Asi začnu mnohoznačným českým úslovím: „tak nevím“. Víme všichni, co vše v našem jazyku toto úsloví značí, ba i to, že vím, a to mnohdy i velice dobře. Jako třeba: „Paní Nováková ta sousedovic Anča se tahá s nějakým inteligentem, tak nevím.“ Přitom sdělovatelka zprávy velice dobře ví, že dotyčný je lenošný parchant, který nikdy na práci nesáhl a jeho inteligence se vyznačuje především vychytralostí.
Označování osob různými tituly vzniklo snad v prvním lidském seskupení v tlupě, kdy bylo nějak třeba označit vůdce tlupy. Prostě aby bylo jasno s kým má kdo tu čest. Toto se táhlo historií homo sapiens sapiens po mnohá tisíciletí až do posledních dvou či tří století, kdy bylo titulování nadmíru vybroušeno, aby v posledních několika desetiletích bylo od něj v rozvinutých zemích, zvláště s anglo-saským původem, jako USA, Austrálie a NZ postupně upouštěno. Jestli to je známka společenského pokroku nebo zániku, to nám ukáže budoucnost. To ovšem jen tehdy, pokud se bude vůbec konat.
Již ve starověku vznikly tituly šlechtické, aby se ve středověku rozkošatily jako stoletá lípa. Ať to už bylo v zemích českých nebo ve zbytku světa. Tyto se vždy dávají před jméno. Ať už jde o šlechtu nižší (vladyka, zeman, rytíř), nebo vyšší, čili panstvo. (pán, baron, hrabě, kníže, vévoda) Zrovna tak i tituly panovnické. (markrabě, král, císař). I ten nejnižší aristokratický titul zaručoval v tehdejší společnosti vyšší zařazení, než měli poddaní.
Podobně si vedly i tituly církevní. Třeba v církvi římskokatolické jsou na příklad rozškatulkovány od faráře přes kanovníka, diecézního kněze, biskupa, kardinála po papeže. Zde je třeba podotknout, že třeba titul kardinála se vložen mezi jméno a příjmení. (Jan Kardinál z Rejnštejna)
V nedaleké minulosti, ještě před druhou světovou válkou, bylo dovedeno občanské titulování v srdci Evropy ad absurdum. Neříkalo se jen pan ředitel, stavital a nebo kovář, ale i paní ředitelová, stavitelová nebo kovářka či kovářová. Takové pozdravení: „Dobré jitro paní prokuristová“ znělo nadmíru libozvučně. A to se zde zatím nezmiňuji o titulech akademických, jako doktor, profesor, inženýr a podobně. Zábavné bylo, že taková paní doktorová mohla mít jen dvě třídy tehdejší obecné školy, ale získala svůj titul tím, že se výhodně provdala. Že paní doktorová měla k paní doktorce asi tak daleko jako se Země na Měsíc snad netřeba podotýkat.
Tehdejší Evropa si potrpěla na tituly a titulování měrou vrchovatou. Dokonce bývalo velkou ctí pro paní bytné, co u nich bydleli studenti, byl-li student adeptem lékařství nebo práv. A tyto dámy to neváhaly dávat, s pýchou jim vlastní, najevo. Někdy dokonce i tím, že těmto adeptům zmíněných věd poskytovala slevy a nebo nadstandatní péči.
Střední Evropa si na tituly, zvláště akademické, potrpí dodnes. Asi proto si jejich držitelé dávají svůj titul před jméno, jako by titul byl důležitější než osobní jméno a příjmení. Nebo se chtějí významem přiblížit k titulům šlechtickým?
Podíváme-li se do zámoří, tak zjistíme, že akademický titul tak prominentní místo nezaujímá. Prvně to je označení jedince jménem, pak příjmením a nakonec se přidává titul. Ať už to je občanský – stavitel, bankéř, nebo akademický – doktor či profesor. (na př. „John Porter MD“, zde pan Porter dává na vědomí, že je lékař, Medical Doctor). Větší váha než titulu se přikládá osobní kvalitě jedince, jeho morálním kvalitám a attitude, tedy přístupu či poměru k práci a životu. Zda umí to, co vykonává a zda je ochoten osobního nasazení.
Uvedu příklad z naší rodiny. Syn Martin je všude a každému znám jako Marty. Ve služebním styku je a sám se představuje jako Martin Svehla. Jen jeho navštívenka, tedy „business card“ kde je drobným písmem za jeho plným jménem natištěno BSc (Materials) PhD (Biomedical Engineering) nám prozrazuje, že je vlastně doktor filozofie, a pak následuje jeho služební zařazení, či funkce, Principal Materials Scientist, Design & Development, ve firmě u které pracuje.
Další případ uvedu tak trochu z historie. V roce 1969 jsme se zde spřátelili s Alfredem a Agatou. Ona z Košic a on ze Švýcarska, novomanželé. Alfred ve Švýcarsku vystudoval strojní průmyslovku a zde chtěl pracovat a dále studovat na universitě. V roce 1970 dostal místo na tehdejší fakultě leteckého inženýrství na Syneyské univerzitě. Když ho pan profesor přijímal, tak se mu představil jako Craig a hned ho pozval na párty.
Alfred byl v šoku. V jeho vlasti by to bylo neslýchané a společensky neúnosné. Tykat a oslovovat nadřízeného, navíc profesora ověnčeného několika akademickými tituly křestním jménem a bez titulu bylo pro Alfreda něco absurdního a neslýchaného. Rychle se však přizpůsobil a v Klokánii se mu pak deset let velice líbilo, zvláště pro přátelskost a neformálnost společenských styků. Nebýt Agáty, tak se nikdy do Švýcarska nevracel.
Podobné to bylo, když v roce 1995 začínal Martin svoje doktorandská studia. Jeho vedoucí profesor na orthopedii se mu představil jako Bill. Takže opět oslovování křestním jménem a tykání bez titulu.
Takže když si někdo dá před svoje jméno titul, ať už jakýkoliv, ještě neznamená, že máme co činit s osobou slušnou a váženou, ba v mnoha případech i moudrou. I když je kdejaký majitel akademického titulu vzdělaný v tom kterém oboru ještě neznamená, že tento je moudrý. Ona se moudrost a inteligence se vzdělaností srovnávat nedá a mnohdy se přímo vylučuje. Po světě chodí hodně tak zvaných „študovaných – blbých“, nebo také hochštaplerů s morálkou horší naž Al Capone. Stačí se podívat na některé „kapitány“ globálních společností, právníky, soudce, nebo politiky, zvláště v Česku, kteří získali svoje akademické tituly za podmínek přinejmenším podivných, třeba v Plzni.
Jedno titulovani, co mne v USA desne stve, nema nic spolecneho se vzdelanim. Tradicne naladeni lide, aspon tady na Jihu, nam adresujou dopisy, teda dnes spis vanocni prani, pozvanky na svatbu, atd., jako Mr. and Mrs. Chet Williamson. Pripadne pro mne jako Mrs. Chet Williamson. Doprcic, vzdyt ja mam svoje krestni jmeno a identitu!
HankoW, přesně na tohle jsem myslela při čtení článku a diskuse, ale domnívala jsem se, že se to tak používalo spíše do 50. – 60. let minulého století. Žena existovala jen skrze svého manžela. Nu, tradice se drží houževnatě.
Jo, Liko,ono to zde asi taky casem vysumi, ale zatim se to jeste castecne drzi. Kupodivu i u nekterych velmi vzdelanych lidi – holt bonton. (wasntme) A to jeste do takovejch tech 60 – 70 let zensky fakt existovaly casto pres manzela. Ale to by bylo psani na jinou dobu a jine tema.
No jo, jinej kraj, jinej mrav. Svým způsobem je to obdoba té paní doktorové. Akorát, že u nás už se ta paní doktorová opravdu nepoužívá.
Krakonoši, vymazala jsem vám některé opravdu nechutné komentáře a znovu vás vyzývám – dejte tady pokoj s politikou, zvlášť přednášenou vaším stylem.
Zatím jsem nereagovala na žádosti zamezit vám na tento web přístup, protože to prostě na Našem Zvířetníku dělat nechci, ale děláte všechno pro to, abych to udělat musela.
Tady podpora z lidu (y)
Velice zajímavá a zábavná discuse, k níž není co dodat. Snad jen malou historku starou už přes 20 let.
Můj tehdejší doktor mě poslal k chirurgovi, odborníkovi na křečové žíly. Když jsem vyšla z ordinace, jeho sekretářka mi pološeptem vynadala, že jsem byla velice nezdvořilá, protože jsem jej oslovovala doktore. Vysvětlila mi, že chirurgové se oslovují pane (+ jméno). Internet v té době ještě neexistoval, tak nebylo možné si to ověřit. A protože jsem se s tím od té doby nesetkala, na celou věc jsem dotedˇ zapoměla. Tak jsem si trochu zagúglovala:
In the United Kingdom, the Republic of Ireland and in some Commonwealth countries (such as South Africa), many surgeons use the title Mr (or Miss, Ms, Mrs, as appropriate), rather than Dr (Doctor). Until the 19th century, earning a medical degree was not required to become a qualified surgeon. Hence the modern practice of reverting from ‚Dr‘ back to ‚Mr‘ after successfully completing qualifying exams in surgery (e.g. MRCS) is a historical reference to the origins of surgery in the United Kingdom as non-medically qualified barber surgeons[4]
Ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, Irsku, a v některých zemích Společenství (jako je Jižní Afrika), mnozí chirurgové používají titul pan (nebo, podle okolností, slečna, paní), místo titulu dr (doktor).
Až do 19. století nebylo třeba mít lékařskou kvalifikaci, aby člověk mohl být uznán za kvalifikovaného chirurga. Tudíž, moderní trend kdy po úspěšném složení kvalifikačních zkoušek v chirurgii, „Dr“ je vyměněn za „pan“, poukazuje na historické kořeny chirurgie ve Spojeném království v dobách, kdy chirurgové byli kvalifikovaní (ne v medicině) holiči chirurgové.
Judith, o vzniku chirurgie jsem kdysi četla moc pěknou ságu (http://www.cbdb.cz/kniha-60599-knizata-krve). Zaujalo mě právě, že lékařství a chirurgie má jiné kořeny.
Vave, dík. Gilbert Schlogel (nar. v r. 1932), francouzský chirurg a spisovatel, napsal docela dost knížek. Bohužel, ani jedna z našich tří univerzitních knihoven jeho knížky nemá.
Jo, a zastaralý výraz pro holiče byl „bradař“.
Já znám zase označení bradýř. A tu knížku si někde sežeň, Judith, teda pokud jsi ji už nečetla, opravdu stojí za to. Je velmi čtivá, a přitom je dobře popsána cesta od ranhojičství k moderní chirurgii.
?????
