Čich je, jak je chronicky známo, jedním z pěti smyslů člověka. Čichová paměť patří k nejlépe vyvinutým, lidský mozek je schopen si zapamatovat a následně vybavit několik tisíc pachů. Stačí závan větru a my bez přemýšlení (většinou) víme, co cestou nabral za vůni nebo zápach. Většina lidí si dovede vybavit vůně a pachy, se kterými se už léta nesetkala.
Zavřete oči a představte si, jak voněl chléb za našeho dětství – trochu nakysle, trochu kmínem, obilím, upečenou moukou a někdy i trošinku připáleně, pokud pobyl v peci déle, než bylo potřeba. Takový chléb se už běžně v obchodě nekoupí, většina chlebů pochází z velkopekáren a je spíše parodií na chleba než skutečným chlebem. Ale dobrý chléb se dá upéct i doma bez nějakého zvláštního vybavení
První pokusy o pečení chleba jsem dělala za hlubokého socialismu. Vitana prodávala směs na chléb, výsledkem bylo něco, co se chlebem dalo nazvat jen v absolutním pomatení smyslů. Pak bylo krátké období, kdy se dala sehnat žitná chlebová mouka, ale chléb se mi moc nevedl; měli jsme plynový sporák a nějak jsem nebyla schopna se s troubou domluvit, a přestala jsem chléb péct.
Zvrat nastal až před dvanácti lety, když jsme se přestěhovali z „víru velkoměsta“ na vesnici. Celý dosavadní život jsem bydlela ve městě, vymoženosti civilizace na dosah, obchůdek hned u domu, stačilo navléct boty, přehodit kabát a čerstvé pečivo bylo do deseti minut na stole. Pokud doma došlo nějaké jídlo, nebo pokud se nám zachtělo nějaké dobroty, nebyl problém zajít nebo zajet do některého ze supermarketů.
A z tohoto pohodlí jsem byla ze dne na den uvržena do drsné reality života na vesnici. Ačkoli, nebo možná právě proto, že to je do Přerova jen přes kopec, nebyl v té době v naší obci obchod. Není, s krátkými přestávkami, kdy se někdo snažil zbohatnout ve vesnickém obchodě, dodnes. Na druhou stranu, kdo by chodil do obchodu, kde se prodávají základní potraviny bez jakéhokoli výběru, oslizlé uzeniny a okoralý sýr za ceny o padesát procent vyšší než ve městě? Dokonce šel jednu dobu mezi místními vtip, že do konzumu chodí jen ten, kdo nevyleze do autobusu.
Ze začátku jsem jezdila do dnes již neexistujícího supermarketu Superbala, kam dováželi vynikající chléb z Kelče, byl pečený klasickou technologií, výběr byl z několika velikostí, od půlkilových chlebíčků až po dvouapůlkilové obry. Jenže kvůli konkurenci Superbala ukončil prodej, v Kelči se vyměnili pekaři a kvalita chleba se zhoršila. Jezdit do Přerova pro nechutný chléb se jevilo jako časově i finančně poněkud náročné, a tak jsme v českém pravěku domácích pekáren zakoupili ten úžasný přístroj, zvaný domácí pekárna.
První pokusy o pečení chleba v pekárně dopadly kupodivu docela dobře, postupně se podařilo vyladit poměry surovin, takže se chlebík dařilo péct nadýchaný bez propadlého středu. Jenže všechny chleby byly pečené z pšeničné mouky, sice s různými obměnami – s cibulí, česnekem, semínky, bylinkami, ale byl to bílý chléb. V té době teprve začínal boom domácího pečení, výrobci mouky a prodejci nebyli na vzrůstající zájem připraveni a sehnat žitnou chlebovou mouku, ze které by se dal upéct kvasový chléb, bylo v menších městech takřka nemožné.
Nakonec jsme zajeli do mlýna a koupili nejmenší balení žitné mouky, které nám byli ochotni prodat; byl to padesátikilový pytel. Doma jsme ho rozvážili do použitých sáčků od mouky po pěti kilech a rozdělili se se známými a kamarády. A mohly začít pokusy s pečením kvasového chleba.
Jsem chemik, potravinářský technolog, takže jsem k přípravě přistupovala zcela racionálně – chléb se pekl odjakživa, zvládla to každá „tetina na dědině“, takže to není žádná věda. Záchvaty smíchu ve mně vyvolávaly diskuse a návody na internetu typu: „kvásek zásadně připravujeme ve skleněné nádobě, nemícháme kovovým náčiním, když je kvásek hladový, musíme ho nakrmit“. Představa, jak ve velkopekárně zadělávají kvas, pokud ho tedy dělají, ve skleněných dížích a místo kovového hnětače mají na hřídeli připevněnou obří vařečku, je docela komická.
Kvasový chléb je možno bez problému upéct v domácí pekárně, je výborný, ale chybí mu křupavá pomoučená kůrka. Takže jsem přemýšlela, jak upéct bochník v troubě. Pokud se peče klasicky na plechu, není to úplně ono. V nezapařené troubě chléb špatně vyběhne a popraská (to za chybu nepovažuji, mňam), kůrka se už pálí a střídka je ještě nedopečená.
Někdo radí dát na dno trouby kastrůlek s vodou (výrobci výslovně zakazují cokoli dávat přímo na dno trouby), někdo při vložení chleba do trouby vhodí na dno pár kostek ledu (hádejte, co to asi dělá s tím smaltem), nebo vchrstne něco vody. Pokud si tedy vážíte svých peněz, a nemíníte často měnit sporák, tudy cesta nevede.
Pak jsem narazila na návod na chléb bez hnětení, který se peče v litinovém hrnci a napadlo mě, že by se tak dal péct i kvasový chléb. Zkusila jsem a výsledek předčil veškerá očekávání: chléb chutná a vypadá jako chléb za našeho dětství – tenká křupavá pomoučená kůrka, mechová střídka s velkými bublinami, hřích namazat něco jiného než čerstvé máslo a posolit…
Příprava kvasového chleba sestává z několika etap: přípravy startovacího kvásku, přípravy kvasu, vypracování chlebového těsta, kynutí a pečení.
Příprava startovacího kvásku
Netrpěliví nebo ti, kdo neradi experimentují, si najdou na kváskové mapě nejbližšího nadšence, který se s nimi o kvásek podělí, ti ostatní čtou dál.
Do misky nasypeme 100g žitné chlebové mouky, přilejeme 100 ml vlažné vody a půl lžíce rumu (nebo lžíci šťávy z kysaného zelí), přetáhneme potravinářskou fólií a necháme na teplém místě stát tři dny. Po těch třech dnech by měl být kvásek hotový k dalšímu použití, je plný bublin a znatelně se zvětšil jeho objem. Ještě nemá úplně ty správné vlastnosti, ale dalším používáním zraje a lepší se.
Pro další použití potřebujeme asi jen polovinu vyrobeného startovacího kvásku, takže s druhou polovinou naložte, jak je libo.
Poznámka – na přípravu kvásku je zcela nevhodná celozrnná mouka, obsahuje na pomletých slupkách velké množství mikroorganismů a kvásek se většinou nepovede, buď vykvasí moc rychle, nebo zplesniví.
Vlastní příprava chleba
Na přípravu chleba potřebujeme žitnou chlebovou mouku, hladkou pšeničnou mouku, vodu, sůl, sušené droždí, kmín a lepek. Nelekejte se, pšeničný lepek (vitální) se běžně přidává do těst i v pekárnách, značně se tím vylepší vlastnosti mouky, která nebývá moc kvalitní (má právě málo lepku).
