Není snadné napsat zde pro čtenáře na téma akvaristika něco opravdu nového. Prošel jsem si články pana Jiřího Růžičky a je mi jasné, že tento zkušený akvarista a v tomto oboru profesionál pojednal postupně ve svých článcích, když ne o všem, tak skoro o všem.

Od založení akvária přes jeho údržbu, akvarijní rostliny, vodu, filtraci, krmení a další obvyklá i méně obvyklá akvaristická témata. V diskusi tam kdosi poznamenal, že si ty články vytiskl a používá je jako akvaristickou příručku. Jedno téma tam ale není, a to jsou dnešní rozšířená a módní miniakvária, pro které se také používá název nanoakvária. Je to pochopitelné, protože vlna zájmu o tyto miniaturní nádrže je poměrně nedávná.

Ve skutečnosti ale nejde o nic nového. Mnoho těch, kteří se kdysi dávno s akvaristikou setkali, si jistě vzpomene na své první akvaristické experimenty s desetilitrovými elementkami. To byly lité skleněné nádrže, které se dokonce vyráběly do velikosti 50 litrů. Měly zaoblené rohy, dost zkreslovaly a někdy při neopatrné manipulaci praskaly. Mnoho pozdějších akvaristů začínalo s takovou malou elementkou nebo dokonce s pětilitrovou lahví od okurek na okenním parapetě, v níž se proháněla paví očka.

Dnešní miniakvária jsou ale něco jiného. Často to jsou zkušení akvaristé, kteří se pro nanoakvária nadchli a snaží se vytvořit v několika litrech vody prostředí pro vodní rostliny a někdy i pro živočichy. Dokonce se pořádají soutěže nanoakvárií. Pro představu: v akváriu, které nemá ani 6 litrů (25 x 15 x 15 cm) je štěrkové dno, pět druhů rostlin, kámen a spolu s 15 krevetkami Neocaridina heteropoda 5 živorodých rybiček Micropoecilia bifurca. Nebo nanoakvárium s názvem „nanobažina“, kde v šestilitrové nádržce osázené rostlinami je pět razbor skvrnoocasých, což je poměrně náročná akvarijní rybka a pak ještě dva druhy krevetek. Zde je cílem vytvořit efektní akvarijní mikrokosmos v pár litrech vody.

Pokud někdo nezkušený taková kouzelná miniakvária, vypadající jako čarovný podvodní svět uvidí a zatouží něco podobného mít na svém pracovním stole, nemusí to dobře skončit. Tyto skvosty jsou totiž předváděny v tom stavu, ve kterém jsou připraveny na soutěže nebo na různé internetové prezentace miniakvárií a jejich udržování v tomto stavu je velmi náročné. Jde o křehké systémy, kde sebemenší chyba, která by se v 50 litrovém a větším akváriu obešla bez následků, celý systém zahubí.

Nechat takové nanoakvárium s rybičkami dva týdny bez údržby a jen tam sypat krmení, to by byl nepochybně jeho konec. Ti, kteří se tomu jako svému hobby věnují a mají takových nanoakvárií více, vědí, o čem je řeč. Ty nádherné vodní mikrosvěty vyžadují trvalou péči a bez chemie se to neobejde. Pořád se do takové „kouzelné“ scenérie musí přidávat chemické přípravky, aby se systém udržel a jak se zažehná jeden problém, je tu hned druhý a znovu nastupuje chemie a tak stále dokola.

Známý mi vyprávěl, jak u jednoho takového nadšence pro nanoakvária viděl jeho výbavu, se kterou na to „jde“. V rukavicích a se sadou různých nerezových pinzet a dalších nástrojů, kterými se denně ve svých nanoakváriích šťourá, vypadá spíš jako chirurg než akvarista. A k tomu krabice lahviček s chemikáliemi. Hobby to je jistě zajímavé a výsledky obdivuhodné, jak můžeme na prezentacích nanoakvárií vidět.

Otázkou jen je, zda toto aranžování vodního světa a soutěžení o nejlepší dekoraci apod. je ještě akvaristika v klasickém pojetí. V jednom svém článku na Zvířetníku pan Růžička použil v souvislosti s pro ryby nevhodnými akvárii slova „rybí koncentrák“. Pokud má být šestilitrová nádržka trvalým domovem hejna razbor skvrnoocasných, je toto pojmenování trefné.

Na druhé straně jsou ale takoví, kteří s akvaristikou chtějí začít a na větší akvárium nemají prostor nebo přímo chtějí menší akvárium, třeba na svůj pracovní stůl jako kousek přírody vedle počítače. Nelze proto miniakvária paušálně zatracovat. I v malé nádrži se dá, pokud se na to jde rozumně, vytvořit kousek vodního světa.

