Když nastane jaro, tak v mé zemi často vidím létat velká množství motýlů. Už jako malý chlapec jsem se divil odkud se zde tak náhle vzali. Jednoho dne moudrý starší kmene mně vyprávěl legendu, kterak motýl je skutečně housenka znovuzrozená v překrásném novém hávu. A to je to, v co my věříme, že se stane i s námi, když zemřeme. Náš nesmrtelný duch je znovuzrozen v novém, krásnějším a dokonalejším těle.

Před dávnými a dávnými věky v době Dreamtime, když byl svět ještě velice mladý, všechna zvířata a ptáci hovořili jednou společnou řečí. A tak kukabára mohl hovořit k wombatovi a wombat k pštrosovi Emu a orel k medvídku koalovi. V té době všichni ptáci a zvířata byla nesmrtelná, žádné nikdy nezemřelo, všichni žili věčně. Nikdo z nich nevěděl nic o smrti, protože ji nikdy neviděli. Jednoho dne si však mladý papoušek kakadu hrál vysoko v koruně stromu a odtud zvolal na ostatní zvířata: „Korok, korok, podívejte se na mě, jak se houpu na větvi!“

Všichni ostatní se podívali nahoru, vysoko do koruny stromu kde byl mladý kakadu. Dívali se, jak tančí z větve na větev, až najednou mu uklouzla noha a on upadl z té velké výšky až na samou zem. S hlasitým žuchnutím dopadl na hlavu. Všechna zvířata se seběhla kolem něj a dívala se, jak nehybně leží. „To je dobrý trik, Kakadu! Ukaž nám jak to děláš! Že vypadal směšně, když tak přistál na hlavu!“

Ale kakadu se stále nehýbal. Asi se styděl a skrýval svoji hlavu v písku. Nebo snad usnul!? Zvířata se pokoušela papouška kakadu probudit, ale nešlo to. Jen tam tak nehybně ležel. Pak se přikolébal moudrý wombat. Dobře se podíval na mladého kakadu, jak tam tak leží, s hlavičkou na stranu. Ještě jednou si ho pozorně prohlédl a pak se dotkl jeho malého nehybného tělíčka. Potom se otočil k ostatním zvířatům a oznámil jim, že kakadu si zlomil vaz.

„Wombate, co to znamená?“ „Ano, wombate, co to znamená? Udělali to Duchové?“ Starý wombat chvíli přemýšlel. Ano museli to udělat Duchové. A museli k tomu mít svůj důvod. Ale jaký důvod?  Wombat svolal poradu pod velký, starý blahovičník v písečném korytě vyschlého potoka. Přišla všechna zvířata. Hadi, havrani, vrány, posumové, pštrosi emu, housenky i klokani. Všichni ptáci a zvířata.

„Vyprávěj nám o kakadu.“ „Pssst! Wombate, viděl jsi ho spadnout?“ „Je tam stále?“

Jak tak zvířata a ptáci hovořili, tak přiletěli Duchové a odnesli malého kakadu do nebes. Jak se tak zvířata dívala nahoru tak viděla, jak je malý kakadu unášen daleko, daleko na nebesa. Když to zvířata sledovala, tak byla ještě více zmatená. Co se to vlastně kakadu stalo? Co s ním budou Duchové na nebesích dělat? Toto se ještě nikdy předtím nestalo. Pak wombat velice pomalu promluvil.

„Já myslím, myslím, že Duchové odnesli kakadu na nebesa, aby ho mohli proměnit v něco jiného“. Zvířata byla zmatená, ale také zvědavá. Pak posum řekl: „Co kdyby někdo vyletěl do nebe a tam počkal, aby uviděl, co Duchové s malým kakadu udělají?“

Wombat si myslel, že to je dobrý nápad, ale kdo bude ten, kdo se tohoto úkolu ujme? Wombat byl jistě příliš starý, aby se škrábal na oblohu. A navíc byla zima na krku a on si musel připravit svoji noru ke spánku. A tak se zeptal hadů, zdali by nešli oni. „Ššššš, my ne, my ne, jsme příliššššš ossspalííí“ A tak wombat poprosil vrány: „Krráá, krráá, rády bychom, ale…“ Wombat tedy poprosil klokany: „Neposílej nás, neposílej nás, co tak husy kuří, ty vždycky do všeho strkají své zvědavé zobáky!“ A Tak wombat poprosil husy kuří: „Ty jsi nás poprosil jen proto, že to řekli klokani!“

Wombat zde uvízl, žádné ze zvířat nechtělo jít. Chápal to. Znamenalo to strávit na nebesích celou zimu. Bude tam chladno a není tam kam se schovat. Co se dá dělat, pomyslil si, nikdy se to nedovíme. Vtom se přikroutila housenka, „A co my, nás se nikdy nikdo nezeptá, jestli chceme něco dělat? Můžeme jít všechny společně, pak se tam můžeme utábořit a strávit tam společně celou zimu. Když se na jaře oteplí, tak se vrátíme a povíme vám, co se stalo s malým kakadu.“

Zvířata jásala a volala: „Ať žijí staré dobré housenky!!!“ Zjistí, co se stalo s malým kakadu i kdyby to znamenalo, že tam stráví celou dlouhou zimu. A tak se všechny housenky shromáždily a v jednom velkém mrvícím se klubku odešly na oblohu. Ostatní zvířata se posadila a čekala na jaro.

Když už se blížil konec zimy, tak wombat opět svolal dohromady všechna zvířata. Navzájem se domluvila vyslat loveckou družinu, aby se podívala po housenkách. Hadi řekli, že půjdou první, ale nic nenašli. Příští den vyletěly vrány, ale ty také housenky nikde neviděly. A tak každý den skupina zvířat pátrala po housenkách a každý den se vracela s prázdnou. Potom, v první teplý jarní den přiletěl do tábora zvířat velice vzrušený pár vážek.

„Viděly jsme je! Viděly jsme je! Jsou celé jiné! Vrací se a mají krásná nová těla!!“ Pak vážky odletěly aby přivedly housenky zpět do tábora zvířat. A zvířata čekala. Jak asi budou housenky vypadat?  A v tom je spatřila. Přehlídku nádherných, jasně zbarvených křídel!! Rudé, modré, bílé, žluté a hnědé. První motýli! Jak se tak nádherní motýli třepotali ve vzduchu, tak si zvířata uvědomila, že se potvrdilo to, že Duchové dali housenkám nové krásné barvy a tvary.

Také si uvědomila, že když Duchové vzali malého kakadu, tak jen proto, aby mu mohli dát nové tělo, aby se stal novou a lepší bytostí. Jak si motýli posedali na větévky stromů a keřů, tak byl na ně tak krásný pohled, že starší zvířat rozhodli, že se tak bude dít napořád. A tak od těch dob housenky tráví zimu schované v zámotcích, kde se připravují k proměně v krásné jarní motýly, právě tak jak se připravovali před dávnými a dávnými časy v době Dreamtime.

Do češtiny převyprávěl George Švehla