Po loňské úspěšné premiéře se v sobotu 29. září 2012 konal 2. ročník výstavy „Vlna a co s ní“ v krásném prostředí Toulcova Dvora v Praze.
Vlna je děsně návyková droga. Její omak, vůně, teploučko… Radost a vzrušení z tvorby, kdy z počuraného mastného chuchvalce vzniká originální výrobek. Uklidnění při práci s kolovratem, kdy můžete vypnout hlavu a nechat se ukolébávat tichoučkým klapáním a točením kola z masívního dřeva.
Letošní výstavy se zúčastnilo přes dvacet vystavovatelů. Ne že by jich nemohlo být víc, ale někteří se prostě už do pronajatých prostor nevešli. K vidění i ke koupi byla vlna a další vlákna (srst, hedvábí…) v přírodním stavu, praná i nepraná, česance, příze a hotové výrobky. Těch byla samozřejmě většina. Co stůl a panel, to jiná technika zpracování, jiné barvy.
Každý vystavovatel a výrobce vložil do výrobku svůj vkus a osobnost. Přadénka originálních přízí, plstěné kabáty a nádherné šaty, čepičky, šály a drobné doplňky, jemné krajky, rustikální svetry, spousta plstěných šperků a doplňků.
Klobouky, čepice, barety, plstěné boty nádherně zdobené plstící jehlou. Rukavice pletené i plstěné. Hračky – pletená a plstěná zvířata, panenky pletené, plstěné i vycpané vlnou, loutkové divadélko z prstových loutek, uplstění ptáci jako živí, v životní velikosti. Vlněné ozdoby na stromeček. Kabelky, peněženky, obaly na telefony. A každý kus originál.
Hlavní organizátorkou výstavy je Daniela Linhartová. Tato paní byla před lety infikována svetrem z ručně předené příze, postupně opustila úřednickou profesi a k úděsu známých se stala výhradním obchodním zástupcem novozélandské firmy Ashford, světového výrobce kolovratů, stavů a dalších potřeb pro zpracování vlny, pro Českou republiku.
Samozřejmě s podporou rodiny, její manžel Pavel je jejím spolupracovníkem a velkou oporou. V poslední době už pomáhá i dcera Daniela. Pořádají také kurzy zpracování vlny, individuální i kolektivní. Většina z vystavovatelů prošla jejími kurzy a vděčíme jí za „infekci“ vlnou.
Výrobky firmy Ashford byly samozřejmě na výstavě také k vidění, nejen kolovraty, stavy, česačky a kartáče, ale i publikace, barvy, česance barevné vlny, jehly na plstění a další drobnosti. Návštěvníci se mohli nejen podívat, ale také sednout si ke kolovratu či stavu a zkusit si předení a tkaní vlastníma rukama.
Protože jsem se zúčastnila i loňské výstavy, mohu srovnávat. Letos byla nabídka výrobců rozhodně pestřejší a bohatší než loni. Výrobky byly daleko náročnější na zpracování – když jsem uviděla vystavovatelku Kateřinu Koršun v ručně plstěných elegantních šatech, které krásně seděly na její pěkné postavičce, spadla mi brada. Nikdy jsem si nemyslela, že je možné něco takového vyrobit. Pohoda byla stejná jako loni, to už asi stupňovat nelze. My vlnaři se máme rádi a těšíme se na výstavu jako na příjemné setkání.
Návštěvníků bylo letos o něco méně, přičítáme to termínu uprostřed svatováclavského víkendu, kdy byla spousta lidí na chatách a chalupách. Ale zase byl čas si uvařit kafe a popovídat si.
Těšíme se i s vámi na třetí ročník, který je naplánován na 16. listopad 2013 opět na Toulcově Dvoře. Přijďte se taky infikovat vlnou, opravdu to stojí za to.
Fotky najdete zde: http://mirkamar.rajce.idnes.cz/Vlna_a_co_s_ni,_Toulcuv_Dvur_29.9.2012
Zvu Vás znova na výstavu „Vlna a co s ní“ 21.11.2015
od 10.00 do 17.00 hodin na Toulcův dvůr v Praze 10
http://www.dalin-praha.cz
Těšíme se na Vaši návštěvu,
Daniela Linhartová
Výstava „Vlna a co s ní“ 15.11.2014
od 10.00 do 17.00 hodin.
3. ročník bude opět v Toulcově dvoře, v sobotu 16.11.2013 od 10 hod.
Pokusím se nezapomenout a dát sem včas pozvánku. 🙂
Milá Mirko (inlove) , děkuju Vám za další zajímavý článek a krásné fotky. (f) Jak už jsem psala minule, patřím mezi lidi, které kouše i to, co nekouše (blush) , tak jsem na vlnu hodně opatrná. Naposled jsem se nachytala letos v zimě, v obchodě jsem si dlouze přejížděla obličej přadénkem s velmi vysokým podílem vlny a usoudila nakonec, že to bude dobré. Ovšem jakmile jsem upletla kus čepice a na zkoušku omotala kolem čela, byl konec. Ta čepice by mě určitě sežrala, tak to šlo všechno do skříně, takový krásný melír! 🙁
To by se mi moc líbilo. Takových krásných nápadů a výrobků.
