17. 1. 2009 Jsem rozdvojenej kocour. Mám rád holku. Nemám rád násilí. Holka se ho chce dopustit. Násilí. Jsem hluboko ve studovně, ale slyšel jsem ji dobře. Shání nějakého chlupatého blba. Aby ho mohla zakousnout, přerazit a zmlátit. Jo, jo. Holka má prostě špatnej den.
Už když dorazila domů, řekla, že padá hlady. Že si uvaří to nejrychlejší, co se uvařit dá. Řekl jsem, že také padám hlady. Holka významně pohlédla na misku plnou granulí. Řekl jsem, že padám hlady na šunku. Holka řekla, ať zapomenu. Dávala při tom pánev na sporák. Máslo na pánev. Šunku na máslo. Slinu na podlahu. Jsem upustil. Já. Holka řekla, ať mě ani nenapadne se jen přiblížit. Pozdě. Už mne to napadlo. Holka byla ve střehu. Byl jsem v ještě větším střehu. Vonělo to.
Vlila na šunku vajíčka. Pořád byla ve střehu. Pak někdo zazvonil. Holka řekla, ať to ani nezkusím. Šla otevřít. Nebyl čas nic zkoušet. Musel jsem konat rovnou. Konal jsem obezřetně. Bylo potřeba se nespálit. Konal jsem rychle. Ani jsem moc nekousal. Věděl jsem, že podle slizké cesty z vajíček holka půjde najisto. Šla. Pod židlí našla rozblemtaná vajíčka a ožužlané zbytky. Nestačilo jí to. Je neskromná.
Začala se shánět po objektu, na kterém by vykonala násilí. Nechápu. Místo, co by si vzala kus chleba, aby nevyhynula, chce spáchat násilí, aby vyhynul někdo jinej. Kdybych neměl rozepsáno několik spisů najednou, šel bych jí domluvit. Vražda není řešení. Někdy. Teď ale nemohu spisovnu opustit. Jsem velmi inspirován. Šunka na mne působí vždy velmi inspirativně. Šunka, vylepšená vajíčkem a trochou másla, je pro inspiraci vůbec nejlepší.
19. 1. 2009
Jsem zmatenej kocour. Mám rád holku. Holka říká, že má ráda nás. Všichni víme, že tady máme všichni nejradši mě. Tak proč holka koupí jen jednu hračku, když jsme čtyři? A to prý tu hračku koupila sobě. Nemám rád, když se někdo nechce dělit. Holka se nechce dělit vůbec. Řekla, že její nová fleška není na hraní. Přitom musela vidět, že je na hraní jako stvořená. Dobře se nosí v zubech. Dobře se s ní hraje fotbálek. Tsunamissy ji umí dobře vyhazovat do vzduchu. I Hrocha zaujala natolik, že za ní asi pětkrát popoběhl.
Holka, když to viděla, nepopoběhla, ale přímo vylítla. Opět přislíbila, že z nás nadělá několik menších. Dva menší kousky zatím udělala Kalassymita. Z flešky. Holka ji začala rafinovaně schovávat. Flešku. Ne Kalassymitu. Tu by do malé zásuvky v skříňce na stole nenarvala. Fleška se tam vešla. Packa Tsunamissy také. Se vešla. Do otvíracího zářezu zásuvky. Dali jsme s fleškou prima fotbálek. Holka také dala. Nám. Jména, kterými nemohu svůj deník poskvrnit. Pak dala flešku do jiné zásuvky. Tu Tsunamissy neotevře. Nevadí. Nemůže umět všechno. Stačí, že se naučila vytáhnout flešku z díry v počítači…
26. 1. 2009
Jsem uznalej kocour. Dovedu ocenit spolupráci. Souhru, která vede k dobrým výsledkům. Dnešní výsledky spolupráce byly velmi dobré. Pochutnal jsem si. Přitom to původně vypadalo, že holka dodrží slovo a nedá mi ani kousek. Řekla to, už když dávala vonící balíček z tašky do lednice. Tenkým, výmluvným hláskem jsem oznámil, že jestli nedostanu kousek, vyhynu. Holka mi netenkým rozhodným hláskem oznámila, že tentokrát mám fakt smůlu. A že nemám provokovat. Že ještě nemám odpuštěnou tu šunku s vejci. Tsss. Tss.
