Tak sme mali zimu ako sa patrí. Pri tej príležitosti mi napadlo, ako som chcela mať zo syna športovca ktorý VIE, čo sú to lyže. Musela som si cely plán rozvrhnúť tak, aby som ho mohla niečo naučiť.
No ale to som sa musela najprv sama naučiť ako tak stáť na lyžiach, že áno? Tak sa stalo, že som sa snažila o čosi, čo ma rodičia neučili a našťastie to dopadlo tak, že mladý od mala lyžuje celkom slušne – na rozdiel odo mňa.
Začiatky boli všelijaké. Malému sa kúpili lyže a daváj brázdiť hory. To som mala cez 30 rokov. Najprv to bolo jednoduché. Poďho za Bratislavu, keď bol sneh. Ale po čase sa to radikálne zmenilo – on sa naučil – a ja som sa nenaučila. Tak čo s tým? Ako by povedal jeden nemenovaný – učiť sa, učiť sa, učiť sa.
Začalo to na Východe, na Dedinkách–Mlynkách, jednak je tam krásne ako všade a jednak tam má kamarátkin manžel blízku rodinu. To znamená výhody aj nevýhody. Výhody – vleky zadarmo. Nevýhody – s rodinou treba posedieť, popiť. A že bolo pol dediny nejak sprîbuznených,, bol neodškriepiteľný fakt.
Syn využíval vleky, ja som , no, ….hm. Čím viac bol rozum v čudu, tým som bola odvážnejšia a čím viac som sa chabrala na vlek, tým viac ma všetci odhovárali. A keď to nepomohlo, tak aspoň „nesadaj si na kotvu“. Chcela som vedieť že prečo, a už to bolo.
Strhla som lano a všetci odvrchu dole sme sa gúľali, a pretože to bola dvojkotva, bolo nás dosť. To ma ale neodradilo, až som prešla krásnym lesom aj s priateľkou a – zatočili sa mi oči. Pred nami strmina náramná. Tak som si odopla lyže a polmetrovým snehom po okraji toho žľabu som liezla dole – a dobre som urobila.
Zrazu počujem taký divný šustivý zvuk a vidím: jedna rukavica, palica, čiapka, lyže, Vlaďka, druhá palica – všetko efektne vertikálne rozhodené po tej strmine. Až neskôr som sa dozvedela, že tam sa nelyžuje, volalo sa to Serpachova a kedysi tu boli majstrovstvá Slovenska.
Časom sme prebrázdili kus Slovenska, všade je tu k krásne, to nikto nepopre. Donovaly, Kubínky, Ždiar, Králiky, Vrátna, Chopok a iné. No a na Chopku boli pri mne strážni anjeli v plnom počte. To som sa vyviezla na Srdiečko a pretože som nevedela zliezť a bralo ma to dole, tak som na vratnej musela vyskočiť do snehu, ešte že ho bolo dosť.
A veselo hor sa na najľahšiu zjazdovku zvanú turistickou. Preficala som ju bez úrazu, no a celkom na konci bola nahrnutá kopa snehu, čo sa mi nechcela vyhnúť. Do tej som zapikovala a zrazu som namiesto dvoch topánok mala tri, jedna sa mi zlomila na dva kusy – ale noha zostala celá.
Topánky nemajúc, lyžovať nemôcť. Tých príbehov bolo viac, ale fakt je , že lyžovať neviem. Zato synovi to ide jedna báseň. A o to šlo.
