Krizí teď máme všude habaděj, že? Krize ekonomická, finanční, bankovní, krize společenská i vztahová, krize rodinná i sociální, krize zdravotní i zdravotnická… No a náš Kamýk má taky krizi, krizi identity. A ta je!
Náš milý tygřík nalezenec trpí utkvělou představou, že je pes. Přesněji ALFA pes, tedy hned po lidech (ještě že tak) první pes ve smečce. Jediný, kdo mu to baští, je „ten druhý“ pes v naší smečcce, Kulich. Asi proto, že ten baští všecko…
Kamča se sice občas sníží k tomu, aby se pokočkoval s jedním z kosích bratrů, zápasníkem Georginem, zatmco jim to něžný Fredík z bezpečné výšky píská, ale jinak je jediný jeho důstojný protivník padesátikilové černé tele s vysmátým čumesem, jako bič švihajícím ocáskem a tlapami většími než Kamčova hlavička. Tak si to dovedete představit…
… že Kamýk vždycky vyhraje 🙂 Občas u toho tedy notně ubude na objemu, než zase jeho hedvábný načechraný kožíšek uschne od psích láskyplných slin, ale jinak má čisté skóre, ještě ani jednou neustoupil. Odvlečení v krabici nebo na dece se nepočítá, dokud z nich nevypadne, a to on nevypadne 🙂
Trofejí vítěze je kde co, žužlací kostičkou počínaje a plyšmyší konče (oba chtějí oboje), ale denně aspoň jednou kluci soupeří o Kulichův pelíšek v předsíni pod věšáky. Takže když se ke mně do obýváku přišourá pes v depresi a s výrazem zoufalého bezdomovce, už se ani nezvedám, jen ho utěším, že je přece náš Kulíšek nejmenší a nejmilejší, že tomu zmetkovi pruhovanému může na oplátku vylézt na strom a zalehnout kukaň (půlka hlavy by se tam odhadem napasírovat dala..).
A že ho to za chvíli přestane bavit a vypadne řádit na balkon a Kulda bude mít zas kde bydlet. Občas Kulich nepřijde ani žalovat a trpně to po boji zapíchne na holou podlahu vedle pelechu, kde uprostřed pohodlného měkkoučkého polštáře víc jak metr na metr trůní náš nejmladší kocour (pardon, pes) s výrazem Čingischána dobyvatele.
Musím zas Kuldovi přiznat, že ctí fair play. Zkoušela jsem Kamču z psího pelíšku vyšťourat, vykázat (jo, ignorovat, to dokáže Kamýk dokonale), potupně odnést (spalovat pohledem dovede ještě líp)… a stejně se ten trubka přerostlej černej nehne, prostě bejvák prohrál, takže dokud z něj dobyvatel dobrovolně neodejde, nesmí tam.
