PSI: Miss Flat aneb Jak jsem k výstavám přišla

Výstava znamená, že zaplatíte ne zcela zanedbatelnou sumu a několik hodin čekáte v plné hale nebo pod širým nebem, aby vám někdo, kdo přiletěl přes půl Evropy (nebo jenom přijel z vedlejší vesnice), řekl, jestli se mu líbí váš pes.

 

 

 

Oproti loveckým zkouškám, které tu byly popsány ze všech možných úhlů, má výstava mnohá specifika. Pes by měl být ostříhaný a upravený. Také není špatné z něj vyčesat bahno, než jde do kruhu. Na druhou stranu nemusí skoro nic umět.

Když netahá na vodítku, je ve výhodě, někteří zkušení matadoři dokonce psa učí i stát v postoji na povel, ale to je z výcviku asi tak všechno. Nejdůležitější rozdíl je ale ten, že na výstavě, na rozdíl od zkoušek, není potřeba, aby z vůdce (ve výstavním slangu handlera) a psa byl sehraný tým. Slušně socializovaného psa se základní výchovou je schopný předvést jakýkoliv zkušený handler. A jak se nakonec ukázalo, tak i nezkušený.

 

 

Když nám Derry dorostla do věku, kdy přišel čas, aby se i ona předvedla v kruhu, přemluvila jsem mámu, aby mi ji půjčila. Na první výstavě v Mladé Boleslavi, kde soutěžila ještě ve třídě dorostu, nás všechny překvapila. Místo toho, aby poskakovala jako šílenec, vzorně klusala u nohy. Místo toho, aby se snažila olíznout nos v lepším případě mně, v horším paní rozhodčí, způsobně stála a vrtěla ocáskem. A vůbec, celým psem říkala: „Tak jsem tady. Líbím se vám.“ Ano, bez otazníku. Dostala hezké hodnocení a nastartovala slibnou kariéru.

Na další výstavu už jsme nastupovali ve třídě mladých. Derry tam byla s přehledem nejmladší, jen o pár dní starší než minimální věk. Přesto byla v konkurenci pěti dalších fen třetí se známkou výborná, což jsme považovali za velký úspěch, a já jsem tak objevila něco, co můžu se psy dělat i při svém stylu života. Většinu týdne trávím kvůli studiu v Praze, takže mít vlastního pracovního psa je pro mě zatím jen vzdáleným snem. Ale jak jsem předeslala, na výstavě nezáleží na tom, že handler není se psem denně (nebo víceméně denně) v kontaktu. Vystavovat můžu snadno.

 

 

Skutečně předvádět jsem se ale nenaučila na Derče. K tomu jsem přišla úplně jinak a tak trochu náhodou. Začalo to na tradiční jarní mezinárodní výstavě v Českých Budějovicích. Kromě naší Derry a Elwooda tam měla startovat i Tia, Derry sestra. Sešli jsme se na výstavišti a pak jsme obě sestry vzali na cvičné kolečko na trávníku. Jenže ouha, když se panička snaží Tiu postavit, zvíře si sedne na zadek a pohledem plným naděje sleduje ruku s pamlskem. Když ji panička učila sedat, taky měla pamlsek, tak určitě chce, aby hodná Tiuška seděla. Za to, že stojí, ji přece nikdy nikdo neodměňoval.

Co teď? Na učení postoje na povel nebyl čas, tak jsme zkusili jiný trik – Tiu si vezme někdo, koho není zvyklá poslouchat. Ten někdo jsem byla já a ono to fungovalo. Tia neměla pocit, že by měla sedět, a stála v postoji, jako by celý život nedělala nic jiného. Dokud jsem měla v ruce pamlsek, ani jí nevadilo, že mě skoro nezná. (Tak jsem mimochodem objevila, že Tia za žrádlo udělá cokoliv.)

 

 

Podívali jsme se, jak to jde v kruhu, jak pan rozhodčí posuzuje, a trochu nám ztuhl úsměv. Výsledky se hemžily velmi dobrými, sem tam i nějaká dobrá padla. Pobledla jsem a v duchu jsem se snažila uklidnit, že dobrá to nebude. Když jsme nastupovali, říkala jsem si, že výborná bude úspěch. Ve třídě mladých fen nás běhalo osm, o pořadí se mi ani nesnilo.

První tři odešly s velmi dobrou. Pak šla na řadu Derry. Já jsem drbala Tiu a držela Derry a mámě všechny palce. Nakonec máma zůstává v kruhu a zubí se na mě, že má výbornou. Ještě my abychom to zvládly.

Posudek jsem neslyšela, ale Tia spolupracovala na jedničku a když nám pan rozhodčí ukázal, že máme zůstat v kruhu a máme výbornou, spadl mi kámen ze srdce. Cíl dne byl splněn a už bylo úplně jedno, jak dopadneme dál.

Nakonec jsme tam stáli s výbornou čtyři (na výstavách se určují jen první čtyři místa, ostatní jsou bez pořadí). Pan rozhodčí nás nechal běhat a pak jedné ze soupeřek ukázal na čtvrté místo. Další na třetí. Volno zůstalo jen u prvního a druhého. Podívaly jsme se na sebe s mámou a už jsme si beze slov gratulovaly. Oběma nám bylo jedno, která z nás bude první a která druhá, každopádně to vyhraje náš odchov! I tak jsem ale byla příjemně překvapená, když první místo a titul CAJC přiřkl pan rozhodčí Tie.

