Ach, kdeže jsou ty kormutlivé časy reálného komunismu, jenž měl s realitou tak pramálo společného, kdy jsme mívali možnost vídat na ulepených umakartech bufetových stolků pracující, kterak hliníkovým příborem krájí sousta hnědočervené hmoty, nazývané sekaná.

Tato ohavnost, která pocházela ze státních zařízení, eufemisticky nazývaných „Výrobna lahůdek”, byla sice k nepozření, leč levná a ve všech vyvařovnách pro chudé chutnala stejně.

To se ve výrobně během týdne schraňovaly zbytky různých mas, kůží a jiných odpadků, vše se semlelo, přidala se sušená vejce, mouka a sůl, něco málo koření, ručně se vyválely šišky velikosti míčů pro americký football a vše se upeklo v průmyslových troubách. Náklady minimální, odběr zaručen a dělný lid nasycen. Jak prosté, neboť o zisku se v těch dobách neuvažovalo.

Ale sekaná zisk přece jen přinášela, a to zejména zlodějům ve funkcích vedoucích restaurací a hospod. Vlastní slovo hospoda bylo zapovězeno a nahrazeno výrazem „Pohostinství” a návštěvník takto zpotvořené špeluně si jako host mohl připadat skutečně málokde.

A soudruzi vedoucí vesele mleli neevidovatelné zbytky, míchali s přísadami, váleli šišky a prodávali za peníz, který nebylo nikde třeba zmiňovati, protože i případní kontroloři si v tom pokřiveném systému přicházívali na své… Takhle nějak jsem vzpomínal na své mládí při procházce s Whiskym po břehu potoka hrdě nazvaného Cammock River.

Psisko šťastně zdravilo své psí kamarády, lítalo z louky na břeh a zase zpátky, v trávě se probouzely narcisy, končil únor a jaro už netrpělivě podupávalo u zádveří.

„To je nápad! Sekanou paničce upečeme!” říkám Whiskymu a on se moudře usmál a pravil: „Hampf.” A odběhl očuchat další drn.

Protože svému řezníkovi Garrymu mohu věřit, kupuji u něj libru mletého hovězího a libru mletého vepřového, cibuli a česnek mám v zásobě, o koření nemluvě, ubírám se svižně k domovu s hlavou plnou plánů, jak překvapím svou rozmilou ženu tímto prostým, leč chutně upraveným žrádýlkem.

Whiskyho uvítací rituál je tentokrát odlišný od vítání, při němž cítí jen drůbež, jak voní z tašky. Teď tajtrdlikuje vehementěji, skokem vletí na křeslo, shodí láhev a košík s ovocem se stolu, ocas blízek vykloubení vrtěním. Poté, byv seřván, vybíhá na svůj schod a s výrazem „dělej, dělej, vybaluj!” sleduje každý můj pohyb.

Dávám obojí maso do mísy a dělám, že toho psa neznám. Whisky během dvou vteřin sbíhá se schodů, šťouchne mě čumákem do lýtka, vybíhá zpět na schod a s mlaskáním se olizuje a polyká sliny.

Jsa ukecán, odloupnu od každé cihličky mletého kousek, a abych toho zvířáka poškádlil, podávám mu ho trochu z dálky. Whisky natáhne krk jako žirafa, dvakrát s neslušným čvachtotem žvýkne a chutná sousta jsou ta tam.

„Tak, kamaráde, a máš po ftákách.” pravím žoviálně a bez odkladů se pouštím do nanejvýš odpovědné práce s mícháním těsta na tu vysněnou dobrotu.

Připravené maso posypu jemně nakrájenou cibulí, přidávám třený česnek se solí, papriku, trošku jemné hořčice, ale jen málo, neboť fajnšmekři vědí, že hořčice je médium nadmíru aromatické a silné. Půvabnou hromádku zpestřuji drceným kmínem a majoránkou, kterýmižto ingrediencemi nikterak nešetřím. Nadrobno nakrájené rajčátko a dvě celá vejce zdobí vrcholek toho vábného kopečku a popepřením získávají vzhled pepita bambulí na dětském kulíšku.

Psisko má hlavu dva centimetry od hlavy mé a slyším jeho pomlaskávání jakoby do rytmu, když se energicky pouštím do míchání té barevné hmoty. Během mísení přisypávám žluťounkou strouhanku, ochutnám, přisolím a míchám tak dlouho, dokud masové těsto nemá správnou konzistenci, ani moc řídké ani moc tuhé, a správně vypracované ho nechám půl hodinky odpočívat.

Mezitím si připravím pekáč, dno pokryju tenkou vrstvičkou sádla, rozpálím troubu a přikročím k tvarování šišek sekané.

Nožem rozděluji připravené míchané maso na dvě stejné části, jednu po druhé tvaruji šišky velikosti macatých knedlíků a uhlazuji povrch rukou namočenou ve vlažné vodě. Položím obě umělecká díla vedle sebe na pekáč, okolo přidám na osminky nakrájenou cibuli a pár půlených stroužků česneku, na hřbety těch uhlazených šišinek přidávám ještě zrnka celého kmínu, podlévám a šup do trouby, rozpálené zhruba na 220°C.

A už se nám to peče, už se nám to škvíří.

Zapadající slunce kreslí francouzským oknem zlaté ornamenty na stůl, ozdobený vázou právě rozkvetlých narcisek, do tichého rytmu nostalgické písně Cata Stevense se začíná vkrádat božská vůně sekané a Whisky v zoufalství skáče do svého košíku, kde se jme demonstrativně hryzat tam ukrytou, suchou kůrku.

Má předobrá žena po dvaceti minutách předstíraného nezájmu nevydrží a už nakukuje skleněným okýnkem do trouby a hlásí že „už to bude!”, a pobízí mě k podlévání a polévání té dobroty šťávou, která se kolem těch dvou, nadmíru chutně vypadajících věcí, vytváří.

S nonšalantním výrazem maestra de cuisine se důstojně odebéřu k troubě, povytáhnu a nakloním pekáč, milostivě šťávičkou polevám sekanou, pošoupávám po pekáči sem a tam, aby se zbytečně nepřichytla, a podlévám horkou vodou.

Po nekonečné třičtvrtě hodince vytahuji pekáček z trouby, krájím na plátky, pěkně od patičky, tu lahůdku s kůrčičkou barvy starého zlata a pokládám na talíře, kde už čeká hedvábná bramborová kaše vonící dobrým mlékem a máslem.

Přikrajujeme k tomu sladkokyselé cornichons, zapíjíme červeným jihoafrickým merlotem z výborné loňské sklizně a s pozdviženým obočím varujeme Whiskyho před případným louděním, nebo, nedejbože, nemístným kníkáním.

A protože je to opravdu výjimečně slušně vychovaný pes, odkráčí mimo náš dohled do pokoje, odkud se za vteřinu ozývá zvuk ohlodávání bůhvíodkud ukořistěné hovězí kostičky.

Jak málo stačí k radosti… s pohnutím vzpomínám na babičku Táňu, která vždycky, když pekla sekanou, na otázku co bude k obědu, odpovídala: „No přeci pavouk na víně, necejtíš jak to voní?”

Tak dobrou chuť!

(Ke správné přípravě pavouka na víně používám: půl kila hovězího a půl kila vepřového, dvě vajíčka, dvě střední cibule, několik hrstiček strouhanky, kmín, majoránku, pepř a sůl, jemně nakrájené zralé rajčátko, láskyplný vztah ke strávníkům, radost z vaření a smysl pro vyváženost surovin. Podávám nejlépe s bramborovou kaší a sladkokyselou okurčičkou. Je to prosté!)