Nebylo to náhodou tak, že prvním chirurgem se stal holič – nešika, který klienta místo oholení podřízl a až dodatečně se přišlo na to, řezáním je možno pacienty občas i vyléčit? (rofl)
Huš 8-| samej magor či megera, Brc, Drc ,Pudr , markýz ,markýza. Hej zvířata, tedy vlastně zvířetníci (wasntme) můžu já vám vůbec ještě tikat? Když jsem jenom střední OCHV ? (blush)
Mně můžeš, já su taky střední …
Řekni mi, jaký titul ovlivní laskavé srdce, lásku ke zvířatům, trpělivost, péči a smysl pro humor? (wasntme) Takový titul tu buď nemá nikdo nebo všichni, protože lidé tady se scházející, to srdce opravdu otevřené obvykle mají (inlove) Takže v klidu 😀
Co to je OCHV? To má zvuk! 8-| 🙂
Jinak já jsem taky jen středoškolačka, ale myslím, že tady o to vůbec nejde. (h)
Všichni, kdo ta zatracená písmena nemáte, klííííd. Titul životní štěstí, ani lásku k bližnímu, ani ke zvířeti nepřináší. Někdy bych řekla, že to vše naopak odnese za hory daleké. Ani s těmi platy to není tak úplně valné. Záleží, kde a na jaké pozici dotyčný pracuje. Ve výzkumu to velká rejžovačka není, to mi věřte.
A dnešních Mgr. je mi skoro líto – spousta lidí automaticky řekne Magor nebo Megera. Moc povznášející mi to nepřijde.
Máš pravdu, předsedo (y) .
A krom toho přetrvává názor, že magistr je ten, kdo v lékárně prodává – z tohoto hlediska je LJ opravdový magistr 😀 .
Všechny podstatné myšlenky tu vyslovili již moji předdiskutéři, takže co k tomu dodat? I mne životní zkušenost naučila, že lidsky cenným může být člověk se vzděláním minimálním nebo žádným, a naopak člověk otitulovaný může být takříkajíc splachovací. Já jsem svůj akademický titul získal regulérně a poctivě, byť jsem patřil v ročníku spíše k těm slabším, avšak na druhé straně, koho dnes známky zajímají, že? Svůj titul užívám hrdě, leč snažím se o střídmost. Rozhodně dnes titulu užívám střídměji, než těsně po vystudování. Vzpomínám si, že odpoledne po obhájení diplomky jsem trávil tím, že jsem si nacvičoval podpis s titulem. Holt tehdy, po dosažení ne bezvýznamného cíle, jsem měl pocit, že „lejno je můj strýc“, jak říkával můj tatínek. A dnes, po téměř dvaceti letech, už vím, že není. Tož tak.
Mgr. LJ, neoficiálně též markýz ze sadu, vy spoluzvířetnícimi raději říkejte jen LJ
Já z tebe zvadnu, chlape (chuckle) (inlove) .
Paní markýzová 😉 , zde pouze JJ
Musím opravit, markýza, ovšem souhlasím, že pro zvířetníky jen JJ
Plnou titulaturou prosím „paní markýzová, markýza JJ“,
ale ty mi říkej prostě „miláčku“ (chuckle) .
Když jsem šla do důchodu, kolega z práce mně doma do nového počítače dělal instalace. Do mailu uvedl titul, jak bylo u nás zvykem. Dosud jsem o tom nepřemýšlela a asi nebudu, ale vidím ,že – všechno špatně, všechno jinak.
Alex, hladím
Ještě mě tak napadá, že mi tituly dělají chaos v mém psavém světě. Vymyslela jsem, že mistři (jako-univerzitní, tedy mistři magie) jsou překvapivě… mistři. A bác ho, jak mám říkat řemeslníkům?
Dobře mi tak. (chuckle)
Chlapci a děvčata se mi starají o zábavu taky v momentech, kdy si oslovením „mistře Tadeáši“ kvalitně nadávají. (clap)
(Pro Zanu: Tadeáš tam ještě žádnej není.)
On je totiž Mistr a mistr. Ale jak chceš vyslovit velké M? 😉
A ještě – toho universitního oslovovat pouze Mistře, kdežto toho řemeslného vždycky Pane mistře
Ne, Ygo, říká se pane mistr 🙂 !
Já věděla, kde se zeptat! Díky vám, ctné panny Mistry!
Zajímavý článek, velmi zajímavá diskuze.
Já žádný titul nemám (v této hospůdce asi dost vyjímka). Z vlastního rozhodnutí, po VŠ jsem netoužila, věděla jsem, že na to už nemám nutné buňky. Ale nevidím důvod, proč by držitelé titulů (před i za) neměli být na svoje studijní úspěchy pyšení. A klidně i veřejně – tedy, když to situace vyžaduje a není to podáno jasnou formou nadřazenosti. Vždyť to pro ně znamenalo několikaleté studium, spousty odříkání, často bydlení na koleji (tedy daleko od rodiny) finanční zátěž jak pro studujícího, tak pro jeho rodinu (zatímco ti nestudovaní už dávno vydělávali) atd. Však tu všichni sledujeme skvělé studijní úspěchy „zvířetnícké“ Týny. Pravda, za totality pouhá touha po vyšším vzdělání nestačila, ale ti, kteří vystudovali věděli, že jejich nástupný plat bude automaticky na vyšší příčce, než ti „obyčejní“. V té době to bylo s lidskými vztahy někdy těžké. Nějaký chudák měl pošramocený kádrový posudek a přes všechno nadání skončil jako topič. A pak s ním někde nějaký kádrovák „s titulem“ opravdu jednal jako s topičem, přestože, kdyby došlo na IQ, tak by ten titulovaný pohořel. Jenže byl i opak. Ti, co právem a poctivým studováním získali titul se pak měli „soudružsky“ chovat k nějakému dlaždiči , který si na ně vyskakuje s tím, že jsou si sobě rovní. Nejsou!!! Protože co když ten dlaždič sotva prolezl ZDŠ, nebo prošel polepšovnou a jedině tohle zaměstnání ho zachránilo od kriminálu. Holt to, že pak některým i jeden titul (získaný třeba opakovanými zkouškami a jen tak tak) stoupl do hlavy, zatímco jiní s tituly „před i za“ zůstali skromní – to už je otázka charakteru (znám oba druhy).
Před několika lety mého bratra „s titulem“ (tehdy už skoro šedesátiletého) zastavili dva mladí policajti, protože jel moc rychle. Když bratr stáhl okýnko, ti dva mu automaticky začali tykat a láteřit, jak že to jel a že jestli ještě ve svém věku nezná pravidla, ať na silnici neleze atd, atd. Bratr provinile naslouchal, ale najednou se přes něj k okýnku naklonila jeho „dvou titulová“ manželka a pustila se do nich s tím, že „co si to dovolujete, takhle mluvit s „panem inženýrem“ a když už mu tu pokutu nutně musíte dát, tak bych si vyprosila abyste se k němu chovali s respektem, nebo si budu stěžovat (a chtěla jejich jméne)“. Prý z toho byli ti dva výrostci tak rozhození, že si rychle pokutu rozmysleli a pana inženýra odmávli ať jede dál.
Ano, v USA se tituly před jméno nedávají, ale „jiný kraj, jiný zvyk“. Jinak vzdělání se tu rozhodně počítá (do které školy uchažeč chodil má stále velkou váhu). A tituly též a to i přes to, že jsou často získané třeba dálkově (doma přes internet) od školy jejíž adresa je poštovní schránka v nějakém státě. A obávám se, že podobné tituly se dají získat už i u vás. A to je myslím i jeden z důvodů, proč třeba doktoři mají zdi ověšené svými zarámovanými diplomy. Aby jeho pacienti věděli, že (podle Verenky) chodili do „denní školy“ a tady na Jihu rozhodně kladně zapůsobí, když vidí, že jejich doktor vystudoval na nějaké jižanské univezitě – že je jeden z nich. Ano je i pravda, že se zde oslovuje křestným jménem běžněji, než v Evropě (a já to mám ráda), ono to jde snáze, když nemáme vykání a tykání, ale pouze „you“. Ale je dost snadné podle způsobu (a tónu) dalšího hovoru rozeznat, kdo s kým hovoří, tedy kdo je nadřízený a kdo podřízený.
Alex, je mi tak líto, že Klérka už není mezi vámi
(h) (u) (h) (u)
Za totality rozhodně neplatilo, že plat vysokoškoláka bude nutně na vyšší příčce. Třeba plat učitele byl nižší než plat kvalifikovaného dělníka ze zavedené fabriky. Možná ne ten základní, ale po připočtení všech odměn a prémií určitě. Plat inženýra v té fabrice byl samozřejmě vyšší než plat dělníka, to zase ano. Můj muž jako vysokoškolsky kvalifikovaný muzikant bral po škole méně než uklízečka ve státním statku. To vím opravdu přímým srovnáním.
OT pre Jindřicha.
Jindřichu, ja som to včera asi zakríkla. Aj moja Levica v 12 rokoch objavila, že optická myš má červené svetielko, ktoré sa odráža od podstavca monitora a iných vecí stojacich na stole. Ona loví ten odraz, nie kurzor (cat) (talk) .
Zajímavé zamyšlení (a moc hezká diskuse 🙂 )
Já jsem tedy měla ze stáže v Emerice dost opačnej pocit, než jak to píše George. U nás je celkem běžné si tykat s blízkými spolupracovníky bez ohledu na rozdíl ve stupni vzdělání. Tam mi přišla ta propast mezi lékaři (oslovovanými doctor + Příjmení bez ohledu na další tituly) a středním zdravotnickým personálem (oslovovaným křestními jmény) výrazně větší než tady, ale možná že to byl jen můj pocit (a taky to může být dáno výrazně větší fluktuací těch méně kvalifikovaných pracovníků).