Zaparkoval jsem se na křeslo. Promýšlel jsem zásadní body spisu Kdo si počká, ten se dočká. Dočkal jsem se. Večer holka vložila pochoutku na pánev. Situace byla kritická. Mohl jsem být utopenej kocour. Topil jsem se vlastními slinami. Topil jsem se v zoufalství, že holka se nechce dělit a ani menší holky se nechtějí dělit. Pak holka dala pochoutku na talíře. Talíře dala na stůl. Vzchopil jsem se. Předvedl jsem svou nejzdařilejší etudu, nazvanou Kocour zoufale prosící o sousto.
Vlnil jsem se. Žadonil jsem teninkým hláskem. Levou přední tlapkou jsem si hladil bradičku a naznačoval, kam má být soustu vloženo. Výmluvně jsem kulil oči. Byl jsem dokonalý. Kámen by se ustrnul. Holka se neustrnula. Řekla, že nic nedostanu. Že je to mastné, smažené, slané. Trpěl jsem. Holky se chystaly usednout ke stolu. Padla na mne beznaděj. Pak padla rána. Velká. V pokoji. Holky vylítly. Letěly do pokoje. Letěl jsem také. Na židli. Zasekl jsem drápy. Pochoutka letěla. Pod židli. Pak letěla do kocoura. Holka měla pravdu. Bylo to mastné, smažené a slané.
Bylo to moc dobré. Polykal jsem velmi rychle. Ještě jsem v sobě neměl ani polovinu, když se vrátily holky. Velká holka nesla zbytek kytky, kterou shodily tečkované katastrofy. Menší holka koukla na svůj talíř a zavřeštěla: „Mami, kde je moje…??“ Velká holka koukla na talíř. Velká holka zařvala. Ze stropu upadl kus omítky. Z křesla leknutím upadl Hroch.
Pochopil jsem, že nastal čas zjistit, jestli dokážu předběhnout zvuk a světlo. Dokázal jsem to. Holky viděly jen mourovatou žíznivou čáru, jak vypálila zpod židle. Smykovala po lině a moc se snažila nepřišlápnout půlku jitrnice, kterou držela v zubech…
Piškot Pišutka v. t.
Piskote, miluju te (a Felixovi to nereknem, ze ne?) (h) :*
Piškotku, já tě prostě miluju! (h) (h) (h)
Ach, jo, už nikdo neplší ?! |-)
Já trošku plším, ale už mne to taky bere. A tu skotskou si zasloužíš, tak si ji vychutnej. To mi připomnělo:
Přijde Slovák v Praze do baru a poručí si. „Visky!“
Barman: „Skotskou?“
„A čo si šiši?! Na čo by mi bola kocka vo visky?!“
(clap) (y) (rofl) Díky !!! to mi taky pomohlo. (wave)
Tak včíl jsem došla z váženého zastupitelstva obce. Chci se stát Piškotkem abych alespoň něco doma ulovila. Přednosta se chová jak „Holka“ od Piškotka, skrblej je a nenasytnej,no nevadí , nalila jsem si skotskou za odměnu. Vždyť hlad je jen převlečená žízeň. (d) (h)
Piškotku díky!!!!! Přečetla jsem a tedy přežiji. (inlove) (wave)
Tak nádraží! Já si nalil metaxu. Občas si říkám: „že já si radši nesednu k mixáku a nenechám je, ať se tam potácí sami.“ Dneska, drazí pozůstalí, stála jakž takž za něco jedna série. Zbytek bída a utrpení.
