„Kdo tu skákal hop a hop, sníh nám poví podle stop.“ Schválně, kdo z vás si pamatuje tuhle krásnou básničku od Jana Čarka? Tak právě na ni jsem tuhle vzpomněla. Šla jsem čerstvě zasněženým lesem a zase jednou jsem mohla vidět, kdo všechno už lesní pěšinu použil.
Berry běžela přede mnou a rejdila čenichem po zemi, jak dělala pachovou inventuru průchozích. Stopy ji zajímaly, ale sama od sebe se rozhodla je nesledovat, což mě opravdu potěšilo. Konec konců, je trénovaná na hledání lidí. Usmála jsem se na tichý studený les, když jsem si najednou vzpomněla, jak kolegyně z naší stopařské skupiny kdysi lakonicky prohlásila, že její fenka bloodhounda by jí z lesa přinesla spíš myslivce, než zajíce.
Jak jsme se vzdalovaly od pole a přicházely k mladému hustému lesu, bylo stop pořád víc. Srnky… ty poznám, však je máme pořád kolem domu. Zajíce taky. A kdo tu skákal hop a hop… zrovna tady?
Byla jsem do stop zabraná jako do dobré knížky, byť čtenářem jsem byla jen velmi průměrným. Ve chvíli, kdy se hluboce zasněžená cesta vnořila do hustého mlází, jsem se náhle zarazila. Co to šlo proboha tady? Eh, jelen? Ve sněhu byly otištěny veliké spárky, sníh mezi šlépějemi byl umeten… mohutným hrudníkem?
Berry se na mě tázavě podívala, protože jsem se sklonila a prohlížela zjevně čerstvou stopu zblízka. Byly tam! Paspárky! Prvotní nadšení vymizelo s tím, jak jsem se lekla. Divočák! A já mám s sebou jen svoji truhlíka fenku! Přivolala jsem si Berry k noze a hustým lesem procházela za nejistého zpěvu věříc tomu, že každý rozumný divočák radši uteče, než aby mě poslouchal.
Veliké stopy křížily cestu ještě několikrát. Samozřejmě jsem věděla, že tu divočáci jsou, ale jaksi, co oči nevidí, srdce nebolí. Uznávám, že lidstvo vyhubilo nesčetně zvířecích druhů, ale pokud by došlo ke střetu divočáka se mnou, nemám pochyby o tom, kdo by zvítězil! (wasntme)
Ve městě o spárek nezavadíš, když máš kliku, najdeš otisk podkovy. Zato se tu dají kromě veverek a zajíců stopovat i havrani. To jsou takové skvělé hluboké šlápoty, pak otisknuté perutě a stopa končí. Hledá se to lépe než stopy drobných pěvců, takže je rádi stopujeme s chlapečky. Mají docela talent, už poznají stopu psa od ptáka (chucle).
Moc pěkné psaní, Dede.
A já si myslela, že když zapěješ, sesednou se zvířata kolem tebe a bez dechu poslouchají … jo, pardon, to byl Orfeus (chuckle) . A ona zatím prasátka volají kančího boha (rofl) .
Lidičky, dorazila jsem před chvilkou, přečetla povídání a hlavně taky výživnou a skvělozu diskuzi.PetroK a ostatní, jste děsně nebezpeční!! A to praeš s kopýtky v uších zcla jasně vio idím před sebou a řehtám se tu velice divoce.
A ještě pro něčí zasmání tu napíšu, co jsem vyslechla během nějakého vysílání rádia.
Na úzké lesní silničce se velice těsně míjejí dvě auta,když tu náhle řidička prvního rychle otevře okénko a velice hlasitě zařve: „Prase!!
Chlapík, co řídí to druhé autíno, rychle stočí okénko a hlasitě kontruje: “ Idiotko, krávo pitomá , blbko…“ Auta se rozjedou a pokračují v cestě svými směry , když tu se najednou za prudkou zatáčkou ozve obrovská rána, třesk tříštěného skla ,mačkaného a deformovaného plechu.
A závěr ?: Muži, naslouchejte ženám pozorněji!“ Zdravím a lezu zas za buk
Jej, to je pěkné stopování. My to taky provozujeme
– v bahně na polňačce: tohle byl traktor, tohle čtyřkolka, tady kolo … kolo ? kdo v tomhle počasí vytahuje kolo? A tyhle hluboké díry napůl zalité vodou, to tady proběhl Rony. Ostatní zvěř má asi křídla 🙂
K divočákům: moc jsem o setkání s nimi nestála, ale nebála se. Asi před rokem kolegyně řešila, že jejího strejdu napadl divočák a fakt ho zle zřídil. Hráli v tom roli myslivci i pes, ale můj respekt k divočákům se rozrostl měrou nebývalou. Jo asi se jich bojím, zdejší lesy jsou proryté skrz naskrz
Na Hadopasech píšu, jak to vypadá s Barnabášem.
Tak jsem dočetla celou zábavnou diskuzi. Děkuji za uvedení celé básníčky – neznala jsem. Držím palce Barnabáškovi.
A jsem ráda, že zde bylo párkrát zmíněno slovo „bachyně“. Když jsem včera večer rychle psala komentář, ne a ne si vzpomenout, jak je přesně samice od divočáka. Byla jsem líná si to vyhledat a tak jsem napsal „svině“ i když jsem věděla, že to zřejmě nebylo správně. Teď vlastně nevím, jestli se tohle slovo používá alespoň „domácích“ prasat, nebo je to prostě „prasnice“. Může mi to někdo upřesnit? Protože já rozhodně nechci být hrubá, jestli to tak vyznělo, tak se omlouvám. Ale ono je to někdy s těmi „samicemi“ na pováženou, vzhledem k tomu, že podobná slova dostala pečetě hanlivých názvů. Např. v angličtině je fenka psa „bitch“ a v psích knížkách a článcích se tak o nich běžně píše. Ovšem normální lidé při dotazu na pohlaví jejich psa odpoví, že je to „female“, nebo „she‘s a female”, nejčastěji ale “she’s a girl”. Málokterý milující pejskař svoji “holčičku” veřejně nazve “bitch”. Však, když se tahle přesně a zcela nevinně náš vet vyjádří o Trixie (když nám něco vysvětluje), vím, že jí tím neuráží, ale rozhodně mi to nezní lahodně.
