Letošní Velikonoce, u nás tedy spíše svátky jara, se nesly v duchu zimních radovánek. Sníh, mráz, fujavice, co více od jara chtít. Protože jako moderní rodina sledujeme předpovědi počasí, abychom svou činnost naplánovali odpovědně, naplánovali jsme si na převážnou část těchto dní činnost veskrze zimní, neboli zimní spánek.

Jediný jakžtakž jarní den jsme plánovali strávit v Pardubicích za kulturou a zbylé dva dny prolenošit. Byť nás trochu zklamala výstava pořádaná k 90. výročí Pardubického krematoria – některé panely se daly přečíst jen pokud byl návštěvík placat asi 20cm, neboli v mém a Sharčině případě nehrozilo, že bychom si tyto informace přečetly – celý den jsme si užili a i slunéčko na nás zhlíželo.

V neděli jsme tedy plnili plán prožívání jarních svátků, a dokud jsem nevzala telefon od svého bratrance jsem netušila, že plnění je silně ohroženo, ba likvidováno. Můj milovaný příbuzný chtěl nejen navštívit, ale požadoval i organizaci výletu.

Protože je to sportovec a blázen tělem i duší, úpěl Bimbouš jen při představě takového výletu. Byvše uklidněn tím, že po něm nebude požadován 30 km pochod, dal se do organizace. Protože je můj bratranec milovník hezké architektury, napadl nás výlet, který od Bimbouše nevyžadoval vysoké sportovní nasazení a dalo se počítat, že návštěva z Prahy bude spokojena.

Díky budiž paní průvodkyni, že nás neodeslal o svátcích do neslušných míst a počasí, jež se trochu umoudřilo, takže výlet sklidil velké ovace. Dovolte tedy, abych vás co to nemáte příliš daleko, pozvala do Libodřic, vísky bohužel nikterak zajímavé, kde se mezi zemědělskými budovami v různém stavu rozkladu skrývá jediná kubistická vila na českém venkově. http://cestyapamatky.cz/kolinsko/libodrice/bauerova-vila

Popis není zcela pravdivý, není to Gočárovo muzeum, nicméně jak stavba, tak zařízení interiéru jsou naprosto nádhernou ukázkou kubismu. Vila má ještě jednu zvláštnost – máte pocit, že sundat kabát, dát na věšák a jít bydlet by bylo to nejpřirozenější, co by se tu dalo dělat.