Takřka v každé akvaristické příručce je kapitola pojednávající o plžích. Plži (Gastropoda) patří do kmene měkkýšů spolu s mlži a hlavonožci. Všechno to jsou bezobratlí, tedy živočichové bez vnitřní kostry. Nejpokročilejší třídou měkkýšů jsou hlavonožci. Ve sladkovodní akvaristice se ale setkáváme výhradně s různými druhy plžů, což jsou mezi měkkýši živočichové poměrně jednodušší, nicméně mnoho druhů patří mezi zajímavé obyvatele akvárií.

V akvaristické literatuře staré 50 a více let se kromě plžů běžně hovoří také o mlžích chovaných v akváriích. Do akvárií se dříve doporučovala škeble rybničná. Tento mlž totiž ustavičně jedním otvorem nasává a druhým vypouští vodu a tak vodu filtruje. Za den tak prý dokáže škeble rybničná přefiltrovat až 40 litrů vody. Zajímavým objektem krátkodobého pozorování může škeble být, do klasicky zařízeného akvária se ale nehodí. Neustálým prorýváním dna uvolňuje rostliny a její larvy parazitují na rybách.

Zůstaneme tedy u akvarijních plžů, nebo také vodních „šneků“, jak se jim říká. Akvaristiky nabízejí mnoho druhů. Například dravce Clea helena původem z jihovýchodní Asie s poněkud hororovým českým jménem surmovka vražedná, což je plž, který se živí jinými plži. V poslední době se stal módní záležitostí. Je schopen napadnout i většího plže než je on sám a dokáže jej vysát. Jinak se může živit běžným krmivem pro rybky, přednost ale dává plžům, pokud jsou v akváriu.

Často se v akváriích vyskytuje tropický plž piskořka věžovitá (Melanoides tuberculatus). Ve dne se v akváriu neukazuje, světlu se vyhýbá a žije zavrtaná ve dnu, které neustále při hledání potravy provrtává, takže v krátké době všechny nerovnosti srovná. Je to užitečný pomocník při likvidaci hnijících zbytků potravy a rostlin. Nevýhodou je, že se v akváriu rychle přemnoží a pak výkaly početných plžů zhoršují kvalitu vody a poruší biologickou rovnováhu.

To zřejmě způsobilo, že se z akvárií dostala zpět do přírody, do míst, kde není původním druhem. Akvaristé ji tak zavlekli do Austrálie, na Havaj, do Polynésie a další místa. Středoevropskou zimu by v přírodě nepřežila, takže u nás její rozšíření v přírodě nehrozí. Z několika piskořek je brzy v akváriu početná kolonie. Na našich akvaristických burzách se prodává za cenu kolem 2 korun.

Většina tropických plžů chovaných v akváriích vegetaci nepoškozuje, pouze konzumují odumřelé zbytky akvarijních rostlin. Tím se liší od našich domácích vodních plžů jako je plovatka bahenní nebo okružák ploský. Kdysi se i tito plži z našich vod chovali v akváriích, teplou vodu ale nedokáží trvale snášet, navíc okusují rostliny a mohou do akvária zavléct nebezpečné parazity. Hodí se – stejně jako škeble rybničná – do studenovodních akvárií s domácí rybí faunou, do nádrží s tropickými rybami ale nepatří.

Ampulárie

Ze všech těch akvarijních plžů bych se chtěl blíže zmínit o jednom druhu, pro který se vžil název ampulárie. Jde o měchýřovku východní (Ampullaria australis). Mají ji u nás snad v každé akvaristice. Je to největší plž, kterého můžeme v sladkovodním akváriu potkat. Jeho ulita má průměr až 7 centimetrů. Pochází z tropických oblastí Jižní Ameriky, kde je dokonce u některých indiánských kmenů považována za kulinářskou delikatesu. Akvaristé jí pomohli k tomu, že se rozšířila v teplých krajinách Asie.