Ale je fakt, že to určitě nejde zobecňovat – jen v našem špitále znám nejvyšší šéfy klinik, kteří si tykají skoro s kýmkoliv, a naopak kliniku, kde oslovení sestry lékařem „ty krávo“ je považovaný za normální…
Chcela by som niečo napísať pod HCO,neviem,či sa budem vedieť správne vyjadriť.Asi takto:nemám rada tykanie v práci/ so sestrami,so záchranármi teraz na rýchlej/ Nepáči sa mi to.Jednak nie sme kamoši-je to pracovne právny vzťah so všetkými náležitosťami a teda hlavne s trestnoprávnym postihom-ten je na mne.Takže poviem rozhodnutie a on/a/ ho vykoná-ak bolo nesprávne,ja pôjdem na úrad pre dohľad,ak na adrese zlyhám a vyvolám konflikt zase Ja pôjdem na úrad pre dohľad.Pôjdem tam za seba,za svoje zlyhanie-nie za posádku,keď si niekto neudrží nervy.Nemám rada túto novú demokraciu,ako, že už máme všetci vysokoškolské vzdelanie/oni bc z externého diaľkového štúdia/ a sme dobrá partia.Nie sme partia-sme vzťah lekár a záchranár-/alebo na oddeleniach lekár sestra/tvoríme tým,kde má každý vymedzené svoje kompetencie.Vrelo som súhlasila s tým slávnym predsedom JZD zo Slušovíc,ktorý vyhlásil,že demokracia konči tesne za bránou slušovického areálu.-Stálo ho to krk. A ešte,viete, sestra sa dá oslovovať i celým menom alebo len krstným a to zdrobnenim-a to si sestra musí zaslúžiť vedomosťami,ústretovosťou.Niektoré šli aj do penzie ako pani Nováková,iné boli Maruška…
tak trochu asi k tomuto mám dvě skoro protichůdné zkušenosti ze (dvou) špitálů
první, neurologie – poměrně mladá ale šikovná a i se zkušeností ze zahraničních stáží lékařka, tykala si se sestřičkami… výsledek? sestry kouřily na sesterně a když bylo třeba lékařky, jen vsedě zahalekaly – Martinooooooooooooo
druhá, oční odd. – primář na svém místě, drží lajnu, nějaké bratříčkování se tam asi nepěstuje, ale zato je tam vzorný pořádek, nikdo si nedovolí neplnit své povinnosti a panu primáři stačí jen se podívat, když je snad něco zle
Asi jsem se ne úplně dobře vyjádřila – ono to tolik není o tykání a vykání – prostě nadřízený musí mít autoritu a když ji nemá, tak mu nepomůže ani svěcená voda. Ta preference přátelských vztazů u nás bude i dost charakterem práce. U nás na kvalitní práci laborantek záleží opravdu hodně a doktor u naprosté většiny laborantské práce nestojí a nekontroluje – když něco v laboratoři udělají blbě, tak se na to přijde většinou až za delší dobu a už s tím nejde nic moc udělat (a odpovědnost za to pochopitelně taky nese lékař). Takže pro nás je extrémně důležité, aby laborantky práci rozumněly a dělaly ji dobře z přesvědčení (a pak je do jisté míry tolerovatelné, že občas u něčeho diskutujou). A taky – histologická laborantka není jen tak někdo 🙂 , těm šikovnejm a pečlivejm by se měly ručičky zlatit 🙂 Spíš mě překvapilo, jak hodně svrchu se na pracovišti podobného typu chovali k laborantkám tam. Naprosto chápu, že a RZP to je jiný, tam se diskutovat nedá.
Ad zrušené tituly šlechtické:
Jednou jsme takhle s kolegou byli v Muzeu knihy ve Žďáře nad Sázavou. Vyšli jsme z Muzea knihy a stáli u průjezdu, na kterém bylo napsáno Soukromý pozemek (ale stačilo jen drobátko popojít podél hranice pozemku a skrz onen soukromý dvorek bylo vidět průhledem krásně na Zelenou horu). I objevil se zemědělec v holínkách s vidlemi v ruce a pravil:
„Co sem lezetééé, to je pana hrabětééé!“ a tak demonstrativně si pohrával s vidlemi. Kolegovi to nedalo dobře dělat a pravil:
„Podle výnosu prezidenta Masaryka z roku 1918 je užívání šlechtických titulů v českých zemí zrušeno.“ Opravu, že šlo o zákon 61/1918 Sb. dělal až před zdí, co muzeum lemuje … přece jen ty zvednuté pádící vidle vypadaly, že už je dlouho nikdo nedezinfikoval 😉 .
Vůl vidlatý – zvláště nebezpečný druh. A trochu O. T. Na K. Schwarzenberka bylo dnes podáno trestní oznámení pro naplnění skutkové podstaty trestného činu korupce, ke kterému se veřejně doznal, když v jakémsi TV pořadu prohlásil, že úřady v Česku jsou katastrofa a že musel uplatit úředníky, aby své restituce popostrčil. (kopii policejního protokolu mám k dispozici).
Tak si tu kopii někam pěkně založte a netahejte to sem.
No, pár ignorantů, které nezajímá, že na prezidenta kandiduje zločinec, se najde, ale těch, co to zajímá, včetně tisku, je mnohem víc, naštěstí.
Zrovna vy jste ten pravej, který má právo moralizovat. Už jste se nám tu pochlubil, jak si přivyděláváte nelegální distribucí kopií DVD. Předpokládám, že software máte taky „koupený“, možná používáte Linux, který je legálně zadarmo (pro nekomerční uživatele).
Koukaj, Krakonoš, si ste si splet adresu. Buď s tím jděte na ČTK nebo do prdele!
Bereš mi to z húst, Rputi.
Ale kdepak do Četky, v intencích celého trestního oznámení, by to měl Krakonoš odnést do Novy. Tam by mu za to mohla i nějaká ta kačka kápnout, aby pak mohl jezdit za nákupy do Německa 😀
Víc než 123 znamená co??? 123.5 nebo 126 nebo 1000?
Pravdu mas, Rputinko.
Rputi, tesat (clap)
Už se stalo. Dnes jsem to dal k dispozici tisku v Drážďanech při příležitosti měsíčního nákupu a moc se jim to líbilo. 😛
Ani mě to nepřekvapuje, Krakonoši. Vy jste typický český vychcánek – nejspokojenější byste byl, kdyby tu zase vládli rudí, nikdo nemusel nic dělat, o nis se starat, kšefty by přetékaly zbožím jako teď,možnost volného pohybu, semtam nějaký melouch nebo šmelinka… Myslím si, a nejsem sama, že sem nepatříte. Nikdo se zde nechová jako vy, nevím, co vám dává právo urážet slušné lidi a otravovat vzduch. Dede vám to již napsala, že byste se svými názory měl změnit lokál, někde vám možná za vaše názory budou tleskat, tady se toho nedočkáte.
S Krakonosem se nebavim, ale kdyz teda jel slavne sdelovat pravdu do Nemecka, tak jak mohl vedet, ze se jim to tam libilo,kdyz, nepletu-li, nemecky nezna?
Krakonoši, takže jinými slovy mi tím říkáte, že jsem IGNORANT? Co si to vůbec dovolujete??
Pokud vím, tak to patří hraběti Kinskému a tomu by zřejmě vůbec nevadilo, kdybyste mu na tom pozemu stáli dál. (wave)
Z čehož lze usuzovat, že on tam s těmi vidlemi pravděpodobně nestál 🙂 .
Typický případ, kdy sluha se snaží být důležitější, než jeho chlebodárce. 🙂
Alex,myslím na Vás ,keď tá ostrá bolesť pominie,budete spomínať na všetky šťastné chvíle a lásku,ktorú ste si vzájomne dávali.Hladím Ťa.
Alex!!! tak Klérka už je za Duhou? držte se a kéž se bolest brzy otupí – a vzpomínejte na vše to krásné (u) (u) (u) (u) (u)
Milá Alex, to je mi opravdu líto! (u)
I když jste spolu tak dlouho jako vy s Klérkou, stejně se nakonec zdá, že to uteklo příliš rychle. Objímám tě! (hug)
OT – tak mají u mně „Kluci v akci“ vroubek …. 😉
Hledala jsem jakýsi resepis a ťukla na jejich stránky a tam mi, v seznamu receptů, padla do oka Rumfordská polévka.
Dávno, dávno tomu, ještě za neviditelně psích časů, jsem do Mlsotníku napsala článeček Rumfordská polévka.
Tak jsem se chtěla mrknout, co o tom napsali oni …. a pic kozu do vazu!
Opsali to, lumpové! (Samozřejmě bez citace)
Na druhou stranu ovšem – je vidět, kdo všechno ten Mlsotník čte! 😀
Taky se to k nim mohlo dostat oklikou. Kdosi přečetl na Mlsotníku, zkopíroval, přeposlal znamemo, ten to poslal klukům v akci (název jak pro gay porno) a ti uz nehledali jestli to na netu nekde neni.
Rputí, pěkně jim poděkuj za šíření osvěty, včetně citace na celý svůj článek. Co můžeš taky jiného udělat (headbang) . Ber to jako vyznamenání (wave) .
Rputi, tvou výtečnou rumfordskou plévku vařím často, ale nikde ji ninzeruju. Televizi nevlastním, takže ani o prohřešku netuším. Jen vím, že ta polívka je fakt skvělá, takže v našem menu má stále to nejčestnější místo. Posílám objetí Alex. I náš Hokinek má problémy. jeho prostata je strašlivě zvětšená, takže i prostá chůze, natož vykálení, je veliký problém. a A bohužel, stařík už neudrží moč a je schopen se počůrat doma na koberci i poté, co jsme se zrovna vrátili z venčení. Uvidíme, co a jak bude dál. Trápit ale Hokinkla nebudem. Vyfasovali jsme antibiotika na zánět v močových cestách a taky nějaké Ympozane na tu prostatu. Podle veta by nejjednodušším řešením byla kastrace, ale ani vet, který Hokina zná velice dobře a taky byl jediný, kdo se o něj vždy staral , sám si na to netroufá. Při posledním pouhém Hokinově přispání kvůli čištění zubů, se Hokin i z té lehounké narké ózy probíral skoro celých 24 hodin. Jeho už dříve těžce zkoušená játra by škodliviny z narkózy patrně neustála. b Budem tedy podávat Ympozane a uvidíme, zda se něco aspoň malinko zlepší. Pokud by se problémy měly stupňovat, raději váhat dlouho nebudeme a Hokinka vypravíme na cestu bez konce. Už jednou měl namále, ale já ho z průšvihu vytáhla nenáviděným ostropestřem. Na tenhle problém jsem však i s bylinkami krátká.Mám doma nasušené bylinky na potíže prostatika, ale nějak nefungují.Uvidíme, co tahle zima ještě přinese.
JSEM BLBKA A NEUMÍM ANI ČÍST. TEN LÉK SE ZOVE YPOZANE A DOUFÁME, ŽE NAŠEMU STAŘÍKOVI FAKT POMŮŽE.
Jinak osobně vlastním „Magora“(Mgr), ale vůbec nepoužívám a nijak neřeším.
Pozor, Magor je chlap,, baba je Megera
A nemohly by si dámy vybrat, chtějí-li býti magory, či megerami? (angel)
Dle libosti, ale i megera může být dobrej magor (chuckle)
Nejako sa nám tí naši chlpatí priatelia hromadne odoberajú za dúhový most. Myslela som dnes na to, keď som počúvala pieseň od Israela Ower the rainbow. Inak úprimnú sústrasť.
