„Ubohý kocourek,“ říká kdekdo při pohledu na Pepita s plastovým límcem kolem krku. Pepiš se v tu chvíli tváří jako ztělesněná nevinnost a nám se pak těžko vysvětluje, že už si na tu věc dávno zvykl a že nebýt límce, nebylo by už kocoura. Minulý týden jsem si na tohle litování vzpomněla. Řvala jsem na Pepita, že je „modrej pablb“ a taky: „Ještě jednou o tobě někdo řekne, že jsi chudáček kocourek, tak vás přetrhnu oba!“
V chodbě, ze které vedou dveře do všech ostatních místností v domě, máme klece s činčilami. Nejsou to obyčejné drátěné klece, ale klece vyrobené z univerzálových skříněk. Dole je skříňka na činčilí krmení, na ní stojí jedna klec a na té první kleci ještě jedna. Dohromady je to vysoké asi dva metry.
Na to, že mají klece zajímavé obyvatele, si kočky zvykly poměrně brzy. Kalíšek i Hanička této veliké „skříni“ přestali věnovat pozornost, zdálo se proto chytré na jejím vrcholu skladovat nejrůznější věci, včetně těch, ke kterým by se kočky neměly dostat. Samozřejmě, že to bylo chytré jen do té doby, než k nám přišel Pepito.
Patálie, co jsme měli s Pepitem na začátku, jsem tady už kdysi popisovala. Z problémů se dostal díky onomu límci. A protože mu na dříve rozdrápaných místech srst už nenarostla, stačí jediný nešikovný dotek drápků a celé to začne nanovo. Proto ho většinu času stále nosí a pochopitelně se chová, jako by k němu ta věc patřila a vůbec ji neřeší.
Sotva si kocouří mladík na svou novou ozdobu zvykl, už začal vymýšlet lotroviny. Kromě honiček s ostatními kočkami, adrenalinového sportu zvaného „sahání na spící Ravenku“ a podobných aktivit vykoumal – ano, tušíte správně – jak se dostat nahoru na činčilí klece.
Už je to docela dávno, co Pepišek zjistil, že tam nahoře je pytlík se šantou kočičí. Sáček tenkrát roztrhal na kousky a jeho obsah poslal dolů ostatním kočkám. Všichni si to náramně užili – nejen kočky, ale taky my, protože šanta byla doslova všude. Po této zkušenosti jsem nově usušenou šantu kočičí zavřela do zavařovací sklenice, ačkoli Pepito se svými výlety do výšin zase na nějakou dobu přestal.
Až minulý týden… Odpoledne jsem přišla domů a na zemi se válel proutěný košík a balení dětských piškotů. Obojí bylo ještě ráno nahoře na klecích. „Kdo z vás to udělal?!“ zeptala jsem se trochu zbytečně. Pepito s tou svou plastovou svatozáří kolem hlavy jako by pohledem říkal: „Já? Já, ubohý kocourek s límcem? Jak si vůbec něco takového můžeš myslet?!“ No, stejně jsem si myslela své.
Další den byla situace o něco vyhrocenější. Přišla jsem domů a… Čekaly na mě totálně zfetované kočky válející se v šantě kočičí (která byla opět všude) a spoustě skleněných střepů (které byly taky všude). Když jsem se vzpamatovala ze šoku a s úlevou konstatovala, že se nikdo nepořezal, už jsem to nevydržela a Pepitovi jsem pořádně nahlas a sprostě vynadala, přičemž zazněla i ona věta zmíněná v úvodu.
Všechno jsem zametla, uklidila, sebe jsem trochu uklidnila a Pepišek uznal, že stejně všechno vím a již není třeba zapírat, takže mi názorně předvedl, jak se na takové klece šplhá. Ještě než jsem začala řvát, stihla jsem kocoura vyfotit při činu.
Příštího rána jsem, jako obvykle, pospíchala, aby mi neujel autobus. Už mě docela tlačil čas, tak jsem popadla do rukou krmení pro králíky a slepice, vypustila jsem na zahradu Ravenku, obstarala zvířectvo, zavolala Ravenku zpátky a vběhla do chodby… A kdesi vysoko nade mnou něco mňouklo.
„Co tam zase děláš?! Ať už jsi dole!“ vykřikla jsem na Pepita. A on už věděl, že tam nemá co dělat, takže se lekl a plavným skokem letěl dolů. Jenže s ním letěla i polovina věcí, co tam nahoře byly. Kočičí kapsičky, psí pamlsky a hlavně plastová nádoba s jemňoučkým koupacím pískem pro činčily, který v okamžiku zasypal celou chodbu.
Slíbila jsem Pepitovi, že jestli mi ten autobus ujede, tak ho už vážně přetrhnu vejpůl. No… Autobus mi neujel, takže jsem kocoura nepřetrhla. A písek ani šantu už tam nahoru nikdy dávat nebudu.
sexi kopcka
Děkuju všem za milé komentáře. Koukám, že se tady včera večer ještě řešily různé šantí pěstírny (chuckle) No, my jsme na zahradě šantu vysadili teprve loni, tak jsem zvědavá, zda a jak přežije zimu. A tahle šanta je asi „dobrá“, protože občas jsme ji měli i na záhonku ohryzanou toulavými kočkoury 😀
Vygooglila som, že Šanta je po slovensky Kocúrnik obyčajný. K tomu jedno OT – ja by som kočičákovi nedovolila povaľovať sa na sporáku. Čo ak bude ešte horúci a mačiak naň vyskočí? (whew) .