Přírodní forma ampulárie má hnědou ulitu, někdy s proužky. Častěji se ale v prodejnách setkáme s vyšlechtěnou zlatou formou ampulárie s citrónově žlutou ulitou. Ulita je pravotočivá. Pravotočivost a levotočivost jsou pojmy, které slouží k popisu ulit plžů. Vzpomínám si, jak jsem se s pravotočivostí a levotočivostí poprvé setkal coby čtenář Verneovek. V knize Dvacet tisíc mil pod mořem přírodovědec, který je zajatcem kapitána Nema na jeho ponorce Nautilus jásá nad vzácným nálezem ulity mořského plže, která namísto aby byla pravotočivá je levotočivá.

Levotočivost a pravotočivost ulit není dosud spolehlivě vysvětlena. Naprostá většina mořských, sladkovodních a suchozemských plžů má ulity dextrální (pravotočivé) a pouze málo druhů má ulity sinistrální (levotočivé). Z u nás žijících plžů mají levotočivé ulity levatky, např. levatka říční. Známý hlemýžď zahradní má ulitu pravotočivou a podle zkušeností těch, kteří hlemýždě zahradní sbírají, čistí a připravují pro francouzské labužníky, připadá jedna levotočivá ulita na milion ulit pravotočivých.

Někteří z těch, kteří studují nebo sbírají schránky měkkýšů (konchologové), se zaměřují výhradně na ulity, které se vinou obráceným směrem, než je u daných druhů obvyklé. Nepochybně i u ampulárií bude genetická odchylka – levotočivost vzácným jevem.

Ampulárie je schopna ve vodě dýchat žábrami, má ale navíc plicní vak a chobotem, který vystrčí nad hladinu, je schopna dýchat atmosférický vzduch. Na to je třeba dávat pozor při vkládání ampulárie do akvária a ponořit ji do vody pomalu, aby stačila chobot zasunout a uzavřít. Jinak by se mohla utopit. Je to poněkud zvláštní představa u vodního živočicha, v případě vniknutí vody chobotem do plicního vaku by se ale tento vodní plž skutečně utopil.

Pokud se ampulárie ukryje v ulitě, je otvor ulity uzavřen pevným víčkem. Rozmnožování ampulárie je zajímavé, její přemnožení v akváriu ale nehrozí. Ampulárie klade vajíčka nad vodu. Asi 200 vajíček tvoří hrozen dlouhý kolem 4 centimetrů přilepený na boční sklo nebo na krycí sklo akvária. Pokud se nechceme chovu ampulárií věnovat, je lépe snůšku vajíček z akvária odstranit.

Vajíčka potřebují vysokou vzdušnou vlhkost a podle teploty se mladé ampulárie líhnou po 2 až 3 týdnech a hned padají do vody. Mladé ampulárie vyžadují dostatek potravy, konzumují běžné krmivo pro akvarijní rybky, ale také špenátový protlak. Nezbytný je přísun vápníku na stavbu ulit. Do chovných nádrží se proto dávají vaječné skořápky nebo sépiová kost. Zejména u mladých ampulárií je potrava důležitá, aby došlo k řádnému vytvoření ulity. Někdy jsou v prodejnách nabízeny ampulárie s různými defekty a nepravidelnostmi ulit, což je vždy důsledkem špatné výživy.

Když si do akvária s rybičkami pořídíme jednu ampulárii, nebudeme mít s ní žádné další starosti. Soužití ampulárie s rybičkami je bezproblémové, pokud zrovna nemáme v akváriu některé druhy dravých ryb. Ampulárie bude požírat řasy a zbytky potravy nezkonzumované rybami. Občas můžeme ampulárii nabídnout tabletu pro ryby, které vybírají potravu ze dna.

Ampulárie se dožívají maximálně 4 až 5 let. Hodně záleží na teplotě vody, neboť příliš vysoká teplota jim život zkracuje. Zpočátku jsou velmi aktivní a ustavičně jsou v pohybu, jak čistí dno od všemožných zbytků, v posledním roce svého života jejich aktivita ustane a pak se třeba i několik dní nehnou z jednoho místa.