Jenom jsem docela obyčejně pletla ale moc ráda. Musím to ještě někdy zkusit jestli by prsty s artrosou pletení zvládly. Ruční práce bývaly mým potěšením. Odehrané představení už neexistovalo. Ale ušité šaty a nebo upletený svetr byly viditelné a hmatatelné do roztrhání. 🙂
Mirko, to je krása!
Jinak: “ výhradní obchodní zástupce světového výrobce kolovratů“ … člověk by se maně kouknul na kalendář, jestli je fakt 21. století 😀 (inlove) .
Nektere ty plstene kabaty jsou velmi krasne. (inlove) To bych si dala rict. To by tak bylo akorat na tu zdejsi zimu/nezimu.
Mirko, pokud bude v sobotu jenom trochu počasí, chci se zajet podívat k Vám na oslavu Velikonoc. Momentálně chumelí :O !!!
Mirko, díky za přiblížení atmosféry výstavy a skupiny nadšenkyň pro krásné tvoření. Ty šatičky jsou opravdu nádherné (i postavička 😉 ), ale mne by určitě kousaly.
A PROSÍM, MÁM DOTAZ:
lamí srst je hebčejší po zpracování než ta ovčí???
Já nevím… Ono i to kousání vlny je značně individuální záležitost. Já nesnesu na kůži komerční směsné příze s mohérem, ale svetr ze surové polohrubé vlny mi nevadí. Lamí srst spíš připomíná jemňoučké vlasy. Mimochodem, ty plstěné šatičky jsou podšity hedvábím. Ale pro tuhle oděvní tvorbu holky používají většinou australské merino, což je materiál, ze kterého se dělá i dětské prádélko.
Alex, velikonoce na Zlobici jsou až 30. března – snad už bude v té době ten bílý fujtajbl pryč. Budu se těšit.
Jestli dovolíš, tak si Tě najdu a potřepu pravicí. Budeš mít asi hodně práce.
Velice zajímavé čtení a nádherné fotky. Co se týče australského merina, mohu potvrdit, že je to velice příjemná vlna na dotek. Lze tu koupit dětskou (baby) přízi z čistého merina, anebo ve směsi s hedvábím, např. (Kupodivu, výrobce píše, že tuto přízi lze prát v pračce).
tak jako není vlna jako vlna (míněna ta ovčí), tak není lama jako lama. Jiná je z vikuni, jiná z alpaky či huanaka. A navíc může být z mladého zvířete i ze starého lamáka… může být z hrubšího hřbetu či jemnějšího hrudníku… Prostě opravdu se to nedá říci.
Obecně platí, že čím jemnější surovina, tím dražší… Ale některé drahé věci jsou z pěknýho sajrajtu – někdy i ne 100% stejné suroviny, ale nastavené syntetikou…
Pořídila jsem si na doma vlněné pantofle http://www.fler.cz/zbozi?ucat=37455, krásně hřejí, nekoušou.
Paní Malikovičovu znám, je moc šikovná, dělá nádherné tašky a kabely a mimo jiné umí i pravé střihačské mokasíny.
To mne přivádí k hromadě chlupů, které z Majdy zasče na jaře vyčešeme, svetr by se mi teda asi nehodil, ale něco jiného by šlo?
My jsme už včera vyčesali jednu igelitku z Luxe
to víš že jo, třeba „válenky“ tlusté plstěné ponožkopantofle na doma atd….. beltémový figurky atd….. (do hlavy neeeee)
Ech – beltémové figurky – to jako figurky ke svátku Beltain? Proč ne, naši keltští předkové určitě uměli vlnu zpracovat, třebas i do figurek (nod) (nod)
Nebo je to nevinný překlep (wasntme) ? Ovšem teď, kdy vyhlížím jaro ze všech sil bych radši postavičky k jarnímu dni než zimnímu!
To su já (fubar)
spousta hezkých věcí jde vytvořit, když to lidi baví (nod) . My měli na škole o jarních prázdninách navíc jednu velmi nadšenou skupinku studentů. Tedy nejnadšenější byli, že chodí do „velké menzy“ a stojí ve frontě s ostatními „spolužáky“ (chuckle) . Jednalo se o holky (a kluka) od druhé do osmé třídy, kteří si zvolili týdení téma textilních technik. Dělali suché i mokré plstění, den věnovali „piškvorku“, ručnímu tkaní…
Pár fotek u článku tady: http://tuni.tul.cz/clanek/6376/
Ano, plstěné dredíky a kolíkové stavy děti moc baví. Taky jsou vděčné plstěné korálky, jak kuličky, tak barevné rolky z válečků kolmo nakrájené na kolečka.
Moc se mi líbí ten poslední obrázek 🙂 .
Křáááásný! (clap)