Druhý den ráno, po poněkud bouřlivé noci strávené v místnosti po uprchlících zpěvem, recitací sprostonárodních veršů a popíjením vlastních zásob alkoholu, jsme s vděčností zasedli ke snídani s hrnky černé kávy, čerstvými bagetami, máslem, sýrem a šunkou. Majitel hotelu osobně přihlížel, zda si nebereme něco s sebou do pytlíků nebo kapes, a na dotaz našeho tlumočníka vysvětlil, že má špatné zkušenosti s lidmi z východního bloku. Prý se snažili odnést nejen jídlo, ale i části zařízení hotelu jako popelníky, talíře, příbory, apod.
No, byli jsme rádi, že jsme vypadli. Naše první návštěva toho dne byla na opravdu velké rodinné farmě. Řídil ji otec a dva jeho ženatí synové. Měli celkem 150 dojnic holštýnského plemene, k tomu dalších 100 kusů mladého skotu, a velké cíle do budoucna. Byli si pro inspiraci u nás, v Československu, a chtěli mít v příštích letech 200 kusů základního stáda.
To ovšem naráželo v Holandsku na několik problémů. Jedním z nich byla kvóta na množství mléka, ovšem ta se dala přikoupit, horší byla a je situace s půdou. V Holandsku je množství skotu vázáno na rozlohu půdy, což znamená, že pokud chce farmář zvýšit počet krav, musí si k tomu koupit nebo pronajmout adekvátní počet ha půdy (My jsme se svého času ve škole učili, že co kráva, to 1 ha půdy), a to je veliký a hlavně drahý problém.
Zdálo se však, že rodina se s těmito problémy velice dobře vypořádává. Ukázali nám velkou stáj (krávy byly venku na pastvě), samozřejmě roštovou, s lehacími boxy vystlanými pilinami, rybinovou dojírnu o kapacitě 12 míst. Rybinová dojírna – anglicky herring bone, totiž opravdu připomíná v půdorysu rybí páteř i s žebry.
Ta páteř je ve skutečnosti chodba se sníženou manipulační plochou a ta žebra tvoří jednotlivá stání pro krávy. U každého stání je veškeré nádobíčko na dojení, včetně sběrné nádoby na mléko a pracuje se zde opravdu nesrovnatelně pohodlněji než na běžném vazném stání, už jen proto, že máte kravské vemeno pěkně po ruce, ovšem tím pádem i obličej blízko zadních kravských nohou.
Při procházení stájí jsme si všimli, že ve slámou vystlaném kotci se začíná telit kráva. Někteří z nás nabídli majiteli pomoc, což ale on striktně odmítl a zavolal syna. Syn přišel s telicí pákou. Až doposud jsem si myslela, že toto zařízení je patent socialistického velkovýrobního zemědělství, ovšem to jsem se hluboce mýlila. Nechci zde podrobně popisovat tento zlepšovák, jen poznamenám, že je to věc, která má umožnit jednomu člověku snadno otelit krávu, a to za všech okolností.
Při svých začátcích jsem důsledky používání páky viděla v praxi – potrhané krávy, které následující den odváželi na porážku, mrtvá, případně přidušená telata. Osobně jsem páku nikdy nepoužila, a když jsem ji objevila ve skladu našeho družstva, tak letěla do kontejneru.
Muž vytáhl pákou tele z krávy, podíval se, co to je, a se znechucenou poznámkou – je to býk, zvedl páku i se za nohy přivázaným teletem a doslova jím mrštil o zem. Věděla jsem, že v zemích, kde se chovají jednostranně specializovaná plemena – dojné a masné, nemá býček holštýnského plemene valnou cenu, pokud farmář nemá ve stádu potencionální matky – tedy matky případných plemenných býků. Ale přece jenom nás jeho chování šokovalo.
Poněkud mi osvětlilo otázku, která mi při návštěvách holandských stájí vyvstávala. Farmáři nám nikdy nechtěli ukázat telata. Chápala jsem to, ani já jsem návštěvy ze zooveterinárních důvodů nepouštěla na teletník, ale oni už tehdy měli telátka ve venkovních boudách, takže aspoň z dálky, proč ne? Nakonec jsem se na jedné farmě tajně proplížila za stáj, a tam jsem našla několik telátek, ale pouze jalovičky.
