Ta teorie docela zapadla. Vymyslel ji Paul MacLean někdy v sedmdesátých letech minulého století, u nás se o ní pár autorů okrajově zmínilo a pak zmizela ze scény. Přitom (alespoň pro mne) poskytuje možnost podívat se na své bližní a koneckonců i na sebe samého trochu jinak. Ta teorie totiž nabídla nový a originální pohled na lidský mozek. Pokusím se ji velmi stručně převyprávět.

Náš mozek je produkt dlouhého a intenzivního vývoje. Mozky ryby, plaza a savce se od sebe zřetelně liší, v každém vývojovém stupni přibývá další nová část a ty starší samozřejmě zůstávají. Nechci zde uvádět podrobnosti, anatomie mozku je dost složitá a je právem postrachem mediků.

Pro evoluci je typické to, že starší části nezanikají, přebírají nové úkoly a lidský mozek není bezešvé spojení všech těchto postupně se vyvinuvších částí. Naopak, zdá se, jakoby v našem mozku byly mozky minimálně tři, vlastně čtyři. Samozřejmě spolupracují, ale každý z nich je tak trochu samostatná jednotka, která tu více, tu méně ovlivňuje naše chování.

Zajištění základních životních funkcí má na starosti prodloužená mícha a mozkový kmen. Jsou zde nervová centra pro tak základní funkce jako je řízení dechu, srdečního tepu atd. V chování člověka se nijak neprojevuje a je to něco jako to, čemu „ajťáci“ říkají firmware – programy na řízení toho úplně nejzákladnějšího a nejdůležitějšího. Proto také neurochirurgové v této oblasti zasahují jen velmi opatrně, je to chůze po velmi tenkém ledu.

R-komplex je ta část mozku, kterou jsme podědili po plazech (to „R“ je zkratka z reptile – plaz). Tato část mozku je odpovědná za agresivitu, územní chování, rituály a chování související se sociální hierarchií. Projevuje se v politických jednáních, v byrokratickém chování, a pokud nám někdy jednání někoho připadá „nelogické“, je to často tím, že jeho mozku dominuje momentálně R-komplex. Politické spory o naprosto zanedbatelná (často i zanedbaná) území, dodržování moderních byrokratických rituálů, ctižádostivost, to všechno má na svědomí tahle stará část mozku.

Limbický systém je část mozku zodpovědná za emoce. Emoce „hodnotí“ naše vjemy, výrazně určují co je nám příjemné (a většinou prospěšné) a co nepříjemné (a nejspíš škodlivé). Mají vliv i na paměť, to, co je doprovázeno nepříjemnými emocemi si zapamatujeme lépe (důležitější je vyhnout se nebezpečnému než vyhledávat příjemné a bezpečné). Většinou nás bezpečně provádějí naším životem (přesněji řečeno životem v minulém světě, kde vznikly).

Mozková kůra je nejmladší a největší (85 %) část našeho mozku. Dělí se na čtyři laloky s rozdílnými funkcemi, funkčně se liší i její levá a pravá polovina. Řeč, abstraktní myšlení, práce se symboly, rozpoznávací a další vyšší funkce, to vše sídlí v mozkové kůře. Rozvoj a funkce mozkové kůry jsou tím, čím se odlišujeme od ostatních savců.

Mozek je samozřejmě spojením těchto tří relativně samostatných částí a často se akce účastní všechny. Klasickým příkladem je sexuální chování, kde základem jsou funkce R-komplexu, výrazně provázené emocemi (limbický systém) a celé se to snaží koordinovat mozková kůra (představy, předvídání situace) – nutno podotknout, že zrovna v této oblasti zhusta nepříliš úspěšně, což jen svědčí o relativní samostatnosti nižších vrstev mozku. Ale často v lidském chování vidíme výraznou převahu té které části.

Problémem je, že naše vědomí („já“) se jakoby ztotožňuje jen s mozkovou kůrou, ty dvě starší části se snažíme jaksi potlačit a upozadit a tak trochu se za ně stydíme. Ale to nejde, ony tam v hloubce našeho mozku stále čekají, jsou jeho integrální a neoddělitelnou součástí a přihlásí se o své, zrovna, když se to mozkové kůře („nám“) nejméně hodí. Pěkným dokladem uspokojování jejich potřeb jsou okrajové žánry literatury, které zásobují a zaměstnávají náš limbický systém (červená knihovna ve všech formách a odstínech) či R-komplex (fantasy, mystická a okultní literatura).

Myslím, že podstatnou součástí duševní hygieny je uvědomit si v první řadě alespoň existenci těchto svých „jiných mozků“ a čas od času jim i dopřát jejich patnáct minut slávy. Zacházet s nimi jako s podnájemníky, které jsme zdědili a kteří u nás bydlí už velmi dlouho. Nepodceňovat tradiční rituály jako jsou svatby a pohřby, nedívat se skrz prsty na někoho, kdo se na veřejnosti směje nebo pláče. A nestydět se za sledování telenovel a studium horoskopů.