Doufám, že teď, po dubnové kastraci, se nestane z Kulihráška ještě větší podpantoflák. Problémy s blokací čůrání, které měl náš útulkáček od prvního dne, se bohužel vracely v čím dál kratších intervalech, k tomu drvet objevil v jeho moči překvapivé množství spermií (prý kam se na to hrabe spermiogram 🙂 ), takže jsme vyfásli diagnózu dvouletého prostatika a kastrace byla jasná. Zatím je moc brzo soudit, jestli i zabrala, ale pšššt, zatím, opatrně, ťuk ťuk, ticho po pěšině… Nikdy bych nevěřila, že budu šťastná, když mi pes čůrá 🙂
Samotná operace proběhla docela dobře, jen se naše telátko nemohlo i přes šetrnou inhalační narkózu nějak pořád dospat… Zato druhý den by lezl po stromech, stehy nestehy. Jenže s tím satelitem, co dostal na krk a chytil by s ním i HBO, s tím se chudinka nevešel ani do výtahu. Ovšem během pár hodin zjistil, že se s trychtýřem skvěle lapají kočkouři, stačí přiklopit a už je může nerušeně umýt, aniž by mohli tradičně zdrhnout. To si chlapec užíval, kocourci už méně…
Mně přišel ten kus průhledného plastu (mimochodem s neskutečnou cenou, hodnota cca 15 korun a vyplázli jsme jen za něj skoro čtyři stovky, holt medicínské účely) tak nějak nudný a smutný, a taky pomalu přicházelo to jaro… no prostě jsem ho pomalovala květy vlčího máku, celý večer jsem s tím strávila, tři fixky vyplácala, krása to byla 🙂
Asi tak hodinu, než se začal Kulda opět pohybovat po bytě stylem ožralý buldozer, takže červenorůžové bylo vše v dosahu, dveře, futra, skříně, sedačka, lidi, kočky, podlaha, stěny, kdežto límec opět průhledněl.. Zmalomyslněla jsem, makový eunuch není ani pořádně vyfocený, a to mu to tááák slušelo. Budete mi to muset věřit 🙂
Jinak si naše dva novější přírůstky, tedy Kulíšek a Kamýk, celkem přirozeně vytvořili minimnožinu ve smečce, stejně jako jsou spolu v podmnožině dvojčata z trojčat Fred a George. Tíhnou k sobě, chrní spolu na pelíšku, Kamča Kuldovi ožužlává rohlíky, krade granule (které se mu ani nevejdou do tlamky, máme takové ty velké peletky zastudena lisované), mají společné hračky.
Tuhle se Kamča rozhodl vzít si Kulichovu deku (no jo, zase vyhrál) a odtáhnout si ji z předsíně skrz kočičí dvířka do obýváku. Samožřejmě je totálně ucpal, ale ten pohled, jak mezi předníma tlapkama táhne v tlamičcce cíp velikánské a dost těžké deky, funí a šilhá námahou, a za ním stojí u prázdného pelíšku nešťastný Kulich a kouká bezmocně na vzdalující se deku…
Pokud se Kulíšek zastaví na současných cca 50 kilech, což kvůli jeho zdraví doufáme, a Kamýště se dofutruje na optimálních 5 kilo, budou kluci víceméně vyrovnaní. Ale s každým dalším kocouřím kilem budu mít o našeho pejska větší a větší strach 🙂 Už teď na něj Kamča útočí ze stromu stylem Tarzan a chudák Kulátko to jentaktak ustojí; ono taky stůjte stabilně, když se v jednu chvíli snažíte otočit, uhnout, chňapnout a shodit chlupatou kouli za krkem a ještě se u toho náramně bavíte a točíte ocáskem jak vrtulí dokola, takže zasáhnete všechno a všechny vyjma agresora…
No bavíme se doma, bavíme. Od oteplení se smečce otevřelo další pole působnosti, velký zasíťovaný balkon milují a okupují, dokud je večer nevyženeme. Občas se dokonce snaží někdo z kočkourů schovat pod kytkami a hodit si noc pod širákem, ale počítat do tří ještě zvládáme, takže je dezertér potupně odchycen, vyplísněn, pomazlen a šup do bytu.
Ale chápu je, krom šplhání po síti až do cca 4 metrů pod strop mají k dispozici ještě závěsné křeslo a hamaku, hluboko dole pod balkonem pěšinku vedoucí do lesa, kde se střídá spousta lidí, psů, tuhle se tam venčilo prasátko na kšírkách, ještě bych tam tak chtěla potkat tu pumu, co prý bydlí na Vinohradech 🙂
Kluci tedy mají pestrou každodenní vyhlídku a interakci, kolikrát lidi zvednou hlavu a vidí tři kočky na zábradlí pod střechou, začnou halekat a mávat, volat čičííí nebo se naopak bát, že kluci sletí, protože zasíťování je hodně slabě viditelné a jen v určitých úhlech, jinak vypadá balkon standardně volný. A reakce lidí, když se k těm třem kočkám na balkon přihrne obrovský černý pes a soudružně s nimi čučí dolů skrz žbrdliny na diváky, sem tam kluky oblízne a oni se k němu tulí, to je jak v zoo 🙂
Doma má smečka poslední týdny opět novou atrakci – dostali berušku. Veeelkou beruchu. Můžu s čistým svědomím prohlásit, že je to jediný kočičí pelíšek, na kterém naše kočky (vyjma stromu) chrní, a ještě se o něj hádají. Občas jim to rozsoudí Kulich, berdu popadne a rozšíří si s ní svůj velkorysý bejvák v předsíni. Zkoušel se na ni stulit samostatně, ale to vážně nešlo :))) Jako by se mamut snažil usadit do křesílka..
