Milý čtenáři, nedej se, prosím odradit tímto vpravdě šlechtickým jménem poměrně prostičkého jídla. Zvolil jsem jej při zjištění, že někdo, kdo slove titulem „manager” je schopen zkomolit kdeco, ne-li úplně všechno. Obdařen titulem MBA, plácnul ten snaživý mladík, neznaje francouzštinu, slůvko coujon, (což ve skutečnosti neznamená nic), namísto prastarého francouzského „goujon”, což v první sémantické rovině znamená „hrouzek”.
S touto zkomoleninou se setkáváme často na britských ostrovech, kde labužníkům nikdy pšenka nepokvete. Takto zdemolováno, používá se toto označení pro smažené, křupavé, v koření obalené proužky drůbežího masa, nemající prosím, žádnou souvislost s mušketýrskou bradkou obdařeným podgenerálem z Kentucky.
Jak víme, hrouzek je malinkatá, kaprovitá rybička, plevelící vody většiny evropských řek a jsouce lovena naveliko do sítí a smažena vcelku hlavně v zemích Galského kohouta, je nasnadě tento filologicko-gastronomický omyl. Pokusíme se proto, bez dalších plků, připravit si toto chutné, sliny v ústech svolávající papání připravit.
Spatřuji velkou výhodu v možnosti zakoupit části naporcovaného drůbežího masa, namísto celých kuřat či krůt, kachen, hus a jiné pernaté havěti. Jeden z mála kladů takzvaného pokroku. Kdo kdy vykosťoval celé kuře, dá mi za pravdu. Chceme-li přichystat rychlou a chutnou večeři z drůbeže, stačí zajít do, k tomu určenému, krámu a po kroucení hlavou nad cenou, hledání drobných a placení nafrněné prodavačce, odnáším si domů balíček s kuřecími „thighs”, což jsou horní půlky stehýnek, s pouhou jednou kostičkou k odstranění, v sobě.
Kamarád Whisky, takto nazývaný též „irský destilát, zvířák a psoun” tradičně už zdáli ňafe, čmuchá, vrtí a předvádí své vítací psí rituály. Ví dobře, že páníček nese v tašce masíčko, jenže neví, co ho čeká. Bez odkladů se tedy, s Whiskyho vlhkým čumákem trčícím se schodů, pouštím do vaření.
Každý kousek kuřecího masa zbavuji bez slitování kůžičky, dbám na podrobné zbavení zbytků tuku, neboť všichni gurmáni vědí, že právě v tuku se usazují veškeré ohavnosti, jimiž jsou všechna průmyslově krmená kuřata živena. Takto necudně obnažené porce zbavím i kostí a mám připraven základní materiál pro goujons.
Má předobrá žena, sedíc u kuchyňského stolu, krájí najemno cibulky chalotte, vkládá do misky kukuřici, hrášek, mrkvičku a zelené fazolky, a s nevyzpytatelným výrazem čistí choux de Bruxelles, takto růžičkové kapustičky. Ty pak podusíme ve zvláštním kastrůlku s máslíčkem, stejně jako předem připravenou směs zeleninky.
Do kuchyně zaznívá z vedlejšího pokoje tichá bluesová hudbička Allman Brothers, a takto inspirován, krájím opatrně tím francouzským nožem se skalpelovým ostřím to jemné stehenní kuřecí maso na nudličky velikosti hrouzka obecného. Whisky jako obvykle, s odmítavým obličeje, svraštělým obočím a prutem ve vodorovné poloze, odmítl nabízené kůžičky i kosti, načež se s výrazem: „syrový ptáky nežeru”, odebral uvelebit na pánově židli.
Na másle restovaná cibulka voní do beatlesácké melodie Hey Jude a to mi připomíná, že jakmile skončí ten nekonečný refrén té nádherné písně, musím na pánev vsypat osolenou zeleninu, posypat ji tymiánem, šalvějí a oregánem, přiklopit a zároveň do rozpáleného sádlíčka na druhé pánvi s dvojitým dnem, vsypat na jemňounko pokrájené plátky čerstvého česneku a naskládat okořeněné maso.
Směs sladké papriky, grilovacího koření, muškátového květu, drceného kmínu, pepře a špetky soli, vznítí, společně se smažící se pochoutkou, takovou explozi vůně, že i jinak ke kulinářství netečný Whisky seskočí se židle a jde očmuchat podlahu kolem plotny.
Po trochu delší minutě obracím ty křupavé kuřecí nudličky na neopečenou stranu, mezitím již má šikovná žena klade na předehřáté talíře kapustičky a shrnuje s pánve zeleninku, já dokončuji smažení kousků a nedočkavě se pouštíme do té křehoučké pochoutky, prokládané sousty v ústech pukající, voňavé zeleniny a ten požiteček je znásoben exotickou chutí křupavého, smaženého česneku.
K tomu sklenka Zinfandel Rosé kalifornské provenience a už jen: „Bon apetit!”.
(K přípravě smažených kuřecích kousků jsem použil pro dva labužníky: 4 až 5 půlek kuřecích stehýnek, zbavených kůže a kostí, nakrájených na proužky jako hrouzky, šalvěj, tymián, oregano, muškátový květ, drcený kmín, na plátky nakrájený česnek, sádlo, pravé máslo, grilovací koření české výroby, pepř, sladkou papriku, přiložil jsem růžičkovou kapustičku, hrášek, mrkev, kukuřici, zelenou fazolku, vše mražené, vlastní fantazii a radost z vaření. Jako příloha mohou být I pommes, ale podušená zeleninka na másle a na šalotce s kořením je nejlepší!)
Dekuji vam, mili zviretnici za slova chvaly i pouceni a tesim se v patek nashledanou! (wave)
modifikovala, vařila, pochutnala si, skvělý fakt. příloha ščouchaný brambory.
