašků při neměnícím se téměř počtu obyvatel. Zajímavé je, že paní ze Statistiky si Vás vždy neomylně najde, ať jste, kde jste a mámí a mámí, vy podléháte a vyplňujete změť čísel, která se protřepou a vypadne z nich jak z krasohledu , jistě úžasný obrázek ze života Čechů a Moravanů. Tož tak. (chuckle) a (wave)

  4. Matematická statistika mě na vejšce (VŠE) bavila – asi jsme měli dobrého učitele (chuckle) Připadala mi logická, většina věcí se dala nakreslit, prostě prima předmět a zkoušku jsem zvládla bez potíží na poprvé a myslím že i velmi dobře 🙂
    Ovšem pak přišla tzv. ekonomická statistika, nejspíš vymyšlená proto, aby se dalo popsat tzv. socialistické národní hospodářství. To byla jedna věta v čitateli násobená jinou větou (ne matematickou – prostě slova…) a ve jmenovateli byla věta třetí. Nedávalo to smysl a po dlouhém trápení jsem se sama se sebou dohodla, že tuhle zkoušku si výjimečně dovolím opsat – naučit jsem se to nedokázala (blush) . Intelektuální úsilí jsem tedy napjala tímto směrem a zkoušku udělala. Doteď se kapku stydím, ale jen maličko 😉
    Pavle, prima článek – děkuju (inlove)

    1. To mi pripomnelo moje prvni zamestnani v J. Karoline na mistni univerzite. Pracovala jsem z grantu (ktery jsem si nevymyslela, ne, neee, NEEE, to jini…)), ale chteli mne, protoze jsem umela slovanske jazyky a azbuku, a i v MIchiganu jsem jednu dobu pracovala z grantu. To bylo na politickych vedach a v te dobe byl moderni „exaktni“ pristup. Takze se proste sebrala rada udaju, dala se do pocitace, ten s tim zatocil jak v kafemlejnku, a, voila, byla veda. Tenhle projekt vyzadoval, ze ze sovetskych a bulharskych statistickych rocenek se vyzobaji udaje a pak nastanou korelace. Takze treba jsem vybirala udaje, kolik krav a skolek maji treba v jiste oblasti v Kazachstanu, oproti v Moldavii nebo na Ukrajine nebo ve Sverdlovske oblasti. Ty oblasti byly udajne „vedecky“ vybrane. Takze jsem sldovala vztah stavu skotu ke stavu pece o deti ve skolkach. No kravina. Ale platili za to relativne slusne a hlavne ty sovetske rocenky byly v kongresove knihovne ve Washingtonu a tak jsem tam travila dvoutydnove tury na slusnych dietach. Prochodila jsem Washington, muzea, pojedla v zajimavych etnickych restauracich. Obcas jsem poznamenala nasim vedatorum, ze ty rocenky jsou sichr fixlovany, neb pochazi ze CCCP, cili ze ty jejich korelace jsou na houby. Ovsem to jim nevadilo, psaly z toho konferencni prispevky a jezdili s tim do Evropy na politologicke mejdany. Taky jsem u nich skoncila driv, nez na co jsem mela smlouvu, protoze do te Evropy litali s tou vedou prvni tridou, bydleli v drahych hotelich a vubec zili opulentne, takze prachy dosly a nove jim uz nedali. Proto jsem taky sla z nasyslenych penez na prava. A za nejakou dobu po tom, co vedatorum dosly penize, Gorbacev prohlasil, ze vsechny ty statisticke rocenky byly prevazne Potemkinovy vesnice ukazujici falesny postup ke svetlym zitrkum. To mne docela potesilo. (wave)

      1. To mi připomnělo jednu soukromou statistiku. Jeden pan řídící v nejmenované moravské dědince (ano, jsou tam habánské sklepy :o)) si prý začátků své učitelské kariéry až do důchodu dělal statistiku, jaký byla daný rok úroda vína a jaký byl počet a známkový průměr dětí, které nastoupily o sedm let později do první třídy. Korelace prý byly více než zřejmé … 🙂