My u toho škytali smíchy, Kuldu chytaly křeče, protože nesnáší, když někde na pelíšku přečnívá, takže se kroutil do uzlu… pohled pro bohy. Nicméně beruška je vážně v kurzu; původně pelíšek pro fretky, dutý s prima útulnou schovkou uvnitř, pro potřeby koček o dost větší než originál, vtipně řešený, pár z vás už o něm slyšelo. Zvířetnice Bety se opět vycajchnovala 🙂
Zvěř se nám tedy naštěstí sesadila a sladila k všeobecné spokojenosti, teď jsem jen zvědavá, jak s nimi zacvičí v létě plánovaný přírustek, chameleonek s pracovním jménem Pedro 🙂 Doufám, že nám smečka ve jménu další krize identity nezačne měnit barvy a lovit se lepkavýmy jazýčky…
Ahoj na Křivonosce!
Hostíkovská smečka
Joj Boxíková, to je počteníčko!! Úplně je vidím, pomatence potrhlý :D. A věřím, že nuda tedy rozhodně nehrozí 🙂
My si včera dali krásnoprocházku v polích spojenou s paroplavbou. Hošikus si užíval vln a já tiše záviděla. Pak se k nám přidala stafordí kráska, která ho naprosto uchvátila. Po nějakém čase ho uchvátila i víc než naprosto. To když zjistil, že nedávno dohárala. Tak si krom harašení střihli i romantiku – procházky ve dvou po pláži 😀 :D, kdy stafordice ladně klusala vodou (je-li potrhlý pohyb pomatené stafordky možno nazvat ladným 😀 ) a Hošikus jí dvorně klusal po boku a funěl jí něžnosti do ucha. Na to, že byl skoro celý týden v zápřahu a měl by být unavený, tak na to tedy nevypadal 😀
Ahoj vsem, dekujeme za pochvaly, patri hlavne nasim ctyrnozcum, o tech jejich blbinkach se pise samo 🙂
Pisu v letu, dobaluju na Krivonosku, rano vyrazime 😉
Díky za zprávy o smečce. Náramně jsem se bavila. A na Kulicha se moc těším a slibuji, že budu aspoň hoďku házet talíř, jestli ho to ještě baví. 😛
Už se na vás všechny těším. (sun)
Když jsi Boxíková psala o tom jak jste ke Kamýkovi přišli a všichni jsme litovali rdelku maličkou kdo mohl tušit, že nabíráte Kuldovo šéfa. Kočičáci evidentně prospívají na jednčku a Kulíškovi posílám pohlazení a ať je to tam u Vás všechno zdravý a stejně dravý přeju.
Boxíková, ten článek by se mohl ordinovat jako životabudič proti splínu a depresi! Už jen ty fotky stojí zato – nejkrásnější je ta společná na pelíšku! Ovšem Kamýk šéfující Kulíškovi – to je tedy formát! 🙂
Boxíková, to se četlo jako překrásný příběh souznění živočenichů a lidiček. Tak ať se jim i nadále daří tak úžasně. Kamýk je kouzelný kocourek, vůbec jsem si ho neuměla představit. Přimlouvám se za víc foteček!
Boxíková, ani nevíš, jak jsem ráda, že se Kulíškův urologický problém vyřešil. Také tiše klepu, abych nezakřikla. A s tím pomalovaným ampliónem mu to náramně sluší (y) !