Lepek se dá koupit v prodejnách zdravé výživy; vegetariáni z něj připravují seitan, nebo kupodivu jako surovina na přípravu nástrah pro ryby pod názvy pšeničný lepek, pšeničný gluten, pšeničná bílkovina. Droždí přidávám ne proto, že by kvásek neměl sílu chleba nakypřit, ale jen s kváskem kynutí trvá déle a chleba je pak více kyselý, což ne každému vyhovuje.
K odměřování používám „hrnek“ (cup) o objemu 240 ml a odměrky „polévková lžíce – PL“ a „čajová lžička – čl“, které byly přiloženy k pekárně. [ obr. 5] Protože každý není vlastníkem těchto vymožeností, uvádím i množství v gramech, ale s odměrkou se lépe pracuje.
Nejdříve si připravíme kvas.
Příprava kvasu
Do mísy dáme cca 100 g startovacího kvásku, vsypeme 2 hrnky žitné chlebové mouky a přilejeme 1,25 hrnku teplé vody (asi 40 st), [obr 1.] Promícháme [obr 2] a zakryjeme třeba poklopem do mikrovlnky. V teple necháme kvásek vzejít, podle okolní teploty trvá 4-6 hodin, pokud je chladněji i více. Kvas by měl vypadat takto.[ Obr.3]
Příprava chlebového těsta
Poté oddělíme z kvasu cca 100 g, dáme do 300 ml sklenice (ne šroubovací, mohl by utéct) nebo do jiné vhodné nádobky s víčkem a dáme do lednice, použijeme ho příště jako startovací kvásek.
Do mísy pekárny nebo robotu vsypeme 1 čl sušeného droždí, 2,5 čl soli, 2,5 hrnku hladké mouky, 2 PL lepku, 1 PL kmínu, vlijeme kvas a poté 150 ml vlažné vody a necháme vymíchat. Hotové těsto by mělo být pružné, tuhé asi jako na knedlíky. Pokud je těsto řídké, přisypeme ještě hladkou mouku. Pokud máme pekárnu, těsto v ní necháme vykynout (vypneme před posledním hnětením těsta), pokud ne, těsto přemístíme do mísy vytřené olejem, povrch pomoučíme a přetáhneme fólii. |obr.4|
Pečení chleba
Po vykynutí [obr.10] těsto opatrně vyklopíme na silně pomoučený vál [obr.8] a lehce zformujeme buď pecen nebo oválnou veku (záleží na tvaru hrnce, ve kterém budeme péct), těsto nehněteme, aby nám neutekly bubliny; z tohoto důvodu se mísa vymazává olejem, aby se těsto při vyklápění neroztrhalo.
Bochánek přeneseme na silně pomoučenou fólii na pečení [obr.7] nebo na silně pomoučenou utěrku méně vzhlednou stranou nahoru [obr.11] , pomoučíme a přikryjeme utěrkou. Po asi půlhodině zapneme troubu na 230 stupňů a dáme do ní hrnec s poklicí, kdo má litinový, vezme ten, já mám starý těžký smaltovaný pekáč [obr.6 ].
Až se trouba vyhřeje, necháme ještě chvíli hrnec nahřívat (cca 10 – 15 min), pak hrnec z trouby vytáhneme a přemístíme do něj chléb. Vezmeme fólii s vykynutým chlebem [obr.12] za protilehlé rohy (diagonálně), spustíme do hrnce a pak rychlým chvatem vytáhneme fólii za sousední rohy na delší straně, chlebík se při tom obrátí pěknou stranou nahoru [obr.13]. Zní to složitě, ale je to úplně jednoduché, jen pozor na ruce, hrnec má svých krásných 230 stupňů!
Poté můžeme chléb lehce postříkat vodou z rozprašovače, zaklopíme poklicí a dáme do trouby na rošt v nejnižší pozici. Po cca 10 – 15 minutách se z trouby začne linout vůně pečeného chleba. Poklici sejmeme [obr.14] a dopékáme zhruba dalších 10 – 15 minut do zlatohnědé barvy.
Zda je chléb dopečený, poznáme, když při poklepu na spodek zní dutě. Horký chléb ihned vyjmeme z hrnce a dáme vychladnout na mřížku [obr.15, obr.16] aby nezvlhl. Počkáme než zchladne, odháníme nedočkavce a pak zakrojíme.. Chléb by měl na řezu vypadat takto [obr.17]
Dobrou chuť!
Shrnutí receptu:
Startovací kvásek: 100g žitné mouky
100ml vlažné vody
Kvas: cca 100g startovacího kvásku
2 hrnky žitné chlebové mouky (cca 250g)
300 ml vlažné vody
Chleba: připravený kvas bez cca 100g (startovací kvásek na příště)
1čl sušeného droždí (cca 3g)
2,5 čl soli(cca 15g)
1 PL kmínu (cca 5g)
2,5 hrnku hladké mouky 00 (cca 375g)
2 PL lepku (cca 20g)
140-150 ml vody (podle vlhkosti mouky)
Technické poznámky.
Časy kynutí a pečení jsou jen orientační, vždy záleží na konkrétních podmínkách. Pokud máme doma chladno, je možné uspíšit kynutí chlebového těsta třeba tím, že mísu dáme do hrnce s teplou vodou nebo zapneme troubu na 30 stupňů a těsto dáme kynout tam. Množství vody do chlebového těsta je nutno upravit podle vlhkosti mouky, poprvé dát raději uvedené vyšší množství (150ml), do těsta se lépe přidává mouka než voda. Nedoporučuji použít k vypracování ruční šlehač, těsto je dost tuhé a mohli byste si přístroj zničit.
Fotky najdete tady http://montdesoleil.rajce.idnes.cz/Kvasovy_chleb
(Pozn. red.: určitě se na fotky koukněte – je tam nafocený celý proces – do článku se to nemohlo vejít 🙂 )
Dobrý den, nechápu proč do Vašeho jako kvasového chleba přidáváte droždí. Chleba je určitě dobrý, ale není kvasový, pouze s přídavkem kvasu. Je to nešvar i v pekárnách kde se prezentuje kvasový chleba, ale když se zeptám na ingredience tak je v těstě ve většině případů i droždí.Manžel má nemocný žaludek a nesmí nic kynuté droždím, dlouho jsem hledala, nějaký čas pekla v domácí pekárně. Teď kupujeme celokvasový chléb z Kolínské pekárny nebo z Tanvaldu.
Pravý kvasový chleba obsahuje jen různé druhy mouky, vodu, sůl a kmín.Kvas je z části žitné mouky a vody. Žádný lepek ani droždí.
V článku je odpověď na Vaši otázku zmíněná. „Droždí přidávám ne proto, že by kvásek neměl sílu chleba nakypřit, ale jen s kváskem kynutí trvá déle a chleba je pak více kyselý, což ne každému vyhovuje.“
Paní Marie, jestli se můžu zeptat, jak ten lepek odstraňujete? Nebo máte nějakou speciální mouku?
Dobrý den,
moc děkuji ze recept. Je to už několikátý, který jsem vyzkoušela a je zatím nejlepší. Ještě bych doplnila, že chuť vylepší chlebové koření (Brotgewürz) z řetězce DM. Každopádně děkuji!
LENKO TUŠILA JSEM TO PO TĚCH NAŠICH POHOVORECH NA SKYPE, ŽE TO BUDE POSLEDNÍ CESTA.
JE TO SMUTNÉ, ALE UMŘEL V NÁRUČÍ SVÉ MILOVANÉ A MILUJÍCÍ PANIČKY A NIC HO UŽ NEBOLÍ.
