Měla to být pohodová a pohodlná procházka Štědrého dne. Nakonec z toho byla vydařená procházka s řadou adrenalinových prvků…
Beta prožívá už svou sedmou zimu. Značná sněhová nadílka posledních týdnů a ušlapaný led na cestách způsobil, že se jí tlapátka opět (jako každou zimu) začala víc rozjíždět a její pohyb není až tak dokonalý. Chtěli jsme proto vyrazit na zaručeně bezsněžnou výpravu, kde si Beta poběhá po pevném podkladu. Předpověď počasí slibovala teplo a velkou oblevu i do podhůří, ale my jsme pro jistotu zvolili výlet daleko do kraje úrodného a teplého – do Úštěku.
Na Štědrý den ráno u nás sníh stále ležel, ale tál. Teploměr ukazoval 4 stupně, ve vzduchu bylo „jaro“. Pro jistotu jsem koukla na mapy.cz – dopravní informace. Náledí hlásila Morava, v Čechách nikde nic, jen prasklé vodovodní potrubí a voda na silnici v Chomutově. A tak jsme brzo ráno (daleko před osmou) vyrazili.
A cestou se tedy děly věci… Za Chrastavou začal sníh přibývat a teplota klesat. U Jablonného již byl jediný stupínek nad nulou a sníh byl i na silnici. Bylo zřejmé, že tam tedy noční srážky nebyly rozhodně dešťové. Silnice kolem Nového Boru a České Lípy byly plné popadaných stromů. Jiné stromy byly ohnuté ledovkou a namrzlým těžkým sněhem až do vozovky. A do toho neustále kvílící doga: „húúúúúrááááá, výýýýléééét, kdyýýý úúúúž táááám bůůůůdéééém“
Doufala jsem, že kraj kolem Zahrádek a Kravař se ukáže v lepším světle a zlom v počasí přeci jen nastane. Špatný odhad. Sníh a zima až do Úštěku.
Úštěk je jedna z nejmenších městských památkových rezervací. Cenné jsou hlavně gotické domky, ale v centru je i kostel, hrad, zbytky opevnění a městské věže. Za návštěvu stojí také židovský hřbitov a velká synagoga. Důležitost nevelkého městečka byla dána výhodnou polohou na obchodní cestě z Litoměřic do Lužice.
My jsme ale tentokrát chtěli navštívit památky na kopcích nad městem. Hrad Helfenburk a kalvárii v Ostrém. Parkoviště na startu okružní turistické trasy bylo bílou plání. Brzy jsme zjistili, že místní jíl pokrytý vrstvou listí a překrytý mokrou břečkou tajícího sněhu vytváří ne zcela stabilní podloží. Za krk nám padaly hroudy sněhu, jak se větve zbavovaly mokré zátěže. Navíc cesta byla plná hlubokých kaluží a vody bylo všude kolem mocmoc – brzy i v botách.
Beta nadšená. Plno stop zvěře, neznámý les… užívala si to naplno. Nikde nikdo, byli jsme prvochodci čerstvou sněhovou peřinkou (no – spíš prvoplavci, ta voda byla fakt všude). Netrvalo dlouho a stoupali jsme na hrad nazývaný někdy Hrádek, jindy Helfenburk. Impozantní zřícenina. Jeden z největších hradů severních Čech nás opravdu mile překvapil. Všude bílo, ticho – vánoční pohádka.
Hrad byl vystavěn v polovině 14. století Ronovci. Ale již na konci 14. století se stává majetkem arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Hrad byl opuštěn v 17. století. Hradní věž byla romanticky rekonstruována, ale nejzajímavější jsou výjimečně zachovalé původní hradby…
Klesání od hradu do Hrádeckého dolu jsem neustála. Od té chvíle jsem neměla vodu jen v botách, na hlavě a za krkem, ale taky dokonale podmáčené pozadí… Cesta klesala a stoupala, zasněžené pískovcové skály byly nesmírně fotogenické. V jednu chvíli se z údolí pod námi ozval štěkot psů. Hlasitý „jek“ lovečáků na stopě. Následoval výstřel. Odlovila jsem Betu na vodítko, ale pak už byl klid a nikdo nám stopy nezkřížil. Doufáme jen, že šlo o dohledávku zraněného kusu, protože slušný myslivec na Štědrý den nestřílí…
A pak se to stalo. Klouzavý chodníček na strmé stráni jsme nahradili cestou po okraji pole. Když jsem se na již širší cestu chtěli vrátit, museli jsme seběhnout (nebo zase sjet) ostrý břeh. Beta běžela kus před námi, a když zjistila, že měníme směr, bezhlavě tryskem vyrazila na cestu. Ale zatímco my měli šikmý přírodní břeh, ona kolmou hlubokou kamennou stěnu (já tvrdím metr a půl, Pepa metr dvacet – v každém případě až dost…).