 

 

Musely jsme chvíli počkat a pozvali si nás do kruhu znovu, tentokrát jsme soutěžily s vítězným mladým psem o titul BOJ (Best of Junior, nejlepší mladý). Říkala jsem si, že to už si půjdeme jen odběhat, že na BOJe šanci nemáme. Ten den mě čekalo druhé překvapení, když mi pan rozhodčí podal ruku jako vítězi. Přiznám se, že jsem se ho musela zeptat, jestli jsem se nepřeslechla.

V soutěži o BOB (Best of Breed, nejlepší plemene) už jsme šanci opravdu neměli. Soupeři – nejlepší dospělý pes a nejlepší dospělá fena – byli vyspělí a patnáctiměsíční Tia vedle nich pořád vypadala trochu jako štěně. I tak jsme odjížděli víc než spokojení. Jak praví klasik, „První kolo a hned premiér“.

Jenže jsme si začali říkat – fenka má na výstavy talent, do roka a půl (což je maximální věk pro třídu mladých) stihne ještě dvě výstavy, co kdybychom zkusily toho junior šampiona. Když budeme mít štěstí, tak bychom to mohly zvládnout…

 

 

Abych to zkrátila, zvládly jsme to. Jak, to vám snad povím někdy příště. Co se předvádění týče, už mi Tia zůstala. Máme na kontě sedm společných výstav a myslím, že ještě přibydou. Pořád si občas půjčím Derry. Ta se v pubertě hodně změnila a to ovlivnilo i to, jak se předvádí. Zdá se, že bude po babičce Áje a jednou bude běhat krásně, jednou hrozně. Výsledky má ale pěkné.

Pořád bych chtěla jednou vycvičit toho doopravdového loveckého psa. Doufám, že na to v budoucnu najdu čas a podmínky. Ale když nemůžu ukazovat, že máme psy inteligentní, aspoň ukazuji, že je máme i hezké. (Samozřejmě nejkrásnější a nejinteligentnější na světě, jsou přece naši. Jen aby to ještě pochopili i ti rozhodčí…)

Takže děkuji Aleně Melicharové a mámě, že mi svoje psy půjčují.  A děkuji Derry a především Tie za krásné zážitky a doufám, že jim to moc nekazím.

 

 

Aktualizováno: 20.3.2013 — 18:18

83 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Chtěl jsem napsat minipohádku na dobrou noc. Ale usnul jsem u televize.
    Zítra jedu podat stížnost do Sokolova. Odstranili mi tam na levém oku těžký šedý zákal. Už jsem na něj prostě neviděl.
    Měl jsem radost, že se operace podařila, ale když se koukám z okna, tak je tam všechno šedobílé. Navíc to vod levého ,čaplo i pravé oko.
    Budu žádat odškodnění, u soudu hravě dokážu ,že 21,března to není normální.
    Dobrou noc, jestli ještě někdo bdí.

    1. Dobrou, WWW. Ja bdim, ale to je tim, ze je kratce po seste navecer mistniho casu. Hledam na pude stara prosteradla, aby bylo cim zakryt rozkvetle azalky a kamelie, neb, svete div se, ale skoro na hranici subtropu bude dnes v noci vydatne mrznout. Doufam, ze sedobile se brzo rozbarvi a nebude to tema ocima. Coz mi pripomnelo jednoho starsiho profesora ze spitalu, ktery jednou vezl meho tatu domu, neb tatovi se kolecko polamalo. A pan prof. jel tak rychlosti 15 km a rikal, hergot, no podivejte se jaka je mlha, dyt ja ho..o vidim. Pravda, vyjeli z garaze, ale ono jenom vydatne prselo a predni sklo se mlzilo zevnitr. Cimz tedy v zadnem pripade nesrovnavam udatneho ridice WWW s timto profesorem.

    2. Tady taky jeden bdící. To je bezva nápad, WWW, a když se ti to povede vyreklamovat, bude jenom dobře.
      Já vidím šedo-bílo-terakotově. Lepidlo je šedé, beton je šedý, kýbl s lepidlem je bílý, ale nejmíň do čtvrtiny zespodu je plný šedého lepidla, a kachle jsou terakotové. Nějak mi podezřele ubývá podlaha, ale neubývá lepidlo a kachle… a fakt se mi nechce dneska řezat ty na ty kraje. Ale asi budu muset, jinak se bílého dna nedoberu, ani když mi na něj nasněží.