Je to fantastické, když někdo něco dělá s potěšením a ještě o tom umí s potěšením napsat. (clap) (inlove)
Momentálně nevařím ale až budu zase vařit vyzkouším. 😛
OT Lidičky, jak jsem stará tak jsem blbá. Nosím sebou nabíječky mobilních telefonů v pruhované taštičce, už jsem mockrát musela nabíjet jinde než doma. Tuhle jsem nabíjela a protože jsem taštičku měla v ruksaku vyndala jsem nabíječky ze zásuvky no a co? Nešla jsem s nimi hned do haly uložit je do ruksaku. A teď já nevím co jsem s nabíječkami udělala a kde jsou. Prohledala jsem všechna pravděpodobná místa a nikde nic. Že by snad kočenky? Často mi pomáhají zvětšovat nepořádek. Zapadlé věci se ale těžko hledají když nemáte ponětí kde jsou zapadlé. Situace se komplikuje tím že mi přestala fungovat pevná linka, tedy IP telefon i když je s podivem že mi jinak internet funguje.
Tak já nevím. Je to ode mne drzost poprosit o palečky? Vždyť vlastně o nic nejde i když já mám pocit že jde málem o život. Co když sebou na psí procházce někde švihnu? Co když budu potřebovat z nějakého důvodu někomu zavolat? Je to podivné. Za mého dětství a mládí jsme telefon neměli a mobily neexistovaly. A vždycky jsme museli najít řešení nastálých problémů sami.
Když jsem byla před 6 lety v Praze u příbuzných tak jsem zažila toto. Dívenka se psem, dívenka kolem patnácti a její pejsek nedostatečně vyvenčený se počural na podlahu, Pídila jsem se po hadru a vznesla k dívence dotaz. Načež dívenka popadla mobil a volala mamince aby se zeptala čím máme utřít loužičku. :O Nemám ponětí jestli je to běžný jev a nebo byla ta holčina vyjímečně nesamostatná. Doufám že to byla ta druhá varianta protože kdyby taková byla celá její generace byla by to strašidelná představa budoucnosti národa ba i celého lidstva. :S
A o mé blízké budoucnosti ve společnosti s poťouchlým němcem se ani neodvážím přemýšlet. Jedině že by platilo že jsem nabíječky nezašantročila já Velká kočka ale že to byly ty dvě menší kočky. (chuckle) Ach jo!!!
A jejda. Brejle aspoň mohl mít člověk troje (na dálku, na blízko a když hledal ty dvoje ostatní), ale jak použít nabíječku na hledání ostatních nabíječek, to mě fakt nenapadá. Tak snad aspoň optimistickou historku: klíče od auta jsem našel až o oblevě, vytrousiv je – spolehlivě na soukromém pozemku – cestou z auta domů.
(Tojsemslepejnebotensmajlíkvypad?) (Tojsemslepejnebotensmajlíkvypad?)(Tojsemslepejnebotensmajlíkvypad?)
Obávám se, že to bude běžný jev. 🙁
Držim palec ať se nabíječky najdou. Taky občas něco někam založím … nabíječku od foťáku jsem hlednal několik měsíců … pak někde vyplavala.
Milí pánové, hezky mě utěšujete. Jako že v tom nejsem sama víte? Trochu mě udivuje že se ozvali jen muži. Ale já jsem vlastně už od malička chtěla být mužského pohlaví. Ženy se mi zdály utlačované a opomíjené. Jako malý prcek jsem rázovala vedle tatínka dlouhatánským krokem abych se mu vyrovnala. A u nás v rodině jsem často zastávala mužské práce jako je štípání dříví a tak, ale to přirozeně na nás připadlo když tatínka komunisti posílali tu k PTP tu do vězení. A já byla přece nejstarší z dětí, musela jsem být mamince oporou. Na studiích na DAMU cvičili kolegové přemety, budoucí herečky ne. Já se pochopitelně vnutila do mužského družstva.
Ale musím nakonec přiznat že si nevystačím, že mi ten mužský moc a moc schází. Už dvaadvacet let. :S 🙁
Borku, vrahu! Od rána hladová jsem se teď vrátila ze školy, kde jsem z posledních sil vybojovala 3 zkoušky, jdu si mozkově odpočinout, než se pustím do učení na zítřejší 2 zkoušky, a tady totok!
Recepty se mají číst řádně a postupovat podle nich. Teprve podruhé se může přidat vlastní fantazíe.
Ňákej Tušjak, co se mnou dělal ještě za totáče ve fabrice, mi vyprávěl, jak dělal hovězí na víně.
Koupil u řezníka nějakou flákotu, co byla tenkrát k dostání a v sámošce ten hnusný červený patok“ Svíčka“. Jestli si to ještě někdo pamatujete.
Tušjak mrskl do hrnce hovězí a zalil tou svíčkou.
Svíčka se vyvařila a hovězí bylo pořád tuhý.Tak Tušjak doběhl do sámošky ještě pro dvě flašky svíčky a le ani po vyvyaření tří litrů svíčky hovězí prej nezměklo!
Tak ho hodil do popelnice.
Nevím WWW, co lidi na tej francouzskej kuchyni vidí povídal mi.
Pak jsem ho jednou potkal, jak si ve flašce od vokurek nese šneky. Ještě jeden pokus s francouzskou kuchyní WWW.
Šneci jsou měkký, snad mi při vaření neztuhnou!!
To zasejc moje tchýňka, dej jí pánbu věčnou slávu, ve snaze vyrobit zdravý farncouzský likér, donutila tchána nastříhat větvě černého bezu s těma malýma černýma bobulema. Tchán v paneláku obíral bobule a já chodila do večerky pro Starorežnou, ze které měl spolu bobulema vzniknout ten likér. Paní tchýně po ochutnávání třetí flašky režné zhasla jak svíce,děda z bobulí skoro se zbláznil a my šli s přednostou tanečním krokem domů a těšili se na likér až se tchýňka probere. Od té doby nesnáším smrad z režné a pro bez chodím výhradně do lékárny. Tož tak. (chuckle) (wave)
(clap) :* (clap)
No jo, milý www, jenže ono to nemusí dopadnout dobře, ani když se recept přečte do konce – jako to udělal ten pán, který chtěl překvapit manželku vracející se z lázní. No, a v receptu si přečetl: krájej tři dny staré housky …. (chuckle)
hm a co teprv, když máš přidat dvě- tři kolečka mrkve 😀 😀 😀
Ach jo, WWW, Svicku – pamatny patok – pamatuju. Ale jeste horsi patok bylo jakesi bile vino, ktere se prodavalo v Praze v litrovych flaskach za dost draho ve vinarne Bystrica. Pro lidi veci neznalych – Bystrica byla na Narodni tride v tom samem bloku jak Reduta. Za dennich a vecernich situaci by tam normalni clovek nevlezl. Ale kdyz uz vsechno v okoli pozde v noci zavrelo a byla parta a nalada, tak naraz nam ta Bystrica byla dobra. Zavirali asi ve 3 rano. A to bily vino byl v podstate oslazeny ocet. A tak nejak divne oslazeny, ze v tom byly videt krystalky cehosi. Ja jsem to nikdy moc nepila, pac jsem byla z moravskeho domova zvykla na velmi dobre vino, ktere tata vozil z Jizni Moravy.