Celý ten váš zvěřinec je skvělý a věřím, že přijmou i chameleona, i když toho bych kočičákům raději nesvěřovala 😉 .
Mám pár novinek, z taktických důvodů je vezmu pozpátku. Dnes jsme objeli Vimperk, kde jsme se podívali na rysa Davida. Je už pěkně velký a že byl na umření na něm dnes vidět rozhodně není. Bohužel měl mrzutou, takže se rozhodl že nám nedovolí, abychom si ho vyfotili a zlostně vrčel. Po chvilce se trochu uklidnil, ale stále dbal na to, aby koukal jinam a byl neustále v pohybu. Bohužel kus flákoty na zkorumpování jsme ssebou neměli, takže kocourek byl nekompromisní: Není papů, není láska. (znám z domova, ale už dávno, dnes je láska napřed a papů až po pomazlení). Ve Stachách, (to je tam, co jim na náměstí rostou hříbky), jsme si pochutnali na vynikajícím obědě v hospodě na náměstí, (nic s houbami neměli) a pak jsme si nádherně vypláchli zraky na bohatě rozkvetlé orchidejové louce poblíž. (Prstnatce bezové, bílé i fialové) stovky rostlin.) Včera jsme si dopřáli totéž u Starého Jičína, tam to byly stovky vstavačů bledých, desítky mužských a čtyři Lorezovy, vše obloženo kvantem otakárků fenyklových a jedním ovocným. Celkem jsme včera ujeli bez pár drobných tisíc km, protože jsme se ještě mírně pomotali po Vysočině. V pondělí jsme zase řádili na Jižní Moravě. Repertoár: Katrán tatarský, vstavač osmahlý, vstavač vojenský, koulenky, třemdava, vstavač trojzubý, střevičník pantoflíček. Zítra si dáme oddechovku v Českém krasu, počítáme s kosatcem bezlistým, včelníkem rakouským, vstavačem mužským, korálicí trojklannou a možná s hvozdíkem alpským, lomikamenem vždyživým a sasankou lesní. Mimochodem tyto ,,vzácné a horožené“ sasanky rostou v okolí Čejče a Kyjova po stovkách skoro před každým domem volně na ulici.
Páni, to bylo zážitků! Budou taky k vidění nějaké fotky? 🙂
Jsou. Na http://www.burle.blog.cz A včera jsme si dali oddechovku v Českém krasu: Dva plácky s velmi vzácným lýkovcem vonným,nádherná skupinka sasanek lesních, nálet našeho největšího, v Čechách údajně vyhynulého motýla martináče hrušňového s rozpětím křídel prý až 35 cm, (jsem se lek, až mi změk), Vstavači mužští znamenaní, vstavači nachoví a kostec bezlistý český, začínající kvést. Archiv obrázků našich orchidejí se utěšeně naplňuje. Až začne foukat ze strnišť a dny se začnou krátit, zalezu si domů do tepla, protože zimu u nás bych miloval jedině z Tahiti, nebo Bora Bory a začnu editovat a tisknout. A když se zadaří, objeví se příští rok putovní fotovýstava.
V pondělí vyrážíme na Nymbursko, k Libušínu a do Bilichova.
nevím jestli tu ještě někdo je, ale mám nějaké výsledky:
♦ ty oči – dostala mastičku atb + kortikoidy;
♦ strup na bradě – není to nic, jen si to neuroticky rozdrbává (je chabrus na nervy jako já);
♦ v moči má jen cukr (to jsme ovšem věděli), nechala jsem ale nabrat krev na kompletní laborku;
♦ fotky Zuzančího hovénka s krví moc pochválil, v první instanci mám bobek dovalit, pak se dál uvidí;
♦ glykemii extra nedělal, vezmou to s tou laboratoří;
♦ zvážila jsem ji, má 4,60 kg takže zhubla jen maličko.
děkujeme za palečky!!! (h) (h) (h)
ufff – tak snad bude dobře (ho)
Hurá – žádná horrorová dramata. Snad bude všecko oukej koukej. Držím palce jak Nyny, tak Zuzu a hlavně Bebe (teda Bede 😉 ).