Maričko, správně se u domácích prasat používá termín prasnice(pro ještě nezapuštěnou samici termín prasnička), ale běžně jsme v praxi používali slovo svině, bez jakéhokoliv pejorativního významu. (rofl)
Což divočák, to je docela běžný zvíře u nás v Bohnicích (chuckle) , na vlastní voko jsem ho viděla, o mracích rozrytý hlíny nemluvě…
Ale brrr, se psem, to je horší 😛 – Dede, raději zpívej (chuckle) (inlove) .
Jéé, Dede, to je krásný téma. A pro mě teď hodně aktuální. Když kvačím brzo ráno čerstvým prašanem, nevěřím vlastním očím, kolik je tu zvířeny všeliké. A propukají dávné indiánské váchně čičo, nemůžu se odtrhnout a už mi párkrát málem fouknul bus.
Krom srnek, zajíců a divočáků taky liška se tu promenuje. Prasiatka orají hned nad plotem, nejspíš mlsají žaludy. Se pak můžu divit, že Džespoděs se po nocích může uřvat (whew) .
EvoŽ, gratulace k šampionce! 🙂
Cifix, nemám váhat, Jennynka z Kočičí naděje je zamluvená… http://www.kocicinadeje.cz/clanky/nabidka-psu-k-osvojeni.html (kousek dolů)
Tak ten konkurz na přivaděče pro Penny asi vyhraje Luna.
http://www.uvplp.sk/index.php?id=182&animal=1415 tahle Luna. 🙂
Leda by přibylo nějaký štěně v útulku tady poblíž…
Jsem si říkala, počkám do Domku, a prásk ho. Hm.
V útulku v Brně jsou dvě štěňata – fenky http://www.mpb.cz/nalezeni-psi/?tx_odmpbrno%5Buid%5D=2760
http://www.mpb.cz/psi-k-adopci/?tx_odmpbrno%5Buid%5D=2660
http://www.mpb.cz/psi-k-adopci/?tx_odmpbrno%5Buid%5D=2660
http://www.mpb.cz/nalezeni-psi/?tx_odmpbrno%5Buid%5D=2760
Jojo, tam se vždycky dívám ze všeho nejdřív, přece jen to mám u fifáku a vím, že to tam vedou dobře…
… a ta malá hnědá štěnička vypadá doooobře!
Hm…???
Vzít si štěničku ještě do bytu, nebo nechat zdemolovat až domek??? Babo raď.
Myslím, že s vámi jí bude dobře kdekoliv (nod) .
oboje má svá pro a proti… Musíš nechat rozhodnout (h)
Já bych asi počkala na domek – jaro, pobyt venku, všechny změny pro všechny zúčasněné najednou… Ale zase bude víc zmatků, míň času na psiny (inlove) Jak říkám – všechno má plusy i mínusy 😉
Jestli myslíš tuhle
http://www.mpb.cz/nalezeni-psi/?tx_odmpbrno%5Buid%5D=2760
, tak ber, ta tam dlouho nevydrží. Zajdite tam s Penny a uvidíš (h) (dog) + (dog) = (dance) .
nebo máš radši černou?
http://www.mpb.cz/psi-k-adopci/?tx_odmpbrno%5Buid%5D=2660
Kdysi jsem se zajímala o štěně z tohoto útulku a prý mrňata jsou rychle pryč.
Půjdeme si očichat obě.
Nešla by s náma nějaká morální potvora?
Matylda má pravdu, štěňata odtamtud mizí rychleji než sníh ze Sahary. (rain) (sun)
To bych musela jít bez kluků, jinak bych si v kapse odnášela tu druhou … víš co, napiš, kdy chcete jít, třeba to půjde. (hug) (dog) (dog) (dog)
A co tihle?
http://www.ifauna.cz/psi/inzerce/r/detail/1927535/najdou-u-vas-domov-krasna-stenatka/
I jejich mamina je k mání, je to mladinká fenečka, někdo ji vyhodil, protože byla březí…
Ale noták, Io, všechno má svůj čas. Určitě vám CD přichystá toho nejpravějšího psejkuse, až bude správná chvíle (inlove) . Taky jsem měla vyhlídnutou jinou čubinu a mrzelo mě, že nepočkala, ale s odstupem času je jasný, že už se rýsoval Džespéf.
Ukááž Džespefa?
OT: Tak už podařilo vyfotit oranžové miminko.
http://www.facebook.com/zoopraha
Jééé, malilinkej oranžík! (h) Děkuju, Lásková, je to moc pěkná fotka. (y)
Jdeme si tak s čubiznou poránu, v neděli, najednou dusot, země se třese. Sakra že by v neděli s těma kobylama hnali takhle brzo? To je mi divný… A kde jsou? Nic pestrého nevidím.
A z protější stráně se řítila parta divočáků, za sebou jako korálky na tkaničce. Velcí, malí, tryskem jeden za druhým. Já civěla, čubizna civěla, ani nehlesla. Tahle hromada divého vepřového kolem nás proběhla tak 20 metrů, úplně jsem cítila, jak smrděj a jeden za druhým naskákali do rokle, z níž jsme s čubiznou vyšly. Schovali se do křovíček, houštíček a vrbiček a pak se ani lísteček nepohnul a nikdo by netušil, že 30 metrů od nás je takových 15-20 zvířat.