Aaaa, lyže 🙂
Naši jezdili roky na lyžáky jedné spřátelené základní školy jako zdravotnický a technický dozor. No a já se sestrou samozřejmě s nimi. Od své první třídy jsem absolvovala každoročně aspoň jeden lyžák, někdy i víc a lyžovat jsem se naučila. Moc mě to bavilo i když o vytříbeném stylu se rozhodně mluvit nedalo. Pak jsem si zlomila kotník a už to nikdy nebylo ono. No jo, tak to zase zkusím v příštím životě 🙂
Milá Maťo, přesně chápu Tvé pocity, no a vidíš, když sjedeš turistickou, sjedeš úplně všechno !!! Věř mi ! 🙂 (ninja) (toivo) (clap) (y)
Přemýšlím jestli mám cosi napsat, či ne, ať nevypadám jak brouk Pytlík. Sem asi nějaká opožděná, v 56 letech jsem si teprve udělala řidičák a okolnosti mne přiměly jezdit denně, dosud. Po letech jsem potkala kamarádku mé maminky a ta mi vynadala, že já taková bývalá lyžařka nejezdím na lyže. Šla jsem do sebe a včíl už zase 5 let jezdím, letos jsem potkala i Val di Fiemme, napřed jsem měla strašný bobky ale pak když v restauraci přisedli starší rakouští manželé,kterým jsem pomáhala donést polévku, bo se jim třásly ruce a oni potom zapnuli lyže a odfrčeli,trochu mně ten strach přešel. Tak si říkám, co ještě. Strašně moc bych si přála zažít někde stav beztíže, hahaha, nevíte o něčem ?! (rofl)
a Jenny, vznášet se v tom průhledném tubusu, když se do tebe zespoda opírá vzduch…to by nestačilo???? (angel)
Jenny (inlove) , jsi obdivuhodná žena a měla bys psát častěji – člověk se rád inspiruje (nebo spíš žasne nad tím, co všechno by mohl dělat a nedělá 😛 )
Ad ti staří manželé – možná měli pocit, že na lyžích je to rychlejší a příjemnější než chůze a konec konců, ty hůlky tam mají taky (chuckle) Jinak klobou dolů (bow)
🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂
K okénku v bance přistoupil muž a předal pokladníkovi tašku s lístkem: „Tohle je přepadení. Zachovejte klid, vložte všechny peníze do tašky a nikomu se nic nestane.
“Pokladník si vzkaz přečte, vztyčí ukazováček a podá mu vizitku na které je napsáno: „Upravte si vázanku a chovejte se důstojně, právě vás filmují naše čtyři kamery. Vztyčený ukazováček pokladníka znamená poplach, takže vás policie do dvou minut vyplatí.“
(coffee) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny a pěkně se vyspinkejte. (coffee)
Hihi, Jovásku! (y) (chuckle)
Tak oni už mají zabezpečení na ukazováček? Hmmm, to je škoda! Pořád přemýšlím, jak se co nejdřív stát zabezpečnou rentiérkou … chjo, takže tudy asi cesta nevede. 8-| (wasntme)
(chuckle) Tak tudy opravdu, ale opravdu cesta nevede. (chuckle)
Recept je jednoduchý. Najít si práci u firmy, která slušně platí a vydržet aspoň deset let. (Mě se to povedlo.) Potom je třeba upravit styl života tak, aby se utratilo co nejméně a zbytek se dostaví sám.
tak to je nejlepší fór, co jsem na poslední dobu četla 😀
Hurrráááá, nejsem brouk Pytlík. 8)
Taky doufám, že tenhle článek uzavírá zimu 🙂 .
Maťo, krásný vzpomínání… tak nějak jako kdybych to znala 😉 . Tatínek lyže miloval a mne to učil od mala … ovšem v Praze se toho moc nenalyžuje, takže obvykle týden v zimě na Krkonoších, na ROHaté chatě. Jezdila jsem – nijak efektně, ale spolehlivě. Pak dlooouhá pauza, Franta lyžím moc nedá.
A synek – sakra, kluk přece musí umět, však jsem to jistě nezapomněla. Ehm, úplně ne, ale … Bláznivá matička, která nechce před mladým připustit, že něco neumí. Těch pádů, ba i jedno klasický salto mám za sebou.
Dolyžovala jsem, když bylo synkovi patnáct, už jezdil dobře a já si konečně zlomila nohu 😛 .
Zanóóó !!!
„Dolyžovala jsem, když bylo synkovi patnáct, už jezdil dobře a já si konečně zlomila nohu. “
Šmánkote, se picnu ! (chuckle) 😀
Zanóóó, tou poslední větou jsi mne dostala. Místo abych Tě politovala, začala jsem se smát (chuckle) .
Zanoooooooo! :O (chuckle) (rofl) (whew) (y) :*
Zano! (rofl) (rofl) (rofl)
Milá Maťo (inlove) , vrátila jsi mě do dětství, na Strážný vrch. Jezdila jsem v gumových lyžákách, vázání kandahar, na blankytně modrých lyžích s okovanými hranami. Ty lyžáky jsem dostala větší, že mi noha doroste, ale ona nikdy nedorostla, od šesté třídy mi noha nevyrostla. (blush) Měla jsem kostkované štípavé šponovky, pletenou čepici a pokud byl sníh, jezdili jsme snad každý den. Pak jsem vyrostla, Strážák dost zastavěli a já jsem lyžovat přestala – až na lyžařský výcvik ve škole a pár výletů na hory po ní.
