Tak a je to tady. Naše březí kavalírka Henriet z Panství Lomnice je nervózní, v noci hrabe a chystá si pelíšek pro miminka. Celou noc se budím a hlídám jí, ale vím, že může hrabat i dva dny dopředu.

Hm, takže v noci nic, ani přes den to nevypadá na porod, asi se chystá na další noc, když už nemá panička spát tak ať nespí. Večer jdu do postele s nervama jak na drátkách a říkám si, jestli to všechno zvládnem. Veterinář na telefonu a já nervóznější než když jsem čekala na svůj porod. Ale Henry si lehla a dělá, že nikdy o žádným porodu neslyšela.

Dobrá ,takže jsem se celkem vyspala – vzhůru jsem byla asi jen třikrát když se prošla. Ráno kolem páté byla potřeba jít na záchod silnější, takže jsem šla a Henry se mnou, a pustila jsem jí na zahradu vyčurat, přeci jen chudák těhulka, už jí to tlačí a spokojeně jsem si pak zase zalezla pod peřinu, že se ještě chvilku vyspím.

Henry si lehla na peřinu na mé nohy a taky chrupkala, když v tom druhá fena začala čuchat k mé peřině a já si sedla a šáhla pod Henry a koukám, odtekla jí plodová voda. No, čert vem mokrou peřinu, je to tady, vstala jsem, nasnídala se (kdo ví kdy pak bude čas jíst) , vzbudila manžela, zavolala babičku na hlídání dvouleté dcerky – nemusí všechno vidět a manžela potřebuju k ruce a uklidňování a čekala co se bude dít.

Pro jistotu jsem si zapnula počítač a hledala instrukce k porodu i když jsem je měla přečtený asi tak dvacetkrát a jeden porod naší fenky už jsem měla také za sebou, ale člověk nikdy neví.. Takže do dvou hodin po prasknutí plodovky by mělo první štěně být na světě. Doprčič, budou to už dvě hodiny a nic.. Tak že jsem to já, nervák největší, hned jsem volala pro radu veterináře. Říkal, že ať počkám do těch dvou a půl hodin a když nic ať dojedeme – máme ho deset minut cesty. Dobře tak čekám.

Manžel, že si skočí ještě na záchod. Jen co odešel, během chvilky Henry začala tlačit a zabrečela tak, že to muselo být slyšet na měsíci. Říkám fajn, manžel na záchodě, dítě se určitě vzbudí, babička nikde a co já tu – navíc ve mně hrklo – štěňátko jde obrácenou polohou napřed. Co když se zasekne, co když nepůjde ven, byly vidět zadní nožičky a ocásek a šlo to strašně pomalu.

A já vím co v takových případech nastává – buď se štěně zasekne a musí se jet k veterináři, nebo se většinou narodí udušené či se zlomeným vazem kvůli obrácené poloze. Henry utekla do pelíšku a už koukám, štěně bylo na světě, mezitím přišel manžel, já ho začala dirigovat – nůžky, utěrku. „Doprčič Lukášku, je to chlapeček, ale nehýbe se!“

Snažila jsem se kloučka masírovat, Henry pomáhala, ale bohužel se nám nepodařilo ho přivést k životu. 🙁 No dobře, teď hlavně, aby byla Henry v pořádku. Chlapečka jsem odložila do kyblíku, co jsem měla nachystaný na placenty a šla hladit Henry a chválit jak byla šikovná. Do toho dorazila babička a mě pořád zrak utíkal k tomu krásnýmu klukovi co tam tak leží. Nevydržela jsem a zařvala na manžela, ať ho okamžitě odnese někam pryč, že se na něj nezvládám koukat.