    3. To jsem moc ráda, že se operace podařila, milý www. (inlove) (y)
      Ovšem ten šedobílý výhled určitě reklamuj! Je jasné, že Ty se nedáš, dupneš si na ně, oni se třeba hodně leknou a možná se výhled na svět zlepší i nám, neb i tady se kouká šedobíle. (nod)

  2. OT hlaseni o stavu kocourka Pepy Navratila. Jakey musel na rocni kontrolu a injekce, tak Chet pribalil kocoura. Od pondelka Pepa pribral 3/4 libry – 1 libra je zhruba pul kg. To snad maji blbou vahu. Ale neni dehydrovany, nema teplotu, netece mu hnus z oci a nevypada, ze se dusi. Jeste je ale ponekud letargicky. Pracovni teorie je, ze mel nejake nachlazeni, ale patrne i strevni zanet – podle jakehosi testu. Teoreticky by mohl mit rakovinu strev, ale nas kamarad vet pravil, ze u kocek to nejak moc rychle nepokracuje. Dame mu cas, jestli se spravi. Dostal dlouho trvajici kortizon. Na drastictejsi lecbu a testy nechci pospichat a zvire zbytecne trapit. Pepa mel od pondelka krom granuli a konzervicky uz i 2x kureci vyvar s masickem. To ja kdyz jsem na rozpacich ze zdravi, tak se okamzite uchylim k silne slepici polevce. Pro lidi i zver.

  3. Výstavu psů jsem zažila jen jednu v životě. A to ještě proto, že jsem matce vystavovatelce hlídala děti. Byl to nehynoucí zážitek. To by bylo na dlouhé líčení. Ale tohle vyprávění se četlo skvěle. To dá rozum, když máte takové fletí krasavice a fešáky (clap)

  4. Moc pěknej článek. Přeji hodně úspěchů ať už s Tiou nebo Derčou. A časem toho svýho pracovního psa.

  5. Báro, díky za svižný popis vzniku „člověka výstavního“ – je to pro mě tvor poněkud záhadný, asi proto, že jsem kocour a kočky mají k vystavování obecně jiný přístup. Už před léty jsem se usnesl, že vystavovat nebudu, protože pro perše představovala výstava jasně stres… Možná, že Ruby by měla jiný názor (je to kočka exhibicionistka a marnivka), ale ne,začínat s tím nebudu… Přeji co nejvíc výstavních radostí, v rámci možností rozumné sudí, a krásné, chytré psí dámy.

  6. Krásné Flatky, rozené Missky,přeji ještě moc a moc úspěchů a radostí. (inlove) (dog) (inlove) (dog)

  7. (wave) R O Z V E R N Í Č E K. (wave)
    😡 Na přání YGY. 😡

    Paní Kučerová se ptá na výsledek konkurzu na obsazení místa tajemnice na ministerstvu. „Bohužel, milá paní, to místo bylo přiděleno slečně Šťastné.“ „Ale ona nemá žádnou kvalifikaci! A já, prosím Vás, mám za sebou tři státnice!“ „Jenže ona má jednoho státníka.“

  8. Teda vy jste ale dobřepsavá rodina (to jako že všichni moc pěkně píšete, psy máte taky parádní :* ).

  9. Baro a spol., holky jsou moc pekne. Tezko si predstavit, ze z tech malejch steniku s kulatyma hlavickama vyrostou dlouhe psi ksichtiky. Drzim vam palce v dalsim soutezeni.

  10. 🙂 jojo výstavy…mě baví, Terrynka bavili náramně, on se prostě pro vystavování narodil, v kruhu je ve svém živlu i když jednu chvilku když jsme jezdili často byl už trošku otrávený ale stačilo vzít hračku a zas byl veselý….teď semtam perlí v juniorhandlingu, holky umí ty figury, on hezky spolupracuje 🙂

    Frogi se rád vystavoval než dospěl, možná ho ještě jednou vezmu do veteránů někdy někam….

    a Nastěnka?? zabit málo 🙂 když je vyspinkaná a spokojená tak se vystavuje moc hezky, a když nechce tak nechce, stáhne uši dozadu a už mažem ven s védéčkem….a příští týden si dovozeme BOBíka….

    letos prvně vyrážíme do Ostravy, tak jsem zvědavá čím pro letošek začnem…

  11. Milá BároŽ (inlove) , děkuju Ti za pěkné povídání o výstavách pracovních psů. Je moc fajn, že ses pomamila, stejně jako černé krásky z vašeho chovu. 🙂 Těším se na další slíbené vyprávění a pěvně věřím, že i z Tebe bude jednou Dáma s kachnou. 🙂 (h) (wave)

  12. OT o černé smečce:
    Melly se v novém snaží Penynu ode mě odstrčit. Penny se snaží mi nelézt pod ruce, když lepím kachle. A teďka právě Penyna Melynu zdrbala, že ať ji neodstrkuje, když se se mnou přišla přivítat.
    Jdu zakrýt dřevěné brikety, ať mi nenamoknou. A jdu dál lepit.

    Výstavu… voříšků bych možná někdy jen tak pro švandu… Penyna by to v pohodě zvládla, ale je už stařičká, tak nevím, jestli to má smysl. Melinu budu ještě muset moooc učit.
    Ale holky Eviny – psí i lidská – jsou prostě šikovné a krásné všecky. (y) Vůbec se nedivím, že pořád vyhrávají! (inlove)

    1. Io, to, ze se Melly snazi Penusku odstrcit v novem bydleni, je asi tim, ze je v novem prostredi a tedy vic sebevedoma a neciti se jako nejaky vetrelec. Ale ono se to vsechno nejak posklada. 🙂

      1. Jasně. Já jsem na druhou stranu velice ráda, že ji (skoro) přešlo to zalízání do úzkých prostor a la bouda a počurávání se tam, když je dlouho hledána a volána ven.