🙂 R O Z V E R N Í Č E K. 🙂
Inteligentní kočka
Čtyři přátelé – inženýr, chemik, účetní a státní úředník se rozpovídali o svých kočkách a jejich inteligenci. Aby předvedl svou kočku, povídá inženýr: “Šroubku, ukaž co umíš!” A Šroubek vyskočil na stůl, vzal tužku a na kus papíru nakreslil čtverec, trojúhelník a kruh.
Všichni uznale pokývali hlavou.
Tu účetní zavolal na svou kočku: “Fakturko, předveď se!”
Fakturka odběhla do kuchyně a přinesla podnos plný sušenek. Sušenky rozdělila do sloupečků tak, aby v každém sloupečku bylo stejně sušenek. Opět všichni uznale pokývali hlavou.
Pak zavolal chemik: “Trichlóretyléne, do toho!” A Trichlóretylén odběhl a donesl čtyři skleničky. Do každé z nich nalil přesně 100 mililitrů mléka a přitom mu neukápla ani kapka. I tentokrát pokývali všichni uznale hlavou a obrátili své pohledy na státního úředníka.
Státní úředník jen zvolal: “Rauchpauzo, začni!”
A Rauchpauza vyskočila na stolek, snědla všechny sušenky, vypila všechno mléko, vykálela se na papír s geometrickými náčrtky, pak vyhnala ven ostatní kočky, postěžovala si, že ji od toho bolí v zádech, sepsala rozhořčenou stížnost na nehygienické pracovní podmínky, vyplnila žádost o náhradu škody, hodila se marod a odešla na zbytek dne domů.
Jo, tak Rauchpauza? Tak samé takové mám doma! (chuckle)
(chuckle) (clap) (whew)
Hm,když jsem tento vtip cca před rokem-dvěma, dala na Zvířetník, tak jsem za něj dostala čočku… 🙁
(wave) Pane profesore, myslím si, že si zasloužíte Nobelovu cenu v oboru kočičí technologie. (inlove)
Milý profesore, mám dojem, že tvoje holky už mají smysly vybroušené jak Apači na válečné stezce (wait) a jak je vidět, je jim to stejně houby platné (chuckle)
Čím to, že při čtení vašich brilantních spisů mám rostoucí a těžko odolatelnou chuť na… šunku? 😛
Přesně tak. Dobrý čtení, když se jedna doplazí z procesu (y)
To mi povídej.Zítra odevzdávám projekt,jsem na vývrt.
A ty, vydrž !!! a já taky, hihihi. (chuckle) (wave)
Nádhera. Pan profesor perlí jako vždy.
Taky někdy mám chuť vraždit zvířata, která mám ráda. Zkoušeli jste někdy věšet prádlo s 8 štěňaty? Občas jsem měla chuť věšet radši štěňata. Buď se snaží krást kolíčky, když zachráníte kolíčky, lezou do kýble s vypraným prádlem (po chvíli by se nepoznalo, že je vyprané). Nebo se snaží pověsit na kousek, který je dostatečně dlouhý, aby na něj dosáhli. Takže vám chybí asi tak 4-5 rukou a strašně moc nervů a asi 2 metry výšky, protože tyhle potvory vyskočí překvapivě vysoko.
Psí holky nekradou, jen slintají. Štěňata naštěstí na stůl nedosáhnou (to bychom měli odtučňovací kůru).
Jinak pořád žijem a celkem se nám daří. O víkendu redukujeme počty psů (nebojte se, jdou jen dělat binec jinam – nebudou zavražděni, přestože jim to pravidelně slibuju). Ještě jich pár zbyde, ale hlavní část už balí výbavičku. Bude se mi po nich (až se vzpamatuji z nejhoršího) stýskat.
Myslím, že se ti ještě po té bandě černých loupežníků bude stýskat (wave)
Mimochodem sušení prádla s Amálkou je také zábava. Stahuje ho zrovna jako štěňata, s kolíčky si hraje zrovna tak jako štěňata a k tomu ještě na sušák vyskočí a rozsévá tam chlupy, protože nejlepší oddych je zřejmě na mokrém prádle.