Své děti jsem učila lyžovat na malém kopečku na psí louce, celá nadšená, že ho sjedu na běžkách a nespadnu – ty lyže jsem dostala od kolegyně, jiné jsem neměla.
Na rozdíl od dětství zimní sporty nemiluju, protože je mi venku zima.
Doufám, že tento lyžovací článek je takovou pěknou tečkou za letošní obtížnou zimou – pápá a dlouho nechoď! (wave)
Lyže? Dyk je tam zima!
OT – pro všechny zájemce, kteří by si chtěli se svým psem zkusit stopování – v sobotu se tady u nás bude konat veřejný trénink záchranného stopování – zkusit to může opravdu každý (je to míněno pro štěňata a nezkušené psy).
Já tam jdu s Ari a Berry s sebou beru jako puppysitting (chuckle) – protože bez Berry nebude chtít Ari nikde čekat a já možná budu muset i s něčím pomoct. Podrobnosti najdete tady http://www.rescue-stopari-mantrailing.cz/
přímo v Doubravici????????? :O … Dede, to pořádáš ty sama??? jako osobně, ne nutně jedna jediná
Je to ta naše skupina, kde cvičím psy 🙂
V sobotu už bude jaro, v sobotu už bude jaro, v sobotu už bude jaro, v sobotu už bude jaro, v sobotu už bude jaro, huááá, v sobotu už bude jaróóóó !!!!!! (f) (f) (f) (f) (sun)
Pohlaď za mne duo psích slečinek !!!! (dog) (dog) (inlove)
Ať se Vám to vydaří !!!!!!! (y) (wave)
Bedo, byli jste za tygříkama ???
Lyžovat jsem se neučila, jen mě jako malou holku, kterou už nebylo možné nosit na zádech postavili na lyžičky a řekli – jdeme (blush) K nám na chalupu v Krkonoších se prostě člověk v zimě bez lyží nedostal, takže diskuze na toto téma nebyly. Takže z dětských jsem přešla na běžky, ale celoživotně se nadšení nějak nedostavilo. Miluju sice zimní hory, ale pokud možno bez lyží! Výjimkou byl pobyt v Norsku, kde jsem si mohla vzít běžky a Nazgúly a dopoledne mohla bloumat se spsima po prakticky prázdných stopách v Nordmarce, kde nikomu nevadilo, že jedu pomalu a z kopečků sjíždím majíc smrt v očích (wasntme)
Kluky jsem lyžovat nemusela učit – na všechny tyhle věci byl Martin – dělal s nimi všechny ty adrenalinové zábavy, jaké kluci milují (inlove) Pokud vím, tak jsem s nimi jen chodila střílet – z luku i ze vzduchovek (dlouhé i pistole), protože to mě bavilo. Jo, vlastně jsem je učila jezdit na koloběžce a na kole – to se učili tak malí, že to ještě spadalo do hraní s maminkou a ne blbnutí s tatínkem (chuckle)
OT – Dede, šel ti e-mail.
Lyžovat jsem se učila několikrát. V podstatě marně. Lyžuju mizerně a nerada. Ale synek lyžuje krásně a baví ho to. Já sama jsem ráda v zimě na horách, ale lyže k tomu nepotřebuju. A když už jsem někde, kde to bez lyží nejde, vozím s sebou peníze a knížku. Obvykle se v půlce sjezdovky najde hospoda se slunnou terasou a s knížkou se tam nad kávou/čajem/svařákem dá vydržet dost dlouho.
Jojo, ve Špindlerově Mlýně, tam překrásně je v zimě, když je zákaz vycházení…
Mno – když vzpomenu na své lyžovací začátky vidím červeného trpajzlíka na Červenohorském sedle pod sjezdovkou, jak stojí na prkýnkách, s nadšením sleduje sjíždějící lyžaře a s plana hrdle vyřvává: „A pán jede z vršku, rozbije si držku!“
No rozbil,no – on se každej začal hrozně chlámat …. 😀
A to se k tobě žádnej nevrátil?
Takový příspěvek a byl mi sežrán! NO co. Pouhá vzpomínka na nazapomenutelné dovolené na Slovensku. Kouzelná Velká a Malá Fatra. Jednou v kamarádově nezařízené drevenici na lehátkách a ve spačácích. Pak několikrát v autokempu ve Vrátné.