    2. Tak to já mám ze statistiky zkoušky dvě a obě jsem opsala… Vyučoval to takovej drmolící šílenec, nikdo jsme netušili, jestli řeší kapitolu jedna nebo patnáct (to ještě existovala skripta).
      Pak jsem časem pochopila, že statistika umí být úžasný zdroj informací. Ale jednak se to musí umět a druhak zdrojová data musí mít hlavu a patu, což je myslím nejčastější kámen úrazu.
      Obávám se, že všichni, kdo prošli totáčem, vyplní bez mžiknutí oka jakékoliv požadované údaje. Doslova jakékoliv 😛 . No a mladší generace podle mých pozorování umí totéž 🙂 Dnes požadované statistiky tu kreativitu taky dost vzbouzejí…

      1. Ze statistiky mám zkoušku na VŠ, také jsme ji měli. Ale také jsme měli stařičkého pana profesora, který byl krapítko senilní. Takže mě to nijak nepoznamenalo a nic si z toho nepamatuji 🙂

  5. A poznámka na závěr: tohle byly (zatím?) poslední „Jen tak“. Už mě nic nenapadá a jak říkali ve starém Řecku: „buď mlč nebo řekni něco chytřejšího, než je mlčení“.

    1. Na „Jen tak“ je nejlepší to, že téma člověka napadá jen tak. 🙂 Takže si myslím, že ještě nějaké to pokračování časem zákonitě bude. A určitě nebudu sama, koho to potěší. (nod)

    2. Vždyť to nemusí být hned, až Tě něco napadne (a ono Tě jistě napadne), tak bude pokračování… 🙂

  6. Když je řeč o statistice, nemělo by se zapomínat na pojem „kvalifikovaný odhad“. (Mluvím teď samozřejmě o statistických výkazech, kterými nás Statistický úřad oblažuje.) V tom býval přeborník můj šéf, vždycky se hlubokomyslně zahleděl z okna a kvalifikovaně odhadl číslo, které je třeba vyplnit do výkazu.
    Časem jsem po něm podědila veškerou agendu, ale s kvalifikovanými odhady je to dnes už složitější, protože staťák hlídá vazby mezi jednotlivými výkazy a na všechno mi hned přijde. (blush)
    Děkuju za pěkný článek a přeju všem krásný den. (h)

    1. mě v té níže zmíněné knize zaujal ODHAD ODHADU – tak to už jsem teda nepobrala (headbang)

      1. Odhad odhadu? Jooo? Teda Bedulko, to je něco! S tím se už dá operovat i na staťáku. (chuckle)

  7. budu dělat chytrou 😉 a rýpnu si, že normální by asi mělo být rozdělení a nikoli rozložení 😛 … a ještě bych soubor nahradila výběrem 8) … hm, ten průměr – no ale nic, s přidáním směrodatné odchylky se s ním smířím (rofl)

    psssssst, ani snad nechtějte uvést byť jediný úryvek z rukopisu, kterým se už docela dlouho probírám (a ještě asi dlouho budu, neb statistici jsou docela ukecaní a když se pokusí pojmout – nejlépe všechny – nástroje analýzy dat, vyplyne z toho přímo moloch /autor promine/)

    1. Ale sem s tím! Některé z nás nevyděsíš 😀 .

      Nemohly bychom se usnést třeba na výběrovém souboru? (rolf)

      To čteš dobrovolně? 8)

      Pravdu máš, směrodatná odchylka je důležitá. To by asi ocenila Zana. Když jsme totiž byli na prázdninové škole v Levoči, vyzval nás pan profesor k menší procházce s tím, že to bude „v průměru po rovině“. No, bylo z toho deset kilometrů stylem napřed nahoru na Mariánskou horu a pak z ní na původní nadmořskou výšku a takhle ještě čtyřikrát. Ale v průměru to bylo po rovině …

      1. to máš jako v tom profláknutém vtipu s kuřatama – jeden sní celý a druhej je o hladu, ale v průměru měl každej půlku 😀

        hm, no dobře sama sis o to řekla 😀 :
        Induktivní úsudky o dílčích korelačních koeficientech jsou velmi podobné úsudkům o jednoduchých korelačních koeficientech, protože rozdělení výběrového dílčího korelačního koeficientu je pouhou modifikací rozdělení výběrového jednoduchého korelačního koeficientu při korekci počtu stupňů volnosti podle počtu dříve zařazených proměnných.

        a takových je skoro 900 stránek (headbang)

        1. Mnó, kdyby to mělo něco společného s korelou, mohla by to bejt pěkná ptákovina. A jestli nééé, tak mne to k smrti vyděsilo. (rofl)

        2. V principu jasné, vzoreček by nebyl 😀 ?

          No, nebudu radši moc provokovat. Jestli nejsi od statistického fochu, tak ti to čtení moc nezávidím, musela jsem si to rozsekat na kousky, než mi to došlo.