Malá dcerka i po tom jekotu Henry naštěstí pořád spala takže jsem se stihla vypovídat babičce a čekala co Henry. I když většina fen rodí rychleji, Henry začala tlačit zase po dvou a půl hodině. Na telefonu byla i majitelka krycího psa takže jsme to prožívali spolu. Manžel byl už při ruce, takže Henry držel, protože ona u toho přecházela, tak aby nezalezla někam, kde bychom jí nemohli pomoci a už jsem viděla kousek miminka.

Ale NEE! Jde zase zadečkem napřed. A jde to zase pomalu. Hladila jsem Henry a do toho se mi koulely slzy po tváři, protože jsem si říkala, že další štěňátko se narodí zase mrtvé. Když se narodilo a já viděla, že se nehýbe tak jsem byla na pokraji zoufalství, ale nic, zkusit se to musí – honem nůžky, utěrku a jdeme spolu s Henry masírovat (ona jazýčkem, já utěrkou), nic se nedělo a tak jsem stejně jak u klučíka šáhla na srdíčko s tím, že zase nic neucítím a světe div se, ono tlouklo!!!

Honem jsem masírovala čím dál víc a v tom se (jak už jsem zjistila holčička) pohnula a začala lapat po dechu. Maličko jsem se zaradovala, ale ještě nemáme vyhráno – byla dlouho v porodních cestách a má jistě nalokáno hodně plodovky, vytření pusinky nepomohlo tak jsem začala s odsáváním pusou (babička u toho málem omdlívala, ale co se dá dělat, jde o život). Nevím, jak dlouho jsem se snažila, jen vím, že ty minuty byly nekonečné a mně hlavou probíhalo jediné – ona mi tu stejně umře.

Když se poprvé sama nadechla nosánkem tak jsem vykřikla radostí a honem jí dala k mamince, aby se nabumbala mlíčka – zájem měla, takže jsem doufala, že už bude v pořádku. Tak a teď zase čekat, podle ultrazvuku tři miminka určitě, možná i více.

Já se ještě klepala, Lenka na telefonu (majitelka pejska na kterou jsem málem tím stresem zapomněla, že jí mám na drátě) říkala, že ani nedýchala když slyšela, co se u nás děje. Do toho se pak vzbudila dcera, ale jak byla s babičkou, tak byla moc hodná, přišla se podívat na štěňátko a šla si zase hrát. Já, že je ještě čas tak jsem šla na záchod s tím ať babička hlídá Henry, že jsem hned zpátky – ani nevím, kde byl manžel.

Přišla jsem a koukám, babička vedle si hraje s malou a Henry v pelíšku není, tak jsem zařvala: „Kde je Henry?!“ Babička: „Aha, nevím. Jo tady je s náma, ale tlačí.“ 😀 Mě málem omývali. Naštěstí Henry mě uslyšela, přišla za mnou, dvakrát zatlačila a štěňátko bylo na světě.

Další holčička, konečně správná poloha, takže stačilo utřít, vytřít pusinku, ošetřit pupíček a dát mamince, aby se nabumbala. Už to byl hezký pohled, dvě holčičky. Krásné princezny jak říká Lenička – majitelka krycího psa. Když ani po třech hodinách se už nic nedělo, jeli jsme s Henry na kontrolní ultrazvuk a zjistili, že je vše v pořádku a máme dvě holčičky.

Pořád mě mrzel ten klouček a asi mrzet nepřestane a ten den jsem si říkala jestli mi to tohle všechno za to stojí – ty nervy kolem, strach o fenu, strach o štěňátka.. Ale když se dnes koukám na ty dva cvalíky v pelíšku a spokojenou maminku, která se o ně vzorně stará tak ano – stojí mi to za to. 🙂

Tak a i když jsem v den porodu říkala, že další vrh už asi mít nebudu, hledám pro svoji druhou chovnou fenu toho správného ženicha – hlavně zdravotně vyšetřeného a exteriérově správného, aby mi na tu moji holku pasoval. Tak snad se poštěstí a nějakého najdu.
Ale teď si jdu užívat těch prcků co tu mám. 🙂