Bedulko, držela jsem palce a jsem ráda, že se nenašla nějaká vážnější zrada. Tak ať jsou holky zdravé a ty můžeš být klidnější! (inlove)
Bedi, to nezní vůbec špatně, ale palce radši držím dál. (y) (h)
taky tak (y) (y) (y)
O.T. – myslím, že bychom to měli vědět. Na Slovensku se vyskytla vzteklina. U psů. A bohužel už běží „záchranářské“ akce na tajné vyvezení pejsků z postižených oblastí. Bacha – vzteklina je smrtelná. Nejen pro psy a kočky – ale i pro lidi. Může v jedinci „spát“ utajená dlouho – i půl roku (proto byla půlroční karanténa při cestách do Británie) a nedá se otestovat. Takže dovezené zachráněné zvířátko může být pěkný průšvih.
Používejme mozek !! Pomáhejme, ale neohrožujme sebe a své okolí!!
No tak to hlavně moraváci, hlídejte si očkování, hlavně u venkovních koček, pokud vás něco pokouše, myslím divokého, je dobré se poradit s lékařem. Je mi jasné, že se budou bratia snažit uspat všechno, co se venku potuluje a nějak se jim nedivím, smrt na vzteklinu není zrovna nejpříjemnější. Pro žádného božího tvora.
A kruciš! Tak to přestává sranda. Hlavně zdravej rozum a pozor na dobrodince!
Kde konkrétně se vzteklina vyskytla (Polsko ani Ukrajina nejsou bez vztekliny a riziko zavlečení je dlouhodobé)?
Do 100km od hranic je to bezpečné. Importy jsou na hlavu – nejen takové zvíře nezachráníme, ale ještě ohrozíme naše.
U nás se již vzteklina nevyskytuje asi 6-10 let a jsme prohlášeni za zemi bez vztekliny. U nás není nezbytně nutné plašit. Ale vyjet se psem do ohroženého území je blbost a importovat odtud cokoliv je zločin proti našim zvířatům.
Jinak u zvířat není vzteklina 100% smrtelná, u člověka ano.
Bardějov
Je to daleko od hranic – ale právě aktivity „záchranářů chudáčků pejsků“ mě děsí… tak varuji před depozitováním a převážením neočipovaných a neočkovaných psů a koček.
neřeknu nic extra populárního možná, ale hromadné importy např. pejsků např. ze Slovenka bohužel nemůžu schvalovat – i kdyby tam vztekliny nebylo…
Loni jsem zaslechl něco o tom, že se vyskytl případ, kdy někdo vzteklinu přežil. Podrobnosti bohužel neznám a možná je to i od agentury JPP, (jedna paní povídala), ale pokud by to byla pravda, je to nadějné. A několik případů vyléčení HIV pozitivity už je lékařsky zdokumentováno. Třeba si viry uvědomily, že zabíjet svého hostitele je nesmysl a zmutovaly.?
Já jsem slyšela o tomhle případu:
http://site.jeannagiese.com/My_Story.html
Dívku kousl netopýr a když potvrdili vtezklinu, uvedli ji do umělého spánku a tak „izolovali“ mozek od napadení virem.
Hm, tak to může být pěknej průser. Doufám, že lidi budou rozumní – se vzteklinou by si nikdo zahrávat neměl.