Tak jsem pískla na čubiznu, dala jí mlsek a vyrazily jsme k domovu, inu jsme venkovanky, na ledacos zvyklé.
Chichi, strašlivé vepřové! 🙂 No, když chodíte po ránu, tak si prostě koledujete 😉 Ale musela to být působivá podívaná…
Taky jsem měla jednou tu čest. Šla jsem pěšky Lipovkou a cesta vedla tunelem křoví. Tak 20m před sebou vidím prťata v pyžamech Mamina byla jen slyšet. Tak jsem se prosápla do trnkové stěny a dobře mi nebylo. Naštěstí měla rodinka namířeno úplně jinam, než jsem se klepala já.
Jo, divocaci. S tema jsem se potkavala casto na bezkach v Jesenikach. Ne na turach na hrebeny, tam na ne muselo byt asi drsno, ale v nizsich polohach, tak 700 n.m. a dolejc. Rikali znami z horske sluzby – nezastavuj se, nepanikar, udrz si tempo a pokud mozno smeruj od nich. Nejbliz, co jsem je videla, bylo asi 20 metru, kdyz jsem vyjela z lesa na stran. Fuj, to jsem se tehdy lekla.
🙂 … chodila tu zrána/chodila tu vrána. Pak tu čtverák zajíček/otisk čtvero paciček.Ani bažant nescházel/i on se tu procházel. Koroptvičky nakonec… a tady konec básničky mlha zahaluja zkalenému zraku. Dál už to neumím 🙂
Nevím, ale při představě kance vybavil se mi Obelix, který byv poslán Panoramixem pro několik mrkví, vracel se s kancem pod paží a tvrdil, že ho jen tak náhodou tady v lese potkal… A pak taky ta reklama na zlaté prasátko. Úsloví „Já nemusím, já už ho vidím…“ vstoupilo do rodinné pokladnice.
Ad stopy – v dětství nadšený indián stopovala jsem všude a všechno, odlévání stop se mi dokonce jednou zcela nečekaně hodilo i v práci 🙂 daleko později.
A Berry je moc krásná, pravá psí dáma…
Kdo tu skákal hop a hop,
sníh nám poví podle stop.
Chodila tu zrána,
chodila tu vrána.
Pak tu čtverák zajíček,
otisk čtvero paciček.
Ani bažant nescházel,
taky se tu procházel.
Koroptvičky nakonec
nožkou psaly na tom sněhu:
Byly jsme tu v noci dnes
až do rána na noclehu.
Mrazila nás ale zem,
nejvíc na nožičky.
Se srdečným pozdravem
Vaše koroptvičky.
Zdroj: http://www.predskolaci.cz/?p=8730
1 (*)
Šmánkote, divous. Zrovna čtu Nedopovídky a tak vidím jak z lesa kráčí Bivojka s divočákem na zádech, za ní Berry hrdě nese v mordě zelenou větvičku aby mu po smrti mohly vzdát čest. Bivojka práskne divousem o zem se slovy Martine tady ti nesu co sem našla v lesu. (chuckle) (h)
Mnó a jináč, to při mém zpěvu by prchl až za hranice ČR.
(bat) (h) (wave)
Jenny, alespoň někdy je dobré, když má člověk místo hlasu zbraň hromadného ničení. Vím, co říkám, jsem taky pěvec k pohledání 😀
OT – včera se mi ty dvě megery (Ellie a Aira)na procházce pobily :@ , útočníkem, jako už mnohokrát, byla Ellie, Aira v tom byla dost nevinně. Ellie krvácela z packy, nic moc nebylo vidět, ale jak si to vylízala, tak je dnes vidět tržná rána nad „zápěstím“, cca 3 cm, tak nevím, jestli si příroda poradí sama, nebo jestli s tím ještě něco zmůže veterinář…Jo, a pořád jsou v bojovné náladě, páník odjel do práce do Popradu a já se s tím musím nějak popasovat (headbang)
Hloubkově čisti (mně se osvědčil peroxid nejdřív, něco jodového potom) a uvidíš – možná by se to zašité hojilo rychleji. Co to Ellie raflo? Nechystá se některá z nich hárat?
Aiře končí „faleška“, Ellie právě hárá, je to výbušná kombinace. Začalo to tím, že jsme je museli dát na vodítko, protože ty blbé srnky nemínily odejít z pole, okolo kterého jsme šli (byly tak deset metrů od kraje). To už víme, že ty dvě nesmí vést jeden člověk, takže jsme si je rozdělili, a protože Ellie táhla jak blbá a cesta byla docela kluzká, tak jsem se s ní vydala přes les domů, páník s Fleur a Airou to obešli větším obloukem a skoro nás došli, mezi námi bylo tak 150 m rozbahněného pole. Páník Fleur a Airu pustil z vodítka a volal, ať už Ellie pustím taky. No byl to hodně blbý nápad, Ellie k němu přiběhla a chtěla se s ním přivítat, Aira prý nespokojeně vrkla, že se jí páník nevěnuje a už byly v sobě. Ellie po Aiře skočila a ta si to nenechala líbit…Přiznám se, že jsem v tu chvíli měla sto chutí je tam nechat, ať se třeba pozabíjejí…
Psí jazyk je to nejlepší hojidlo. Vykašlat se na peroxid i na veta a nejrejpat do toho. To se zatáhne za chvíli! 🙂
Tak jsme od veta zpátky – na zápěstí to prý nemá cenu šít, protože by si prý ty stehy za dva dny vytáhla. Horším zraněním je roztržený polštářek a kůže mezi prsty, tam se prý nedostane a už to má oteklé. Takže dostala amoxycilin do kožuchu a ve středu další kolo…
Penuši na poraněný tlapky zespoda pomáhal dermatol (protihnisavej zásyp) a zafačovaná tlapka, aby si tam nenacpala bahno. Ale Penuša si obvykle urvala polštářky bržděním o asfalt.