V obchodech se dají koupit hotové akvarijní sety nanoakvárií zhruba od 8 do 30 litrů. Set je výhodou v tom, že je tam prakticky vše potřebné včetně filtru, osvětlení, vzduchovacího kompresoru aj. Druhá možnost je nechat si podle svého přání udělat takové akvárium na míru a vše si poskládat sám, což vyjde podstatně levněji. Není rozumné začít s menší nádrží než 12 litrů, protože už akvárko této velikosti (např. d. 30 x š. 20 x v. 20 cm) nebude problém někde umístit a najde se pro ně místo i na pracovním stole. Jeho plocha zabere zhruba asi tolik místa, kolik papír A 4 položený na stole.

Pokud se rozhodneme nekoupit hotový set a necháme si akvárko vyrobit na míru, pak potřebujeme osvětlení. Dají se koupit hotové lampičky, které se přichytí na kraj nádrže nebo si můžeme zhotovit osvětlení sami z úsporných žárovek 7 W nebo 9 W (teplé bílé světlo). Při vlastní výrobě je dobré nechat si poradit od někoho, kdo s tím má zkušenost, jinak je lépe koupit si akvarijní osvětlení hotové.

Elektroinstalace musí být perfektní, neboť jde o bezpečnost naši a všech, kteří se kolem akvárka budou pohybovat. Na 12 litrové akvárium jedno osvětlení 7 W bude stačit a víc než 10 W by bylo už příliš, v přesvětleném akváriu by se rychle tvořily zelené řasy a také rostlinám by přesvícení spíš uškodilo.

Pokud se spokojíme s tím, že budeme mít takové miniakvárko na stole a v něm pouze rostliny, žádné další technické vybavení nepotřebujeme. Vystačíme s osvětlením. Na dno trochu štěrku podle vlastního vkusu. Bohatě nám vystačí jeden dvoukilový balíček štěrku z akvaristiky, doporučoval bych spíš tmavší. Z rostlin ty, které mají malý vzrůst.

Mohou to být například různé echinodory, velmi dekorativní a přitom nenáročná je řasokoule (Cladophora aegagropila), která je běžně k dostání nebo obojživelná kapradina hnědovka křídlatá (Microsorium pteropus), kterou je vhodné připevnit na kořen, dobře se rozrůstá a brzy kořen obroste. Dekorativní jsou také různé mechy, např. Vesicularia dubyana známý jako jávský mech, který obrůstá kameny a kořeny a dodá akváriu přirozený vzhled.

Nebudeme potřebovat ani filtr, vzduchovací motorek a dokonce ani krycí sklo. Stačí jen dolévat odpařenou vodu a čas od času opatrně hnojit hnojivem pro akvarijní rostliny a to tak, že při doplňování vody se přidá jeden nebo dva mililitry koncentrovaného hnojiva pro akvarijní rostliny. A jednou za 14 dní magnetickou stěrkou odstranit ze skel řasy. A hlavně svítit, bez osvětlení nebudou rostliny prosperovat. Pokud na akvárium svítí světlo z venku, mělo by se zastínit, aby se nádrž z přemíry světla příliš nezařasila zelenou řasou.

Efekt a dekorativní působení takové nádrže s rostlinami můžeme umocnit tím, že do ní dáme i takovou akvarijní rostlinu, která je schopna vyrůst z vody. Zejména některé anubisy při dobré péči a dostatku světla vyrostou nad hladinu a vykvetou. Dolévání vypařené vody, občasné odstraňování řas magnetickou stěrkou, opatrné hnojení (doslova „po kapkách“), odstraňování odumřelých listů a přebujelých rostlin (vodní vegetace se nám bude rozrůstat) bude představovat údržbu takového miniakvária s akvarijními rostlinami.

Jiné to bude, když budeme chtít v našem miniakváriu o 12 litrech chovat živočichy. Zde bych se přimlouval za bezobratlé, dobrou volbou jsou vodní plži. Třeba „vodní šnek“ zvaný ampulárie (Ampularia australis), který se chová v různých barevných formách, zejména jsou oblíbené ampulárie s citrónově žlutou ulitou, ale i přírodní forma s hnědou pruhovanou ulitou je pěkná. Ampulárii (víc než jeden kus chovat v miniakváriu nelze) krmíme tabletami pro ryby přijímající potravu ze dna, ale nepohrdnou ani jiným krmivem pro akvarijní rybky.