          1. jj, vzoreček by opravdu nebyl – leda bych si ho važádala od autora… máš pravdu, od fochu nejsem, ale přitom musím aspoň zhruba pochopit co s čím o čem, abych mohla např. opravit interpunkci, když nic jinýho (sweat)

  8. Náhodou, taková genetika populací, ta stojí na statistice. A vůbec to není nudné, naopak. Já v diplomce srovnávala stáda huculských koní z Muráně a z Topoĺčianek, a to bylo pořádné dobrodružství, už jenom měření těch různých koňských partií.
    Na statindu(jak jsme statistice říkali v prváku) nedám dopustit. (sun)

  9. Takže první vtípek dne bude statistický, o výběrovém souboru:

    (*)
    Na ověření účinnosti léku X na chorobu Y byl použit soubor myší. Výsledky jsou následující: třetina myší byla vyléčena, 33,3% myší pošlo a poslední myš utekla.
    (*)

    Moc pěkné čtení, děkuji.

    1. Novinář, matematik a fyzik jedou spolu vlakem Arizonou. Novinář se dívá z okna a po chvíli prohodí: „Jak tak koukám, všechny krávy v Arizoně jsou černé.“
      Fyzik jej poopraví: „Pane kolego, to jste řekl velmi nepřesně. Aby to bylo přesné, musíte říci: Všechny krávy v Arizoně, které jsme viděli, jsou černé.“
      Matematik zvedne hlavu od čtení a praví: „Ale ani vy jste to neřekl správně, pane kolego. Správně musíte říci: Všechny krávy v Arizoně, které jsme viděli, jsou alespoň z jedné strany černé.“

      1. (clap) Ten je moc pěkný. Akorát u nás se jezdilo jen do Německa, kde měli krávu pouze jednu (chuckle) .

        Matematik, fyzik a biolog pozorovali, jak do domu vešli dva lidé, a pak z něj vyšli tři.
        „To je v pořádku“, řekl biolog, „rozmnožili se.“
        „To je v pořádku“, řekl fyzik, „ten jeden se dá považovat za chybu měření.“
        „To je v pořádku“, řekl matematik, „za chvíli tam vejde ještě jeden a pak už tam nebude nikdo.“

    1. Koukám, že na tobě zanechalo DMD nesmazatelné následky. Vítej v klubu. 😀
      Ale tohle bylo dobrý téma. 🙂

      1. No – mně bližší byl ten humanitně zaměřený než ten druhý … tam jsem byla vedle jak ta jedle (nod)

      2. Jo, už jsem taky potrefená 😀 . Ovšem Alex ranila moje autorské sebevědomí 🙂 … dobrá, Tirik si to zasloužil, byl lepší, sláva vítězům, statistika není o poražených (rolf) .

  10. Xerxové statistické články jsme četli.
    Já, podobně jako MLP, miluji, když se hovorově používají statistické termíny. Obvykle samozřejmě blbě. Statisrtika je exaktní práce s čísly. Ale záleží na tom, čím se nakrmí. Jestli jsou čísla skvost nebo hnůj. Jestli vůbec lze tato čístla do konkrétního typu testu použít. Proto skutečnost, že něco ve statistice vyšlo neznamená, že je to pravda.
    A to, že něco používají i renomované vědecké instituce neznamená, že je to pravda. Vzpomínám na extrémní historku z dávných dob, kdy kolega na Biol. ústavu AV donesl práci statistikovi, aby mu spočítal nejaké parametry. Pokecali, dali kafe. Když kolega odcházel, vystrčil ještě statistik hlavu a volal za ním „A, Libore, potřebuješ aby ti to vyšlo pozitivní nebo negativní?!“
    Takže používat hlavu se vyplácí.