Řekla bych, že v komentářích už zaznělo skoro vše, tak jen dvě perličky z mého „života s titulem“: Kromě jednání s úřady, kde se titul bezesporu hodí (obzvlášť ženě, někdy se mnou začal úředník jednat jako s „maminou od plotny“, která ničemu nerozumí :@ ), jsem za něj byla vděčná hlavně v porodnici. Ano, nebylo to u mne zcela bez komplikací, a byl veliký rozdíl, když pan MuDr. jednal se spoluležícími – to bylo jen takové to k sestřičce: píchněte jí tohle, tamto dostane ráno a večer, a kdo je další… U mě se zastavil, důležitě mě oslovil paní inženýrko, teď vám je tak a tak, předepíši vám to a to, protože je třeba…, prognóza je taková a taková, a zítra se na vás podívám a uvidíme. Fakt, ten rozdíl v přístupu byl takový, až jsem se červenala… A druhý přínos v mém životě je, že mám opravdu dlouhé neběžné německé jméno (od manžela (chuckle)), které hodně lidí neumí správně vyslovit a tak si pomáhají titulem. Pokud to jsou suchaři, nechávám je u toho, pokud se při tom nějak omlouvají nebo mé příjmení komentují, nabízím jim oslovení křestním jménem – Jitka zvládá každý (rofl) , a, kupodivu, to i v obchodním vztahu trochu odlehčí konverzaci a mám s tím dobré zkušenosti 🙂 .
Ad Otitulovaný jako pacient – bohužel to tak funguje, mohu potvrdit 🙁 .
Jo, přesně. Zdravotnictví je jediná oblast, kde titul důsledně užívám. Já si to Jitko zažila obojí na sobě – jednou jsem rodila jako paní Ruščáková a jednou jako paní inženýrka. Rozdíl byl víc než znatelný a bylo to trapné.
mám stejnou zkušenost z nemocnice – navíc u titulu doktor(ka) oni prd vědí, že nejde o doktorát z medicíny, tak se chovají jako k lékaři, a to se rovná o hodně lépe, ano až stydno člověku bylo
ale jednou jsem to, rovněž ve zdravotnioctví, sama vědomě úmyslně použila, a to dokonce při ústním představení se – když jsem volala a bylo mi jasný, že jinak mě ani nepřepojí, zafungovalo to… plus párkrát do podpisu v mailu, kde jsem podle adresované instituce usoudila, že takto bude měmu dotazu či žádosti věnována větší pozornost
a k tomu „před“ nebo „za“ – to není otázka nějaké ješitnosti nebo namyšlenosti dotyčného, kde se který titul uvádí, je to stanoveno v zákoně o vysokých školách
Taky tak 😛 .
Taky mám takovou zkušenost. 🙂 I když ne z porodnice. 😛
Když jsem získala papíry na hlavu, tedy úřední potvrzení, že ode dneška jsem oficiálním magorem, napsala jsem si to i na schránku. Pak mě ta euforie přešla a vrátila jsem tam holý jméno. 🙂
Moji milovaní profesoři se představují bez titulů. Pan profesor zásadně vychovává prvačky: pouští je do dveří. Byl to po tom přechodu ze střední, kde jde kantor automaticky první, docela šok. A druhej šok jsem zažila, když mě pouštěl galantně z pracovny (kde jsem dostávala dobré rady ohledně diplomky) a uviděl, že na chodbě stojí paní profesorka a SEDÍ dvě studentky a baví se s ní. Zachmuřilo se jeho usměvavé líce a hlasem hromovým pravil: „Co si to dovolujete SEDĚT, když PANÍ PROFESORKA stojí?!“ Zvěst o incidentu se roznesla po studentstvu a následujících pár týdnů jsme vyskakovali jak čertíci ze škatulek i v té studovně při pozdravu. On totiž nikdo nikdy pana profesora předtím neslyšel zvednout hlas. 🙂
Ale když jsem tvořila šílenou morfologickou tabulku (v miniposluchárničce, co sloužila jako studovna, na tabuli) a přišla za ním, že jsem na něco přišla a jestli se na to půjde podívat, to hned šel a dobře hodinu na tom hledal mouchy.
Milovaní profesoři. Takoví si ty tituly psát nepotřebujou. Takoví je mají napsaný u svých žáků v srdíčkách. Jsou lidi, co si úctu jednoduše zaslouží – pro to, jací jsou lidi. (h)
Ano, to jsou ti samí, co za mě vyřešili můj poslední chaos… a co mě v dobrým napomínají, abych nedělala chaosu přespříliš… Kdybych byla rozumná, pamatovala bych si jejich rady pořád.
Nejsem, takže mám občas z vlastní viny zajímavý časy.
A oni ani neřeknou „my jsme ti to říkali“. Jenom tu a tam zvednou obočí a povzdechnou si. 😀
Amen, Io, máš naprosto pravdu.
Když byla řeč o zdvořilých mužích, mile mě překvapil kolega (mladší než já), který se rozeběhl, aby mi včas otevřel dveře. Asi poslední gentleman pod 40 na ústavě 😀 .
A zajímavá otázka pro Gutha Jarkovského:
Kdo má přednost ve dveřích? Téměř devadesátiletý, vážený a ctěný pan profesor, nejstarší gentleman na fakultě, nebo doktorka circa polovičního věku? Já držela dvéře pro něj, protože jsem byla rychlejší, on tvrdil, že to nejde.
Nakonec mě pokynul tak královským gestem, že jsem se vnesla dovnitř, ale neodpustila jsem si to a přidržela dveře u futer pro něj 🙂 . Tak snad by arbiter neměl námitek …
Tak to je mï líto 🙁
Prosím Georgi, promiň, článek si přečtu později jedno smutné OT.
Dnes dopoledne přijel pan doktor Š. a musel Klérku uspat. Řekl:“Celý její dlouhý život jsem ji léčil a ošetřoval, tak ji musím poskytnout i tuto poslední službu.“ Zemřela v klidu, doma, na svém pelíšku. Je už pochovaná na zahradě, vedle Erisky.
Alex, milá Alex! (hug) (u) (hug) Je mi to opravdu moc líto, hladím Tě po tlapce. A prosím, vyřiď mou účast i Jiřímu.
Ty se trápíš, ale Klérce už je dobře, měla čím dál méně radosti ze života a čím dál více starostí s tím, jak obstát. Dopřáli jste jí klidný odchod s láskou, to je moc dobře. (h)
Milá Alex, (hug) , Klérce už je dobře, objímám aspoň na dálku.
Milá Alex, moc dobře chápu, jak ti je (u) (hug)
Teď to musíte zvládnout vy, Klérka už má klid a nic ji netrápí. Už dlouho to bylo na hraně a dnes ji prostě překročila. Moc na tebe i na Jiřího myslím (h)
(hug)
(hug) (rose2) (u)
Milá Alex, vím, že není jak utěšit, tak jen hladím a objímám. Musíte se z toho vybrečet a vysmutnit, no a pak si možná najít nového čtyřnohého kamaráda a průvodce životem… (hug) (hug) (hug) (u)
Achich ouvej. Kéž je jí země lehká. Nějak často jezdí výtah za Duhu.
(rose2)
Zima dává zabrat nejen lidem. A pokud už má někdo nakročeno, nepohoda venku často rozhodne. Na druhé straně zvířátkům závidím výsadu, že je milující pánečkové dokáží zbavit dlouhého utrpení; Lidem je tato možnost většinou odepřena. :*
Krakonoš, Vy ste hrozný cynik. Ale na druhej strane máte tak trochu pravdu. Jedno slovenské ľudové príslovie hovorí:
Marec – poberaj sa starec. (marec=březen).
Vychádza z pozorovania, že po dlhej zime,kt.seniori celkom dobre zvládnu, organizmus zrazu „vypne“, akoby si povedal “ tak som to zvládol,teraz je čas odpočívať“.
Marec ešte síce nie je, ale toto počasie – hmla,dážď a poľadovica je schopné poslať do hrobu kohokoľvek.
Omyl. To není cynismus, ale jen realita všedního dne. Bohužel statistiky úmrtnosti v zimních a brzkých jarních měsících hovoří jasnou řečí.
Alex, Klérku už nic netrápí (u) Netrapte se ani Vy dva. Dali jste jí úžasný život. A dlouhý život. (inlove)
Alex, je mi to moc líto, vím jak vám je, máme to přece taky zasebou ;( (hug) (u)
Ach, další slza ukápla. Posílám ti pohlazení.
Alex, to je mi líto, vzpomínám, jak jsme byly s Klérkou v kavárně a u nás – budeš si taky hezky vzpomínat, až to přebolí. (hug) (hug) (hug)
Achjo, milá Alex je mi to moc líto…. (hug) (rose2)
Moc dobře vím, jak vám je, Klérka u vás prožila spokojený a šťastný život…
Alex (hug) .
To je dobře, že Klérku doprovodili k duhovému mostu všichni, co jí měli rádi …. (wave) (h)
Tak tohle je to jediné opravdu smutné, co nám ti chlupatci dělají. Bohužel to patří k věci. Oni si klidně odběhnou za duhu a ty člověče se s tím srovnej jak umíš. Chjo když ono to je vše tak krátké.
Alex, jednou to přijít muselo. Je mi to líto. Klérka měla krásný život, a to tě snad trochu utěší. Známe to tu všichni. Držím tě alespoň virtuálně za ruku. (u) (u) (u) (u) (u)
Alex, tak to je, pro mne, rána. Nějak, i přes, Klérčin věk, jsem si tuto možnost vůbec nechtěla připustit. Několikrát jsme spolu na toto téma mluvily. Ale to bylo takové, že jednou….Děsí mě, jak se, kolem Garušky, dělá volno. Víc nemám co napsat. Přiznávám, že si tu brečím do klávesnice. Drž se, kamarádko. Moc na Vás oba budu myslet.
Alex, na Klérku budu vždycky vzpomínat jako na Paní psovou, která odnaučila Kubu bát se psů. Už ji nic nebolí, teď už jen vás. Asi byste měli zauvažovat nad kolegyní pro Darečka II., aby se netrápil smutkem taky.
Milá Alex, moc na vás oba myslím (hug) . Vzpomínám na Klérku (u) (u) (u) .
(u)
Alex a Jiří (u) (u) .
Alex, je mi to moc líto.Nějak už za tou Duhou běhá poslední dobou moc našich chlupatých kamarádů. Klérka tam bude mít dobrou společnost.
(rose2)
Ach jo, další pejsek za Duhou ;(
Achjo, stará garda nás opouští…
Alex (u)
Alex! (u) (hug)
Nějak se těm pejskům zalíbilo na druhý straně… už by to mohlo přestat!
Někdo moudrý řekl, že pejsek zklame člověka jen jednou a to když odejde za duhu. (hug)
Alex (hug) (h)
Je to strašně moc těžký rozhodnutí, ale myslím, že máme na duši klid, že jsme pro ně udělali opravdu VŠECHNO… 😐
Dobrou noc, Klérko, ať se ti hezky spinká.
Alex… (hug) (h) (rose2) vyplač co to dá… a potom cupky dupky pro (dog) !!! Klérce bylo dobře s vámi a teď je jí dobře s kamarády za Duhou. neboj – ona ti někoho do cesty pošle !