Nestihla to ubrzdit, mokrý sníh a její hmota udělaly své. Já vyjekla, ona se na poslední chvíli ještě odrazila a pád částečně korigovala. Dole to neustála. Přední nohy se podlomily a Beta pokračovala v jízdě po hrudníku, pak na boku.
V hlavě mi lítaly myšlenky: „Tohle nemůže dobře dopadnout. Jak ji dostaneme k silnici. Kde je nejbližší veterina. Proč úplně mlčí??“ Hnala jsem se k ní zcela bezhlavě… A Beta??
Zvedla se pravda pomalu. Přišla se přitulit, já zajásala, že se zvedla. Než jsem ji stihla prohlídnout, vyrazila plynulým klusem, s nosem u země za dalšími zajímavými pachy… Ani nezakulhala, ani nekvikla. Paradoxně mi přišlo, že od toho pádu jde líp a energičtěji našlapuje, než před ním.
Stáli při ní všichni svatí. Obrázek pádu budu mít dlouho před očima. Myslím, že za to, že to dobře dopadlo, může nejen velký kus štěstí, ale hlavně její fyzička, její skoky a seskoky a schopnost pohybovat se tryskem v terénu.
Chvilku po této adrenalinové vsuvce jsem se domnívala, že z druhé části výletu – na křížovou cestu – nebude nic. Že budeme rádi, když dojdeme v klidu s Betou k autu. Ale když se čuba tvářila, že se vůbec, ale vůbec nic nestalo, tak jsme se vrátili k původnímu plánu. A prošli osadou Ostré až pod místní barokní kalvárii.
Poutní místo z počátku 18. století dali vystavět jezuité. Kopci dominují dvě stejné kaple (autor Octavio Broggio) – Nalezení a Povýšení sv. Kříže. Mezi nimi je třetí menší kaple Božího hrobu. Terasa na vrcholku kopce s kaplemi je přístupná buď strmým schodištěm, nebo pozvolnou stezkou s jednotlivými zastaveními křížové cesty.
A opět jsme tu byli sami. Výhled z terasy do kraje byl úžasný. Ze sněhových polí stoupala mlha, chmelové konstrukce, rybníky, vesničky. Zimní nálada jak ve starém černobílém filmu – počasí vše zahalilo do odstínů šedi. A pak nám zbýval už jen kilometr k autu.
Cestou zpátky teploměr v autě ukazoval dva stupně. Sníh moc neubýval. Jen jsme ale přejeli Ještědský hřbet, studený Liberec nás přivítal 6 stupni a zeleným trávníkem. A na webu zprávy o kalamitě na Českolipsku 🙂
No, klidný vánoční výlet měl vypadat trošku jinak. Neměl být sníh, neměli jsme být mokří, mělo být „jaro“. A hlavně si Beta měla užívat „zdravotní procházku“. Dopadlo to ale vlastně parádně. Betě se nic nestalo (kupodivu se ani další dny netváří, že by se někde nějaká „modřina“ rozležela), výlet si užívala, byla aktivně lítací a čmuchací celou cestu. Zimní krásná zátiší bez lidí taky stála za to. A koneckonců, vždyť byly Vánoce. A k Vánocům patří i sníh.
Xerxová ty musíš mít „adrenalín“ i na Štědrý den, ještě, že má Betka takovou fyzičku a ničeho nic se jí nestalo 😀
Zajímavé vyprávění a nádherné fotky.
Zvláště ta zřícenina je krásná.
Je dobře, že se Betce nic hrozného nestalo.
To při ní stáli všichni strážní andělíčkové.