pomoooooooooooooooc – on má Kamýk ponožky!!!!! jak to, že to nevím??? JAK TO, ŽE JSEM HO JEŠTĚ NEVIDĚLA?????? nutně ho potřebuju vidět a drbat a hladit a muchlit!!!! (h) (h) (h) (h) (inlove) :*
tak – a teprve teď si to jdu přečíst 😉
Boxíková, moc jsem se pokochala fotkami i písáním, vaše smečka je prostě skvělá a úžasně sladěná, všichni vycházejí se všemi – a tak to má být… máte můj hlubokosklon, je vidět že vzájemná láska zmůže všechno (h) (h) (h)
hihi – „zjistil, že se s trychtýřem skvěle lapají kočkouři, stačí přiklopit a už je může nerušeně umýt“ – tak to jsem se cvhechtala 😀 (rofl)
OT – prosím o kousek palečku pro Nynyšku
půjdeme k vetovi, a je toho víc:
jednak ty oči, co jí tečou už od února s přestávkama,
druhak se jí dělá bolák pod bradičkou a já nevím jestli to má vydřený páč si to drbe – nebo si to drbe páč ji to svědí a můžou to být kvasinky, plíseň, kočičí akne (ucpané mazové žlázky)…
třeťak máme problém s čůráním – už asi 14 dní je každý den (ale jen ráno! přes den už pak ne!!) načůráno mimo záchod stylem stojí v záchodě čůrá ven, ona Nyny si přičapne, ale Zuzu čůrá prostě vestoje, hm aspoň jsem si to myslela ai teď spíš myslím, ale dnes při vytírání, když jsem měla oba hajzlíky mimo provoz, tak se Nyny moc chtělo, bo chodila dvířkama tam a ven, tak jsem jí narychlo jeden z vany vyšoupla na chodbu – a ona se právě vyčůrala taky vestoje a mimo, viděla jsem to na vlastní voko (ale stejně mám spíš podezření na Zuzanku, Nyny to uděla dnes v tom stresu, na chodbě, já na ni čučela, no ale jistě to nevím a ani nevím jak to zjistit), ale tak jsem rovnou nabrala z té louže moč do stříkačky a nechám udělat všechno co se z moče zjistit dá, už preventivně
no a čtvrťak mu ukážu fotky toho Zuzančího hovínka na konci s krví… UFFFF, snad na nic nezapomenu…
jo, ještě chci nechat změřit glykemii, když už tam budem (plus ji zvážím – sakra, to abych si to už asi zapsala)
Jasně, držím, Bedulko. (h) (y) (h)
Milá Bedo držím palce pro Nynýšku i pro tebe. Tohle duši kočičího sloužícího pěkně vystresuje. (inlove)
A sepiš si ty otázky pro veta.
(y) (y)
Velká kočko, to víš že už to mám sepsaný (6 bodů bych si URČITĚ nepovzpomínala)
a i když snad o nic nejde, jsem hrozně vystresovaná, s tím čůráním mě úplně vyvedla z konceptu… ani nevím jestli tak „stará“ moč, přestože ji mám v ledničce, je k něčemu (bylo to asi v 11h)… no ale on si kdyžtak vymáčkne, je šikovný
Avruk! Bedásku, to je skoro ňák moc. Držím, co se dá!
Bedulko, držím moc palce a večer si nakopíruj hlásací Skype
Bedulko, drzim o sto sest. (y) (y) (y) (y)
(y) (y)
Držím!
Tak se zase po nějaké době hlásím, že jsme naživu. Na Křivonosku dorazíme v počtu 2 dvounožci po obědě. Čtyrnožce musíme nechat doma, anžto nám Derča hárá. Tak bychom buď museli nechat doma chudinku opuštěnou, nebo celou smečku. Vzhledem k tomu, že nebudeme moc spěchat, tak je radši necháme doma. Ještě máme poslední štěně, ale v neděli pofrčí i ona. Konečně bude klid. Štěňata mají neblahý zvyk vstávat za úsvitu a ten je už nechutně brzy. Taky bych se ráda vyspala aspoň do 6.
Pro zájemce můžeme uspořádak exkurzi – kdo chce vidět 4 flety a nechat se ulízat, může dostat možnost (feny nervavé je možné vzít s sebou, psy, prosím, ne).
To je príma, že už si poslední Mohykánka sbalí uzlíček 🙂 .