Alex! (u) (u) (u)
Alex!!! moc mě to mrzí!!!
už je za Duhou, holčička (u) (rose2)
hladím po tlapce (h)
Jen ještě na odlehčení. Jsem předlistopadový absolvent. Na konkurz na stipendium do Itálie – již v raných 90. letech – jsem potřebovala diplom včetně vysvědčení ze státnic. Státnice z marxismu-leninismu se tam fakt pěkně vyjímala. A co jsem mohla dělat?
Chtěla bych ještě připomenout, že je jeden titul, který se používá stejně v ČR i v anglosaském prostředí a to je MBA. Co vypovídá v anglosaském prostředí, nevím. Určitě existují školy, které dávají tento titul za kvalitní studium, na západě i u nás. Ale u nás (a asi nejen u nás) je inflace kurzů (stydím se tomu říkat škol), které dají titul MBA opravdu skoro každému, takže se titulu začalo říkat „mlade, blbej, ambiciozní“. (Mladej není podmínka 😉 )
Ale k těm titulům. Nesypejme si popel na hlavu sami. V USA je možnost si koupit titul (jsou na to běžně inzeráty a jako účastník jednoho kurzu jsem dostala nejméně 3 nabídky si koupit „americký titul“). Plzeňská práva jsou profláklá (a je mi líto všech slušných studentů, které to stigma kvůli pár … ponesou. ) Ale znám i jednoho italského profesora, který má profesuru z Trnavy (tamní profesury se svého času silně podobaly plzeňským doktorátům). No vidíte a na tu trnavskou profesuru udělal velmi slušnou kariéru v jedné odborné Evropské společnosti (moc jiného za tím nebylo, jen ještě dobrý marketing.)
Takže přátelé – blb všude bratra má. Jsou indicie, jak blba poznat, ale historické zvyklosti nejsou spolehlivým markerem blbosti současného jedince.
Apino, to s tou statnici z marxismu leninismu mi neco pripomnelo. Kdyz jsem sedela v uprchlickem tabore ve Vidni, a muj americky znamy po mne chtel curriculum vitae, aby mi opatril zamestnani, tak ja jak debil zblblej sedela v kavarne a sepisovala zivotopis o tom, co delali a delaji mi pribuzni. Poslal mi to zpatky s predlohou jak se to ma delat.
Já to slyšel jako Mladý, Blbý, Agresivní.
Každopádně Frikulín! (Free, Cool, In)
já to znám jako “ mladý blbý arogantní“ pročež jsme to svého času mojí kmotřence vehementně vymlouvali 🙂 se slovy: m… b… a…to přece nejsi, tak si to nepotřebuješ psát za jméno 🙂 no a ještě úžasná zkratka jest „mlamoj“ – mladý moderní jinoch. mě to zní velmi podobně jako mamlas, což je ale troooošku jiná kategorie – nebo ne???
Ještě k tomu že pokud inzeruji titul, inzeruji svoji schopnost něco nastudovat, něco zanalyzovat, že jsem schopen pracovat na určité úrovni. No, mlaďoška právě pomalu končí šesťák na technice, takže mám trochu objektivní informace i z dnešní doby – není to pravda. Za mých mladých let u určitého procenta absolventů už teprve ne.
Ve svém prvním povolání jsem měla stájnici paní, která byla absolventka základní školy a od 15ti let pracovala v zemědělství. Před jménem i za jménem je měla mít, co všechno byla schopná se naučit, jak kombinovat, jak využít. Prostě doma na její studie neměli. A kolik nás bylo co studovat nesměli či nesměli studovat co chtěli. Možná ten titul řekne, co by člověk měl právo od protějšku očekávat, ale to je tak všechno.
O tom nastudování a zanalyzování jsem slyšela od jednoho tenkrát mladého muže před cca 20 lety. Založil s bratrem firmu z jiného oboru, než jaký původně studoval. O dnešní generaci si skutečně velké iluze nedělám. Já ty diplomky leckdy čtu a musím hodnotit a ty „…vrby … mněli…“, tak na to nezapomenu snad nikdy. Ale třeba technické obory obecně si podle mě dosud drží slušnou úroveň alespoň podle požadavků kladených na studenty.
Jen ještě, jedna z mých nejlepších kamarádek je italská krejčová, která ukončila školu ve 14 letech a pak šla hned šít do fabriky. Téhle báječné ženy si nesmírně vážím, má vysokou přirozenou inteligenci a hlavně je to hodný člověk.
Ale to už jsme od používání titulů docela daleko. Myslím, že obecně se shodneme, že titul nedělá lidsky kvalitního člověka. Demonstrování titulu pak záleží na podmínkách – v práci je to často velmi zapotřebí, zvláště u nás a ve Střední Evropě (ale i v té Itálii). V běžném životě jsou ta písmena více méně k ničemu.
pekné príspevky,teda fakt.So všetkými súhlasím.A viete čo,keď narazím na človeka s akademickým titulom a pritom blbom,moja nasledujúca otazka je štandartná:Ake máte prosím najvyššie ukončené vzdelanie z denného štúdia?/ atomechanik bývalý minister /náš/ Malchárek,mašinfíra Gross u vás ect….
Niekedy mi použitý titul pomohl,niekedy ma potopil-zvláštne,ale u policajtov vždy pomohol,dostala som miesto peňažnej pokuty len“výchovu“:veď mi to robíme preto,aby ste mali menej práce na záchranke,tak nabudúce opatrnejšie,no,100-ka v úseku s povolenou 50-.kou je trošku odvážne,nie?
A ešte na odľahčenie:naši slovenskí maďari hovoria miesto pani-panika.No to je strašné,vždy mám problémy udržať vážny ksicht.
K tomu věšení diplomů na zeď. V nemocnici, kde jsem pracovala, se stal primářem na gynekologicko porodnickém oddělení mladý ambiciózní kolega. Vzápětí nechal na zeď do čekárny vyvěsit své diplomy z různých i jednodenních kurzů.
Dávají se v podstatě za účast. Tak jedné noci byl pod sklo s diplomem z aktuální gynekologie vložen papírek. Rázem pan primář inzeroval absolvování kurzu z astrální gynekologie. Dlouho to tam viselo. 🙂
Kolega již léta pracuje jinde.
Pardon! Tak ono to nie je celkom od veci. V súhvezdí Orion sa nachádza veľmi horúca hmlovina, v ktorej sa „rodia“ nové hviezdy a medzi astronómami sa jej hovorí „hviezdna porodnica“. Takže p. doktor mal asi aprobáciu aj z astronómie 😀
Dovolte mi několik poznámek na okraj
1) aktuální stav českého školství od základních po vysoké
2) devalvace váhy vzdělání
3) neúměrný nárůst některých druhů VŠ vzdělání, jejichž absolventi nemají nárok na získání odpovídajího zaměstnání(numerus clausus má asi přece jen něco do sebe)
4) znevažování technických profesí včetně manuálních
mnohde to souviselo až se společenskou dehonestací pro rodinu
5)problém uznávání nezvolené autority
Historický vývoj naší malé kotliny od Praotce Čecha až po naše časy (když jsem začínala svou profesní kariéru nedaleko Řípu, tak někteří starší říkali, že ty líné, hádavé a neposlušné tady nechal a s těmi ostatními odešel na sever).
Bylo by toho mnohem víc, tak končím s následujícím:
Jeden moudrý člověk kdysi napsal do učebnice: i moron může vystudovat vysokou školu, běda podřízeným, když dostane vedoucí postavení. Zdravím a přeji podnětné volební období. Baba v úctě
Čo sa týka tých technických profesií, absolútny súhlas. Dakedy sa hovorilo, že remeslo má zlaté dno. Dnes sa na učňovské školy hlásia len tí so slabším prospechom, alebo problémoví žiaci. Z technikov s VŠ vzdelaním sú populárni akurát tak IT špecialisti. O ostatné technické obory nie je záujem.
Inak podobne je to aj v Nemecku a Rakúsku. Mládež, ak nemá na to (z akejkoľvek príčiny), aby chodila na prestížnu SŠ, nechce chodiť do školy VůBEC. Podpora, čo dostávajú zo sociálky im na vreckové stačí, ubytovanie a stravu im zabezpečia rodičia.
Potom sa čudujeme, že Nemci a Rakušáci hľadajú robotníkov z východnej európy.
Oo je to ještě trochu jinak, z učňovských škol se staly průmyslovky,s tím související maturity a to vše cojsme v minulých letech zažili a ještě zažijeme. Nejen na stavbách pracují cizinci z nejmenovaných zemí mnohdy s vysokoškolskými tituly, my zatím máme 10% nezaměstnanost a furt se hádáme.
Nemám pocit, že bych k tématu mohla napsat něco příliš objevného. V podstatě podepisuji EvuŽ. nebo Rpuť… Chemické značky před i za jménem rostly v naší smečce jako houby po dešti, ale opravdu je používáme jen a výhradně ve služebním styku – protistrana má právo vědět, s kým mluví (a teď to nemyslím jako „pýchu“, ale jako informaci prostou). Občas i v prostředí, které je na tituly citlivější než jsou obecně přírodovědci – mezi lékaři a právníky.
IMHO nelze srovnávat zvyklosti v Americe potažmo v Klokánii se zvyky (středo)evropskými. Vypovídají hodně o historickém vývoji dané společnosti, ovšem prakticky nic o jednotlivci. Muž, oslovovaný s úctou „pane profesore“ může být velkorysý parťák do nepohody, zatímco jemu služebně naroveň postavený „Frank“ může být ješitný namyšlenec vhodný pouze jako oběť brachiálního násilí.
Osobně nemám ráda příliš okázalou žoviálnost ve služebním styku, bylať jsem vychována na stejném úsloví, jaké už tu kdosi napsal: „vy vole se vždycky říká hůř než ty vole“, na česko přeloženo – formální zdvořilost může v jistých okamžicích zabrzdit náhlé a nevhodné hnutí mysli 🙂
Ale přesto bych se pokusila formulovat jedno pravidlo: člověk může mít jakýkoliv titul a může ho používat libovolným způsobem dle místních zvyklostí. Jediné, co by NIKDY neměl, je dávat si ten titul sám (běžně se jím představovat), a neměl by žádnou formou titulování pro sebe vymáhat (tedy např. opravit souseda, když mu řekne „pane Procházko“ s tím, že mu má říkat „pane doktore“). To je vrchol neotesanosti a nevkusu.
Ouha – omlouvám se EvěB. a mnohokočičínu za chybnou citaci. Nejednalo se o EvuŽ., ta se tu dnes ještě nevyskytla. Takže pardon, kočky… 🙂
kočky ničehož k omluvě neshledávají 🙂 myslím, že názor máme s Evou Ž. dosti shodný 😀 byť naše chlupatá zlatíčka/ pometla ztřeštěná jsou poněkud velikostně odlišná 😀 (cat) (dog) (bat) zdravíme všechny U Cedru!!!