  13. Já opravdu nechci působit jako rušivý element. Co jednou nemá rád růže, podruhé nevěří něco Piškotovi.
    Ale napsat to musím. V tom psím světě vládne velká nespravedlnost, ano feudální poměry.
    Dobře jsem si všimnul, že tyhle psí výstavy jsou jen pro čisté rasy. Jakoby českej voříšek neměl co předvést.
    Když je to pak nešťastník, jehož matka byla jezevčice a otec knírač, může být nadanej jak chce ale o výstavách si může nechat jen zdát.
    Pořád ještě v tom psím světě se čeká na velkou franc. revoluci.
    Pes se rodí svobodný, zazní jednou mohutně ze všech dvorků.
    Jestli se s tím bude otálet, bude to všechno ještě tvrdší.
    “ Již vzhůru pejsci ze všech dvorků, ať z hrudí zazní mocný štěk!Jsme slavné pouliční plémě a jdeme změnit ten psí svět“.
    Běda pak čisým rasám!

    1. Tedy WWW ty jseš hroznej!
      Psí Internacionála! Když jsem se přestala dusit, potichoučku jsem si to přezpívala, přesně ti to pasuje.
      Ale kolega tady na mě nějak divně a s obavou zahlíží.

    2. WWW, tys tady opravdu chyběl!
      Ale opravdu.
      Psí hydrocentrála nemá chybu.
      Pozdravuj Anežku a Bimba a doňdi zas.

    3. (clap) (chuckle)

      A zrovna teď v půl třetí měl být pořad v televisi na téma „rasismus v Čechách“. Dívám se na české zprávy přes internet a prý „připojuji se na server“ ale starou belu, pořad nikde. Jestli ono to nebylo právě o nespravedlnosti a o rasismu zasahujícím psy.
      Již vzhůru pejci ze všech dvorků…… (flex) (flex) (flex)

    4. WWW, abys věděl, víš, co si teď budu zpívat u lepení kachlí? Až do večera? Víš to, že? (chuckle)

    5. Achmůjtybože, www, Ty jsi mi dal! (chuckle) (whew) Ještě že už nejsou žádné povinné akce, kde se hraje Internacionála, protože Tvá Psinternacionála mi zalezla pod kůži, a určitě bych měla popotahování za znevažování psanců. (wasntme)

    6. Dekuji, WWWW. Mela jsem mysl zakalenou tou pisnickou Vanoce, Vanoce prichazeji …. . Za to muze Xerxova, ktera tohle vcera zminila. Znela mi v hlave (ta pisnicka) celou cestu do prace a nejakou chvili tady. Ted jsem se presaltovala na psi Internacionalu, a pri takove svezi melodii v srdci se mi ty papiry presunuji z jedne strany stolu na druhou hned lip.

    7. Já tedy nevím WWW. S těmi rasami je to všelijaké. Snad to, že jsi napsal ČISÝM rasám, tak to snad nebude nic proti ničemu, jak kdysi prohlásil pan Werich.

    8. WWW, věčná škoda, že teď už to neuplatním. Kde já bych si tak mohla pěkně z plnejch plic zazpívat Psinternacionálu…
      Ťukáááám!

  14. Pokud jde o výstavní krásu nemá Garyk šanci. Kolie se vztyčenýma ušima, kdo to jaktěživ viděl. Odmítla jsem totiž mu ta ušiska slepovat žvýkačkou. Je to podraz co chovatelé dělají. I když psovi uši slepí do pravé podoby tak se dozajista nezmění předpoklad pro potomky takového slepeného psa že budou i oni mít uši na stojačku. Ale jinak je Garyk pochopitelně nejkrásnější a to i v očích cizích osob. Když ho načešu dostává se nám na procházkách pochvaly od kolemjdoucích. :O (chuckle)

    Kdyby se soutěžilo v poděšení tak by naše potěšení získávalo medaili za medailí. Právě teď si to ověřujeme naplno když nám přes čtvrt roku vyměňují v naší oblasti vodovodní vedení. A tento týden přímo v naši uličce a před naším domkem. Nejdříve rozbíjí asfalt a pak vyhrabou jámy aby se dostali ke starým rourám. Jámy nakonec přikryjí těžkými kovovými deskami aby se nestaly pastmi na zdejší obyvatele. A pak teprve dojde k výměně vedení pravděpodobně stejně starého jako jsem já sama.

