Obtíže hor jsou za námi, nyní nás čekají obtíže rovin. (Bertold Brecht)
„Největší volové jsou týlaři!“ byla jedna z prvních pouček, kterou jsem na socialistické vojně zaslechl. Byla to léty ověřená pravda, na kterou se dalo spolehnout. Vrtalo mi hlavou, proč jsem schopen se jakžtakž domluvit s lampasáky od bojových jednotek, ale s týlaři to bylo opravdu téměř nemožné. Časem mi to došlo: ti od dělostřelců byli následovníci bojovníků (já vím, tohle tvrdit o socialistickém oficírovi je dost odvážné), ale ti z týlového zabezpečení byli potomci královských úředníků, jejichž úkolem bylo prohánět a kontrolovat prostý lid.
Pokud je zle, objevují se bojovníci. Jsou necitliví, pragmatičtí, páchnou, mluví sprostě a kašlou na mírová pravidla. Jde jim o krk, a to se ledacos promine, zvláště pak, pokud jde alespoň trochu o krk i nám. (Jedním ze základních triků totalitních propagand je vytváření permanentní atmosféry válečného stavu, kde je jasné, že se pravidla nemusí dodržovat.)
Pak boj a válka skončí a nastupují úředníci. Dávají zemi do pořádku, nastolují pravidla a trvají na jejich dodržování. Bojovníci ustupují do pozadí, jen přežívají a jsou trpěni v uzavřených enklávách, jako je armáda a sport.
Pěkně to vystihl Exupéry ve Válečném pilotovi, když uvažoval nad problémem zamrzajících leteckých kulometů. Francii v těžkých chvílích nepomáhá Bůh, jak praví staré rčení, ale to, že rozhodování přejde z úředníků na bojovníky. Mimochodem: výhoda útočníka ve válkách spočívá mimo jiné v tom, že v armádě už mají vrch bojovníci, ale v armádě napadeného ještě přežívá mírová úřednická mentalita. V tom Válečném pilotovi je to moc pěkně popsáno, doporučuji přečíst.
Jedním z charakteristických rysů našeho světa je to, že bojovníků není téměř zapotřebí a svět ovládli úředníci. Nemají korekci, jejich uvažování se utrhlo z řetězu a dominuje. Vedeni základními úřednickými instinkty, vše podchytit, zmapovat, zaznamenat, otravují. Osobují si právo určovat, jak se má co nazývat. Zaštiťují se vědou, ale podstata jejich uvažování je veskrze magická. Pokud vše zaznamenám a pojmenuji, budu to vlastnit a ovládat, podobnost s vúdú a jinými, takzvaně primitivními kulty je hluboká a zásadní.
„Je to v lidech!“ zní rozšířená moudrost posledních let. Když jsem ji slyšel poprvé, nezarazil mě ani tak moc její obsah, jako jakýsi udivený a objevitelský podtón, se kterým byla vyřčena. „A v čem jiném by to tak asi mělo být? V krokodýlech?“ byla moje první myšlenka, než mi došlo, jak je to myšleno.
Onen dotyčný chtěl totiž sdělit, že kromě úřadů, institucí a systémů jsou důležití i ti lidé. Dodnes nevím, jestli mě má těšit myšlenka, že se k takovému epochálnímu objevu vůbec došlo, nebo mám být smutný a zděšený, že má někdo potřebu takovou samozřejmost vyhlašovat.
Co s tím vším, nevím. Vyvolávat válku už nelze, oba póly jsou už dávno objeveny a do Himaláje jezdí turistické výpravy. O bojovníky nikdo nestojí, řítíme se kamsi po skluzavce, jejíž konec je v nedohlednu. Přiznám se, že tohle je jedna z věcí, které mě poněkud znepokojují, na rozdíl od celé řady veselých pitomostí, před kterými nás denně varují nejrůznější média.
Hanco, zapal plic je fuj !!!!!!! Opatruj se (y) a nech se opatrovat. Napisu ti mejl vecer z domu, jak to bylo s tim provisorem.
Vzkaz pro YETTI ! (doufám ,že je to správně napsáno)
Před pár dny jsem napsal malou poznámku na Zvířetník.
Yetti na ní reagovala, tak jak reagovala.
Chci jen napsat, že se vůbec nezlobím. Sám jsem mockrát na netu ujel daleko hůře.
A nakonec, Yetti jen bránila Zvířetník, ten Zvířetník, který mě před lety pěkně přijal.
Tak je to a ne jinak!!
Www,Yetti tu nyní delší dobu nebude. Hlásila před časem, že bude nějakou dobu v Německu, tuším, že služebně, takže raději počkej, až se vrátí a ozve se. Těžko se některý věci v diskuzích dohledávají zpětně.
OT – můžu poprosit o zapálení svíčky pro mou bábinku? Dnes mi umřela. Děkuju
Týno, zapaluji na cestu (u)
Týno, upřímnou soustrast.
(u)
Upřímnou soustrast.
Upřímnou soustrast.
Upřímnou soustrast (rose2) (handshake) a bábince lehké odpočinutí
Týno, upřímnou soustrast. (u)
To mne moc mrzi, Tyno. (u) Z toho, co jsi obcas zminila, babinka musela byt velka osobnost.
… a světlo věčné ať jí svítí. Upřímnou soustrast.
(u)
upřímnou soustrast
Týno! (hug) (u) Je mi to moc líto.
(h) Týno, moc na tebe myslím (rose2)
Achjo, je mi to líto, upřímnou soustrast (u) jdu zapálit svíčku, drž se Týno.
Milá týno, upřímnou soustrast! (u) (rose2)
(u)
Je mi to moc líto (rose2) (rose2)
Upřímnou soustrast (u)
Týno upřímnou soustrast. A to opravdu upřímnou, já byla té svojí na pohřbu cca před měsícem ;( Ani jsem to tu nepsala, nějak sem to nedokázala. (rose2)
Upřímnou soustrast, Týno! (u)
(u) Zapalujem na cestu. (u)
A nejhorší je na tom to, že nám odcházejí bábrliky i dědové dřív, než nám dojde, na co bychom se jich měli zeptat. Alespoň u mne tak tomu bylo. Babrlinka mi umřela na silvestra 1967 (to mi bylo 12) a děda v mých 17.
Upřímnou soustrast. Zachovej si ji v duši. Tam bude vždy a vždy pohladí, když bude ouvej.
Milý Jindřichu, tady souzním. Léta jsem si povídala s vlastní maminkou o všem možném. Jenže se nedožila mých dětí. Dnes mám spostu otázek, jak řešila to nebo ono, když jsem byla maličká a není, kdo by to věděl.
Týno, škoda babiččina vyhaslého života, ale snad jsi stihla babičce říci, jak je skvělá a a jak ji máš ráda. Mně se tohle bohužel nepovedlo včas.Babičky jsou bezvadné hlavně pro svá vnoučátka a Tobě a Tvým dětem bude jistě moc chybět. Nechť je jí země lehká.
Tak jsem si myslela, že bude zase mluvnické pojednání a ono ejhle – bojovníci versus týlaři!
Připomenul se mi Páralův román Milenci a vrazi, kde byli lidé v jednom městě, v jedné fabrice rozděleni na skupinu dobyvatelů neboli červených – to byli ti, kteří neoplývali hmotnými statky, zato měli ideály a energii se rvát. Proti nim logicky stáli obležení alias modří, ti už ideály většinou ztratili a záleželo jim jen na udržení postavení. No a jak červení postupně vítězili a dobývali pozice, tak postupně víc a víc modrali, až se z nich stali noví modří, obležení. 🙂
Jinak obtíže rovin – právě prožívám, se mi furt motá hlava. Myslíte, že bych si mohla poprosit o nějaký volný palec? Ležím (naštěstí doma) se zápalem plic a energie mám jak vyždímaný hadr na podlahu a ta blbá tělesná schránka, místo aby spolupracovala, potměšile dělá problémy i na jiných úsecích.
Achouvej, je náročnej tenhle předjarní čas. Hančo, tak se hlavně vylež, odpočiň a pořádně doleč, protože s takovouhle zdravotní patálií už by se nemělo údernicky zahrávat. Motolice může se zápalem plic a celkově obrovským oslabením souviset, uvidíš co na ni řeknou doktoři při kontrole (y) (inlove) .
Huhu, milá Hančo (inlove) , to je hnusná patálie a nějakému motání se nediv – teď se musíš moc opatrovat (nechat se opatrovat) a skutečně se nesnaž nic uhonit, nebo uhoníš sebe. Vydrž, za pár dní ti bude mnohem líp! (h)
Jejda, opatruj se a držím palce, ať ho brzy přepereš. Ale neuspěchej to!
Milá Hančo (inlove) , držím Ti palce. Ta hlava může být k zápalu, ale radši to prober s doktorkou, může to bý léky, může to být cokoli jiného. Myslím na Tebe. (y) (h)
Milá Hančo, tvá tělesná schránka se jistě brzy umoudří a ty zase pomalu nabereš sil. Držím ti palce!!! (y) (y) (h)
Hančo, drž se !!! (sun)
Hančo, držím palce. Letos se nějak se zápalama plic roztrhl pytel. Teda aspoň v mém okolí jich je letos několik a jiné roky žádný. Tak ať jsi co nejdřív zase v pořádku. (y)
Hančo, zápal plic je hnusný prevít, Mám velikou a strašně hnusnou vlastní zkušenost, i když už z roku 2004 nebo 2005. Buď trpělivá, vydrž,nechej se pouze opečovávat a hýčkat a nikam nespěchej.Letos řáděj hnusný chřipkový viry, co se rády do zápalu zvrtnou. Držím pěsti pro šťastné uzdravení, i když rychlé jistě nebude.
Tak už začalo padat i tady… Dlouho se dneska Liberec držel. (sun) svítilo dopoledne, první semtam vločky až pozdě odpoledne, a chumelenice až teď…
Ještě neodtál starý a už máme zase nový…
OT: Prosba o palcodrznu. Kocourek Pepa Navratil je na veterine. Teklo mu nejakej smejd z oci, trochu se dusil a byl apaticky. Taky se mi zdalo, ze za velmi kratkou ztratil hodne vahy. Chet ho tam rano vezl, a Pepa ztratil skoro 1kg. 🙁 Byl dehydrovany, ale na omak zadne nadory, nema cukrovku a ledviny jsou uplne OK. Tak mu jeste delaji dalsi testy.
Hani, držím všem třem palce (y) , aby to dobře dopadlo !
držím Kocourkovi (nod) Pepovi (má zítra svátek) (nod) i Navrátilovi (nod) to by bylo, aby nebylo líp (inlove)
Hanko, držím, ať se kluci navrátí s příznivou zprávou a můžete začít s léčbou! (y)
Hani, držím vám palce. (y) (h) (y)
Držím palce! (y) (y) (y)
Milá Hano ať veterinář objeví o co jde a kocourek se vám rychle uzdraví. Držíme palce, packy, drápky. (y) (y) (nod) (dog) (cat) (cat)
(y) (y) (h)
Jen člověk přidrží palec pro jednoho, hned je tu další potřebný. Tak ještě paleček pro kocoura a doufám, že dneska už bylo těch špatných zpráv dost. (y)
No ani nevím, jestli to ještě dočtu, už je dost pozdě.
Pavle, přesně odpozorované. Jen jedna neví, kde vzít odvahu kráčet vstříc dalším formulářům 😛
Trvalé setrvávání v pesimismu,nás jistě bezpečně uchrání před zklamáním.
Je tu ovšem riziko, že přehlédneme, či přeslechneme znamení, že může být lépe. Mě se to stalo.
Když zemřel L. Brežněv. Chtěl jsem ten funus (dávali ho v dopoledních hod. přímým přenosem) vidět. Měl jsem tenkráte krásné pracovní zařazení. Technolog zpracovatelského provozu. Nikoho pod sebou, volný pohyb po fabrice i mimo ni, protože některé provozovny byly za branou.
Zastavil jsem se na ústředně a dal instrukce Mařeně.Vozil jsem ji z Teplic koňský salám, byla mi zavázaná!
Kdyby něco,zatelefonuje mi domů.
A pak jsem to sledoval. Už ho nesli, když jsem dojel domů Ten parádní traumarš, jak se melodie pořád opakuje a i když je stejná, tak máte pocit, že se to stupňuje.“Tá tá tadá, tamta ta, dá ( a teď silněji ) tamta tadá tamta, tamta dáta tamta ( a zpět)tá tá tadá………“
A pak spouštění do hrobu. V tom se to stalo!! Rakev zřejmě hrobníkům vyklouzla a ozvalo se strašné zadunění. Později v záznamech už to bylo vyretušované.
Ujížděl jsem zpátky do fabriky skoro vyděšen. Z účtárny vykoukla paní Kolářová: WWW, pocem okamžitě! Já už toho mám dost, víš že se píchačky zakládají, podívej minulý měsic, co to ho máš zase vynechanýho, já to takhle nemůžu založit.
Vzal jse ze stolu propisku a do volných okýnek psal: -služební cesta H.Slavkov– služební cesta D.Rychnov, služební cesta Sokolov atd.
Ty na to stejně jednou dojedeš ty podvodníku, povídala Kolářová A vrať mi tu moji propisku.
Paní Kolářová, povídal jsem, propiska nepatří Vám, ale všemu pracujícímu lidu, jako doly železnice a hutě.Vám byla svěřena pouze jako pracovní nástroj o který máte řádně pečovat!!
Osazenstvo účtárny se chechtalo. A vůbec paní Kolářová, dneska pochovávali v Moskvě prvního soudruha, von jim kecnul do hrobu až to zadunělo! A v tenhle pohnutý moment se staráte o pitomou propisku.
Moh jse si to dovolit, osazenstvo účtárny včetně paní Kolářové bylo reakčně důvěryhodné.
Šlapal jse do fabriky sdělit dalším zakukleným reakcionářům tu ohromnou novinu. Ale telefon mě předběhl. Po důvěrných linkach, vyhýbajících se stranickému sekretariátu,závodnímu výboru atd. se zpráva z účtárny šířila bleskem.
Na huti už to veděli, dodal jsem jen podrobnosti, v oddělení tvrzeného skla také,z oddělení technického rozvoje mě nechtěli pustit, nechali si to líčit dvakrát.
Skončil jsem u hlavního mechanika.Dal jsem mu přezdívku kardinál Richelieu, pro užasnou podobu a schopnost proti komunistům ve fabrice intrikovat a držet si je tak tím od těla. Byl začátkem padesátých let dokonce zavřenej, ale neschopní komunisté si ho zárukou vyreklamovali z basy, aby jim fabrika nespadla na hlavu.
Richelieu byl v kanceláři sám, nikdo si mu to netroufnul zavolat a tak nevěděl nic.
Tak jsem mu to vše barvitě vylíčil, už jsem v tom měl cvik?
Richelieu mě pozorně poslouchal? V kapse pláště měl celou řadu propisek patřících pracujícímu lidu. Jednu z nich vytáhnul a ťukal s ní do stolu.
WWW, „vzdálené dunění může taky znamenat, že fronta se pohnula a blíží se závěrečná bitva“!!
Já jsem tenkráte vězel až po uši v pesimismu, špatně jsem poslouchal a zakrátko na to emigroval .
www, pěkné, jako vždy (taky jsem se tenkrát dívala).
Onehdy jsem četla, že to „hození“ do hrobu je v Rusku jakýsi zvyk, z jakých důvodů a jestli opravdu ano, to ale nevím.
