Bertíkovi jsme pomohli překonat strastiplnou cestu za Duhu loni 14. září. A věřte tomu nebo ne, přesně o tři měsíce později, 14. prosince, se kdesi jinde narodilo deset krásných štěňátek australského ovčáka, mezi nimi i slečinka Nightwish Svěží Vítr neboli po domácku „Najty“.

Do panelákového bytu jsme vybírali malé psy. Jenže doba našeho bydlení na sídlišti je naštěstí nenávratně pryč a k domu se zahradou a malým hospodářstvím to už chce nějaké větší plemeno. Vzhledem k mé neustálé touze toulat se přírodou jsem taky nechtěla žádného těžkotonážního psa, ale spíš něco lehčího a aktivnějšího. Parťáka, kterého neporazí ani patnáctikilometrová vycházka.

Tak jsem se zamilovala do australských ovčáků. Rozpustilý výraz ve tváři, různé barevné varianty… Kontaktovali jsme více chovatelských stanic, ale kvůli našim dvěma požadavkům (chtěli jsme fenku, která bude mít dlouhý ocásek – táta prohlásil, že bezocasého psa nechce) jsme na tu pravou narazili až ve Svěžím Větru.

Přivezli jsme si nádhernou barevnou chlupatou kuličku. Už jsem skoro zapomněla, jak krásně voní štěňátko. No jo, ale dejte si dobrovolně k obličeji něco, co se vám snaží ukousnout nos a obě uši. Jinými slovy, taky už jsem skoro zapomněla, jak ostré zoubky má štěňátko.

Vztahy s Ravenkou byly zpočátku napjaté. Ravenka žárlila, malou od nás odháněla a nechtěla s ní mít nic společného. Pak byly několik dnů kamarádky a v současné době je to obráceně, než na začátku. Malá žárlí na Ravenku a taky na všechny, komu se věnujeme. A Ravenka, která byla deset let zvyklá „šéfovat“ Bertíkovi, si pomalu a nerada začíná uvědomovat, že s Najtynou to tak jednoduché mít nebude. Momentálně si naše milé dámy ujasňují své kompetence ve smečce.

Vůbec nejlépe přijal novou obyvatelku kocour Pepito. Hned se k ní choval, jako by tady s námi bydlela odjakživa. Kočička Hanička se štěněte nejdřív bála, ale po probdělé noci, během které seděla na skříňce a ze spící Najty nespustila oči, ji konečně přijala. Zato Kalíškovo pošramocené ego jsem musela dlouho léčit vypouštěním nebohého kocourka na zahradu a pořádnou dávkou oblíbených pamlsků.

Navzdory tomu, jak Najty doma dokáže zlobit (co vám budu povídat – roztrhaný pelíšek, ukradené papuče, potopa pod miskami na vodu, vyhrabaný květináč, obsah kočičích záchodů v lepším případě rozházený všude, no zkrátka je to zvídavé a hravé štěně…), jsou situace, kdy je nejistá.

Protože se snažíme ji takovým situacím vystavovat, na ledacos už si zvykla a dnes je daleko statečnější než dřív. Už se nebojí husy ani kokrhajícího kohouta, neuskakuje před projíždějícími auty, nepanikaří u ohrady s koňmi. Jen jí stále ještě dělá trochu problém chodit ven po tmě, ale i na tom pracujeme.

Najty je neskutečně chytrá. Jsou povely, které chápe téměř okamžitě. Když si chce vyškemrat pamlsek, přijde, sama si sedne, podává pac a tváří se strašně důležitě. Taky má obrovský talent na skákání. Už když jsme si ji přivezli, dokázala elegantním obloukem vyskočit z vany a z křesla lezla zásadně přes opěradlo.

Zanedlouho začneme chodit na cvičák. Později bych ráda zkusila agility a jen doufám, že to Najtynce nebudu příliš kazit. A aktivita, na kterou se v tuto předjarní dobu těším nejvíc, je již zmíněné chození po dlouhých procházkách. Takže, milí Zvířetníci, už teď se můžete těšit se mnou – třeba na „rozcestníkovo-psí“ seriál o tom, kde všude jsme s Najtynkou byly a co jsme tam viděly… 🙂