Jak se v průběhu let rozšiřoval počet druhů akvarijních rybek, tak se měnily ryby chované v našich akváriích. Máme spoustu nových druhů, které jsou běžně k dostání v akvaristických prodejnách, avšak ve starší akvaristické literatuře bychom je marně hledali. A některé kdysi běžné druhy akvarijních rybek z nabídky prodejen zmizely. I akvaristika se tak v určitém směru podřizuje diktátu módy.

Výčet akvarijních ryb, které v posledních desetiletích z akvárií vymizely, by byl jistě rozsáhlý. Takovým typickým příkladem kdysi běžné a oblíbené akvarijní rybky, která nechyběla v žádné akvaristice a dnes upadla v zapomnění, je živorodka trpasličí (Heterandria formosa), dříve nazývaná halančík trpasličí. Patří do čeledi ryb Poeciliidea (živorodkovití) a je tudíž blízkou příbuznou známých pavích oček a mečovek. Čeští akvaristé jí dali jméno formoska. Správný český název je heterandrie trpasličí.

Říct, že formoska z našich akvárií zmizela, není zcela přesné. Ve skutečnosti je tomu tak, že o ni není zájem a akvaristické prodejny ji proto nikde ve své nabídce nemají. Alespoň já jsem se s ní v žádné akvaristice nesetkal. Je prý „neprodejná“, jak se říká. Nicméně jsou stále akvaristé, kteří na ni nedají dopustit a tuto akvaristickou „zkamenělinu“ chovají a dál rozmnožují. Snad je v tom i kus nostalgie. Nejsou to ale jen pamětníci zašlých časů akvaristiky. Jsou i mladí lidé, kteří se chovu formosek s nadšením věnují. Formoska může být „neprodejná“, rozhodně ji ale nelze pokládat za rybu nezajímavou.

Důvod, proč formoska z našich akvárií prakticky vymizela, je zřejmě v její malé velikosti. Heterandria formosa patří mezi nejmenší obratlovce (pouze několik málo rybek je ještě menších než formoska) a je jednoznačně nejmenším obratlovcem, který rodí živá mláďata. Samečci mají 1,5 až 2,5 cm a samičky dorůstají maximálně 4 cm. Pokud by formoska měla 10 centimetrů, jistě by stále patřila mezi oblíbené akvarijní rybky. Má-li v akváriu všechny potřebné podmínky, je nádherně vybarvena.

Většina formosek je světle hnědá až červenohnědá. Není to ostrá barva, ale spíš takový lesklý červenohnědý nádech. Hřbet má formoska tmavší, spodní část těla světlejší, mnohdy zcela bílou. Středem těla od hlavy až k ocasu prochází tmavý pás kolmo přetnutý několika pásky. Jejich počet kolísá mezi 8 – 15. Tyto pásky jsou jemné a výrazně člení podélný pás, jehož intenzita vybarvení se různě mění.

V průběhu života, jak rybka stárne, zabarvení příčných pásků slábne. Na hřbetní a řitní ploutvi je skvrna, která může být tmavě červenohnědá až oranžová. Je třeba velkého zvětšovacího skla, aby bylo vidět zajímavé vybarvení formosky, nádhernou kresbu jejího skvrnitého těla, tmavé oči a čiré ploutve s jemným žlutým až slabounce nahnědlým nádechem.

Někteří jedinci mají celé tělo mramorované a vyskytují se také rybky světlého vybarvení, ba dokonce albíni s průhledným tělem a tmavýma očima. Zajímavý je značný nepoměr velikosti mezi samečkem a samičkou, která je robustnější (pokud se to slovo u takové rybky dá vůbec použít) a dvakrát větší. Pozoruhodná je také velikost samečkova kopulačního orgánu – gonopodia, který u dospělého samečka o sotva dvou centimetrech dosahuje jednoho centimetru.

Domovinou formosky je jihovýchodní oblast Spojených států amerických. Mírně tekoucí i stojaté vody a bažiny zarostlé hustou vegetací na Floridě, v jižní Karolině a Georgii. Vědecky byla formoska popsána Girardem v roce 1859 (odtud její první pojmenování Girardinus formosus) a jako akvarijní rybka je v Evropě známa přibližně od roku 1912. Česká akvaristická literatura z 20. let minulého století svědčí o její tehdejší mimořádné oblibě mezi akvaristy.