Pochopila jsem, že býčci se buď utrácejí okamžitě po narození, případně se v prvních dnech života prodávají někomu na výkrm, buď jako tzv, babybeef, nebo na výrobu krmiv pro psy a kočky. Babybeef je specializovaný výkrm telat, kdy jsou telata po celý čas výkrmu krmena mléčnou krmnou směsí, a to i do velmi vysokých netelecích hmotností. V důsledku takového výkrmu se nerozvinou předžaludky a maso je velmi jemné a křehké, není to ani telecí ani hovězí. Je to velmi nákladný výkrm, a tomu odpovídá i cena masa.
Na to telení jsme čuměli všichni. Já se podívala na souseda, staršího člověka, který měl ruce založené v bok a v očích předzvěst zlého činu. Udělal krok, jakoby chtěl přelézt zábranu, pak se obrátil ke mně a procedil mezi zuby: „Já mu snad rozbiju hubu!“ Náš průvodce a tlumočník Peter zaregistroval všeobecné pobouření a vylifroval nás k autobusu. Tam jsme se na něj všichni sesypali jako roj včel, ovšem ani od něj jsme se nedozvěděli pravý stav věcí.
Povídal něco v tom smyslu, že to je věc farmářů, co s telaty udělají a že nikdo nemá právo jim do podnikání zasahovat. Tak jsem se zeptala, co na to jejich státní veterináři. Zdálo se, že nepochopil otázku. Zeptal se, co by tam měli kontrolovat? Instituci státních veterinářů farmáři v Holandsku neznají. Kvalitu mléka si hlídá mlékárna, kam farmáři mléko dodávají, a pokud je nějaký problém, vyřídí si to mezi sebou. Státní veterináři řeší pouze problémy případných epidemií, jinak se zemědělcům do života nepletou. (Šťastní to farmáři! Nikdo jim nejezdí kontrolovat, jestli se jim neodlepují kachlíky na podlaze v mléčnici nebo v rohu u stropu nevisí pavučina).
Odjeli jsme směrem ke druhému cíli druhého dne, kterým byla inseminační stanice býků patřící našim hostitelům, firmě Holland Genetics. Přijeli jsme ke krásnému areálu, plného zeleně, ze které vykukovaly typické rysy holandských staveb z červených cihel. Uvítal nás ředitel Holland Genetics a pozval nás na exkurzi přímo do výroby. Cestou jsem si všimla, že jsou otevřena vrata do veliké osvětlené stáje i poodešla jsem od ostatních a nahlédla dovnitř.
Ke svému nadšení jsem zjistila, že je to stáj plemenných býků, bylo jich tam snad padesát, krásných, čistých, stojících ve stáních v hluboce nastlané slámě. Jenže sotva jsem udělala pár kroků dovnitř a chystala si foťák, nějaký zaměstnanec mě velmi slušně, ale rozhodně vyhodil. Přiběhl si pro mě Peter, náš průvodce, a omluvně mi vysvětlil, že tam mě opravdu nepustí, že je to otázka karantény, hygieny, prevence, apod. No, já to chápala, ale ti býci byli tak nádherní!
Firma pro nás nachystala občerstvení ve svojí zasedací místnosti, stoly byly plné mléčných výrobků v tetrapacích, které jsme tehdy ještě neznali, jídla a pití. Rozvinula se bohatá diskuse, hlavně spolu mluvili zástupci našich a jejich plemenářů o způsobech inseminace, zpracování spermatu, přenosu embryí, prostě výsledkem bylo, že jsme byli pozváni na prohlídku do laboratoří.
Peter nám vysvětlil, že to je veliká pocta, to se prý nenabízí každému, ani Američané, kteří s nimi dlouhodobě spolupracují, tam nesmějí. Bylo opravdu na co se dívat, ale já nejsem plemenář a tuto problematiku podrobně neznám. Vím jenom, že kolegové ze zájezdu byli nadšení a i přes jazykovou bariéru si dokázali se zaměstnanci porozumět, byť jedni mluvili holandsky a druzí česky. Když jsme se loučili, vyšla nás doprovodit pěkná řádka lidí, kteří se na nás usmívali, mávali a přáli šťastnou cestu domů.
Domů jsme ale ještě nejeli. Čekala nás poslední návštěva u majitelů farmy a výrobců sýrů. Přijeli jsme k typickému holandskému domu z červených cihel, ze kterého vyšel menší kulatý člověk věkem něco kolem šedesátky a s milým úsměvem nás pozdravil. Majitel mléčné farmy, rodinného sýrařství a obchodník v jednom měl na první pohled smysl pro humor.