Dalo by se hovorit na toto tema vic, ale uz asi vsichni spite….
Hanko, šel mail.
Hano !! (wave) Nespím, plším, akorát někdy už nejdu na net.
Jj, prodávalo se leccos a taky vypilo, když na dobré nebylo, hahaha, chmurná bývala jitra, někdy. (d) (party) (envy)
Náš oblíbený drink býval rumík říznutý minerálkou a naspod ovoce, zamíchalo se to světově v kovovém šejkru, přidal led a vznosně jsme to pojmenovali „Stěnolez “ (wave)
Hani, tuhle špeluňku znám taky. A pila jsem tam Pražský výběr. Ten byl podobné kvality. A pod vlivem tohoto pití jsem se tam vsadila. Jsem totiž od mala džemíková a kečupová. Jenomže kečup byl lepší doma vařený, než z Fruty. A na barpultu byl Felix. Vzplála pře, kde byl vyroben. No, vyhrála jsem, ale výhru jsem opravdu nevypia. Byl totiž ZASE jen ten Pražský výběr. :O (chuckle)
🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂
Žena: „Co si dáš k večeři?“ Muž: „Mě je to docela jedno, co uvaříš, to sním.“ Žena: „S tím už přestaň, snad víš, na co máš chuť, ne?“ Muž: „Jo chuť? Tak to bych si dal třeba smažený hermelín a opečený brambory s fazolkama.“ Žena: „Hele, já tu nemám čas na blbosti, zatímco ty jsi přijel z práce až v sedm večer, já už stačila napsat s dětmi úkoly, uklidit nákup a vyprat prádlo. Tak řekni, co si dáš k večeři.“Muž: „No vždyť jsem ti to řekl, já mám chuť na smažený hermelín a …“ Žena: „Hele, já na to fakt nemám náladu, nemůžeš někdy říct něco normálního?“ Muž: „No dobře, pak bych tedy měl chuť na bramborák.“ Žena: „V půl osmý večer? Ty jsi se snad zbláznil. A stejně nemáme brambory. Kdyby jsi přišel domu dřív, mohl jsi je koupit!“Muž: „Já bych je klidně koupil i v těch sedm, vždyť v supermarketu mají do devíti, stačilo aby jsi mi to řekla.“Žena: „Proč bys je prosím tě kupoval ty, brambory vždycky kupuju já, odjakživa. Navíc jsme je měli včera, tak je přeci nebudeme jíst každej den.“ Muž: „No já jen, že jsi se ptala na co mám …“Žena: „Nech už toho prosím tě, jseš s tím …že jsi se ptala… už trapnej. Naposledy se tě ptám, co si dáš k večeři?“ Muž: „A z čeho si můžu vybrat?“ Žena: „No to seš celej ty. Já se tě zeptám a ty mi odpovíš otázkou.“ Muž: „No… tak tedy…, co třeba tousty?“ Žena: „Ty bys byl schopnej mi sníst toustovej chleba, když víš, že je jedinej, po kterým nemám zácpu? K večeři ti udělám buď špagety nebo ohřeju nějakou omáčku. Konečně se už rozhodni.“ Muž: „Tak ja bych si… asi… dal…, no třeba tu omáčku, tu jsem už dlouho neměl.“ Žena: „Omáčku, jo? A proč si nedáš špagety?“ Muž: „Dobře, udělej mi špagety.“ Žena: „No konečně, z tebe taky něco dostat. Chceš na ty špagety sýr?“ Muž: „Nechci, vzdyť víš, že si ho na špagety už léta nedávám.“ Žena: „No to je zvláštní, já se ženu dneska extra pro sýr na tvoje špagety a ty mi nakonec řekneš, že si ho už na špagety nedáváš. To by mě zajímalo, jak dlouho.“ Muž: „Už deset let miláčku, to jsem tě ještě neznal, když jsem si naposledy na špagety sýr dal.“ Žena: „Takže já ti teď v osm večer udělám špagety. Já je teda nebudu, děti taky ne, takže je budeš jíst sám. A přitom jsi si klidně mohl dát tu omáčku z mrazáku.“ Muž: „To mohl, klidně, proč ne, tak mi ji dej“ Žena: „No vidíš, kdyby jsi to řekl hned, nemuseli jsme tady půl hodiny šaškovat a já z tebe nemusela tahat co si dáš! Tak tady máš tu svoji omáčku. To jsem jen zvědavá, co budu dělat s tím sýrem?“
(coffee) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny a pěkně se vyspinkejte. (coffee)
Jéééé JoVo, to bylo krásný, dneska je to bez komentáře, ten by to jenom zkazil!
Jovásku (inlove) , to je tak kouzelné, že to snad musí být ze života. (chuckle) (y) (clap)
Chudák ženská, když má doma tak nerozhodného muže!
To jedna taky vítala svého muže slovy:
„Miláčku, mám ti připravit večeři?“
„A co si můžu vybrat?“
„Ano nebo ne!“
(chuckle) (rofl) (chuckle)
Tak, já říkám jen jedno, mňam,mňam,jak jídlíčko, tak i psaní, moc jsem si pošmákla. Díky!!! (clap) (y) (wave)
Díky Borku (clap) Hezky jsem si početla o způsobu připravy jídla, které dělám dost často. Jen používám kuřecí prsíčka. Opravdu na plátky pokrájené maso je hotové v cuku letu. Druhy koření střídám, tak jak mě zrovna napadne (mám ráda různé směsi), stejně jako zeleninové přílohy. Tvoji kombinaci tedy určitě vyzkouším i když české grilovací koření nemám, ale má italské(tedy zde pod tímto názvem prodávané)
Kapustovou růžičku (jak se v naší rodině říká) máme moc rádi. Dělám jí tak, jak už zde bylo popsáno – jen v troše vody (někdy s kořením), na talíři rozpůlené (aby při napíchnutí nekatapultovaly) s máslem, solí a pepře. Ovšem ty od pana Cuketky též stojí za vyzkoušení.