Ale hlavně nezapomenutelný pobyt na chatě pod Suchým. To byl lyžařský výcvik v r. 1967. Tenkrát byla tato chata čtvrtá nejobtížněji přístupná v československu. V zimě tam nevedla cesta a tak jsme šlapali pěškobusem už z Vrůtek. Bágly jsme měli připevněné na sáňkách z lyží. A každý si ty své táhl sám. Měla jsem fyzičku jako hrom, ale přesto jsem u chaty mlela z posledního. Lyžovat jsem neuměla a tehdejší vybavení nebylo zrovna příznivé mým kotníkům. Ale ta chuť sjet ze svahu dolů! Vlek tam nebyl a tak každé svezení se muselo zaplatit poctivým výšlapem ke startu. Nedokázala jsem zastavit a tak jsem objevila jinou fintu. Podařilo se mi trefit se dole do takového průsmyku s mírným protisvahem, který mě bezpečně zastavil.
A ty večery! Písničky ve vyhřáté jídelně. Měli jsme takové spartánské učitele. Skautem a koncentračními tábory zocelené prof. M.Loučku a J.Šestáka. Vzpomínám na ně oba s láskou a úctou.
Lyžování. My, co se opatrně procházíme na běžkách, aby se to nedaj bože nerozjelo, jsme moc zvědaví, jak budem zrovna tyhle dovednosti předávat mladší generaci 🙂 .
A kopce sjíždím podle této písně (autora nevím, tak nepovím):
Už se to rozjelo z kopce
vítr mi ve vlasech sviští,
v duchu se vidím v rodinné hrobce
a v duchu slyším, jak kosti se tříští…
No je to se mnou dost špatný,
nějak mi ubývá sil,
nic nepomáhaj oblouky zvratný,
všechno jsem zapomněl,
Otčenáš zbyl…
Valašský drtivý styl, Valašský drtivý styl…
Lesáci asi mě sjedou,
budou mít o průsek víc,
něco jsem objel
a něco vzal s sebou,
co po mně zbylo?
No nezbylo nic!
Valašský drtivý styl, Valašský drtivý styl,
Valašský drtivý styl, a jen průsek po mě zbyl …
No – to bych řekla, že je to Wabi Daněk (clap)
Proč hanyňouma? :O
No samo, že Wabi (wave)
Tak u nás v rodině se vždy pěstovalo pouze běžkování. Já jsem absolvovala dva školní lyžařské výcviky, ale jízda nahoru-dolů mě neoslovila. Radši se na běžkách projdu krajinou a kochám se 🙂
A s tím učením – měli jsme tělocvikářku, která nám na lanovce vesele vyprávěla, jak se její malý synek bál lyžovat, tak ho musela seřezat hůlkou, aby se bát přestal. Nestačila jsem se divit a jen jsem tiše doufala, že to nebude praktikovat i na nás (chuckle)
Asi vás chtěla předem trochu vyděsit abyste se víc snažili 😉
Máš pravdu Maťo, krajina je na Slovensku krásná. Akorát taková malá drobnost mne odrazuje – hromady sněhu na hromadách šutrů (chuckle) (chuckle) – obávám se, že slovenské velehory nejsou nic pro lyžaře mého kalibru (tmi) – pro mne je už velké dobrodrůžo Karlov v Jeseníkách a pomička pro děti (rofl) .
A lyžovat jsem začala před deseti lety … ale už dva roky jsme nebyly, nějak nám nevychází čas. Ale narok, narok bude zase „Zahučaly lesy … „
Když jsem bojácnou Kačku učila lézt po prolízačce, nedržela jsem ji, ale lezla vedle ní- tak nějak jsem učila děti většinu věcí :)Ovšem s lyžemi mi to nevyšlo- nemám ten sport ráda a jediné, co by mě bavilo, by byly běžky, ale to zas nechce nikdo provozovat se mnou. Krajina by tu na ně byla skvělá, ale se sněhem to tady bývá horší- napadne a do dvou dnů roztaje. Ovšem po letošní zimě možná změním názor 🙂
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Jó, aby se děti něco naučili (plavat, lyžovat, sáhnout na míč, na tenis, sjíždět řeky, jezdit na kole, bruslích, koni…) … tak člověk vyzkouší všechno (někde se vrátí do dětství, jinde začne taky z nuly)