„Co chcete vidět první: krávy nebo sýry?“ zeptal se. „Myslím, že půjdem první na ty sýry, ať mi to tam nezasmrdíte.“ Zachechtal se a vedl nás do velké nové budovy. Prohlédli jsme si moderní halu s nerezovou technologií, obrovské uskladňovací prostory pro zrání bochníků sýrů (vyráběli Goudu, a ta má údajně zrát až 6 měsíců) a nakonec nás majitel zavedl do velké zasedací místnosti na ochutnávku. Tam nás přivítal i jeho bratr, který měl na starosti chov krav.
Posadili jsme se a oba bratři nám udělali krátkou přednášku o jejich hospodářství a sýrařství. Měli 120 krav základního stáda a veškerou produkci mléka zpracovávali sami, to znamená práci 7 dní v týdnu. Se svojí goudou prorazili i do zahraničí, ale oba přiznávali, že je velice těžké se tam udržet na trhu. Mimochodem, sýry byly vynikající (vyzkoušeli jsme je v různém stupni zralosti) a moc jsem litovala, že si nemohu od nich kus koupit a dovézt domů. Nebyla jsem sama, zkoušeli jsme je přemluvit, ale oni prostě maloobchod nevedli.
Tak jsme se po hodině zvedli a šli se podívat do stájí, které byly asi 200 metrů od výrobny. Cestou se starší z bratrů – obchodník a sýrař zastavil a povídá: „Víte, od pondělí do pátku dělám byznys, ale v sobotu a neděli, když mají zaměstnanci volno, si obleču zástěru a jdu dělat sýry, víte, já si při tom bezvadně odpočinu…“
Zasmál se a vedl nás ke stájím a výběhům. Uviděli jsme klasickou holandskou roštovou maštal pro volné ustájení, lehací boxy vystlané pilinami, ale hlavně nádhernou kruhovou dojírnu (v Holandsku velmi nezvyklou), klasický rototandem pro 15 krav, zářící čistotou, ba přímo vonící. Samozřejmě, vše je zaměřeno na kvalitu mléka, ta je pro výrobu sýrů klíčová, proto perfektní technologie je nutností.
To mi také potvrdili oba bratři. Prioritou v jejich chovu dojnic jsou složky mléka, množství je až na druhém místě. To je ostatně filosofie nejen Holanďanů, ale i ostatních evropských států, majících špičkové chovy mléčného skotu – Francie, Itálie, Dánska, Německa. Zatímco USA jdou cestou maximální mléčné produkce, Evropa se mimo množství zaměřuje hlavně na složky mléka – procento sušiny, bílkovin a tuku.
Při zpáteční cestě jsme prošli kanceláří s identifikačními kartami dojnic a počítačem, mě však zaujalo anglické jezdecké sedlo, hozené přes opěradlo židle. Ukázala jsem na ně majiteli, který mávl rukou: „To je manželky, ona rajtuje, musím si ji tady přece nějak udržet, ne? A dcera jezdí taky.“
Když jsme vyšli z budovy, uviděli jsme velmi starého pána, jak energicky kráčí ke stájím, v každé ruce plný kbelík něčeho. „To je náš tatínek a zakladatel firmy, je mu 86 let, a pořád pracuje“, povídá majitel-sýrař. „ On farmaření strašně miluje, a protože nemůže v noci spát, tak chodí do stáje a hlídá nám říje u krav. Nechal si dokonce zabudovat průmyslovou televizi, aby do té stáje mohl vidět i z postele. A my mu nic neplatíme, my ten jeho podíl investujeme.“ Znovu se krátce zasmál a se šibalským úsměvem dodal: „Nemusím mít přece každý rok nový Mercedes“.
A tak jsme se rozloučili a odjeli na zpáteční cestu. Byli jsme už v Německu, těsně za hranicí Holandska, když naráz soused přes uličku zařval: „Stop, lidi, já musím něco koupit domů, vždyť já nic nevezu. A to jsem slíbil manželce a holce, že jim z toho Západu něco přivezu.“
V tom okamžiku mi zatrnulo, protože já slíbila mým dcerám, tehdy ve věku 10 a 7 let, že jim dovezu Barbínu, tedy Barbie, pravou od Matela, kterou ony převelice chtěly (a která se mi hnusila už od pohledu).
A bylo nás víc, co v záplavě dojmů zapomněli, že mají doma rodiny, které očekávají mimo nás i hmotné důkazy existence západního světa. A tak náš autobus zastavil na první benzince, která byla při cestě, padesát lidí se vyřítilo z autobusu a obsadilo přilehlý obchod.
Majitel, evidentně arabského původu, se jen se zoufalým křikem : „No, no!“ vyřítil ven. Jeho obavy byly zbytečné, nevykradli jsme ho, naopak, naprosto dokonale jsme mu krámek vykoupili. I já jsem tam dokonce koupila panenku podobnou Barbíně, tedy nebyla to ta pravá od Matela, ale svůj účel plnila po mnoho let. Ale přiznám se po letech, že čokoládu, pravou holandskou, jsem pro holky koupila až v Brně, v tehdy ještě existujícím Tuzexu.
Na jedné z posledních zastávek před hranicemi jsme nějak spontánně utvořili diskuzní kroužek a probírali všechno, co jsme viděli, zažili, co se nám líbilo, či nelíbilo, a naráz jeden starší zootechnik ze zemědělské správy povídá: „Víte, že je hrozná škoda, že už se nikdy takhle pohromadě neuvidíme?“ Měl pravdu, už jsme se nikdy neviděli.
Moc hezké čtení, díky.
Jsem ráda, že se nám zvířetník rozběhl – fuj, to jsem se lekla (whew) .
Dobré ráno,
od popisu narození býčka jsem to dál nedočetla. Pro mě je kráva kámoška, s telaty jsem trávila dětství u babičky a jsou to pro mě hrozně milá zvířata. Nemohu telecí ani jíst. Tak se omlouvám.
Máš pravdu, tohle je těžký vydýchat.
Emtesko, je to ohromně zajímavé povídání a velmi dobře napsané (inlove)
Taky jsem se zadrhla u toho býčka a stejně jako většina ostatních diskutujících dokážu mít pochopení pro neupotřebitelnost býčků na mléčných farmách, ale stejně mě šokovala zbytečná hrubost porodu i následné zabití mláděte. Ale je to věc přístupu těch lidí – i u nás jsou lidé pracující s dobytkem různě empatičtí (sledujete, jak jemně se vyjadřuju? radši?)
Piš dál, píšeš dobře a pro hodně z nás je to vlastně exotické téma! (Všimla sis? Udělala jsem už pro kravičky zvláštní rubriku 🙂 )
Ano, Dede, všimla jsem si, díky moc ! (sun)
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Kdepak je dnešní článek ?? Technická závada ?? Nebo se Dede ztratila na dovče ??
Dobré ráno všem! (vave)
Pokud vím, tak do noci nešel server, na kterém je NZ. Dede tedy musela odložit zadání dnešních článků na ráno. Takže je třeba vyčkat času, články určitě dneska budou. 🙂
Přeju všem krásný den. (h)
Ahoj, jsem tady a nestihla jsem to jen o pár minut – ještě ke všemu se mi plazí net (whew) místo aby utíkal 🙂
Omlouvám se Zvířetníkům za včerejší výpadek – s problémem na serveru jsme nemohli nic dělat, jen čekat, až to oni vyřeší. Ale už tam jsou dva články, tak přeju hezké čtení 🙂
(wave) Zajímavá a poučná reportáž. 😡
Emtesko, další velmi zajímavé vyprávění. Jen ten chudák býček mi dal. Začala jsem číst už včera večer, ale jak jsem došla právě k němu a raději jsem si dočtení nechala na dnešek. Bála jsem se, že tam podobných zážitků bude víc a já budu špatně spát. Naštěstí už nebyla a ty samozřejmě za toho chudáčka nemůžeš – napsala jsi, cos viděla a to je dobře i tohle je třeba vědět. Jak napsala Karakal, víc líto mi bylo té krávy. Býček se ani nestačil nadechnout, zato jeho máma na tom musí být vždy citově hůř (pokud má znovu smůlu – vždyť tu “vraždu” měla přímo před očima).