    Byla jsem včera u zubaře a pak na nákupu. Když jsem přišla domů lekla jsem se že u nás byli zloději. Rozházené a popadané věci všude. Ale to se jenom Garyk zachraňoval před chvějící se zemí v chvějícím se domě. Chtěl se prostě doškrábat kamsi do bezpečí. Dnes jsem doma, Garykovy tendence jsem mu zatrhla a tak tu jen sedíme přitištěni k sobě jako bychom byli jedna jediná bytost. Klepu se i já ale ne strachy, to jenom protože se tu klepe naprosto všechno. Snad to Garyk považuje za solidaritu z mé strany, sedí úplně klidně nalepený na mne. Že by nakonec medaile za statečnost??? :O :O :O :S 😀 (rofl)

    1. Jo Velká kočko, u vlčáků je to s těma ušima podobné – byť v opačném gardu. Tam se zase nepevné uši vylepují, aby stály zpříma a když se takový pes dostane do chovu, tak za sebou čas od času nechá potomky, jako je Berry – s uchem více či méně spadlým :S I já jsem mohla Berry ucho rovnat, ale nelíbilo se mi to, tak jsem jen ostříhala delší chlupy, podporovala různými potravními doplňky chrupavky a čekala, co to udělá. (wasntme) Berry má holt charakteristický výraz a nemusíme na výstavy (chuckle)

    2. Kolie s ušima nahoru? Já prosím, já jí viděla. Náš Award, svatý pes, trikolorní koliák nosil uši i chvost nahoru. Což mu ve výstavním kruhu nikdy nevadilo. Jemu teda ne 🙂

  15. DŮLEŽITÉ OT – NUTNĚ POTŘEBUJU PRO JEDNU ZVÍŘETNICI KONTAKT NA JANU PEŠKOVOU. Mám jen staré spojení do práce, které prý nefunguje. Děkuju vám za pomoc.

    Milá Báro (inlove) , moc se omlouvám za OT. Ke článku se dostanu až odpoledne, moc se na něj těším – ráda čtu o jablkách, která nepadají daleko od stromů, a tady je to hned dvojité nepadání. (nod) (y)

  16. OT o jarní sněhové kalamitě na Jižní Moravě.

    http://dig.rajce.idnes.cz/Snehova_kalamita_brezen_2013

    Toho dne dopoledne jsem se musela vypravit do nemocnice do Brna. Tam byla situace katastrofická. Vozovky a kolejiště tramvají protažené, ale chodníky nebyl čas uklidit, ze střech padaly laviny a sníh už tál v obrovských kalužích, které neměly kam odtékat, protože dešťové vpustě byly zavalené odhrnutým sněhem. Odtud fotky bohužel nemám.

    1. smutné polámané stromy a keře…
      Je možné, že naše zeleň je odolnější?? Protože nám sice občas sníh stromy poláme, ale to ho musí být větší „náklad“ než ten Váš včerejší… (a nebo náhlý atak zimy brzy na podzim).
      Sněhu máme víc, mokrý je, a naše zahrada se tváří, že pohoda – normálka, nic zvláštního.
      Může být rozdíl u stromů v Liberci a v Brně podobný, jako je rozdíl u řidičů v Liberci a Praze, když napadne 10 cm???

      1. Já osobně si myslím, že kdysi dávno, jsme nevybírali ty správné druhy. Časem se ukázalo, že přerostlé jalovce to vždy odskáčou. Ty co jsem zakrátila v terminálech tak se otřepou a nerozloží, také musí být posvazováné umělohmotnými lany, uprostřed ke kmenům. Nejlépe jsou na tom rozmanité druhy borovic a smrky. Borovice to z větví oklepou a po smrcích sníh sjede. Ta limba má růst větví vstřícně vzhůru (jako jalovce) tak proto se jí větve zlámaly. Ale co mne překvapilo, tak zlomená hlavní boční větev u kleče. Ty jsou přece pružné a mají návalům sněhu odolat. Vysvětluji si to tím, že naše kleč u vchodové branky je už několik let taková divná. Dost prosychá, tu a tam jí praskne kmen a teče z něj míza a starší větve jsou napadené jakousi oranžovou houbou, ty musím i stříkat proti houbám. Nu pokud to bude trvat ještě tak rok, tak ji pokácím.

        1. Je fakt, že tento poslední sníh byl mimořádně mokrý, tudíž těžký – o půl stupně teplejí a prší – a opravdu ho napadlo za relativně krátkou dobu relativně hodně.

          Zaplaťpambu, že u nás (o cca 60 km jižněji od Alex), napadlo sněhu o něco méně a hlavně do rána většina odtála, tudíž na Josefa odpoledne za slunečního svitu (a dokonce i tepla) jsme přešly téměř suchou nohou louky pod Lednicí (to jsou ty místní písky).

          Jinak, ač letos zima u nás na sníh poměrně bohatá, já mám fotky pouze ze slunečných bezsněžných dnů :O :O – přitom sníh je u nás dost fotogenický, ale já jsem líná tahat foťák (think) ! A před vánoci budu hledat nějakou trošku zasněženou fotku na novoročenky (fubar) !!

          P.s.: speciálně v Brně byly velké rozdíly v množství napadaného sněhu – až 15 cm mezi jednotlivými čtvrtmi. Předpokládám, že nejmíň bylo směrem k nám a nejvíc směrem k Alex (chuckle)

          1. Já bych si tipla, že skoro nejvíc to mohlo být u nás, jak jsme na tom kopci (když je ve městě skoro jaqro, u nás ještě dlouho leží sníh). Polámalo to hromadu stromů, hlavně borovice. Dost toho bylo popadaného i dole v Pisárkách a Jundrově.
            P.S. V té největší vánici v pondělí odpoledne jsme jeli do IKEA (měli na cosi slevy a dcéra to nutně potřebovala). Jedna cesta zabrala hodinu a půl, veselé to bylo.