Léky a různé desinfekční prostředky, které se v akvaristice používají, jsou pro ampulárie smrtelným jedem. Nesnášejí ani sůl, která se v akvaristice používá při čištění nádrží nebo při léčbě různých nemocí. Léčíme-li ryby např. léčivy na bázi malachitové zeleně, je nutné ampulárie z akvária odstranit a vrátit je až po ukončení léčby a výměně vody.

Obvykle se doporučuje jedna amplulárie na 30 až 50 litrů. Můžeme ji ale mít i v menším akváriu, pokud budeme častěji měnit vodu. Ani do velkých nádrží není třeba dávat víc než jednu ampulárii. Větší množství bychom museli intenzivněji krmit, zatímco jedna ampulárie si ustavičným rejděním a prohledáváním dna najde dost potravy a přitom odstraní různé hnijící zbytky.

Podle některých autorů akvaristické literatury ampulárie ničí akvarijní rostliny a proto je nutné je krmit, aby akvarijní vegetaci neničily. Mám ale odlišnou zkušenost. Nikdy jsem nepozoroval, že by ampulárie akvarijní rostliny nějak poškozovaly. O dovolené jsem více dní ryby nekrmil, takže v akváriích nebyly žádné zbytky a přesto ani v takové situaci se ampulárie do akvarijní vegetace nepustily.

Blízcí příbuzní plžů – hlavonožci vynikají překvapivě vysokou inteligencí. Pokusy s chobotnicemi prokázaly mimořádné schopnosti těchto bezobratlých živočichů. Chobotnice je schopna naučit se otevřít láhev, aby se dostala k potravě, dokonce i používat nástroj. Také oko chobotnice je velmi dokonalé a nijak podstatně se neliší od oka savců. Od ampulárie, která s hlavonožci sdílí stejný živočišný kmen, nic podobného očekávat nelze. Ve všech směrech je podstatně jednodušším živočichem. Pokud jde o zrak, dokáže rozlišovat jen světlo a tmu.

Přesto jsou mezi schopnostmi jednotlivých ampulárií rozdíly. Některé dokáží něco, co jiné neumějí. Měl jsem v každém akváriu ampulárii a všiml jsem si jedné zvláštnosti. Někteří jedinci mají schopnost zaregistrovat, že se na opačném konci akvária dává rybičkám krmení. Opakovaně jsem dělal pokusy. Vždy jsem sumečkům vhodil do akvária krmivo v tabletě, když ampulárie byla na opačném konci nádrže. Ihned si toho všimla a rychle zamířila k místu, kde na dně ležela tableta. 70 centimetrů délky akvária urazila za tři minuty.

Na tabletě pak ampulárie hodovala společně s rybičkami a snažila se tabletu zalehnout. Ani osm dospělých sumečků rodu Corydoras ji neodradilo a v souboji „tělo na tělo“ se s nimi dokázala u tablety přetahovat tak dlouho, až byla tableta zkonzumována. Ampulárie v jiném akváriu tuto schopnost vycítit na dálku krmení neměla. Takže i tak jednoduchý živočich jako vodní šnek může být zajímavým objektem pozorování.

Pokud se někdo rozhodne ampulárii do akvária pořídit, měl by si na některé věci dát pozor. Už jsem v prodejnách viděl ampulárie se špatně vyvinutými ulitami. Je to důsledek nedostatečné výživy. Mladí šneci v době růstu jsou velmi žraví, a pokud jsou krmeni málo nebo nevhodnou potravou a navíc se jim nedostává vápníku na stavbu ulity, trvale je to poškodí. Takoví jedinci jsou málo aktivní a špatná výživa je na jejich ulitách na první pohled vidět. Proto je třeba vybrat si ampulárii, která se v prodejní nádrži pohybuje a má také pěkně vyvinutou ulitu.

Plži do akvária patří. Odstraňováním různých zbytků, které by jinak hnily a kazily vodu, přispívají k biologické rovnováze, ale svým způsobem akvárium také oživují. Je zajímavé, že kupříkladu malé děti věnují při sledování akvária víc pozornosti exotickým plžům s dlouhými tykadly a choboty než rybičkám. Velká ampulárie, ať už klasicky hnědá s pruhy nebo citrónově žlutá, může být ozdobou akvária.

Foto: autor