Není v současné době bezproblémovějšího námětu pro společenskou konverzaci, než nadávání na politiky. Od poslední putyky po literární kavárny, od Chebu po Ostravu, tem všude je možno začít na politiky nadávat bez sebemenší obavy že narazíte a někdo s vámi nebude souhlasit.

Dokonce mám podezření, že na politiky se nadává i v parlamentní kantýně (rozhodně alespoň na ty nepřítomné). Ale celé je to téměř k ničemu. Reálný efekt nulový (ostatně ten nemá žádné nadávání), minimální efekt psychohygienický a jen znečištění karmy (duchovní pohled) či chronické ohrožování oběhové soustavy (medicínský pohled). Možnosti změny politiků ponechám povolanějším a budu se věnovat našemu subjektivnímu pohledu na ně. Ten je možné změnit s blahodárnými účinky jak na naši duchovní, tak na tělesnou stránku. Nabízím dva možné pohledy na politiky.

Pohled první – osoby závislé

„Moc je droga“ je rčení tak otřepané, že už se v novinách ani nevyskytuje. Původně bylo asi myšleno obrazně, ale myslím, že věc je hlubší. Ostatně se dnes už všeobecně uznává, že kromě závislosti na různých chemických látkách, může být také závislost na nějaké činnosti jako je třeba gamblerství či workholismus. Protože každé smečkové zvíře, člověka nevyjímaje, má v sobě snahu dostat se výše ve společenské hierarchii a ovládat ostatní členy smečky, je moc docela reálný kandidát na vznik závislosti. Je s podivem, že dosud nevznikly kliniky, výzkumné granty a programy pro léčbu této závislosti, asi to nemá dostatečnou politickou podporu.

Řekneme-li po „A“ i ono proslulé „B“, jsme doma. Politici jsou jednoduše nešťastné závislé bytosti, na které se sluší dívat se s pochopením a soucitem. Oni za to, chudáci, nemohou, prostě do toho spadli a teď v tom jedou. Tenhle pohled má i nespornou přednost v tom, že s léčbou nejrůznějších závislostí jsou už určité zkušenosti, které je možné s výhodou využít. Třeba velmi praktické rady, které psychologové dávají nešťastným rodičům, jejichž děti nějaké závislosti propadly: Mějte je rádi! Nic jim nevěřte! A hlavně jim nedávejte žádné peníze!

Pohled druhý – jiný živočišný druh

Základní myšlenka tohoto pohledu je pregnantně formulována ve Forsythových Žoldácích: „politika je klec plná pózujících opic“. Zní to trochu drsně, kdo ale sledoval někdy nějaký přímý přenos ze sněmovny, dá tomu asi za pravdu. Pokud je jiný živočišný druh pro vás příliš, můžete si představovat, že jste antropolog, zkoumající jakousi neznámou kulturu. Je to zajímavé, zdaleka ne všemu rozumíte, rozhodně ne se vším souhlasíte, ale vědecká etika vám velí nezasahovat, neovlivňovat, jen tiše pozorovat. Svět je přece tak velký a je na něm tolik pozoruhodných věcí. Jak chápavě říkala moje babička: „On pánbůh má na světě někdy podivnou čeládku“.

Dva výše zmíněné pohledy se rozhodně nevylučují, naopak se doplňují a v praxi je možno je s výhodou kombinovat. Můžete se tak dívat na politickou scénu klidně a vyrovnaně se soucitným pochopením. Přesto ale určitě choďte k volbám!