Několik poznámek extenzivního zahrádkáře
Za renomovanou semenářskou firmu lze považovat také hobbymarket. Tam, protože si vybíráte sami, máte dost času na pročtení základních informací o odrůdě a také si díky tomu nekoupíte prošlá semínka.
Ač vyséváme papriky a rajčata každoročně, ještě nikdy se mi nestalo, že by se mi do výsevu daly mšice nebo molice, přesto že substrát nepeču. Zato jsem si několikrát rostlinky vlastnoručně utopila, usušila nebo podchladila.
Místo sirných knotů se k čištění skleníku dají použít slepice. Tyto nepálíme, ale umožníme jim během zimy ve skleníku hrabat. Odhmyzí a odplevelí ho v dostatečné míře. Toto odplevelení hravě zmaříme přídavkem prosátého kompostu, protože trávní semena a jiný binec prohazovačka nezachytí. Ale vzrůstající pěťour (ameriku) slepice milují, takže vaše snaha nepřijde nazmar.
Jedna větší svíčka zapálená ve skleníku přes noc dokáže zabránit katastrofě při květnovém ochlazení. V březnu nemají rajčata ani papriky v nevytápěném skleníku co dělat (jsme v polabí, ne na Floridě)
Přestože většina zahradnické literatury paličatě doporučuje kombinaci mrkve a cibule, (protože pach cibule zahání pochmurnatku mrkvovou a pach mrkvové natě zase květilku cibulovou) mé experimenty tyto kladné vlivy nepotvrdily. V současnosti používaná odrůda květilky na mrkev kašle, naopak vlhko udržované hustou mrkvovou natí způsobuje hnití cibulí. Mrkvoví červíci se neobjeví při raném výsevu karotky, která se sklidí do června. U druhé mrkve (seté v červnu) je s nimi většinou problém, takže tu vysévám jen výjimečně.
Pórek je na květilku ještě háklivější. Protože se zdržuje v půdě, znovu bych doporučila slepičí kůru.
Celé roky mi prosperuje kombinace hlávkového salátu a rajčat. Letní nebo ledové salátky jdou na záhony v půlce dubna a v půlce května mezi ně přijdou rajčata. Ta saláty trochu přistíní a zpomalí. Pod vzrostlými rajčaty jsou pak už saláty sklizené.
Jak košťáloviny, tak ředkvičky jsou brukvovité, ředkvičky vysévám brzy zjara, zelí a kapusty tak, abych je sklízela jako poslední, protože horké letní dny příliš nemilují. Nějak se mi k sobě nikdy nedostaly.
Špenát vysévám jako druhou jarní věc a sklízím ho brzy a naráz, protože rychle vyráží do květu. Letní výsev se mi neosvědčil.
Brambory rostou na poli. Pokud nevlastníte pole, ale máte dostatek trávy, existuje alternativa. Brambory se položí na povrch země a zastelou vysokou vrstvou shrabaného listí. Do podzima prý zlikvidují trávu kolem sebe a narostou pěkné. Tohle jsem nikdy neodzkoušela. Kdysi jsme orali kousek sadu. Bylo to v květnu a během čtrnácti dnů obrácené kusy hlíny ztvrdly na kámen. Rozbíjeli jsme je motykami a pod menší kusy schovávali brambory, aby si nějak poradily. Pak přišel můj táta a zeptal se mě, proč to neděláme jako oni kdysi. Vždyť tohle je přece taková dřina! Myslím, že tomu mulčování se dnes pomáhá tmavou textilií. Jednou to určitě vyzkouším 
Pokud koupíte hybridní odrůdu okurek (obvykle se značí F1) nebudete opylovače potřebovat. Pokud uvážete rostliny na tyčky, nebudete tolik válčit s plísní (zejména když počkáte a vysejete semena přímo do půdy až poté, co hlavní vlna plísní přejde). Ale chce to trpělivost a hroší kůži, okurky docela nespolupracují.
Košťáloviny běláska zelného neodpuzují.
Česnek nesnáší přílišné vlhko. Dát ho do společnosti rostlin udržujících svými listy vysokou vlhkost těsně nad hlínou je týrání 
Mšice nežerou rajčata. Pokud k nim některá zabloudí, zase se odstěhuje. Dřepčíci dokáží zlikvidovat každý výsev košťálovin, pokud nechcete zaútočit chemicky (kolem mladých rostlin), doporučuje se časté okopávání a přisýpání dřevěného popela. Nemám odzkoušeno. Když se nadělají v klíčících ředkvičkách dírky, použijeme postřik a zbytek roku je klid, protože pro velkou rostlinu nejsou nebezpeční.
S chlévskou mrvou zkušenosti nemám, ale čerstvý králičí hnůj se do května, kdy jdou do hlíny opravdu náročné rostliny, jako jsou rajčata, papriky, velké košťáloviny a celer rozloží dostatečně. Brambory si poradí s čímkoli.
Kočky v čerstvě vysetých záhoncích hrabou. Je třeba si uvědomit, že do křivých řádků se víc vejde 
Kopr pak místo v řádcích roste v kruzích. A kupodivu voní stejně. Doma se pro eliminaci koček používají bytové skleníčky, později kliky u dveří.
Proti rajčatové plísni je nejlepší dobrá odrůda. Pole nezastřešíme, ale vysoké rané odrůdy se dají uhájit. Vznešené keříčkové nebo polokeříčkové pozdní odrůdy, jako je Roma, Scatollone a jiné italské speciality tady porostou jen ve výjimečně suchých a teplých létech, protažených daleko do podzimu.
Volba rané odrůdy určené pro polní pěstování je u paprik i rajčat dobrý začátek. Obecně považuju pěstování těchto velkých rostlin na záhonech snazší než v nádobách, už kvůli hospodaření s živinami a vodou.
Na podzim je nejlepší na zahradu pustit slepice. Prohrabou záhony, provzdušní trávník, kačky dohlédnou na zimní sadbu slimáků  a jaro zase může přijít.