    1. To nemají jenom statistici. Skoro bych až tvrdil, že slušný zadavatel uvede kýžený (nebo aspoň očekávaný)výsledek coby součást zadání. A slušný odborník neohýbá vědu či techniku nad míru v oboru obvyklou, aby neudělal průšvih a nemusel pak v souvislosti s reklamací poslouchat řeči o „velmi odvážných předpokladech“.

    2. „skutečnost, že něco ve statistice vyšlo neznamená, že je to pravda“ – většinou se i uvádí, že to je na takové nebo makové hladině pravděpodobnosti… ne že bych statistiku obhajovala – božechraň, to ne (rofl) (rofl)

  11. hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Jojo, statistika není nuda… Někdy je to i sranda – třeba když se zkouší (rofl)

  12. Dneska v 10 hodin budou kastrovat Niky…přitoulanou kočku k Blance..přidržte jí palečky, ať to dobře dopadne. (h) (y)

      1. Kočička už je doma. Cestou domů v přepravce brblala, asi mi nadávala, proč jsem ji sem vozila. Doma se vykulila z přepravky, dala jsem ji na deku, aby mohla odpočívat. Ale to prý s prázným bříškem nebude, pomalu dokráčela k misce, sezobla pár soust a teď už spinká na dece.

  13. Mily PavleZ, zdejsi Zviretnice Xerxova je, nepletu-li, profesorka statistiky. Pred uz dost uz lety sem napsala par zajimavych clanku o statistice, vcetne obrazku a testu. Jeden clanek specialne jsem vyuzila pri sve praci, kdy jsem potrebovala zakladni definice jistych pojmu, neb jsem vedela, ze se to objevi na krizovem vyslechu nejakeho odbornika. Ja jsem presne vedela, kam ten vyslech musim nasmerovat, ale jako obet humanitniho vzdelani jsem nepotrebovala, aby svedek mlzil. A ze se bude ohanet nejakou statistikou, to jsem vedela dopredu. Tak jsem s sebou mela vytisknutou Xerxovou polozenou na stolku u soudu (rofl) a kdyz na rozpacich, tak jsem nahledla Xerxove pres virtualni rameno, a hned jsem chlapika upresnila ohledne definice – jako na to se neptam, ja se ptam tady na toto. Muj sef, kdyz se rozhlednul tesne pred vyslechem, co jsem si po tom stolku mezi jinym rozlozila, tak mu padaly oci z dulku – CO JE TOTO??? No, mily hochu, ilustrovane zakladni konceptyb statistiky – v cestine. A pomohlo to. Nedala jsem se zmast. 🙂

    1. (chuckle) na to si pamatuju (chuckle) , jak jsem byla s tebou u soudu…
      Jinak nejsem profesor (u nás je to jinak než v USA) …

      1. Teď už to můžu prásknout, bylas i u zkoušky.To jsem si tě zmenšila, vytiskla a strčila do kapsy. A jednou i nakoukla. Dík.

      2. Tak dobrá jako Hana W nejsem, ale už jsem článek doporučovala jako úvod do statistiky pro fyziky i nefyziky.

    2. HanaW i týna jsou teda borkyně, když takhle články Xerxové využily – tleskám převelice (clap) (clap)

    3. Hani nejen tys vyuzila Xerxovou 🙂
      Ja mám jeji vytistenou statistiku dosud schovanou. Sveho casu jsem diky ni udelala ve skole 2 zkousky. Pak jsem to ofotila kamaradce na jinem stupni a taky diky tomu udelala test. Proste Xerxove statistika se mimoradne povedla!!!!!!
      Xerxova jeste jednou dik!!! 🙂

      1. Jenomze Hedus, ja to zas z casti zapomnela. (fubar) Ale mam to zalozeny, a kdyby se naskytla prilezitost, tak vim, kde to je. Cili zde jsme kolektivne demonstrovali, ze Xerxova je vynikajici pedagog. (sun)

        1. Xerxová Vám všem děkuje. Nemyslela si, že jedny z prvních Rozhledníků budou tak citované. A moc neprovokujte – slibovala jsem tenkrát 4 díly a udělala jen dva… že bych si připravila další bakalářské přednášky ?? (chuckle) I s úkoly ?? (chuckle)