Co dělám špatně? Ten komentář pode mnou měl ještě před chvílí jiného autora a zase jsem se tam objevila já (devil)
Noale pod tebou je podepsaná lama a ne Lída
Lído buď máš trpajzlíka pod klábosnicí a jak se otočíš píše za Tebe, nebo je to jinak a to bych dala vědět o problému Dede, v pravém sloupku má email ať okoukne odkud příspěvky jdou. Třeba by to rozklíčovala. Rozklíčování je parádní slovo, že?
Někdy se tu na diskuzi dějou věci. Příspěvky jsou, pak zmizí, pak zase jsou. Někdy chodí hlášky, že píšeš moc rychle za sebou a tys přitom už tři něděle jen čtoucí. Netřeba se nervovat. To je prostě daň za virtuální pospolitost, každej sedíme u kompu v jiný části země či zeměkoule a povídáme si jak v restauračce u dlouhýho stolu. I tam někdy nastane šum a dezorientace v odeslaném a přijatém. Tož se tuž Lído a nemiz nám.
Dobrý den,
víte jak krásně vypadala adresa začínající:
Vážená choť pana inženýra….
Našla jsem kdysi na půdě balíček dopisů z pozůstalosti mé babičky. A skvěle se bavila u četby adres.
A souhlasím s paní Inkou, pokud novinář dokáže napsat elypsa, mohl studovat co chtěl a mít titulů hromadu.
Jarmila
to leda by se jednalo o Ely-psu 😀 (dog)
Anebo chtěl napsat APOKALYPSA (chuckle)
Tak nevím, je tu ještě nějaká jiná Lída? Ten komentář „Troufám si oponovat…“ jsem OPRAVDU nepsala já!
Ano, to jsem psala já, stejně jako příspěvek po tímhle.
To je legrace, nejdřív dlouho nic, a teď tu máme Lidušky dvě. :o) Tak vítejte mezi námi obě. (wave) 🙂 (h)
Já bych z toho ale nedělala vůbec takové závěry. Ve střední Evropě se používají (až zbytečně moc ) tituly, ale nemyslím, že by to mělo nějaký velký význam pro vztahy mezi lidmi. Leda tak to, že když někdo používá titul v nesmyslných situacích, aspoň je jasno, že je to blbec. On takový přednosta kliniky, který se představí jako Bill může být taky ješitný a sebestředný, ale ono se přece nosí, představit se jménem a teda si tykat. Společenskou propast mezi ním a nějakým čerstvě přijatým absolventem to nezmenší.
Chápu, že užívání titulů může připadat cizincům legrační, mně zase připadá legrační vyvěšování vysokoškolských diplomů na stěnu. To je zase zvykem v zemích, kde se tolik netitulují. Aspoň to tak znám z filmů. A i u nás je poměrně běžné, že člověk má titul na vizitce nebo ńa dveřích, ale rozhodně se nepředstaví „Já jsem inženýr Novák“ a ani nepoužívá tituly třeba v podpisu u mailů, pokud nejsou přísně formální.
Můžu potvrdit. Pracovala jsem v call centru. Vždycky, když se zákazník představil „dobrý den, tady INŽENÝR Novák“, tak jsem se v duchu připravila na dlouhý, náročný hovor 😀
Co je call centrum?
pro mě jak obrigoška za studií strašnej zážitek. Lepit krabice ve starý opuštěný tovární hale jsem zvládla měsíce když nebyla jiná práce.V call centru jsem dala 3 dny a měla z toho tik. Jednalo se o telefonický dotazování. Jinak je to asi i u operátorů, bank prostě firem kde ti poskytují po telefonu informace
Jo, je to šíleně náročná práce. Já to vydržela dva a půl roku, ale šlo o pasivní call centrum – zvedání hovorů zákazníků, kteří potřebovali vyřešit nějaký technický problém. Takže většinou vcelku pohoda. Volat zákazníkům, když to nečekají, bych taky dlouho nevydržela…
Já má pro takováto volání pochopení; pokud mi někdo z podobného zařízení zavolá, (od té doby, co jsme přešli k šedému operátorovi, tak nikdo), okamžitě a beze slova zavěsím, takže volající nezdržuje mne a já jeho. (rofl)
Asi takovéhle něco? http://prigl.cz/genius-loci/na-dni-otevrenych-dveri-v-callcentraku/
Český výraz není. Jde o velký sál, kde sedí spousta lidí na telefonu a buď sami volají zákazníkům (s nabídkami, reklamou, průzkumy…), nebo naopak zvedají hovory s dotazy a požadavky zákazníků. Já jsem pracovala na call centru technické podpory u telekomunikačního operátora – když někomu nešel telefon nebo internet, tak zavolal k nám a my jsme to s ním buď vyřešili hned při hovoru, nebo jsme předali požadavek dál.
(fubar) V takovém centru se asi kalí. Nebo ne? (d)
Souhlas. Neumím si za sebe představit, že by mi nad stolem visel v latině vyvedený universitní diplom. Nebo certifikát o úspěšném vykonání nějaké veskrze specializované zkoušky. Ty patří do osobních materiálů pro personalistu, uzavírání smlouvy a pod., ne na zeď.
A pokud se mi při neformální příležitosti (např. ve foyer divadla o přestávce) dáma představí jako docentka Skočdopolová, začnu hledat, kde nechal tesař společensky přípustnou díru…
čímž jsi mi připomněla Němcové : V zámku a v podzámčí – von Springenfeld 😀
A ešte mi lezú na nervy tie anglické názvy pracovných funkcií: PERSONAL MANAGER, BUSSINES MANAGER, FIRST DIREKTOR…
Nedá sa normálne česky, alebo slovensky napísať PERSONÁLNY VEDÚCI, OBCHODNÝ VEDÚCI …
Alebo inflácia riaditeľov príp.prezidentov:
Generálny riaditeľ, Obchodný riaditeľ, Prezident akciovej spoločnosti…
Zaujímalo by ma, či aj v USA majú toľko „prezidentov“, alebo je tam iba jeden Mister Prezident Barack Obama?
Ti MANAGEŘI se mi nejvíc líbí ve firmě o čtyřech zaměstnancích, kde tři jsou MANAGEŘI a čtvrtej je řidič firemní dodávky, tudíž je VEDOUCÍ LOGISTIKY 🙂
Jo jo, někdy má člověk z té inflace managerů pocit, že všichni v dané firmě řídí – ale kdo tam pak pracuje? Že by outsourcing? (mmch taky pěkné české slovo).
Ti manažeři se mi moc líbí, poté, co jsem v jakémsi inzerátu četl „staň se manažerem vlastního zdraví!“, jsem se u nás doma jmenoval „manažerem starého pečiva“. Mé úkoly jsou náročné: musím zajistit provedení nakrájení starého chleba, jeho sušení a následné napytlování. Následuje logistické zabezpečení (tj. kdo si ho odveze. Ještě náročnější se management rohlíků a housek: zde musím přijmout zásadní rozhodnutí podepřené předchozí informační kampaní, totiž zda rohlíky nastrouhat či nakrájet na kostičky do knedlíků.Jsem plně pracovně vytížen a asi budu potřebovat zástupce (dle prof. Parkinsona samozřejmě nejméně dva).
Báječný titul! (clap) By mě zajímalo, jaký titul bych si zasloužila za to, že jako jediná se věnuju úklidu zahrady po psech? Manažerka čeho? (chuckle)
Navrhuji: Manažer sanitace vnějšího prostoru
PavleŽ., oba „managoři“ jsou úžasní 😀
Hezkýýýý (clap) !
(clap) (clap) (clap) (rofl)
Prosím prosím, já teď vyplňuji takovou růžovou dvoustranu – nemohla bych být manažerkou sanitace vnitřního prostoru (mám chuť to metnout do koše)?
Dobré dopoledne všem! (coffee)
K těm titulům: když si manžel po svatbě dělal novou občanku, tak se ho matrikářka ptala, zda tam tituly chce, a pokud ano, tak které. Radila mu, ať tam dává jen ty, které fakticky používá. Rozhodl se pro „holé“ jméno a příjmení. Před pár lety ale, když přesedlal z „kariéry“ vysokoškolského pedagoga na soukromého zemědělce, začal ve styku s úředními pablby důsledně používat vše zepředu i zezadu. 😉 Čistě jen proto, aby se do obecného povědomí dostalo, že zemědělci opravdu nejsou žádní idioti, kteří se matlají v hlíně, protože kvůli nedostačující inteligenci o tzv. pořádnou práci nezavadí…
takže tak… 😀
Potvrzuji. Mám jen jeden a užívám ho tam kde lze předpokládat, že mi pracovně pomůže. Před jménem. Ale to je návyk z firmy kam jsem nastoupila chtěli po mě ustálený systém v korespondenci.
Na řp i op mám bez toho, že bych řešila,systém mi to dopsal a nikdo se mě neptal.Až budu měnit ještě to zvážím.
Kromě korespondence titul neužívám,pokud ho někdo užije při pracovní diskuzi beru to tak, že zapomenul jméno a titul mu utkvěl. Ale vždycky jsem zrudla,když mě titulem oslovila sestra v čekárně u lékaře.
Prosím prosím, nebyl by rozhledníček o tom, kterak z vysokoškolského pedagoga povýšiti na soukromého zemědělce? Mnoho z nás by to možná bralo jako inspiraci … (wasntme)
Tak tak. Spousta titulů je velmi účinný nástroj k pacifikaci blbého úřednictva.
Hmmm – začínám mi trošku vadit ty názory, že když jinde se to dělá jinak, tak je to lepší než u nás.
Navíc – přesto, že v USA a jinde se běžně tyká a oslovuje jménem, se mi nezdá, že tam jsou lidé lepší.
Myslím si, že není nic špatného na vykání a oslovování pane/paní (popřípadě slečno – říkat sedmnáctiletému žabci paní se mi zdá trošku moc … genderově korektní?!) – no, asi se na mně ty naše středoevropské, potažmo R-U poměry dost podepsaly.
Ještě k tomu tykání, okamžitě se mi vybavila replika z Vesničky mé, střediskové „…. tykáme si a oslovujeme soudruhu!“ Tož takhle ne, soudruzi (shake)
Prvorepublikové zahlcení tituly tipu „paní továrníková“ či „pane sekční rado“ – ono to byla trošku i náhrada za zrušené tituly šlechtické, no a taky pozůstatek Rakouska-Uherska, kde se velice na etiketu hledělo a uctivé oslovování bylo její součástí.