TOBĚ S JIŘÍM ZŮSTANOU KRÁSNÉ VZPOMÍNKY NA PROŽITÉ ROKY S HOKINKEM A JEDNOU TŘEBA ZMĚNÍŠ NÁZOR A PŘIJMEŠ DO SVÉ NÁRUČE A DO SVÉHO DOMOVA NĚJAKÉHO STARŠÍHO PEJSKA, KTERÝ TO PRÁZDNO VYPLNÍ A BUDE ZASE DĚLAT RADOST VÁM OBĚMA. MOC BYCH VÁM TO VŠEM PŘÁLA.
VÍM, JAKÉ TO JE, VYPROVÁZELA JSEM NA POSLEDNÍ CESTĚ BALOUŠKA NAŠÍ KOCOUŘÍ CHŮVIČKY, BYLO TO MOC SMUTNÉ, ALE BALŮ VĚDĚL, ŽE JE DO POSLEDNÍ VTEŘINY ŽIVOTA MILOVANÝM PEJSKEM SVÉ PANIČKY A TO MOC POMOHLO.
HLADÍM TĚ PO RUCE A UTÍRÁM SLZIČKY.
LENKO, DOČÍTÁM AŽ TEĎ A TAK SE S DOVOLENÍM PŘIDÁM SEM. JE MI TO MOC LÍTO, JSOU TO TĚŽKÉ CHVÍLE. (h)
Měla jsem včera u Jindry sebou hovězí maso a papriky že si u něho po oslavě narozenin uvařím guláš, stále nemám sporák jen trouba mi funguje. Osušený kus masa stál na stole v misce. Obojí jsem našla na zemi a maso bylo důkladně ožvýkané. Takže Garyk dnes už několikrát zvracel právě ty kusy masa a měl průjem. Ven jsme ani nestihli vyběhnout a já měla co uklízet. Třeba chtěl jenom dokázat že je opravdu posera jak mu říkávám. (chuckle) Granule dnes nežral a já jenom doufám že se jeho zažívání uklidní samo od sebe hladovkou.
Ovšem to není všechno. Včera odpoledne jsem si vzala sýr Rockford nebo jak se to píše. Byl zabalený v umělém obalu a velice mokrý. Vložila jsem do obalu papír aby se tekutina vsákla. Ona už tam byla rulička čehosi co mělo tekutinu držet v šachu. Sýr jsem snědla a obal odložila stranou že jej dám mezi odpad z umělé hmoty. Potom jsem našla obal na
zemi prázdný a zjistila jsem že ten nasátý papír i ta rulička co v obalu byla zmizely. Takže mám ještě podezření že ten papír Garyk odpoledne spolkl. No a večer ještě to maso na jeho přecitlivělé zažívání… No jo no!
A dnes skončil zavalen dvěma velkými těžkými bednami z umělé hmoty ve kterých mám svetry a trička a které stály na sobě trochu ve výšce. To některá z kočenek to na něho mohutným skokem na bedny povalila. Ani nepípl a nenaříkal, děsila jsem se že mu to přerazilo páteř a že je mrtvý když se vůbec neozýval. Chvilku to trvalo než jsem ho zpod beden vydolovala. Měkký pelíšek na kterém ležel ho zřejmě zachránil.
Tak jsme tedy včera oslavili Jindrovy 49 narozeniny. Oslavu si připravil sám jen jsem zaplatila kytku střapatých tulipánů a dort, obojí si vybral a koupil sám. Dárek ode mne dostane až dodatečně. Ale nějak na oslavy nezapomene protože když jsem vypouštěla vodu z vany nastala v koupelně náhle potopa. Odpad byl ucpaný a on jej musel vyčistit. Pak ještě za námi běžel protože jsem si zapomněla vzít sebou to uvařené jídlo. Tak nás doprovodil až na stanici autobusu. Unavuje a vyčerpává mne nejen fibromyalgie ale i to stárnutí. Připadám si nemohoucí a nefungující, nemohu si na to zvyknout a mám zatěžko akceptovat že se pomalu stávám nesamostatnou.
Tak to vypadá že máme s Garykem dny blbce. Snad ten zítřejší bude chytřejší. 😉 Sluníčko má svítit celý weekend, snad je to dobré znamení. (sun)
Ten chlebík vypadá velmi dobře. Jenže na takový já nemám trpělivost. Peču v pekárně a kupuju hotové směsi přes internet. Jen výjimečně je peču v troubě. Ale překvapilo mě, že celková doba pečení chleba v článku je dvacet až třicet minut. Zdá se mi to málo (wasntme) já třičtvrtěkilový chlebík peču určitě skoro hodinu. Pravda, při mnohem nižší teplotě.
Jo, taky jsem byla překvapená, že je za půl hodiny. Asi to dělá ten rozpálený hrnec, na plechu jsem ho pekla také déle. Ze směsí nepeču, jsou předražené a složením taky nic moc.
Ivo, díky za recepis, zkusím někdy až budu mít na chlebík čas,zatím bych mu nevěnovala takovou péči, jak si zaslouží.
V rodném Přerově bývalo za mého dětství pekařů více. Např, Turek, Pauček,Tiefenbach ( jo ten má obchody všude možně). My jsme brávali chléb od Turka, ten měl pekárnu na Horním náměstí,zachovalá to část, velmi pěkná , města Přerova. Chléb byl přesně takový jak píšete, voňavý,křupavý, nadýchaný a chutný. Když se pak postupně pekárny likvidovaly, mám takovou historku, která je skutečná. Sousedé od toho pekaře Paučka, slyšeli v noci nějaký divný rachot, vykoukli z okna a viděli na vlastní oči, jak ze zrušené pekárny v několika stupech, jak vojska varšavské smlouvy, putují zástupy a zástupy švábů, stěhovali se jinam. Prý to bylo jak z nějakého hororu. (bug) (chuckle) (wave)
Dnes jsem přátelsky vypomohla zdejšímu obchůdku od zbylých koblih. Nechápu, kde vždycky nechá pekař tu díru, ze které na mně vyjukne a následně oblije ta marmeláda. (chuckle)
Jenny, kvásek poskytnu, jsem jeden z těch cvoků na mapě 😛
Vlastně jedinej důvod proč se do pečení chleba nepouštím, je to, že na to nemám ten správný pekáč či hrnec. Náš táta teda tuhle pekl chleba normálně na plechu, ale já tomu prostě nějak nevěřím. No a v tenčím hrnci mi ten chleba tak nějak nevyšel podle očekávání. Zkoušela jsem taky tu verzi bez hnětení, myslím, že recept byl od cuketky.
Lenko S, už delší dobu jsem sledovala, jak je Hokinkovi už těžko a bála se dne, kdy oznámíš, že už není. Teď už ho nic nebolí a já na vás moc myslím. Nedáte domov nějakému novému pejskovi? Aby u vás nebylo tak smutno. Myslím na Tebe. Jo a na Křivonosku se chystám s celou rodinou, jen nejsme v seznamu neb jsem ještě neplatila (podle instrukcí mám ještě čas).
Tuhle jsem si postěžovala, že sme zase nemocní. Ještě nás to nepustilo. Já polykám antibiotika, dětem různě kapu (Rysince i ouška) a cpu je sirupama a pořád se to nechce nechat zdolat. No a dneska přišel MLP, že mu není dobře. Vzhledem k tomu, jak vytrvalý chcíp to je, tak jestli ho bací, tak to přes víkend nevyleží. Pomoooooc. No a já mám v sobě 3/4 antibiotik a stále mi není dobře. Je mi tedy lépe, ale na to, že jsem nemocná už od minulého úterý to je pořád nějak na nic. Jen se utěšuji tím, že tenhle je už fakt poslední, že se to konečně prolomí a budem v pohodě. Máme od konce dubna spoustu akcí, na které chcem jet, nerada bych je rušila. Ale hlavně už mě to nebaví! A děti taky ne.