A teraz niečo na odľahčenie:
http://www.mojevideo.sk/video/3cf7/zdrogovane_macky_z_kocurniku_obycajneho.html
Kocúrnik (cat) ! To je krááásný! Mnohem hezčí název než šanta 🙂
Jinak my kočkám taky zakazujeme válet se na sporáku i na lince… Ale v době naší nepřítomnosti si to kocour dovolí sám (chuckle) (fotka je pořízena nenápadně, aby si Pepito nevšiml, že o něm někdo ví… To by pak okamžitě letěl dolů a dělal by, že on nic 😀 )
Tohle jsou odpovědi pro dotazy trochu níže, ale dám to sem.
Ano Alex, kořen Yuccy je téměř nezničitelný, ale špičky listů jsou vskutku nebezpečné. Musí se vykopat hodně hluboko a všechen. Jakmile ho jen přesekneš, naklíčí a poroste dál. Kořen Yuccy je jedlý a zde se prodává v obchodě jako zelenina (taková dlouhá tmavá „ředkev“). Je to prý oblíbené mezi Mexičany, různě se smaží, peče a vaří. Ale mě to nějak neláká a nikdy jsem si ho nekoupila i když se říká, že pomáhá proti revma. Jednou jsem zkusila překrojit náš vykopaný silný kořen a lízla si – bylo to děsně hořké. Ale asi to chce různou úpravu.
A Vave, na fotkách je to přesně ten, který roste tady. Když kvete, jsou to krásné bílé zvonce, které se postupně otevírají a postupně i opadávají. Takže kvete dlouho, ale po odkvětu dost té své krásy ztratí.
A ohledně šanty. Vave, jsem potěšená, že kočkám šmakuje. Musím se sama „pochválit“, protože nevím proč, ale tu moji ze záhonu i naše kočky mají nejraději. V začátcích se jí tu nějak nedařilo, ale byla jsem paličatá a kupovala každý rok novou sazenici. Pak jsem se asi konečně terfila na to správné místo, protože se uchytila a rozrostla. Měla jsem jí několik let, ale asi před čtyřmi roky zcela zašla. Naštěstí jsem měla dost nasušeno a tak jsem zatím nekoupila novou sazenici. Ale budu to muset letos napravit. protože i mě zásoby docházejí, mám už jen maličkou hrstu. Tak kupuji v obchodě, ale kočky to hned poznají – jakmile jim chci udělat extra radost, nadrobím maličko té mojí – a to je eldorádo. Buď je to mojí hlínou, nebo sluncem – ale opravdu ta moje je nějaká extra silná.
Našla jsem fotky Smoky u šanty. Stejně na ni venku reagovala Dixie, ale ty fotky nemohu najít.
http://marickac.rajce.idnes.cz/Santa_kocici_-_Nepata_Cataria/#
A tady jsou dva odkazy na Yaccu, kdyby to někoho zajímalo. Jsou ale v angličtině
http://cooksjoy.com/blog/2012/12/how-to-prepare-yucca-root.html
A druhý odkaz
http://www.foodreference.com/html/art-yucca-root-manioc-cassava.html
Když tě vidím na fotografiích překrásný Pepito tak tě obdivuji že jsi přijal tu svatozář za svou. Moje kočenky dostaly po kastraci límce a Tindře se podařilo dva zlikvidovat a ten třetí jsem do dneška nenašla, skončil zřejmě za nějakými krámy ve sklepě.
A taky děkuji té náhodě že jsou to pidikočičky protože kdyby byly ve tvé velikosti nevím co bych dělala. I takhle neustále sbírám poshazované věci, tolik skříní a prostoru nevlastním aby všechno leželo před nimi schované pod zámkem. A ony přesně jako ty milují ty výšky což Garyka přivádí k šílenství. Strašně jim ty přeskoky vzduchem závidí a ne a ne se s tím smířit že za nimi nemůže.
Uplne OT: Prave pristava v Columbii letadlo s mym prazskym synovcem. Ja se na nej tak tesim. Chet ho jel vyzvednout. A nemuzu sem hodit smajliky. Ja bych tak smajlikovala, elektronickyma ruckama mavala, jak napr.Bedulka, a ono nic.
Milá Hano, tolik ti přeji tu radost. A to nic nedělá že smajlíky stávkují, tvoje radost tryská z každého písmenka které jsi ve své zprávě napsala. Pár smajlíků dodám za tebe! (y) 🙂 (happy) 😀 (sun) (clap) (inlove) (h) (h) (h)
Dekuju, Velka kocko. (h) Prave kupujou krevety na trhu.
Ivano, Pepito je parádní koč. Chi, svatozář tedy… ale je šikovnej, že si zvykl a zjevně ho nijak neomezuje. Hezky popsané. Klasika. Proto ty milášky máme, abysme se nenudili nebo nedejbože příliš neváleli.
Xerxová, ať se brzo fit! A maj pravdu, předřečníci, někdy je pelíše a úplného vypnutí třeba.