Míša
OT. Dnes jsem jsem se dočetla, jak pražané chválí změny nadělené Ropidem… (nejdou mi znechucené smajlíky). Tázali se ve stanicích metra cca 3000 lidí, MHD údajně denně použije přes milion lidí…
Bus 123 – tím je postižená Nelina…
http://www.petice24.com/sebrali_jste_nam_autobus_-_vratte_nam_autobus_123
Hi hi,
taky jsem to dnes četl. Psali tam, že to pražané chválí, ale třetině se cesta prodloužila 🙂
Myslím, že jakákoliv cesta delší než tři stanice je delší, protože pak už se obvykle musí přestoupit.
A snad nejstrašnější je, že každej pražák tak nějak od mala věděl, jak se kam dostane, čísla tramvají a autobusů. A tohle je pryč, protože důsledně překopali spojení – nejspíš pro srandu, jinej důvod v tom nenacházím (devil)
Uf, auvajs, on pohled i na malýho psa, kterej skákal z asi tak metru a půl a bylo to moc, takže dole křísl tlamou do země (Penny, ale jen se otřepala a dobrý) je na nerv, natož když se takhle řítí Obrbeta… eště že to dobře dopadlo.
hrad by se ti určitě líbil… ta délka hradeb… paráda
Jelikož právě pilně maluju vlastní hrad, tak se mohutně inspiruju fotkama těch zářezů na plivání po nepřátelích, co tam mají na těch hardbách.
Naživo by to bylo nekonečný, jelikož bych postupovala šnečím tempem, protože každej šutýrek třeba okoukati. 😀
Co má malování hradu společného s filosofií? (think) 😀
Prokrastinaci? (emo)
Vánoční dárky jsou opravdu různé. Asi bych po takovém zážitku považovala zdravou Betku za úžasný dárek. (inlove) (ninja)
to je dáreček …
Jste úspěšní pokořitelé neschůdných terénů! 🙂
Betce bych přála, ať jí nožky slouží a ještě hodně dlouho si užívá výletů. (h)
Tento týden jsem si na ni vzpomněla, když jsem fotila přírůstky v dobranovském psím útulku – je tam černá fena, možná ne úplně čistá německá doga, nemá ty výrazně převislé pysky, ale jinak mi Betu hodně připomínala. A co je ještě „zajímavé“ – zdá se, že nezná obojek a vodítko, ve cca dvou letech! Jsouc oobojkována, lehne si na zem a nemíní se hnout. Ani za nic. Občas se tam takoví psi vodítkem nepolíbení vyskytnou, ale to spíš bývají venkovští voříšci, kteří svůj život tráví na zahradě, ale doga? Že by nikdy neopustila svůj dům, zahradu?? (devil) I když možné je všechno. Uvidíme, jaké bude dělat pokroky.
hodně dog (a jiných velkých psů) ven nechodí – není na ně čas, nejsou tak moc venku zvyklé a socializované a majitelé se bojí, že je neudrží… A mají jen hlídat…
To naši rozcapenci vůbec netuší, jak se dobře mají (inlove)
Uff, ještě, že to takhle dopadlo, ten pád budeš mít před očima, kdykoliv si na tenhle výlet vzpomeneš. Jste stateční, vzdávám hold zdravotním a fyzickým kondičkám vás všech, ono chodit v mokru, mokrý (třeba to pozadí) (chuckle) , také není procházka růžovým parkem.
on ten výlet nebyl až tak dlouhý – asi 7 kiláčků. Takže jsme moc dlouho „nemrzli“
Xerxová, krásná zimní procházka, až na ty nervy !!!! Připomnělo mi to ne tak dávné vyprávění Alex, jak jí před očima padala Klerka ze srázu. To musí být děsné – ta bezmocnost, vidět milovan0 zvíře padat a nelze to zastavit. Jsem ráda, že to dobře dopadlo a Beta nemá žádné následky.
A přestože u nás teplota stoupá k +20, tak na mne jen z těch fotek dýchal chlad.
tady dneska bylo (sun) , ale teď začalo hustě sněžit. Už je bílo
U nás za kopcem zatím prší
Ještě, že to dobře dopadlo, Betynka je jak pejska od strýčka Fida nebo létající Čestmírka. Uf, to mi odlehlo. Fotky a prochajda nádhera. Pěkné písání k dnešku,je tam futajblově.