A jeden komentář za týden, je prý příliš rychlé.
Karakal, letos jsou ty chcípy strašlivě úporný (vyzkoušeno osobně)… Tak držím palce, snad to s teplejším počasím už pomine.
Jinak se prosím tě PŘIHLAS, zaplatit můžeš později, ale přihlásit se musíš včas DO KONCE TÝDNE!!!!!!
Přihlášená sem a v Křivonosce domluvená taky. Jen ty penízky jsem neposlala.
🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂
Opilý děda v hospodě se rozhodne, že už má dost, že už půjde domů. Ale když se chce postavit, spadne zpátky do židle. “ Sakra, že bych byl tak opilej? Tak si dam kafe“, říká si. Vypije kafe a zase se pokouší vstát. Opět bezúspěšně. Tak si dá ještě jedno kafe. U čtvrtého už ho to nebaví, tak si dá panáka na cestu a prohlásí, že se radši domů doplazí.
Plazí se ke dveřím, potichu si odemkne, převleče se, lehne do postele a spí.
Ráno ho budí žena: „Tys byl včera zas pěkně sťatej, co?“
„Jaks to poznala? Vždyť jsem byl tak potichu…“
„Ráno tady byla hostinská, že sis v hospodě zapomněl svůj invalidní vozík!“
(coffee) Přeji všem přítomným klidný večer a hezké sny. (coffee)
Jéééé JoVo, to je podobný tomu, jak se ten maník ptá ráno manželky:“miláčku, co jsi si o mě myslela, když jsem přišel v jednu hodinu domů opilý s tím strašným monnoklem pod okem“?
Když jsi přišel v jednu hodinu domů, můj drahý, tak jsi ještě žádný monokl neměl!!
Anežkooo! Ty se, holka, nezdáš…
Jó,Anežko, vono je to v každý rodině jiný.
To se takhle totálně opilý manžel připotácí domů, konečně odemkne, otevře a spatří svou ženu hned v předsíni s válečkem. Zapře se o futra, namíří na ni ukazovák a nezřetelným hlasem deklamuje: „Hele, hele, hele! Zatím to máš u mě dobrý! Tak si to nepodělej!“
Chudák Meresjev 😀 !
To jsou ale konce! To je jako u sousedů: Manžel se vrací z večírku ve dvě po půlnoci, ale v předsíni se zapotácí a rozsedne placatici s rumem. Pořeže si záda. Pak si je v koupelně ošetří a vplíží se do postele. Ráno mu žena říká: „Že jsi přišel ve dvě ráno, to vím. Že jsi rozbil láhev s rumem vím taky. Ale vysvětli mi, proč jsi v koupelně polepil zrcadlo náplastí?“
Ajajaj – ti chlapi na to šli špatně. To u nás jeden dojďa nad ránem dom se v předsíni vysleče, s botama a hradrama v hrsti CŮFAČKY jde k posteli. Samosebou že zakopne o židlu, žena se probudí, zamžourá na muže a říká mu „Už zase jdeš na ryby? Že se na to nevykašleš a aspoň v sobotu si nepoležíš!“ … „Máš pravdu, drahá, dneska je nechám žit!“ – hodí hadry aj se škarbalama na zem, šup po duchnu a jeho žena si tajně mne rukama, jak ji ten její dnes poslechl.
(chuckle) (clap) (inlove) (chuckle)
Cheche, to je dobré. A znáš tenhle?
Potkají se dva známí o půlnoci ve městě:
„Pojďme ještě na pivo,“ povídá jeden.
„Nemůžu, jdu na přednášku.“
„Nevymlouvej se. O půlnoci už přeci přednášky nejsou.“
„To teda neznáš moji ženu.“
Ne vždycky je to o ženském monologu, někdy se jedná o hodnotný dialog.
„S manželkou si často vyměňujeme názory. Přicházím se svým a odcházím s jejím.“
Tak to je bingo! (chuckle) (rofl) (whew)
LIDIČKY, MÁM TU JEDNO SMUTNÉ OT HLÁSÁNÍ. DNESKA, V 16:00 PŘEBĚHL PŘES DUHOVÝ MOST NÁŠ MILOVANÝ, 18 LETÝ PEJSEK HOKINEK . MUSELI JSME MU POMOCI, IODEJÍT A UČINIT KONEČNÉ ROZHODNUTÍ JSEM MUSELA JEN JÁ. BYLA JSEM S HOKKINKEM VŽDY DOMA NEJVÍCE A JIŘÍ HO VÍDAL JEN ODPOLEDNE, KDY SE VRACEL DOMŮ Z PRÁCE.PROTOŽE SE BĚHEM DVOU MĚSÍCŮ MOC A MOC PO VŠECH STRÁNKÁCH ZHORŠIL. UŽ ANI NEMOHL BEZBOLESTNĚ CHODIT, KÁLEL A ČŮRAL JEN, KDŽY MU TO TROŠKU ŠLO. HOKINEK MI VELICE POMOHL ZE VŠECH TĚŽKÝCH SITUACÍ, BYL STÁLE SE MNOU A MILOVAL MNE CELÝM SVÝM PSÍM SRDÍČKEM. NEMOHLA JSEM HO NECHAT TRÁPIT, TO BY SI ANI NEZASLOUŽIL, TAKŽE UMÍRAL V MÉM NÁRUČÍ A ODCHÁZEL KLIDNŠ A TICHOUČCE.UŽ BĚHÁ SE VŠEMI KAMARÁDY PO ZELENÝCH LOUKÁCH, OBÍHÁ VŠECHNY HÁRAVKY A NIC UŽ HO HLAVNĚ NEBOLÍ.TO TICHO A PRÁZDNO V NAŠEM BYTĚ JE ALE MOC VELIKÉ.
LENKO S ! Hladím po tlapce a smutím s tebou. Je mi to moc líto,vžyť jsme tu s Hokinkem byli tak dlouho. (h)
Hokinku, pozdravuj tam za tou duhou, všechna naše zvířátka.
(u) (hug) ;(
LENKO (hug)
LENKO, JE MI TO MOC LÍTO. HOKIN S TEBOU BYL DLOUHO A MĚL SE S TEBOU KRÁSNĚ – JEN TO SMUTNO DOMA, VIĎ… (u) (u)
MYSLÍM NA TEBE I NA JIŘÍHO.
ANO, SMUTNO JE TU MOC.DOLEHLO TO NA MNĚ S PLNOU SILOU TEPRVE NYNÍ. JIŘÍ CHUDÁK MUSEL ODŘÍDIT AUTEM OBĚ CESTY, TAKŽE JSME CELOU CESTU TAM I ZPĚT JEN MLČELI.JIŘÍ SE NEDOKÁZAL ROZHODNOUT, TAKŽE JSEM TO MJUSELA UDĚLAT I ZA NĚJ.JDU VYPRAT PELÍŠKY A SKLIDÍM VŠE HLUBOKO DO SKŘÍNĚ. ZATÍM NADLOUHO ŽÁDNÉ ZVÍŘÁTKO NECHCI, ALE JIŘÍ UŽ NESOUHLASNĚ KROUTIL HLAVOU, KDYŽ JSEM TO PĚKNĚ NAHLAS U VETA PŘI LOUČENÍ OHLAŠOVALA. ALE ANI JÁ NEVÍM, JAK DLOUHO TU PŘI SVÝCH VŠECH NEMOCECH VYDRŽÍM. A PAK BY ZVÍŘÁTKO PUTOVALO PO ÚTULCÍCH? BRRR, DSIVÁ PŘEDSTAVA.
LENKO, TAKHLE JSME TO MĚLI LONI. MOC TĚ OBJÍMÁM, DOPŘÁLI JSTE HOKINKOVI PĚKNÝ ŽIVOT I SLUŠNÉ ZAKONČENÍ (u)
LENKO, HOKINEK JE UŽ ZASE VESELÝ MLADÝ PEJSEK A NIC HO NETRÁPÍ, TO JEN VÁS. PROŽIL S VÁMI DLOUHÝ A SPOKOJENÝ ŽIVOT. AŽ SE NA TO BUDEŠ CÍTIT, ZAUVAŽUJ, JESTLI BY S VÁMI NEMĚL BÝT DALŠÍ PEJSEK- A NEMUSÍ TO BÝT TEMPERAMENTNÍ ŠTĚNĚ. LAĎKA BY MOHLA VYPRÁVĚT.
(hug)
Hokinku, moc jsi paničce své milované pomohl, poběhej si teď s kamarády za Duhovým mostem (u) .
MARI, ANO, HOKINEK MI POMÁHAL PO VŠECH STRÁNKÁCH NEZIŠTNĚ, TAKŽE JÁ JSEM MU VŠECHNO NYNÍ MUSELA OPLATIT. TRÁPILI JSME SE VŠICHNI A HODNĚ DLOUHO.
MATYLDO, NEDOVOLÍM, ABY V NĚJAKÉ BLÍZKÉ DOBĚ PŘIBYLO DOMŮ ZVÍŘÁTKO. POKUD SE CHCE ČLOVĚK STARAT OPRAVDU POCTIVĚ, MUSÍ NA TO MÍT DOST HLAVNĚ FYZICKÝCH SIL, KTERÉ MI V POSLEDNÍM ČASE NĚJAK UBÝVAJÍ. A TAKY SI CHCI CHVÍLI VYDECHNOUT A NEMÍT ŽÁDNOU VĚTŠÍ STAROST A UŽÍVAT SI JEN SOBECKY RADOSTÍ S VNUČKOU ADÉLKOU.
LENKO S-ŤAŽKO HĽADÁM SLOVÁ.SÚCITÍM S VAMI.
Hokinku … pozdravuj tam za Duhou (rose2)
LENKO S (hug), jsi dobrá, že jsi dokázala Hokinkovi cestu za Duhu usnadnit svoji přítomností (hug)
TOSCO, JÁ MUSELA. ON MI THO HOKINEK POSKYTL ZA TĚCH 18 LET TOLIK, ŽE JSEM HO NEDOKÁZALA ZBABĚLE OPUSTIT V TÉ CHVÍLI JEHO ODCHODU. ON OPRAVDUUMÍRAL KLIDNĚ A TICHOUNCE, COŽ BY BEZ MÉHO NÁRUČÍ NEŠLO.
Ach Lenko, to je mi moc líto, Hokinka už nic nebolí, ale Tobě i Jiřímu je smutno, viď. Moc na vás oba myslím….
MILÁ LENKO, KAŽDÝ PEJSEK SE NEDOŽIJE 18 LET JAKO HOKINEK. ALE TÍM VÍC JSTE SI NA NĚHO ZVYKLI. JEHO DLOUHÝ ŽIVOT BYL DAR, VZPOMÍNEJ NA VŠECHNY PĚKNÉ CHVÍLE A NE NA JEHO TRÁPENÍ V POSLEDNÍ DOBĚ. JEMU JE TEĎ UŽ HEJ ALE VY BUDETE SMUTNIT. MYSLÍM NA VÁS A SOUCÍTÍM S VÁMI. ;( (hug) (h)
LENKO – NENÍ CO ŘÍCT, OBJÍMÁM TĚ SILNĚ (hug) (hug) (h) (h)
MILÝ HOKI – LEHKÝ KROK A POVOLNÉ FENKY ZA DUHOVÝM MOSTEM
Je mi to líto, Lenko. (u) Ale Hokinka už nic nebolí a znovu volně a radostně běhá po loukách.
LENKO PŘEJ MU KLID. DOŽIL SE POŽEHNANÉHO VĚKU! (hug)
DÁDULKA S NÁMI BYLA JEN 9 A PŮL ROKU… (h) (h)
LENKO (h) (h) (h)
LENKO S, 18 LET JE KRÁSNÝ VĚK, JSI MOC STATEČNÁ, ŽE JSI HO DOPROVODILA AZ DUHU….UŽ TAM TY BABY NAHÁNÍ 🙂
POHLAZENÍ PO BOLAVÉ DUŠI POSÍLÁM (h) (rose1) ZAS BUDE DOBŘE…..
Lenko, je to moc smutné! (u) Objímám tě! (u)
Přivírám slastně oči a vyvolávám si ty nezaměnitelné vůně čerstvého doma pečeného chleba. Miluji chleba tu základní potravinu lidstva což bych po onemocnění cukrovkou ovšem neměla.
Už jsem jednou v jakési diskusi psala že jsem tady byla nucena začít péci vlastní chléb. Ten sladký švédský mi opravdu lezl krkem. Dnes kdy ve Švédsku žijí cizinci ze všech konců světa je ta sladká varianta chleba snad potlačena. Alespoň v to doufám. :o) Nemilé je ale číst co všechno dnes chléb obsahuje. Je to všechno možné i nemožné od látek proti plísním a konservačních prostředků až po látky označované kódem „E“ což vůbec nemusí být přírodní zdravé látky ba přímo naopak. :o(
K upečení chleba je zapotřebí mouky, vody, kvásku nebo kvasnic (nebo taky ne – matza, či prášku na pečení – scounes) a soli. Budu zřejmě nucena jako před těmi 43 lety péct si vlastní chléb.
Tenkrát dávno na výstavišti kde jsme vypomáhali české sekci jsme se setkali s jednou českou rodinou a od té jsme získali recept na český chleba. A tak to vlastně všechno začalo.
Můj chleba kynul dlouho. První den jsem zadělala na kvásek s trochou kvasnic, vody a mouky. Ten se nechal přes noc. Druhý den jsem přidala kvasnice a většinu mouky. Tenkrát tu existovala směs žitné mouky s malým dílem mouky pšeničné. Zase si těsto kynulo přes noc. A den třetí jsem přidala poslední mouku, uhnětla těsto do bochníčků a nechala znovu kynout v pletených košíčcích. Pak už jen vyklopit na plech, udělat nožem na povrchu bochníků pár křížků a do trouby s nimi. Ach ta vůně nebeská!!!
Po čase jsem nechala v dřevěné nádobě uschnout zbytky těsta a ty byly základem příštího kvásku. Později jsem postupně přidávala mouku s otrubami, všelijaká semena jako lněná a slunečnicová atd. atd. Nakonec jsem se ustálila na jedné z variant a sklízela úspěchy jak u rodiny tak u známých.