„osazenstvo účtárny včetně paní Kolářové bylo reakčně důvěryhodné.“ Tak tim jsi mne WWW, dostal do kolen. Ale, strejda Google mi ukazal tohle video a je to tam, nevyretusovane, jak ta rakev bouchla do hrobu. Je to tesne pred osmou minutou toho videa. http://www.youtube.com/watch?v=Ozs4-GNrNnk
To tedy zadunělo.
WWW, tohle jsem také viděla v přímém přenosu, mám dojem, že jsem měla svaťák. Leonid Iljič do té díry zahučel pěkně rychle, jen co je pravda. Však si zasloužil přímou linku do pekla. Ale oni se tam pak střídali jak apoštolové na orloji, to bylo také působivé. DOkonce na to znám jeden stařičkej fór.
A nedivím se, žes odešel, to dunění bylo ještě hodně vzdálené a tu nekonečnou beznaděj si pamatuju docela dobře.
A jinak těším se na další příspěvek, to „reakčně důvěryhodné“ a další perly, jsou parádní.
Spíš nějaké volno, bylo to na podzim nebo v zimě ’82, pokud si to dobře pamatuju.
Máš pravdu, až teď jsem se koukla na wikipedii a umřel 10.11., takže to bylo nějaké volno. To jsem byla v prváku na VŠ a je možné, že jsem přednášky nebo cvíka měla až odpoledne nebo jsem se na to i vykašlala, protože tohle bylo něco. Byl to první generální tajemník, na kterého jsem se vůbec pamatovala. Takže zvědavost tam zaručeně byla a uspokojení, že zaklapal bačkorama, také.
Pohřeb byl 15.11. a bylo to pondělí. Teoreticky je možné, že jsme to sledovali povinně ve škole.Taky si to pamatuju.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/202555-smrt-brezneva-prvni-dil-serialu-sovetskych-pohrbu/
WWW, nynější Mládkovo dunění na sjezdu ČSSD, může taky znamenat, že se fronta divně pohybuje.
Milý www, v Praze je šedošedo, prší, je zima, a tak vůbec je zataženo a oblačno, ale pak jedna přijde domů a přečte si povídání je kafíčku dřív, než si ho stačí uvařit. (fubar) A najednou snad ani není tak zle, a i to jaro třeba brzo přijde. (nod)
Děkuju Ti za Tvoje člověčiny, www. Kytku Ti nedám, co by jsi s ní dělal, to Ti radši pošlu jedno malé točené. (beer) 🙂
Jooo, a ten pád rakve jsem taky viděla, byla jsem doma na mateřské, tak jsem na ten pohřeb koukala.
Libouchec – zataženo, mlha, sníh, teplota -1,5°C aspoň podle palubního teploměru v autě. Nákup v Drážďanech v pohodě zvládnut, včetně cca 3 km pěší tůry s plným vozíkem a vytahání nákupu z auta domů. (18 dní po opravě ploténky a 4dny po vyndání stehů). Už by to počasí mohlo dostat rozum. Kde je ten věrozvěst, co předpovídal slunečno a +7? (devil)
WWW, díky. Jakkoliv je článek nesmírně krásnej a chytrej a čtivej, na pondělní náladě nepřidá.
Umíš se na věc podívat i z té… hm, jaké? Řekněme jiné stránky.
Si koleduju o titul vrchního zápleváka, ale nedá mi v souvislosti s názvem článku nevzpomenout jednu pratchettovu větičku: „V horách Beraní hlavy bylo krásných rovných míst spousta. Jediným problémem bylo, že většina z nich byla položena svisle.“
To se mi líbí (h)
(rofl) (rofl) (rofl)
(y)
(chuckle) (clap) (chuckle)
Dostala jsem od příbuzného odkaz na tohle video. Je to moc krásné a stále se skláním před velkolepostí přírody v jakékoliv její rovině.
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=nA3LtXnNIto
To je úžasný. Jak vysloveně do tý vody skočil šipku, jak se otřepal za letu a jak potom tu velkou rybu přechytával. (h) (y)
Pavle. Také mám strach z toho prudkého sešupu, kde asi tak končí!
K úředníkům. Právě jsem se vrátila z jednoho úřadu. Paní byla milá, vstřícná, vysvětlila mi ledacos, počkala až si udělám písemné poznámky toho, co mi říkala, potom sama zapřemýšlela na co snad ještě zapoměla , co bych měla ještě vědět a jako poslední kapku mi dala na sebe služebního mejla, že k nim je těžko se dovolat. To není sci-fi, to je skutečnost!
Na JM chumelí :O :O :O a stále strašně fučí!!! Stihla jsem to domů tak tak. Hi, hi, dnes mají uklízet silnice od nánosů zimního posypu z kamínků :O !
Tak s podobnou úřednicí jsem se setkala taky, ovšem nikoli ve městě, nýbrž tady na venkově. Když jsem si přehlašovala ve všech dokladech trvalé bydliště, byla jsem překvapena, že veškeré papírování se odbývalo v jedné budově, kde jsem jen střídala patra a okýnka a třeba na občankách to paní se mnou i vyplnila a poradila. Moje zmatkování s papíry paní na evidenci vozidel nerozhodilo a byla milá. Takže existují.
Ovšem stejně mám dojem, že můj život řídí někdo s razítkem, protože množství vyplňovaných formulářů je děsivé a šílím z každého náznaku, že budu zas platit vyšší daně, poplatky a všechno, protože mi to někdo nařídil, ale nesmím se ptát, na co to použil.
Jo a onehdy jsme potkala milého policajta- zkontroloval mi papíry, řekl, že všechno je v pořádku, jen jedno ne- a ukázal mi na nezapnutá světla, která jsme si zapomněla zapnout u obchodu. Na mé procítěné „já su debil“ se na mě jen usmál a řekl mi, ať na to nezapomínám a nechal mě jet 🙂
Tak tak, jsou mezi nimi normální lidé. Také to nemají lehké, stále se mění směrnice, v krátkých časových odstupech, furt je něco jinak a oni sami, ti u přepážek, co jednají s námi zmatkaři, mají sami co dělat, aby se naučili co je zase jinak. Navíc jim špatně fungují programy, (každý pes jiná ves, nejsou spolu kompatibilní či jak jinak to říct), nemají příjemné pracovní podmínky.
Zrovna s policajtama mám kupodivu ty nejlepší zkušenosti. Poslední byla, když jsem jela na vyhlašování tuším Žoldnéřů do Prahy. Jela jsem odporně ráno (kolem páté), abych tam byla na půl devátou, a samozřejmě mi ujel autobus, co mě měl přivézt k autobusu do Prahy. Letím v peleríně s taškou a balíkem-obrazem pod paží, nadávám jak špaček, ulice prázdná, a najednou policajti. Mávám jak vzteklá. Zastaví. Po čtvrt minutě zjistí, že mně osobně se nestalo nic, jen se akutně potřebuju dostat na nádraží.
Inu, taxík se zapnutým majáčkem. 😀
Holt… ani jeden v tom autě nebyl úředník. 😉 A lidi stejný krve se poznají a mají tendenci si v nouzi pomoct.
Sice policajta radši nepotkat, ale také mám historku, která by byla příjemná, kdyby zrovna nešlo o tátův pohřeb, respektive přípravu před pohřbem.
Byl leden, napadl sníh, pak to zmrzlo a znova napadlo. Do toho termín pohřbu. Jde den předem zkontrolovat auto, se kterým nikdo dobrý měsíc nevyjel. Prakticky přesně po tu dobu, kdy jsme tátu naposledy přivezli z nemocnice. Na autě hromada sněhu, pod ním led. Tak si říkám, že nastartuju a zatopím. Houby s voctem, nezatopila jsem, auto ani neškrtlo. Tak koumám, jak otevřít motor. O auto se dosud staral táta, já ani ťuk. Tudíž jsem ten motor ani neotevřela, neb jsem nechápala, k čemu je tam ta páčka, která se na čumáku vysunula. I koumám, koumám, mezi tím ometám auto. Až přišel MP a o co prý se snažím. A já, že zítra máme pohřeb, že nemůžu nastartovat auto, že asi baterka (ach ty hluboké motoristické znalosti!), že se k ní nemůžu dostat. I MP povytáhl čudlík (ukázal mi, v čem je fígl)a motor hladce otevřel, já zírala… Jenže baterka opravdu ani ťuk. I MP zavolal kolegy, že prý v tomhle počasí mají v autě kabely. Tak auto s dalšími dvěma MP přijelo, vzali to po chodníku až k mému autíčku. Napojili kábly a prý nastartujte. I nastartovalo autíčko, ale šaltpáka se nehla, neb byla zamčená. Tak vypnout, odemknout šaltpáku a znova nastartovat. I šlapalo autíčko jedna radost a tři pánové z MP říkají, tak paninko, jeďte to projet. A já říkám, že s sebou nemám papíry. Ti dva z auta nevěřícně kroutí hlavou: „Vy jste nikam nechtěla jet? Tak co tu děláme?“ I povídám, že jsem šla jen omést sníh, protože zítra auto potřebuju, aby nás odvezlo na pohřeb táty, který se o autíčko staral, že jsem chtěla nastartovat, aby sníh a led roztál… Koukali na mě jako na blondýnu a fakt jsem k tomu měla více než blízko, až na tu barvu vlasů. I ten první MP řekl, ať si pro ty papíry skočím, že on u autíčka počká, protože bylo jasné, že není možné vypnout motor a bez klíčků zavřít auto. Tak jsem běžela domů pro papíry, nechala na ulici auto otevřené, s klíčem v zapalování, nastartované. A hodný MP poctivě hlídal, dokud jsem se nevrátila. Jestli se na mě táta díval, tak se asi hodně bavil. Ale všichni ti pánové z MP byli v pohodě a udělali, co šlo.
OT – moc hezká reklama na toaleťák 🙂
http://www.novinky.cz/koktejl/296315-genialni-reklama-na-toaletni-papir-si-vystaci-pouze-s-jednim-slovem.html
Rozdělování lidí do dvou škatulek patří do vtipů, ne do života. Kdyby skutečně existovali jen „bojovníci“ a „úředníci“, bylo by vše pěkně na pytel. Protože víte, co mají „bojovníci“ i „úředníci“ společného? Oba vám dům zbourají (první, protože překáží v jejich tažení, druzí, protože nemáte všechna potřebná povolení), ale postavit si ho musíte vždycky sami.
A víte, čím se „úředník“ a „bojovník“ liší? Když dožerete prvního, vytáhne razítko „zamítnuto“ a musíte to hnát vejš. Když naštvete druhého, vytáhne pistoli… a už to nepoženete nikam.
Nejsem zastánce přebujelé byrokracie, Bůh chraň, ale hledat spásu v těch druhých… Raději ne.
Asi jsem to nějak špatně vysvětlil, ale bojovník není vrahoun. Bojovník i úředník je způsob vidění světa. A spásu (smím-li použít tak vznešeného výrazu) nepřinesou ani jedni, ani druzí ale jejich rovnováha.
… jo, a zapomněl jsem se podepsat.
Právě – bojovník není vždycky vrahoun. A úředník není vždycky obstruktivní byrokrat. Právě to mi na článku vadí – že rozděluje lidi do dvou skupin a jednu definuje převážně skrze její pozitivní vlastnosti, zatímco druhou více přes ty negativní.
Binární vidění světa, to vede do pekel mnohem spíše než „úřednické“ či „bojovnické“.
To nebylo myšleno jako dělení do dvou skupin, spíš jako dva konce pomyslné stupnice – asi jako introverti a extroverti, většina se pohybuje někde mezi nimi.
A rozhodně to nebyla chvála bojovníků (to tam nikde není), spíš jako připomenutí, že poklidné doby vlády úředníků (a zaplaťpámbu za ně) mají i své stinné stránky. Ano i ty roviny mají obtíže, ale je to stále méně namáhavé, než šlapat do kopce.
S tím, co jste napsal v tomto komentáři, by se dalo i souhlasit. Ale je to něco jiného, než jste psal v článku. Tam není ani slovo o těch uprostřed. Je tam spousta stýskání si nad přebujelostí jedné skupiny a smutnění po té druhé. O jedné se mluví neutrálně nebo negativně, u druhé se sice pár negativ také zmíní, ale hned se vysvětlí, proč se odpouštějí, a zbytek už je jen pozitivní.
(Já tu ten článek necupuji z nějaké radosti, jen mě prostě poněkud nadzvedl. Hlavně začátek posledního odstavce. Ve své druhé reakce píšete zaplať pánbůh za (mírovou) vládu úředníků, v článku „vyvolávat válku už nelze“. (Lze. Děje se to.) Věřím, že jste to tak nemyslel, ale byla to hodně nešťastná formulace. V nadpisu se mluví o obtížích rovin, ale na konci to vypadá, že se řítíme ze strmé stráně…)
Zkrátka, nemůžu si pomoci, ale zřejmě jste něco jiného napsat chtěl a něco jiného napsal. Alespoň v mých očích – ostatní možná nesouhlasí.
Milý Pavle, dnes se to četlo dobře, ale najít optimistický komentář (když se nechci propadnout do rétoriky stylu „všechno je na … a bude hůř“) není snadné. Ale zkusím to.
Šílenost byrokracie člověku kolikrát rozsvítí úředníci, kteří nezapomněli, že jsou lidé a v rámci svých kompetencí se snaží pomoct (není to fantazie, zažila jsem to u nás ve Dvoře a dokonce i na finančáku (angel) )
No dobrá, nemůžu už nic jiného vymyslet.
Už to mám! Pořád ještě máme mnoho lidí, kteří úředníky nejsou! (nod)
Áno, jsou i tací, kteří nejsou opojeni mocí razítka a skutečně se snaží problém vyřešit a urychlit. Sice pak o nich dlouho nadšeně vyprávíme jako o bájných bytostech a vzpomínáme se slzou v oku, ale existujou. 😀
S prominutím OT. Přes víkend už jsem se k PC nedostala, tak teprve teď doháním.
Maričko, výhled od nás po zazelenání zmizí zčásti. Stromy zakryjí řeku, ale i přes sezónu je na vodu vidět z horní části Cvrliky. Eh, šílenými nápady hýřím, ale zahanbeně doznávám, že na sáňky ještě nedošlo, protože jízda po schodech nebo mnoha metrové skoky z terásek, které by byly nevyhnutelné, mi ňák nedělají dobře po těle. Na Rusty můžu kouknout až večer, ale těším se.
Bedo, HCHO s Xerxovou už správně zodpověděly – Ben je vykastrólovanej. A ať už si o kastracích každý myslí co chce, bez tohoto zákroku by neměl domov. Xerxová, děkuju za věcnou poznámku o mladých kastrátech atd., málo si někteří tato fakta uvědomují!
Dede, mám radost, že už se Berry směje a obě děvenky blboší. Myslím, že se máme všichni nač těšit při sledování proměny polární lištičky v dračici. Na dálku je to úžasná zábava.
WWW, díky! Tvoje nezaměnitelné příspěvky prodchnuté člověčinou vnášejí do diskuzí tolik potřebný další rozměr…
Io, nebuj ničeho! Občas na jednoho dolehne nesmírná tíha a zapláče vyčerpáním a starostma, ale pak psejk oblízne mokrou tvář, kytka rozkvete, slunce vyjde, bojler zafunguje… a hned je líp. A člověk jednak vydrží hodně a druhak, když si to uvědomí, k spokojenému životu potřebuje málo. Čeká tě ještě spousta práce, ale jaro léto na obzoru, kutění je (na rozdíl od týlařských zhovadilostí) smysluplné a je vidět. A, jak psala panprésorka, chce to si i při kvaltování najít kochací a baterky dobíjecí chvilku. Dobře vám v Makovém domečku bude!
přidávám se ke Xerxové – kastrace neznamená zničení psa, jen se ubere aspekt nejčastěji probouzející agresivitu. Ano, není to „přírodní“, ale kolik psů v lidské společnosti dnes může žít „přírodně“? Psi v Anglii byli nejméně z 90 % kastrovaní a život si užívali na plno – mimo město na volno a v hrajících si skupinách. Nekastrovaní psi (kromě našich – ale to se nevědělo (blush) ) se obvykle poznali na dálku – majitelé si je připínali na vodítka, když měli potkat jiné psy (zákon je tam nemilosrdný, nikdo neriskuje rvačku nebo napadení, pokud tomu může předejít)
Takže si myslím, že Benovi kastrace otevřela dveře ke spokojenému životu – kdo by krotil kolos s neznámou minulostí, kdyby se chtěl rvát?
Jo a ke štěněti – včera příšerka zdolala schody a dnes je pilně trénuje dál (tmi) Kam ji zavřu, aby byla v mojí nepřítomnosti bezpečná a Dům v bezpečí před ní, to netuším. (whew) Jo a taky včera zkoušela štěkat a bylo to moc legrační na poslech. To neznamená, že by byla tichá – nikdy jsem neměla hlučnějšího psa! Píská, kňučí, kvílí, pěje a cokoliv mezi tím. Přeslechnout se nedá.
Jo a perlička z dnešního rána – holky přiběhly ze zahrady a pily synchronně z jedné misky… to tu taky ještě nebylo 🙂
Je prima, jak si užíváš bílou ukecanou příšerku Arinku. A Berry samozřejmě s tebou. Je prima, že vzala Arinku na milost tak brzy a že je z ní zase ten veselý pes, jako dříve. Moc vám to všem přeji.
Mimochodem, jestli jsi nikdy neměla tak upovídaného psa, já zase neměla tak upovídanou kočku, jako je Amálka. To je přímo pavlačová drbna. Vůbec Amálka s tím svým šlechtickým rodokmenem má chování pěkně ostré domovnice, zatímco Micinka von kůlna byla vznešená ředitelka vesmíru.
S těmi kastracemi – u psa to neumím posoudit, ale pokud nejde o chov, lze se tak jistě vyhnout spoustě problémů, nehledě na to, že někdy je to ať již kvůli zdraví nebo kvůli umístění problémového zvířete jediná možnost. I když co člověk, to názor a minimálně Petra od Barryho má na to odlišný pohled.
U Amálky jsem s kastrací dlouho váhala kvůli její kráse i jedinečné barvě, nikoli kvůli docela značnému doplatku. Měla by určitě jedinečná koťátka. Ale byla by odsouzena nikdy se nemoci proběhnout po naší zahradě. Nikdy by nemohla alespoň částečně poznávat opravdovou svobodu. Tak alespoň v těch chvílích, kdy tam jsme, může ven, i když se o ni strašně bojím. Ale život kočičí má mít nějakou kvalitu a tohle k tomu patří. Nehledě na to, že bych ta hypotetická koťata asi nedokázala předat do cizích rukou.
Mám dojem, že katastrofální dopad kastrace na Barryho může mít souvislost s předchozí dlouhodobou hormonální léčbou (chemickou kastrací?) – mám dojem, že Petra psala, že to Barry bral asi rok a půl.
Jo, už sháním zábranu na ty schody… 😉
velká dřevěná deska přivázaná k zábradlí dole pod schody… Průzorové strmé schody bez dozoru žádné štěně nesmělo…
Nebo kup dětskou zábranu – stejně ji budete časem potřebovat.
No, je někdy přetěžký nepodléhat pocitům bezmoci a zmaru při konfrontaci s úřednickou hydrou. Naštěstí svět není rozdělen pouze na bojovníky a úředníky. A když má člověk kliku na lidi a je obklopen pistolníky a čarodějkami (ahoj Liko (wave) ) a dalšími exoty, vymykajícími se absurdnímu systému, je to obrovské povzbuzení a posila 🙂 .
A co jsou úřednické instinkty proti věčnosti…
Klidné pondělní ráno všem. A pokud možno co nejmíň srážek s týlaři (sun) .
Lidé stejné krve k sobě lnou a obyčejně se na dálku rozpoznají. A tak se pistolníci a pistolnice navzájem najdou mezi týlaři a čarodějnice mezi bojovníky. 🙂
Tady si mohu dovolit OT. Naši malí černí loupežníci už patří mezi bojovníky. Sice je vidět, jak na sebe cení ještě bezzubé dásně a k tomu krůzostrašně piští (vrčení se tomu ještě moc říkat nedá, ale náznaky tam jsou…) je spíš k popukání, ale rostou z nich šelmy. Zatím to nejvíc odnášejí máma s bábou. I když stříháme drápky a zuby jsou jen tvrdé destičky, ne jehly, už holky dostávají zabrat. Vypadají trpitelsky a už se do bedny moc neženou (povinnosti splní, ale že by byly nějak zvlášť nadšené, to se říci nedá.) Zato Derča si hraje „s panenkami“. Už si k nim lehá (a nevyletí metr do vzduchu, když po ní lezou), dloube do nich čenichem (správnou techniku olizování ještě přesně nezvládá). A nosí jim hračku a pořád zkoušjí, jestli by si nechtěli hrát. Oni to furt ještě nechápou 🙂
Evo, se přiznám, že ti možnost sledovat vývoj štěnd od myšů po loupežníky trochu závidím. Je to plno práce a starostí, ale zároveň nádhera a cenné zkušenosti k tomu.
Těším se, až se ještě víc vyloupnou, že nám popíšeš osobité nátury každého z nich.
A co důlní zahradnická činnost? Množství koleček na zavezení jam bylo neuvěřitelné 😀 .
Zatím se mi nejvíc líbí Derry hrající si s „panenkami“ 🙂 Až přijde s mateřstvím řada na ni, bude mít náskok. A je to moc milá představa (inlove)
Tak jsem se radovala, že přetěžké pondělí bude odlehčeno výborným psaním PavlaŽ.
Což o to, psaní je výborné, leč depku prohlubující. Chjo. Jednou na ty papíry chcípnem, někteří velmi brzo, grrr.
Přeju všem krásný den se srdíčkem, které mi nejde namalovat.
Úřednictvo je jako plevel. Pokud se pravidelně nelikviduje, zamoří ,,záhonek“ a úroda je v čudu! Egypt, Řecko, Řím… Všichni skončili v okamžiku, kdy úředník začal být důležitější a lépe placený, než řemeslník.
To je silně přehané. Uřednictvo je potřeba a o výši platu nejde. Že je v současné době silně přemnožené je ovšem pravda … ono ani nic jiného nezbývá, když si stát i nadstát vymyslí, že bude kontrolovat, zajišťovat, zakazovat, dotovat, regulovat a vůbec strkat nos úplně do všeho a na každý prd potřebuje stopadesát vzájemně si odporujících předpisů.
Když se to hýbe, tak to EU zadní. Když se to furt ještě hýbe, tak to zreguluje. No a když se to hýbat přestane, tak se zavedou dotace. Koneckonců přes dotace se přece tak krásně vládne … nějaký ten důvod, proč nějaký nedostatečně evropsky myslící podnikatel nedostane dotaci, kdežto jeho správně smýšlející konkurence ano, se vždycky najde.
Položme si otázku: kolik skutečně pracujících a hodnoty vytvářejících jedinců, tzv. tažných, uživí jednoho chovného, čili úředníka? Protože pokud je těch chovných moc, ti tažní nemají šanci.
Kdysi jsem na Wilsonce viděl, jak lokomotiva roztrhala vlak, protože jakýsi blbec nepropojil brzdové hadice, takže vlak zůstal zabrzděný. Mašinka zabrala, popojela o pár centimetrů pak rána, v mašině blesk a bylo vymalováno, utrhl se hák a vlak i lokomotiva neschopné. Bohužel úřednictvo má proti pracujícím jednu velice mocnou zbraň a sice zákony. Není totiž problém, vytvořit spoustu právnických zmetků, které mohou snadno vzbudit dojem, že bez toho přebujelého byrokratického aparátu by to nešlo. Jenže kdyby byly kvalitní a každému srozumitelné zákony, napsané tak, aby je nebylo možno beztrestně obcházet, stačila by těch ouředníků pětina! Jenže co by potom ti zbylí dělali, že? Dovedete si představit právníky, ekonomy, exekutory, manažery a další na pracáku? Chyba je prostě v systému, který se nedokáže smysluplně zregulovat. A regulace být musí. V Černobylu kdysi regulační systémy vypnuli a jak to dopadlo, víme všichni. Nebýt lidské blbosti a vypnutých regulačních systémů, mohl ten reaktor jet bez problémů dodnes.
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Pěkně těžká úvaha po ránu (nod)
Ale já bojuju. Jsem ve formě. Stále. Právě o to, abych uhájila většinu chleba se šunkou před otevřenou tlamajznou a navíc uhájila oděv nepsí před proudem slin… A to je těžký boj, určitě srovnatelný s monitorovační zprávou (chuckle)
No to teda Karolína včera oděv neuchránila před bahnem a slinama. Onehdy měla Kačka jednu vkusně zavěšenou za uchem i s piškotem. Jsou to naši uslintánci, za ta léta jsem si už zvykla , ale chápu, že někomu se z toho může neudělat dobře. Tím více člověk ocení kamarády, kteří přežijí
Co k tomu podotknout optimistického, to tedy věru nevím …. fujtajxl!
Vyvolávat válku netřeba, přijde sama. Možností je několik. Násilný rozpad svazu evropských úřednických regionů, otevřená válka s islámem (v připadě Evropy naneštěstí ve spoustě regionů vpodstatě válka občanská, bez týlu) a nebo něco o čem budoucí historikové prohlásí, že bylo evidentní, jen my to ještě nevidíme.
Řešení existuje, viz http://www.gewo.info – pracovní řád pro auředníky. Teď jen vymyslet, jak to realizovat.
Jako vtip dobré.
Já tak miluju lidi, co mají na všechno „jednoduchá“ řešení. *nemůže najít smajlík pro vyjádření ironického tónu“