Mokro a bílo ve vzduchu. (h) (wave)
Dnes opět infarktový stav,zajíc a Ája zmizeli v mlžném oparu a já tam stála jak debil. Vrátila se a byla tááák hodná.Mnoho zajíců, moje smrt. Ach, jo. (dog) (heidy) (headbang)
Jenny, zajíce mnoho psů neustojí. Vzpomínám na černého dogouška Brita, jak mi zdrhl za jedním zajícem na kraji Slatiny a nakonec „pásl“ houf zajíců v trojúhelníku Slatina, letiště Tuřany a Šlapanice. Na těch bílých sněhem poprášených planinkách se jevil jako velká černá tečka se spoustou malých černých teček před sebou. Myslím že jen zázrakem mne nefláklo a jeho také. Když se nakonec naprosto vyřízený, s jazykem na zemi vrátil klikatě po vlastní stopě, tak už jsem neměla ani sílu ho potrestat.
Všechny tři knírajdy také zajíce neustály. U nás se k zajícům přidává ještě srnčí. Naštěstí Klérka po kastraci, alespoň laskavě přišla do minuty nebou dvou na volání a pískání. Ale před tím jsem ji vídávala v lese na protějších svazích jak letí po čerstvých stopách a přišla až už nemohla. Krpály jsou tu dost prudké.
Ono je to těžké. Když jsme bývali v práci a ona na zahradě, tak jí srnky chodily těsně kolem plotu, tu uždibly travičku, tu se podrbaly kopýtkem zadní nohy za ouškem a celou dobu pozorovaly řvoucího psa, který mlátil s plotovým pletivem. Co to pak má s ubohou psí duší udělat? Nevíš, co prožívala v mládí Ája.
Jj,to víš, že máš pravdu.Napřed řvu,pak vyhrožuju zabitím,následně jsem sprostá a vytahuji vodítko,že jako to teda uvidí,pak přiletí ta koza s jazykem u země, lehne mi u nohy a já se slzama v očích kvílím, kdes byla ta krááávo, kde jsi byla… hnědé sametové oči upřeně vyvalené na mně prosí, nezlob se, nezlob se, tož můžeš tomu jelitu něco udělat ?!! (angel)
Ten výběh by mi až tak nevadil, vím, že zajíce nedožene ale za chvíli budou mladí zajičci a nechci aby je dluchmala a nechci aby honila vyděšenou srnčí a taky by nějaký myslivný skřet mohl něco udělat. Oni nás sice všichni znají a neudělali by to ale jako všude jsou i tam jeden až dva magoři a z těch mám strach. (h) (wave)
Jenny v době mláďat, tzn. od března do konce července knírajdy chodily na flexi vodítku 8m dlouhém. Mám jej přidělané za opaskem, hůlky do rukou a jdeme. Tedy chodily jsme.
Milá Alex, pro tu naši holku je 8m „cumoblizn“,alébrž tak dva malé poskoky. Je to Ešuska,od slova Ešus. (rofl)
Takže jak začnou mláďátka raději půjdeme do oplocenky,postavila jsem (si) asi 4, poměrně rozsáhlé,tam může lítat jak zběsilá. No a každou (né to né, některou) neděli cvičák, nedá se nic dělat. A pak už jen trpělivost. Chudáček Ája. (chuckle)
(wave)
Závidím Betku navolno, Luxík také chodí ale pak udělá nějakou blbinu, chytí stopu a je v … někde. Jinak se to nedá napsat protože jsme na mrtvici. Já jen Janě říkám aby se zdržovala v těch místech kde jí zdrhnul. On se tam zatím vždycky vrátil. Znají nás tady okolo všichni, protože je to široko daleko jediný koliák ale nesplete si ho někdo? Strachy jsem vždycky bez sebe. Nedělá to často ale občas ho vezme nějaký rapl, vždycky když si myslíme, že už se zklidnil a že už to neudělá. Ale jaký je šťastný, že se vylítal podle svého.
jsem ráda, že Xerda byl a Beta je sice lítací, ale nehonící a „kroužící“ kolem nás. Je to pohodlné a příjemné pro všechny (inlove) a nemusíme se patlat s vodítky. Koneckonců Beta má nyní jen to tenké a lehké na čivavy (rofl)
No, moje psice sice za zajícem vyběhnou, ale protože řvu, tak se rychle vrátí. Uběhnou cca 50-60 m, to už sranda byla, a vrátí se k nepříčetně vřískající paničce.