Bohužel jsem nastoupila do podniku, kde mi diskuse o tykání soudruhů jen těsně ušla. Navíc prý bylo ještě dodáno, že soudruhu se oslovujeme bez rozdílu pohlaví. Takže jsme se tam vesele oslovovali soudružko Nováku a soudruhu Nováková.
jinak řečeno s předřečníky: komu není shůry dáno…čili blbec blbcem zůstane, i když diplom dostane :-)v pracovním a úředním styku považuji za standardní užívat titul, protože protistrana potřebuje vědět, zda na jednání přišel / písemnost za společnost vypravil právník, stavař nebo dendrolog. ale v civilu jsem pořád B., paní v majetku tří koček a slyším na svoje jméno :-)pokud se ale potkám s arogantním blbcem, neváhám se o svůj titul opřít 😛 . jednou mě jakýsi Ing. vytočil svým jednáním tak, že jsem mu sdělila “ vážený pane kolego, školu máme oba stejně vysokou, ale vy máte chování řeznického psa. odvázaného.“ a bylo 🙂 ale obecně mám asi kliku na vzdělané+úplně normální lidi kolem sebe, celkem lhostejno, jestli mají SŠ nebo titul přes celou řádku :-)tak to zaťukám na dřevo 🙂
Souhlasím se Rputí, Louk, Půem a vlastně všemi ostatními. (nod)
Ono je někdy užívání titulů a názvů pracovních pozic až komické, to když vám cesťák s kastroly strká pod nos vizitku, na které stojí Ing. Josef Vonásek, regionální ředitel. Za což ovšem většinou nemůže nebohý Vonásek, nýbrž jeho chlebodárce. (fubar)
Přeju všem krásný den! (h) Jooo!, a moc se mi líbí příspěvek Bubu. (clap)
U nás se žádný cesťák, ani jiný podobný živel tak daleko nedostane. Kdo jste a co chcete? Jsem reprezentant, obchodní…(doplňte cokoli). NEZÁJEM! ODCHOD! a prásk dveřmi.
No jiný kraj – jiný mrav, ne?
Psaní titulů před- a za- jménem, to není přeci jen tak něčí libovůle. to je ustálený způsob, který daná společnost přijala a drží se ho. Ono to má i jakousi logiku, protože nejdřív jste Ing. nebo Mgr. a pak teprve PhD.
Jak tu kdosi (Louk?) správně podotkl, většina zvířetnických lidiček titul používá toliko profesně, nikoliv soukromě.
Ale já znám jednoho – nesmějte se – Bc., který kdyby mohl, tak si to napíše fixem na čelo. Je mu přes 40 a před pár lety tohoto titulu KONEČNĚ dosáhl a věřte, že pro tohodle človíčka to bylo výrazně větší úsilí než pro většinu z vás jakékoliv tituly vyšší. Co na tom, že si o něm kolektivně myslíme, že je blb… On je, prosím, studovanej !
Zdeni (inlove) , držím Bonynce palce (y) . Jak jsem včera koukala na diskusi, těch příčin může být víc. Tak ať se brzo podaří přijít problému na kloub a odstranit ho.
K tomu onikání: moje tchyně si onikala se svou sestrou. Začalo to v dětství z legrace, no a vydrželo jim to celý život! A mimochodem, vladyku Kryštofa znám a mohu potvrdit, že je to úžasný, vzdělaný a moudrý člověk.
Onikání ve Švédsku znamenalo nadřazenost toho kdo někomu onikal.
A nebylo to onkání? „Máry, šla sem a uklidila tu!“
Tak to je téma! No, mám určitou zkušenost, že čím větší blb (což nevypovídá o IQ), tím více trvá na správném titulování a naopak, zpravidla ti nejchytřejší a nejvzdělanější lidé bývají skromní a nedělají ze sebe honoraci. Nejnebezpečnější jsou ti nejinteligentnější blbové. Dovedou totiž použít svůj mozek k těm nejkolosálnějším špinavostem.
Koneckonců, kdysi, když jsem ještě měla velmi čerstvý diplom, se potkali dva agenti StB, jeden docent, jeden profesor. Docent byl můj šéf, profesor neměl rád mou mámu. No, nedopadlo to pro mě nejlépe.
Další věc je, že titul sám o sobě štěstí a spokojenost v životě nepřináší.
Bohužel některá písmena jsou někdy v práci důležitá. V tom, co dělám já, jsem holt bez tří písmenek Ph.D. byla páté kolo u vozu, a to i s tím úžasným inžou. Jestli tohle prostředí jednou opustím, budou mi všechna ta „úžasná“ písmena na houby. S tím k tomu přistupuji.
Jednou mi někdo řekl důležitou věc: „Já mám vysokou školu. Ten titul mi slouží k jediné věci, a sice aby lidé věděli, že jsem schopen něco nastudovat, něco zanalyzovat, že jsem schopen pracovat na určité úrovni. Ty znalosti získané na škole jsou stejně za pár let k ničemu, pokud sám neudělám něco pro to, abych se dál sám vzdělával“
Ale ta tři písmenka Ph.D. spoustě mladých dnes dokážou otevřít svět. Máme spoustu různých možností stipendií, ovšem omezených hranicí 35 let, která umožní procestovat kus světa. Asi i to je cesta, aby poznali jiný svět, jiné kultury a nestali se z nich inteligentní blbové.
Ano, Apino – já už se sice do té kýžené hranice 35 let nevejdu, ale všem mladším kolegům to moc přeju. Právě proto, co jsi napsala – žeaby z nich nebyli jen vzdělaní blbci. Protože ti jsou horší než třídní nepřítel.
(tmi) Na vizitce používám titul Csd (celkem spokojený důchodce) za jménem. (tmi)
Jednou jsem si na dveře v redakci napsala před jméno tučně – PFDr. Neb jsem se vsadila s kolegou. Cedule tam visela asi tři roky, aniž se kdy na tento nesmysl kdo zeptal.
(chuckle) (clap) (chuckle)
PFDr. = Pouf Feliciter Doctor? (think) (rofl)
Oprava: Pour Feliciter Doctor?
Ne, nic tak vznešeného. 😀
Profesorka futotu to mělo být.
Futání – mírný syčivý zvuk začínající na F, kterým uklidňujeme psy, malé děti a podnapilé kolegy.
(rofl) Milá Abyt, ty nám rozšiřuješ obzory. (rofl)
Tak tenhle zvuk je od F? Já to vydávám spíš jako Pšš-šššš …
Jestli promineš, tak Rozverníček, ještě socialistický a mírně protimenšinový:
(*)
Přistěhoval se nový nájemník do domu, kde bylo na všech vizitkách přinejmenším MUDr. nebo Ing. Chvíli váhal, pak si taky na vizitku něco dopsal. I došli sousedé:
„Dobrý den, prosím Vás, co je to za tituly, PuDr. Ferenc Désci, CSc.?“
„Co by? Posunovač u dráhy, celkem spokojený cikán!“
(*)
Dobrý nápad. Tohle udělám také, jenom si tam ještě přidám Pudr. (posunovač u dráhy). (rofl)
Čo sa týka onikania, ja si tiež pamatám starých ľudí, ktorí onikali – hlavne lekárom, advokátom a panstvu.
Ja som Ing., ale titul si píšem len do oficiálnych dotazníkov a formulárov. Mmch. na VŠT v KE som zažila istého p.docenta, ktorý bol na verejnosti stelesnená doležitosť, ale keď si myslel, že ho cudzí nevidia (nepočujú), mal slovník posledného dlaždiča.
Hodně mi to připomíná Slunce, seno a pár facek. Když vy inžinýrku tak my, to budete koukat!
Řekla bych, že dnes už to není tak dramatický. I když samozřejmě se ještě najdou jedinci… znám osobu, která se titulem představuje do telefonu.
Na druhý straně přiznávám, že ve styku s ÚŘADEM titul bezostyšně zneužívám 😀 .
Jo a vzpomněla jsem si, že mi babička vyprávěla, že si s kamarádkou v pubertě onikaly, že to bylo takový světácký 😉
Chichi, nejenom titulem. Jsou i tací, kteří na otázku – a vy se jmenujete?, odpovídají – pan Novák. 😛
Pokud tím chtějí dát najevo, že navzdory vzhledu, jsou muži….
Tohle se mi jeví být jako kritika pro kritiku. To že někdo nosí titul před jménem nemusí být nutně proto, že je na něj nafoukanej, ale proto, že u nás je prostě zvykem dávat jej dopředu, nikoliv za. Tak to holt je a z historických zvyklostí zápisu titulu vyvozovat závěry o konkrétních lidech bych se krutě bránil. Výstižný komentář – Louk a EvaŽ. Jestli někdo píše titul před jméno, NIC to o něm nevypovídá jako o člověku. A jestliže někdo píše titul za jmeno, opět, NIC to o něm nevypovídá jako o člověku. Jestliže ho nepoužívá vůbec, vypovídá to o něm jako o člověku nanejvýš to, že je mu to šumák.
Nebo aspoň většinu, teď si uvědomuji. Ti kdo mají nějaký titul za jménem, takové u nás také jsou, tak ti jsou vám sympatičtější Georgi?
Nedomnívám se, že nám George předkládá kritiku. Jeví se mi to spíše jako názor, úvaha o určité otázce.
Je nutné ve všech případech používat titul? Mně padne smutek, nebo co to je, na duši, když někde zahlédnu dotaz typu: jak se dostanu z místa A do místa B? Děkuji RNDr.Josef Novák Csc. A podotýkám, že v Cechách to není vyjímka.
Troufám si oponovat, v těchto případech je to naprostá výjimka.
V žádném případě naprostá.
V tom případě se pohybujeme v rozdílných prostředích, zvlášť s tím RNDr. mi to nejde moc dohromady. To spíš už bych to čekala od člověka s titulem MUDr. 🙂
Z mého mírně světoběžnického pohledu bych řekla, že se u nás skutečně na tituly trpí o dost víc než v západní Evropě (o Skandinávii nemluvíc) s výjimkou Německa, kde je to prý podobné jako u nás (stejná „historická“ skupina jako třeba i středoevropské Rakousko).
naprosto souhlasím s tím, že čím větší blb, tím víc lpí na titulech a cpe je kam jen může. Ti nejlepší, kteří nemusejí nic dokazovat světu ani sobě (a mívají jich nejvíc (chuckle) ) na nich obvykle nelpí vůbec. U nás na vsi má chalupu slavný kardiochirurg, opravdová kapacita, a když přijde do hospody, neslýchám ani toho doktora 😀
Já jsem třeba měla problém vysvětlit v rádiu, že opravdu nechci mít na stránkách titul uvedený – nakonec pomohla otázka, jak moc moje akademické vzdělání souvisí s tím, co pro ně dělám? Nijak, že. Tak na to kývli. Ale nelíbilo se jim to 🙂
Asi bych se připojila k předřečnicím. Titul mám jen v úředních papírech a normálně ho neužívám, s jedinou vyjímkou, ale to už tady psala EvaŽ, při jednání s nějakým blbem anebo s úřady. V zemědělském provozu i v ostatních zaměstnáních mě lidi zásadně oslovovali paní Tesařová.