Milá Evo, je vidět, že je toho na tebe letos moc – vlastně o štěňatech nic nevíme! Až jich pár vypravíš do světa, co takhle využít zázračně nalezeného času 😉 a podat nám podrobnější zprávu o darebáctvích černé smečky? (inlove)
Pan profesor nemá chybu. Ano, holky mají vytříbené smysly, ale už se jim blížím, díky císařovně. Už jste někdy myli okna s „asistenčním “ psem? Lezu na schůdky, Sisska mě tahá za nohu dolů, když mě nesundá, leze za mnou na schůdky. Dvě se na ně fakt nevejdeme. Vycídím okno do vysokého lesku, Síssa to zkontroluje čenichem a přemyje jazykem, věším záclonu, ta magorky mi jí tahá dolů. Umýt čtyři okna je „zábava“ na celé dopoledne. 😀 Ó, jak miluju svou chlupatku!!!
(chuckle) Buď ráda, že tak pomáhá. (tmi)
(y) (handshake) (inlove) (dog) (dog) (dog) (dog) (wave)
Vaúúú! Pane profesore, všechno už bylo řečeno, jste (*) první velikosti. Šunka s vejci, jitrnička… to je inspirace nepochybně vhodná pro učence vašeho formátu. Strkám tu hlavu pod stůl, aby se kolegové zbytečně nedohadovali, co že je na té botanice tak zábavného. Chechtám se, dusím se, pláču smíchy! Zatracený „open space“…
Naše smečka naštěstí krade minimálně, a především při krádežích nespolupracuje, ke své vlastní škodě. Jen Taz, umanutý na „slané, kořeněné“ měl mistrovsky vypracovanou techniku na letmé odklánění trasy uheráku po cestě mezi talířem a ústy (místo úst lidských do kočkouří tlamky). Jeho tlapa snad ani nebyla vidět-jen, „simsala bim!“, pochutina zmizela. A Taz usilovně žvýkal s výrazem nejvyššího blaha.
Zato flešky náš kocouří národ krade a schovává na různá velmi nepravděpodobná místa. Pravidelně, usilovně a s důvtipem hodným lepší věci.
Inteligentní kočky kradou flešky. Moje kočky kradou jídlo psům a steaky mně. Jinak jsou to okupantky,Mia nikoho nepustí na křeslo a Čita trvá na bydlení v mojí posteli.
(chuckle)
Z nepohodlného sezení a ležení už máme s přednostou křivici. (angel) (angel) (wave)
Piškot opět nezklamal!
Doufám, že jeho příběhů bude plná knížka, o které psala Beda včera.
Všem děkuji za palečky. První část mám za sebou. Ještě druhou a bude zase na chvíli klid.
Drž se, Karolíno, to dáš! (y) A pozdravuj kočkoury.
Karolíno, pořád držím! Ať to ustojíš bezpečně a bez větších nervů (inlove)
Držím dál!
(y) Držíme dál.
Taktéž. (y) (h)
Nestíhám, ale držím! Tak hodně štěstí! (y) (y) (y)
(rofl) Padám hlady na šunku! (rofl) Pane profesore, vy jste prostě číslo 🙂 Číslo jedna (y)
A strašně mě potěšila ta první fotka… Pan Piškotek totiž očividně rád papá ze lžičky, stejně jako náš pan Kalíšek… Kalíšek, kdyby dostal jogurt do misky, ani by se ho nedotkl. Zato když ho někdo krmí lžičkou, je to největší lahůdka (chuckle)
OTéčko – fotky ze zámeckého parku. A jsou tam zvířátka!