      2. On ten sníh byl opravdu těžký, když padal, tak bylo nad nulou. Když jsem to ráno odklízela, tak plné hrablo jsem neuzvedla, u Alex to muselo být v bledě modrém.

      3. Myslím, že značná část toho „rozdílu“ mezi řidiči připadá na vrub rozdílné hustotě provozu.
        Když snížíte rychlost z padesátky na třicítku někde kde projede jedno auto za minutu, tak se nic neděje. Když to samé provedete v místě, kde jede tou padesátkou jedno za druhým, tak máte zácpu široko daleko a pak při poskakování o pár metrů dochází k plechárnám snadněji než když se všichni proplíží stálou rychlostí třiceti koláků v hodině.

        1. no – já bych ten stotisícový Liberec moc na vesnici bez provozu neviděla… Spíš je to o tom, že zimní přezutí mívají všichni, skoro všichni už autoškolu dělali na sněhu (já od prosince do února) a deset cm sněhu u nás bývá často kdykoli od listopadu do dubna… Prostě je to normální, není to kalamita…

      4. Možná na té otužilosti něco bude, protože i u nás to byl ve stejném čase najednou nával těžkého mokrého sněhu a všechny jehličnany sice byly chvíli ohnuté, ale nepolámalo se nic. Že by prostě měly trénink? Přece jen u nás sněží častěji než na ÚJM 🙂 Jinak Alex, máš moc hezké fotky i krásného kocoura (inlove)

  17. Milá Báro, blahopřeju, že sis našla své místo v psích aktivitách vaší rodiny, které perfektně ladí jak s tvou potřebou se psy něco dělat, tak s náročnou školou, kterou máš navíc v jiném městě. (inlove)
    Představ si, že já jsem ještě nikdy na psí výstavě nebyla – ani jako divák! A CD mi zatím vždy nadělila psy, kteří z nějakého důvodu výstavní nebyli (kromě Daníka, ale toho jsem stejně nechtěla dát do chovu, vlka jednoho) a já tak měla omluvu sama pro sebe, že s nimi nikam nechodím. Teď koukám na Malou Bílou a přemýšlím, jestli mě tam dotáhne ona… Pokud ano, budu sbírat informace a zkušenosti, kde se dá! Takže díky za ten článek a ať se ti pořád daří 🙂

  18. Ještě k otázce Renaty a „krásy“ a „pracovitosti“ psů.
    Standard je jeden. Popisuje, jak ideálně má to konkrétní plemeno vypadat a jaké má mít pracovní vlohy (např. doložené zkouškou.) Pak si jednotlivé národní kluby stanovují, co vše musí zvíře splnit, aby mohlo do chovu. Ideál je pes krásný a pracovitý (taková kalokagathia).
    Ale vzhledem k tomu, že ani u psů není vše ideál, do chovu se „pustí“ psi, kteří nemají hrubé vady proti standardy (např. hodně křivé zuby, nesprávnou výšku, nepovolenou barvu, křivé nohy, některé zdravotní vady…). A vzhledem k tomu, že každý má jné priority, jsou i psi spíš krásní a spíš pracovní. Pokud krásný splňuje základní vlohy pro práci (u „společenských“ plemen ani to nemusí) nebo pracovitý není moc hezký, ale nemá hrubé vady, pořád se může v chovu použít. U někyterých plemen (nejtypičtěji Něm. ovčáků) už to došlo tak daleko, že většina pracovnch psů jakž takž absolvuje povinnou výstavu a výstavní krasavci s přimhouřením oka udělají minimální zkoušku. Ty linie už si někdy nejsou ani moc podobné (dokonce v některých zemích mají pracovní linie jiný registr, takže mají svoje speciální papíry).
    Chov je složitý, zdaleka netuším podmínky u většiny plemen. Někde je povinná zkouška, někde je povinná bonitace (posouzení komisí), někde chtějí zdravotní vyšetření. Prostě každý klub má jiné podmínky (pouze nesmí porušovat standard plemene FCI a v současné době se navíc plánuje etický kodex, proti extrémům v chovu, tzv. týrání chovem – začínají s tím Britové).
    U retrívrů se chce exteriér odpovídající alespoň základně standardu a ověřené základní vlohy pro práci. Jestli se člověk vrhne na výstavy, práci, obojí nebo jen gaučing (naše holky zvládnou vše) je každého rozhodnutí. Čistokrevný pes s papíry je jen záruka, že rodiče neměli hrubé vady a odpovídali standardu. K ničemu to majitele nezavazuje.

    1. Škoda, že není možné nějak ovlivnit paní, která sice vozí fenky po výstavách, produkuje papírové štěníky ale veškerou péči jako odčervení, očkování odbyde a o výbavičce nebo lékařských prohlídkách nemluvě, všechno akorát okecá. Já vím, jedině štěňátka od ní nebrat. Ona je stejně pak jistě prodá přes někoho jiného.