Držím. (y)
Ja by som navrhovala odvar z řepíku lékařského. 3x denne vymývať rany. Na ľudské funguje priam zázračne.
Souhlasím s Yetti, řepík je dobrej. Ale ta tlapka by měla být aspoň chvíli v čistotě a ne pořád mokrá, a to je ten hlavní problém – aspoň u mých psů vždycky byl… Tak držím palce (h)
S tím problém asi nebude, stoná v porodní bedně, ven se jde jen vyčůrat, celý den pospává. Ony všechny berou stonání vážně, protože mají to privilegium, že mají tu bednu a dílnu jen pro sebe. Zbývající dvě buď lítají po zahradě nebo mají solidárně klidový režim a chrní na terase.
Jsem nemocná, tak se zapojuji do diskuze, možná zbytečně, možná, že obavy, vyjádřené v článku, nejsou skutečné. Už jsem se setkala s divočáky tváří tvář mnohokrát, vždy s sebou psy. Divočáci jsou jako ostatní zvěř, když se mohou vyhnout, vyhnou se. Na podzim se lončáci shlukují do skupin, jedné takové skupině jsme s dcerou říkaly kluci. Chovají se jako domácí prasata, kterým se v jejich věku ne nadarmo říká běhouni. Když je něco vyruší, vyrazí v úprk, kotce jim ovšem nedávají velký prostor, tak za chrochtání lítají sem a tam, v uličce se skupina chová stádově, pokud už se podaří, že se jedno otočí, nemá cenu bránit ostatním. Jednou jsem tuto skupinu kluků na procházce se psy vyrušila uprostřed pole. Většina se dala na úprk k lesu, jen tři vyrazili na druhou stranu do pole. Když zjistili, že jsou sami, za opětovného chrochnutí se vydali za hlavní skupinou. V cvalu nás (mě a tři psy posazené u nohy) minuli snad jen o metr. Tady uznávám, že je možné, že by se nám nevyhnuli, kdyby běželi blíž, ale spíš vyhnuli, jsou velmi obratní. Jednou jsem vyrušila i skupinu bachyní se selaty. Pak, že je lesní zvěř tichá, praskání, chrochtání, kvičení, dovádění selat, na jednu stranu to byl krásný pohled, na druhou stranu stála jsem tam s maličkou slepou kříženkyní, se starou hluchou kříženkyní ovčáka s kolií (Sylvou) a s chodským psem, jediným schopným. Slepou fenu jsem chytla do náruče, choďáka přiřadila k noze a pokud možno tiše stála, když hluchá Sylva se zvědavě vydala vpřed. Tehdy reagovala nejlépe na tleskání, tak co jsem měla dělat. Zatleskala jsem, aby se ke mně obrátila a já jí posunky mohla naznačit, že má jít, proboha, k noze! V tu chvíli nastalo ticho, na mou skupinku se upřely nejméně tři páry očí bachyní a nepočítaně očí selat. Pak ale nastala reakce, opět jak u dospělých prasat. Jedna z bachyní zavelel „graft“ a v tu chvíli byla paseka prázdná. Vím, že z empirických zkušeností se nedá zevšeobecňovat, léčila jsem jezevčíka, kterému divočák překousl přední nohu, ale ten dohledával v křoví zraněné prase. Byla jsem také svědkem snahy zkušených psů dostat prase z houštiny, ozývalo se doráživé štěkání teriérů a občasné chrochtnutí prasete. Lovec po pětiminutovém naslouchání, kdy zvuky se ozývaly stále jen z jednoho místa, rozumně psy odvolal zpět. Myslím, že ten, kdo má psy vychované, že se nepustí do bezhlavé naháňky, se divokým prasat bát nemusí. Další důvod pro to, cvičme přivolání a nenechme naše psy dělat v lese rozruch. Fuky
Tedy, milá Fuky, ty máš nervy jak ze železa (inlove) a zážitků vagón! Ne, že bych ti přála nemoc, ale je fajn, žes to aspoň využila ke psaní (wave)
OT – Prosím, držte palečky Barnabášovi. Už v sobotu mi přišel jiný, ale baštil, šel na chvíli ven, jen víc odpočíval. To jsem přikládala tomu, že je venku šeredně a jemu se nechce být v dešti. Ostatně i Ríša se povaloval skoro pořád doma. Neděli Barnabáš prospal, snědl misku syrového masa a ven šel jen na záchod. Dnes jsem mu dala vařené kuřecí maso s vývarem. Ten vypil, ale masa se nedotknul. A to je při jeho žravosti moc podezřelé. Zalezl si do krabice a je vidět, že chce mít klid. Když na něj sáhnu, vrčí. Pohybuje se pomalu, opatrně, ale žádné zranění na první pohled nevidím. Pojedeme na veterinu.
Držím palce, ať to není zlého… (h)
(y) (y) (hug) (hug)
Jeď a dej vědět….je dobře, že jsi si toho všimla….. (cat)
držím (y) (y) (y) (h)
(y) (y) (y)
Držím palce (y) (h) (y) , Blani. Dej zprávu, jak jste dopadli, prosím.
Smečka drží palce a tlapky (h)
Držím (h) (y)
Držím. (y)
Jsme tu a držíme tlapky. (y) (h)
(y) Držím palce!