OT – hlášení z liščí nory 🙂

V pondělí (před dvěma dny) se proces sžívání Černé a Bílé zastavil. Berry jako by si malé vůbec nevšímala, jen venku byla maličko aktivnější. Dělalo mi to starosti, protože jsem nevěděla, proč se to tak zaseklo. Teprve další ráno mi to došlo. Vzhledem k tomu, že na mě skočil jakýsi strašný chcíp, jsem byla v pondělí úplně mrtvá, neschopná jiného, než nejzákladnějších úkonů péče o sebe a o psy. A chudák Berry, která to dobře vnímala, měla starosti! Když jsem si to zpětně promítla, tak většinou se snažila ležet u mě (nebo na mně, pokud to šlo:)) a malá vetřelkyně tak pro ni ztratila hodně ze své případné zajímavosti.
Takže teprve v úterý, kdy jsem projevila mírně lepší životaschopnost, se věci zase pohnuly. Ráno Ari vyběhla ven a hned v úvodu her s sebou plácla na záda a ukázala pupík, což Berry velkoryse akceptovala. To mě potěšilo, protože dokud Berry malou ignorovala (tedy vlastně skoro celé pondělí), tak ta se nesnažila o smečkové chování. Potom si začaly hrát – Berry provokovala ke hře, nechala se honit a honila, až se malá občas samou snahou o trysk ve smyčkách překulila. Potom si hrály s plastovým vejcem a dalšími artefakty nalezenými na zahradě.
I doma byl vidět pokrok, protože začaly víc času (zdaleka ne pořád) trávit spolu a ne vedle sebe. Skvělým úspěchem byla několikrát předvedená přetahovaná (o míček na provázku, o lano s uzlem), ale hru jsem musela vždy iniciovat já. Kdybych měla situaci popsat z lidského pohledu, tak bych řekla, že Berry se bavila pokaždé, když zapomněla, že by měla být vznešeně nevšímavá. Dnes to bylo to samé, jen se vzájemné vztahy zase o kousek prohloubily. Jen když přijel domů páneček, bylo jasné, co si Velká Černá myslí – jestli je panička cvok a přitáhla skřeta, tak co už. Ale pánečka, toho té malé nedá! Blokovala Ari tak důkladně, že jsem ji musela zavřít do jiné místnosti, aby se mohl Martin s malou vůbec přivítat. 🙂
Co si ale Berry opravdu užívá, jsou chvíle, kdy je třeba na Ari houknout, protože právě provádí některé z oblíbených „fuj“ věcí, jako je okusování elektrických kabelů, nábytku, bot a podobně. Takže ve chvíli, kdy někdo hlasem mohutným zvolá „Ari, fuj!“, se okamžitě zjeví Berry, sotva chodící pod tíhou chlupaté svatozáře, a doslova z ní sálá: „To jsem nebyla já! Mě by to ani ve snu nenapadlo, okusovat židle, to VONA! Vidíte, co jste si to dotáhli domů!“ Tváří se jako Její Černá Vznešenost, ale ve skutečnosti se potměšile pochechtává.