    2. Díky za vysvětlení tobě i Xerxové, její termín „úplně blbej missák“ mě dost pobavil.

  19. malé (ale krásné) očičí OT

    ještě než jsem lehla s tím oparem, stihla jsem z Hradce navštívit Mikulenky (inlove) … jsou úžasné, jsou nádherné, vyrostly, jsou bělostně čisťoučké a barvami jen hrají :* … dívám se na ně s úžasem a nemůžu se ubránit trvalému (trochu přiblblému) úsměvu (h)

    foto zde: http://meda-beda.rajce.idnes.cz/Mikulenky_DOMA_-_unor_2013

    1. Bedo, musím ti vyseknout hlubokosklon (y) (y) (y) ! Je to Tvoje zásluha, že dnes už tak krásná zvířata přežila a mají se k světu. Víš, musím se s hanbou přiznat, že jsem tenkrát ke konci roku nevěřila, že se Ti to podaří (shake) ! Ještě jednou (y) !

      1. Alex, opravdu to zdaleka jasné nebylo – třeba když měla Babetka horečku 41,4°C … i vetka říkala, že neví zda to koťátko „dá“

        a myslím, že speciálně si tyto krásné fotky užijí ti, kdo je viděli ještě v Uhříněvsi u konírny – však z toho byly i fotky, které právě vlastně jim zachránily život, protože bez nich bych se o košiškách vůbec nedozvěděla… asi nad nimi Velká Kočka držela ochrannou ruku a přisoudila jim šťastný, doufám že douhý, život (inlove)

        1. To fakt jsou ty chuděrky se zalepenýma očima, kakající, zaklecované? Páááááni, chybí tady smajlík, jak stojím s hubou otevřenou až po zem! Dokazaly jste hodně a ty, Bedo, bacha na dveře, ať si neotlučeš svatozář!

    2. Fandila jsem těm dvěma drobečkům a jejich zachráncům jako všichni ostatní. Dobře to dopadlo, díky! (whew) (bow)
      Jsou z nich nádherné princezničky.

  20. Tak to je pěkné, že se vám daří a přeju, ať to vydrží! (f)

    Naše čubizna, česká strakatá slečna Bony, není výstavní typ. Sice jsme byli druzí z mladých, to jí nebyl ještě rok, ale na další výstavu jsme se domluvili s některými dalšími strakáčovci a minuli jsme výstavní stan a šli se strakáči ven, běhat na kbelské letiště. Nějak jsme tomu nepropadli.

    Ale z té první výstavy mám nezapomenutelné zážitky! Čubičku vodil páníček a Bony se opravdu předváděla. Rozhodčí byl chlapíček, co páníčkovi dosahoval někam k podpaží, o to víc psa i muže citýroval a vynadal páníčkovi za to, že pes má zapatlané zuby od mlsíku a pak pravil k publiku: „Kdyby tu byla prkenná podlaha, tak byste slyšely, jak ten pes dusá!“ Páníček zbrunátněl a začal mu unikat dým z uší. Rozhodčí pak vystavil hodnocení: „Přehnaně blahobytná, ale dobře se nese a ráda se předvádí.“

    Když jsme kamarádům vylíčili výsledky výstavy, tak se manžela ptali: KOHO JSI TO TAM, proboha, VYSTAVOVAL?!?!

  21. Báro, krásné povídání, při kterém mi běhal mráz po zádech z radosti. Z radosti z Tvého úspěchu, z radosti, že jsi si našla místo v činnostech se psy i když máš jak píšeš trochu jiný životní styl. Je to fajn, když jsi se pomamila a mamka má v budoucnu svou pokračovatelku. Moc a moc Vám držím palce, jak Tobě tak i oběma fenkám.

    Dnešní výstavy, jak jsem zjistila minulý rok na výstavě, jsou úplně jiné, než když jsem kdysi dávno v prehistorii pracovala jako vedoucí kruhu na mezinárodkách v Brně. akže držíííím (y) !

  22. Moc pěkný článek. Při popisu mladých zvířat mi naskakuje srovnání s našimi dvojčaty. Tety v jeslích mají větší autoritu než táta a máma.
    Je jim dva a půl roku a Iva už delší dobu chápe, že je něco za něco.
    Příklad po odpoledním spánku: Iva – Až se oblékneš, bude svačina. Nemá problém a snaží se.
    Jan – Až se oblékneš, bude svačina. Jeník se rozeštká. Zjevně slyší, že jsem mu slíbila svačinu a podmínku předtím není schopen zařadit. Dokud se nenají, nefunguje.

