JE TO TADY!!! Sbohem chvíle, kdy jsem se spokojil s plyšovým čertíkem, sbohem okamžiky, kdy jsem prznil ušmudlanou kachničku! Ve svých necelých dvaačtyřiceti letech jsem se dočkal a nadešel den zúročení pravidelného tréninku v praxi.

Nevěstu mi vybrali už dávno. A musím říct, že Julie von Karlstein se jim fakt povedla. Je jí (v lidském přepočtu) 14 let. Občas je, pravda, trochu nedůtklivá, např. když se mě snaží rychtovat, abych nevstupoval na její území, nebo když žárlí na svou paničku, že si dovolila mě pohladit. Jinak je rozkošná. Jakmile paničce zavolala moje tchýně, že se blíží den D, začaly přípravy na námluvy. Hodil jsem se do gala. To v praxi znamená, že mě vykoupali (normálně jsem smraďoch), vydloubali sto let staré ospalky, načesali a dali příslušné rady do života. Panička koupila kytku pro tchýni a dobrůtku pro nevěstu a vyrazili jsme na domluvené místo oficiálně požádat o tlapku.

Julča byla neuvěřitelně nádherná! Její černá kukadla se leskla radostí sotva mě spatřila. Culík měla ležérně spadlý k jedné straně (psí Bože, to bylo rajcovní) a vesele vrtěla ocáskem, když mě vítala. Ucítil jsem její vůni a téměř okamžitě jsme začali s předehrou. Těšila se s každým okamžikem víc, což bylo dobré znamení. Trochu jsem se sice zarazil nad přítomným obecenstvem. Byla tu moje panička, tchýně tedy panička Julči, její syn a také paničky bratr s manželkou. To je dvounožců!

Nás však nezajímali. Směle skočili na manželskou postel potaženou červenou měkoučkou dekou a pustili se do tance lásky. Pánečci se opět bavili na náš účet. Prý jsme pěkní gaučáci, když jsme si vyskočili na postel a neděláme to na zemi, ale já tedy fakt nebudu riskovat nachlazení, když nemají topení v podlaze a mě pak studí packy. Tato varianta nám byla mnohem příjemnější. Jakmile jsem byl připraven k akci, plácli sebou pánečkové okolo nás a začali radit, pomáhat a zírat na mou výbavu. Někteří neváhali se jí dotknout, aby mi pomohli (kdo se jich o to sakra prosil!), no zkrátka připadal jsem si jako pornoherec pod světly filmových reflektorů.

Chtíč byl ale silnější a já už se potřeboval uvolnit. Ucítil jsem teplo a začal kopulovat na maximum. Moje boky kmitaly jako o závod. Prožíval jsem extázi, když v tom jsem zaslechl nelibost přítomných homo sapiens. UF! Konečně jsem dosáhl vyvrcholení. Sestoupil jsem z nebes zpět do reality a začal se ovládat. Oklepal jsem se, jazyk jsem zasunul zpátky do tlamy a šel jsem se napít. Cestou jsem se podíval na Julču a všiml si jejího nepřítomně zklamaného výrazu. Pochopil jsem.

Konečně mi docvakla panika filmového štábu během mého snažení. Užil jsem si – ale jenom JÁ a hlavně MIMO! Ty její oči… Juli, promiň mi to. Zkusím to ještě jednou. Kdosi pravil, že jsem neschopa neschopnej. COŽE? Ještě, že se mě panička zastala. Vrátil jsem se k rozdělané práci. Začal jsem Julču olizovat a dávat jí najevo, jak je úžasná, sladká, voňavá a… do hladka vyholená. Na vyslaný signál své partnerky opět zaujímám pozici a začínám pracovat na potomcích. Julča má hlavu vloženou do tchýniných dlaní a odevzdaně čeká, až pohyby mé pánvičky poleví. Byla nějak potichu. Julí, co ti je? – Ach, Rambo, zase ses netrefil. Fakt? No to je hanba!

Štáb utřel následky mé tvrdé práce. Mezitím jsem si odběhl do předsíně. Tam jsem udělal tři smrduté válečky doufaje, že to bylo ono, co mě tížilo a proč jsem se nemohl soustředit. Cestou jsem se smutně podíval na plyšové bačkory ve tvaru hlavy Homera Simsona, protože ty by mi jistě nevyčítaly, kdybych se netrefil. Těžká práce, to vám povím! Dvounožce jsem zaměstnal úklidem po mé aromatické střevní úlevě v předsíni, ale teď mi připadají nějací skleslí. Panička se cpe větrníky (to znamená, že je nervózní), tchýně uklidňuje Julu a ostatní házejí flintu do žita a odcházejí. Takhle mě podceňovat, já vám ještě ukážu!