          Ale teď nestíhám nic – od sedmi do čtyř ve škole, pak JIPka, pak s Betkou ven (včera mi připadala, že je vidět, že měla dostat prášek a tak jsme ho vydali… a dneska si vyřvala delší procházku…) Ufff – ještě že polovička zvládnul uvařit, vyvenčit v poledne Kosatici a posekat. Jdu padnout do duchen…

  14. OT: „Ivanko, obejdi kaluž.“ „Už jsem ji obejdila.“
    „Už jsi ji obešla.“ „Ne. Obejdila.“
    Dcera začala objevovat nepravidelnosti češtiny.
    🙂

    1. máme teď – „dáme to dědovi a babičkovi“ a taky když něco nechce (třeba jít na svačinu, uklidit hračky) hlášku „zkusíme ne“ (chuckle)

      1. Rysík říkával „tuli tuli mámovi“. Teď ho jen občas opravujeme, nemůžu si vybavit konkrétní slova, ale bývá to v tom smyslu, jako „obejdila“. Ale nechává se opravovat, málokdy trvá na svém. Rysinka tak daleko ještě není, ale je fakt úžasný, jak každý mluví jinak. Umí jiná písmenka, postupuje při učení mluvit jinudy. Rysík jasně začal jednoslabičně a postupně přidával slabiky. Rysinka poměrně hned od začátku říkala slova i trojslabičně, jen nesrozumitelně. Já tohle období miluju.
        Ale čím dál víc lituju cizince, protože těch nepravidelností, nebo změna významu slova jen přidáním čárky nad nějaké písmenko.

        1. no joooooo, malá Kačka řezala „nůšem“ a velká lavička byla „lava“ – jen tak co mě první napadlo (chuckle)

        1. Tady je důkaz, že dítko začalo mluvit hantecem – neb áčiká jasně znamená šáliná (chuckle) .

          1. O nikoliv, dobrej pokus (clap) Vzniklo to z „pojedeme mašinkou a budem dělat hačí“! Logicky „ačiká“ (chuckle)

            1. Muj bratr coby ditko, ktere mluvilo brzo a dobre, si nicmene vytvarel slova. Rukavice byly „opaky“ -protoze si je casto dal na opacne ruce, tak mu rikali, ze to ma naopak. Boty jednu dobu byly „očuchy“, protoze mel ten blby zvyk, ze v predsini čuchal k botum a dle čuchu poznal pana (chuckle) a bylo nas v dome 7 lidi. Z toho „Vojto, nečuchej k tem botum“ vznikly pak ty očuchy.

              1. Naše malá taky mluví hezky a srozumitelně.Hlavně když jedeme áčikou ona všem okolo vysvětluje, že babika má taky pipinu a samozřejmě hned taky ukáže kde (wasntme) akorát je trochu mate, že pipinu má i děda.

                1. Ale Akden, to je prece jasny! Muj synovec v Olomouci rikal moji mame spravne babicka, ale muj otec byl vejkej babicka. Proste holt vetsi…

    2. Vzdyt je to logicky. Na tech mrnousech je videt, jak strasne moc jim ty makovicky pracujou, kdyz se uci mluvit – zejmena v cestine, ci jinem slovanskem jazyku. Oni jsou nekdy logictejsi, nez ten jazyk. Obejdi – no tak jsem uz obejdila. Jasny, ne? (h)

  15. Ono je to s tou statistikou vůbec nebezpečný. To si takhle někdo všimne, že vysokoškoláci mají vyšší průměrný plat a menší průměrný počet nezaměstnaných než středoškoláci. Co z toho plyne? No přece, že je potřeba zařídit, aby mělo víc lidí vysokou!
    Tedy zvýšíme nabídku oborů (třeba taková genderová folkloristika, to je panečku obor!) a snížíme požadavky. A všichni budou mít nadprůměrný plat a nikdo nebude nezaměstnaný. Třeba jako ve Španělsku.

    1. Šmarjá józef, tohle se napsat nemělo! Co když si to přečte Kradousek, Přesčas, nebo Šláfenberk? Od toho posledního sice velké nebezpečí nehrozí, protože ihned usne a zapomene, ale ti dva zbylí…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN