Bylo to právě dva roky, co skončila druhá světová válka. Navzdory přídělovému systému život zase rozkvétal. Ožila móda – lidé byli najednou živější, barevnější, hlasitější. Po ulicích jezdilo víc aut, zregeneroval společenský život, divadlo, koncerty, církevní slavnosti, kino i sport.
Na cesty s tatrovkou vyjeli Hanzelka se Zikmundem, chodilo se cvičit do Sokola, tancovat swing, a vůbec, najednou jakoby se naplňovaly sliby, kterými se lidé utěšovali v útrapách minulých let – až bude po válce, bude všechno jinak, však uvidíš!
Světlo poválečné naděje pomáhalo snášet ztráty, žal neúplných rodin, i pomalu vystupující pravdy minulých let – kdo dělal co, s kým, kdo byl v odboji, kdo pracoval pro druhou stranu. Bylo by to bývalo ozdravné pro jednotlivce i pro společnost, kdyby se už zase kolem nezačaly stahovat černé nitky sílící v provazy – komunisté nezaháleli.
Využívali jak poválečné materiální bídy, tak i morálních ran společnosti, zmrzačené nejen okupací, ale také násilnými odsuny velkých skupin obyvatel, pocitů vykořenění, křivdy a především nesmírné únavy lidí, kteří už nechtěli nic řešit, kteří už chtěli konečně zase normálně žít.
Snad každý měl tehdy pocit, že 20. století už Evropě ukázalo to nejhorší, co mohlo, takže katastrof mají vybráno na století dopředu. A tak se zakrátko z černých provazů tak nějak nepozorovaně stala síť, děti opět nesměly poslouchat rozhovory dospělých, a pak přišel únor.
Říká se, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Tehdy bylo hodně zle, ale byla naděje na výrazné zlepšení – ostatně vývoj na Západě to dokázal. U nás však lidé zvolili něco, co vypadalo jako zkratka k lepším časům. Všichni už víme, kam ta zkratka vedla.
Až budete mít pocit, že se vám žije těžko, vzpomeňte si na poválečné roky. A také na to, že slíbit se dá cokoliv a zkratka nikdy není pro všechny.
(Napsáno pro ČRo Hradec Králové http://www.rozhlas.cz/hradec/nedelnikava/)
zajímavé zamyšlení Dede.
Také o tom občas přemýšlím, jaké to tehdy bylo.
Lidé byli štastní, že je konec války.
Byli plní naděje.
Víte co je zajímavé. Tuhle jsem četla glosu od pana Neffa o tom, že se vzpomíná na 2.světovou válku. O ní se točí filmy a píšou knihy.
Ale o 1.světové ne. To je zvláštní.
Vždyť i v ní padlo mnoho lidí a mnoha lidem převrátila život naruby.
Mě až mrazilo, když jsme projížděli Francií a já viděla ty pole křížů, na památku padlých za 1.světové.
Sumasumárum válka je hnus vždycky a chraň nás Bože od ní.
Míša
Na západní frontě klid, Signum laudis, Rudý Baron…atd atd.
tak samozřejmě Pů něco se o 1.světové napsalo i natočilo.
Ale ve srovnání s 2.světovou je toho mnohem méně.
A také se o ní mnohem méně mluví.
Míša
Uf, objevila jsem dnešní článek… neříkám, že mi to moc myslí. Chodili jsme celý den po Stolových horách (v Polsku) a domů jsem málem nedolezla, asi to budu muset sepsat, teda jestli aspoˇn trochu vyjdou fotky.
Jsem ráda, že už žádné nové horory (Betka že je lepší!)
Je to zvláštní, o době mezi koncem války a ´Unorem se vlastně moc nemluvilo, asi to přemazaly následující výživné zážitky…
No, hlavně si to v žádné podobě nezopakovat.
Dost často milá DeDe o téhle době přemýšlím.Musela být divná. Nestačil jsem se na to tatínka pořádně vyptat, soustředil jsem se spíše vždy na to, co bylo po „vítězném únoru“.
Ale, jistě, obrovská úleva, že skončila válka.Zároveň asi už tenkrát začal jiný strach. Bylo tady neuvěřitelné množství kolaborantů. Vraceli se Židé, kteří přežili Osvětim ( jmenuji za všechny koncentráky), jejich majetek ukradený nejdříve nacisty, byl podruhé ukraden.Tentokráte jejich spoluobčany.
Ať se na odsun Němců díváme jak chceme, bylo to snad poprvé v naší historii, kdy bylo legalizováno hromadné odebrání majetku, na základě kolektivní (právně naprosto nepřípustné)viny.
Nejen odebrání, bylo legalizováno naprosto blbé a nesmyslné ničení. Dodnes se z toho pohraničí nevzpamatovalo.
A pak, pak přišel „vítězný“ únor. Kterému něžně říkáme „komunistický puč“.
Celá ta hrůza je v tom, že to žádný puč nebyl.Protože jsme s radostným hýkáním ( volby v. 1946, odmítnutí Mar. plánu atd.)sami strčili hlavu do chomoutu.
Hrstka odvážných studentů, nemohla vyvážit tábory lidu na „Staromáku“ a „Václaváku“, které jásaly stříc K.Gotwaldovi.
Píši asi trocghu nesouvisle.To proto, že v tom prostě nemám jasno. Jen mám pocit, že tohle vše si ještě jednou zopakujeme.Ale, to už ( jak někdy pěkně píše JoVo) se budu dívat na kytky zespodu, nebo milosrdná demence obestře mé vědomí jemným závojem !
Já ti s tím odsunem tak nějak nevím – přihlásili se Sudeťáci na začátku války k národu německému a pozvali sem Hitlera? Bez nich by nebyla okrájená republika. A víš, co jsme dostali (jakožto vítězná mocnost) za reparace? Ano, majetek Sudeťáků…
Je to divné, ale byli jsme vítězná mocnost, naši lidi dost podstatným způsobem bojovali na straně Spojenců. Zapomíná se na to, protože to byli především letci a startovali především z Anglie a to se nehodilo…
Neříkám, že schvaluju zabíjení lidí při odsunu – ale jednak je potřeba odlišit divoký odsun a kontrolovaný odsun – ten první byl nesrovnatelně horší – a jednak je třeba mít na paměti právě ty válečné reparace.
S válkou je to tak, že nakonec platí účty poražené strany její občané.
A Sudeťáci si vybrali, že budou němečtí občané. Nechtěli být občané ČSR, tehdy v tom ’38. Takže měli, co chtěli. Sázka jim nevyšla, jejich kůň prohrál, my jsme je tu už nechtěli, já v tom vidím celkem historickou spravedlnost.
Znovu, neschvaluju násilnosti. Chápu, ale neschvaluju.
Co se pak s tím majetkem a s vyprázdněným pohraničím dál dělo, je jiná kapitola. Dost smutná, ale docela jiná.
Neměl jsem se o odsunu zmiňovat, tohle je těžké téma.
Například „silný“ argument, že nechtěli (sud.Němci) být občany ČSR.
A kdo ještě nechtěl být?
Ano správně, státotvorný národ Slováků nechtěl být považován za občany ČSR. Vyhlásil samostatný stát, vyhlásíl válku kdekomu po boku Hitlera.
Jak že jste to napsala ? Účty platí poražené strany ???
(WWW, prosím, tykejme si přece… (h) )
Nojo, Slováci, taky pravda. Jenže pak je tady jistý přeběhnutí a SNP.
Taky je tu jistá tisíciletá historie vzájemných bojů mezi Čechy a Němci, počínaje těmi čtyřiceti voly jako tributem a konče Protektorátem (pro danou chvíli), a naopak absence takových bojů mezi Čechy a Slováky.
Ono strašně záleží na tom, jak se sepíše ta kapitulační smlouva. Pokud nikdo z vítězných mocností neměl nic proti Slovákům, mohli jim uznat to SNP (což udělali).
Pohled na Sudety, na poválečný odsun německých starousedlíků bude vždycky citově zabarven. Jinak to vnímají potomci českých obyvatel Sudet, kteří se museli vystěhovat, jinak lidé z vnitrozemí a jinak lidé, kteří se do Sudet nastěhovali po válce a jinak jejich potomci. Ti asi nejvíc cítí, že to nebylo správné, nejostřeji vnímají to zlo.
To máš pravdu. 🙂
Já se na to zkusila kouknout z historického hlediska. Mě totiž trochu štvou média a landsmanšaft a tak, že se mluví jenom o odsunu, jako by byl nezávislý na té Německem druhé za století vyvolané a prohrané válce. Přitom není, je to přímý důsledek.
Stejně jako je důsledkem WWII, že vzikly ES. To bylo původně, aby už Němce „nikdy nenapadlo“, že by mohli vládnout světu – nebo to zkusit násilím.
Na to se taky tak trochu zapomíná.
Stejně jako se zapomíná na tu šikovnou devalvaci, co si po válce zařídili, takže pak mohl, řečeno slovy našeho profesora, zaplatit reparace každý měšťan sám…
Ono je toho s koncem války spojeného moc a moc – a stálo by to za pořádnou, velkou, racionální diskusi. (h)
🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂
Podnik zahraničního obchodu zaměstnával pana Kohna, který měl nesprávný kádrový profil, neboť před
Vítězným Únorem byl úspěšným soukromníkem. Proto Kohn dostával jen ty nejhorší úkoly. Nejdřív měl prodat několik vlaků českého másla do Dánska.
Kohn ho do týdne prodal.
Pak měl vyvézt českou ocel do Švédska. Kohn to do týdne prodal a byl zase zpět.
Pak měl vyvézt českou rýži do Čínské lidové republiky. Kohn se vrátil s vyřízenou objednávkou za půl roku.
„Soudruhu Kohne, to Dánsko a Švédsko se ti povedlo, ale s rýží – nějak to trvalo, že jo?“ povídá šéf PZO.
Kohn obrátí oči v sloup: „To si tady opravdu všichni myslej, že je jednoduché najít žida, který v Číně obchoduje s rejží?
(coffee) Přeji všem přítomným klidný zbytek večera a hezké sny. (coffee)
No jo, von to ten Khon vzal tak, jak to v Evropě chodilo. Hledal zase Žida, který obchoduje. Tentokráte s rýží.
Myslím, že kdyby spíše hledal Číňana, kterému se zoufale rýže nedostává, tak to měl vyřízené „cobydup“!!
(chuckle)
A to byl určitě ten samý Kohn, co zaučoval tohohle Nováka nebo Novotného nebo co já vím, třeba Krutiřitku, zkrátka toho nového inženýra ekonoma, co přišel do podniku na místo tohohle vrchního plánovače odbytu.
On totiž ten Novák nebo Novotný Krutiřitka zůstával zoufale stát před známým argumentem, proč není to jisté zboží. „Nedodali. No co já s tím nadělám, když nedodali?“
„Podívaj, Novák, inženýre, jdou se mnou, já jim udělám takovou stáž. To je sice kapitalistický slovo, stáž, já vím, ale zkrátka – půjdeme do terénu a já jim to tam vysvětlím.“
A tak šli. Došli k trafice. Seděla v ní taková mladá naondulovaná, co se tajně užírala, že ji nevzali k filmu.
„Prosil bych jedny sirky, milostslečno,“ vece Kohn.
Mladá naondulovaná mu hodila sirky na pult. „Padoš.“
Kohn si prohlédl sirky a říká: „Ne, já jsem chtěl takové, které mají hlavičky na opačné straně.“
„Hlavičky na… co? Nemám. Nedodali.“
Novák Novotný Krutiřitka soucitně pokrčil rameny. Kohn jenom pokýval, poděkoval zabouchlému okýnku a šel k další trafice.
„Prosil bych sirky s hlavičkami naopak,“ říká.
„Cožééé?“ houkla babka těsně před důchodem, naštvaná, protože musí poslední roky sedět v pitomé trafice kvůli té káče ze sousedství, co proti ní poštvala Národní výbor, a ne prodávat hezky masíčko – jo, to bejvalo, paninko sem, paninko tam, a drobné si nechte, jojo!
„Sirky s hlavičkami na druhou stranu, milostpaní,“ opakuje Kohn.
„Nemám!“ štěkne baba. „Nedodali! Taková pitomost, sirky navopak, co si to vo sobě myslíš, ty dědku, normální sirky mu nevoněj…“
Novák Novotný Krutiřitka zase udělal soucitný obličej, trochu ustrašený, protože starých dryjáčnic se bojí každý, i mladí soudruzi inženýři, a Kohn nevzrušeně pokračoval k třetí trafice. Tam seděl Roubíček.
„Sirky s hlavičkami na opačnou stranu,“ říká.
„Sirky s hlavičkami na třetí stranu? Oj, oj, oj, kde si myslej, že bych mohl vzít sirky s hlavičkami naopak? S dnešním zásobováním, no řeknou? To je moc vzácnej artikl, tyhlety sirky naopak! Ale že jsou to oni – momentík!“ A starý Roubíček se zanořil pod pult, něco tam štrachal, pak trošku rachtal a vzápětí se vítězně vynořil. „Tu je maj! Sirky s hlavičkama naopak! Poslední krabička, že jsou to voni, je jejich. A dostanu dvě koruny přirážku, tyhlety spešl jsou dražší.“
„Viděj, mladej, tak se to dělá! Takhle kdyby si uměl poradit každý, tak nám to národní hospodářství nekleká,“ poučuje Kohn Nováka Novotného cestou zpátky do závodu.
„No dobře, pane Kohne, ale co měly ty dvě ubohé ženy dělat, když jim nedodali…?“
(chuckle) (clap) (clap) (clap) (chuckle)
Radši začnu psát tady, dole se to už docela blbě čte. Omlouvám se za chaos, asi jsem to vychrlila vše nějak najednou. Japonsko vem čert, ale když budu dneska chtít, můžu se tam zítra vydat třeba pěšky a nebude po mně nikdo na hranicích střílet ani kvůli tomu buzerovat moji rodinu do sedmého kolena.
Potraviny před převratem nebyly taky žádné hvězdné kvality, jestli byli opravdu po nich mužové jinde impotenetní, to doopravdy nevím, tady telecí totiž nebylo. Uvedla jsem to jako příklad toho, jak se o našich potravinách tenkrát psalo. A že tu nebyl dostatečný veterinární dozor a honily se závazky, o tom není pochyb. Pracovala jsem a dodnes pracuju v zemědělství a celkem si tehdejší technologie pamatuju.
Za to, že jsou naše supermarkety smetištěm Evropy, si můžeme sami. Jestliže je obrovská poptávka po „levném“ zboží a když je „akca“, tak se kupující přerazí, jen aby toho nakoupil hodně, tak tu holt to zboží bude. A ti hodní strýčkové a tety ze řetězců, kteří si objednávají jejich výrobu, by byli blbí, kdyby nám sem vozili kvalitní a levné zboží, když vykupujeme to nekvalitní a ještě jsme za to vděční.
Tož tak. Doufám, že už jsem to napsala srozumitelněji. Když se mluví, občas huba předběhne hlavu, v tomto případě to byly prsty na klávesnici.
Madam, vy jste opravdu srandistka! Zkuste kdekoli na jatkách koupit za naše koruny kvalitní maso! Není, to kvalitní nakoupí Němci za dumpingové ceny, doma ho zpracují a sem pošlou jen to, z čeho se u nich nedají udělat ani psí konzervy! A pokud jde o ceny: Ještě pár deforem a většina občanů nebude moci kupovat ani ten zlevněný sajrajt.
Tohle už glosovat nebudu. Vy vidíte svět tak, jak ho chcete vidět, já to vidím trošku jinak.
Mirko, v podstatě souhlasím, ale s tím veterinárním dozorem tehdy bych to tak černě neviděla, spíš naopak. Samozřejmě, že nemůžu za starší kolegy (já promovala až v roce 89) dávat ruku do ohně, všude jsou lidi dobří a pak ti další, nicméně si myslím, že pokud u nás kdysi bylo něco na úrovni, tak to byla právě veterinární péče (existovala vlastně jen velká praxe, malá se objevila až po tom roce 89) a veterinárně-hygienický dozor, aspoň se to tak traduje.
Jasně, vím co myslíte, ale zase co se týče léčiv a stimulantů, byla situace daleko volnější než teď. Navíc ty přípravky byly relativně levné. Dneska si sedlák sakra rozmyslí, co koupit a co ne, radši upraví technologii, zdaleka se tu už nehraje tolik na intenzívní výkrm, ať to stojí co to stojí… Pracuju hlavně s ovcemi – před devadesátým rokem se tu většina jehňat rodila před vánocemi a to se pak musela dokrmovat a léčit jak jehňata, tak matky, aby zimu přežila a vyrostla… Dneska 90 % chovatelů bahní na trávu, aby nemuseli nic přidávat, v zimě se krmí senem a senáží, jehňata rostou, co se krmení týče, bez zásahu lidské ruky. Ale to je opravdu na dlouhou debatu, takhle se člověk pak vyjadřuje zkratkovitě a nepřesně…
Jasně, já Vám rozumím a nepřu se.
A dobrou, nějak mi padají víka, sváteční den jsem strávila prací (do práce).
Dobrou noc! Já jsem dnešek strávila vařením a psaním a teď si jdu tak trochu ještě rekreačně zažehlit. Před chvílí jsem si propíchla dlaň nožem při vypeckovávání avokáda, potřebovala bych péči svého rodinného veterináře ;o)) Jsem totiž neobyčejně šikovná! Ale nalila jsem si skleničku dobrého červeného vína a pustím si k tomu nějaký hezký film. Dobrou noc všem!
S tím cestováním máš pravdu – dodnes když někam jedu, vzpomenu si na dávnou cestu do Polska, stání na hranicích, průvod celníků… Ani když jsme nedávno s autobusem projížděli přes Srbsko, nebylo to horší, a to se tamní celníci chtěli nechat uplatit, aby si nás laskavě všimli.
S těma supermarketama máš taky pravdu. Ale to se „shora“ nastavit nedá, to by nedopadlo dobře. Myslím, že to už lidi tak trochu ovlivňujou správným směrem – proč je asi takový zájem o mlíko z mlíkomatů, farmářský trhy a tak? No tak to u nás bude vypadat jinak než třeba v Nizozemí, kde jsou i v supermarketu dobrý věci – tak budou v supermarketu levný šunty, lidi budou vědět, že jsou tam levný šunty a budou chodit nakupovat dobrý věci do malých krámků, komu to vadí? Co vím, tak se malý pekařství, řeznictví atd. pořád ještě drží a snad jich trochu i přibývá. Vznikají sýrárny. Vznikají nový kšefty s vínem. Přestože to všechno najdeš i v supermarketech…
Mirko Marešová, který jste ročník? A pracovala jste opravdu v zemědělství a ne v politice? O veterinárním dozoru nevíte zhola nic.
Právě jsem dožehlila. Jsem ročník 1958, čili téměř důchodkyně. V politice jsem nikdy nebyla a vím jistě, že nebudu. O veterinárním dozoru vím tolik co jiný zootechnik. A končím v této diskusi, připadám si tu jako mimozemšťan.
Já dneska jela za mamkou,tak jsem se jí na ten její strach zeptala. Že mi to nějak nedá a že je mi ouzko. A víte co mi odpověděla?
„Když jsem šla za Protektorátu za babičkou na trh nebo mně poslali pro nákup k pekaři, nebála jsem se ani o nákup a ani o peníze. No bylo mi 10 let. Teď, když jdu k doktorovi nebo na poštu, mám strach…že mi někdo vezme kabelku (no,nic v ní skoro nemá, to důležité jsem ji naučila nosit po kapsách), že mi ji vytrhne a já upadnu a něco si zlomím, nikdo si mě nevšimne, řeknou baba se tu válí… a pak už se z té nemocnice nevrátím.“ No řeknu Vám, měla jsem co dělat,abych ty slzy z očí nepustila. Pro penzi jí vozím, účet nechce…všechno platím, nikam nemusí…jsem ráda, že jde občas ven a nebo se jdeme projít, čte letáky, co kde mají,ale nepatří k těm, co nakupují a křečkují…minulý týden si došla k holiči a má krásnej sestřih a slabou trvalou, úplně jí to rozzářilo… (h)
Ale Sharko, to taky souvisí s věkem… Vždycky mi lezla na nervy babička, jak všechno viděla černě, pořád za námi běhala jak slepice a chtěla nás oblékat a nesměli jsme do vody uhřátí a po jídle… Navíc ta televizní a novinová masáž, kde se dobré zprávy nevysílají, ta taky na lidi působí hrozně. Náš táta, je mu 80, přišel o obě nohy a vysedává teď od rána do večera u televize a všechnu tu žumpu poslouchá. Pak s tím nakrmí babičku, která je celkem čupr a běhá po zahradě a do města a tak a když tam přijedu večer nebo zavolám, tak tam sedí dvě deprese. Dá to docela práci udržovat je v náladě. Na druhé straně si z toho nic ale nevezmou a jsou schopní pustit si domů agenta s plynem nebo elektrikou – grrrrr!!!!
Přesně tak! Já jsem nikdy nebála chodit potmě po ulicích i v lese, vylézt všude, přeskočit kdeco. Poslední rok pozoruju, že se bát začínám. Začínám se bát spousty věcí, které jsem dřív neřešila, nepřemýšlela a šla do toho. Vůbec to nesouvisí s tím, v čem žijeme, ale s tím, co se děje uvnitř člověka. Není to moc příjemné, jenže asi je to zákonité. 🙁
Mirko, nevím kolik Vám je, ale neodsuzujte je. Na Vás nikdy nepřijde depka když začnete přemýšlet co za divnou dobu prožívají naše děti a vnoučata? Ona každá doba má své. Když koukáme zpátky my starší tak samozřejmě to vidíme trochu zkresleně protože jsme byli mladí a spoustu věcí jsme neviděli a hlavně si to nepřipouštěli a nepřemýšleli o tom tolik. No, nebo jak kdo.
Chraň pánbůh, neodsuzuju! Je mi čtyřiapadesát a už mám taky na depky nárok! Mám o ně jenom strach. Beznohý děda a babička jak za dva pes a pustí si do baráku cizího neznámého chlapa! My jsme se ségrou v práci, nemůžeme je celý den hlídat. Aspoň zatím… Zprávy jsou toho plné (vidíte, už se projevuje moje depka!) a oni to sice vyslechnou, pohorší se nad tím a povídají nám o zkaženosti světa, ale ten pán, co tam byl, byl takovej pěknej a slušnej a určitě nebyl takovej, jako ti v té televizi. Ti měli asi rohy, ocas a koňskou nohu.
Tak na tohle si stýskat Mirko nemusím, jednou jsem jí rozebrala její rozhovor s nějakou společností ,co jí chtěla vnutit jiného operátora nebo jinej tarif…(ještě,že ta SIMka je na moje,jinak by to snad odkejvala)..takže všem do telefonu nebo mluvítka sděluje, podle toho,kdo je na druhé straně: Ne , byt ani elektroměr (plynoměr) nejsou psané na nás, jsme tu v pronájmu. Musíte na majitele. Číslo? Jo majitelovo číslo? Ne bohužel,ale vy si ho zjistíte,jako jste si zjistil tohle….Ne, do domu Vás nepustím, já Vás nezvala. Dalo to hodně práce, než jí došlo,že i já se o ní můžu bát. (whew)
USA, náš vzor. A to, co popisujete, je tam zcela běžné. člověk je jen příliš drahý výrobní prostředek, kterého je nutno do mrtě vycucnout a když už nemůže, tak odhodit a zašlápnout. Ale kvůli tomu jsme cinkali klíči, nebo ne? (Máme, co jsme chtěli, tak si nestěžujme; jen hlupák si mohl myslet, že s lidmi, jako Klaus a spol. přijde právo a spravedlnost).
Jedno Otéčko.
Dlouho jsem tu neviděla Louk,nevíte proč se neozývá?
Měla nějaký problém s počítačem a s připojením na Zvířetník… víc nevím.
beru zpět, beru zpět, to nebyla LOUK, to byla LIKA!!!!
Louk je „starý“ nezávislák – někdy je a někdy se vytratí. Nedá se regulovat (chuckle) … Nedávno vywebila na rajče jarní Jesskobenní fotky a to svědčí o tom, že jsou živí a usměvaví…
Až se jí bude chtít, určitě vykoukne (nod)
LKouk buduje, tak nemá moc času. 🙂
Ono, když člověka ovládne hedonismus a chamtivost, začne se točit ve spirále. Ještě víc sebeuspokojení, ještě víc peněz a ještě a ještě ….. ale nic víc. A pro lidský život to prostě nestačí.
A pak se zákonitě dostaví nespokojenost.
Kéž by to platilo bez výjimky pro všechny.
Díky milá Dede za moc hezké zamyšlení. (wave)
Moje babička na poválečná léta vzpomínala jako na roky přídělového systému. Občas jí něco dali rodiče z venkova, ale jako ženská žijící ve městě to asi neměla lehké, když se snažila z toho nula celá nic uvařit pro rodinu. Pro neustálé šetření, kdy na ni ještě dohlížela tyranská tchýně, viděla zřejmě jedinou radost v tom, že byla ještě mladá.
Jo a úplně mimo a vedle – kdo chcete, koukněte na Refugium, pojedu do Prahy na křest té knížky, kde mám další povídku. http://ioanna-ioannina.livejournal.com/97514.html
Nejsem pamětník 🙂 , ale myslím, že se to poúnořilo proto, že tehdy bylo ve vzdělaných kruzích in pohrávat si s bolševismem, aniž se lidi z těch kruhů nějak příliš namáhali zajet si do Ruska a podívat se, jak tam ten experiment v praxi funguje.
Samozřejmě se taky neznaly dokumenty typu dohoda o neútočení mezi Stalinem a Hitlerem ze začátku války, dohoda o Polsku mezi těmi dvěma a dohoda o rozdělení osvobozených území mezi Spojence. To by Poláci Rusy bili ještě víc, než to už dělali, a naši by pěkně řvali, že taková Praha mohla být svobodná o den dřív, protože Američani byli blíž než Rusi.
Normálně Evropanům takovéhle experimenty – kdy vzdělanci skočí na špek nějaké pěkné teoretické myšlence a pokusí se ji uvést do praxe, kde totálně selže a požere vlastní vynálezce – nevybuchují v rukách na tak dlouhou dobu (třeba taková Francouzská revoluce a co k ní vedlo a co z ní povstalo). Jenže tahleta bolševická myšlenka se zkřížila s ruským návodem k použití, a Rusko není myšlenkově Evropa, v Rusku je pořád ještě velmi znát ten dávný tatarský způsob uspořádání – vždyť tehdy donutili i popy, aby se modili za chána-okupanta, a oni to taky nejmíň 150 let dělali! A tak si tak nějak myslím, že proto to tu bylo tak hnusné a tak houževnaté. (Poslední fáze hnusné houževnatosti už pamětník jsem, dokonce kdybych náhodou chtěla zapomenout, mám jednu starou gymnaziální povídku „ze současnosti“, kde je poměrně dobře – a jako naprosto samozřejmé! – popsané právě to shánění kde čeho a nefunkčnost a nemožnost opravy drobností doma, protože nebylo jak sehnat např. gumičku na těsnění.)
Tehdy to semlelo dědečka a babičku a jejich bratry. Byli v tom nesprávném odboji.
Pravda, zůstali všichni naživu… není to zas *tak* zlé. Někteří se dokonce dožili konce těch druhých hnusných časů.
Moje babička naneštěstí ne – o pár měsíců. 🙁
Ono to nebylo in zdaleka jen tady a zdaleka jen tehdy. Treba takove americke univerzity plne profesoru s definitivami jsou tak nalevo, ze by z toho byl Trocký nadšený. Vsichni ti profesori co v zivote nepracovali a co nejlíp ví co je pro ostatní dobré …
Já vím, byla toho tehdy plná Evropa. Ona je to totiž zatraceně lákavá ideologie… dokud se nevyzkouší v praxi.
Některý části světa toho jsou plný dodnes – ty, kde to ještě nevyzkoušeli. 🙂
Bohužel jsme si jen mysleli, že to víme. Takže jsme totálně zničili něco, co potřebovalo jen poněkud seřídit a poopravit a teď jsme někde úplně jinde, než kam jsme chtěli. Jenže co dál? zvednout ekonomický potenciál země, které je totálně závislá na dovozu není lehké. Fabriky, které živily většinu populace už nestojí a každý nemůže být ekonom, bankéř nebo manažer. Takže bude nutno ty fabriky postavit znovu, ale kde na to vzít? Že by nám na něco takového někdo půjčil, na to můžeme klidně zapomenout, nikdo dnes nestojí o jakoukoli konkurenci. A škrtáním, či zázračným léčením postižených Drápkovou meducínou se problém nevyřeší. Potřebujeme pracovní příležitosti pro cca 12% obyvatel, z nichž většina z nich má jen vysvědčení ze ZŠ, nebo výuční list a někdy ani to ne.
JanoBa (inlove) , CD zapracovala opravdu dobře! (y) Doufám, že Ti je dnes už lépe. Co ten krk?
Xerxová (inlove) , jsem moc ráda, že je Betynce lépe. Je nepříjemné, že nevíte, co takové záchvaty vyvolává, ale hlavně že to relativně rychle odezní. Ufff!
Milá Dede, to je velice pěkné zamyšlení.
Člověk asi v sobě má zakódováno hledání jednoduchých a zkratek. O tom asi nejvíc ví „mistr slepých uliček“ Jára Cimrman. 🙂 Ale ani on nevstupoval do jedné slepé uličky dvakrát, na to bychom neměli zapomínat.
Můj dávný šéf říkával, že na socialistickém východním bloku nejvíc vydělali pracující na Západě. A měl pravdu, všechny ty sociální výdobytky a přerozdělovací způsob myšlení, které Evropu dnes svazují, jsou totiž právě důsledkem strachu z toho, aby se to i na Západě nezvrtlo.
Koukala jsem teď na Byl jednou jeden dům. Lidé žili z drobných živostí, z trafiky, z domovnictví, z povoznictví. U nás v okolí končí jedna trafika za druhou. Když chci noviny, musím jít do Billy! Něco je špatně, nejspíš jsme předběhli sami sebe.
Zdravím všechny v tento sváteční den.
Ano,článek od Dede je aktualní a na úrovni.Chci jen poznamenat,že my nyní hodnotíme uplynulou dobu ve zcela jiné situaci než v jaké byli naši předci.My už víme co se událo po roce 1945,známe dokumenty,které v té době prakticky nikdo neznal.Ale naši předci se rozhodovali na základě toho co oni prožili,co znali,buďme tedy shovívaví a tolerantní.
Nesuďme, abychom nebyli souzeni – takže rozhodně jsem nikdy nespílal našim předkům za to co v „únoru“ dopustili, ono, s odstupem tolika let se snadno chytračí. Lze nanejvýš spekulovat. Já spekuluji v tom smyslu, že k těm důvodům, které velmi hezky shrnula Dede bych ještě přidal zklamání a vztek z předválečného chování „Západu“, díky kterému se vše pak vyvinulo tak jak se vyinulo. Ovšem s tím že každý člověk (já ovšemže taky) musí mít pořád na paměti že jen spekuluje a ve skutečností ví pendrek, jsme prostě lidé z jiné doby. Děkuji Dede za pěkné zamyšlení.
Doba není jednoduchá a hlavně jí lidé vůbec nerozumí a nejsou schopní zvládat to, co dennodenně přináší a tak se zákonitě cítí ohrožení.
Navíc Bruselská rigidní politika zatáhla Evropu do situace, ze které se dá těžko dostat bez úhony. Patrně to nedopadne dobře…
Místo PATRNĚ, bych napsal ZARUČENĚ. Problém Západu je v tom, že nemá historickou zkušenost se socialismem, na rozdíl od nás a problémem celé Evropy je, že manuální práce byla společensky dehonestována, (on dělá rukama, no fůůůj, nejspíš je blbej a nic neumí). Takže místo, abychom vyráběli levné a kvalitní věci, dovážíme Made in China šmejdy a pak se divíme, že není práce, že s platy a důchody většiny obyvatel nelze vyjít, že máme plné ulice bezdomovců a jistá minorita, která se práce odjakživa štítila, se nám dnes vesele chechtá; oni moc dobře vědí, že jim zle nikdy nebude.
Kam nelze vyjít? Kde máte ksakru ty zástupy hladových?
Zástupy naštvaných, že nemaj nový auto a televizi, bych viděl.
Abych zase nebyl za zoufalce, tak, Jendo aspon takhle:
(handshake) (y) 😉
Smím se zeptat, na kterém ostrově v Polynézii žijete? Ono když se nechce, tak se nevidí a nedá to až tolik práce.
V Praze drahý Krakonoši, v Praze.
Nepochybuji, že někteří na tom nejsou finančně dobře, jen to není ani zdaleka tak špatné jak nám tady vnucujete. Pokud si nenapůjčovali na ftákoviny, tak na jídlo, základní ošacení a ubytování mají všichni. Jen to chce, například, netrvat na bydlení v centru a podobně.
Ti co nejvíc řvou, rozhodně netrpí hladem.
No nebydlím v centru Prahy,jsem z oblasti s vysokou nezaměstnaností, vysokou četností minority a závislých na drogách, a těch co stojí na prahu chudoby tu je dost.
Definujte chudobu.
Dnešní práh chudoby je slušný životní standard z doby nepříliš vzdálené.
Připadá mi to jako příkaz z doby nepříliš vzdálené, jen jsem poukázala na realitu z města a okolí kde žiju a definic chudoby je mnoho, tu Vaší jsem neznala.
hezkou sváteční středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Dede, opravdu umíš psát (nod) Srdcem (nod) , i rozumem (nod)
Užívejte s Martinem dovolenou, tentokrát bez návštěv v nemocnici !!
Hlášení o marodovi – večer se tvářila skoro zdravě, vyžádala si večeři i kratičkou procházku. Chodí víc ztěžka (ale to se po tom odpoledním záchvatu nedivím) , ale jinak normálně. Ráno jsme byly spolu venku ve čtvrt na pět. Den vstával, ptáci řvali z každého stromu, z každého štítu domu. Vlhko, teplo. Stromy v plném květu – nikde nikdo. Nechtělo se jí vůbec domů (mně vlastně taky ne). Tak snad se nebude ten průšvih brzy opakovat (shake)
Nevzpomenu na časy poválečné,neb jsem ročník 1968. Ale vzpomenu na ty, co se nedožili 8.5.1945… je jich mnoho a i když to zní možná jako fráze, věřili v lepší zítřek..věřili,že po válce bude líp…zapomněli jsme na ty obyčejné lidi, na ty, co pomáhali nehledě na svoji budoucnost. Osobní statečnost a charakter lidí, co se provinili pomocí bližnímu svému, bychom měli mít na paměti a ten dluh,co vůči nim máme, bychom měli splatit. Ale takový dluh se nesplácí lhostejností,pivními řečmi, nezájmem, sobectvím a osobní zbabělostí, neúctou, výmluvami na nedostatek času, na demokracii a ztrátu paměti.
Nedávno mi moje maminka (ročník 1931) řekla: „Za války jsem se tolik nebála, jako se bojím teď.“ A já na to od té doby myslím. Co se stalo s lidmi, že se přestali i zdravit. Že si všichni jen stěžují, jak je doba zlá a vzpomínají na svoje zlatý časy. A mě je někdy z toho moc úzko…
Žijí v blahobytu.
jsou líní a přežraní
to se stalo.
a nadávají proto, že by chtěli ještě větší blahobyt
a ze strachu, že o ten svůj přijdou
ne, nedopadne to dobře
no ale tohle je ri velmi neveselé….. (mohla bych vypsat smajlíka, ale nějak se mi to ani echce udělat, mně prosím, obrázkovému maniakovi)
Proboha nebuďte takový negativisti. Dobrý člověk ještě žije.
Kde? A jak dlouho ještě vydrží? Bude hůř. Čím víc chudých a homeless mezi námi bude, tím hůř bude těm, kteří jsou na tom (zatím) líp. Ono je to o tom, že kdo o všechno přijde a tudíž už nemá co ztratit, nebude brát ohledy na nikoho a na nic! Koneckonců v kriminále bude mít teplo, péči lepší než v kterémkoli domově důchodců, stravu, hygienu bydlení a to vše zcela zdarma.
Klid Krakonoši, Vám moje výzva směřována nebyla.
Pů (y) (clap)
(rofl)
A víte, že je mi to fuk? Já počítám s tím, že to, co tu teď máme se brzy zhroutí a, na rozdíl od jiných, na to jsem připraven.
Ale já vím, že žije ne jeden, ale spousta dobrých lidí 🙂
Odpusťte mi ten pesimismus
nějak v poslední době vidím, že smyslem života se stal lov akcí, státních příspěvků a dotací a připadá mi to celé nějak na hlavu :-/
Jejich řeči jsou plné nenávisti a paměť velmi krátká. Dnes nadávají, že se jim v „akci“ nepodařílo urvat metrák cukru (dosaď další), nepamatují si, nebo si nechtějí pamatovat, že za dob minulých stáli fronty na maso, ovoce, základní hygienické prostředky, nocovali před cestovkami, obchody se zahraniční elektronikou…Darmo mluvit, jezdím do Přerova sockou a co si vyslechnu, toho jedu…
Fronty? co to je? neznám. Zato teď stoprocentně vím, že pokud chci kvalitní a levné potraviny, musím do zahraničí.
Hm, hodně mladým a zapomnětlivým bych připomněla výjezdní doložky a Celní a devizové prohlášení…
Mám jen jeden žaludek a tak si ten nechcíplý jogurt klidně koupím tady.
Kdybych si měla jezdit nakupovat za hranice, musela bych mít jiné auto a ne chlastajícího veterána (jako nákupní taška dobrý a technickou prochází bez problémů :- ).
A brát si na to den dovolené. Děkuji, nechci.
No, a pokud se rozhlédnu po zeměkouli, tak pořád žijeme v té lepší části…
Rputi a Vave, pravdu díte.
A ri a Pů také
Já mám dovolenou 24 hodin denně a sedm dní v týdnu, můj veterán jede 370 km z Dunajskej Stredy do Prahy za tři a půl hodiny a s průměrem 5,2 l/100km, takže no problem. A poloviční ceny za mnohem kvalitnější zboží také nezaškodí. A díky tomu že nakupuji levně, mohu si dovolit do té Dunajské Stredy 4x ročně jezdit.
Krakonoši, fronty neznali jen ti, kdo chodili nakupovat zadním vchodem. Jinak jsme v nich stáli všichni, když jsme chtěli mít základní potraviny a základní potřeby.
V téhle době jsem obsluhovala doma dva plínkáče a třetí byl na cestě. Řešila jsem problémy, v čem tu hromadu textilu vyprat, protože v rodině nebyla žádná frontová bojovnice, která by obléhala od šesti ráno drogerii a čekala, až přivezou zboží. Milovaná a zlatá paní vedoucí z našeho vesnického konzumu mi občas nenápadně šoupla do košíku hnědý papírový pytlík, který ukrýval 30 dekové balení saponátu, aby mě ostatní baby nesežraly….O nezávadnosti a superkvalitě tehdejších potravin bych taky řekla své – hanba nás lískala, když v rakouských novinách vycházely články s titulky: Rakouští muži, chcete být impotentní? Jezte české telecí a pijte české mléko! Pokud se někomu stýská po smradlavých igelitových puchejřích s odstředěným mlékem, mně teda ne. Já si radši vymeju flašku a koupím si dobré mléko v mlékomatu. Nikdo nás nenutí kupovat odpadky Evropy v superhyper, základní potraviny tu lze nakoupit pořád velmi dobré. A ty socky, Ivo, co je slyšíte šumlovat v MHD do Přerova, mají většinou baťůžky plné reklamních letáků a jezdí přeorávat akční zboží do nákupních zón – v Brně je jich taky spousta. Když pak potkáváte ty koše naplněné zbožím se řvavými nálepkami, je člověku stydno.
A není to jen o žrádle a o zboží – kdysi jsme se s kamarády domluvili, že bychom se rádi podívali do Japonska a začali na tom LEGÁLNĚ pracovat – všech těch 28 razítek na všech úrovních až po žádost o devizový příslib a podobně. Samozřejmě nás nepustili, vlast do nás už investovala dost, ale od té doby jsme už byli stále pod „laskavým“ dohledem, co kdybychom chtěli zdrhnout. Takže před cestou do Jugoslávie mi vtrhli do bytu esembáci, jestli nemám náhodou vše sbaleno. Dejte pokoj.
Tak tohle podepíšu všemi deseti. Mě, jako dceři člena PTP, řekli rovnou, abych se ani nepokoušela žádat o devizový příslib na cestu do Jugoslávie, neboť by to bylo „irelevantní“ a ještě bych se dostala na seznam kontrolovaných, jak popisuješ. A to nemluvím o tom, že v krámech nic nebylo. Teda … bylo, ale bylo to zhusta prolezlé moučnými červy či co to vlastně bylo, a to nemluvím jen o mouce, ale bylo to i v sušenkách, těstovinách apod. A po tomhle se mi má stýskat?
Prosím Vás co jste těmito velmi mnoha slovy chtěla říci, mohla byste to trochu shrnout? Nepustili vás do Japonska, což nějak souvisí s tím že lidé kupují zboží s výraznými nálepkami, za což se stydíte, a všichni chlapi narození před 1989 jsme tady impotenti protože rakušani to psali v novinách, he he he? Nechápejte mou otázku ve zlém ale já se v tom nějak ztratil, omlouvám se. S těmi frontami má Vave pravdu, moje maminka se v nich něco nastála a to jsme byli preferovaná oblast.
Pů, já to zcela chápu – s těmi vozíky narvanými akčním zbožím jezdí hlavně ti, kteří pláčou nad tím, že už nám nevládne Rudý bratr – vždyť za něj se nám žilo lépe a radostněji… (envy)
Nechtěla jsem dneska diskutovat ani se dohadovat s nikým, ale nejsou všichni lidé stejní- jak vyjdete s 9000 Kč důchodu ? Pořád a ze všech stran to odnášejí d ů ch o d c i !
Moje máti má v důchodu vyšší příjem než jsem měla já, když jsem učila… o stipendiu teď už ani nemluvím.
Vyšší příjem než ona důchod jsem měla jenom, když jsem tehdy překládala – a to byl nadstandard, protože jsme měli zakázané přivýdělky.
Ne, není to všude stejné.
Celkem dobře se žije, pokud bydlí pohromadě dva výdělečně činní lidi, a když chtějí mít děti, tak pokud má jeden z nich hodně slušný příjem. Jinak to třepem všichni zhruba stejně, důchodce nedůchodce, rodič nerodič, single nesingle. 🙂
Io, ale jestli – „má v důchodu vyšší příjem než jsem měla já, když jsem učila“ – tak pokud jsi učila na plný úvazek, tak i při vcelku mizerných platech učitelů musí mít tvoje máti vysoce nadstandardní důchod, a tudíž se do běžných úvah „nevejde“
Aha… a proč si teda pořád stěžuje, že nemá prachy??? (think)
Aha, nojo, asi chápu. Nemám jí věřit, nemám jí… (whew)
nezapomeň taky, že jestli má člověk málo peněz – dost peněz – hodně peněz, je vysoce individuální, i při stejné částce se může třeba i hodně lišit
Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. A kdo se pokouší močit proti větru, musí počítat s tím, že bude mokrý, bez ohledu na to, jaký systém vládne. Vždy platilo, platí a bude platit, že dobře se má jen ten, kdo se umí systému přizpůsobit. A jasným důkazem jsou naši ,,nepřizpůsobiví“. Já si myslím, že oni jsou naopak velice přizpůsobiví, na rozdíl od většinové populace.
Asi jste bydlel ve špatném místě. Pro mne nebyl problém koupit a přivézt domů každý týden 30 kg čočky v době, kdy v Čechách a na Moravě už rok nikdo nevěděl, jak vlastně vypadá. A zadními vchody jsem nechodil, neměl jsem to zapotřebí. Ono stále platí, že kdo umí, umí a kdo neumí… Jenom dnes je to o tom, že kdo umí, krade beztrestně v miliardách, tehdy takto ,,neuměl“ nikdo a kdyby to zkusil, byl by dnes brán za nespravedlivě vězněného disidenta.