    1. To je postřeh 🙂 já si vždycky říkala že náš Adam pláče aby se podmínce vyhnul a on jí neuměl přečíst. Jsem to ale teta :*

  23. Hezky napsáno! Akorát bych trošek nesouhlasila s větou, že „na výstavě není potřeba, aby z vůdce a psa byl sehraný tým“. Dobrý rozhodčí vidí i to jak pes reaguje na „řeč těla“ předvádějícího páníka, jestli spolupracuje ochotně, a když ano, může to být ta rozhodující kapička při určování pořadí na bedně 🙂

    1. Sežralo mi to první odpověď, tak druhý pokus:
      Bára pochopitelně píše s nadsázkou. Je jasné, že si musí pes a člověk sednout a rozumět. Někdy to jde dobře, někdy hůře. Když vlečeš psa jak krávu na řetězu, nemáš šanci… Bára se psy vyrůstá a rozumí jim. Ale přece se nebude chlubit (já trochu můžu). Než vychytala, co platí na Derču, tak jsme se střídavě zapotily.
      Ale je fakt, že na výstavu je třeba toho výcviku nesrovnatelně méně, proti zkouškám. Samozřejmě, že když vytáhneš psa „z boudy“, tak s ním šampiona nevyběháš. Ale dobře socializovaný „gramotný“ pes, se dá slušně předvést. Na nejvyšší mety jsme zatím nedosáhli (a kdo ví jestli dosáhneme), ale šampiony a čekatele šampionů už vyběhané máme. Stejně je pro nás prioritou práce se psy a pes jako kamarád.

    2. hodně psů má i výstavničení „v genech“. Xerda se krásně vystavoval (a nikdo ho to neučil). Beta, nemít extrémně křivé zadní nohy by byla bývala výstavně úspěšná – nádherně se umí „vyprsit“, ráda se předvádí, výstavní postoj nemá naučený, ale používá ho běžně…
      Aronka – naše pohybově nejšikovnější a taky nejsebevědomější doga na výstavách běhala mimochodem, byla nešťastná, nesvá, protivná… (chuckle)

      1. V Aronce vidím Ginny. Té jsme slavnostně slíbili, že jakmile dodělá českého šampiona, už ji nikdy na žádnou výstavu nepotáhnem. Slovo jsme splnili, chodí jen jako doprovod a to jí nevadí.
        Ája s Derčou jak kdy. Ája uď šla jak kráva na řetězu nebo jako madam. My chodili buď s titulem nebo velmi dobrou, nic mezi. Derča je hezká, umí se postavit, ale někdy je plašan. Tia je jak manekýna na molu a i když bych si pořád vybrala Derry, je úspěšnější.
        Ale stejně je to hra. Z úspěchů máme radost, prohry neprožíváme nijak tragicky. Máme holky hlavně pro radost.

  24. tak jsem měla radost, že v noci nesněžilo – že vydržel deštík, který odtával postupně sníh… Už hodinu se tady sypou velké vločky a … Vánoce, Vánoce přicházejí…

    1. Hmmm – u nás ještě pořád Jaro, ale zítra už bude prý zase Zima.

      Všimla jsem si, že od té poslední sněhové kalamity se nehlásí sněhová královna PetraK … že by ji zasypalo (think) ?!

    2. U Harrachů dnes padaly chuchvalce vloček celý den, nějak mi letos sníh a zima neva , klidně tu můžou ještě pobejt, pošlete je sem kdo jich máte dost 🙂 Jak Betě by prospělo jaro je mi jasný. My naučily (se sestrou) Arga běhat u skůtru po zasněženým kopci, užívá si to, tak mu to ještě nějakou chvíli ráda dopřeju.

  25. Nás výstavy neuchvátily- ani mě, ani psici. Navíc mám kapku problém udržet polní kavalírku s výstavní srstí- jaksi je pořád plná kudlibabek a jiných semínek, které se občas zamotají tak, že nejdou vytrhat, vydrbat, vyčesat ani nic a dojde na nůžky. Asi by měla šance, ale to by musela mít jiné majitele 🙂

  26. hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Rodinný fletí klan píše hezky (nod) Čtivě (nod) Láska k chlupáčům je jasná (nod)
    Evo, hezky jsi nakazila nejprve polovičku a pak vlastní odchov (chuckle)

  27. Krásne skoré ráno všetkým. Že nemám psa bitkára je fakt, Astor je golden. Ale má inú vlastnosť. Pustila som ho na dvor a tu počujem zrazu veľké vrcanie, reku
    so susedovym ovciakom sa pobili. To by pre Astora dopadlo zle. Tak som ho vtiahla do domu. A pes – tlama rozosmiata a v nej celá od hliny obrovska zuvacia kosť, čo ukradol Borovi. Teda zlodej zlodejsky je to.

  28. Vůbec tomu nerozumím. „Hezký“ pes nemusí umět nic. „Pracovní“ pes nemusí být „hezký“. Jak se stanovuje standard plemene?

    1. Výstavy jsou o psí kráse. A eleganci předvádění. O schopnosti se ukázat v tom nejlepším pohybu. O umění handlera zakrýt drobné nedostatky psa. Na vrcholné úrovni je to dřina (a hodně peněz)

      Zkoušky z výkonu jsou o psí pracovitosti. A vrozených vlohách. A hodně hodně práce a času (a peněz). Na vrcholné úrovni je to dřina.

      Ale pozor – i šampion krásy u pracovních plemen musí mít alespoň zkoušky nejnižší úrovně – jinak nesmí mít štěníky. I šampion práce musí splňovat požadavky standardu na vzhled – jinak nesmí mít štěníky (tedy s PP).

      Takže úplně blbá misska či missák, ani standardu neodpovídající pracant se v chovu neuplatní.
      U psů je to vymyšleno docela dobře (chuckle)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN