Naše zadní zahrada je lemovaná cedry a keři. Když jsme dům před 24 lety koupili, všechny stromy už na zahradě byly. Tenkrát byl dům světlý a prosluněný, protože i nízké zimní slunce putovalo nad korunami stromů. Jak rostly, postupně nás okrádaly především o zimní slunce.

V obývacím pokoji nám to až tak nevadí, chodíme si tam sednout stejně až večer, za tmy. Žijeme hlavně v kuchyni, jídelně a na zasklené verandě, skrze kterou chodíme na zahradu. Roky byla veranda v zimě prosluněná od rána až do západu slunce. Jenže rostoucí stromy nás i tady začaly okrádat. Veranda je stále jasná, ale přímé zimní slunce, které by jí prohřálo, už do ní nepadá vůbec.

S velkými cedry na východní straně se bohužel nic dělat nedá a porazit je rozhodně nechceme. Jsou hezké a hnízdí na nich spousta ptáků i veverky. Na západní straně ale byla přerostlá cesmína a za ní několik vysokých bílých cedrů – tújí. Manželovo srdce vždycky krvácí, když má něco na zahradě řezat a brání se tomu zuby nehty. Tentokrát ale i on uznal, že pokud chceme na verandě slunce, je třeba drastický zásah do porostu. Stejně nejpozději do dvou let cesmína znovu doroste.

Ptáci zde začínají hnízdit už začátkem března, někdy i dříve. Byla polovina ledna, moc času nám už nezbývalo. Pustili jsme se do práce a byla to pořádná fuška. Manžel odsouhlasil zmenšit cesmínu o polovinu, větší zásah by odstonal. Takže on řezal a já hromadící se větve po částech odtahovala pořádný kus cesty k silnici. Naštěstí zde máme báječnou městskou službu, která zelený odpad každé pondělí odveze.

Problém nastal, když došlo na vysoké větve tújí. Manžel je odřezával opatrně, jednu po druhé, aby nespadly na pumpu bazénu pod nimi. Když už zbývalo jen několik posledních, všimli jsme si podezřelého chuchvalce. Protože „přes hnízda“ jsem tu já, nejprve mě napadlo, že to může být hnízdo veverky. Jenže ty si normálně staví hnízda vysoko v cedrech. V tůjích většinou hnízdí vlhovci. Jejich hnízda jsou ale odspodu velmi podobná veverčím. Usoudila jsem, že jde o staré hnízdo vlhovců a že i oni si po návratu budou muset najít jiné větve.

Takže manžel větev uřízl. Teprve, když spadla na zem, zjistila jsem svůj omyl. Hnízdo opravdu patřilo veverce a navíc bylo zcela nové. Je mi vždycky smutno, když vidím, jak někde řežou stromy a keře právě v době hnízdění – kolik ptáků tím přijde o vajíčka, kolik ptáčat o život!

A teď tu ležela uříznutá větev s hnízdem na zemi a já se ho skoro bála „otevřít“. Veverky zde hnízdí dvakrát ročně a únor-březen je doba prvních mladých. Byl ještě leden a žádná nešťastná veveří máma kolem nás neposkakovala. Tak jsem hnízdo postupně rozbalila. A užasla nad jeho dokonalostí. Naštěstí bylo opravdu prázdné, s tlustou kůrovou vystýlkou.

Bylo to vlastně poprvé, co jsem měla možnost vidět celou tu stavbu takhle zblízka. Jindy veverky jen pozoruji při hromadění materiálu. Vidím je odkusovat listy magnolie a tahat je vysoko na strom. Nedělají to právě v tichosti a často se běžím podívat, od čeho je ten rachot a proč se větve stromu chvějí. Veverky totiž nenosí do hnízda po jednom velkém listu – nacpou si jich do pusy několik a pak s tím nákladem zápasí, jak se ho snaží protlačit spletí větviček až nahoru k vybranému místu.

Tahají tam i menší odlomené klacíky, které používají na podklad hnízda. Nejvíc je ale vidím loupat kůru z cedrů. Ta jim slouží jako měkká vystýlka hnízda. Veverka se plazí po větvi a ostrými zuby odlupuje kůru, dokud jí nemá v puse pořádný chomáč. V době tornád nebo silných větrů a dešťů někdy najdeme právě tuhle kůrovou vystýlku ležet pod stromem. Máme 5 obrovských cedrů a převážná většina z nich už má od veverek zcela oholené kmeny a větve.

Cedrové dřevo krásně voní a výrobky z něj se používají na odpuzování molů, mšic a podobné havěti. Z fialového voňavého středu se dělají kuličky a kolečka do šatníků, nebo i celá ramínka, papír na vyložení šuplat a řada podobných věcí. A dělají se z něj také ptačí budky. Čerstvě koupená nádherně voní, jakmile zvětrá, zmizí i vůně. Ale schopnost odpuzování hmyzu zřejmě přetrvává.

Možná to vědí i veverky, proto jsou po cedrovém dřevě přímo posedlé. Jenže na tuhle jejich vášeň doplácí nejen stromy, ale i naše budky. Žádnou nově zavěšenou před nimi neuchráníme. Prokoušou otvory, ohryžou střechy i dvířka. Snažíme se je různě opravovat, ale stejně po několika letech nezbývá, než koupit nové. Letos jsme budky zredukovali na dvanáct, polovinu ale musel manžel vyměnit za nové.

Také letos větvemi všech cedru prosvítá několik hnízd (tzv“drey“). Jsou ale hodně vysoko a není vždy snadné rozeznat, jestli je to skutečně hnízdo veverky, staré hnízdo vlhovců či jen spleť suchých větviček. Navíc si veverky někdy postaví rovnou dvě hnízda, aby v případě nebezpečí měly kam svoje mláďata přesunout. Hnízdo, které si vyberou jako „porodní“ bývá bytelnější, druhé někdy slouží jen k přespávání nebo si ho později upraví na porodní.

Bylo nám líto, že jsme veverce shodili hnízdo, ale stalo se a museli jsme doufat, že má buď v zásobě druhé, nebo si ho stačí znovu postavit. Dokončili jsme naši práci a hned druhý den s potěšením zjistili, že jsme opravdu získali skoro dvě hodiny odpoledního slunce na verandě.

Uběhl měsíc. Manžel nakoupil nové budky a pustil se do oprav těch, u kterých to bylo možné, a ty nejošklivější pak chtěl vyměnit za nové. Jednou z těch odsouzených byla i budka za seříznutou cesmínou. Společně jsme zavěsili dvě nové budky na kmeny od už dříve seříznutých polosuchých cedrů (kvůli budkám ponechaných) a chystali se sundat tu ošklivou. Jenže z dříve prázdné budky teď vyčuhovaly chuchvalce chlupů a kůry. Později pak mezi chuchvalcem protlačila hlavičku vyjukaná veverka.

Byli jsme si jisti, že je to ta, které jsme shodili hnízdo a ona si jako rychlou náhradu vybrala právě tu šerednou budku. Veverce jsme náhradní bydlení přáli, ale zároveň nám dělalo starost, co bude dál, až se mláďata narodí. Budka je přibitá na suchém kmeni, ani ne tři metry od země. My bychom se místu dokázali vyhýbat, ale co Trixie a co Smoky. Jim zahradu zakázat nemůžeme.

A jakmile se odrostlé veverušky pokusí vylézt ven, nenajdou v přímé blízkosti žádné větve, na které by přelezly. Hrozilo nebezpečí, že buď přímo z budky, nebo z hladkého kmenu sklouznou na zem, kde padnou za oběť našim miláčkům. Máme v garáži staré dřevěné štafle a v duchu jsme už vymýšleli, jak je k budce opřeme, aby měla mláďata alespoň něco, na co spadnout či skočit. Ale co bude dál?

Veverka v budce bydlela dva týdny. Asi v polovině jsem jí jednou k večeru zahlédla, jak z budky vytahuje vyčuhující chuchvalce a utíká s nimi na cedr za budkou. Druhý den jsem kousky vystýlky našla pohozené na větvích. Visely tam jen ten den, pak někam zmizely. Jenže budka zůstávala dále ucpaná. Možná se veverka jen chtěla zbavit přebytečné vystýlky a z větví si jí odnesla veverka jiná.

Po dalším týdnu ale najednou budka osiřela. A já zahlédla veverku, jak šplhá kolem jedné nové budky. Šla jsem se podívat blíže a načapala jí, jak loupe čerstvou kůru z kmene. Až příliš pozdě mě napadlo, že jsme mohla čerstvou vystýlku ze shozeného hnízda nechat někde pohozenou a ušetřit veverce práci s loupáním nové.

Musela to být ta vyhoštěná, protože budka už zůstala prázdná. Znovu jsem se pozorně zadívala do větví cedru. Věděla jsem tam o dvou hnízdech, teď tam bylo ještě třetí. Určitě patřilo té vyhoštěné veverce. Prostě jí budka z mnoha důvodů nevyhovovala a začala si fofrem budovat hnízdo nové. Možná právě do něj si přenesla část výstýlky z budky a naloupala čerstvou kůru.

Během stavby se do budky vracela, jakmile bylo hotovo, přestěhovala se. Byli jsme tomu rádi, protože jsme budoucnost mláďat z budky viděli opravdu černě. Po dalších asi dvou dnech jsem do budky nakoukla a vytáhla z ní jen zbylý navlhlý chuchvalec chlupů a kůry. Pro jistotu jsme budku i sundala, aby se do ní nenastěhovali vrabci, kteří už začínali ostatní budky okukovat.

Kolik mladých se v hnízdech na cedrech narodí, poznám tak za dva měsíce. To když se počet veverek pod krmítkem zvýší. Některé budou pohublé a hladové, to budou asi maminy. Jiné budou mít nádherně huňaté ocasy, budou se vzájemně prohánět, válet spolu kotrmelce a poskakovat. To budou nové, mladé veverky. Doufám, že mezi nimi budou i děti té nechtěně vyhoštěné veverky.

Fotky jsou tady http://marickac.rajce.idnes.cz/Kdyz_se_rezou_vetve%2C_padaji_i_hnizda/