V Akvaristických listech z roku 1924 o formosce nadšeně hovoří J. Šula. Popisuje, jak ji chovat v tří až čtyřlitrové nádržce. Není to nadsázka, jde skutečně o rybku, která je vhodná do těch nejmenších akvárií.

Dnes už sotva kdo bude chovat akvarijní rybičky v pětilitrové sklenici od okurek. Známý autor akvaristických knih Günther Sterba ve své knize z roku 1954 (česky vyšla pod názvem Akvaristika v roce 1960) s určitou shovívavostí vysvětluje, jak takové „akvárium“ jako určitou provizorní výpomoc pro mladé zájemce o akvaristiku zařídit. Nejspíše něco takového měl na mysli J. Šula, když popisoval chov formosek v malých nádržích. V dnes tak populárních miniakváriích, která začínají na 8 litrech, by se formosky daly chovat. Zas až tak jednoduché to ale není. Má to svá úskalí, zejména pokud budeme chtít úspěšně odchovat mladé rybky.

Formoska je vyloženě rybkou malých akvárií. Nejlepší je ale použít nádrž o 20 až 30 litrech. V takovém akváriu můžeme mít desítky formosek. Nikdy bychom neměli k formoskám dávat jiné rybky. Musí to být nádrž jednodruhová, pouze s formoskami. Ne že by se některé menší rybky s formoskami nesnesly, problém je v něčem jiném. Formosky nejsou tak dravé a při krmení v akváriu, kde by byla například rychlá paví očka, by na ně nic nezbylo. Prostě se k nabízené potravě nijak nehrnou. Navíc jsou to rybky klidné a přítomnost jiných rybek, které stále proplouvají akváriem, by je stresovala.

Dno akvária by měl tvořit tmavší štěrk, aby formosky lépe vynikly. Také lze nechat dno čisté a akvárium podložit tmavým papírem. V akváriu by měla být spleť rostlin, v níž se formosky rády ukrývají. Nejsou ale to rybky nijak bázlivé, které by se příliš lekaly a prchaly. Jen milují klid a pocit, že jsou v bezpečí, což jim poskytuje akvarijními rostlinami hustě zarostlá nádrž umístěná na klidném místě.

K osázení akvária se nejlépe se hodí některé plovoucí rostliny jako např. douška hustolistá (Egeria densa), také různé druhy stolístku (Myriophyllum) nebo na kořenu upevněná hnědovka křídlatá (Microsorium pteropus). Vhodné jsou rovněž trsy jávského mechu, buď volně plavající nebo upevněné na kořenech nebo kamenech. Na hladině může být okřenek (Lemna). Všechny druhy okřenku jsou ale rychle rostoucí akvarijní plevel, takže se musí často jeho množství na hladině redukovat.

Vzhledem k plovoucím rostlinám je nutné přikrýt akvárium krycím sklem (rostliny na hladině potřebují vysokou vlhkost) a svítit alespoň 10 hodin denně. V 30 litrovém akváriu stačí jedna až dvě úsporné žárovky 7 W s teplým bílým světlem.

J. Šula ve svém článku z roku 1924 uvádí, že několik týdnů v zimě měl formosky v akváriu, kde bylo pouhých 15 stupňů Celsia a rybkám se nic zlého nestalo. Přesto je lépe dbát, aby teplota vody neklesla pod 20 stupňů. Při dlouhodobějším poklesu teploty pod tuto hodnotu ztrácejí rybky své vybarvení.

Ve své domovině formosky žijí nejen v říčních zátokách ale také v bažinách a proto nejsou citlivé na nedostatek kyslíku. V akváriu se nemusí voda filtrovat ani vzduchovat. Z praktických důvodů však někteří chovatelé vodu filtrují klasickým molitanovým filtrem poháněným vzduchovacím motorkem. Pak stačí občas propláchnout a vyždímat filtr a z akvária odsát jen menší množství vody a tu nahradit čerstvou.