Tohle krásné, vtipné a láskyplné psaní mě moc potěšilo, tleskám, milá Boxíková. (inlove)
Připojím se k Dede, malounko mi bylo Kulíška Velikého líto, ale jeho volba je úžasně moudrá. Máte báječnou smečku. (h)
krásné jsem chtěla napsat.
Prsty na klávesnici poskočily jiným směrem.
Míša
krásný a úsměvný čtení.
Pro mě jako nepsovou poučné.
Já netušila, že velký pes ustoupí kočce.
To je pro mě novinka.
Ale je krávné, že to všem zvířatům klape.
Míša
Huráá – u Boxíků je všecko tak, jak má být – Kamýk je velký šéf, Kulíšek malý štěňátko, Fred a George drží spolu a dvojnožci jsou šťastní (clap) (clap) .
U nás je Zikmund rozpolcen – chtěl by být taky hlavou smečky, ale když ty dvě čůzy (které jinak jsou samostatné jednotky) se proti němu vždycky spiknou, zaženou ho do kouta a štěkají do ksichtu ze vzdálenosti pěti centimetrů. No – tyto dýchánky já rozháním metáním pantoflí a hromovým hlasem pronášenými hrozbami a nadávkami (sousedi mají aspoň povyražení).
Ovšem, pokud je to fifty-fifty, tak má Ziki výrazně navrch. Toyu by teda zmlátil třikrát do hodiny, kdyby chtěl, ale zřejmě ctí její šediny, tak ji spíš jen popichuje. A Brooke – která je větší, mladší a bez zábran – tak Brooke napadá zásadně ze zálohy – jďa nenápadně kolem fikne ji dvě tři přes zadek a zmizí jako pára nad hrncem. A když k němu natáhne ňufák, tak se nerozpakuje ji přes něj praštit.
Tak Kulíšek nám poporostl! A vidím, že kočkopsí spolužití vás taky funguje 🙂 Já jsme dneska zas venčila celou strakatou smečku a byl to opět neuvěřitelný zážitek 🙂
i s Matyldou?? „inlove“ (h)
eh, s Maceškou samozřejmě!!! a smajlík nikoli do uvozovek, ale do závorek (inlove)
Nádherné povídání plné lásky, porozumění a humoru – užila jsem si každou řádku, milá Ivko (inlove)
Když jsem četla o chudákovi uzurpovaném Kulichovi, tak jsem se na jednu stranu musela smát (vím, jak velký je „na živo“) a na druhou mi ho bylo trošičku líto 🙂 Ale on je vlastně moudřejší, než vypadá – sice kocourovi ustupuje, ale zase má skvělého kámoše. Mohl by bez problémů ve vašem malém království panovat, ale byl by sám. Zvolil líp 🙂
Z loňského podmitrovského štěňoka Kulíška je padesátikilové hovádko? No nazdar. A těším se do Křivonosky.
U vás musí bejt tak fajn….
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Betka pajdavá zdraví Kulichovskou smečku (nod)
Tedy až tak pajdavá právě není – má zase světlé dny plné blbnutí a procházek.
Krásně se to čte. Čtiři praštění mladí zviřoni – to musí být opravdu dokonalé divadlo komedie (chuckle)
Koukám, že je teda fakt veselo! 😀
Kulisku Veliky prazsky, zdravi te Kuliferda Udatny karolinsky. Ten je pro zmenu kockour, ale troufa si na Jakeyho stejne. Na oplatku je Kuliferda oblemtany psim jazykem, takze obcas musi byt potupne vypucovan mokrou uterkou, aby se nam nelepil. Mate tam fajn partu.
„ale ten pohled, jak mezi předníma tlapkama táhne v tlamičcce cíp velikánské a dost těžké deky, funí a šilhá námahou, a za ním stojí u prázdného pelíšku nešťastný Kulich a kouká bezmocně na vzdalující se deku…“ Tak to Chet prisel nedavno s napadem vyvrtat Jakeymu v pelechu diru a pelech privazat k noze od pradelniku. Ma to dve vyhody. Jednak si Jakey nepritahuje pelech z kouta loznice k me strane manzelskeho loze, coz mi zpusobovalo jiste problemy na kramlave noze – jako jak prekrocit v noci psa???, a druhak mu s tim nepotahuje Kuliferda. Holt jsou to zlaticka.