A koneckonců žádný sebedelší titul před nebo za jménem by mi teď nepomohl k sehnání jakékoliv slušné práce. Prostě jak je člověku přes padesát,je starý a nepotřebný (to mi sdělil telefonicky asi 35-letý manažer jisté firmy se zahraniční účastí). Tak nevím, jestli si mám sehnat T61. (envy)
naprosto souhlasím.Po 50 je člověk a najmně pak ženská naprosti nepotřebná. Náš 26tiletý manažer(jen o rok starší než můj syn)mě „vyučoval“ práci kterou dělám celý život. Chvíli jsem se držela, ale pak už to nešlo.A díky tomu, že jsem mu řekla,že on za sebou tahal kačera, když já jsem to vedla, jsem dnes na ÚP.Nojo to je dnešní realita.
Tak to jsme na tom stejně.
Pridávam sa. Už skoro rok som nezamestnaná. Bola som na výberovom konaní u istej nadnárodnej firmy. Bolo tam asi 100 uchádzačov. Do práce prijali mladých, všetci, čo sme mali viac ako 50 rokov sme sa po konkurze stretli na železnično-autobusovej stanici 🙁 .
Je to všechno jen na lidech. Jak píše Rpuť, čim větší blb, tím víc lpí na titulech.
Většina mých přátel a kamarádů mají svůj titul na pracovních vizitkách a třeba jako součást automatického podpisu v mailech. Zažila jsem pár lidí, co měli titul i jako součást ručně psaného podpisu.
Já osobně lpím na křestním jménu a vadí mi předřazení příjmení před jménem. Jakoby jméno rodiny bylo důležitější. Navíc rodiny vyvdané. Prostě já jsem ze všeho nejdřív já a až teprve pak součást rodiny.
Tak nevím (chuckle) . Právě na Zvířetníku, kde je většina diskutujících otitulovaných, aniž by se jakkoli honosili, nejeví se mi nutné připomínat, že vše je v lidech.
ano je to tak, lidé vzdělaní a moudří si většinou na titulech nezakládají.
Mám zkušenost s metropolitou Kryštofem vladykou církve pravoslavné v Čechách.
Osobně jsem se s ním setkala a musím říc, že je to moudrý a přitom milý a skromný člověk.
Velmi na mě zapůsobil.
Míša
Ale Míšo, jestliže má někdo tak sličný titul i jméno – metropolita Kryštof vladyka církve pravoslavné v Čechách – tak je snad i škoda ho nepoužívat (nod) .
V Evropě už také docela záleží na jedincích. (Samozřejmě neznám zvyklosti celé Evropy.) Prvorepublikové zvyky se nepěstují, titul „paní doktorová“ jsem nikdy v reálu neslyšela (a to patřím k prakticky důchodové generaci).
A také záleží na oboru. Např. u většiny přírodovědců si moc na tituly nehrají, u právníků bylo afér „falešných JUDr.“ několik.
Sama v běžném kontaktu titul nepoužívám, ale v občanském průkazu (řidičáku, pasu) ho mít musím mít (nevím proč, ale úředníci na tom trvají). Kde se co píše je zvyklost místní (u nás je např. zvykem psát nejprve křestní jméno, pak příjmení, v Maďarsku je to naopak), proto i zvyk kam psát titul nic nevypovídá o jeho nositeli. I ve formulářích je to různě – jsou formuláře, kde je titul první, jdsou formulážře, kde jsou tituly seřazené až na konci.
Tak si myslím, že v tomto směru se z historických zvyklostí dělají závěry, které už tak moc neplatí, nebo neplatí obecně.
Angličtina má výhodu, že nerozlišuje tykání a vykání (jen podle toho, zda se říká křestním jménem, nebo příjmením). Ve Skandinávii si tyká každý s každým. Ve střední Evropě je ve společenském styku vykání zvyklostí, dříve se jako germanizmus onikalo. Vypovídá to o tom, že Američani jsou skromnější, než Evropani? Že je někdo na tituly nafoukanější? (zažila jsem americké přednášející, ze kterých nadutost odkapávala i velmi příjemné přátelské a skromné odborníky takového kalibru, že člověk skoro nedýchal, když s ním mluvili).
Jako ve všech oborech lidské činnosti, je to v lidech. Záleží na obsahu, ne na formě a všichni čeští odborníci nejsou náfukové jen proto, že je zvykem psát titul před jméno.
Podle toho, co znám z Rakouska, u nás jsme liberálnější a méně uctiví než v německy mluvících zemích. Ale i z Rakouska znám velmi věhlasného profesora, kterého sice všichni titulovali „pane profesore“, ale on se dokázal bavit i s poslední uklízečkou s nonšalancí a přirozeností, kterou by mu mohl leckdo závidět.
A já prvorepublikové titulování znám!Bydlela jsem v domě, kde žili staří manželé- mně bylo 25 a jim 75- a říkali mi paní inženýrová 🙂 Když jsme se tomu zasmála, povídli, že takhle je to přece normální, takhle se to říkalo vždycky. Byli prima a měla jsme je ráda, báječní příjemní lidičkové.
Jé Matyldo, tos mi to připomněla… když jsme ještě s malým Andym bydlela u našich, tak mi sousedka, stará paní, velmi distinguovaná a milá, mi říkala paní inženýrová 😀 Nejdřív jsem jemně protestovala, ale ona se nedala, tak jsem to vzdala – měla jsem ji moc ráda. Tak mi tak říkala, dokud jsem si o necelý rok později přinesla vlastní titul (chuckle)
Nejsem si jistá, jestli jsem to tu už nevyprávěla: babička i maminka přišly velmi brzo o otce a tudíž nebyly prostředky na dlouhé chození do školy, do toho válka… Já jsem následkem nevalného třídního původu vysokou udělala až dálkově a maminka na to byla nehorázně pyšná.
No a to jsme byli prvním rokem na táboře v Českém Šternberku, synkovi byly tři roky, já tam jela jako uklízečka (zkoušky na vedoucí jsem si udělala až potom). Tábor správcoval bejvalej voják, přesně takovej, jak si představíte. Kromě jiného nám vozil poštu. To si neumíte představit, jakej utrpěl duševní úraz, když mi přišel dopis od maminky s tou paní inženýrkou na obálce 😀 .
Evo, s tím titulem v OP a ŘP to tuším – mám to i já, kdysi v pravěku jsi někde vyplnila, že máš VŠ vzdělání (nebo to někam zahlásili jiní) a doložila to…..Takže úředníci si tě vedou jako ing. Eva Ž, a proto to „musíš“ mít v dokladech.
Jeden můj známý se málem neoženil, neboť se chtěl podepsat jménem, ale oddávající úřednice travala na tom, že se musí podepsat i s titulem. Na jeho argument, že se nejmenuje Ing. Adam Dvořák, ale Adam Dvořák nedala a protože nevěsta viděla, že se jinak nevdá, tak zapůsobila na tvrdohlavého ženicha a oba jsou již přes dvacet let šťastně manželé.
ještě hlášení o počasí – do žhavého australského léta trošku ochlazení…
Ráno mínus deset, spousta prašánku, který včera padal a padal.
Betka naštvaná, neb stále má povolené jen krátké zahradní procházky (i když vždy doplněné tryskem podle plotu…) a z házení sněhu byla vyhozena domů do tepla…
Já bych především řekla, že se to nedá srovnávat.
V Evropě prostě ten feudalismus byl, kdežto ani společnost Austrálie ani USA si tímhle obdobím neprošla. V kotlince vylepšeno přináležitostí k dost rigidnímu kastovnictví Rakouska-Uherska.
Takže bych pro ty paní generální ředitelové měla docela pochopení. Nic jiného než společenský status ta ženská neměla.
A svou roli určitě hraje i to, že anglická gramatika nerozlišuje tykání a vykání. Takže to musí zastoupit jiné aspekty chování.
V češtině se prostě „ty vole“ říká mnohem snáž než „vy vole.“
Představa, že „mít papír“ je důležitější než mít znalosti se, bohužel, plíží světem jako mor a souvisí s pomatenou představou sociálních inženýrů o absolutní „rovnosti“ všech. Což pak vede k různým „Plzním“ a jiným hnusotám.
To už je ovšem námět na traktát a nikoli komentář.
Psaly jsme paralelně a dost se shodly.
Jinak bych dodala, že čím větší blb, tím důležitější je pro něj papír a formální záležitosti.
A bez ohledu na tituly jsou lidi, se kterými bych si tykat rozhodně nechtěla. Nejen kvůli tem volům (ostatně být nazvána volem mi vadí daleko méně, než mít co do činění s lumpem a podrazákem).
Obzvláště vypečené jsou pak exempláře typu „všichni ste blbí, jenom já sem autobus!“
V takových případech je důležité nejen si netykat, ale v případě nutné komunikace, komunikovat alespoň na vzdálenost basebolové pálky. A tu pálku mít v ruce, pochopitelně! 😉
To bych neriskovala, mít tu basebalovou pálku v ruce, tak už několik let sedím za vraždu nebo aspoň vážné ublížení na zdraví.
Dříve jsem si tykala s kdekým. Od té doby co se vyskytlo několik málo jedinců, u kterých toho tykání dodnes lituji, jsem opatrnější. MMCH snad nikdy jsem nelitovala, když jsem si začala tykat s lidmi od psů. Ti, u nichž jsem litovala byli obvykle VŠ s nejistou inteligencí, ale zcela jistou sociální patologií (chorobná ambicióznost).
No, ono stát se paní doktorovou, inženýrovou, prokuristovou, nedejbóže RADOVOU, to samo o sobě představovalo v té době prokázat velkou dávku umění a diplomacie. Pokud ovšem neprokázal velkou dávku umění a diplomacie onen partner, pakliže slečna nevěsta neměla nutnost vdát se za muže zajištěného, nejlépe pod penzí.
byla doba, kdy mi kolegyně pečlivě domalovávala titul před jméno a strašně ji to štvalo. Dodnes ho používám jen v situacích kdy jednám s blbem, který si myslí že ukončení vysoké školy dělá z člověka něco více. Což je bohužel dneska problém, sama mám ve svém kolektivu jednu ing a dvě Bc, které by měly na více, ovšem místa pro ně nejsou a lépe vrabec v hrsti nežli holub na střeše. Nedoceněné a hlavně nezaplacené se cítí.
Moje maminka, která má pocit že povinná školní docházka končí promocí vždycky říkala, že člověk je odpovědný svému vzdělání a musí se podle toho chovat. Tak tomu bych rozuměla, jestliže má někdo vystudovanou novinařinu a klidně píše a mluví jako v páté obecné, měla by ho jeho alma mater nakopat víte kam.
velice ráda čtu Káju Maříka a Otce KOndelíka….. 😉
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Ono i v Čechách je to hlavně o lidech. Znám špičkové profesory, kteří se chovají báječně a svá pásmenka nikde na obdiv nestrkají a taky lidi, kteří i na schránce mají své Bc…. a běda, když je neoslovíš „plným titulem“
Xerxová, a Bc. je zkratka od čeho, od Blbec corunovaný? 🙂
Správně by to mělo být bakalář (bacalareus), ale kdo ví?…