Je dobré vložit na dno malý kousek sépiové kosti. Nesmíme zapomenout na krycí sklo – ampulárie je schopna dýchat nejen ve vodě, ale i nějaký čas mimo vodu a mohla by z akvária uniknout a uhynout. V takovém akvárku již bude vhodné používat malý filtr, kupříkladu malou molitanovou kostku poháněnou tím nejmenším vzduchovacím kompresorem.

Údržba bude spočívat v tom, že kromě čištění skel od řas budeme zhruba jednou týdně nebo za dva týdny měnit polovinu vody za čerstvou (téže teploty a několik hodin odstátou). Rostliny je lépe nehnojit, protože v tak malé nádrži by hnojivo pro akvarijní rostliny působilo na ampulárii (a na každého bezobratlého živočicha) jako jed. Navíc krmení ampulárie a její výkaly budou jako hnojivo dostačující.

Kromě ampulárií jsou v akvaristikách běžně k dostání i jiní zajímaví plži, takže s živočichy do malého akvárka nebude problém a je z čeho vybírat. Jen pozor na plže Clea helena. Je velmi atraktivní a v akvaristikách jej nabízejí za cenu kolem 30 korun. Pokud jej budeme mít, nesmíme k němu dávat již žádné jiné plže. Tento krásný plž totiž dokáže usmrtit i podstatně větší ampulárii a každého jiného plže. Jinak je neškodný a přijímá krmení pro akvarijní rybky.

V poslední době jsou oblíbenými chovanci akvárií různé druhy sladkovodních krevet. Ty je nejlépe chovat – pokud chceme, aby se nám množily – samostatně bez dalších živočichů, neboť i drobné rybky mohou počet mláďat krevetek notně zredukovat. Obecně to ale neplatí a některé krevetky se úspěšně množí i ve společném akváriu s rybičkami.

Nesmí se ale zapomínat na to, že krevetky jsou mimořádně citlivé na čistotu vody a při jejím zkažení (např. rozloženou potravou) rychle hynou. Akvárium s krevetkami by mělo být hodně zarostlé, zejména porost jávského mechu lze pro jejich chov doporučit. Je lépe i vodu v akváriu s krevetkami filtrovat malým filtrem a každý týden třetinu až polovinu vody v akvárku vyměnit.

A nyní se dostáváme k rybičkám. Nelze zastírat, že 12 litrové akvárko je pro rybičky skutečně malé. Přesto lze i v takovém prostoru nějaké rybičky chovat. Chce to jen dodržet určité zásady, zejména správný výběr akvarijních rybek. Možná to někoho překvapí, ale oblíbené paví očko bych do takové malé nádržky nedoporučoval. Mnohem vhodnější je živorodka endlerova (Poecilia wingei) nebo živorodka trpasličí, zvaná formoska (Heterandria formosa). A při volbě z těch dvou jednoznačně formoska.

Někteří ten název možná slyší poprvé, před 30 a více lety to u nás byla běžně dostupná akvarijní rybka. Hojně se u nás v akváriích chovala dokonce již ve dvacátých letech minulého století. Z nabídky akvaristických prodejen byla bohužel vytlačena množstvím větších atraktivních barevných rybek, stále se ale dá na různých akvaristických burzách sehnat, protože jsou akvaristé, kteří si ji oblíbili a pokračují v jejím chovu.

Přitom formoska je nádherně vybarvena, jen její nepatrná velikost (sameček 1,5 až 2,5 cm, samička maximálně 4) ji zatlačila do pozadí, kdyby měla 8 nebo 10 cm, patřila by mezi ty nejatraktivnější rybičky. Její domovinou je Florida, kde žije nejen v říčkách, ale i ve stojatých vodách.

Na rozdíl od ostatních živorodek a jiných rybiček se v akvárku s formoskami obejdeme bez filtrace, přesto je lépe i v takovém malém akvárku malý filtr poháněný vzduchovacím kompresorem instalovat a občas vodu profiltrovat. Uvedené rybky jsou jen příkladem, jistě lze nalézt i jiné vhodné rybičky do nanoakvárií, například ve dvanáctilitrovém akváriu lze chovat jeden pár rybiček Dario dario (ostnáč červený).

Nejsem rozhodně propagátorem dvanácti nebo dokonce šestilitrových nanoakvárií. Jako hobby zkušených akvaristů a ukázka toho, co lze – mnohdy s pomocí chemie v malé laboratoři – v tak nepatrném prostoru vytvořit, je to náročná činnost. Pokud ale někdo chce s miniakváriem a akvaristikou začít, měl by znát možnosti a meze malé nádrže. A to je smyslem tohoto textu.