A když už je řeč o šantě. Nezkoušel někdo z přítomných na sobě? Po staletí to podle literatury byla léčivka. A jelikož prý taky lehce halucinogenní, kořeny se žvejkaly nebo listí kouřilo na kuráž. (To prej určitě, ale určitě nemám dělat 😀 ). Jinak snad právě při nachlazení, poruchách trávení atd. Alex, nemohla bys empiricky ověřit? (chuckle)
Tož po přečtení dnešního písání jsem objevila doma poslední čajík v sáčku,prezentovaný panem Teekannne jako na spánek a nervy,je v něm totiž obsažena i šanta. Napřed jsem si to chtěla ubalit do cigárovýho papírku, nakonec jsem sáček roztrhla a nasypala kočičkám na válecí deku. Hned započalo kočičí wellness. Teď chrápou jak beliny. Tak příště,příště nacpeme ten kalumet. (chuckle) (wave)
Pepito, jsi další hvězda NZ. 😉 Nádherný číslo je ten kocourek. Jen koukni milá Ivano, jestli se mu pod tou svatozáří mezi oušky nezvedá srst. Mohl by to být základ na růžky (chuckle)
U nás je šanta milována Mourynem. Ale semínka. To si pište, že je mám dobře hermeticky uzavřená ve sklenici 😀 Když vydám na podlahu několik semínek, tak to musí být před úklidem. Ten pišišvor zaslintá celou kuchyň a vytře to kožíškem. Míně tato taškařice nic neříká.
Jó, já si taky myslela, že mám šantu hermeticky uzavřenou ve sklenici… Dnes bych asi radši volila plastovou láhev 😀 Fakt nevím, jak to mohl vyčmuchat, kocouř jeden (cat)
Pepito je překrásný kocour a je obdivuhodné, že mu límec nevadí a dokáže s ním v pohodě žít. Ale zametat jemný písek rozsypaný po bytě – tak to musela být “radost na zabití”. 🙂
Pro Alex- myslím, že šanta opravdu nejvíce působí až usušená (jak zde bylo už zmíněno). Naše kočky mi jí na zahradě sice občas okusovaly, Smoky se s velkou chutí válela v ošatce s čerstvě otrhanými lístky, ale až teprve když “pomuchlaly” usušenou, byla to to správná euforie (a miluje ji i Rusty).
Ještě ke včerejšímu hezkému článku a zajímavé diskuzi. Jajka zmiňovala “juku”. Předpokládám, že je to “Yucca”, tzv. Španělské bajonety. Ano, když kvete, je to krása, ALE jestli se budou někde blízko pohybovat malé děti – pozor!!! Špičky listů jsou totiž opravdu nebezpečně ostré a i samotné tvrdé listy mají ostré hrany k říznutí. Já se jednou neopatrně u jednoho keře sehnula a málem jsem si vypíchla oko – naštěstí hrot listu se zapíchl jen ždibec vedle do spánku. Ale bolelo to dlouho a byla tam pěkná modřina. Teď už máme na zahradě jen jeden keř a I ten bych nejraději vyhodila, ale manžel nechce.
YGO – upřímnou soustrast. (u) (u) (u) Ať tvůj tatínek zemřel po dlouhé nemoci, nebo nečekaně rychle – tatínek je vždy jen jediný a bude moc chybět.
Maričko, yuccu jsem měla, také jsem se zranila neopatrně o tvrdý a špidlatý list v obličeji. Tak jsem si řekla, že takovou nebezpečnou kytku neee a oželela jsem nádheru květů 1x do roka :S ALE: nastal problém. Byla zasazená na horní, zadní partii skalky, tak jsem ji pečlivě vyryla, obětovala jsem kus skalniček, svaly jsem posilovala s óbrovským šutrem, uvedla zpět jakž takž do původního stavu a příští rok jsem všechno mohla opakovat. Ona potfora má velmi dobře prosperující kořeny. Nakonec s ní zatočil Rundop (to je totální herbicid, můj přítel). Natírala jsem jej neředěný štětečkem na rostoucí mladé listy (wave) . Taková já jsem špatně ekologicky smýšlející (fubar) .
Šantu, pokud přežije letošní zimu usuším, třeba se bude Darečkovi líbit.
Já bych si to nevyčítala, to neekologické chování. Laďka by ti to vysvětlila pořádně, když jsem ji nesla kalendáře Kočičí naděje, přišla na tenhle výrobek její firmy řeč a po krátkém úvodu na téma „já tomu tedy vůbec nerozumím, ale když to tady děláme, tak jsem se dozvěděla, že …“ a z následného dlouhého plynulého (wait) výkladu vyplynulo, že je dobře odbouratelný. Tak si nedělej vrásky, Laďka je kapacita v oboru (chuckle) .
Není yucca jako yucca, u nás přezimuje tahle: http://www.garten.cz/a/cz/5494-yucca-filamentosa-juka-vlaknita/ Ta se mi nijak moc nemnoží, zatím. Našla jsem ji u strádající v nějakých jehličnanech, které dobří sousedé nasadili u domu a nechali růst. 🙁
Nemám ji na ideálním místě (=nemám pro ni ideální místo na svém plácku), ale letos konečně kvetla, tak jsem na ni pyšná.
Maričko, je to ta samá, které říkáš „španělské bajonety“?
Tak nevím, jestli mám přesně tuhle. Ale podobná je dost. Jednotlivé rostliny jsou dál od sebe, nedělají takhle kompaktní trs. Ta, která odkvete, během cca 2-3 let zajde, ale mezitím okolo ní vyrostou odnože. Už obsadily cca 3m2 suchého svahu a jednou jich tam kvetlo myslím 17. Ovšem ne tak bohatým květenstvím jako na Vavím odkazu. Zkusím dohledat fotky.