Malou ovšem nic nevyvede z míry. I na pořádné zahulákání jen otevře doširoka oči plné nevinnosti a ptá se: „Kdo? Já? A že něco koušu? Nikdy! Co, ta židle? Ta mi mezi zuby musela vlézt sama!“ V celém přízemí Domu se tak dávají do pohybu všelijaké zajímavé předměty, jako je např. koupelnová předložka (ta pravidelně), ručníky, utěrky, šály, mikiny, smeták či nějaká ta taška, přičemž společným jmenovatelem je hbitě couvající pevně zakousnuté štěně. Je pozoruhodné, jak vysoko už dosáhne, pokud jde o to něco ukrást.
Naštěstí zatím žádné škody nenapáchala, protože se obvykle prozradí dřív, než stihne něco doopravdy provést – Ari je totiž štěně velmi hlučné. Její zvukové projevy jsou četné, variabilní a někdy v zápalu hry zavrčí tak strašně, že poleká sama sebe. Kňučí, bručí, vříská, vrní a zpívá, někdy dokonce i ze spaní. Zatím ještě neštěkala – to bude asi vyšší stádium, kam se zatím nedopracovala. Tento rozvíjející se hlasový repertoár má jednu chybu – ze začátku si kvíkla a já jsem věděla, že potřebuje jít ven. Ale jak to poznat teď???
Takže stav čistotnosti na našich podlahách: pokud dávám pozor, je úplně čisto – ví, co má venku dělat a udělá to. Pokud pozor nedávám, tak holt uklízím. Stále spí v bedně u mé postele, takže v noci se jednou vyvenčí (se… no, čapnu ji a vynesu ven 🙂 ) a tak vydrží do rána. Prostě je to čistotnost uvědomělá pouze z mé strany 😀
http://sandvika.rajce.idnes.cz/

PETRO K. A DALŠÍ, ZASTAVTE UŽ KONEČNĚ TU HNUSNOU ZIMU!! PŘED MALOU CHVÍLÍ JSEM SE VRÁTILA Z VENKU. ANI NEMUSÍTE HÁDAT, PROTOŽE U NÁS OPĚT CO? PŘECE SNĚŽÍ A CHUMELÍ. A TO ZAS DOST HUSTĚ. ZIMOMILOVÉ VŠICHNI, ZAHRABTE SE DO ZÁVĚJÍ A JDĚTE DO….., NO PŘESNĚ TAM.A JAKELI, PAPRIČKY MÁ PŘESNĚ TAKHLE VELIKÝ. A KYTIČEK , MAJORÁNKY, TYMIÁNU A BAZALKY MÁM TAKY HROMADU, JEN TO NEDOVEDU VYFOTIÁT A HLAVNĚ NACPAT NĚKAM, KDE SE DÁ UDĚLAT ODKAZ, PROTOŽE JSEM NA SVÝCH STARÝCH ALBECH NA RAJSKÝM ZAPOMNĚLA HESLO. MRZÍ MNE, ŽE CHUDINKY KRÁSNĚ ROZKVETLÉ RŮZNOBAREVNÉ KROKUSY TY MRAZY PATRNĚ NEPŘEŽIJOU. A YGO, NEPROVOKUJ S JAREM NEBO I ÚPLNÝ NA JJM DORAZÍ SPOROSTÁ ZIMA TAKY, ABY TI NEBYLO LÍTO.

Tyhlety ověřený ,odborný rady, to je vám ohromná věc. Člověk by strávil léta, než by se sám k tomu dopracoval, o ekonomických dopadech ani nemluvě.