Copak to, ale Julinka je nějak bez života. Natřásám se kolem ní, aby si mě všimla. Klopí ocásek ke straně a vyzývá mě svýma očkama barvy devadesátiprocentní čokolády. Je táák sexy. „Do třetice všeho dobrého“ se ovšem ukázalo jako „do třetice všeho zlého“, neb jsem zase špatně zacílil. Tentokrát se do akce zapojila i panička. Naštěstí můj stud přes stříbrné háro nebyl vidět. Je nemožné, abych se soustředil, když mám pět centimetrů od svého ústrojí paničku a deset centimetrů od nás se chechtá tchýně. No a já? Zase jsem to rozjel naprázdno.

Zklamaná Julča se stočila do klubíčka na klín svého malého páníčka a já se nechal poplácat a konejšit od paničky, protože jen ona jediná ocenila můj dosavadní výkon a měla pochopení pro mé (otcovské, ne mužské) selhání. Je mi celkem fajn. Třikrát za sebou, kdy se mi to zase naskytne? A že oni nejsou spokojení? Jejich problém. Jen ten Julči vyčítavý výraz, ten se mi zaryl hluboko do paměti. Panička dělala, co mohla. Vysvětlovala, že trefit se do, sice krásně připraveného, leč drobného ústrojí fenky, je prakticky nemožné. Rozpoutaly se debaty na téma „no a jak to ti psi tedy dělají“ nebo „když si to pes do dvou let života nezkusí, stává se neschopným“ atd. Trpěl jsem.

Nakonec se panička dohodla s tchýní, že zůstanu dva dny u nich. Obrovská úleva pro mě. S Julčou si to vyříkáme z očí do očí, ona to jistě všechno pochopí. Zajímavé je, že rozhodně nejsem skleslý. Vykonal jsem v tomto bytě úplně všechny potřeby, které na mě přišly, a energie mám přesto na rozdávání. Panička odjela. Myslel jsem, že konečně nebudu trávit čas podle lidského scénáře a tajně jsem pokukoval po žluťoučkém Homerovi Simpsonovi. Pravou bačkoru nebo levou? Mé zadumání vyrušila tchýně a její syn.

Pojď, Rambíku, zkusíme to ještě. Jo? No tak fajn, žádný problém pro válečníka jako je Rambo! Tentokrát se mě nikdo nedotýkal (předtím to bylo docela potupné), jen mi hnuli prdelkou, zaměřili na cíl a…auuuuúúúú. Julí, promiň, muselo to být. Moje partnerka ze sebe vydala neurčitý zvuk, ale její panička ji v mžiku uklidnila. Byli jsme spojeni odhadem pět minut, to vám byla slast!

Po dokončené misi mi konečně došla veškerá energie. Odvalil jsem se na bok a svět mě přestal zajímat. V té chvíli ožila pro změnu Julča a skákala kolem mě, pusinkovala mě a byla neskonale šťastná. Poslední, co jsem zaslechl, bylo, jak mi Julča do ouška zašeptala: „Bylo to nádherné, Rambo, ale příště, zlato, napoprvé, ju? Koketa jedna! Všichni vědí, že jsem to jenom napínal 🙂

Druhý den tchýně vydesinfikovala celý byt. Prý MĚ má úplně všude. Co zas jako má? Blesklo mi hlavou něco o tchýních a uzeném. Pak si sedla k počítači a psala mojí paničce mail (žalovala jí, jak v noci prdím). Najednou se otočila a… zděsila se. Stál jsem na zadních, Julča pode mnou a praktikovali jsme to, co jsme se včera tak pracně učili.

Jenomže starostlivá tchýně opět přisedla a jala se Julinku konejšit. Jó, kdyby věděla, že mě ta její puberťačka už nějakou dobu sváděla! Extáze Tentokrát jsme si s Julčou vzájemně vyhověli k oboustranné spokojenosti. Bohudík byla spokojená i třetí strana. Tchýně nás chválila, jak jsme ŠIKovní a kdesi cosi a dostali jsme i mňamku. Začíná mě to tu bavit!

Nakonec jsem u nich strávil týden. Týden nekonečného pusinkování a legálních radovánek. Bylo to fajn. A jestli jsem se postaral o své následovníky? To ukáže čas.