On je každý pes opravdu jiný. S Doníkem jsme mohly chodit pozorovat zajíce i malá prasátka, nebo Jana na prochajdě potkala divočáky a stačilo říct aby byl potichu a byl a nic se nedělo. Nevím, zda se tenhle plašan někdy zklidní, už mu budou 3
Jo zajíci. Dnes při vycházce jsem jich napočítala v poli 9, seděli pěkně pospolu v kruhu. Mám 2 bígly a ti mají lov zajíců v krvi. Tady bych je nepustila, měla bych strach, že mi je zastřelí nějaký myslivec. Onehdy jsem šla kolem pole po cestě uježděné traktorem, takže nějakou úrodu jsem těžko mohla poničit, psi šli potichu na vodítkách, když se za křovím vynořil chlápek a povídá, že je myslivec a zdali mám povolení tudy chodit. Docela mě to zaskočilo. Řekla jsem mu, co se mu nelíbí, když nemám psy navolno a žádnou zvěř nehoní. Chvíli přemýšlel a pak z něj vypadlo, že obtěžujeme zvěř svým pachem a že by bylo nejlepší, kdybych chodila na vycházky pouze po silnici (výpadovka se silným provozem) a ne po polních cestách, natož pak do lesa. Dobrá rada,že?
No to bych ho hnala! (punch)
Na tu silnici? (wasntme)
Nechci se dotknout stavu mysliveckého (tím myslím lidi, kteří se opravdu o les a zvěř starají, ne sváteční bouchaly), ale … radši nenapíšu to, co mě napadlo první … takže náhradní verze: řekněme, že ho lepší způsob, jak konverzovat se sympatickou zájemvzbuzující dámou, jakou bezesporu Blanka je, nenapadl (think) (think) .
Aha, koukám, že nenávist k lidem vylitá via „sem s tím čoklem nesmíte“ kvete všude… Takovíhle lidi jako tenhle myslivec jsou chudáci. Ego jim zastiňuje výhled na svět. 😀
Blanko, to mne znacne fascinovalo. Tak ty si jdes po verejne pristupne ceste, se psama na voditku, a nejakej magor, co TVRDI, ze je myslivec, se na tebe obori? Maj voni nejaky oficialni prukazy a pravomoce??? 😀
Jestli mají průkazky, nevím. Byl v civilu, ale myslivec to je, viděla jsem ho později, když byl hon, to nám procházejí za zahradou. Povídal, že celé území mezi vesnicemi je honitba a byl by rád, kdyby tam nikdo nevstupoval. Dívala jsem se na internet, jestli na obecních stránkách nenajdu nějaké omezení ke vstupu do honitby, ale obec žádnou vyhlášku nevydala. Také si myslím, že tahle omezení se vydávají jen pro některá místa, např. kde žijí jeleni, po dobu říje.
Ještě jsem si přečetla zákon o pohybu osob v přírodě 114/1992 Sb. „Pokud tedy shrneme možnosti pro volný pohyb osob v honitbě, platí, že v honitbě (krajině) se může každý pěšky pohybovat volně, bez omezení, pokud tím vlastníku nebo oprávněnému uživateli pozemků nepůsobí škodu. Tedy měla by být užívána k pohybu v krajině síť existujících cest, ale není vyloučeno vstoupit na pozemky tvořící zemědělský a půdní fond.“
Teď jsem vyzbrojená potřebnými informacemi a můžu se těšit na další setkání.
Správně. A jen do něj. Co mu může vadit na tom, že tam normálně jdete po cestě? Asi si to opíši, naučím se to recitovat a budu to vrkat na každého, kdo na mě vytáhne nějaké podobné tvrzení …. (punch)
Vždyť jsem to říkala: Dáma, s kterou je radost konverzovat (inlove) .
Milá Xerxová, to tedy Betku anděl strážný chránil. Ať ji ochraňuje i nadále, všecko sama nezvládneš. I když pokud jde o tebe…
Moc ji ode mne pomuchlej a nebo se dej za mne okousat. 😉
Hurá, Helfenburk! V Úštěku jsme byli v létě (při třiceti stupních je ten kopeček ke Kalvárii k nezaplacení), ale už jsme neměli sílu a čas na Helfenburk. Vidím, že to bude třeba napravit.