Na druhou stranu, zase nás činí pohodlnými a vlastní fantazii uvazujeme na krátký řetěz.
Někdy pak, ač jsme se drželi odborného návodu, tak výsledek je katastrofální. Jindy zase nám pomůže náhoda, která ovšem přeje jen připraveným, jak jsem někde četl.

Usadil se nám tenkráte ve Francii na zahradě krtek. Bylo to v těch předpotopních dobách, kdy se ještě nedalo gůglovat. V příručce jsem nenašel nic, tak jsem se vydal do obchodu. Nejvíce se mi líbily takové ty rušičky , co vypadaji jako solární lampy. Zapíchnou se do země, vydavájí i při slabém vánku pro krtka velmi nepřijemný zvuk, takže se spakuje a jde o zahradu dál.
No, nic to nepomohlo, krtek byl zřejmě úderník, ten zvuk na něj působil jak budovatelské písně.Krtinců bylo čím dál víc.
WWW, to je blbost povídal mi kolega v práci. Sedni si v klidu na zahradu, jak krtek začne dělat krtince, tak počkej, to už poznáš když je nahoře, to už se to jen drobounce sype.
Pak bafni krumpáč a tou plochou stranou ho vyhrábneš.
Bylo krásne odpoledne, všude klid, Framcouzi dělaji rádi až do večera, děti ve škole. Údernik začal hrabat. Prvni díra od krumpáče a krtek nikde. Druhá větší, zase nic. V 5 hodin byl třetí kráter a já si máčel nohu v kýbli, protože jsem se šlehnul do palce.
Vzdal jsem to. Uznal jsem porážku.
Pak pomohla ta náhoda. Kopal jsem sklípek. Než přistavím nad něj garáž. Krásná ,čistá půda. Rýčem jsem strany hezky zarovnával. Narazil jsem na jeden tunel větší, asi hryzec a pak na menší. Vlastně jsem je přerušil, na protější straně výkopu pokračovaly.Já to zkrátím. Když jsem si dal pivo a cigáro, seskočil jsem do výkopu, zároveň mi něco spadlo k noze. Krtek údernik, jak to mydlil tunelem, tak nezaregistroval, že je přerušený a ležel mi u nohou.
Hrábl jsem po krumpáči, ale hned ho zase pustil. Ležel, tam s packama nahoru, jako když se vzdavá.
Musel jsem se ho zbavit, jednat rychle,aby se zase nezahrabal.Ale vítězům zase sluší velkorysost.

Naštěstí,narodil jsem se v Čechách, v emigraci byl krátce, nepoznamenán ještě západní dekadencí!

Opatrně jsem nabral krtka na lopatu a hodil ho k sousedům přes plot.

Lenko, díky za článek a ostatním za tipy v diskuzi. Z pochopitelných důvodů mě teď zajímá, co všechno jde nacpat do všelijakejch nádob – vany, sudů, dřevěných beden, takže mě zaujaly necky u Bubu. O rajských v pytlích a kýblech vím, hrášek tedy taky… co ještě?

Ještě k výsevnímu substrátu. Zahlídla svého času na zahradnických webech, že kvalita kupovaných substrátů se různí a mnohdy si s nimi lidi přitáhli plísně, houby a kdejaké brebery, takže riziko je asi vždycky. Ech, ale dotaz pro ostatní zkušené pěstitele – fakt fšichni výsevní hlínu (pardon, zeminu) zapejkáte? Nebo jen na zvlášť choulostivé rostliny?

Jo milá Lenko, ty tu zahradničíš a my máme zahrádky pod sněhem. Včera jsem byla na vodní gymnastice a najednou kdosi zvolal: „Sněží!“ Tedy zvolal to ne česky ale švédsky: „Det snöar!“ Nakonec to nebylo tak zlé, jenom poprašek. Je ale všude bílo. U vás je to horší. Na Chrudimsku je to prý opravdu zlé, snad se sestra nikam nevydá autem. :O
My tu máme slunné dny a mrazivé noci. Minulá rána bylo až minus 13 ale dnes hlásil syn když šel z práce domů že je jenom minus 6. Ta zima zimice zlá se nás drží zuby nehty. Tady ve Švédsku mám často pocit že se nás drží i přes léto. :S

ui´jý