A ještě něco, Maričko (inlove) . U nás kočky ze všeho nejvíc milují šantu, kterou jsi jim kdysi dovezla. Šetřím s ní jako se šafránem (a taky tak málo už jí bohužel mám), protože žádná jiná s ejí prý nevyrovná, tahle je prý ze všech nejlepší, tvrdí kočičí část modřanské smečky. (nod) (y)
Vaví, a odkud jsi ji kočičákům přivezla?? já jako jestli se dá dovézt znivu, nebo to bylo odněkud z Tramtárie
jinak nějaké zdroje na pár pěstitelů taky mám 😉 (inlove)
Já mám dvě různé šanty, každá vypadá a voní jinak – jedna je vysoká, má nevýrazné světle lila květy, voní trochu jako máta. Druhá je nízká až poléhavá, nádherně modře kvete a voní zvláštně, skoro bych řekla, že smrdí. Docela by mě zajímalo, která se vlastně suší do těch hraček.
jééééé, tohle jsme kdysi docela zevrubně probírali na jednom kočičím fóru – bohužel jak jsem psala včera, zahrádkaření a já se „nerýmujeme“, takže nejsem schopná podat k tomu nějakou zprávu… snad jenom mám pocit, že ta „správná“ šanta je Nepeta Cataria (strejda Google jistě prozradí víc)
nejméně tři moje dobré kamarádky šantu pěstují (a následně suší a plní s ní hračky pro opuštěné kočičky), můžu se jich příležitostně zeptat 🙂
Bedulko (inlove) , já nepřivezla, to Marička přivezla z Ameriky, když tu naposled byla. Ta emerická šanta je prý ze všech nejlepší. (nod) (y) Říkají tři (cat) (cat) (cat) ze tří. 🙂
V létě, až tu potvoru ostříhám (je to děsný plevel), tak ji nasuším, třeba by jim taky voněla.
Milá YGO, tu smutnou zprávu jsem nějak nezaznamenala. Je mi to moc líto že máš žal. (u) Utěšit tě nemám čím. Jen tě objímám a přeji ti hodně síly. (hug) (h)
Když můj tatínek onemocněl nemohla jsem jet odtud za ním pokud jsem nechtěla sedět v komunistickém vězení. Nebyla jsem tedy ani na jeho pohřbu a nemohla jsem dlouhou dobu pochopit že už není. Trvalo mi mnoho let než jsem mohla konečně navštívit jeho hrob a uzavřít jednu kapitolu v životě. Ale nezodpověděné otázky kterých jsem měla najednou plno zůstaly už bez odpovědi. Už jsem se ho nemohla na nic zeptat.
Ivanka, skús toto. Moja kočkounka Levuška bola v mladosti často chorá na žalúdok.A nikto nevedel prečo. Len som prišla z práce domov a tam to vyzeralo ako v tureckej domácnosti – krivá šabľa v každom kúte. A nariekajúca zverinka. Tak som vždy schmatla kočkandu a bežala k vetovi.
Nasledovali rentgen, krvné odbery, ultrazvuk – A NIČ sa nezistilo. Kočka dostala infúziu (nie 1), antibiotiká, po 3 – 4 dňoch ožila a bolo zasa dobre. Na chvíľu. Potom sa všetko opakovalo. Za svoju bežnú dedinskú kočku som vysolila toľko peňazí, že za to som si mohla kúpiť kočku s PP. Po nejakom čase to kočke prešlo samo od seba a teraz vo veku 12 ľudských a 65 kočičích rokov zje aj klince.
Ale nie to som chcela povedať. Po toľkých ultrazvukoch, keď Levici vyholili bruško, prestala jej rásť srstička na brušku. Myslela som, že už navždy zostane s holým bruškom. Lenže vlani som sa dostala do zlej ekonomickej a spoločenskej situácie, tak som Levicu odniesla ku starej panej, kt. má celý hárem mačiek. Problém bol v tom, že domáca mačacia šéfka Levicu neznášala, bila ju a vyháňala preč. Levica strávila leto a jeseň pod holým nebom a keď som videla, že takto to ďalej nejde, vzala som ju znova domov. A čuduj sa svete!!! Kým žila Levica vonku, bruško jej znova ZARÁSTLO SRSTIČKOU.
Tak ma napadá taký nemiestny nápad: Čo keby si Pepíka vzala na POSTROJ, nie OBOJOK a chodila s ním na prechádzku vonku. Dá sa kúpiť kočičí postroj, ale pre mainského mývala by bol dobrý aj postroj na malého pesa.
Najprv na 10 min.,potom 15….Pravdaže nie, keď je vonku -20 C.Postupne, či by sa mu tá kožušinka nezregenerovala.
A skús kúpiť řepík lekařský, navariť odvar a 2x denne navlhčiť vatu a jemne mu to natierať. Za pokus to stojí no nie 😉 .
Možná pomohlo také slunění – bytové kočky mohou trpět nedostatkem vitaminu D.
hmmm – tak si lehnu k Betce…
Už ráno jsem byla nějaká rozlámaná, ale odřídila jsem dopoledne promoci ještě docela v pohodě. Ale pak už mě rozbolel celej člověk a hezky si topím. Dovolené mám dost, jen nevím, co udělám s plným diářem…
Neznicitelna Xerxova…. si sla lehnout. To ti musi bejt fakt asi spatne. Tak to s Betuskou prospete a zas bude lip. (sun)
Tak už byli nemocní skoro všichni. Už je řada na horalce. Xerxová, jak praví Terra: Když jde o zdraví, tak ať se diář třeba zblázní. Doufám, že na tebe Betka řádně dohlédne. (inlove) (y) Ať je brzy líp.