Dlouho jsem už chléb nepekla a tak není můj popis postupu asi tak přesný jak by měl být. Ale tři dny to trvalo než se vůně čerstvě upečeného chleba šířila bytem nebo domkem. Přeji ten zážitek vám všem! ¨:o))
Smajlíci právě večeří.
pořád se teď mluví o kváskovém chlebu, no mně to moc jasné není, ale vyrozuměla jsem, že snad trochu jinak chutná… budiž – ale jak poznám (zjistím) že je chleba kváskový????? (jak třeba tady hned pode mnoui píše Bláža o zakoupeném v UH)
BEDO, KVÁSKOVÝ CHLEBA JE Z KVÁSKU KVASNICOVÉHO A DOST RYCHLE PODLÉHÁ PLÍSNÍM. PRAVÝ KVYSOVÝ CHLEBA JE PEČENÝ Z KVYSU,KTERÝ SE DĚLÁ JEN Z VODY A CHLEBOVÉ MOUKY. NECHÁPU, CO JE KVASOVÉM CHLEBĚ KYSELÉHO, JELIKOŽ JÁ OPRAVDU KVYSOVÝ CHLEBA MILUJU.ZNÁM, JAK CHUTNÁ KIVYSOVÝ CHLEBA, A TAKY SI VELICE DOBŘE PAMATUJU, ŽE V PEKLE NAD ZDOBNICÍ V OBYČEJNÉ, DŘEVEM VYTÁPENÉ PECI SE PEKLO 10 BOHNÍKŮ TOHO VÝTEČNÉHO KVYSOVÉHO CHLEBÍČKU, ALE JEN JEDENKRÁT ZA 14 DNŮ. GHLEBÍK SE PO KAŽDÉM UKROJENÍ ZABALIL DO LNĚNÉ UTĚRKY A ULOŽIL SWE DO KAMENINOVÉ NÁDOBY S VÍKEM. ABY CHLEBÍČEK ZŮSTAL PĚKNĚ V CHUTNÝ. PŽ ŘIDÁVALO SE KI NĚMU POKAŽDÉ NA NĚKOLIK DNÍ JEDNO JABLÍČKO. TO JABLÍČKO SE MUSELO OBČAS ZKONTROLOVAT A PŘÍPADNĚ VYMĚNIT, KDYBY SE ZAČALO KAZIT. CHLEBY VŠAK ZŮSTÁVAL CELÝCH 14 DNÍVE STEJNÉ L KVALITĚ A NIKDY NEZPLESNIVĚL. DNES SI VOZM KVASOVÝ CHLÉB Z PLZNĚ. TEN UŽ SIC ASI NEBUDE ZCELA JEN VÝLUČNĚ KVASOVÝ, ALE VYDRŽÍ MI BEZ PLESNIVĚNÍ CELÝ TÝDEN. CHLEBA SMÍM NA 1 PORCI JEN 50-60 G, TAKŽE NEMOHU SNÍST MOC VELIKÝ KUS RYCHLE. V PEKAŘSTVÍ MALINOVÁ V PLZNI SE DOSTANE KOUPIT FAKT VELICE DOBRÝ , I KDYŽ TROŠKU DRAŽŠÍ CHLEBÍK,ALE ZA KVALITU JÁ SI PŘIPLATÍM RÁDA.
LENKO, MYSLÍM, ŽE NEMÁTE PRAVDU – JE CHLÉB KVASOVÝ(KVÁSKOVÝ) A KVASNICOVÝ. DNES SE VĚTŠINA PEKÁREN NEZABÝVÁ VEDENÍM KVASOVÉHO TĚSTA, JE TO DISKONTINUÁLNÍ PROCES NÁROČNÝ NA ČAS, PROSTOR A VYBAVENÍ. PEKÁRNY POUŽÍVAJÍ UMĚLÉ KVASY A ENZYMY, CHLEBA SE KYPŘÍ DROŽDÍM. A JINAK, DLOUHO KVAŠENÝ CHLÉB JE OPRAVDU KYSELÝ.
IVO, DNES NEMÁM SÍLU PŘÍT SE, BO JSEM DNESKA POSLALA ZA DUHU SVÉHO MILOVANÉHO PEJSKA HOKINKA. BÝVALA JSEM PŘI TOM PEČENÍ CHLEBŮ VŽDY OD ZAČÁTKŮ AŽ DO KONCE, OD CCA 2 DO 8 LET SVÉHO ŽIVOTA. VÍM, ŽE ŽÁDNÉ KVASNICE SE DO TĚSTA NEPŘIDÁVALY, CHLEBA SE ZADĚLÁVAL JEN Z ŽITNÉ CHLEBOVÉ MOUKY A Z KVASU Z MINULÉHO PEČENÍ, KTERÝ SE CELOU UCHOVÁVAL JAKO VELIKÁ VZÁCNOST. KYSELÝ NEBYL NIKDY. NA TOM TRVÁM A TRVAT BUDU, BO JSEM TO PEČENÍ ZAŽILA MNOHOKRÁT. A NA CHU´T A VŮNI TOHO DOMA( VE STATKU A V OBYČEJNÉM PECI) UPEČENÉHO CHLEBA DO SMRTI NEZAPOMENU.PŘEJU VŠEM KLIDNÝ A KRÁSNÝ VÍKEND.
Asi před 14 dny jsme si přivezli z Uherského Hradiště kváskový chléb, prodávají ho tam pekárny kolem náměstí a byl to vynikající chleba. Tak doporučuju! (y)
OT – Mojátko dobře prospívá!
…„Důležité je, zda se u mláděte projeví dva základní instinkty, reflex sací a uchopovací. Obojího si ošetřovatelé u mláděte všimli. První krok má tedy zdárně za sebou. Podstatné je také, že ji skupina ve výběhu, kde Moja nejvíc času tráví pod stříškou s mládětem v náručí, nechává v klidu, nedochází vůbec k žádnému obtěžování ani násilí,“ zdůraznil kurátor pražských primátů Vít Lukáš…
http://www.novinky.cz/koktejl/299592-mlade-moji-ma-rizikove-dny-za-sebou.html
Taky nesu stejnou zprávu a fotečku, v rodině panuje pohoda, všechno v cajku:
http://jdem.cz/2wu38
A kraťoučké video:
http://1url.cz/ywRd
Díky! (inlove)
Niky je fešák!! Takový jemný gentleman.
To Richard budí svým zjevem respekt. 🙂
Užv noci som si prečítala článok a Iva fakt vône a spomienky na vône su fantastické.Cítila som znovu vôňu babičkinho chleba a spomínala som,ako sme chodili najskôr „opovedať“ počet chlebov na pečenie pekárovi-volal sa Zlatohlávek na druhý deň,/dva okruhle,dva dlhé a tri poplamúchy/,doma sme písali „cedulky s menom“,na karičke v ošatke doniesli a v podvečer šli pre ne.Vydržali sme sa dívať ako z takej jamy sádže bochne chleba do pece,omyva vodou a tá vôňa!!No a Zlatohlávek dávno,dávno umrel,pec sa zničila,chlieb piecť neviem,len tá vôňa zostala.
Ale z príspevkov vidím,že ste kočky nadmieru šikovné,tož chlebem a solí pútnikov privitajte
Děvčata milená, vy jste ta šikovná, aj chleba si samy pečete! To já se ještě nezmohla ani na pěry (whew) (ale klasický kynutý knedlík mívám jak peříčko, tak kdyby byla nutnost, tak bych je taky zvládla).
A já vám pošlu zatím jediný letošní jarní den – ten včerejší
http://yga.rajce.net/2013_Do_prace_na_kole
Ygo, jak to vidíš s počasím na víkend? Je tam dole u vás líp, než tady? – prší už od rána, ale pomalu se snad vyčasuje. Jedem totiž do Pavlova, máme nazvaných hromadu hostů (takový malý zájezd, bude nás cca 15), tak snad nebude pršet, co myslíš?