Takže Beta má za loňský rok dva zářezy za lety a pády 😉 , no jo, klasická usedlá psí dáma 😀 .
Tak ať vám to takhle klape i letos (y) .
bojím se každou zimu, že už to další sezónu naplno chodit nepůjde. Zatím to vycházelo. Ale pravděpodobnost pajdání vzrůstá… 🙁
Milá Xerxová,
ty jsi úžasná, moc hezky píšeš a o Betku se neboj.
Je to železná lady s titanovými klouby a ocelovými svaly … takový termibetátor (chuckle) .
žiš Xerxová! Nejdřív se kochám Štědrovečerní procházkou a tím, jak to muselo být nádherný a pak mám horor, při Betapádu! Když vezmu jak odlehlo mě, je mi jasný, že u Úštěku touhle dobou zkoumají vědci kráter, kterej tam o Vánocích zcela nečekaně vzniknul. Že to není od meteoritu, netuší 😀
horor to opravdu byl… vypadalo to blbě. (bat) praštěná, tak mě vyděsit…
Uffff! (tmi) (whew) Ale hlavně, že to dobře dopadlo, že je Betynka nerozbitná. 🙂 A doufám, že se potetila celá. 🙂 (y)
A děkuju Ti za tip na výlet, hrad i křížová cesta vypadají tuze zajímavě. Ovšem s výletem počkám na dobu, až bude jisté, že teplá nížina nezasněží. (chuckle)
Joo! a ještě něco – jsi úžasná babča. (y) (clap)
Přeju všem krásný den … eh, odpoledne. 🙂 (h)
OT – Šmihulák Pruh odešel za Duhu ke svému bráchovi Ušákovi, který tam přešel v listopadu… info v Kočkách na Hadech
(u) (u) (u) (u) (u)
Ta Betuše je tak slušivá! Další foto Madony ve skalách. 🙂
Ufff, ta Betka je teda potrhloň. Ještěže to dobře dopadlo. Zatrnulo mi jako tobě.
Procházka to musela být krásná, i přes ty mokré boty i pozadí.
Jo – tam je krááásně! Tam to známe, jezdíme kolem resp. občas se cestou zastavíme a užijeme se místních pamětihodností.
Tak to jste měli s psí dámou FAKT KLIKU – pískovce kloužou, mokré pískovce obzvlášť a pro psa je to vysoce nebezpečné. My ani na chalupě s čubiznou na skalní vycházky nechodíme, je-li takto naklózáno.
Držím palce, ať pohoda vydrží! (f)
Xerxová, měli jste to dobrodružný výlet, ale aspoň ve sněhu, my brouzdali v bahně a domů jsme přivedli dva hnědé prasopsy. A Betka mi připomíná naši Ginu, které bude v květnu 12 let a místo důstojné dalmatiní dámy se z ní stává hysterická neurotička, která musí venku lítat a řádit, okusovat nás a přepadat včechny psy, které vidí na obzoru. 😀
Takový výlet by se mi líbil, jen bych si odpustila vodu za krkem a v botách, mně vadí teda hlavně ta v botách. Ale Betka s ezdá být v báječné kondici, pokud takhle všechno ustála. Borůvka taky v poslední době doma předvádí při přetahování o hračky různé pády kvůli tlapám podjetým na podlaze, já se pravidelně vyděsím (pád byl zřejmě příčinou jejího dlouhodobého kulhání na dvou letech, ale nic. A pokud si své podezřelé rameno nějak přeleží a kvikne, stačí lehce namasírovat a lítá znovu. Tak nevím, co jí vlastně bylo, protože to tehdy nezjistil ani ortoped. Prostě něco, co bolelo.
Kondice je snad dobrá – v tyto dny už ale spí i ve stoje – a stále jí nic nesmí uniknout (chuckle) Myslím, že příští týden prospí úplně celý…
Dítka dneska už taky nějak odpadla – ještě spinkaj všichni. A já vařím oběd a klapu na noutbůčku.
Proboha!! Jak někdo, i když je to Xerxová, může vařit oběd v 8 hodin ráno! Já za pět minut oběd ještě nevím, co mám vařit a naskakují mi pupínky při otázce co bude k jídlu.