OT: Velikánská prosba na brněnské a okolní: potřebuju velmi urgentně zapůjčit boudu pro štěně retrívra – zatím 10 kg, které musí být pro totální močovou inkontinenci umístěno mimo byt na zahradě než se najde vhodnější řešení. Rodina je spolehlivá a solidní, trvalé ubytování bude řešit určitě, ale rána jsou ještě chladná. Velikost boudy je zatím možná v podstatě jakákoliv, 10 kg je ještě málo.Veliké díky za nemocnou fenečku, je to hravé a zcela šťastné štěně, které o své nemoci neví nic, jen čurá a čurá.Tel.na mě zcela k dispozici pro všechny hodné lidi: 722 783 348
Kdyby nic nesehnali, dá se koupit jako provizorium toto, ale určitě to není na zimní pobyt. http://www.4animals.cz/plastova-bouda-pro-psa-l-74-x-97-x-74cm.html
Emtesko díky, moc hezké povídání. Holandsko také pamatuji z dřevních dob nového věku. Jeli jsme nasáčkovaní ve staré žlutohnědé Karose a budili jsme nebývalý zájem. Sýry , vynikající, kravičky jsem viděla jen z autobusu, byly venku na lučinách. Užila jsem si je v Přerově na výstavách, nádherných exemplářů jak krav, tak i býků, hu, ti byli jak obyvák. Kredenciózní. (flex)
U nás tady máme farmy 3 a v každé je něco jiného. Jedna z nich má krávy,celé okolí se tam chodí dívat, neb si děti myslí, že mléko se vyrobí tak nějak samo, v krabicích z marketu. (chuckle)
(wave)
Moc pěkné povídání, četla jsem to doslova se zatajeným dechem.
moc hezké, zajímavé a čtivé povídání – děkuju (h) (h) (h)
ten býček – no co k tomu napsat… je to… ba ne asi k tomu nemůžu nic napsat, mám jeden pohled, a oni nejspíše jiný… jen ten způsob v mých očích nikdo a nic neomluví
pokud jde o maso, píšu k tomu kousek níž
Sem se přilepím, pod Bedulku. Asi je to nutné, ale ten způsob je pro mě silně barbarský. A ani se neptám, co se pak s býčkem dělo dál. (tmi)
Ale jinak je seriál Emtesky skvělý, velice čtivý a nesmírně zajímavý. Děkuju Ti za něj, Emtesko. (inlove) (f)
Přeju všem krásný den. (h)
Tak. Že jsou samice na mlíko / vajíčka / další mláďata, a samci hlavně na maso, s tím jsem se srovnala. Ale zabít hned po narození, prakticky bez užitku a takhle tvrdě – ta kráva se na tom nadřela jak kráva a co z toho? Její lidi jsou zhnusení, že se jí nepovedla nová kráva.
Chápu, že by třeba měli málo pastvin nebo co, ale to ani není možnost býčky někam prodávat? To se sní málo hovězího? Nikdo se nespecializuje na maso tak jako oni na mlíko?
Se mi o tom bude teďka zdát… 🙁
Ale jak vidíš, vyprávění parádní, když člověka takhle chytne. Stejně je dobrý, jak vlastně ani jedna ta farma nebyla stejná.
Pan farmář je byl očividně tvrdý podnikatel. (devil) A hloupý. Kdyby to tele prodal na výkrm, nedostal by za ně asi nic moc – holštýny jsou (pře)šlechtěné na mléko a masa ani na býcích moc není – ale měl by alespoň nějaký zisk. Takhle nemá nic, jen šokované návštěvníky a tramatizovanou krávu.
Táta má malou farmu, zaměřenou na masné hovězí. Vzpomínám si, že když ještě prodával kusy na jatka, bylo vždycky trochu zklamání, když se narodila jalovička. Rozšiřovat základní stádo do nekonečna nejde, má méně masa a řezníci za ně dávali méně peněz na kilo. Ale to už je riziko podnikání s živými tvory, kdo to nechápe, nemá v zemědělství co dělat.
(Poslední asi dva roky si nechává kusy na jatkách jen porazit a rozporcovat a prodává sám přímo zákazníkům. Skoro třetina lidí tvrdí, že maso z jalovice je podle nich dokonce lepší. Další třetině je to jedno.)
Když se u nás narodí kozlík, vždycky mě trhne u srdce,co s ním? Tohle je minichov tak ho vyrůst necháme a zatím se kocháme kůzlečím blbnutím. Má maximum pohody, je s mámou a dalším zvířectvem, chráněnej a se standartní péčí. No a jednou se to bude muset řešit. Popsaná záležitost je drastická, jenže co když není vůbec žádný odbyt na ty mrňouse, co když jich už hafo odchovali a mají za sebou v lepším případě odvoz(taky hroznej zážitek) telátek na jatka s vědomím, že to maso se prodá jen blbě. Pak pro to tele je ten okamžitý konec asi lepší.Pokud to okamžitý konec je.Pro tu krávu? No nevim jestli je pro ní rozdíl,když to tele odnesou, sami omyjou, osuší a krmí uměle bez toho, že by u ní pobylo alespon na olízání a postavení se, počítám že pro ni je to prostě každoroční bolestnej zážitek a nic, tak jako tak. Velkochov sebou nese děsy. Když chci blbě spát stačí mi si vzpomenout na převozy jatečních zvířat třeba přes dva státy, hodiny a hodiny v kymácejícím prostředku, namačkaní jeden na druhým atd.