http://yga.rajce.net/2013_Podvecer_v_parku
krásné fotky. To květenství – nevím, ale možná javor jasanolistý. Zkusím ještě vygooglit…
Zviřátka jsem našla všechna – ta plavací i trávní…
asi trefa:
http://www.google.cz/search?q=javor+jasanolist%C3%BD&hl=cs&rlz=1R2ADSA_csCZ496&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=AcZ2UcplhI3iBIGxgeAD&sqi=2&ved=0CDAQsAQ&biw=1680&bih=908#imgrc=5mQS0ZtgLLNCZM%3A%3BN4r_ILF_P71HaM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.biolib.cz%252FIMG%252FGAL%252F18423.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.biolib.cz%252Fcz%252Ftaxonimage%252Fid18423%252F%3B600%3B800
Jé díky, to bude on – jasně, jasanolistý javor (to je asi něco mezi jasanem a javorem (chuckle) )!
Jo, tohle u nás roste taky 🙂 .
YGO, tvoje fotky nemaj chybu. Óóóó.to mne potěšilo.
Ale , co ten člověk tam,kdo asi byl a kdo ho tam odložil?
(wave)
Vážený pane profesore Piškotku netušila jsem že máme tolik společného. Tedy ne že bych si přivlastňovala něčí vajíčka na šunce či jitrnici, ale zaujala mne ta vaše etuda. Těch jsme se na DAMU navymýšleli. Jistě byla i ta vaše Kocour zoufale prosící o sousto předvedena podle učení velkého Stanislavského. O soustech zrovna ty naše nebyly. O sousto mi šlo až v prvním angažmá v Jihočeském divadle. Měla jsem asi 1300 za měsíc. A to mne coby kandrdase pan ředitel Haas přeplácel, přináleželo mi na začátek jen 1100. Jo to byly časy. A když jsme opouštěli rodnou zemi po mých 9 letech u divadla měla jsem v Městských divadlech pražských královký plat necelých 1700 korun.
Ale mnoho herců si tropilo ze Stanislavského metody šoufky když spisovali životopis králíka či hlávky zelí pro role v dětských představeních. :O (shake)
Já věřím že se vám nakonec dostane zadostiučinění a denní odměna v podobě růžových náplastí (podle Karolíny) vás nemine. 😉 😛
ach bože – ještě jsem nedočetla a už se tu směju jak pitomá 😀
…… Šunka, vylepšená vajíčkem a trochou másla, je pro inspiraci vůbec nejlepší……….
a souhlasím s Panem profesorem, je to pravda, šunka je velmi inspirativní 😀
jdu číst dál.
Holky viděly jen mourovatou žíznivou čáru, jak vypálila zpod židle. Smykovala po lině a moc se snažila nepřišlápnout půlku jitrnice, kterou držela v zubech…………..
😀 😀 😀 moje představivost šrotuje naplno 😀 😀
skvělý fotky.
Milá Luci, určitě sis všimla včerejšího oznámení – hledá se autor zajímavého povídání o zvířatech ke knižnímu vydání. Myslím, že profesorův deníček by si to určitě zasloužil. Dej k tomu souhlas – profesor by ho určitě také dal. Ocenily by to celé generace čtenářů. A přihodila bych ještě určitě životopisy Ešuse, Světlušky a Borůvky, Daníka a Kazana – teď si hned na všechny nevzpomenu. Ale jejich zážitky popisované na Zvířetníku jsou úžasné. A bylo by to úžasné počtení na dovolenou nebo na dlouhé zimní večery. Před pár lety vyšly knižně životopisné zážitky neviditelného psa Barta, ale někdo mi je ukradl !!!
Připojuji se k žádosti.