Krásný fotky. Ta se vzdáleným hradem v mlze mne doslova vtáhla do pohádky a zmrzlá, hladová a odraná jsem mezi stromy toužebně ke hradu vzhlížela. Ovšem to jsem ještě nevěděla, že jsem vyměněná princezna a až prsten zavěšený na mém krku prozradí, že hrad je vlastně mé dědictví.
No, tak vidíš, co jedna kouzelná fotka s jednou odrostlejší dámou vyvede.
Jo a ještě! Samozřejmě, že mé zmrzlé nohy zahříval oddaný zlatý retríver.
snažím se mlaďasce poskytnout „prázdniny“ – s těmi dvěma závisláky si těch nevařících dnů moc neužije. A když ráno vstanou dítka, tak už moc toho neudělám (kreslím čmeláky a vážky a motýly, chovám, oplachuju hračky oslintané Betou a dudlík, hraju na klávesy, stavím komíny, hladím opuštěnou dogu, přetahuju se s ní o plyšáky…)
Teď jsem ve škole – a tak holt jsem si musela přivstat… aby měli oběd kompletně připravený.
Jsi fantastická babča, Xerxová – mlaďaska aby tě dala pozlatit (inlove)
Výlet byl skvělý, a úlek ti vyvážil fakt, že byl zbytečný. A perfektní fotky… (wave) Držím palce, aby to Betce ještě dlouho běhalo (bat)
Xerxová JE fantastická babča, ale já jsem z ní zpocená (sweat) .
Naprosty souhlas. Akcni babicka. 🙂
To je zajímavý, jak tihleti obříci milují skály a tryskolítání. Norice se u nás může taky skalně vyřádit, takže trnu pokaždý, když se umístí na nějaký vysoký skalní útvar a pak skáče dolů jako kamzík. A když běží z “obyčejného” kopce, tak vždycky nabere takovou rychlost, že je to až o život. A malej hyperák Pikan na ní jenom kouká a kdyby mohl, ťuká si tlapkou na čelo… 😀 A kupodivu jsme to zatím všichni přežili ve zdraví. (toivo)
pozdravuj obřici i Pikana. Lítací pes rovná se šťastný pes
Můj pes je štastný.
Vidíš, Xerxová, kdyby ses meteorológicky přeptala, dostalo by se ti realistického hlásání z teplých úrodných nížin (jsme vzdušnou čarou necelých dvacet kilásků). A přišli byste o krásný, romanticko-adrenalinový výlet 🙂 .
Fotky jsou parádní, černobílá krajina podmanivá, jen to skokanské zpestření teda uff.
Betka se na dogičku drží skvěle, nepochybně jí od průšvihu uchránila krom kusu štěstí taky horalská kondice a pravidelný trénink. A praštěná povaha k tomu 🙂 .
Tak ať vám to ještě dlouho šlape! (inlove)
tak já příště před sedmou ráno brnknu (rofl) Budeš mít radost ?? (mp)
Pch, ani sníh ani mráz ani skřivaní telefon na zocelené fígly neplatí. Akorát teda mezi zvednutím z postele a probuzením bývá dlóóuhý časový interval, takže by ses vzhledem k zombie stavu mohla dozvědět zajímavé věci, no 😀 .
Hele, Louk, zaregistrovala jsem, že ses přemístila. Ale nečtu, tak nevím, kam. A ty jsi někde tu? Tak to bych si s dovolením zamluvila termín na komentovanou prohlídku oháčkované kadibudky?
okraj Ústí nad Labem… to zase tak za rohem nemáme…
Jejdamáku, Týno! Přijeďte. Na kaféé, na exkurzi, na brigádu, jak bude libo 🙂 . Ale hlavně už neoživuj Růžový Opletov, uff (whew) .
Jo, dyž už Xerxová dala skorem souřadnice… Sem se asi ještě veřejně nepochlubila, v jaké ulici sídlíme. Prosim pěkně, naše ulice se zove po známém obdivovateli místních krás Karlu Mayovi. Docela trefný, žejo. No, kdo to má? (chuckle)
No, aspoň víme, kam posílat růžové dečky 🙂
Tůdle nůdle, naštěstí. K nám se totiž co? K nám se nedoručuje, neb by si poštovní panenky a panáčci ušoupali nožižky . A evidentně to má spoustu výhod 😀 .