Traumatizovanou krávou jsem myslela to, že jí zabijou tele před očima. (Pokud teda ten úder s teletem o zem měl být ono „utraceni“. Pokud to nebylo jen obyčejné týrání ze vzteku.)
Já bych i, pochopila, že je utratí.To ten způsob je něčím, co prostě neomluvím.
(Kontroversní otázka do pranice: Kdyby se účastníci exkurse stali svědky, jak pan farmář utopil čerstvě narozená koťata (protože sám má koček už moc, nikde by je neudal a veterinář je drahý), dočkal by se tady pochopení?)
já Ti rozumím, neříkám že bych to tak dělala, ale řekla bych že pokud jí vezmou hned každý tele, jedno jak tak je to trauma asi stejný. Rychlý smrtící úder není utopení. Utopení trvá dlouho a považuju to za jeden z nejšílenějších „zvyků“.
já právě naprosto nechápu, proč je „sami omyjou, osuší…“ – to by byl takový problém nechat je u krávy aspoň do olízání a postavení se??????? tohle mi NAPROSTO uniká
jinak, jak už jsem napsala, mám problém i s tím, že jsou telátka osamocena třeba i hodinu po porodu, ale přece jen….
strašilo mě to ještě i v noci
Ať mě někdo opraví, pokud se pletu, ale není právě to olízání a první napití to, co u krávy způsobí (plné) rozvinutí mateřských instinktů? Pak by odebrání ihned po porodu bylo humánnější – když k němu má dojít.
aha – možná máš pravdu 🙁
Hm, s tím býčkem je to… no, pro mne silně za hranicí, ale já tam nežiju a houby o tom vím. A v kravíně jsme se byla podívat jen párkrát ve škole v rámci výuky.
Myslím si, že naše zemědělská produkce je taková, jací lidé v ní pracují- dobří i špatní. A do médií se dostanou jen ti špatní. Opečovávané krávy vám dneska nikdo neukáže, protože na tom není nic skandálního a nedá se z toho vytřískat divák nebo čtenář s vykulenýma očima. Ale lidi by měli vidět i tohle, aby neměli pocit, že všechno je tady špatně.
Emtesko, díky, moc mě to zajímá.
OT – SOS
Už jsem to sem jednou dávala, ale on se na toho pejska Filípka pořád nikdo nehlásí, i když je to už na dvou webech. Prosím ptejte se, sdílejte… (sweat)
http://www.facebook.com/photo.php?fbid=376919749093422&set=p.376919749093422&type=1&theater
OT – jak vypadá jaro na sídlišti
včera jsem využila sluníčko, abych zvěčnila, že i na obávaném pražském Jižním Městě může být zeleno – no, sluníčko si ze mě dělalo srandu, ale fotky můžete vidět tady
http://meda-beda.rajce.idnes.cz/jaro_na_Jiznim_Meste_-_Praha_11
Krásné!! Příroda je příroda, ani město ji nezdolá. (sun)
kdo víte názvy kytiček a stromů – budu jen ráda když mi to tam doplníte… děkuju!!!! 🙂
Stromy s bílými „svíčkami“ jsou jírovce maďaly (=koňský kaštan), po sedmikráskách je popenec břečťanovitý, keř s bílými květy, co je trochu proschlý, je hloh… pár bych ještě dala dohromady, ale musela bych pátrat.
Emtesko, díííky za další pokračování. Pohled na západní zemědělství i když jenom letem světem kdysi, ještě před dvaceti lety. Ano, zážitek s novorozeným teletem musel být síla, ale člověk opravdu nevidí do ekonomického rozpočtu té které farmy, stejně jako nevidíme pravou náplň v konzervách pro naše masožravé miláčky. Takový je těžký život zemědělce v živočišné výrobě. S rostlinkami je to přece jenom elegantnější.
Dovedu si představit, jak jste si celý zájezd vychutnávali (když se sejde parta stejně postižených lidí 😉 ).