Formicko – díky za vysvětlení výrazů (jak píšeš, jistě myšleno v dobrém – jen a jen pro upřesnit). Já osobně bych klidně uvítala více podobných informací. Do nóbl rest. teď už nechodíme vůbec (stejně je tu nemáme) a i dříve to bylo více na pozvání, než podle vlastního výberu. V takových se jídelní lístek bez fr. názvů snad ani neobjede. I když to jsou kolikrát celkem jednoduchá (ve Francii třeba „jen“ venkovská) jídla (a porce tak na jednohubku), honosný francouzský název jim dodá váhu nejen v očích strávníka, ale i v cenové skupině.
Borku, toto je poezie – na čtení, na představy i na chuťové buňky. Díky (y) A vyzkouším.
Musela som sa vrátiť.dva dni som tu nebola a mám resty.Takže oslavencom-zatiaľ som prišla na Sharku,Jossa a Dží-dží síce oneskorene,ale všetko naj,naj.Ak je v komentárom ešte niekto ďalší,tak prajem aj jemu.
A jedno OT.-mojim krstným-ťažko skúšaným osudom-sa 10.4.ráno narodila trošku predčasne mala Amálka.Nova Pražačka.Je malička/2 800,48/ ale v poriadku.Praha má novú obyvateľku a Vave susedku.
Blahopřeju a vítám novou sousedku. (h) Verenko (inlove) , není až tak maličká! Mně se narodily děti v termínu a byly jen o ždibec větší: 2,92/49 a 2,94/48 – mám je normované, chichi. (chuckle)
Ano, naše Mánička mělo 2,80 a 48 cm a taky je tady už trijapadesát roků – akorát že od té doby moc nevyrostla, je asi tak o hlavu větší než zalívací konva. No ale co je malé, to je milé.
Tak vítej, vílo Amálko, na ten náš podivný svět – ať tě v životě provází hodně sluníčka a málo mráčků (inlove) (inlove)
Synek byl 2,90/49. Teď má skoro dva metry 😉 , takže Amálka může i vyrůst…
Ach Borku,Borku.Celý život sa potlkam od žravosti po diety a len občas jem slušne/tie dietne blafy sú fakt hroza/ Toto jedlo ma zase dostalo a mám pocit,že je i dietne,takže si ho v nedeľu možem urobiť./ano,ano,zase som v dietnom režime./
Dostalo ma slovo coujon,že nič neznamená.Ale ano V slovenčine sa kujon vola chlap,ktorý je hm vtipálek/?/ alebo až vych.anec(?/ alebo taký nejaký.
Whisky je bezva,myslím,že by som mohla byť psom u Vás./aj v dietnom režime/
Tak tak, Verenko, kujón i na výspě Hanáckého Slovácka znamená chlapa, který si umí poradit svým fištrónem. A beztak to slovo došlo s Napoleonovými vojáky
Uvařeno – ochutnáno – sežráno 😛 (olizovací) Fakt dobrý.
Miluji tato jednoduchá rychlá jídla. I když fakt je, že co mám kuchyň propojenou s obývákem, se moje nechuť k vaření výrazně zmírnila. Dokonce jsou chvíle, kdy mě vaření vysloveně baví. Třeba zkoušení Bořkových receptů. 🙂 V předchozím bydlení, kde se všichni bavili v obýváku a já byla zavřená mimo, v kuchyni, mi každodenní povinnost nasytit rodinu připadala spíš jako za trest.
To vypadá náramně. Mňam mňam. Jak jsem byla inspirovaná, tak jsem zalovila v mražáku a udělala si mořskou štiku, nebo jak se to jmenuje a k tomu mix hrášek – mrkev – kukuřice. Růžičkovou kapustu taky můžu, ale doposud jsem ji dělala v troše vody s vegetou a lupínkem másla.
Jako malí pytláci jsme se chodili koupat a lovit na Grádo (slepé rameno Labe), nebo u Jizery trůmany a grundle. Ty jsme na místě vykuchali a v pytlíku obalili v mouce s paprikou, drceným kmínem a solí. Osmažené na ohníčku byly náramné.
Původně jsem myslela, že to bude o grundlích a už jsem se těšila. Ale kuře jím taky…
Je něco, co nejím? … no, po růžičkový kapustě se zrovna neutluču. Ale takhle by to možná šlo 🙂 .
Borku, paradni jednoduche jidlo s laskou pripravene. Vlastne s uctou k ingrediencim a procesu pripravy. Taky tak rada varim. Asi varim pro hobby – osvobodila jsem se od kazdodenniho kalupu, ze neco vareneho musi na stul. Mam v lednici ovoce a zeleninu, chleba, dobry sejry, a kdyz se mi k te plotne nechce, tak hlady neumreme a jeste si mozna udelame dobre. Ale kdyz se rozhodnu varit, tak u toho vseobecne jasam.
Tady už se zase žerééééé 🙂 ňam ňam ňam
Ano, nečíst hladová! Ale taky si založím … vypadá to tak jedle 😛 😛 😛 😛 (olizuje se celá rodina) .
Voní to teda nádherně, ale dneska si nic takového nedám. Máme tu (už zase (headbang) ) lazaret a už tři dny jsem skoro ohladu. Podle toho, jak to kleplo mne, mi to přijde na chřipku. Vašek vypadá, že se s tím vypořádává lépe, Zuzka teprve začíná. No dneska už bych nějaký oběd dát mohla. Je tam i zbytek kuřecích nudliček se zeleninou, to vypadá podobně. Asi to lupnu do mikrovlnky a dám si po třech dnech oběd (děti obědvaly třešňový kompot).