Vážený pane profesore,
mohl byste prosím laskavě vydat vaše vyžrané a sežrané spisy, včetně mňautobiografie? Mnoha čtenářům projasní den…
P.S.: na vyžrané spisy ma copyright Io, ale jistě mi odpustí, když ji cituji
Miláčku Piškotku (h) , Tvé utrpení jistě zocelí i mě, abych mohla hrdinně čelit kontrole. Děkuju Ti, posílám čumákovku a prosím tě, piš piš piš! :* (h)
Přeju všem krásný den. (h)
Tak krádeží u nás netřeba, protože pokud jedna (dvě, tři) čumí dostatečně úpěnlivě, vždycky aspoň drobek kápne, byť je to ten poslední drobek. V poslední době nějak polevuje v disciplíně Borůvka, protože se snaží na jídelní stůl aspoň kouknout- stojí na špičkách drápů zadních tlapek natažená jak kšanda- ale nekrade. Panička totiž potom strašně řve 🙂
Pane profesore, a to nemůžou koupit trochu šunky jenom pro vás? Bez hodnotných joulů se spisuje špatně, tak když už chtějí ty záznamy, měli by aspoň občas vydat trochu nějakého oběživa- šunka dokáže oběhnout z obchodu k holce a pak ke kocourovi úplně normálně!
Milý p.p.P.P. – člověk by si myslel (think) , že po tolika letech soužití s myslitelem by si tvá holka už mohla domyslet, že nemá myslet na to, abyste nemyslel, protože vy okamžitě myslet začnete! Navíc opouštět jitrnici kvůli blbé kytce je hotový nesmysl (fubar) .
Jó – to je to lakomství. Kdyby se podělila – já půl ty půl – byli byste nakonec spokojeni všichni. Nepodělila se, nemá nic (wait) !
P.s. dneska mne uchvátila fotka jedné z tečkatek (omlouvám se, já vím, každá jiná, ale já je nerozeznám (tmi) )
ta fotka mě taky uchvátila (h) (inlove) (clap)
pane profesóre Piškote vy jste mi po ránu vykouzlil úsměv, co úsměv ba přímo řehot.
Já se nasmála. Hned se mi bude lépe pracovat. Díky.
Náš Honásek je také pořád ve střehu, drží se hesla
“ Kocour se snaží, kocour má. “
Míša
Náš Čertík je slušně vychovaný kocourek, takže krást cokoli je silně pod jeho úroveň. Ale jakmile páneček pohne pusou, musí vědět, co se servíruje, takže přičichne, v krajním případě podaný kousek ochutná a jde. Včera takto prolustroval topinku, ale vůně česneku mu nic jedlého neřekla, takže ani neloudil o ochutnávku. Zato když je mistička prázdná, (třikrát denně), pronáší dlouhé projevy o hladem zmírajícím ubohém kocourkovi. Máme už třetího, ale absolutně nejukecanějšího.
Miluju ukecané kocourky.
To je u nás Ríša a už máme i společnou řeč. Ríša sedí u stolku, cosi vykládá, já mu odpovídám podobně a báječně si pokecáme. Občas řeknu něco „kocoursky“ špatně, takže se sebere a uraženě odejde, občas ho vyzvu k návštěvě počítače a občas ho vyzvu (nechtěně), k nějakému mlsánku. To pak zmlkne, fascinuje mě očima a čeká až splním slíbené.
I kočičky dokážou být moc upovídané, nejen kocourci. Holt ženské. Amálka mi dnes vyčetla, že jsem poté, co dostala papání, šla na záchod, že jsem nezůstala s ní, aby v klidu jedla. Pes by ode mě kůrku nevzal. Já se většinou snažím vydržet, ale dnes to zrovna nešlo. A včera pro mě měla máma nějaké novinky, tak jsme si po mém příchodu práce na chvilku sedly, a to bylo také řečí, že se jí okamžitě nevěnuji ..mňau, mňauuuu, máaaaauuuuuuuu
Bohužel lidská abeceda nemá písmenka ani pro zlomek toho, co Čertík povídá. Ale říkat jen Mňaau je silně pod jeho úroveň. Když se rozjede, vydrží remcat i několik minut a nikdy se neopakuje. Ztichne jen v oksmžiku, kdy má plné bříško, misky aspoň z poloviny plné a uklizený záchůdek, nebo když přichází návštěva, to se vždy preventivně schová. Teď zrovna sedím u počítadla, kocourek mi leží na pravé ruce cejškou nahoru a vrní, neboť očekává drbání napapané cejšky. Co by jeden neudělal pro spokojené zažívání, že? 🙂
Jo a zítra se jedu podívat na místo, kde, podle německých geologů už možná brzy, bude naše krajina obohacena o skutečnou činnou sopku. (Nový Kostel) Cestou se stavíme v Úhošťanech na koniklecích a na Bubláku.