Bohužel naše živočišné zemědělství díky mnoha lidem, kteří si myslí, že mohou mít „mercedes každý rok“ a my potom vidíme hrůzné záběry v TV Nova, hluboce kleslo. To potom těch pár nadšenců z vašeho autobusu těžko vytrhne. A kde v takových případech JE Veterinární správa???? To tím nemyslím naši Fuky, která si může klidně do toho pomyslného autobusu nadšenců posadit.
Moc ráda tenhle seriál čtu. Telátka je mi líto, ale vlastně víc jeho mámy, i když oni by jí ho stejně za chvilku sebrali, že? Jak dlouho je tele u krávy? Líbí se mi, když si sýrař dělá sýry ze svého mléka, ale chápu, že čím větší produkce, tím méně je to realizovatelné.
OT: Křivonoska ohrožena. Manžel dozobal antibiotika a byl prohlášen za zdravého (od zítra), jenže bolí v krku i nás tři. Ale vypadá to, že Rysíkovi to ustupuje a u Rysinky bych si toho nevšimla, kdyby to tu neřádilo okolo. Tak zatím ruším středeční odjezd a výpravu za kamarádkami a pátek nechávám otevřený. Ale pokud se někdo na Rysata těší, tak by jim měl trochu přidržet paleček, abychom to do toho víkendu fakt zvládli. Musím říct, že účty z lékárny za posledního půl roku nám poněkud protočily panenky. A to jsem včera zase dokoupila vitamíny a probiotika a podobně. Většina těch výdajů bla za léky na recepty, nebo přímo doporučené lékařem (poplatky za pohotovost nepočítám).
Držím palce, ať vyzdravíte ! (y)
K otázce, v chovu krav na mléko tele pije cca 5 dnů mlezivo, buď od svojí matky nebo se někde dává i tzv. směsné mlezivo, má-li farmář více otelených krav naráz. Po pěti dnech přechází tele na speciální mléčné krmné směsi a mléko krávy jde, je-li v pořádku, do produkce.
Nevím, jak je to teď, ale kdysi (ach, třicet let tomu nazad (chuckle) ) nebylo tele u krávy ni hodinu – byla jsem na brigádě v teletníku a vím, že hned po otelení se telátko odváželo z porodny do teletníku, kde se osprchovalo (teplou vodou), dalo pod sušák a dostalo mlezivo od matky – ovšem už z flašky. Následně se krmilo kravskými „feminarem“, po týdnu přešlo na kravský „sunar“.
Ygo, dnes, jakmile telátko oschne a napije se mleziva(mělo by do dvou hodin po porodu kvůli průchodnosti imunoglobulinů střevní stěnou), jde do boudičky ven. Skot nemusí mít teplo, ideální teplota pro dospělý skot je 8 stupňů. To platí i pro telata za předpokladu, že jsou zdravá a suchá. Moje nejkrásnější telata byla venku při -15stupních a byla to telátka jek víno.
já s tím mám problém… a teď si uvědomuju, že je to právě od doby, kdy jsem kdesi četla o tom, jak se telátka prakticky okamžitě odebírají od krávy ;(
nejsem vegetarián a myslím že nikdy nebudu, jsem prostě masožravá, jsem nejspíš šelma jako ty moje kočky – ale telecí, jehněčí…. mně ty mláďata na talíři nějak přestaly chutnat (nebo spíš lákat, nekupuju a nikde si to v hospodě nedám)
vím že je to asi praštěný, ale takhle to mám
ale Kuřecí to jo,to si dáváš,viď? A co je kuře?????? Mládě slepice….. (angel)
no, však říkám že je to praštěný… ale to veliký co kupuju, to už snad ani není kuře, ne? :O
Bedo, moc pěkné fotky. Jsem ráda, že se paneláky přemalovávají na ty pastelové barvy – hned je celé sídliště hezčí, modernější.
Jinak já jsem na tom s těmi mláďaty úplně stejně jako ty.
A Sharko, já v tom vidím rozdíl. Kuřata co kupujeme v obchodech jsou s velkoprodukce takže vajíčka se líhnou v inkubátorech (tedy si myslím) a mama-slepice o tom ani neví. Zato u krávy, ovce či prasnice je to porod a ta mateřská vazba tady je i když si svých mláďat moc neužije. Navíc kuřata v obchodech už je přeci jen trochu odrostlejší kuře, spíše mladá slípka – kuřecí prsíčka, která zde kupuji jsou pěkně velká. Prostě se snažím na tyhle věci nemyslet, protože maso jím, neplánuji s tím přestat, ale ta “4-nohá mláďata” prostě pro vlastní klid vynechám.