Dole se probíralo krájení v sedě. Většinu věcí krájím v stoje, i když věci na brambarový salát taky občas přenesu z kuchyně a sednu si. Ale jak jsem čekala Rysinku, tak jsem stát nesměla a ani mi to nešlo, tak jsem se naučila krájet v sedě i tu cibuli. Zjistila jsem, že když si dám velké prkénko na klýn, tak je to ta správná poloha. U stolu mi to fakt nešlo. Jo a tou dobou jsem vařila tak, že se to skoro všechno mohlo jmenovat Sernáto. Ale pak už mi pečené maso lezlo i ušima. A to Vaše jsem dělala v neděli, jen jsem tam kvůli dětem nenasypala koření, tak to nebylo tak uplně ono.
Lity, lity, takhle pozdě, když už asi fakt přišlo jaro… Drž se (y) (y) !
zdravim,
nahodou jsem tu padla na ctivy recept, to je oblibene cteni v dobe obeda, proletla jsm i ty predchozi a muzu si k tomu dovolit drobnou jazykovou pripominku? franstina je mym druhym materskym jazykem a tak bych rada uvedla na pravou miru alepon nektere (nejen kulinarske) vyrazy.
zde v clanku jen to ‚croustillante‘: franstina prechyluje rody, takze -te na konci je rod zensky. pokud jde o kure (rodu m ve fr.), stacilo by tedy ‚croustillant‘. pokud jde o kousky, v mn. cisle, je treba pridat s: ‚croustillants‘.
co mne ovsem dostalo do kolen byla omeleta s marcelem pagnolem. nic ve zlem :-), vysvetlim.
francouzsky vyraz ‚à la‘ (nikoli alá!!) je zkratkou z ‚à la mode de‘, podle, po zpusobu (ceho). to LA tam zustava, i kdyz nasleduje muzsky rod. takze omeleta podle pagnola by bylo l’omelette à la marcel pagnol. OVSEM! kdyz jde o ingredience, to je jina. omelette au jambon (se sunkou), aux girolles (s liskami), à la ciboulette (s pazitkou).*
a jeste malickost, salotka je francouzsky l’échalotte, ne jen ‚chalotte‘.
*(zrovna tak i u svatku, à la (fête de) st-nicolas, na mikulase)
asi by toho bylo jeste dost, bohuzel ted jen strucne a mozna nekdy vic…
dobrou chut vsem,
formicka
teda: bon appétit!
OT – Hadopasi
podívejte se do sekce Připomínky, a to k tématu Smajlíci – je možno rozšířit nabídku, podrobnější vysvětleni přímo v tématu (clap) (inlove)
Borku, opět píši za 1 (*) ! Myslím, že to brzo vyzkouším. Podrbání Whiskymu! (y)
Milá Aido a milý terro, prosím prosím, smutně koukám – bylo by báječné, kdybyste napsali Rozhledník o potravinových a ekologických bludech, neb osvěty není nikdy dost.
U potravin by mě zejména zajímala „umělohmotnost“ některé zeleniny a ovoce a také proč domácí kuře chutná úplně jinak než kuře z obchodu, byť to je zcela nezávadné. A zda je prodávané máslo skutečně máslo – a tak dále a tak dále.
Děkuju předem! (f)
Vave, chce to hledět na obal. Taky mi notnou chvíli trvalo, než jsem zjistil, že i když v Albertu koupím vepřovou kýtu, jednou je to kýta, jindy polotovar (tedy „křehčená“ – (puke) ) – liší se etiketou (jednou vepřové maso – jednou masný polotovar). To jen k té chuti. Ale je fakt, že vajíčko chuťově a barevně podobné domácímu (ale i tady záleží na chovu) jsem v obchodě ještě nekoupil.
Jinak se rád přidávám k prosbě o bourání mýtů. Hlavně v dnešní době s řevem o mrtvém dobytku, posypové soli atd.
Myslím, že zrovna o kuřatech by velmi zasvěceně mohly pohovořit právě Emteska a Sylva, těma se jeden čas živily(teda ne kuřatama, ale jejich kvalitou).
Eh (fubar) , ale já myslela Emtesku, přestože jsem napsala „Aida“. Tak Emteska a Sylva zmáknou kauřata, prima prima – a Aida může pojednat něco jiného. (nod)
Díky za projevenou důvěru (i když vlastně omylem), ale radši ne, já psát neumím, natož smysluplně.
Takových tu bylo, co tvrdí, že neumí… a zatím umí, jen to neví! (chuckle)
Aido, jestli se tu jeste mihnes, muzes mi, prosim pekne, poslat email na chetwilliamson9140 zavinac gmail.com? Potrebuju se zeptat na dostupnost bezlepkovych potravin, ktere asi bude treba v CR opatrit pro Cheta. Predem moc dekuju.
Hani bezlepkové potraviny se dají koupit v prodejnách zdravé výživy. I supermarkety mají koutky zdravé výživy, tak tam také. Ale je potřeba prostudovat etikety .
Jojo, večer se ozvu (pokud mě nikdo nepředejde, jsou tu myslím větší znalci), teď s dcérou vyrážíme na nákup.
Holky, dekuju moc, ja taky ted zrovna nekam jedu; specificky k ortopedovi zvedet jak, podle te oblibene pisnicky z 80. let, „drop in to see what condition my condition is in“ – jinymi slovy zvedet v jake situaci je moje situace. Mne jde o to, abych Chetovi po prijezdu nemusela v Olomouci schanet dva dny chleba. A treba jestli nekdo vi, ktery druh je lepsi. Protoze uprimne receno, ve vetsine pripadu je to jak mazat maslo na karton. 😀
Dočetla jsem skvělého Borka, výborného pana Cuketku a zjištuji, že pro pány je ta naše každodenní řehole úkon plný poezie. Myslím, že ne mnoho paní a dívek by bylo ochotno si s receptem takhle pohrát. Tedy – prominte, vycházím z mého vztahu k vaření. Já bych vyplodila leda tak 1 mrkev, půlku cibule, 3 brambory…. zamíchat.
Pánové díky! Když to nemusím vařit, ráda si to ve vašem podání přečtu.