Xerxová – mohu doporučit odložení diáře někam, kde na něj z křesla nebo z postele nedosáhneš. Případně zamknout diář a klíč svěřit Betě do úschovy. Žádná neodkladná záležitost nestojí za komplikace se zdravím. Tak chvíli pozoruj zimní krajinu jen oknem a uzdrav se co nejrychleji. Smečka přidrží palečky (y)
Xerxová si šla lehnout? To už je fakt konec světa!
Xerxová, úkoly a časové diagramy odevzdej svému zástupci (OD SLOVA ZASTUPOVATI VE SMYSLU NAHRADITI), jen ať si také užívá. Jsi JENOM člověk, tak se doma uzdravuj!!! Prosím! Za zdravotní průšvih nestojí žádná práce. Poslouchej své tělo!
No tohle, i na nezdolnou horalku padla choroba! :O
Milá Xerxová (inlove) , je to nepříjemné, na druhé straně nelze neocenit Tvou solidaritu s Betkou – když nemůžete trajdat venku ve sněhu, budete spolu v pelínku. (nod) (h)
Tak hezky odpočívej a pij hodně (coffee) , ať jsi brzo zdravá. (y)
Eh, milá Xerxová, všechno už řekli ti přede mnou, tak já aspoň držím palce, ať je líp. Ale bacha, letošní chřipka je mimořádně výživná a ráda se komplikuje, tak fakt zalez k Betce a nech se opečovávat! (inlove)
Není co dodat. Hezky stonej (inlove) a ničeho se neboj – práce na tebe počká 😉
Nejlepší místo na odložení diáře je krbová římsa. Zezadu (chuckle) . Pusť diář z hlavy, milá Xerxová, a pěkně se kurýruj, ať se brzo uzdravíš (inlove) .
omlouvám se za O.T. .
Ty kočičí zuby nás tedy letos pronásledují.
Onehdy jsem tu psala Honáskovu zubní anabázi.
Honás je teď fit a spravuje se.
Ale Hepinka začala špatně žrát a byla nevrlá.
Což ona je skoro pořád, prostě svá kočička.
Zašli jsme k vetce. Zubní zánět, v pátek jde na trhání zubu v narkoze.
Dostala 2 injekce antibiotik. Prní snesla, při druhé na paní vetku vrčela jak pejsek.
Manžel se smál, že ty kočičí zubní příhody nás tedy stojí peněz.
Honás stál 3.000,– CZK a Hepina zatím 560,–CZK a ještě počítám tak nejméně 1.000,–CZK.
Ale co by pro ně člověk neudělal.
Pro naše miláčky chlupaté.
Míša
maléOT: když ted hned kliknete na http://www.lasy.gov.pl/zubr
tak ho uvidíte..je nádhernej…..
Pepito krasny clanek, a mas slusivy limecek, ty se ted nosi 🙂
Nahodou jsi velice nesobecky, ze vsechny zajimave veci nejdriv pinknes dolu kamosum, misto aby ses tim sjel nahore sam (rofl) Ovsem ten pisek, to bylo trosku nanic co… nehrudkuje to, hrabat se v tom moc neda, vsude to leze a zustava… No vsak Ty to vyladis 😉
OT: zpráva o ledníčcích brněnských, přenáším, jak jsem koupila, ani nevím kde…
Medvědici Coře skončil půst a začala jíst. Medvíďatům budou tři měsíce
13. února 2013 12:06
Zatímco křesťanům po celém světě dnes začíná čtyřicetidenní půst před Velikonocemi, brněnské medvědici Coře půst právě skončil. Cora nejedla přibližně čtyři měsíce kvůli své březosti a porodu. Necelé tři měsíce po porodu dvou mláďat ji nyní chovatelé začali opět krmit.
První oběd, který Coře chovatelé poslali do porodního boxu speciálním krmným komínem, se skládal ze dvou vařených jablek, dvou mrkví a jedné makrely. Takto „dietní“ jídlo jí podali proto, že byla bez jídla téměř čtyři měsíce a na stravu si musí postupně zvykat.
„Po vařené zelenině a rybách přijde na řadu strava syrová a také porce se budou postupně zvětšovat. Do jednoho měsíce bychom se měli dostat na její obvyklou krmnou dávku, součástí které bude už i maso,“ říká chovatel Jaroslav Jasínek.
S krmením ledních medvědic to mají chovatelé v době jejich březosti složité. Nejprve je potřeba, aby medvědice přibrala minimálně 200 kilogramů. Od jara se proto musí přikrmovat rybím tukem, rybami a hovězím masem tak, aby si vytvořila potřebné tukové zásoby pro porod a první měsíce po narození mláďat.
Zhruba měsíc před porodem přestává medvědice přijímat potravu a zalézá do porodního boxu. „Tuto dobu tráví v brlohu bez kontaktu s chovateli a přijímá jen vodu. Během prvních tří měsíců po porodu se medvědice bez stravy opět dostává na svoji původní váhu cca 400 kg,“ popsala mluvčí brněnské zoo Monika Brindzáková.
Zkušená medvědí matka
Medvědice Cora je v brněnské zoologické zahradě od roku 2000. Poprvé byla březí v roce 2005, svá mláďata ale zadávila. Také o rok později žádné ze dvou mláďat nepřežilo první dny.
V roce 2007 Cora přivedla na svět dvojčata, o která se od první chvíle vzorně starala. Tom a Bill se stali miláčky brněnské zoo, později ale putovala do zoologických zahrad v Praze a Gelsenkirchenu.