Neboj, my na něco přijdeme 🙂
Růžový Opletov nezapadnul, jenom pomalu zraje … (clap) (clap)
Tak já počkám, až se trochu rozjaří a pak dohodnem ty souřadnice přesně, jo? Pochopila jsem, že máš výběh, tak ať můžou harantové vlát prostorem a neruší u kafíčka.
Jo, a já nepletu, neháčkuju a růžovou považuju za mor, takže z mé strany žádný hodnotný dar nehrozí (chuckle)
Jasná páka! Výběh dostatečný, případně holčičky okatý obtočíme lasem, pokud by na ně bylo příliš strmo.
Ech, esli vzejde všechno vysázený roští (já vůl nasadila kolkolem bujné maliní a ostružiní a jejich křížence a kdovíco ešče v množství víc než malém (fubar) ), tak spíš načasujte na podletí, a vezměte kyblíky a mačety s sebou (wave) .
Neboj, prvním rokem na nich nic nebude, protože rodí na loňských výhonech.
Týýýý jo, Vinetouova ulice 😀 (skoro)
Tak nevím, jestli ty kalamity nepřivoláváš?! Ale já taky nic nenamítám proti mizernému počasí. Člověk aspoň nepotkává davy lidí.
Co říká vet na Betiny nohy? Nedostatek svalové hmoty to nebude, na artrózu to také nevypadá (i když ty X- ky k ní mají velký sklon), to by asi kulhala. Tak ať se beruška drží, je podobně stará jako Ája (té bude na jaře 8), ale u dogy je to už pokročilý věk. Ája ještě vypadá slušně, jen občas má problémy s ramenem – nejspíš to není artróza, spíš to bude něco námahového – šlacha, sval, možná i po starém zranění (lítá jako magor a občas se někde přerazí – ovšem zatím vždy bez velkých následků)
Betu asi začíná dohánět věk a nestandardně utvářené zadní…
Beta je hodně podobná své tetce. Když té bylo necelých šest – byla to doga plná síly a pohody – statná silná veselá doga. O rok později šedivá, špatně chodící dozí babča. Ta změna mě tenkrát překvapila. O další rok později byla stejná – důstojná šedivá dozí babča. Dožila skoro devět – na dogu úžasný věk.
Doufám, že Beta nezdědila pouze figuru a temperament (inlove)
Krásný! Ale raděj si o tom budu jen číst … už z toho mě zebou mokrý nohy!
Ale fotka Betky je krásná!
co nohy – mě hrozně studilo to mokré pozadí (chuckle)
To mě potrefit, tak je konec výletu! :O
hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Krásný výlet to byl. Ten její pád jsem rozdýchávala dlouho.
S jejím pohybem teď je střídavě oblačno – pokud ji uhájíme bez velkého lítání a skoků kolem plotu, tak je to v pohodě . Jakmile hodně řádí, tak zadní křivule nejsou stabilní a často se rozjíždí.
Tedy Xerxová, ty umíš hezky pochválit i mizerné počasí 🙂 Zdravotní procházka (chuckle)
ty hlavně rehabilituj a rehabilituj, ať můžeš brzo vyrazit na zdravotní procházky (inlove)
Pro tebe raději ne sněžnoledové, ale (sun) slůňové
Ten Helfenburg a krizova cesta jsou krasny. Uz jsem obdivovala po vanocich celou sadu fotek pres Beti tydenicek. Absolutne exkluzivni, romanticke, vanocni fotky.
Kdyz uz jsem byla na gymplu a na Stedry den byl snih, tak jsme si s tatou brzy rano vyjeli na bezky. Ono to bylo od nas tak neco pres 1/4 hodinky na Sv.Kopecek, ale tam bylo dost precpano, tak jsme to brali na Radikov a Posluchov, tot vse zacatky Nizkeho Jeseniku. V zadnem pripade to nebyla takova majestatni samota, jak ukazuji Xerxovic, ale stejne to bylo krasne. Nejak mi to po radu let k tem Vanocum patrilo – kdyz byli zasnezene. A po desate jsme uz byli zase oma, aby mama nehudrala, ze je na to vareni sama.
počasí se opravdu vydařilo (chuckle) Klika veliká – jediný sníh v celé republice…