Borku, zase za 1*, prostě vaříte s láskou, píšete lehce, a Whisky? To je pes jak má být, na schodech nebo kdekoliv jinde (viz „syrový ptáky nežeru“ – jako kdybych viděl svoje kočkoury).
Jen bych se jako pravověrný a rodem od Karla IV. v Praze usedlý trochu ohradil – ty drobné rybičky vůbec nejsou specialita Galského kohouta! Staropražské grundle byla lahůdka vyhlášená, za kterou se chodilo do Podolí a Braníka v davech 🙂 Byli to právě hrouzci a mřenky (semo tamo nějaká jiná plevelná rybka), většinou buď
a) obalené v mouce s kořením a prudce osmažené,
b) namočené v osoleném mléce a až pak obalené moukou s kořením. Mimochodem, jedno z mála jídel, kde jsem zaznamenal mezi kořením běžně yzop (se kterým jinak vůbec neumím zacházet). Tehdy se grundle podávaly s chlebem a křenem, dneska se doporučují různé zeleninové saláty – ale upřímně řečeno, dávám tomu křenu přednost…
Tak – Pražák ve mně je spokojen a já můžu někdy bez zábran vyzkoušet vaše kuřecí variace. A ujišťuju vás, Borku, že to udělám.
Jj, v místě kde jsem se narodila, se nám říkalo Pobečvané, od řeky jasně, že Bečvy. Rybky jsme měli každou chvíli, ty malé jsme si dělávali přímo u řeky na rychlo ,na plechu, byly moc dobré.K tomu čerstvou zeleninku z vedlejších zahrádek. Ještě dnes cítím tu vůni. (wave)
Borku, díky za pěkný Mlsotník – a chválím ještě i nafocení, to se sliny hnedle sbíhají (před týdnem jsem chtěla, leč posléze zapomněla vyzdvihnout tu druhou fotku, kde se Whisky natahuje za jídlem, že má krk delší než žirafa)… jo a před týdnem jsme také měli Sernátto)
a ještě ještě – pochválím i moc pěknou češtinu (aspoň jsem to pochopila tak, že dlíš tuším za velkou louží, jak dlouho nevím)… to mě vždy potěší, a máme tu takových několik 🙂
Pokud vím, tak Borek žije v Irsku, v Dublinu nebo někde poblíž 🙂
Takže to není celá louže, ale jen maličký Kanál… 🙂
děkuji za vysvětlení – no jo, přímo Kanálek, takže ne až tak daleko (nod) (inlove)
Četlo se to pěkně, ačkoliv sliny kanou ještě teď nepěkně, nicméně příště, prosím prosím, šetřit zdrobnělinkami. Nějak jsem se pořád musel zbavovat představy poněkud infantilní maminečky se slaďoučkým miminečkem. Kupodivu mi lezlo po kuchyni po velmi nevytřené podlaze. Že by špatné svědomí?
Ale zase mě potěšil mluvnicky správný přechodník, takový se často nepotká. A představa pečlivě odstraněné kůžičky zabitá psím ksichtem „Mrtvý ptáky nežeru“ je přímo neodolatelná.
Borku, dík za další pěkný mlstoník.
…veškeré ohavnosti, jimiž jsou všechna průmyslově krmená kuřata živena…
Nedá mi to, musím reagovat a jistě zcela marně vyvracet všeobecně zažité mýty a pověry. Průmyslově chovaná kuřata jsou krmena KKS-kompletními krmnými směsmi z certifikovaných mícháren krmných směsí.Krmné směsi pro kuřata se skládají především z obilovin-pšenice, kukuřice a soji, doplněné o koncentráty minerálií a vitaminů. Od roku 2003 se do nich nesmí přidávat masokostní moučka, tu nahradila právě soja. Nikdy se do KS nepřidávaly a nepřidávají (v Evropě)růstové hormomony a stimulátory. Nepřidávají se do nich ani antibiotika, pokud v průběhu výkrmu kuřata onemocní, léčiva se aplikují do napájecího systému v míře, kterou určí veterinář. A důsledně se hlídá ochranná lhůta těchto léčiv. Co se naopak do směsí přidává, jsou kokcidiostatika,látky, které zabraňují vzniku kokcidiózy, a to dvou třetin výkrmu. V poslední třetině výkrmu, směs (BR3)se tato látka dávat nesmí, právě proto, aby se kuřata tzv. vyčistila. A velice přísně se to hlídá nejen v míchárnách, ale i na jatkách,(tedy u nás), kde se pravidelně berou vzorky svaloviny a jater na rozbory.A jaký tanec nastane, pokud se něco někde zachytí, si ani nedovedete představit.Tolik velmi stručně.
Díky, milá Emtesko, tohle je dobré vědět (inlove)
Potvrzuju, že Emteska má pravdu a obdivuji ji za osvětovou práci, já už to před časem vzdala.
aido, vidíš – a já jsem tak naivní (nebo otrlá? nebo splachovací??), že tomu věřím co se píše ohlídání např. masné výroby u nás, a bez problémů baštím
raději nenastolím otázku toho, že maso se VYRÁBÍ, to by bylo asi hoooooodně složité, a navíc to pod dnešní článek nepatří
A dokáže mě vytočit do nepříčetna, když praktická lékařka řekne mamince ať nevaří z kuřat, že jsou krmena hormony a dětem narostou prsa (devil) . Jako laik jí nekecám do léčení, tak ať nekecá do toho, čemu nerozumí ona.
A bludy mají tuhý život! Myslím, že bludy o závadnosti potravin si v tuhosti života nezadají s bludy tzv. „ekologickými“. Není jiné cesty – opakovat, omílat, vysvětlovat… a prosím, pokud možno, vyvarovat se brachiálního násilí. I když vím, že je to těžké.
Mluvíš o Evropě… jenže já jsme tuhle narazila v sámošce na mražené kuřecí maso z Brazílie. Takže tam to nemusí platit o té nezávadnosti?
Teoreticky je to tak, že kdo chce vyvážet do EU, musí jeho výrobky odpovídat předpisům EU, čili by měly být vyrobeny za stejných podmínek jako ty evropské – dokládá se to osvědčením, které doprovází každou zásilku, konkrétně pro drůbež je to tohle osvědčení: http://www.svscr.cz/dokumenty/eu/dovoz/dovoz.html
Z dovážených výrobků se namátkově odebírají vzorky na průkaz reziduí cizorodých látek a pokud vím, zrovna v drůbeži se v posledních letech snad nic nenašlo.