Všechno dobře dopadne (f)
Hi, hi, stopičky! Mladá Klérka mizela v zimě v létě, v zimě jsem alespoň věděla za kým to mizí. V létě jenom tušila. Vždy jsem trnula, aby se poděs jeden kníračí, nepustil do divočáků.
V poslední dvou letech jsou jaksi přemnoženi, vím, neříkám nic nového jsou toho plná média a potvrzuji, že mají pravdu. V naší zemědělsk-lesní krajině je všechno rozryto nejenom pluhy, ale i nenechavými rypáky. Nebojím se jich a když jsem je někde blízko v mlází tušila (čichem 🙂 ), tak jsem si začala hlasitě vykládat s Klérkou. Teď když chodím s Evou ví o nás všichni divočáci v širém kraji, protože neustále meleme pusou a žvaníme 😀 .Zatím se černá zvěř stále bojí člověka, doufejme, že jim to vydrží.
Taky venku na poli zkoumám stopy, ale obvykle je to jasnej zajíc a občas srnka. Na divočáky jsme naštěstí zatím nenarazili, stačí, když se ty dvě strakatý kozy rozběhnou za zajícem, co jim vyrazil před čumákem přes pole pryč. Řvu jak tygr a jen co ty děsně zpomalené zvukové vlny dorazí do ušatých hlav, psicím dojde, kdo řve a proč, a pak se otočí a vrátí s nadšeným výrazem „ale poslechla jsem, že?“.
Pokud jde o tlusté psy- Borůvka je prý taky tlustá. Jenže pod dlouhým hustým kožichem je to normální pes s vtaženým bříškem a velkou výdrží. Bodejť by ne, když toho venku poměrně dost naběhá, nechodí na vodítku jako městský pes. Světluščina sestra má předpisovou váhu, Světluch je spíš blíž k horní hranici a to je hubená žížala. Ovšem psice s předpisovou váhou má trčící kosti a je mnohem drobnější. Nedovedu si představit, že takový pes se mnou ujde 10 kilometrů na horách (lidských deset, psích aspoň jednou tolik, že).
Jsi rozumná a nedovedu si představit, že zrovna ty bys bezstarostně překrmovala psy. Holky se vylítají, jsou zdravé a veselé. (inlove) Nutit je držet tabulkovou váhu mi v takovém případě přijde zbytečné.
Berry je taky na fenu veliká (podle tabulek má právo asi na 36 kg), ale 39 už je i mimo zimní limit (blush)
„má právo asi na 36 kg, ale 39 už je i mimo zimní limit“ – je to překlep, není to překlep??? :O … vždyť jsou to jen tři kila rozdíl 8-|
No, kavalír má mít tabulkově 5,4 až 8 kg. Hubená Světluška má asi 7,8 a Borůvka 10 kilo. Nevejdou se tam, leda bych je rozkrájela 🙂 Obě mají dost svalů a ty holt něco váží. Pro mě je důležitá jejich kondice. Borůvka stejně dostává míň krmení než Světluch.
Takže Berryina 3 kila navíc jsou jako kilo u kavalíra 🙂
Když vezmeš ty tři kila jako procento z celkové váhy, tak je to dost. A to těch 36 je maximum. V létě byla pohodlně na 32-33, ale zase je fakt, že jak se blíží třetímu roku, tak se hezky dostavěla, trochu dorostla těm strašně silným tlapám. No, prostě je po svém mohutném tatínkovi (i obličejem – k její smůle) a ne po graciézní mamince… 🙂
Jen připomínám – Berryinu maminku uvidíte tady http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Anglie_-_Seznamte_se_s_Blackberry/#maminka_Storm.jpg
a tatínka tady http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Anglie_-_Seznamte_se_s_Blackberry/#tatinek_Yogi_portret.jpg
Tak jsem si říkala, že po Sstormince má výraz… a pak jsem koukla na Yogiho.
Beruška je celej táta. Pravdu díš.
Tak to je podoba! Berryška se potatila do posledního chloupku. 🙂
Dede, když ji ostříháš, hned bude nějaké to půlkilo dole 🙂
Kdybys viděla našeho ,,medvěda “ in natura, tak bys řekla jak je tlustý. A on má zatím jen 25-26 kg a to není malý. Je větší než byl Doníček. Jsou naši zvířáci vylítaní, tak mají víc svalů než sádla a hoodně chlupů. To bude pošušňáníčko až budou línat! Přece nejsme žádné takové … abychom je cpali.
Drž se vlastního rozumu, tak jak to děláš. Holky udržuj v dobré pohybové kondici, což už děláš dávno!!!
………. a hustým lesem procházela za nejistého zpěvu věříc tomu, že každý rozumný divočák radši uteče, než aby mě poslouchal………..
(rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
promiň Dede, ale to nešlo 😀 😀 ….. Vidim Dede, kterak s písní na rtech: „Kdož sů boží bojovníci!“ kráčí lesem, hlavou točí tu na levou stranu, tu na pravou stranu, vystřeluje pohledy, aby důkladně propátrala terén a nic jí neuniklo. u nohy jí ťape nic nechápající Beruška a za terénní vlnou sedí divočák, kopýtka narvaný do boltců a úpěnlivě si přeje, ať prokančíhoboha jsou už pryč!
(rofl) (rofl) (rofl) Petro, ty zvíře! Pro kančíhoboha… tedy ty máš nadání vytvářet nezapomenutelné představy… (chuckle)
co já, co já? Jak sem viděla, předávám dál. (rofl)
Úplně ho vidím,chůďátko prasátko, s kopýtkama na uších….. vy mne zabijete (rofl) (rofl) (rofl)
Kopýtka narvaný do boltců!!! (rofl) (rofl) (rofl)
Šmánkote, Petróóó´ (rofl) (rofl) (rofl) !!!
Petróó, ty seš fakt děsnej vrahoun! (rofl)
Šmarjápano Petro to je atentát!!!! Nádechu jsem byla schopná asi tak po minutě. Myslím, že divočáky s kopýtkama v uších budu vidět hodně dlouho! (rofl) (rofl) (rofl)
Stopy zkoumám ráda, i když si přitom vždycky připomenu, kolik jsem toho za roky ve velkoměstě zapomněla. Tatínek mě kdysi v mládí naučil hodně věcí o přírodě, kromě stop taky poznávat ptáky i podle zpěvu, jenže většina těchhle vědomostí mi z hlavy někam zmizela, jak zjišťuju. A hodně mě to mrzí.
Ale nedávno jsem zkoumala stopy lidské, v lese. Protože mám ráda liduorázdnou krajinu, tak jsem nadávala, kterej blbec leze po lese v tomhle počasí, že nesedí doma, když je tak hnusně atd. Po chvíli mi v hlavě něco zablikalo, šlápla jsem vedle stopy, porovnala a ejhle, ten blbec jsem byla já.
No, a bude hůř.
😀 Aleno, s těmi lidskými stopami jsem dopadla podobně – a taky mi trvalo, než mi docvaklo, kdo mi leze na moje chodníčky… (rofl) Takže tě opravdu chápu (inlove)
Ptáky neumím podle zpěvu poznávat, jen kosáky, vrabce, koňadru, sojku, kukačku a straky.
Moc hezké stopy jsou veverčí – jak od opiček. Ale u nás je jich, nevím proč, strašně málo.
Ve městě zvířátek nemaje, zkoumám s gustem vzory podrážek v čerstvém sněhu. Někdy jsou fakt krásný. Obdivuji fantazii v jakékoli oblasti. 😉
Jojo – divoká prasátka! Tak ty jsem taky ještě neviděla, ač na jejich stopy narazíme při každém venčení (za to Terka se s nima setkala už vícekrát – naštěstí na koni a většinou s lončáky i když už i pruhovaná prasátka viděla).
U divočáků je to tak, že na lidi neútočí (pokud se teda nejedná o bachyni s prasátky a člověk jim nevleze do ležení), ale na psy ano. Takže, pokud jdeme „územím prasat“, tak pesy vždycky u sebe.
Jinak letošní zimu jsem poprve viděla na živo jelení stádo – teda, nikdy jsem si nemyslela, jak obrovské zvíře to je! Terka dokonce tvrdila, že se jedná o losa (chuckle) !!!
Zimu jako roční období moc nemusím, ale z důvodu stop mám sníh docela ráda. Protože ta stopa, po které Ravenka vyrazí, je nejen cítit, ale taky vidět – takže Ravenčin směr je většinou předvídatelný (chuckle)
O setkání s divočákem bych nestála. Ale pokud není zraněný nebo to není bachyně s mladými, tak se vyhne. Moje čuby mají respekt (doufám, že i Ginny i když zrovna u ní bych si jista nebyla).
Sníh u nás zmizel.
Strávili jsme víkend v Brně na výstavě, viděli se s Louk a Jarkou F (obě bez psů)
Výsledky výstavy střídavě oblačno. V sobotu zřejmě rozhodčí znala jednu vystavovatelku, takže by jí dala pořadí i kdyby měla na provázku dřevěného kačera (a to byla rozhodčí Finka, pak že jsou známosti jen u nás…). Derča byla na slušném 3. místě – že je tlustá (vítězka z jiné třídy od „známé“ chovatelky byla asi 2x taková). Tak jsme byli otrávení.
Druhý den byla Derry i Scotty (každý v jiné třídě) druzí za šampionem, takže na ně přechází titul, pokud doloží výsledek vítězného psa. Já měla štěstí, vítězka naší třídy byla nejen slušná, ale měla i všechny papíry s sebou (dodělala šampiona den před námi). Takže Derča je od včerejška šampion. To jsem opravdu nečekala. Blekýsova panička byla nachcípaná a pes to poznal Vůbec se nepředvedl.
No prosím, pak že je tlustá! ŠAMPIONKA to je! (y) (clap) (h)
Blahopřeju, Evi. (inlove)
Dede (inlove) , pěkný článek. Já jsem zase včera stopovala koně. (nod) Totiž, na úzké cestičce kolem potoka jsem narazila koňskou hromádku. Podle zachovalosti jsem usoudila, že je tam maximálně od dopoledne (taky proto, že v sobotu tam nebyla. (chuckle) ) Pak jsem sledovala koňské stopy v měkké hlíně. Podařilo se mi určit směr, tak jsem se cítila jako Vinnetou, Old Shaterhand i Berryška dohromady. (y) Pak mi stopy zmizely na chodníku, který pěšinku přetíná. Ovšem podařilo se mi určit, že kůň pokračoval v chůzi podél potoka, pěkně po proudu (páč jinam to nejde (chuckle) ). Šla jsem domů pyšen a hrd na to, jak jsem dobrý stopař – nemůžu přece napsat stopařka, páč to bych vás mohla svést na falešnou stopu. (wasntme) (chuckle)
Přeju všem krásný den. (h)
Moc blahopřeju! (party) Jak k Derryině úspěchu, tak k tomu, žes měla nervy to vydržet. (inlove)
A k hmotnostně výraznější psici… Berry je teď chlupatá jak medvěd – nejenže jí zase narostly spodničky, ale i na patách (!!!) má chlupy 3 cm dlouhé. Není divu, z vlastní volby spí celou zimu venku a do boudy chodí jen tehdy, když něco padá – déšť nebo sníh. (Odbočka – představte si TOHLE odbahňovat! Není divu, že miluju sníh (chuckle) )
No a když na mě tuhle na válendě v hostinském pokoji zvesela skočila a vyrazila mi dech, tak jsem pojala podezření, že pod všemi těmi chlupy asi bude víc psa, než je obvyklé. I přiměla jsem Marka, aby se s holčičkou zvážil. Dvakrát! Protože jsem nechtěla věřit vlastním očím. Berry má svých poctivých 62 cm v kohoutku a silné tlapy, ale 39 kilo???
Rozhodně nebyla překrmovaná, ani moc neloudí, ale podepsal se na ní ten podzim, kdy bylo s Kazanem ouvej, úplně si s ní přestal hrát, a vycházky se tomu přizpůsobily – jen málokdy jsem měla čas vzít ještě Berry zvlášť na pořádnou prolítačku. Takže má o třetinu porce míň, a obě máme naordinovaný pohyb, čím ví, tím líp – pro obě (blush)
Gratulace! A neříká se TLUSTÁ, ale váhově výrazná. Dočetla jsem se to včera v Pratchettovi 😀 😀
My používáme prostorově výrazná (rofl)
Problém je, že naše Derča je svalnatá štíhlá fena. Asi jako by někdo řekl tlustá o Báře Špotákové. Kdežto „krásná“ fena v jiné třídě (a jiné majitelky) byla jak válec (ta byla opravdu prostorově výrazná). Prostě paní rozhodčí dávala tituly poněkud nesystematicky (nebo poněkud systematicky?!)
Ale na výstavách se člověk občas nestačí divit. Takže to není naše hobby (jen chceme výstavním specialistům dokázat, že i pracovní pes může na výstavě uspět). Proto mám z šampiona radost. Hlavní pro nás bude práce, která holky opravdu baví.
A stopař? Zrovna v sobotu po výstavě jsme je vzali u kamarádů do polí. Stopovali vše, dokonce i jezdkyni na koni (doufali jsme, že neaportujou ani koně, ani mladou dámu). Užívali si, zaprasili se, Derča se obalila lopuchovými kuličkami. Takhle pečujeme o výstavní šampiony 😀
To je důvod, proč bych se výstav bála. A jsem moc ráda, že navzdory tomu je pracovně lopuchová Derry šampionka (inlove)
(Nemluv o lopuchu v domě nenáviděných hřebenů… och a ach, co všechno jen já za těch pár dní oblevy musela z Berry vyčesat! (whew) 🙂 )
Náhodou, dámy! Netřeba se bát! Je třeba se poučit z krizového vývoje. Na nás onehdá rozhodčí zahalekal „TA JE TLUSTÁ!!“. Já na něj zpátky „KDO, PÁN NEBO PES??“. On na to „PES, O VÁS BYCH SI TO NETROUFL ŘÍCT“. Takže jsem se urazila, že mi rozhodčí (sám chudák vypadal jako rozšlápnutej pomeranč) pohanil psa, poučila jsem se a výsledek – já už zhubla pět kilo a Burdice se mi zhubla a navíc osvali, takže vypadá jako pravej burbul. A až rozhodčího potkáme, dáme mu hudlana. Obě 😀
Osvalila to mělo bej, hýml.
Maggie, děkuju! (Prej rozšlápnutej pomeranč 😀 ) Beruška bude v kondici brzy, to já mám větší problém! (blush)
No jo, já se tady chlubím, ale můžou za to krabičky… mám štěstí, že v Kladně je sestavují opravdu odborníci, takže vaří dobře a vyváženě a to se to pak hubne jedna radost…
Taky jsem o nich uvažovala, ale zkus hubnout v domě, kam vláčím hromady jídla pro dospívající jedince… jejich čokoládové jogurty a Nutela mě sice nechávají naprosto chladnou, ale dobrého se vždycky něco najde 🙂
Já mám naštěstí doma jenom maso pro psy a tak hluboko jsem ještě neklesla 🙂
Gratulujem! Lopuchoví šampioni jsou nejlepší!
A takoví rozhodčí jsou asi všude. Co už s tím.
Tady jen poprašek, takže stop se nedohledám i kdybych chtěla.
Krásné ráno všem! 😀
To jsme posledně měli nějakou předúplňkovou štěkací noc… Psi blbli, ale nijak extrémně. Ráno se ale ukázalo, že jsme měli návštěvu – jedna ovčí kůže, připravená k vyčinění, byla sundána ze stolu pod přístřeškem a vláčená slámou. Pak byla nejspíš prohlášená za nejedlou. 😉 Podle stop to byl pes, na čerstvém sněhu bylo patrné, kam se všude podíval. Podle velikosti a měření ve stylu „Pepo dej sem tu tlapu“ jsem zjistila, že naši kluci měli pravidelnou návštěvu, háravku odvedle. :/ Naštěstí naši truhlíci byli spořádaně v kotcích… 😀
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
ha, stopy od kocoura. Naštěstí jdou ze zahrady ven, tak za ním Betka nevyrazí… Stopy na čerstvě zasněžených Valech nejsou ještě jediné… ajajaj nepřítel Bart ještě nešel – Betko rychle se venči, ať s Bartem neblbneš u plotu…
To je stopařovo dnešní ráno… sněhu mocmoc – těžkého, hutného. Už je vyházeno.
Co Betka, na mokrém sněhu? U nás to dost klouže, tak přemýšlím, jak budeš krotit tu rozjařenou hmotu velepsa nesenou na nejistých nohách… (h)
neukrotím tu bestiiiii (devil) Večer se nepucla a chtěla ven. A venku dala trysk kolem plotu doplněný výskoky a narážením do plotu pro vylepšení efektu (tmi) Když jsem ji dohnala a seřvala, tak to vzápětí předvedla ještě jednou…
Pak vyžrala kosákům housku zpod stolu (to jí plazení nevadí) projela kompost (nic tam není – zakázala jsem cokoli jedlého vyhazovat – ani logr z kafe…), nažrala se sněhu a odkráčela domů ulehnout…
Ale kupodivu víc nepajdala. Dneska jsem nejeli na procházku, mokrého sněhu je dost, a víkend měla dost akční – abychom to nepřepískli…
Je vidět, že (bat) se kondice každým dnem zlepšuje a to je moc fajn (inlove) Jen ty asi budeš brzy bez hlasu a na nervy (chuckle)
Tak tady u nás stopy ve sněhu nejsou, ale v hlíně ano a hodně. A také je při procházkách se psy velice ráda a pozorně sleduji. Ty nejmenší, co vypadají jako miniaturní lidská chodidla s dlouhými prsty i drápky – to jsou veverky. Ty o něco větší, ale sotva na dva palce a s delšími drápky, ty asi budou od mývala, ty s menší „dlaní“ ale prsty a drápky jako upír, ty zanechala vačice. Ty s rozpláclou krátkou dlaní zase do hlíny vtiskl pásovec. A ty do mladých koloušků jsou jen mělké a maličké dva zářezy, zatímco o kus dál jsou hluboko zabořené paznechy i se zadními „patami“ – to musel být pořádný kus jelena. Dokonce je poznat, jak se při běhu či skoku odrážel. Kdysi jsem tu z auta zahlédla v dálce na louce divoké prase. Přiměla jsem chotě, aby zastavil, že si ho vyfotím. Opatrně jsem se k němu blížila a „malý divočák“ nabíral na velikosti. Ale já šla odvážně vpřed. Najednou se vedle toho prvního z trávy zvedla ještě jedna svině a s ní i její potomci. Ve stejnou chvíli se i u té první vztičila selátka. Fotku jsem sice stačila rychle udělat, ale pak jsem začala co nejtišeji ale i co nejrychleji couvat, aniž mě kanci zahlídli – vitr měl naštěstí jiný směr. Pochybuji, že by se mi bylo podařilo bez úhony utéci naštvaným samicím, chránícím svoje mladé. Po návratu k autu jsem od chotě (který to vše z auta sledoval) rozhodně nebyla pochválena.
Jojo, z tohoto důvodu jsme s Penynou kdysi v noci uprostřed jedné z našich lesních ztrácecích anabází skončily na posedu a divočákům nechaly na pospas kolo.
Kousli si, zjistili, že je tuhé, a odešli.
Asi o tři hodiny a několik temných, zakroucených kilometrů později jsme se s Penynou našly stylem Gde Proboha Su?! – zabušila jsem na první osvětlený okno v první dosažený dědině. 😀
Taky jsem měla víc strach o psa než o sebe. 😀
Jo, tak tohle naprosto chápu – jak píše i Yga, člověku se divočák vyhne, ale co se psem? Sice máš výhodu, že bafneš Pennušku pod paží a lezeš, ale stejně je to o nervy, taková příhoda… (whew)
Nazgúlové se nebáli ničeho a vyšli dobře i ze soubojů s jezevci a losy – ale jen proto, že byli dvojpes a mysleli společně. Tak se dokázali navzájem ochránit. Ovšem Berry je truhlík, ty konce by byly zlé. Tak se radši držím v přehledném starém lese a mlází radši opatrně obcházím (se zpěvem (chuckle) )
To je přece nejlepší prevence vlastního strachu, ne? 😀 Mít s sebou někoho, za koho máš odpovědnost.
Někdy ale ne, někdy, zvláště když má člověk potřebu toho druhého „uklidňovat“, tak nakonec jen znervózní sám sebe. Stalo se mi to začátkem prosince v Káhiře. Když Mursí vydal svůj „faraonský“ dekret a opozice obsadila Tahrír, svolalo Muslimské bratrstvo demonstraci na Mursího podporu, která se měla konat před Káhirskou universitou. Tedy hned vedle českého velvyslanectví. Byla to první sobota v měsíci, kdy mívá knihkupectví AUC dvacetiprocentní slevy na vše, takže demonstrace nedemonstrace, vydaly jsme se ve třech směr Zamálek. Hlídač ambasády se nám to snažil rozmluvit, prý „big demonstration, very dangerous“. Ujistily jsme ho, že se nebojíme, a šly. Jak tak procházíme davem a snažíme se rozšifrovat vyřvávaná hesla, měla jsem, jako ta „nejzkušenější“ potřebu holky ujišťovat, že tohle je provládní shromáždění, čili střety s policií (a slzný plyn) nehrozí, že opozice je až na Tahríru o pár kilometrů dál, že nikdo tady nemá zájem na jakémkoli násilném incidentu… O pár bloků dál, už v naprosto klidné až liduprázdné oblasti jsme přecházely silnici, když tu protijedoucí auto, bez jakéhokoliv signálu, najednou zahlo doleva, přímo nám do cesty. Musely jsme mu div neuskočit z cesty. Vztekle jsem na něj (česky) zařvala něco o debilech, co neznají blinkr. A teprve v tu chvíli mi naplno došlo, že tohle obvykle nedělám – a jak mám napjaté nervy.
(Abych předešla dotazům – na „Obrázcích z Egypta“ se pracuje, už jsem zvládla roztřídit fotky 🙂 )
Tedy, milá Erendis, ty slevy musely být opravdu lákavé! (whew) Myslím, že jste měly kliku, že se vám nic nestalo – to napětí bylo na místě (inlove)
Na obrázcích pilně pracuj, jsme tu zvědaví! 🙂
No uf, teda. (whew) Ještě že už jsi doma.
Psa uklidňováním taky znervózníš… vyzkoušeno na li- ech, psech. 😀
Už jsem si říkala, že bych z tebe měla začít loudit článek! Tak pilně pracuj.