Jedem na touhle akci: http://www.vinarskastezka.cz/pres-3-sklepy.html
Milá aido – dneska tady zatím neprší, ale je zataženo (ale zase poměrně teplo). Ovšem co bude zítra! Emteska říkala, že by té vody spadnout moc nemělo (chuckle) – tak nevím. Já doufám, že v neděli bude hezky a že se některé z nás pojedou podívat do Hustopeč na rozkvetlé mandloně.
Jo – a jedna pozitivní zkušenost ze života VE SKLEPĚ NEPRŠÍ!!! (chuckle) (chuckle)
Já vím, ale nějak se musí dojít od jednoho k druhému. 😉 Začínáme v Mikulově na zámku a jdem přes Turold do Bavor, pak přes Stlovou horu do Klentnice a odtud přes Děvičky do Pavlova (viz ten odkaz). No, pro jistotu si vezmem pláštěnky.
(call) Na vojně nás učili – důvěřovat, ale prověřovat!!!
(fubar) Pro jistotu jsem sešel do sklepa a zjistil, že u nás ve sklepě také neprší!!! (chuckle)
Hmmm, to nás už učili tak jedině předstírat práci na čas a spěchat, abychom mohli čekat, a čekat, abychom mohli spěchat. Hlavně že úkoli výcvikového období byly splněny na 100%. Pár lidí se naučilo chlastat a tím dohonilo zbytek.
A co víno, víno máš ?! milý JoVo (chuckle)
Praha je zatím prakticky suchá, ráno pět a půl kapky, během dne se sluníčko málem úspěšně pokusilo mraky prorazit. Ale den byl úrodný: Koniklec otevřený, Podbílek šupinatý, dymnivka dutá, (obě barvy), sanaka hajní, sasanka pryskyřníková, Plicník lékařský, Tařice horská, Hlaváček jarní, Koniklec luční černající, (nebo načernalý, nebo český, názvosloví není jednotné). Kosatce bezlisté české už vyrazily taky, ale do květu mají ještě daleko a listy orchideje, kterou se podaří určit teprve až rozkvete, ale mohl by to být rudohlávek jehlancovitý. A to všechno v okruhu do 30 km od Václaváku. Ze čtyř druhů konikleců, které v ČR rostou už máme tři a na čtvrtý jedeme do jižních Čech příští týden.
No a kde jsou ty forky???
FOTKY, pardon.
Na kolegově blogu. (www.burle.blog.cz) Já fotím ve velkém rozměru a rozlišení, (40 – 60 MB na obrázek), kvůli kvalitnímu tisku, takhle velké soubory nelze na web dávat.
😡 Krásná fotoreportáž z cesty do práce. 😡
(fubar) Ještě dotaz Ygo.V kolik hodin musíš vstávat, abys mohla fotit tu květenu a ještě přijít včas do práce? (tmi)
No, já normálně vstávám o půl šesté – ani ne kvůli té dopravě do práce, ale tak nějak ze zvyku. A ta cesta do práce mi trvá po silnici cca pětatřicet minut a lesem pětačtyřicet – proto ráno jezdím silnicí (chuckle) . A většinou jsem v práci dřív než Jenda, který jezdí autem (ale on se doma strašně cargá a navíc v Břeclavi bývá zácpa, neboť přes Dyju vede jediná silnice, takže desetiminutová cesta se klidně o deset minut protáhne).
hmmmmm to je nááádhera!! Já jsem zatím ve fázi pečení obyč skorochleba z bílé mouky, do téhle fáze jsem ještě nedorostla 🙁
Tak já jsme barbar, co zadělá na chleba se sušeným droždím a nechám to 8-12 hodin kynout. Jen tak v kuchyni v míse. Peču taky v litiňáku. Chleba je z toho chlebovej, už jsme zkoušela žitnou chlebovou i žitnou celozrnnou (třetinu celozrnné, zbytek hladkou).
Já peču chleba po Matyldím způsobu a je moc dobrej. Sní se do poslední patky – ve středu večer jsem dojídala poslední patku z chleba pečeného v neděli ráno a byl dobrej, vláčnej. Večer zase zadělám.
Ale ráda jsem si početla. Možná to i zkusím.
Tož já se k vám taky přidám, děvčata, někdy od podzima taky peču podobný chleba v litiňáku (v tom stejném, jako je na obrázcích); kupovaný chleba nám přestal úplně chutnat a navíc, v dobu, kdy se vracíme z práce domů, je ten jediný poživatelný druh v naší sámošce vyprodaný. 2 hrnky jemné žitné celozrnné mouky, hrnek jemné pšeničné (nebo špaldové) celozrnné mouky, hrnek obyčejné hladké mouky, lžička instantních kvasnic s vlaštovkou, necelá lžíce soli, lžička nebo dvě chlebového koření z D&M, semínka (sezam, len, slunečnice, dýně – od každého hrst), lžíce octa, 2 hrnky vody. Promíchat, nechat kynout (buď přes noc, pak peču ráno, nebo přes den, pak peču navečer). Předehříváí trouby a hrnce 30 min. při 250 °C, pečení s poklicí 30 min. při 220 °C, pečení bez poklice 30 min. při 200 °C. Krásně křupavá kůrka, vydrží dlouho dobrý a sní se celý. Peču cca 2x týdně.
Na kváskový chleba jsem si doteď netroufla, nějak se kvásku bojím, ani nevím proč.
Neboj, nekouše 😉 . Hlavně se z toho nemá dělat věda, připadá mi, že někteří to docela přehání se složitostí přípravy. Podle toho jednoduchého způsobu, kdy se nechá tři dny bez povšimnutí, jsem dělala startovací kvásek už několikrát, nikdy nezplesnivěl. Jen se mi loni při těch vedrech stalo, že se kvásek zvrhnul – kyselý byl, ale zabalily to kvasinky, no tak jsme měli po třech dnech nový.
No, já to časem zkusím, snad. Jen musím někde sehnat tu obyč. žitnou mouku; v obchodech, kam chodím, mívají jen tu jemnou celozrnnou. Kdybych ji prosála, nestačilo by to?
AIDO, MÁM Z NAŠÍ CCOP SÁMOŠKY MOUKU ŽITNOU, CHLEBOVOU A TAKY CELOZRNNOU ŽITNOPŠENIČNOU A OBOJÍ JE TO MOUKA PŘEDMĚTŘICKÁ.POKUD SE NEMÝLÍM, PRODÁVÁ PŘEDMĚŘICKÁ MOUKA DOKONCE I I V KAUFLANDECH A A V ALBERTU . SICE PŘEDMĚŘICKÁ MOUKA MÍVÁ LEPKU MÁLO, ALE TA ŽITNÁ CHLEBOVÁ ŠPATNÁ OPRAVDU NENÍ.MÁM JI VYZKOUŠENO, I KDYŽ NE NA CHLEBA. NA VELIKONOCE JSEM SE NEPOŘÁDNĚ PODÍVALA DO ŠPAJZKY, KDE MOUKY SKLADUJU, POPADLA JSEM V KALUPU PRVNÍ SÁČEK , CO MI PADL POD RUKU A TEPRVE TEHDY, KDYŽ JSEM MOUKU NASYPALA DO ROBOTA UŽ K HOTOVÉMU ZÁKLADU MAZANCŮ, ROBOT SPUSTILA, ABYCH VŠE PROMÍCHALA, JSEM S HRŮZOU ZJISTILA, ŽE MOUKA JE NĚJAK PODIVNĚ TMAVÉ AŽ ŠEDAVÉ BARVY. PRÁZDNÝ SÁČEK OD MOUKY V RUCE MI TEPRVE VĚC ZCELA OBJASNIL. AČ SE TO BUDE ZDÁT DIVNÉ, ANI MAZANEC NEBYL ÚPLNĚ ŠPATNÉ CHUTI, JELIKOŽ JSME PŘIDALA MLÉKO, PŘISÝPLA JSEM JEŠTĚ SUŠENÉ KVASNICE A TĚSTO ZACHRAŃOVALA DOSYPÁNÍM MOUKY BÍLÉ. HLADKÉ. JEN MŮJ MLSNÝ JIŘÍ POZAMENAL, ŽE LETOS MKÁME MÍSTO MAZANCŮ CHLEBANCE. AČKOLI BRBLAL, NENECHAL Z CHLEBANCŮ ANI MIOKRODROBEČEK
Připojuji se k chlebovým nadšencům, odrůda kvásková. Pohleďte zde http://likalika.rajce.idnes.cz/chleb/
Díky, Ivo, za pěkný článek. Jsem zvědavá, kolik možností a obměn pečení chleba se tu vyrojí.