Zajímavé je, jak se formosky rozmnožují. Samečci pohlavně dopívají ve 3, samičky ve 4 měsících. Samička nerodí mláďata najednou, jak to známe u ostatních živorodek, nýbrž postupně. Za 6 až 10 dní tak denně přivede na svět jedno, nanejvýš tři mláďata. Zárodky se v těle samičky vyvíjejí postupně, říká se tomu superfetace. Narozené rybky mají 2 mm a vypadají jako zmenšeniny dospělých, neboť jsou hned od počátku typicky vybarvené. Dospělé rybky mláďata nepožírají, někteří chovatelé ale tvrdí opak. Podle literatury a většiny akvaristů k napadání potěru dospělými rybkami nedochází. Asi také záleží na tom, aby rostliny vytvořily v akváriu hustou „džungli“ s možností úkrytu.

Zkušenosti chovatelů se také rozcházejí v tom, zda má být v hejnu víc samečků nebo samiček. Někdo tvrdí, že musí být převaha samečků, jiný že je nutný větší počet samiček. I takové rozdíly lze nalézt v dostupné akvaristické literatuře. Analogií s ostatními blízce příbuznými živorodkami, kde se vždy na jednoho samečka chová víc samiček, by se dalo usoudit, že tato volba bude asi správnější. Nic se nezkazí, bude-li poměr samečků a samiček jakýkoli, protože souboje samečků jsou naprosto neškodné a nedochází při nich k tomu, že by se soupeřící rybky zranily nebo dokonce uhynuly.

Už více než 90 let se u nás chová akvarijní forma formosky. Stále je to ve své podstatě přírodní živorodka, která neprošla cíleným šlechtěním, jak je známe např. u pavích oček, mečovek, plat a spousty dalších rybek.

V roce 2002 se k nám přes Dánko dostala divoká forma formosky, pocházející z čerstvého odchytu na Floridě, z bažiny Everglades. Není tak barevná jako klasická akvarijní forma. Je výrazně světlejší a má slabě znatelnou kresbu. V této divoké formě se také občas objevují xantoričtí jednici. Xantorismus je jev, kdy kromě žluté a oranžové všechny ostatní barvy scházejí a převažují žluté pigmentové buňky (xantofory) a buňky s krystalky guaninu, odrážející světelné paprsky, což způsobuje stříbrný lesk.

Oči xantorických ryb jsou vždy černé. Rozšiřováním této nově importované divoké formy a jejím křížením s akvarijní formou se v populaci formosek vyskytují mezi klasicky zbarvenými rybkami jedinci odlišní světlým zabarvením. Údajně dochází i k tomu, že za určitých podmínek se světlá formoska může vrátit ke klasickému tmavšímu vybarvení.

Rozmnožování formosek nemusí být vždy jednoduché. Z ničeho nic často dochází k tomu, že se chovatelům přestanou po určité dlouhé období formosky rozmnožovat a nějakou dobu trvá, než dojde k novým vrhům mláďat. Mezi chovateli se o tom hodně diskutuje, jednotný názor na příčinu toho jevu ale není. Je-li formosek v akváriu hodně, také se mohou přestat rozmnožovat a k dalším porodům dojde až poté, co část formosek odlovíme do jiné nádrže.

Formosky se dožívají dvou let a xantorická forma ještě méně. Xantorické formosky jsou o něco větší a méně aktivní než tmavší forma. Na potravu náročné nejsou, přijímají sušené krmivo, různé druhy by se měly střídat a neměla by v něm chybět rostlinná složka.

Formosku sotva koupíme v akvaristické prodejně. Zvlášť její čistá xantorická forma by byla skvostem miniakvária, kde se dosud spíš uplatňují endlerky a paví očka. Počet xantorických jedinců v populací je ale velmi malý a pochybuji, že by nadšenci, kteří formosky chovají, tyto nádherné rybky dali do prodejen. Ostatně tam by o ně z důvodu neznalosti patrně nebyl ani zájem. Sehnat dnes formosku, dříve rybu všech začínajících akvaristů, běžnou jako paví očko, není snadné. Z pohledu akvaristických prodejen se nejedná se o „komerčně“ úspěšný artikl a nikdo je proto nenabízí ve velkém, jak se to dělá u rybek, o které je trvalý zájem. Zájemci se musí obrátit na nadšence a milovníky přírodních živorodek, popřípadě na akvaristické burzy a pak není problém tyto krásné a zajímavé rybky získat.

Foto: autor