V listopadu 2010 Cora opět porodila dvě medvíďata, ale matkou zůstala jen tři dny. Pak opět obě mláďata zadávila, protože zřejmě nebyla životaschopná. Podobná situace se opakovala i v roce 2011.
Teprve loni na podzim se porod medvědů zadařil a medvíďata přežila první kritické týdny. Nyní jsou jim necelé tři měsíce a zanedlouho zřejmě poprvé opustí brloh.
Pepito.ty jsi tedy kocouřisko k pohledání. Je krásnej a mimozeskej, to na něho fakt sedí. Moc mne těší milá Ivano, že máš díky Pepinkovi , doma tááák čisto. (chuckle) (h) (wave)
no, já myslím že všechny plochy musí být prázdné, aby měly kočičky a kocourci kde hajat, ne snad? 😉 😛 (inlove) 😀
prima článek, krásné fotky, nádherný kocour (h) (h) (h) (h) (h)
OT
YGO ! Je mi to moc líto. Jsme s Tebou. (hug) (u) (hug)
(rose2)
Přidám se k Jenny – YGO – upřímnou soustrast a myslím na Tebe .
Pepísku v kornoutku, Tys mi to snad přivolal! Jen jsem labužnicky nahlédla na Tvé statné tílko, napadlo mne taky nahlédnout, kde mám, sákryš, kočeny. Na gauči žádná, pod stolkem žádná, v křesle a v krabicovém koutě nula, v koupelně to a samý.
Všechny tři totiž relaxují na jedné a té samé peřině. (Až jsem se zakuckala, jak jsem potlačovala jásot, a tiše couvala zpět pro ten mobil, co fotí. A MÁM to! Jó, to bude album…)
Bětulásková, tvou radost naprosto chápu (clap) (y) (h)
….. Pepito s tou svou plastovou svatozáří kolem hlavy …….
(rofl) (rofl) (rofl) to snad ani nepotřebuje komentář 😀
sem bylo já 😀
Krásný „modrý pablb“ a moc pěkné povídání o něm ( a nejen o něm 🙂 )Pepito, jsi prostě mainský kocour, což kromě jiného znamená i spoustu energie a dobrou fyzičku, límec-nelímec. Takže ve tvé domácnosti prostě jednoho krásného dne obsluha zjistí, že ze všech povrchů zmizelo všechno, co by mohlo (samo, jak jinak) spadnout, vysypat se, pořezat tě nebo se vylít… taky jsme se k tomuto stavu časem dopracovali.
Apina tu zmiňovala Amálku a jejího maxitaťku – po zkušenosti s Rubiškou musím říci, že důležitá je průraznost – ta váha, to už je jen bonbonek navíc. Alespoň jsem si nevšiml, že by asi 3,5 kilo Ruby natropilo méně spoušti, než packy jejího vééélmi urostlého otce kocoura, který měl k sedmi kilům a hřbet prostorný jako kanape…
Jo – a ještě malé OT ke včerejšímu článku o bobulích: někde jsem tam zachytil dotaz, zda jsou přísavníky zdraví neškodné. NEJSOU! Jak přísavník trojlaločný tak pětiprstý jsou mírně jedovaté (z lidského hlediska mírně, netuším, co by to udělalo se psem, např.) Ochutnávat bobule a okusovat listí se vřele nedoporučuje.
šanta-u nás se v ní válejí všechny baby feťačky, Miňák ne, ten jen v kozlíku… (chuckle)
Jééé, zprávy od mainí smečky. Pepíček je hvězda! Evidentně je to přemýšlivý kocourek. A vůbec, co tam, kde se to Pepíčkovi líbí, mají být nějaké krámy, které nebohému kocourkovi ztěžují pohyb 😀 . Koneckonců, kočka patří do výšky a mainky jsou dodnes považovány za kočky. I když po mých zkušenostech vím, že to jsou tak trochu jiné kočky. A pepíčka je kus, tak jak se tam nahoru má vejít, musí si udělat trochu místa, že. Ta fotka na sporáku je také dobrá. Já jsem Amálku učila už od malého kotěte, že na linku se neleze – nejen z hygienických důvodů, ale také tam vidím hromadu nebezpečí. Je fakt, že od jejích 3 měsíců, kdy to párkrát zkusila, jsem ji nikdy nenachytala. Má povolenou vyhlídku naproti a stačí jí to, alespoň jsem si to myslela a byla nadšená mým výchovným úspěchem. Ale …. o vánocích se peklo cukroví a na lince zůstal pomoučněný plech. Posléze jsme na něm objevily stopičky Amálčiných tlapiček. Ale jak se tam vzaly, když ta kočka (angel) tam evidntně nikdy nebyla?! (chuckle)
(rofl) (rofl) Ano, ano, záhadné tlapky na lince, to velmi dobře znám (chuckle) Však taky ta fotka kocoura na sporáku je v tak mizerné kvalitě, protože byla vyfocena na mobil, rychle a nenápadně 😉 Protože jakmile Pepa zjistí, že ho někdo přistihl při činu, ihned skáče dolů a tváří se, že na lince nebo sporáku nikdy nebyl (angel)
„objevily stopičky Amálčiných tlapiček. Ale jak se tam vzaly, když ta kočka tam evidntně nikdy nebyla?!“
auuuuuuuuuuuu (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
Ivano – kočky přece nejsou blbé 😛 (chuckle) (clap)
Hi, hi, prozření paničky, nahoru na klece už nikdy nic více nedávat 😀 . Šikovnej Pepito (cat) .