Už jsem to tu psala, zkopíruju to znovu:
Živá hmotnost kohoutků na konci výkrmu ( 42 dní ) činí 2616g, slepiček 2184g, ve 49 dne kohoutci mají potenciální schopnost dosáhnout 3370g
42 dní, ne týdnů. Ta kuřata jsou tak vymyšlená a udělaná. Pokud někdo chce vidět starší slepičku, doporučuji koupit v supermarketu slepici na polévku. Ta bude určitě aspoň roční. Dobře si ji prohlédněte a představte si, jak dlouho by z toho rostlo to kulaté tučné měkounké kuřátko které si koupíte na gril.
Je to plemenem.
Ostatně v předchozím díle Emteska píše, že maso jerseyek se nedá jíst. Kampak se dějou mladí býčkové?
K ostatním mláďátkům. Za jehněčí se považuje maso až do jednoho roku zvířete (přečteno na agrowebu), u plemene texel píší jiné stránky, že se poráží ve věku 24týdnů,kdy se z telecího stává býček zjistím. Nebo nám to napíše někdo, kdo se v tom vyzná a nemusí to hledat po internetu ?
Maričko, ty jsi to nepochopila, já si z Bedy utahuju…. 😉
já mezi mláďaty z vajec (je mi jedno jestli je vysedí slepice nebo inkubátor) a jinými mláďaty (narozenými) rozdíl nedělám, pokud už je z nich jen hmota, které říkáme maso. Tam zábrany nemám, prostě mám maso ráda. Pokud jsou živá a mají jméno – pak je nejím. Bych si připadala jako kanibal. (angel)
Strýcova věta- příští tejden zabijeme Pepu, dojeďte! To pro mne bylo něco šílenýho,Pepa byl prase, na kterým jsem i jezdila, on to byl vždycky Pepa, ale do nějaké doby přede mnou tajili, co z Pepy bude….když jsem si naivně jako malá myslela,že Pepa je obveselovací prvek u strýčka a tetičky a dyndala na našich,že bychom si takovýho Pepu taky mohli pořídit…
Pepa, který mne vozil na zádech a honil se se mnou po zahradě, byl bojovník, řeznického pomocníka protáhl na laně po návsi,řezníka nabral tak,že si narazil kostrč-řezník a pak uklouzl na náledí a zlomil si nohu, já řvala jako tur, Pepo utikééééj, pak něco jako vošklivý jste všichni, nemám Vás ráda a bulela jsem. Nakonec Pepu zabili…jenže to už jsem neviděla, nalili do mne panáka, abych se uklidnila a dali mne k sousedům. Celej víkend jsem jedla jen chleba a sladký, Pepu ne! Když bylo po všem, odmítala jsem k strejdovi a tetě jezdit. nechtěla jsem vidět dalšího Pepu…ten blok trval docela dlouho. Když nás pozvali na zabijačku přiženění příbuzní, bylo mi už 15. Jejich Lojza byl kolosální, Pepa byl proti němu malý prase. Lojza důstojně dokráčel do půlky dvora, obhlédl necky, zachrochtal a svalil se – byl vožralej jako prase. Odpadl boj o život. S jejich řezníkem jsem si potykala, naučil mě plnit jitrnice, špejlovat,porcovat maso a hlavně podělil se o delikatesy… takže neohrnuju nos nad líčkama, rypáčkem, třaslavou ovarovou kůží a ocáskem. Jazykem, ledvinkama a mozečkem. Ale nade vše miluju jelítka, krvavou tlačenku a prdelačku.
Milá Milo, moc bych ti přála, aby ses mohla ke své profesi vrátit.
Ještě k tomu nešťastnému porodu – já vím, je to kruté, jenže zřejmě nutné – v mléčné produkci není pro býčky místo a vozit je k veterináři na utracení je drahé. Ach jo.
krásné povídání, moc pěkně se to čte.
Míša
Dík za pokračování! Moc moc pěkné! (sun)
Krásně popsané,jako bych tam byla s Vámi všemi tenkrát také (hug)
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Ani další díl Emtesčího vzpomínání nezklamal (shake) Umí psát s láskou o své bývalé práci (nod)
Holandsko máme mocmoc rádi.