(clap) Ten chlebík vypadá pěkně a podle toho jak se na něj dívá ten kočičák, tak bude i dobrý. (inlove)
Jj – kde jsou ty časy dobrýho chleba, domácího tvarohu, protože tehdy mléko ještě kyslo a máslíčka žluťoučkýho jak pampeliška. JOJ!
(sun)
hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Až se budu nudit, vyzkouším. Střídáme chleba „Renata“ (chuckle) ) z domácí pekárny a kupovaný křupavý „horal“ z Globusu.
My kupujeme v Bille půlkilový bochánek , ten nám docela chutná. Na pečení zatím ještě není správná motivace.
Ale je dobře vědět, kde je návod 🙂 .
Milá Ivo, pravdu máš, že není nad domácí chleba. Už léta si ho též peču a suroviny, které používám se velmi podobají těm tvým. Také dávám jak kvásek, tak droždí – já proto, abych si pojistila, že těsto opravdu vykyne (a chleba má pak větší zvduchové díry). Dříve jsem kvásek dělala tři dny, dneska ho zadělám přes noc a druhý den ho použiji (všechen). Chleba kladu na pečící kámen, ale v litinovém hrnci to vypadá též velmi zajímavě. Ten nemám, abych případně vyzkoušela, tak zůstanu u svého receptu – ale ráda jsem si ten tvůj přečetla a při pohledu na konečný obrázek se sbíhají sliny. O tom, že se lepek prodává extra také slyším prvně. Já si na první krajíce čerstvého chleba krájím šnitlýk ze zahrady. Na krajících dva dny starých už to není ono, ale na ještě téměř teplém to miluji.
Mám velmi zajímavou knížku (vyd.1989) od Josefa Staňka “Ukrojte si u nás”. Je celá o chlebě – jeho historii, lidová moudra atd. Nevím, jestli by se ještě dala někde sehnat, ale mohla by “chlebomilce” zajímat.
A shodou okolností jsem před pár dny dostala tento odkaz o jednom pekaři, který jasně svoji práci má rád.Video je dost dlouhé, ale stojí za shlédnutí. Klidně si tu doprovodnou hudbu vypněte, pokud se budete dívat třeba v práci.
http://www.wimp.com/breadmaker/
tak to na to teda koukám s otevřenou pusou!! :O
a to těsto se mu ale opravdu vůbec nelepí, bueeeeeee
Bedi, když se budeš dívat pozorně, tak uvidíš proč – má namočené ruce, lesknou se mu. 😉
Přeji dobrý den paní pekařce, s Superbale jsem servisoval chladicí mašiny, takže jsmze stejného regionu, peču výhradně kvasový chléb bez kvasnic, k nahlédnutí na KK50+f (karavanisté), peču i v karavanu. Každé takové chlebové snažení okamžitě „nasávám“ ke prohloubení znalostí. Facinují mne stoletími prověřené způsoby a znalosti starých mistrů řemeslníků ve všech oborech, také i v potravinářství, z kterých za určitou dobu nezbude vůbec nic.
Do kváskového chleba se nepřidává droždí, ani živé, ani sušené. Také se nepřidává lepek (to jsem četla poprvé v životě). V běžné pekárně na chleba sice dokážete chléb upéci, ale nedokážete ho vypracovat a vykynout, protože je nutné nastavit časy pro hnětení a kynutí, což běžné pekárny neumožňují.
Ano, jde to bez lepku, ale mám ráda nadýchaný chleba a při proměnlivé kvalitě mouky je to vždy sázka do loterie. Recept jsem používala i v domácí pekárně, bez droždí nestačil vykynout a navíc kynutý jen kváskem byl občas dost kyselý. Moje pekárna (Panasonic) zvládne umíchat a zvládly to i předchozí No-name pekárny se dvěma háky.
Dá se koupit i pšeničná mouka chlebová, s vysokým podílem lepku. Tuším v Tescu. Lepila jedna báseň. Doma jsme k pečení chleba používali obyčejnou mouku pšeničnou T 650, krásně stačila, ale dnes se málokdy vidí…
To je fakt – já vlastně peču z dvounulky…
Jednou jsem to zkusila z té Tescové a myslím, že byl dobrý, ale na nějaké rozdíly se přesně nepamatuju.
Taky jsem jednou zkusila pšeničný z žitného kvásku bez kvasnic a hrozně špatně kynul. Snažil se mi to dohnat v troubě a povedlo se mu to, ale už jsem o něj měla strach, jestli to dá.
Díry nadýchaný mám i bez dodávanýho lepku. Jenže já začínám vždycky od kvasnic a nechám to pomalu prokvašovat s celým množstvím vody a postupně přidávanou moukou nejmíň přes noc, pokud možno víc, a vždycky, když jdu kolem, tak si do té mísy šťouchnu.
Lidi, já se už tak nemůžu dočkat, až tu konečně budu mít kuchyň! Oslavím to tím, že si hnedle upeču chleba…
Jinak se snažím číst, ale nestíhám, nestíhám… škola, sbor, domek, dubnový psaní…
Milá Io, my ti držíme dál palce ať se ti vše daří!!! (y) (y) (inlove)
Jsou typy pekáren, které mají vlastní program, kde si nastavíte doby míchání, kynutí, takže i kváskový chleba bez přidání droždí upečete v pekárně. Jen to trvá déle než chléb s droždím – ale to není kváskový! http://chlebovestranky.aspone.cz/
fotka pekárny i chleba je na fotografiích.
Domácí pečený chléb je ta největší laskomina na světě – jen tak s máslem nebo s doma vyškvařeným sádlíčkem a trochou hořčice – mňam!!! Na tom jsem vyrůstala jako dítě. Sice ho maminka nepekla, ale ty bochníky ze vsi byly nepřekonatelné a dodnes tu chuť cítím.
Hlady šilhám a mám tu jen zbytek pytlíku brambůrků, tak to jdu zaspat a bude se mi o té dobrotě zdát, ale bohužel, reality se sen asi nedočká, natož moje mlsná huba. Že bych z hladu kousla do mlsacích tyčinek, které chlapečkům vydávám na noc na usmířenou, že chodím tak pozdě domů?
Díky za přesný návod, určitě to vyzkouším.
Tak tak. Dodnes si pamatuji, jak chleba od Bláhy chutnal a voněl a že je to dobře před padesáti lety! Tenkrát ho prodávali v jakémsi smíšeném zboží, kde bylo k mání i mléko a další dobroty, o kterých se nám dnes může leda tak zdát.