P.S. Samozřejmě, že je to celé založené na vzájemné důvěře, pokud bude chtít někdo šidit, cestu si vždycky najde.
Ještě něco. Tady je taková zajímavá tabulka o dovozu a vývozu za první tři měsíce letošního roku: http://www.svscr.cz/dokumenty/eu/prehled_poctu_zvirat/TRACES_suma_import_export_2013_04_05_3.pdf
To je velmi zajímavá tabulka. Zahrnuje to všechna zvířata? Myslím tím chovná i jatečná? Předpokládám, že 5 ovcí dovezených ze Slovenska jsou asi spíš chovné kusy?
Renato, to fakt nevím, tu tabulku jsem našla náhodou, při hledání těch osvědčení. Když tak se ale můžu zeptat, jestli chceš.
Není třeba, dík. I tak z té tabulky vyplývají zajímavé věci. Myslíš, že se někde dá nalézt taky množství dovezeného a vyvezeného masa? Netuším, kde bych měla hledat.
Renato, určitě se to dá najít, myslím, že na portálu ministerstva zemědělství.
A teď vidím, že se to osvědčení bohužel neotevřelo, jde rozkliknout v příslušné rubrice v levém sloupci.
Můžete prosím vysvětlit také další „fámy“? Že kuře běhající po dvoře se vykrmuje cca 90 dnů a kuře ve velkovýkrmnách se na stejnou váhu dostává cca za 30 dnů? Jak je to možné? Přirovnává se to k dítěti, které v 5 letech váží 90 kg. A co porážka kuřat z velkovýkrmen? Strašné podmínky převozu na jatka, stres trvající až 18 hodin, to vše ovlivňuje výrazně kvalitu masa.
ale tady se nebavíme o tom, jestli by bylo lepší jíst přírodně a s láskou odchovaná (a zabitá) kuřata. Neporovnáváme maso či vajíčka „domácí“ a „velkochovová“
Ano – většina kupovaných produktů nemá jakost dokonalou. Ale jde o to, že se často straší a pomlouvá mnohem víc, než je nutné…
K této „fámě“ prakticky toto: koupím-li si na dvorek třídenní kuřata značky ROSS , v příbalovém letáku se píše „tříliniový dvouplemenný hybrid, vhodný pro brojlerový výkrm a těžší výkrm. Živá hmotnost kohoutků na konci výkrmu ( 42 dní ) činí 2616g, slepiček 2184g, ve 49 dne kohoutci mají potenciální schopnost dosáhnout 3370g. Předpokládaná spotřeba krmiva na 1 kg přírůstku živé hmotnosti je dle délky výkrmu od 1,70 až 1,85kg“ a dá se předpokládát, že běžně dostupnou krmnou směsí KBR mi taková kuřata skutečně narostou, nebo je půjdu reklamovat ]:) , přidám-li k těmto kuřatům stejně stará kuřátka od některé z našich domácích pipek, ze stejného krmiva budu mít ve věku 42 dní (6 týdnů) malé divoké dinosaury tak akorát do dlaně a „k jídlu“ budou ne za devadesát dní, ale za třičtvrtě roku. 😉
Řečeno velmi zkráceně a zjednodušeně.
V tomhle případě porovnáváme lesní jahody s výnosnou šlechtěnou odrůdou 😀
Milá Ri, Ty žádné školení nepotřebuješ, Ty to máš zmáknuté (rofl)
zcela OT:
hele co jsem dneska našla u nás v útulku:
http://www.zooliberec.cz/archa/cz/utulek/kocky/utulkova-nabidka/jukin/0
Ten je krásný. Chjo, proč já mám tak přísnou a žárlivou kočku Mínu.
To by chtělo opravdu samostatný článek, nevěřící Tomáši, ale ubezpečuji Tě, že ani ve velkovýkrmnách netrvá výkrm 30 dnů, je to přece jen o pár dnů déle, zrovna jako u malých chovatelů je ta doba určitě kratší. Ale oni zase vykrmují do vyšší hmotnosti, nejsou vyjímkou brojleři 3 kg, kdežto na porážku se vozí kuřata od 1,85 do 2,10 kg, je to dáno poptávkou supermárketů.
Svého času mě Emteska proškolila a já dávám osvětu dááál. A zdůrazňuji původ kuřat. (inlove) A moc děkuji za osvětu. Je to mnohem důvěryhodnější, než si o tomto problému jen někde přečíst.
A proč Emteska neproškolí i nás? My jsme taky zvědavííííí
Cheche, to byla výuka čistě náhodou a mám dojem, že s osuškou v ruce, cestou ze sprchy 🙂
ooolalááááá, to je vůůůně!! Bernardýn je proti mě suchohubec 😀
mám ráda rychlý, jednoduchý jídla, kdy se nemusí u plotny stát dva a půl dne. Díky za inspiraci.
Milý Borku – tvé mlsotníkové pátky jsou čím dál lepší. Včera jsem vařila Sernátto, lehce mnou modifikované (maso jsem použila kuřecí stehenní řízky a místo grilovacího koření Vitana Medvědí gril – prý s medvědím česnekem). Bylo to výborné, zařadím do jídelníčku.
Dneska jsem se pozastavila nad tím, že tvá krásná družka životní krájí cibuli VSEDĚ! To si ani představit neumím, při vaření musím stát. Sedě mohu maximálně obírat čočku či loupat mladý hrášek (chuckle) .
A určení časového úseku „trochu delší minuta“ je geniální (nod) .
S růžičkovou kapustou jsem na tom jako Matylda, ale ten hrášek s mrkvičkou bych mohla. Na čem si opravdu pochutnám je na másle podušená cibulka s mrkví a pak namazaná na čerstvý chleba – lepší než kaviár (clap)
Dámy, pokud růžičkovou kapustu moc nemusíte, zkuste jí dát ještě jednu šanci a vyzkoušejte tenhle recept: http://www.cuketka.cz/?p=8688 – je to opravdu dobré.
