Tak vás zase všechny po čase zdravím z Plzně. Musím vám napsat, co jsem si se zuby zažil. Jsem sice už starý kocour, 16 jar už mé oči viděli, ale jinak jsem v dobré kondici. Jen mé zuby jsou špatné, ale to není divu.

Protože jsem skromný a nenáročný kocourek, tak svým lidem nedávám moc najevo, když mě něco bolí. Páníčkové sice věděli, že u mě zase dojde k vytržení zubu, ale bylo to naplánováno na leden až únor roku 2013.

V pátek 28. 12. přišla panička domů a při pohledu na mě se zděsila. Naproti jí šel kocour s vypadávajícím jazykem z tlamky a slintající tak, že sliny měl jako opratě. V očích divný výraz.

(Jen musím upřesnit, že to nebyl divný pohled, ale kocour vypadal mírně řečeno jako neinteligentní jedinec svého druh. Měla jsem pocit, že Honásek prodělal přinejmenším mrtvičku.)

Následoval telefonát naší paní veterinářce, avšak ta neordinovala. Po hledání dalších veterinářů v našem městě a zjišťování, že všichni mají zavřeno až do nového roku, byl jeden nalezen. Ordinoval i přes víkend.

V průběhu večera padlo podezření na zuby. Neboť jsem zíval jako krokodýl, tak to na mrtvičku nevypadalo. Ale přestal jsem žrát. Já, který bych za kousek žvance život dal.

Ráno jsem byl odloven a já se ani nebránil a jelo se na veterinu. Pan veterinář mě vrazil teploměr do zadečku a prohmatal mě. To vám bylo přivítání, to vám tedy řeknu. Kouknul do tlamky a našel ten problém. Byl mi hned odstraněn rozpadávající se zub s váčkem. I když to bolelo, velmi se mi ulevilo.

Navíc mě držel v náručí páníček a utěšoval mě. Dostal jsem infuzi a penicilín do kožichu, neboť jsem měl v tom zubu těžký zánět. V neděli opět na kontrolu a opět infuze a penicilín do kožichu. Snažil jsem se dělat menším, až jsem byl úplně nejmenší. Láskou jsem k novému panu veterinářovi tedy nezahořel.

Na kontrole bylo též domluveno, že v pátek 4. 1. přijdu na extrakci dalších hodně špatných zubů a zůstanou mi jen špičáky. Ale musím konstatovat, že jsem viditelně pookřál a jedl jsem jako zjednaný. V pátek mě páníček vezl na veterinu. Bylo mu snad hůř než mě.

Odpoledne si pro mě i s paničkou přišli. Ležel jsem v kleci, kam jsem byl po zákroku odložen. Na polštář a přikryt. Byl jsem očividně po sedaci ještě mimo. Ovšem vyčítavě jsem na naše hleděl, to zase jo. Pan veterinář našim řekl, že jsem teď ve výborném stavu na svůj věk a budu prý jim dělat radost ještě dlouho.

Nohy se mi doma po sedaci sice ještě kudrnatily, ale od soboty jsem jura. Žeru, spím, vyměšuju a skáču jako za mlada. Užívám si mazlení. Teď si mě předcházejí. Hlavně páníček se strachoval, panička má zkušenosti s nemocemi svých dětí. Ale páníček vlastní děti nemá a já jsem jeho chlupaté dítě. Tak se o mě moc a moc bál.

Honásek toho času skoro bezzubý ale spokojený

P. S. Musím vám říct, že to tedy byl týden. Ale jsem ráda, že se Honásek dlouho se zuby netrápil a rychle jsme to vyřešili. Neboť zuby jsou prevít, to víme z vlastní zkušenosti.