Mám takový dotaz:
Na zahradě mi už asi třetím rokem roste trs šanty, každý rok je mohutnější a mohutnější, ale žádná kočka z okolí si jej nevšímá. To jenom já chodím čmuchat (chuckle) . Čím to je, že na ni nereagují?
Asi jim nikdo neřekl, že si jí mají všímat 😉 . Naši kocouři z ní taky nejsou nijak odvázaní, Jamie jí kus sežere a pak chrní, Bertíkovi to vůbec nic neříká.
Naše smečka jako jeden muž (a žena) šantu kočičí ignoruje, nemá zájem o valeriánu a nežere cyperus papyrus 🙂 Dalí jediný se občas pase na zeleném, ale dává přednost osení – takže nám okusuje velikonoční dekorace, například. Ostatní jsou ochotní odmítnout i kočičí konzervu – jinak prý jedlou – pokud je v ní přídavek „kočičí trávy“…
Tazík blahé paměti miloval zázvor, zato byl schopen vybrat a úhledně vyskládat na okraj misky kousky mrkve a kuličky hrachu, pokud omylem v konzervě něco takového bylo. Prostě – co kočkour, to chuť.
Máš pravdu, naše Ťapka miluje olivy – zelené, slané, pro kočky naprosto nevhodné. Nedám jí víc než kousíček, ale když zapomenu nebo ona přijde pozdě, máš vidět ty drtivé pohledy a komentáře o krkounech… (rofl)
u nás jí zelené olivy pouze jediná kočka-Pitina..a jak si o ně umí nádherně říct a mlaská (chuckle)
U nás olivy a olivový olej miluje Míša, samozřejmě je běžně nedostává. To, že jí chutná olej jsem zjistila, když jsem jí nemohla dostat z potravinové skříně, ven koukala půlka kočky a bylo vidět, že jí tam něco opravdu moc zajímá. Když jsem se podívala blíž, tak jsem zjistila, že olizuje víčko láhve 😀
Krásný den Anička, Míša, Robin, Bond a Jinx
Helemese Aničku kočkatou! (inlove) Takových koček – nebo jsou mezi těmi jmény i pejsci? a my nic nevíme. Co takhle napsat článeček a smečku představit? 🙂
ten podpis avizuje zajímavou smečku 😉
Aničko, pochlub se někdy (inlove)
Pokusím se. Robin je pes, jinak ostatní potvorstvo jsou kočky 😀
mám kočku,co olizuje láhev s rumem-captain morgan, že by???? (whew)
Honzo, taky jdu občas za krkouna – Ruby jako správné děvče z Vysočiny má moc ráda skotské máslové sušenky… Taky dostane vždycky jen kousíček, a taky kouká děsně ublíženě, že další už nebude…
Náš Pepitek reaguje na všechno možné – šanta, konopné mazání z lékárny, dokonce Savo proti plísni… Ten se „zšantí“ ze všeho možného… Ale Kalíšek s Haničkou šantu v čerstvém stavu taky ignorují a vonět jim začne teprve usušená (doporučuji sušit na nějakém odlehlém a kočkoprostém místě 😀 )
Joooo, SAVO a Domestos – na ty jsem zapomněl! Asi proto, že častěji vytírá podlahu MLP ( (blush) – to se stydim ). Ale na ještě vlhké podlaze se mohou všechny kočeny zbláznit blahem, takže by byly schopné ji dodatečně vytřít do sucha vlastními kožichy. Kdyby ovšem směly.
Alex jestli to tedy ona nebude spis santa alexi (chuckle) 😀
U nas taky nejsou vsichni kocourci santovi fetaci, Kamyk fetuje vetsinou Kulicha a kluci ji moc neprozivaji, hracky ovonene nejsou v o moc vetsim kurzu nez ty neovnene.. Ovsem na sunku, na tu reaguji bidaci vsichni 4 😉 Proc se nedelaji mysky s vuni cerstve vyuzene anglicke slaniny? (chuckle)
Milé počtení na začátek dne. Na fotce na sporáku je vidět, že Pepito je pořádný kus kocoura. V tom zaplněném prostoru na skříňkách si přece musel udělat trochu místa, aby se mu tam pohodlně sedělo. (chuckle)
Ano ano,naše micinky jsou báječné a pro lumpárny si umí vybrat tu správnou chvilku. Jako by přesně věděli kdy člověk nejvíc pospíchá…U nás je momentálně nejoblíbenější výšková vyhlídka na lednici a v rámci kočkového pohodlí musely zmizet všechny pracholapky, neboť jich několik přistálo s rachotem na zemi, což je nejkrásnější zážitek hlavně v noci. A ten pohled „já nic, to samo“ velmi dobře znám.
Pepíšek je krasaveček nádherný a určitě s ním není nuda. Jěště k té lednici, Samírek s Iriskou bojují o prvenství, vítěz bere jak místo na lednici, tak přehled o dění v kuchyni. A naše poněkud (velmi) plnoštíhlá Kotyna tiše závidí.
Pepíno, jsi dáreček. Ovšem na sporáku je teprve vidět, jaký jsi drobek- a pacina natažená dolů připomíná spíš tygra.