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Pane profesore, Betka se ptá, nejste-li tak trošku z přízně. Že prý taky umí krásně slintat a topit se vlastními flusíky (chuckle)
A umí si taky plivnout tečku mezi oči (takže vypadá jako záhadná indická princezna) a v zimě si plivnout na záda dlouhou rovnou slinku, která zmrzne a vypadá velmi dekorativně? 😀 To zase předvádí Burdice… a to jsem kdysi říkala, že všechno snesu, JENOM NE PSA, CO SLINTÁ. ŽE TOHO BYCH DOMA MÍT NIKDY NEMOHLA! 8)
co tečku mezi voči! Flusance na záda, ocásek, za uši…….. kam je libo 😀
To jo, flusance jo, ale ona je děvenka umělecky založená… ona vyflusává obrazce 😀
A už si omotali flusancem celou tlamu kolem dokola? (jako bych jim ji chtěla svázat?)
No když jdu otevřít, tak si pánev beru sebou, to dá rozum! Sice si pak pošťačka myslí, že jí chci tou pánví praštit a mám co vysvětlovat, ale lépe se vysvětluje pošťačce než Evelínovi!
Čím je starší, tím je umanutější! Např. trvá na tom, že když obědvám, bude mi sedět vedle talíře, takže pokud nemám v talíři kočičí kradoucí tlapu, mám tam zajisté kocouří ocas, kterým mi míchá omáčku.
Takže je nutno kocoura vyhodit za dveře, kde po celou dobu jídla uraženě kvílí. Pokud zapomenu, má omáčku až na zádech,ještě než si stačím přisunout židli! 🙂
Rputi, ty zvíře!!!
stálo by za to do knížky vyzobat Rputí komentáře a sukces by byl zajištěn (rofl) (rofl) (rofl)
Joooo!
Jj, Rputění bych taky brala. (clap) (wave)
Teda pane Profesore Piškote….hemenex a ještě itrnici..hm, vy si dáváte do nosa a do žaludku 🙂
asi si dám k snídani šunku..na rohlíku s máslem…. (h) (sun)
Zvířátka mají všelijaké chutě. Znal jsem křečka, pro kterého byli největší pochoutkou luční koníci a náš Ferdík, (Čertíkův předchůdce), považoval za největší lahůdku ve slupce uvařený brambor! Jak byl velice decentně vychovaný, jakmile panička začala brambory loupat, sedl si vedle ní a v okamžiku, kdy byla brambora doloupnuta: Chňap! A už ji měl v držtičce a baštil.
Naše kočky milují vařené brambory-no spíše ty slupky, jedí to všechny….a ještě si u toho mlaskaj… (chuckle)
A naše kočička Hanička zase miluje makový závin a vánočku… Ostatní kočky si toho ani nevšimnou… Co máme doma Hanišku, chápu ten rým „vánočku – pro kočku“… 🙂
Naše Gerda(knířačka) milovala kompotové mandarinky a Samir se může utlouct po burácích. Jakmile je miska na stole předvádí tanec svatého Víta a jeho komentáře by se mohly zveřejnit po 22hod. A skvěle umí buráky vykrádat.
Tak to Ferdík byl fajnšmekr, šlupku neee. Ale Čertík teď s gustem hraje hokej se syrovou bramborou, kterou se mu podařilo odkudsi záhadně vyčarovat, tedy pokud není zrovna líný. (přestane být v momentě, kdy oba usneme. Naštěstí mu to dlouho nevydrží, brzy zjistí, že mu chybí nadšené publikum a je lepší si lehnout k pánečkovi).).
Vtipne, zabavne, poucne, vynikajici! diky
(clap) (wave)