Promin Boxikova male OT: Treba snad nekdo poradi. Dala jsem pred par dny na Rajce asi 7 videi do jednoho alba z mistniho hudebniho minifestivalu.nahralo se to, to jo. Ale nedela to hejbaci obrazky – zvuk je OK, ale ten Chet stoji. Pritom v te verzi, co jsem nahrala do Rajce se hejbal, a ma to pak mnohem lepsi atmosferu. nevite nekdo co s tim??? 😀 Predem dekuju.
Hani, mně se Chet normálně hejbe 🙂
a je to moc pěkný album, fšechko… ale nejvíc se mi líbí ten gospel Wade in the Water Children (clap)
Dik, asi je zavada na mem pocitaci. Proste mne se tam nehejbal, a pritom jina videa z Rajcete, jako treba od Jirky Svehly, se hejbou. Ale ted jsem to zkontrolovala a uz je to hejbaci.
Milá Boxíková, usměv se mi rozlil na tváři hned, jak jsem si jako první sjela fotky. A už mě neopustil během celého četní.:) 🙂 🙂 Tvoji lásku ke Kuldovi a kocourkům je poznat z každého slova, stejně jako radost, že je všechny máš, že jsou tak skvěle sehraní. Prostě čtyři šťastná zvířata, která dělají šťastné jejich páníky. (h) Prostě úžasmé 🙂 Jen bych ráda věděla, kolikrát jste přišli pozdě do práce, protože jste se nemohli ráno včas odtrhnout od zvířecích scének. Vlastně se divím, že jste vůbec schopni (od tebou popisovaných situací) do práce odejít – já bych se tím měla velké problémy. Třeba vypadnout z bytu, zrvona když se dělo tohle (teď už asi minulostí) „Ovšem během pár hodin zjistil, že se s trychtýřem skvěle lapají kočkouři, stačí přiklopit a už je může nerušeně umýt, aniž by mohli tradičně zdrhnout“
Z maličkého Kamíka vyrostl překrásný, šťastný a milovaný kocourek, Kulda má kožich jak naolejovaný a ty fotky jsou …no nádhera od první po poslední. Děkuji za krásnou reportáž (pamatuji, že byla avizovaná, tak jsem trpělivě čekala) a snad napíšeš znovu dříve, než k vám přijde chameleonek Pedro. (h)
Maričko, napsala jsi to tak hezky, že se k tobě připojím.
Jo, ještě by to chtělo vzít Kamču na Křivonosku (chuckle) .
To je nádhera (inlove) Hele Kulíšková, můžu k vám jít bydlet? Já mám psa co si myslí ,že je koza. K vám by jsme se hodili. (clap)
Já mám prosím psa, co neví, jestli je pes, a tudíž jestli může štěkat („Todleto, člověko, víš… Haf?“ 😀 ), nebo jestli je kočka (našlapuje po kočkovsku, hraje packovanou a hrbí po ránu hřbet, místo aby se protahovala jak slušný pes), nebo jestli je modelka (miluje česání a chrápe, dámy prominou, na zádech s hlavou ležérně pohozenou v bok). A pak mám druhýho psa, co tomu pitomýmu praktickyasištěněti nosí ten pracovní zápisníček a v mezičase si poklepává packou o čelo.
Jaká člověka, taková smečka, asi. 🙂
Jestli do tý domácnosti přibude ještě opravdová kočka, tak to teda bude cirkus. 😀
Ják jako, jaká člověka, takovej psa :O Jako že jsem to rohatý zvíře? (nod)
No nevím, nevím, u nás je podobnost jasná – prdloni chlupatí, prdloňka nechlupatá. Co u tebe, jde vám pastva oběma stejně dobře? A tvrdohlavost a geniální nápady? Tak potom jo. 🙂