Tu povahu si zamilujete 🙂
Matylda to řekla za mě (chuckle) i s tím poměřením kocoura na sporáku (inlove)
Modrej (údajně pablb 😉 ) velekocour se mi moc líbí (nod)
Mimochodem, tohle je jeden z důvodů, proč mám Amálku a ne některého jejího bratříčka. Když jsem viděla Amálčina tatíčka a jak plavně ze země vyskočil tak 1,4 m a doskočil shora!!! tak jsem pochopila, že minimálně pro začátek k nám velekocouřisko nemůže. už teď nevím, jak budu Amálku vláčet na vlak – ještě vyrostla a je čím dál krásnější.
Holt musíš mít na přepravku vozejček, no! 🙂 Ukaž nějaké nové Amálčiny fotky… jsem zvědavá (inlove)
(Eh, musím tvořit, tak jsem ochotná dělat cokoliv jiného než psát (wasntme) A Amálka by byla krásné vyrušení – prakticky povinné, že? )
Milá Dede, jak tě chápu, když musíš tvořit a ono se nechce, takže se podívej do mailu. Něco tam najdeš. I když článeček až jindy, ale snad i tak…
i za mne…
Pepito je vážně raubíř, ale krásnej! Na modré kočky trpím, ovšem naše carevna Mici Prachová zdaleka nedosahuje Pepitkovy velikosti, i když výšky jsou její vášeň a momentálně si oblíbila parapet a vyžaduje i misku s granulemi na okně. Inu, proč bych jí nevyhověla? O to je pak zajímavější vidět slečnu Rózu, jak stojí na zadních a snaží se nenápadně doblíznout do misky. Ví, že když jí shodí, tak si všimnu a bude zpucuňk, ale když ji jenom vyprázdní, tak si třeba nevšimnu a jí to projde.
Teda, když jsem k článku dávala tu fotku se sporákem, vůbec mě nenapadlo, že by se dal využít jako měřítko! (chuckle)
Čím to asi může být, že mi Pepino mocně připomíná Rozárku? (chuckle)
Jojo, naši miláčci nás umí stále překvapovat. A řekla bych, že na některé jedince platí obvzláště dnes již klasické: Jsem malej, ale šikovnej. (nod)
Děkuju za příjemný článek, Ivano. (inlove) A piš častěji, prosím. (nod)
Přeju všem krásný den. (h)
krásnej článek. Pepíno je teda kocouří číslo.
Ony kočky doukážou vylézt až tam, kam bychom nepředpokládali.
Fotky jsou nádherné a zvláště ta poslední.
Já si nemůžu pomoc, ale Pepíno tam vypadá jako právě přistanuvší E.T.
Míša
Když jsem tuhle fotku ukazovala kamarádce (shodou okolností taky Míša (chuckle) ), její první reakce byla: „Mimozemšťani existujou!“ 😀 Takže na tom asi něco bude…
Pepino, jseš numero! Ale krásný! 🙂
Zdravím ze stále ještě chřipkového jihočeska. Už mě to nebaví, v práci jsem jak honicí čokl.
Pepito je číslo. Asi se zeptám blbě, ale činčilám kočky nevadí? Nebojí se jich? „Modrej pablb“ vypadá jako naprosté neviňátko a na té fotce na skříni je dokonce se svatozáří. Jo, neviňátka jsou nejhorší. A je prima, že tenhle našel rodinu, kde pohodlně žije i se svým hendikepem. Pro modré kočky mám slabost, kamarádka má modrobílého mainského – ta povaha a barva, on si se mnou přišel hrát… Sice mě psi odnaučili myšlenkám být kočičí, ale kdyby přece jen, tak mainky by asi vyhrály.
Betce pořád držím palce. Snad jí jaro udělá lépe (i když zatím se sem jaro nehrne). Ginny je jak vzducholoď a to ještě má necelé dva týdny. Potřebným přidržuji palce podle potřeby a pokud to zjistím včas. Jsem ráda, že Tomík od Verenky bude OK a u Sisky je vidět, že kastrace je nutná. Tak se mějte, jakmile budu mít čas, tak se zastavím.
Evo, o mainkách se říká, že to jsou kočkopsi, takže jednoho dne, proč ne? I když na donášení zamřelých kachen to nikdy nebude. Ale kontaktní tyhle kočky jsou velice.
Jinak do chřipkového jihočeska hlásím, že ji teď chytil můj šéf a je docela problém ho udržet doma, ale je mu evidentně tak zle, že to ani tento workoholik není schopen jen tak překonat. Celkem jsem ráda, protože nevím, proč bychom to tu od něho všichni měli chytit (stačí MHD a individuální nakažení) a kromě toho i tak má problémy se srdcem, tak snad se nehodlá zabít přecházením. Navíc už vidím, jak jsou lidé, se kterými má plánované jednání, nadšený, že to na ně prská. Třeba nakonec zjistí, že nemusí mít pod kontrolou všechno, ale nedělám si iluze.
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Moc ráda čtu vyprávěnky z téhle velké zvířecí smečky (chuckle) A je vidět, že koucouřisko opravdu svůj módní doplněk neřeší…
V noci už nesněžilo, takže máme asi 15 cm sněhu. Trošku mě to štve kvůli pajdavce, ale ona se stejně lepší a horší zcela náhodně… vůbec nevidím žádné souvislosti – s počasím, sněhem, námahou, léky…
Pepito,jsi jak španělskej grand s tím límcem….a ti musí koukat na posluhu jaksi z vysoka, že… (chuckle) (h)
Tak jsem se zasmála,že nejen já jsem postižena podobně a hned mi ten dnešní den začíná lépe….. (chuckle)
přeju všem , krásnej den…. (rose1)