Aido, díky za odkaz. Růžičkovou kapustu mám moc ráda
Ygo, cibulka s mrkví ještě budiž (chuckle) , ale NAMAZAT na chleba???? :O :O :O
to vůbec jde mazat? nebo se to rozvaří až do nějaké pasty/pyré/kašhaše????
No já ji tak rozdusím či jak to nazvat – nejprve vrhnu na máslo cibuli, pak nastrouhám mrkev, vrhnu za cibulí a velice pomalu dusím (posolím nebo dám podravku)až se to táhne – pak tam ještě kápnu trošku vody (jenom aby to zasyčelo) a pak už fakt vznikne až kašovitá konzistence.
Teda – nedělám si to schválně, je to vlastně podklad do zeleninových polívek, ale protože se znám, udělám toho víc a pak mlsám.
To by mě vyhnalo né z kuchyně ale rovnou z baráku!
No když to někomu chutná …
jó – když mne bylo tolik jako tobě, taky bych se utloukla, jak bych hledala dveře ven (chuckle) .
Vzpomínám na pochoutku mojí matičky. Byl to čerstvý chleba se zelím, které si usyslila od nedělního oběda. Dodávám, že to zelí je vařené na český způsob, to znamená jen mírně povařené, slité a doplněné cibulkou do sklovata na sádle. Bez zahuštění, jen mírně oslazené, popř. trošku okyselené obyčejným octem. Já k tomu zelí ani chleba nemusím. Prostě si nasyslím zelí a pak ho uvařené mlsám i studené 😛 Mňam. Jooo, jsou různé chutě.
Potvrzuji. Na chleba je geniální domácí sádlo a k tomu švestky, radši čerstvé než sušené. Kroutila jsem nad tím hlavou, ale pak ochutnala … mňam. Dobrota podle mé babičky.
Taky ráda krájím vsedě – třeba věci na bramborový salát pracně přenáším do obýváku a krájím je tam, vsedě. (V kuchyni u stolu nekrájím nic, protože kuchyňský stůl je kočičí. (blush) ) Dokud jsme pravidelně žehlila, tak taky v sedě na nízkém stole. Teď jsem žehlení prakticky odbourala, mimo patchwork; kvůli němu jsem si dokonce i žehlící pořídila! :o)
Borku, moc se mi líbí, jak o jídle píšete. A určitě to musí být moc dobré – vždycky je nejlepší to, co se dělá s láskou. (nod)
Přeju všem krásný den. (h)
Cibule se krájí v sedě protože se tolik nenadýcháš silice a nepláčeš tudíž u toho. Nerozmažeš si makeup 😉 Já to tedy nedělám, neumím sedět ani u žehlení (headbang)
Hlásím se k seďákům 🙂 , když jsme předělávali kuchyň, nechala jsem si extra udělat kus sníženýho pultu. A žehlila jsem taky vsedě, ale mám teď nový prkno, který je fakt vysoký. Zjistila jsem, že když se nehrbím, tak je to lepší než sedět 😉
Jídlo podobného typu děláme moc rádi- když skončím s prací v osm večer, dá se to podniknout rychle 🙂 Jen ty růžičkové kapusty jsem si zatím neoblíbila, nevím proč. Zeleninku na másle jinak jakoukoli 🙂
Růžičkové kapustě jsem přišla na chuť až v Anglii, když jsem zjistila, že ji naše domácí (vynikající kuchařka – Borku, u té by si labužník pochutnal! 😛 ) peče s masem – samozřejmě až v poslední fázi pečení, lehce ponořenou v sosu vzniklém dlouze pečenou kořenovou zeleninou. Jednou jsem je přihodila ke kuřeti ve fázi, kdy jsem ho před dokončením pečení polila smetanou a byly mňam. Dušené mě neoslovují, opečené na másle asi budou výborné, mám je ráda syrové – ale jen ze zahrady, kupované (aspoň u nás) už dobré nejsou.
Miluju růžičkovou kapustu, ale jen krátce (t.j., 5-6 min) povařenou v lehce osolené vodě, podávanou s trochou soli a čerstvě mletým pepřem. Takto připravená kapusta si zachová svěží zelenou barvu a trochu křupavosti.
Já to pořád říkám, že takové věci se nemají číst před snídaní! 😉
Borku, tento ty jídej miluju, protože jsou rychle hotová a s různým kořením se dá dosáhnout četných obměn 😛 (to je olizovací! 🙂 )
Jo, novinkou je pro mě to koření na zelenině – obvykle na ni používám méně „provensálské“ bylinky, tak to zkusím taky 🙂
hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Tak to Betka syrovým nepohrdne. Ani kůžičkou, ani kostičkou 😛
Nevypadá to špatně
Bez obrázků? Fnewk. Já si to bez obrázku nepředstavím :'(
a tak by s mi to líbilo
😀
Omlouvám se – mám vleklé potíže s netem a včera jsem po x pokusech byla tak ráda, že tam mám aspoň logo, že jsem zapomněla později večer pokus opakovat a dát tam i zbylé obrázky (blush) Ale už tam jsou!
Jsou. 😉
Jéje, já jsem tu první?
Vrahu!!! Tohle dělat hladovému tvoru, který právě dorazil z cesty se třemi plátky šunky, zabalenými v igelitovém pytlíčku a kdysi křupavou houstičkou? Zakoupeno cestou v NON STOP obchůdku, českém, kam jezdím ráda i přes den, protože mají opravdu kvalitní potraviny. A já se těšila, že si dám velmi časnou snídani a zalehnu, ovšem únavou mi jaksi nedošlo, že možná ta šunka bude považována za „Piškotovy růžové náplasti“ na kocouří osamělost a já se časné snídaně nedočkám a že jsem jí tedy měla koupit o pár plátků víc. Přesně tak to i dopadlo. Výsledek celé snídaně byl, jak jinak: podvyživení a týraní kocourkové zbodli ty tři plátky a na mě zbyla ta omšelá houska s kouskem másla, vyloveného z rohu ledničky.
A pak si přečtu tohle!
Budu mít velmi neklidné sny.
„“Piškotovy růžové náplasti“ – tak to mě odstřelilo hned na začátku čtení komentářů (neb čtu chronologicky, zdola) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)