V sobotu 4. 5. 2013 budete mít možnost – v rámci programu Dračích slavností v Trutnově – uvidět družstvo přadlen, jak přímo na místě z čerstvě ostříhané vlny z ovce upředou a upletou svetr. Pouštíme se do tohoto dobrodružství už po čtvrté a věřte, že nikdy není dost natrénováno! Vy jste ještě neslyšeli o světové soutěži „Ze zad na záda“? Tak si přečtěte něco o její historii.

Historie Mezinárodní soutěže Ze zad na záda

V roce 1811 v Newbury v Berkshire ve Velké Británii byla uzavřena sázka o tisíc liber, zda je možné během jednoho dne přenést rouno z ovce na člověka, tedy ostříhat ovci, spříst vlnu a uplést z ní kabát. Akci sledovalo kolem 5 000 diváků, kabát byl hotov za třináct hodin. Po skončení byla ovce snědena a zapita mnoha doušky piva na oslavu celé události.

Dnešní soutěž začala roku 1992, kdy mladému nadšenému přadlákovi ze Scottish Wool Centre (Centrum skotské vlny) v Aberfoyle ve Skotsku Richardu Snowovi diagnostikovali nádor štítné žlázy. Jeho přáním bylo založit fond pro výzkum rakoviny a inspirací mu byla téměř 200 let stará výzva Ze zad na záda (Back to Back). Událost vzbudila v Británii mimořádný zájem, nejenom jako důmyslná propagace vlny, ale i díky založení fondu pro výzkum rakoviny.

V témže roce se v Austrálii konala podobná soutěž. Týmy reprezentující fotbalové kluby (The Cats, Geelong, Victoria a West Coast Eagles ze západní Austrálie) soutěžily v předení a upletení klubových šál z čerstvě ostříhané vlny.

Když se v roce 1994 členka australského předváděcího týmu Wendy Dennis zúčastnila čtvrtého Světového kongresu pro chov barevných ovcí na univerzitě v britském Yorku, navštívila také Scottish Wool Centre. Na základě každoročních soutěží ve Skotsku a Austrálii, v kombinaci s fondem pro výzkum rakoviny, bylo zaseto semínko a byla vytvořena pravidla Mezinárodní soutěže.

Podle těchto pravidel se týmy skládají z ručního střihače, ovce a sedmi přadlen-pletařek. Tým má časoměřiče, přísedícího a dohled. Každý tým má pro soutěž své vlastní místo konání (týmy se tedy nemusí fyzicky setkávat na jednom místě ani ve stejném čase) a rovnost podmínek je zaručena tím, že všechny týmy postupují podle identických pravidel a podle přesně stanoveného vzoru (svetru).

Zahajovací soutěž podle nových pravidel se konala v roce 1995 a zúčastnilo se jí devět týmů ze tří australských států, Skotska a Shetlandských ostrovů. Zvítězil tým Shetlandských ostrovů v čase 5 hodin 57 minut a 58 sekund. Scottish Wool Centre vybralo na kampaň výzkumu rakoviny více než 1 350 liber.

V roce 1996 se zúčastnilo 22 týmů, 16 v Austrálii ze čtyř států, USA se zapojily týmem z Michiganu a Velká Británie měla týmy ze Skotska, Shetlandských ostrovů, Devonu a Cambridge. Shetlandský tým byl opět neporazitelný, když překonal svůj vlastní žhavý rekord z roku 1995 o 39 minut. V následujícím roce jej snížili o dalších devět minut a drželi jej až do roku 2004, kdy tým Merriwa, Nový Jižní Wales v Austrálii, prolomil 5ti hodinovou bariéru časem 4 hodin, 51 minut a 14 sekund. V následujícím roce se několika týmy k původním zemím připojila Kanada.

Během několika krátkých let se Výzva rozšířila pozoruhodnou rychlostí. Je to jednoduchá a přímá metoda propagace vlny, která se „ze zad“ ovečky dostane „na záda“ přadleny pouze starodávnou dovedností ručního sříhání, předení a pletení. A načasování se shoduje s australskými dlouhými víkendy v červnu a letní turistickou sezónou na severní polokouli.

Rekordní časy

Podle International Back to Back Wool Challenge Story přeložil Pavel Linhart.

Naše parta přadlen, pletařek a střihačů je první z kontinentální Evropy, která se této soutěže zúčastnila. V roce 2010 jsme vybojovali druhé a šesté místo na světě!

Tým č.1 ve složení Karel Švarc – střihač, Tereza Havrdová, Jana Kiedroňová, Daniela Linhartová, Alena Rádlová, Ines Šťovíčková, Jana Stupková a Anna Tůmová dosáhl času 6 hodin, 52 minut a 10 sekund.

Tým č.2 ve složení Milan Slunečko – střihač, Pavel Klevcov, Jitka Knězů, Daniela Linhartová ml., Miroslava Marešová, Jana Stupková ml., Eva Uxová a Iveta Zastoupilová získal čas 7 hodin, 44 minut a 13 sekund.

Je velmi prospěšné, když zároveň pracují dva týmy, protože se vzájemně hecují. Letos jsme postavili pouze jeden tým, uvidíme, jakého času dosáhneme… Velmi záleží na tom, jaké budeme mít ovce (letos nám opět poskytne ovce na stříhání pan Pavel Mach a budeme pracovat s plemenem romney).

Jak už jsem se zmínila, natrénovat to nelze, samozřejmě během roku pleteme a předeme, ale tahle soutěž je pro nás něco jako pro koně na Velké Pardubické Taxis – ani ten se v tréniku neskáče… Pokaždé si během soutěže říkáme, že už nikdy!!!! nikdy do toho nepůjdeme, když si lepíme puchýře na prstech a ruce nám kroutí křeč z držení jehlic. A když došijeme poslední steh na svetru, přijde uspokojení z toho, že jsme to zase zvládli, že jsme ten příkop přeskočili a že jsme prostě dobří!

Fotky jsou z minulých ročníků, které probíhaly v Pelhřimově na festivalu rekordů a kuriozit.

Pokud budete někde poblíž, přijďte se za námi v sobotu podívat. Měli bychom sedět někde na pravém břehu Úpy před obchodní akademií.